Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

Blesk - Čtvrtý do rodiny - k oslavám 100%

Bledé tělo v jeho náruči se lehce zavrtělo, znamení toho, že se blížilo probuzení. Neville se sám ještě v polospánku protáhl a přitáhl si k sobě tělo, které ho hřálo na levém boku. Jeho pravá ruka však šmátrala po druhém společníkovi marně. Se zamrkáním se probral a pohlédl na místo, které už několik let zahřívala Hermiona. Opřel se o lokty a rozhlédl se po pokoji, jako několik posledních nocí, i dnes ji však nikde neviděl.

„Dobré ráno,“ ozvalo se z druhé strany.

„Dobré,“ odvětil statnější mladík a políbil rozcuchaného Malfoye do vlasů. Ten několikrát zamlaskal, jak se stále pokoušel probrat, než pohlédl na druhou stranu postele. „Kde je Mia?“

„To nemám tušení,“ zamračil se Neville. „Spala tu vůbec?“

Draco pokrčil rameny. „Netuším.“ Nechtěl říkat, že se probudil v noci a dívka tu stále ještě nebyla. Místo toho vyklouzl z postele a natáhl na sebe kalhoty, než se vydal do koupelny. Zatímco si čistil zuby, hlavou se mu honily všelijaké myšlenky. A nebyly zrovna příjemné, i on si všiml, že se jim Hermiona začala stranit, ale… ne, určitě to bylo jenom tím, že má teď moc učení. Nic jiného v tom není.

„Neříkala Hermiona něco?“ objevil se už oblečený Neville ve dveřích do koupelny. „Že by měla nějaký problém? Nebo práci? Nebo… něco?“

Pod tím slovem něco jako kdyby přímo křičelo někoho jiného! Ale ne, to určitě ne. Vždyť to byla Hermiona, jejich Hermiona! I když za ty poslední týdny… skoro ji nevídali. A když se zeptali, bylo vše v pořádku.

Draco vyplivl pastu. „O ničem nevím.“

Jeho přítel jen svěsil ramena. „Možná se nám to jen zdá. Musím do práce, ahoj,“ přisál se na jeho rty, stále opatlané od pasty a v další chvíli se přemístil.

 

***

 

„Víš, že když stojíš u toho sporáku, tak mám chuť se na tebe vrhnout a udělat ti něco hodně nemravného?“ pronesl Severus zcela nezaujatě, když sledoval svého přítele, jak se kroutí u sporáku a připravuje jim snídani.

Harry se na něho otočil, v očích nejprve překvapení, které se velmi rychle změnilo na ďábelské ohníčky. Pomalým houpavým krokem se vydal ke svému miláčkovi a v další chvíli už mu seděl rozkročmo na klíně. „A co by to mělo být?“ zavrněl.

„Něco… velmi… velmi… nemravného,“ oždiboval jeho tvář a dlaněmi si ho přitáhl ještě pevněji do svých slabin, aby mladík mohl jasně cítit jeho erekci.  

„Hmm… myslím, že tě budu muset nechat pokračovat, abych zjistil, co máš na mysli.“

„Všechno musíte zažít na vlastní kůži, že pane Pottere?“ zašeptal mu do ucha a použil jeho příjmení. To dělal vždycky, když si chtěl hrát. A dnes ráno k tomu měl skutečně chuť.

„Jsem pitomý nebelvír,“ vrátil mu mladík a otřel se mu o rty. Jen lehce, věděl, že ho to rozpálí. „Sám mi to vždycky říkáš.“

„Možná pitomý, ale můj,“ zapředl Severus. Vklouzl rukama pod mladíkovu košili a rukama začal mapovat své území. Už ho znal dokonale, ale stejně se ho nikdy nenabažil. „Můj osobní mág,“ dodal mezi polibky. Harry mu rukama cuchal vlasy a on by nikdy nepřiznal, jak strašně to miluje.

