Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

Blesk - Třetí do dvojice - 3. část

Už pár dní se Neville cítil nesvůj. Měl by se sice těšit na nadcházející víkend, který stráví se svými milenci na daleké Ibize, a to bez přítomnosti neřízené střely, kterou právě odvezli za babičkou, cosi uvnitř mu však nedalo spát.

„Nemluvili jste poslední dobou s Harrym?" snažil se zeptat nezúčastněně, když se chystali na cestu.

„Já předevčírem, proč?" otočila se Hermiona a přihodila na hromádku ještě jednu tašku. Ani jeden z mužů nechápal, k čemu s sebou táhne tolik věcí, když stejně nevystrčí nos z pokoje. Z postele. Bude to dlouhý a ničím nerušeným sexem naplněný prodloužený víkend.

„Nic, jen... mě tak napadlo, jestli bysme se za ním neměli ještě stavit."

„Proč?" otočil se blonďatý partner a kouzlem jejich zavazadla zmenšil. „Vyšetřoval jsem ho v pondělí, byl v pohodě."

„A nemohlo by se..."

„Neville, co se děje?" sevřela mu Hermiona lehce rameno.

Trochu se ošil. „Vlastně nic, jen... špatný pocit. Něco mi prostě říká, že... Vím, že to je hloupost, ale Harry tam je v podstatě sám a já... Byl bych klidnější, kdybychom se na něj alespoň podívali."

Hermiona se dlouze zahleděla na blonďatého partnera.

„Fajn," rozhodil rukama Draco, „cesta na Ibizu půjde přes Potterův dům. Sice to je úplně na druhou stranu, ale berme to jako zkratku."

Hermiona se mu vrhla kolem krku a vášnivě ho políbila. „Jsi úžasný, víš to?"

„Samozřejmě," věnoval jí svůj sebevědomý úsměv, který neztratil ani po tolika letech soužití.

„Tak pojďte, vy hrdličky," houkl na ně Neville, v jeho tváři strnulost. Cítil průšvih.

Společně se přemístili k Harryho domu v Prasinkách. Bariéry domu je bez problémů pustily dovnitř a první Nevillova myšlenka patřila zahradě, která rozhodně potřebovala zásah zahradníka.

„Harry?" zaťukala Hermiona na dveře. „Harry!" Neodpovídal, a tak nakoukla dovnitř. V kuchyni panoval nepořádek a slabý zápach. Očividně tu ty pánvičky od slaniny pár dní ležely. „Harry?"

„Ten tu nebude," pronesl Draco a rozmýšlel, jestli do toho domu má vůbec vstoupit. Co když se ušpiní?! „Takový bordel by tu nenechal."

„Ale je, cítím jeho magii," objevil se za ním Neville. Mračící se Neville, s pohledem upřeným kamsi do stropu. Snad si v tu chvíli i přál vidět skrz zdi. „A vůbec se mi to nelíbí. Jeho magický podpis... se mění!"

„Jak se může změnit magický podpis?"

„To právě nechci raději zjišťovat," vydechl ramenatý muž s děsem v hlase. Nikdo z jeho partnerů si nedokázal představit, jak stresující je dotknout se něčí magie a cítit, jak se rozpadá. A Harryho, jako kdyby se trhala v půli.

Neville vyrazil ke schodišti, jeho partneři v závěsu za ním. Vlastně ani nevěděli, v čem je problém, ale to sem teď nepatřilo. Černovlasý mladík věděl přesně kam běžet, vpadl do dveří ložnice, kterou dříve sdíleli Harry se Severusem, a strnul.

Jeho dlouholetý přítel a spolužák ležel na posteli, prostěradlo a vyčuhující noha pokryta zasychající krví, na polštáři spočívala černá čupřina vlasů, ale jinak se nikde nepohnulo zhola nic.

„U Merlina!" vydechla Hermiona, když stejně jako její přítel stanula ve dveřích ve vteřině zděšeného ticha. Nehybné tělo na posteli a ta... ta... ta...

„Kruci, to je krve jako z vola!" vypadlo z Draca zcela neMalfoyovsky, když se vrhl kupředu. Jeho léčitelská čest mu nedovolila zarazit se ani na vteřinu, věděl, že o ty běží především. Ve chvíli, kdy se však přiblížil k posteli, zjistil ještě jednu věc. Věc, která mu vyrazila dech.

