Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

Blesk - Třetí do dvojice - 2. část

Severus se vracel pozdě. Na Cambridgi se blížilo zkouškové období a studenti samozřejmě všechno honili na poslední chvíli. Upřímně se těšil na teplou večeři a ještě vyhřátější postel. O to víc ho překvapila studená plotna. Vždyť dneska tu měl

 

Harry hlídat malou Elien a to spolu vždycky něco kuchtili.

 

„Harry?" zavolal do ztichlého domu. „Harry?!"

„Taky jsi mi to mohl říci."

 

Severus sebou trhl, tohle nebyl jeho přítel. Ale Draco, který právě vycházel z koupelny a otíral si ruce do ručníku. „Jasně, jsi tajnůstkář, který se o svůj život nedělí, tohle chápu, ale tohle vážně není sranda, Potter měl být už alespoň čtyři měsíce monitorovaný léčiteli."

 

„Léčiteli?" zamrkal. „Monitorovaný? Co se stalo? Co je Harrymu?" vydechl a hned se rozhlížel kolem, zda někde zahlédne nějaké známky svého jistě zraněného přítele.

 

„Nic, je v pohodě, jen sebou seknul. Spadnul mu tlak, což se samozřejmě v těhotenství stává, ale to nemění nic na tom, že ho měl někdo pozorovat."

 

Severus se zarazil. „Cože?"

 

„Jestli jste nechtěli mě, tak jste mohli říct, někoho bych vám dohodil, ale nechávat ho bez vyšetření, to je vážně nezodpovědnost, neřku-li blbost. Že je nezodpovědný Potter, to vím, ale že i ty budeš na dítě tak kašlat..."

 

„Cože?"

 

„A mohl ses pochlubit, že tě zlomil a byl jsi mu po vůli. Jak dlouho jste to chtěli tajit? Vždyť je v pátém měsíci, u Merlina."

 

„COŽE?!"

 

Draco se zarazil. Celou tu dobu si jel svou a Severusovu strnulost přikládal překvapení, myslel ale, že se týká Harryho mdlob, ne jeho stavu jako celku. „Ty to nevíš?" Mužské těhotenství se musí plánovat a musí se na tom podílet oba dva otcové, musel přeci...

 

Severus za sebou hlasitě práskl domovními dveřmi.

 

„Zřejmě ne."

 

***

 

Seděl na židli vedle postele a poslušně čekal, až se mladík probere. Po několika hodinách se začal vrtět a víčka se mu zachvěla, přicházel k sobě. Několikrát zamrkal a očividně mu chvíli i trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Přítomnost léčitele mu dala najevo, že se asi skutečně něco stalo.

 

„Co se...?"

 

„Omdlel jsi. Řekl bych celkové vyčerpání organismu, dle zběžných testů ti schází většina důležitých vitamínů, včetně vápníku a všech vitamínů typů B. Nasadil jsem ti několik lektvarů, které teď budeš pěkně postupně konzumovat dle rozpisu. Taky tě chci každý týden vidět na vyšetření, u mě nebo u někoho jiného, je mi to jedno, ale opovaž se udělat znovu takovou pitomost a všechny příznaky ignorovat. Pokud mě budeš nadále poslouchat, měl bys zbylé čtyři měsíce přežít ve zdraví," vychrlil ze sebe, i když jeho hlas plynul klidně. „Tolik k roli léčitele a teď k roli přítele. Přeskočilo ti, u Merlinových koulí, Pottere?!"

 

Teď už klidný nebyl.

 

Harry se trochu lekl, Draco nepatřil mezi lidi, co křičí, nebo se vztekají. Proto ho překvapilo, že na něho takhle vyjel. A kvůli čemu? Že nešel k léčiteli s bolestí žaludku?

 

„Hele, žes to celý nejspíš udělal za Severusovými zády, a ať už s jeho spoluprací nebo ne, je sice sebevražda, ale do toho se já plést nebudu, to si vyřiďte spolu. Ale že se necháš zbouchnout, a potom kašleš na veškerou péči, i když jsi musel číst nejmíň milionkrát, jak to je nebezpečné, to je i na mě moc!"

 

Zamrkal. „Cože?"

 

„Jeden by myslel, že když o dítě tak strašně stojíš, že se pak budeš snažit, aby bylo zdravý, ale to po tobě chci asi moc! Nebo sis myslel: </i> jsem mág, já žádné vyšetření nepotřebuju? </i> Potřebuješ, do prdele že potřebuješ, Pottere! Mužský těhotenství je stále ještě div přírody a... Přestaň na mě sakra čučet, jako kdybys nevěděl, o čem je řeč!" rozčílil se léčitel.