„A nebelvír k tomu,“ rýpl si Harry bez dechu a znovu se zmocnil úst svého milence. Jeho boky snad sami vycházely vstříc druhému tělu a toužily ho dovést k šílenství. A rozhodně byly na správné cestě.

„Strašná kombinace,“ vydechl Severus a přetáhl Harrymu košili přes hlavu. „Ale co se dá dělat,“ zakousl se mladíkovi do jedné z bradavek a vyloudil tím z něho táhlé zasténání. Tohle miloval. Stejně jako to, když ho mohl ohnout přes stůl a…

Jejich atmosféru přerušilo narušení ochranných bariér okolo domu a následné zabouchání na dveře.

Harry zaúpěl, Severus měl chuť mlátit hlavou o stůl.

„Nejsme doma,“ řekl jen.

Mladík se ušklíbl a znovu se mu přisál na rty, očividně se mu tenhle plán zalíbil. Jejich plán však byl přerušen, když náhle ucítili zápach spáleniny a…

„Kurva, vajíčka!“ vykřikl Harry, když sklouzl ze Severusova klína a vrhl se ke sporáku, kde se škvařila jejich snídaně. Ihned se ji pokusil hodit do umyvadla, jenže dosáhl akorát toho, že si při tom spálil ruku.  A že ta rána pánvičkou byla slyšet po celém domě a jistě i venku.

Severus si povzdechl, když se zvedl ze židle a zapnul si košili. „Stále chceš předstírat, že nejsme doma?“ zeptal se jen, než se vydal k vchodovým dveřím. S trhnutím otevřel připraven dost zpražit všechny, které tam najde, ale Hermionu skutečně nečekal. Z jejich malé rodiny k nim chodil nejčastěji Neville, který měl stále přístup do zahrady.

„Dobré ráno,“ řekla trochu nejistě, „ehm… nevzbudila jsem vás?“

„Ne. Nevzbudila,“ řekl jen.

„Mohla bych mluvit s Harrym? Jestli je ještě doma.“

Jen přikývl, než se otočil a nechal za sebou otevřené dveře, aby mohla vejít.

„Hermiono,“ otočil se na ni její kamarád, když vešla do kuchyně. „Děje se něco?“

„Nechtěla jsem rušit, ale potřebovala bych si s někým promluvit. Řekl jsi, že můžu přejít kdykoliv a…,“ náhle se zarazila. Sklouzla pohledem od jeho rozepnuté košile, kalhot na půl žerdi i na dost špatně naloženého Snapea, který akorát slíval svoji ranní kávu. „Oh, pardon… já vás asi od něčeho vyrušila, že jo? Já… já… já… omlouvám se, já nechtěla a… nebudu rušit.“

„Ne, Hermiono, to je dobrý a…“

„Ne, já půjdu.“

„Chtěla jsi o něčem mluvit.“

„To není důležité!“ Už už chtěla vycouvat, když ji popadl za ruku a donutil ji, aby se na něho podívala. Nelíbilo se mu, jak je pobledlá a roztěkaná, taková nikdy nebývala.

„Myslím, že to je důležité. Jinak bys tu nebyla,“ dodal.

Hermiona sklouzla pohledem z něho na Snapea, který akorát opouštěl místnost, aby jim dopřál soukromí.

„Dáš si čaj?“ zeptal se Harry.

Přikývla.

Zatímco připravoval čaj, mlčeli. On po očku sledoval svoji přítelkyni, která se však po chvíli zvedla a omluvila se, že musí na záchod. Jen přikývl, už to tu znala, věděla, kam jít. Když se vrátila, na stole už stály dva šálky se silným ovocným čajem. Hermiona ještě mávla hůlkou, aby zbavila místnost zápachu spálených vajíček a teprve poté usedla.

Harry se trochu zamračil. „Jsi v pořádku?“ vzal ji jemně za ruku.

Přikývla.