Harry neležel v posteli sám.

V jeho náručí a zároveň zabalené v cípu deky leželo v peřinách i malé dítě. Podle zaschlého povlaku a lehce narudlému vzhledu šlo bezesporu o novorozeně.

„U Merlina!"

„Co je?" vydechla Hermiona, která se stále držela u dveří v náručí svého přítele. Nechtěla to vědět. Pořád si přála doufat, že není...

„Dítě."

„Cože?"

„Prosím?"

Draco za sebou slyšel vydechnutí obou svých partnerů, nevěnoval jim však pozornost. Místo toho se natáhl dopředu a chtěl zkontrolovat, jestli tomu tvorečkovi Merlin dovolil alespoň chvíli života, ale nedostal k příležitost.

Jakási bariéra po něm šlehla ve chvíli, kdy se dítěte jen dotkl.

„Au! Sakra." Třepal zasaženou rukou. „Nechce mě k němu pustit!"

„Kdo?"

„Já nevím, má kolem sebe nějakou magii," třel si prsty, které sice nenesly žádné známky popálení, ale místo toho nepříjemně brněly.

„Harry brání svoje dítě."

„Je mimo!"

„Ale jeho magie očividně ne. Vy to necítíte?" podivoval se Neville, kterému z přebytku energie v téhle místnosti vstávaly chloupky na krku.

Hermiona se místo zkoumání sklonila nad postelí a opatrně pohladila Harryho po vlasech. Od něho ránu nedostala, dokonce měla pocit, že pod kůži cítí slabé srdeční tepání. I když mladíkova tvář byla značně pobledlá.

„Harry, to jsem já, Hermiona," zašeptala. „Pusť nás k malému, musíme ho prohlédnout. Neboj, nic se mu nestane, ale musíš nás k němu pustit, ano? Slyšíš mě, Harry?" mluvila na něho pomalu a naléhavě. „No tak, potřebujeme, abys nám pomohl."

Tetelící se vzduch dal Hermioně znamení, že se pokusila dítě vymotat z přikrývky. S úspěchem.

Náhle v náručí držela droboučké a zcela nahé novorozeně. Chlapce. Na hlavě měl černou čupřinu jako oba jeho rodiče, po celém těle zaschlý poporodní hlen a i pupeční šňůra zvolna přisychala k místu budoucího pupíku.

„Ukaž mi ho," vrhl se k ní hned Draco a převzal si toho drobka do náruče. Už od pohledu viděl, že dítě žije, dětské srdíčko zběsile bušilo přes tenký hrudní koš. Ale to neznamenalo, že muselo být v pořádku. Už jenom fakt, že stále leželo tak tiše, o mnohém vypovídalo.

Tahle výtka zmizela v zápětí. Jakmile opatrně vstoupil do dětského těla, rozezněl se pokojem nespokojený křik. Až sebou Draco škubl, tomuhle už odvykl.

„Je mu něco?"

„Zatím vypadá zcela v pořádku," odvětil Draco a znovu lehce vstoupil do těla, aby prozkoumal zdravotní stav. Únava, hlad, nespokojenost, zima, touha po objetí... to byla zcela standardní touha, které projevovalo každé malé dítě. A naštěstí i malý Potter.

„Vypadá v pořádku."

„Ale Harry ne," zkonstatoval Neville, který se přesunul k jeho posteli.

Mladý mág stále ležel na posteli bez hnutí. I přes bledost mu na těle vyskákaly rudé fleky, jako kdyby měl horečku. Jeho magie poletovala tam a sem, a ačkoliv celá postel vypadala jako po řádění řezníka, nevypadalo to, že by měl na sobě jedinou ranku. Ani nějaký řez, či cokoliv jiného, co by vysvětlovalo, kde se tu to dítě vzalo. O to víc ho to znepokojovalo.

„Hermiono, mohla bys...?" podal ji Draco novorozeně a žena ho zručně sevřela v náruči. „Omýt a pořádně zahřát. Taky bude potřeba sehnat mléko, nevím, co jedl do teď, ale jestli má Potter horečku, stejně by od něj nemohl."