 

„Ale já..."

 

„Jasně, teď mi ještě řekneš, žes vůbec nevěděl, že jsi těhotný. Jenže tobě na to neskočím, Pottere, tys to vědět musel, bez požití těch lektvarů bys v tomhle stavu totiž nebyl."

 

Výraz mladého mága se však ani trochu nezměnil, dál zíral jak jelen v záři reflektorů a jeho víčka sebou mrskala, jako kdyby mu do nich někdo nasypal písek.

 

„Kurva," zaklel Draco, „tys to fakt nevěděl."

 

„Těhotný?" vydechl nakonec Harry. „Já jsem... já jsem..."

 

„Jaktože to nevíš?" dosedl Draco zpět na židli.

 

„Já... já... já... nemůžu být. Vždyť... vždyť... k tomu musí být lektvar a... a... a svolení a... a... a nějaký rituál či co a... a.... a..."

 

„A tys ten rituál... neudělal?"

 

„Samozřejmě, že ne!" ohradil se. „Severus ho neschválil. Všechny ty knihy, co jsem měl, jsem vyhodil po té poslední hádce. Nejsem tak hloupý, abych..." Nadechl se, hrdlo se mu stáhlo při vzpomínce na jejich poslední rozepři a všechno, co následovalo. „U Merlina... on mě zabije! Draco, Severus se o tom nesmí dozvědět, on si bude myslet, že... že jsem ho..." Zarazil se. „Tys mu to řekl!"

 

„Harry, já..."

 

„Jak jsi mu to mohl říct! Říká ti něco léčitelské tajemství?!"

 

„Mě nenapadlo, že o tom neví! U Merlina, jsi v pátým měsíci, mě ani na vteřinu nenapadlo, že nebyl u početí, natož, že jste si toho nevšimli a..."

 

„V pátým... měsíci?" vydechl. „V pátým?"

 

„Jo, v pátým. U Merlina, Pottere, tos mohl poznat už i ty, koukni na to panděro, nikdy jsi takový neměl!"

 

Dobře, panděro to nebylo, ale na jeho vždy spíše vyzáblé postavě se kila navíc projevila poměrně dost. Bezmyšlenkovitě ten hrbolek pohladil. Takže tam bylo jeho... dítě? On byl těhotný? Ale... jak? „Myslel jsem, že jsem jenom... přibral."

 

„Přibral," uchechtl se Malfoy. „Jenže když si přidáš večeři, tak ta většinou nekope, ne?"

 

„Myslel jsem, že mám jen... problémy se zažíváním."

 

Zaúpěl a zabořil prsty do vlasů. Už chápal, jak si musel připadat Severus na hodinách lektvarů.

 

„Musím najít Severuse," začal se Harry hrabat zpod deky.

 

„Zapomeň, Pottere, ty teď pěkně zůstaneš, kde jsi! Před chvílí jsem tě skládal do kupy, nehodlám to dělat znovu."

 

„Musím za ním, musím mu vysvětlit, že..."

 

„Stejně odtud vystřelil, jak splašený hypogrif. Ty sám bys měl vědět, že s ním teď nebude řeč. Nech ho vychladnout a zatím si připrav dostatečné množství podlézavého škemrání, kterým mu vysvětlíš ten podraz."

 

„Nepodvedl jsem ho!"

 

„Fajn, tak nepodvedl. Ale minimálně ten lektvar jsi připravit musel."

 

„Nic jsem..."

 

„Pravda, to bys asi nezvládl. Podívej se, Harry, mně v podstatě nezáleží, jestli ho pro tebe někdo připravil, jestli jsi ho vypil a pak se nechal oplodnit Severusem, nebo kýmkoliv jiným, ale..."

 

„Ale já nic z toho neudělal!" rozohnil se Harry, v očích slzy. „Nepodvedl jsem ho, žádný lektvar jsem nevařil, nikoho jsem nežádal, já vůbec neplánoval, že otěhotním!" Zavzlykal, hrdlo stažené. „Prosím tě, Draco, alespoň ty mi musíš věřit."

 

Mladý léčitel sevřel rty. Rád by mu věřil, ale u Merlina, to dítě bylo jasným důkazem, že k tomu rituálu došlo. A bez něj bylo mužské těhotenství nemožné. „Já ti můžu věřit, Harry, ale teď je myslím nejdůležitější, abys o tom přesvědčil Severuse."