„Nelži. Hermiono, přesně takhle jsem vypadal, když jsem se dozvěděl o té leukémii a taky jsem tvrdil, že mi nic není. Nesnaž se mi lhát, prosím.“

Lehce se na něho usmála. „Alespoň víš, jak nám bylo, když jsi to tak dlouho zatloukal.“

Harry polkl. Bylo to snad přiznání?

Hermiona konec vzdychla a natáhla se pro svoji kabelku, ze které vytáhla ampulku s podivně modrým obsahem. „Přinesla jsem ti tohle.“

Harry si lahvičku vzal a zkoumavě si ji prohlédl. „To mám vypít?“

„To bych neradil,“ ozval se ode dveří Severusův zcela nezaujatý hlas. „Je to těhotenský test. Pozitivní těhotenský test, pokud mám být přesný,“ dodal, než dopil hrnek a položil ho do dřezu. „A upřímně doufám, že ti ho Hermiona ukázala, aby se pochlubila, ne že s tím máš něco společného,“ dodal jako vtip, ale Harry věděl, že kdyby byla pravdivá ta druhá možnost, přetrhnul by ho. Na to byl Severus až příliš majetnický.

Místo toho se na svoji kamarádku jen podíval, s bradou kdesi na stole. „Je to pravda?“

Dívka nejistě přikývla.

„Ale to je přeci úžasný! Gratuluju,“ objal ji. „Kluci už to vědí?“

Zavrtěla hlavou.

„Jak to? Proč ne? A kdy jim to chceš říct?“

„V tomhle cítím zádrhel,“ pronesl opět Severus zcela nezaujatě, a když se na něho oba podívali, jen dodal. „Jako bych tu nebyl.“

Harry na něho chvíli koukal nechápavě, nerozuměl, co tím chtěl říct a snad ho i chtěl poslat pryč, ale nakonec to neudělal. Místo toho se otočil na svoji kamarádku. „Hermiono?“

A v tu chvíli se rozbrečela. Nevěděla proč, vždycky byla silná, ale teď kňučela jako malé dítě. Ten poslední měsíc podezření a poté i utvrzení a nejistoty a vyhýbání a lží s vyhýbání ji dokonale vyčerpaly. A ona už skutečně netušila, jak dál. Její kamarád se k ní natáhl a sevřel ji v náruči. „Hermi, co je?“ Vrhl na svého přítele zoufalý pohled, ale ten mu věnoval jen dlouhý pohled. Neměl jinou možnost, než jí pohupovat v náručí a nechat ji se vybrečet.

Drahnou chvíli je Severus sledoval, dokud se dívčiny vzlyky nezačaly tišit. Teprve poté se vydal k nim a podal jí lahvičku s lektvarem. „Vypij to.“

„Co to je?“

„Něco na uklidnění. A neboj, je to pro těhotné.“

Zamrkala.

„Jak jsi o tom věděl?“ nechápal Harry. Vždyť ten lektvar musel přinést už ve chvíli, kdy sešel do kuchyně.

„Slyšel jsem, jak Hermiona zvrací na záchodě. Zřejmě se jí nezamlouvaly ty míchaný vajíčka.“

„Proč jsi mi to nedal dřív?“

„Pláč je občas lepší, než nějaký lektvar. A teď? Co kdybychom si konečně dali tu snídani?“

Zatímco Snape zcela netypicky připravoval snídani, otočil se Harry na svoji kamarádku. „Tak povídej, co je špatně?“

Pokrčila rameny. „Já vlastně ani nevím.“

„No něco musí být určitě. Jsi snad nějak nemocná?

Zavrtěla hlavou.

„Nebo to malý?“

Znovu zavrtěla.

„Tak co se děje?“ nevydržel to už Harry, než se zarazil. „Počkej… je Draca a Nevilla, že jo? Myslím jako jednoho z nich.“

„Samozřejmě!“

„Fajn… a víš kterého?“

Zavrtěla hlavou.