Dívka přikývla, ve dveřích se však zarazila. „Někdo by měl dát vědět Severusovi." Věnovali ji trochu nevěřícný pohled.

„Já vím, že spolu už nejsou, ale v téhle situaci..." Zahleděla se na svého bledého kamaráda a namáhavě polkla. „Měl by tu být."

Přikývli.

„Neville, mohl bys..."

„Určitě. Pošlu mu zprávu."

Draco osaměl. Zběžně prohlédl mladíka, aby našel zdroj krvácení či jakékoliv zranění, ale stejně jako Neville nenašel ani škrábnutí. Rozhodl se tedy přejít k jádru a opatrně do Harryho vstoupil.

V další chvíli se však opět stáhl. Dostal ránu jako prakem, ruka ho brněla a z Harryho nitra měl pocit, jako kdyby se sklouzl po centrifuze. Ještě teď se mu houpalo všechno kolem, a to dovnitř vklouzl ani ne na vteřinu. Harryho magie ho uvnitř očividně nechtěla, a tak se musel spolehnout na staré metody. Důkladně Harryho vyšetřil, změřil mu teplotu i tlak.

Neuspokojivé.

Jedno příliš vysoké, druhé nízké. I tep se spíš ploužil kolem, než aby nějak výrazněji tepal. V zásadě však nic nevysvětlovalo jeho hluboké bezvědomí.

„Strašně mu spadla magie."

„Prosím?" otočil se na příchozího Nevilla.

„Jeho magie. Obyčejně ji cítím jako silný provaz svazující všechno kolem, teď... jako kdyby kolem něho proplouvaly jen nitky."

Draco se zamračil. „A stále klesá?"

Černovlasý se dlouze zaměřil na svého kamaráda a po nekonečné době zavrtěl hlavou. „Ne, pořád stejná."

„Budu muset doufat, že to je jen magické vyčerpání." Přivolal si několik lektvarů, o kterých si byl jistý, že je tu Severus někde nechal, a vpravil je novopečeného otci do úst. Teprve poté za pomoci Nevilla Pottera zvedl, vše očistil a pořádně ho zabalil do teplých pokrývek. Několik monitorovacích kouzel a pořádný odpočinek snad pomohou.

***

Severus se přihnal do domu Alexe Johnsona jako blesk.

Už od včerejška měl pocit, že je něco špatně, ale jeho hrdost a samozřejmě také nerozhodnost mu nedovolila cokoliv udělat. A co taky? Zaklepat na Potterovy dveře s dotazem, „Jsi v pořádku? Fajn. Odcházím!"

O to víc ho vyděsil spěšný vzkaz o Nevilla. Věděl, že Potter u jejich trojkových přátel tráví hodně času, ale jestli mu ramenatý Nebelvír psal od Pottera, tak bylo něco sakra špatně!

„Haló? Harry?" v jeho hlase zněla naléhavost a... ano, strach.

Strach o toho mladého zmetka a... i o jejich dítě.

Vždyť při porodu se mohlo stát tolik věcí.

A zřejmě i stalo!

„Harry!"

Kroky ho neomylně vedly o patro výš do jejich ložnice, kde slyšel vrzat podlahu, ale než se tam vůbec stačil dostat, zarazil se v půlce chodby. Z koupelny, kterou právě minul zněl podivný pískavý zvuk, který by někdo mohl považovat za skřípání brzd... nebo pláč novorozence.

Pomalu ustoupil několik kroků vzad.

Hermiona právě zabalovala drobné tělíčko do jemné modré osušky, dokud z něho nebylo cosi, co nejvíc připomínalo zakuklenou housenku. Teprve poté se narovnala a zvedla už jen kňourající dítě do náruče. Stísněný prostor chlapce uklidnil. A to bylo třeba, zvlášť když se měl setkat se svým otcem.

Severus sledoval, jak se k němu mladá žena blíží i s uzlíkem. A když se mu náhle objevil v náruči, měl pocit, že se zastavil svět. Pohled na ten neskutečně ošklivý obličejíček, velké tmavé oči a stejně tmavé střapce na hlavě, se mu zaryl hluboko do srdce, kde se napevno usadil. A zůstal.