 

***

 

Jenže Severus se nevrátil.

 

O čtyři dny později zmizela i část jeho věcí, zřejmě je skřítek na jeho pokyn sbalil a přesunul jinam.

 

Kam, však Harry netušil.

 

Alespoň do chvíle, než se Severus objevil na pozvánce jedné z konferencí na Cambridgi, na kterou byla Hermiona zvána.

 

Takže žil, alespoň tolik se Harrymu ulevilo. Ale ani o trochu víc.

 

Všechny jeho pokusy o vysvětlení, omluvu či jakoukoliv komunikaci, skončili v koši nebo fiaskem. Pro Severuse Snapea přestal mladý zachránce světa existovat.

 

„Dej mu čas," radila mu Hermiona a Harry věděl, že má pravdu, ale ten čas sám už neměl. Utekl totiž týden. Měsíc.

 

Dva.

 

Třetí se blížil ke konci. Jeho váha už se nedala přičítat přibrání a velikost kotníků si rozhodně nerozuměla s šířkou jeho bot. On však nedosáhl ničeho víc, než jednoho neurčitého. „Tak ho pozdravuj," které ze Severuse vymámila Hermiona. Nic víc.


A Harry už přestával mít síly na to se doprošovat.

 

***

Ozvalo se zabušení na dveře.

 

Student, kolega, nebo snad někdo ze starých přátel? Severusovi to bylo jedno, neměl náladu na nikoho. Ani na mladého Malfoye, který postával za dveřmi s láhví ohnivé whisky v ruce.

 

„Co chceš?" zavrčel.

 

„Uvědomil jsem si, žes měl narozeniny."

 

„Před dvěma měsíci."

 

„Pozdě, ale přece."

 

Snape sevřel rty, jak moc ho měl za tu pitomou výmluvu seřvat? „O co ti jde? Hodláš mě přemlouvat?"

 

„Ani v nejmenším. Jen se potřebuji někam na pár hodin zašít."

 

Váhal. „Dobře, ale jestli zmíníš <i>jeho</i> jméno...!" varoval ho, než ho vpustil do komnat. Z ruky mu sebral i přinesenou láhev, aby z ní nalil dvě skleničky. Draco se zatím rozhlížel, zda se tu něco změnilo. Pokoje hostujících profesorů na Cambridgi byly malé, ale poměrně praktické.

 

„Tak o čem chceš mluvit?" zeptal se nakonec Severus.

 

„O ničem, prostě jen... potřeboval jsem na chvíli vypadnout."

 

„Pohádali jste se?"

 

„Ne, vůbec... Jen mi občas chybí ticho. Prostě jen ticho," dodal, než se svalil do jednoho z křesel. „Malá je fajn, jsem rád, že není už jenom ten ležící kokon a občas s ní je vážně legrace, fascinuje mě, co všechno dokáže říct. A zvlášť, když ty věci mají logiku, dětskou logiku, samozřejmě, ale o to to je úžasnější. Ale občas mi zkrátka chybí mlčení."

 

„A proč ji prostě neumlčíš? Tak ji umlč, nebo..."

 

„Ne!" ohradil se hned blondýn. „To dělal otec, vždycky... Vždycky, když jsem mu chtěl něco říci, tak odsekl, ať jsem zticha, že ho to nezajímá, že... Nechci být jako on."

Severus chápal, tedy vlastně úplně nechápal. Raději jen přikývl a upil ze své skleničky.

 

„Kvůli tomu asi i odmítnu jednu stáž," pronesl po chvíli Draco do ticha.

 

„Odmítnout? Proč?"

 

„Bylo by to skoro na rok."

 

„Rodina ti přeci neuteče, určitě by to pochopili."

 

„O to nejde. Teda, taky o to jde, ale... Elien teď strašně rychle roste a já bych o to dost nerad přišel."

 

„Zahodíš takovou příležitost, jen abys..."

 

„Nechci se jednou otočit a zjistit, že zatímco jsem budoval kariéru, tak mi dítě dospělo a já to ani nepostřehl."

 

Dobře, tohle už vůbec nechápal. Na chvíli ho napadlo, jestli by byl ochoten zahodit svoji kariéru kvůli dítěti i on, nebo jestli je příliš velký sobec. Jistě, už věděl, že pro Harryho by to udělal bez rozmyslu. Tedy alespoň dřív, než ho... zradil.

 

„A ke všemu mám na starost jeden naléhavý případ mužského těhotenství, takže vlastně ani odjet nemůžu," dodal mladý léčitel jen tak mimoděk.