„A v tom je ten problém? Tak u Merlina mluv!“

„Já prostě nevím, jak jim to říct!“ vypadlo z ní nakonec.

„A to je všechno?“

Svěsila ramena. „Nebylo to plánovaný, nikdy jsme o dětech nemluvili. Nevím, jestli je chtějí, nebo jestli je chtějí se mnou. Co když ten náš vztah ve třech je pro ně… prostě jen… zábava, než si najdou něco jiného… něco perspektivního… něco…“

„Normálního?“

Oba vrhli na Severuse zamračený pohled. Museli však uznat, že měl pravdu. Hermiona si jen povzdechla.

„Hermi,“ vzal ji Harry za ruku, „jste spolu čtyři roky a pokud vím, tak vám to klape jako na drátkách. To i my se Severusem jsme měli víc krizí, než vy tři.

„Tsss, žiju s nebelvírem, co se dá čekat?“ neodpustil si Severus jen tak mimochodem, Harry se ho pokoušel ignorovat. „To jste se vážně ani jednou nebavili o dětech? O rodině?“

„Jo, občas jo, ale tak prostě… jak to dělají všichni - jednou bych chtěl velkou rodinu a dům s bílým plotem, ale nikdo to nebylo nijak… závazný.“

„Teď už tu ale jeden závazek je,“ vložil se jim do toho opět Snape a než mu do toho mohl Harry skočit, pokračoval, „a myslím, že poměrně velký. A ač tvoje pochybnosti chápu, Hermiono, zvláště u Draca, mám pro tebe jedinou radu - dokud jim to neřekneš, nezjistíš to.“

Věděla, že má pravdu.

 

***

 

„Ahoj.“

„Ahoj, zlato.“ Neville políbil svého přítele, když se večer setkali v kuchyni. „Jak bylo v práci?“

„Nic zvláštního. I když už mě začíná štvát, jak se mi všichni dívají pod ruce.“

„Jsi pořád učeň,“ připomněl mu černovlasý.

„Já vím, ale stejně… už mě to nebaví. Jsem v učení už čtyři roky, taky už bych chtěl dělat vlastní věci.“ Byl mrzutý. Neville věděl, jak moc jeho příteli záleží na tom, aby si vysloužil uznání. A to v učňovské pozici moc nešlo. Proto si ho přitáhl k sobě a přitiskl ho zády ke svému hrudníku. „Neboj,“ políbil ho na temeno hlavy, „brzy už tě určitě pustí i k velkým případům.“

Na Dracově tváři se objevil slabý úsměv. „V to doufám.“ Chvíli se nechal kolébat, než znovu promluvil. „Dostal jsem nabídku.“

„Jakou?“

„Půlroční léčitelská praxe po celém světě. Francie, Nizozemí, Německo, Indie, Čína, Spojený státy, Austrálie…“

„Draco, to je úžasný! To je ohromná zkušenost. Doufám, že jsi na to kývnul.“

Blonďák se v náruči trochu zavrtěl. „Když já nevím.“

„Proč ne?“

„Noooo… prostě se mi od vás nechce.“

„Draco,“ zasténal Neville, „nebuď blázen, přeci takovouhle šanci nezahodíš kvůli sexu.“

Blonďák se zašklebil, když se na přítele otočil. Jak mohl vědět, co by mu chybělo nejvíc. „Tomu nejlepšímu sexu,“ opravil ho a postavil se na špičky, aby mu mohl ukrást jeden z polibků.

„I tak. Koukej to vzít. I kdybychom se za tebou s Hermionou měli každý večer přemisťovat, tak to vezmeš.“

Místo zašklebení se však Draco zamračil. „Viděl jsi ji dneska vůbec?“

Jen zavrtěl hlavou. „Odpoledne, když jsem se sem přemístil pro dokumenty, tak tu byla, ale ve sprše. Nebavil jsem se s ní.“

Druhý jen zavrčel. „Hmm… dám si sprchu a půjdu spát.“

„Já taky.“

V koupelně je však čekalo malé překvapení. Hermiona, oděná v tom krajkovém prádélku, které kdysi nakoupila se svojí matkou, ležela v posteli a ve zcela provokativní poloze na ně čekala.