Možná, že kdyby se mu nestáhlo hrdlo, tak by dokázal ze sebe dostat i víc, než podivně skřípavé zakašlání. Naštěstí se na něho Hermiona jen chápavě dívala a dokonce ho jemně vzala za rameno.

„Holka?" dostal ze sebe nakonec. Věděl, že Harry chtěl holčičku, asi proto, že si tolik zvykl na Elien.

Zavrtěla hlavou. „Chlapeček."

Syn.

On má syna.

Chlapečka.

Nádherného.

S nosem po Harrym.

Naštěstí.

Znejistěl.

„Harry?"

Žena sevřela rty. „Vedle, ale..." Vlastně ani nedokázala pokračovat, i kdyby jí k tomu dal příležitost. Vřítil se do pokoje, ale pohled na jejich bývalou postel, jak na ní leží Harry, nad ním poletují přístroje a na tvářích obou přítomných mužů je znepokojený výraz, mu moc nepřidal.

„Co se stalo? Co mu je?"

Oba se vytrhli ze zadumání.

„Nejspíš absolutní vyčerpání."

„Nejspíš?" obořil se trochu na Draca. Jako léčitel nesměl používat slovo nejspíš. „Nepustí mě do sebe. Před chvilkou mu strašně vyletěl puls, nevím proč."

Severus vydechl. Jeho mysl zděšeně pobíhala mezi strachem o dítě a o toho zmetka, kterého přese všechno, co si řekli a udělali, miloval k zbláznění. A teď tu ležel, bledý a vyčerpaný, a oni očividně nevěděli, co s ním.

Severusovi ta scéna až příliš připomněla situaci starou už několik let. Situaci, na kterou chtěl zapomenout. Harryho nemoc jim tehdy málem vzala všechny naděje, v jednu chvíli dokonce i uzmula Harryho život a on jen doufal, že... Ne, nesmí umřít, řekni, že neumře!

Zahleděl se na Draca, zoufalým pohledem ho snad prosil.

„Nemůžu nic dělat, myslím, že se Harryho tělo snaží zregenerovat samo, ať už se do tohohle stavu dostal jakkoliv, ale... do té doby musíme čekat."

Nesnášel to slovo.

„Ale malý se zdá být v pořádku," snažil se Draco zmírnit situaci.

Severus se podíval na chlapce v náruči a přitiskl ho k sobě pevněji. Na hlavičku vtiskl drobný polibek. Kéž by takhle mohl políbit i Harryho. „Neměl jsem ho nechávat samotného." Pocit viny mu rozdíral mysl jako štěrk kůži.

„Severusi, vůbec netuším, jak k tomu porodu došlo. I kdybys byl vedle v místnosti, nevím, jestli bys mu dokázal pomoci."

„Alespoň bych někoho zavolal."

„Harry by si jistě dokázal pomoc zavolat sám, ten porod... Nevím, jak proběhl, ale nejspíš to nebylo nic, co by kdokoliv z nás znal. S tímhle se Harry musel vypořádat... a zřejmě i vypořádal sám."

„Ale za jakou cenu," hlas mu trochu přeskočil, a tak raději už nic neříkal. Houpal syna a uvědomil si, že Harry nesmí zemřít. Už proto, že nechtěl, aby poslední, co si řeknou, byla hádka.

„Harry to zvládne," sevřel mu Neville rameno. „Když bude vědět, že tu jsi s ním." Kývl směrem k posteli.

Pomalu přešel k posteli, aby si sedl. Jeho ruce však jakoby se samy rozhodly, položil dítě vedle mladíka. To však nebylo jediné, sám Severus jako kdyby byl donucen se naklonit a vtisknout Harrymu do vlasů láskyplný polibek. Uvědomil si, že Harryho magie, která se kolem třepotala, si s ním takhle zahrává. Snad poprvé mu to nevadilo. Vtiskl do zpocených kučer další polibek a nechal se magií stáhnout vedle svého přítele.

Unavená ruka černovlasého mága se vymotala z pokrývek a zcela instinktivně k sobě přitáhla zabalenou kuklu. V další chvíli se otevřely i ty dva zářivé smaragdy. Unavené, ale ty nejzářivější. „Jsi zpátky," zašeptal Harry.