 

Severus sebou trhl. „Je snad něco špatně?" vyhrkl dřív, než se vůbec stačil zastavit. <i>Vždyť jeho přeci vůbec nezajímá!</i>

 

Draco si dovolil se na vteřinu pousmát. Starší muž rozhodně nebyl tak nad věcí, jak se snažil tvářit. Možná ještě měli šanci. „Špatně není nic, proč se ptáš?" podivil se na oko.

 

Severus si odfrknul.

 

„Fyzicky jsou oba v naprostém pořádku, psychika mi dělá starosti. Má deprese a to není zrovna nejlepší pro dítě. Ani pro něj," dodal.

 

Lektvarista se zatvářil, jako by spolkl citron. „Chceš tím snad něco naznačit, Draco?!"

„Vůbec ne, jen konverzuji o jednom ze zajímavých případů."

 

„Řekl jsem ti, že se o Potterovi nechci bavit!"

 

„Řekl jsi, že nemám zmiňovat jeho jméno. Tys ho zmínil."

 

V Severusovi bublal vztek. „Jestli jsi za něj přišel lobovat, tak..."

 

„Vůbec ne. Ale když tě tak strašně zajímal jeho zdravotní stav, tak..."

 

Práskl skleničkou o stůl, až se kapičky rozstříkly okolo.

 

„... jen mě napadlo, že ti možná nebude tak lhostejný, jak se snažíš tvářit. I když... můžu se plést."

 

Starší muž skřípal zuby. Hleděl na svoji ruku pokropenou brandy a přemítal, jestli má toho opovážlivce vyhodit, nebo se mu pokusit svěřit s obavami, které měl. Považoval ho za přítele, od války za dobrého přítele. Jeho i tu jeho podivnou rodinku a rozhodně bolelo, že se teď všichni prostě postavili na Harryho stranu a jeho odepsali.

 

„Jsem tady, Severusi, mluv se mnou." Jako kdyby mu četl myšlenky.

 

„Není."

 

Draco nechápal. „Co není?"

 

„Není mi lhostejný," přiznal. „Žili jsme spolu skoro sedm let, to si piš, že mi do prdele není lhostejný. Ale ten hajzl mě sprostě podvedl. A je jedno, jestli fyzicky, nebo jenom tím lektvarem, pořád to je zrada. Úplně se vykašlal na všechno, co jsem chtěl já, na všechno, na čem jsme se domluvili, prostě šel a udělal si, co chtěl! Zase! Stejně jako tehdy, když jsme se dali dohromady a on se tvářil jako Alex Johnson a vůbec se nezajímal o to, jak se to dotkne mě! Zase si dělal, co jeho nabubřelá prdel chtěla a vůbec ho nezajímalo, co chci já!" rozohnil se, až polovina pití ve skleničce vyšplíchla na koberec, jak se rozmáchl.

 

Draca však nejvíc zaujal celý ten výlev, nikdy Severuse takhle neviděl. A to nemluvil o tom, že se v mužových očích leskly slzy.

 

„Jestli mu je nějaký spratek milejší, než já... než cokoliv, co jsme spolu kdy měli, tak ať táhne! A je mi jedno kam! Nezajímá mě, vůbec mě nezajímá! Ať si dělá, co chce, je mi to fuk!" A s tím do sebe kopl zbytek obsahu skleničky a opřel se o krbovou římsu. Skleničkou o ni třískl tak, že musela určitě naprasknout.

 

Draco sledoval mužova záda a netušil, co říci. Myslel si, že za dobu, co se pokoušel dostat Pottera z leukémie i z jeho kritického stavu na vojenské základně, tak už zná všechny tváře Severuse Snapea, teď si však uvědomil, že se mýlil. Ať si totiž říkal, co chtěl, jeho slova lhala. On jim chtěl věřit, tak strašně moc se snažil přesvědčit sám sebe, že Pottera skutečně nenávidí... i když sám kdesi uvnitř věděl, že to není pravda.

 

A že ho přese všechno pořád miluje.

 

„Napadlo tě někdy," začal po dlouhé době tiše, „že tě třeba nepodvedl?"

 

Odfrkl si, sarkastický profesor byl zpět. „Jistě, a celá válka s Voldemortem je jen konspirační teorie nepřátel státu. Draco, nejsem idiot, vím, co je potřeba k tomu, aby kouzelník otěhotněl!"