„Mio?“

„Že vám to ale trvalo,“ uculila se na ně. „Už jsem se vás nemohla dočkat, myslela jsem, že si budu muset pomoci sama.“ Věděla, že tahle věta je rozpálí do běla. A taky se nemýlila. Za deset minut už všichni tři leželi polonazí na posteli v propleteném klubku rukou a těl. Draco právě klouzal dlaní po dívčině břiše připraven vstoupit do ní fyzicky i mentálně, když se náhle zarazil. Už před několika lety zjistil, že vstoupit do něčího nitra a jen se lehce dotknout jeho magické podstatě může být ohromně erotické, v tuhle chvíli však narazil na podstaty dvě.

Zaraženě se posadil a zamračil se na svoji ruku, která stále trůnila na jejím břiše.

„Co je, Draco?“ zeptal se Neville.

Dívka se neptala, jen na svého přítele zděšeně hleděla. Z jejího pohledu pochopil, že ona ví.

„Ty jsi těhotná.“ Konstatování.

Neville se zasmál, myslel si, že to je vtip, ale brzy se přesvědčil o opaku. „To jako vážně?“ běhal pohledem od jednoho k druhému. „To je úžasný!“ Zbylí dva však mlčeli.

„Proč jsi něco sakra neřekla!“ vypálil na Hermionu Draco a vylezl z postele. Zapnul si kalhoty, čímž dal jasně najevo, že dnešní čas hrátek skončil. „Co sis sakra myslela? Že na to nepřijdeme? Že to budeš tutlat? Proto ses nám vyhýbala, abych to nezjistil?!“ Byl naštvaný, jen Merlin ví proč.

„Draco, co to do tebe vjelo?“ nechápal černovlasý milenec, Hermiona se musela držet, aby se nerozbrečela. Přesně tohohle se bála.

„Nic. Co by do mě vjíždělo? Očividně jeden z nás vjel do ní,“ prskl, než se natáhl pro jednu ze svých mikin a vyběhl z pokoje s Nevillem v patách.

„Draco! Draco, kam jdeš, teď nemůžeš odejít. Draco!“ Bylo to marné, blonďák zmizel jako pára nad hrncem. Mladík svěsil ramena a pomalu se vydal zpět do ložnice. Hermionu našel zoufalou a plačící na posteli. „Nebreč, Mio, to se spraví.“

Moc mu nevěřila. „Nenávidí mě.“

„Jen je v šoku. A to já vlastně taky,“ odtáhl ji od sebe. „Budeme mít dítě,“ řekl jen, než se na ni usmál a lehce políbil. Teprve poté ji vtáhl do objetí a nechal ji uklidnit, připravený si zítra Draca pěkně podat.

 

***

 

Ložnici naplňovali tiché steny a úpění. Severus se kousal do rtu a musel se hodně krotit, aby nekřičel naplno. To, co mu jeho milenec prováděl, se nedalo snést. Mladíkovo tělo se třelo o jeho vlastní a způsobovalo mu slastná muka.

„Do prdele, Pottere… ouu… Merline, přestaň si hrát.“

Mladík zvedl hlavu z jeho klína a zašklebil se. Věděl, jak Severuse dohnat k nepříčetnosti. „To patřilo mě, nebo Merlinovi?“

„Jestli okamžitě něco neuděláš, tak přísahám, že tě přišpendlím k posteli a je mi jedno, jestli ti zase natrhnu prdel,“ vrčel.