Severus měl pocit děsivého deju vu. Přesně tohle mu řekl tenkrát, když… když…

Ale v tu chvíli už na tom nezáleželo, hlavní bylo, že žil. Přitiskl se k Harrymu i k jejich malé kukle a nedbaje na obecenstvo začal vzlykat.

Úlevou.

Žádné slzy, jen škytavé vzlyky, které se mu bez jeho kontroly draly z hrdla.
Ani si neuvědomil, že osaměli, a vlastně mu to bylo úplně jedno.

***

Druhého dne se Harry probudil jako zbitý, ale zároveň příjemně unavený.
Bolel ho celý člověk, ale jeho mozek do celého těla vysílal signály štěstí a spokojenosti. Zřejmě to jen včera v noci se Severusem trochu přehnali, pomyslel si, když ho při protahování bolelo snad vše od pasu dolů.

Spokojeně se podíval přes rameno na svého přítele, který stále ještě spal na své straně postele.

Harry se pro sebe ušklíbl. Miloval, když dokázal Severuse utahat do stavu, kdy spal déle než on.

Shodil nohy z postele, i když jeho tělo proti tomu pohybu dost protestovalo. Za marného vzpomínání na to, co v noci prováděli, odťapkal do koupelny. Jeho močový měchýř o sobě dával vědět, jako kdyby do něho někdo nalil láhev vody.

Rozhodně však nečekal na scenérii, na kterou narazil, když vpadl do koupelny. Tekoucí vodu zaslechl už přede dveřmi, ale třeba jen zapomněli utáhnout kohoutek. Když se k tomu ještě přidal podivný sténavý a dokonce několikahlasný sténavý zvuk, snad ho i něco mělo napadnout. Jeho stále spící mysl však nebyla připravena na tři nahá těla, která se k sobě tiskla v jeho sprchovém koutě.

Ještě že se Severusem uhádal to mléčné neprůhledné sklo.

„U Merlina, Neve…!" ozvalo se zasténání.

„Ááááách..."

Vykulil oči, ale koutky mu zacukaly.

„Nerad ruším, ale můžete mi vysvětlit, proč si to vy tři rozdáváte v MOJÍ koupelně?" nadhodil Harry, i když v jeho hlase zazníval spíš humor, než naštvání. Věděl, že když to na člověka přijde a jde to, tak se tomu nedá bránit, ale přesto nechápal, kde se vzali u něho v domě.

Tři těla zkoprněla, než se zástěna posunula a vykoukla Hermionina roztřepaná, mokrá a zrudlá hlava. „Harry?" vydechla překvapeně. „Harry!" A dřív než se nadál, měl to nahé dívčí tělo obtočené kolem sebe. Ruce kolem krku, nohy kolem pasu. Držela se ho jako klíště a něco nadšeně vřískala. Nahotu vzal ďas.

„Mio?"

„Ty žiješ! Já jsem se o tebe tak bála!"

„Proč bych neměl…? Co se…?" nechápal, ale nějak neměl sílu kazit její očividně nadšení. I když ho nechápal.

„No Hermiono!" ozvalo se nevrlé vrčení ze sprchového koutu, odkud vykukovaly dvě hlavy, ale naštěstí zbytek těl zůstával zakrytý. Harry nemusel vidět všechno.
Dívka si jich nevšímala, jen vtiskla kamarádovi velkou mlaskavou pusu na tvář.
„Taky tě mám rád, Hermiono, ale brzy asi udělám loužičku." Pustil dívku na zem, zakouzlil kolem sebe alespoň malé kouzlo na soukromí a udělal v tu chvíli nejkrásnější věc na světě. Alespoň tak mu to připadalo.

Když se pak konečně otočil od umyvadla, kde si myl ruce, k ostatním, měli už na sobě všichni alespoň kalhoty, zřejmě přivolané kouzlem. Hermiona přidala i přiléhavé tričko na ramínka, ale přestože už i Neville a Draco byli do pasu svlečení, jejich mokrá těla úplně křičela erotičnost předchozího okamžiku.

Harry si je změřil s úšklebkem, Neville se stále červenal jako přistižený školák, zatímco Malfoy se tvářil jako pán světa. No, moc mu to nešlo.