 

„A co když to bylo prostě... jinak!" přerušil ho. „Podívej se, Severusi, dost jsme o tom s Hermionou a Nevillem přemýšleli a uvědomili jsme si, že..."

 

„To vám nakukal on?"

 

„Tak trochu, ale... Zkus mě to nechat vysvětlit," naléhal na něj, když si muž opět odfrkl. „Severusi, znáš Harryho líp, než kdokoliv z nás, tak mi řekni... logicky... co by z toho Harry měl? Co by měl z toho, kdyby tě takhle očividně podvedl! Vždyť... tak pitomej není ani Potter, aby mu nedošlo, že tím posere úplně všechno."

 

„Má, co chtěl. Dítě."

 

„Fajn, ale bez tebe."

 

„Říkám - má, co chtěl."

 

„Severusi, kdyby mu šlo jen o dítě, nechal by se zbouchnout už tehdy a nesnažil by se tě tři roky přemlouvat."

 

„Asi už ho to prostě přestalo bavit, co já vím!"

 

„Jasně, proto se s tebou usmířil, slíbil, že už se o tom nebudete bavit, a pak se sebral a šel se nechat zbouchnout. Severusi, ty víš, že Potter je prototyp čestného Nebelvíra, ten by se s tebou nejdřív rozešel a ještě by se ti u toho omluvil." Odmlčel se. „Já si opravdu nemyslím, že tě podvedl. Nemluvě o tom, že je to pako, aby ten lektvar dokázal uvařit sám a přiznej si to... Potter by nebyl schopný tě podvést. No tak, znáš ho líp než já! A pokud vím, i v době, kdy jste se rozhádali, tak jsi to byl ty, kdo si užíval, zatímco on seděl..."

 

„Co se tím snažíš naznačit?!" střelil po něm Severus. „Že je něco jako nová Panna Marie, nebo jak ji mudlové nazývají?"

 

Mladík se ušklíbl. „Panna není, to bys měl vědět líp než já, ale... Ale je mág."

Severus nechápal.

 

„Jedinou myšlenkou dokázal zlomit bradavické ochrany, lusknutím prstu přeměnil místnost na prales a nemluvím o tom, že desítky minut držel obří štít, který chránil stovky lidí a pohlcoval stovky a stovky kleteb, které..."

 

„K věci!"

 

„Jak moc si myslíš, že by pro jeho tělo bylo složité vytvořit prostředí, ve kterém by mohlo vyrůstat dítě."

 

Mlčel.

 

„Logiky. K mužskému těhotenství jsou nutné tři věci: lektvar, který vytvoří podmínky, aby plod vznikl a přežil. Rituál, který ale v podstatě nemá za úkol nic jiného, než magicky spojit oba otce, aby byla zabezpečena ochrana a finanční prostředky. A silného kouzelníka. Pak už zbývá jen sperma a toho jsi mu, troufám říci, poskytl dostatek."

 

Severus po něm švihl pohledem, ale jinak neřekl ani slovo. Nevěděl, co má říct. Přemítal o tom, co právě slyšel, převaloval to v hlavě ze všech stran a... váhal. Znělo to příliš krásně, než aby to mohla být pravda.

 

„Takže vy si myslíte, že Potter využil svoji moc, aby..."

 

„Vůbec o tom nemusel vědět. Prostě jen chtěl dítě, upnul se k té myšlence a magie si to vyložila po svém. U Merlina, Severusi, vzpomeň si, že tobě stačily jen dva dny vzteku a jedna nadávka, abys Potterovi natrhnul prdel."

 

Trhl sebou, tahle vzpomínka byla stále čerstvá.

 

„A co si budeme povídat, Potter je mnohokrát silnější než ty a dítě chtěl od doby, co se narodila Elien. A já... podívej se, pokud tady jde o dítě, tak chápu, že ho prostě nemusíš chtít. Já z toho tehdy taky nebyl nadšený, takže ano, chápu tě. Ale jestli ti jde jen o to, že tě Potter mohl podvést, tak... Prostě jsem si jen říkal, že by bylo fér ti dát vědět, že to mohlo být i jinak. Protože on vážně vypadal vyděšeně, když jsem mu řekl o těhotenství. A na podobnou akci není dle mého názoru dostatečný Zmijozel."

 

Severus pohlédl na svého společníka a upil ze své skleničky.

 

Oba upili.

Starší však neměl co říci, mlčel.

 

Oba mlčeli.

 

oooOOOoooOOOooo

 

Pokračování zítra...

 

Poslední komentáře
06.03.2013 22:06:22: takhle to useknout! to me asi zabije :D
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.