Harry věděl velmi dobře, jak svého milence dovést do stavu absolutní nepříčetnosti a zrovna teď se dostal na vrchol. Nyní už musel změnit taktiku, jinak opravdu hrozilo, že se Severus neudrží a on skončí opřený o zeď a ojetý jako placatý ježek na silnici. Ne, že by to občas nebylo příjemné, ale dnes měl chuť na trochu něco jiného. Natáhl se pro lahvičku s rubrikantem a namočil do něho prsty… když se ozvalo bušení na dveře.

Mladík jen zvedl hlavu mezi mužovými stehny, zatímco Severus zasténal. „Už jsem ti říkal, že nesnáším tvé přátele?“

„Co chceš dělat? Předstírat, že nejsme doma?“

„Jelikož svítíme, tak by nám to asi nezbaštili. Běž tam a koukej to vyřídit rychle, jinak přísahám, že tě přefiknu klidně přímo před nimi.“

Harry sklouzl z postele, natáhl na sebe kalhoty a vydal se dolů, doufajíc, že to vyřídí rychle, aby se mohl vrátit ke svému milenci. „Už jdu, už jdu…“ volal, když se bušení opakovalo. Jaké překvapení ho však čekalo, když za dveřmi čekal Draco.

Podíval se na něho zamženýma očima. „Je tu Severus?“ zeptal se trochu. „Potřeboval bych s ním pít… teda mluvit,“ opravil se a napil se z láhve ve své ruce.

Harry našpulil rty, než odstoupil od dveří a nechal mladíka vejít. „Severusi, máš tu návštěvu!“ zavolal do patra. Po chvíli štrachání se objevil jeho přítel a zavazoval si župan.

„Kdo je to?“ ptal se. Neměl moc přátel, kteří by za ním chodili. A uprostřed noci k tomu.

Jen kývl do obývacího pokoje, kde se blonďák složil na jejich pohovku. „Už jsem ti řekl, jak nesnáším tvé přátele?“ ušklíbl se Harry, když ho míjel.

Severus se jen zamračil. „Je to snad i tvůj přítel, ne? A očividně už to ví,“ dodal, než za sebou zavřel dveře a zajistil jim se svým kmotřencem soukromí. 

 

***

 

I když se k nim Draco další dny vrátil, atmosféra na Grimmauldově náměstí byla dost podivná. Dědic Malfoyů sice tvrdil, že je vše v nejlepším pořádku, ale všichni cítili, že není. Hermiona však nevěděla, co má dělat. Několikrát si s ním snažila promluvit, ale zcela bez úspěchu. Jediné, co mohla dělat, bylo dát na Nevillovu radu a nechat to být. Vydržela to celý týden, než uslyšela v noci hádavý rozhovor svých dvou milenců.

„Musíš jí to říct!“ rozčiloval se Neville.

„Řeknu jí to ráno.“

„A nemyslíš si, že to už bude trochu pozdě?“

„Akorát.“

„U Merlina, Draco, chováš se jako hovado!“ Neville neklel moc často, ale potom už to znamenalo, že je skutečně naštvaný. „To ji tolik nenávidíš za to, že ti neřekla, že je těhotná? Pak jsi idiot! Máme na tom stejný podíl jako ona.“

„To s tím nemá co společného.“

„Ne, vůbec, chováš se tak od chvíle, co nám to řekla.“

Po tomhle následovalo ticho.

„Co ti vadí?“ zeptal se po chvíli Neville. „Nikdy jsi neřekl, že děti nechceš.“

„V tom to není.“

„Tak v čem?!“ naléhal. „Draco, sakra, tak mě alespoň poslouchej! To ti tak vadí, že je možnost, že to dítě bude moje?“ promluvil po chvíli černovlasý.

Hermiona stála na schodišti a musela se hodně snažit, aby se nerozbrečela. Ona Draca milovala, a najednou měla pocit, že on ji nenáviděl. Jen proto, že… že ona… že on… že oni… jejich dítě…

Dveře do kuchyně se náhle otevřely a z nich vypadli oba mladíci.