„Příště si dejte na dveře alespoň ceduli Nerušit, jasný?" nadhodil Harry. „A jestli budete hledat další zajímavá místa, kde jste to ještě nezkoušeli…? Naši ložnici raději vynechte."

Draco se ušklíbl, i když zbylí dva hleděli na rozcuchaného mága trochu nejistě.

„Harry, jsi v pořádku?" vrhla se za ním Hermiona, když chtěl odejít.

„Jasně, proč bych neměl být?"

„No," vrhla rychlý pohled po svých milencích, „včera to vypadalo, že tě porod hodně vyčerpal."

Uchechtl se. „Porod?" Na vteřinu ho napadlo, že se jeho přátelé pomátli, ale ta myšlenka byla v okamžení pryč. Ano, měl v noci podivný sen o tom, že se mu podařilo otěhotnět, rozešel se se Severusem, a potom se jeho magie vzbouřila a…

… bolest…

… magie šílí…

… drtí mu snad každý pór v těle…

… křičí…

… nikdo nepřichází…

… Severusi, kde jsi?...

… tělo se rve na kusy…

… křičí…

... Severusi!...

… nekřičí sám…

… oči…

… vnímá jenom oči…

… unavené…

… černé…

… malé…

... dětské...

… oči…

„Ou, ou… sedni si."

„Harry, posaď se."

Drží ho silné paže a usazují ho na záchodovou mísu, jen tam ho jsou schopny jeho roztřesená kolena donést. Hlava se mu motá, myšlenky se plácají páté přes deváté, má pocit horečky, jeho tělo se chvěje, nohy odmítají poslouchat. A mysl jen stěží přijímá dar, který mu magie dopřála. Jeho… syna.

„To nebyl…," zašeptá po chvíli, hlas sevřený kdesi v hrudi. „Já mám…"

Zvedl hlavu a setkal se s Hermioninýma starostlivýma očima.

„Máš syna, Harry," sevřela mu ruce. „Krásného chlapečka. Ty si to nepamatuješ?"
Pamatovat. Jeho vlastní mysl to zřejmě považovala za natolik absurdní, že to přiřadila do sekce snění. Ale u Merlina, vždyť tohle přeci nebyl sen!

Odstrčil Dracovu ruku, která ho zřejmě chtěla vyšetřit, a postavil se na nohy. Nohy na vteřinu odmítaly poslouchat, ale nakonec ho přeci jen donesly před dveře ložnice. Vpadl dovnitř, ale nad postelí se zarazil.

Když odtud odcházel, měl pocit, jako kdyby v té posteli zahlédl něco, co tam nemělo být, ale jeho spící mysl to plně nezaregistrovala. A přesto tam ležel, zabalený v modrých dupačkách, chráněný kouzlem, aby ho nezalehli, jeho syn.

Černovlasý, černooký a stále pořádně zmuchlaný. Ale přesto jeho.

Jejich.

Skoro vyprskl smíchy, i když mu po tvářích tekly slzy, když ho sevřel v náručí. On, Severus i jejich syn, spolu. V jedné posteli. A on si to snad ani neuvědomoval. Život má skutečně rád ironii.

Na rameno mu dopadla dlaň. Draco.

„Nech Severuse spát, byl u vás vzhůru celou noc. Ještě v pět hodin seděl na židli a hlídal vás. Pojď, půjdeme dolů."

Téměř jako v mrákotách se nechal odvést do přízemí. Ze schodů mu naštěstí pomohl Neville, který tvrdil, že se při prvních schodech se svojí dcerou téměř přerazil, a to ji ani nerodil.

V kuchyni ho usadili, nabídli mu snídani i kolébku pro malého, ale trvalo poměrně dlouho, než se vzpamatoval natolik, aby byl schopný odtrhnout pohled od toho tvorečka a zcela se probrat.

Hermiona poskakovala kolem sporáku, Neville připravil na stůj vše potřebné, zatímco Draco seděl naproti němu a trochu s obavami ho pozoroval.

„Už jsi s námi?" optal se.

Harry se trochu oklepal, musel být pár minut mimo. Pohled do kolébky, s kterou lehce pohupoval, ho utvrdil, že se mu to nezdálo. Nic z toho. Ani dnešní ráno, ani včerejší den, ani nejspíš celý ten půlrok předtím.

„Jo," odpověděl tiše.

„Fajn. Nebude ti vadit, když tě vyšetřím, než budeme pokračovat?"
Přikývl. Za celou dobu ho ani nenapadlo, jaktože je vlastně v pořádku. Pomohli mu, nebo to bylo celé jeho zásluha? Vlastně ani netušil.

Vyhrnul si tričko, aby měl Draco dobrý přístup, než ho něco napadlo. „A co malý? Nechceš nejdřív vyšetřit jeho?"

„Už se stalo," položil mu ruku na hruď, „je to kluk jak buk. Pořádný cvalda, i když vážně nevím, po kom z vás dvou to může mít," dodal, než opatrně vklouzl do Harryho těla. Draco zjistil, že tohle ho nikdy neomrzí. I když za ty roky měl s Harryho tělem co dočinění nesčetněkrát, na ten příval magie, která se kolem něho zatetelila, když vklouzl dovnitř, ten si bude užívat zřejmě navždy.

Jemně zkoumal všechny životní funkce, jednotlivé orgány, hledal dokonce pozůstatek po těhotenství, nenacházel však nic. Magie se s ním mazlila, nechávala ho nahlédnout všude, kam to jen šlo, ale nikde neshledával nic zvláštního. Tedy téměř. Jedno magické chapadlo se táhlo mimo a…

„Ty ho živíš," vydechl Draco.

„Cože?"

„Ty ho pořád vyživuješ," ukázal léčitel na kolíbku. „Proto vůbec nechce jíst, pořád je napojený na tebe. Jako kdybys s ním byl neustále spojený pupeční šňůrou."
Harry zamrkal a raději se hned přesvědčil, že mezi ním a jeho synem žádná šňůra není. Naštěstí nic nenašel, tedy alespoň viditelně.

„A mně se pořád zdálo, že se tvoje magie nějak štěpí," pleskl se Neville do stehna. Jako kdyby právě přišel na nějaký zázračný objev. „Děkuji, zlato," líbl přítelkyni za snídani.

„A jak…? Co s tím mám dělat?" nechápal Harry.

Draco pokrčil rameny. „Ty seš tady mág. Já ani netuším, jak jsi to udělal."
„No, ale to jsme dva." Zahleděl se do kolíbky a lehce syna pohladil po bříšku. Cítil, jak mu v něm tepe srdce a ten pocit byl neskutečný. „A to, že ho krmím, to je nějak špatně?"

„No, pokud chceš, aby na tebe byl napojený dalších 120 let, tak samozřejmě ne," odfrkl si Draco, jako kdyby odpovídal na nějakou stupidní otázku.

„Ale já vážně nevím, jak mám… jak to mám udělat."

„Zkus ho nakrmit," strčila mu Hermiona do ruky lahvičku. „Třeba to od tebe přijme."

 

„Kdes to vzala?" sledoval nejistě lahvičku.

„V noci jsem šla do nemocnice shánět mléko, museli jsme ho zkusit něčím nakrmit, i když nechtěl. Neboj, naučím tě, jak ho připravovat. Ale teď mu to zkus dát."

Nejistě vyndal dítě z postýlky a položil si ho na ruku, než mu do pusinky začal vnucovat dudlík. Trochu ho to děsilo, ten dudlík mu přišel k těm malým ústům nepřiměřeně velký, ale Hermiona snad věděla, co dělá.

„No tak… no tak, malej… buď hodnej… no tak…" Zpočátku odmítal, ale nakonec se přeci jen přisál na gumový konec lahvičky a začal instinktivně sát. „No vidíš… šikulka. Velkej šikulka."

„Tak ten nebude po tobě," odfrkl si Draco.

Ne, dneska nebylo nic, co by ho mohlo naštvat.

***

Zašmátral kolem sebe, potřeboval se ujistit, že tam Harry ještě je a spí, než se znovu otočí na druhý bok a usne, jenže…

Jenže Harry tam neležel. A nespal.

„Harry?"

Postel zela prázdnotou, stejně jako celý pokoj.

„Harry?"

Severus vyskočil z postele a se stísněným pocitem se vydal najít svého přítele. Do koupelny nešel a jeho jediným vodítkem se ukázala vůně pečené slaniny z kuchyně.

„Harry!"

„Tady je," ozval se Hermionin hlas.

Přiřítil se do kuchyně a překvapilo ho, jak idylická atmosféra tu panovala. Longbottom postával u linky s hrnkem kávy v rukou, Draco pročítal ranní noviny, zatímco Hermiona s Harrym se nakláněli nad kolíbkou a sledovali jejího maličkého obyvatele.

Ten pohled mu shodil kámen ze srdce.

Nebo rovnou balvan.

Rázným krokem se vydal ke svému příteli, až si Harry nebyl jistý, jestli ho chce obejmout, nebo jednu dobře mířenou vlepit. Nakonec se vlastně nekonalo ani jedno, místo objetí ho popadl za ramena a přitiskl se na jeho ústa. Sice měl Harry v první chvíli pocit, že přišel o nos i zuby, ale to bylo zcela bezpředmětné. Na ničem nezáleželo ve chvíli, kdy se po takové době tiskl k Severusovi, nadšeně ho líbal, jazykem sváděl souboj se svým protivníkem a každou buňkou těla mu chtěl dokázat, jak moc se mu po něm stýskalo.

Severus svíral Harryho pas, prsty jedné ruky zabloudil i za pásek od kalhot, zatímco Harry objímal svého milence, vískal mu vlasy a pevně svíral jeho ramena. Rukama bloudil po jeho těle, jako by se chtěl ujistit, že každá část toho krásného těla patří stále jen jemu.

„Ehm… ehm…," ozval se nakonec Draco.
Zaslechli ho, ale vyměnili si ještě několik jemných polibků, než se konečně od sebe odtrhli. Harryho rty oteklé a tváře růžové. A jeho oči zářily jako dvě slunce, které se tetelily v Severusových pažích.

„Nezdá se ti, že je tu najednou nějaký vedro?" zašeptal Neville do ucha své přítelkyni. Dokonce se k ní i trochu přitiskl, aby cítila stav jeho kalhot.
Ošila se a trochu zrudla. Taky ji pohled na vášnivě se líbající dvojici vzrušil.
Harry ani Severus si jich naštěstí nevšímali. Mladší muž se láskyplně přitulil do vřelé náruče a pevně ho sevřel kolem pasu. „Oh Merline, jak strašně jsi mi chyběl. Tak strašně moc."

A tak dlouho, napadlo Severuse. Protože to bylo dlouho, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ale u Merlina, ty čtyři měsíce přeci nemohli jenom tak smazat.

Nešlo to.

Nemohlo to být tak snadné.

Nebylo to tak snadné.

„Postarali byste se o to na chvíli?" otočil se na Hermionu a kolektiv a kývl směrem ke kolíbce. Když nikdo nic nenamítal... ne, že by jim dal čas... popadl Harryho za ruku a odtáhl z kuchyně pryč.

„O to?" zopakoval Draco, když si byl jistý, že jsou z doslechu.

„Musí si k němu najít cestu," bránila Severuse Hermiona.

„Najít cestu?"

„Severus s Harrym nebyl, jako vy se mnou. To dítě je pro něj v podstatě cizí. Ale on to zvládne."

„Jak si můžeš být tak jistá?"

Hermiona se zamyšleně podívala směrem, kterým ti dva odešli. „Viděla jsem, jak se na něj díval, když ho měl prvně v náruči. A první pohled je nejdůležitější."

Draco jí snad i dal za pravdu, zatímco Neville jí jemně položil hlavu na rameno a zapředl. „Pořád mi přijde, že je tu moc horko." V jeho tónu se ukrývalo mnohem víc, než konstatování pokojové teploty. A Hermiona to moc dobře poznala. Zamrkala. „Tady?"

„Proč ne? Harry řekl, že se máme vyhnout jen ložnici."

oooOOOoooOOOooo

 

Pokračování zítra...

Poslední komentáře
07.03.2013 22:51:16: Stale lepsie a lepsie. Dakujem, toto som potrebovala na upokojenie pred spanim, teraz mozem sladko s...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.