„Tak jí to alespoň řekni!“

Draco možná i chtěl něco podotknout, ale zarazil se, jakmile spatřil ubrečenou ženu na schodišti.

„Říct mi co?“ hlesla. Že odchází? Že už ji nemiluje? Že ji nenávidí? Že se nevrátí, dokud to dítě nedá pryč? Že je se vším konec?

Oba dva muži si vyměnili pohledy, než blonďák promluvil. „Odjíždím. Na léčitelskou stáž. Na půl roku.“

Jen sevřela oči, ale stejně zpod víček vyklouzly dvě slzy.

Utíká.

„Kdy?“

„Ráno.“

Na chodbě nastalo těžké ticho.

„Nebo možná bude lepší, když půjdu hned,“ dodal a natáhl se pro svoji sbalenou tašku. Sledovali ho, jak se natáhl i pro svůj plášť, jenže potom už to Hermiona nevydržela.

„Táhni, kam chceš!“ zakřičela na něho. „Táhni si, kam chceš! Slyšíš? Ty povrchní čistokrevný zmetku!“ křičela zoufale, ani nevěděla, kde se v ní ta slova brala. „A ještě předtím si vezmi tohle!“ šáhla do kapsy svého hábitu a hodila mu k nohám zalepenou obálku. „Test otcovství, který jsem kvůli tobě podstoupila, aby měla tvoje arogantní dušička pokoj! Jestli to nebude podle tvých představ, tak už se vůbec nemusíš vracet!“ A s tím vyběhla po schodech a práskla za sebou dveřmi.

Oba mladíci zůstali stát pod schody, neschopni slova.

„Tohle se ti fakt povedlo,“ řekl jen Neville, než se vydal za přítelkyní.

Draco raději jen sebral obálku a přemístil se pryč.

Když Neville sevřel Hermionu v náruči, chtěla se jako osika. „On to tak nemyslel.“

„Odešel?“

Nechtěl, ale přikývl.

Rozbrečela se ještě víc.

„Neboj, mě nezáleží na tom, čí to dítě je.“

 

***

 

Severus sledoval svého přítele, jak se nimrá v jídle a čekal, jestli začne mluvit. Když však Harrymu spadla z vidličky už třetí nudle a on si toho ani nevšiml, práskl lžící do talíře. „Tak co se u Merlina děje?“

Harry nechápavě zvedl hlavu. „Co?“

„Už několik dní jsi úplně mimo, tak se ptám, co se děje. A opovaž se říct, že nic,“ varoval ho hned. „Něco jsme si snad domluvili, ne? Žádný tajnosti.“

„Nechci tě s tím zatěžovat.“

Věnoval mu skeptický pohled.

„Víš o tom, že Draco odjel?“

„Samozřejmě, že to vím. Sám jsem mu to doporučil.“

„Cože?“ Vypadla Harrymu lžíce z ruky. „Proč jsi to udělal?“

„Bylo to to nejlepší řešení.“

„A to ti nevadí, že Hermiona je teď z toho na zhroucení?“

Severus k němu zvedl pohled. „Proč? Vždyť se s nimi nerozešel, jen odjel na stáž.“

„Zrovna v době, kdy mu oznámí, že je těhotná, fakt super. Kdybys mi tohle udělal ty, tak tě taky nenávidím,“ zamračil se na něho Harry.

„Mezi námi by byl jeden velký rozdíl. Aby u tebe bylo možné umožnit otěhotnění, musel bych s tím souhlasit a podílet se na tom, hlavně pomocí lektvarů. A pokud tě to uklidní, stavím se odpoledne za slečnou Grangerovou,“ zvedl se od stolu a odnesl věci od snídaně do dřezu. Vůbec mu nedocházelo, že jeho milenec na něho zírá s otevřenou pusou.

„Ono je možné vyvolat mužské těhotenství?“ zeptal se zvědavě.

Ten tón Severus zarazil. „Nic jsem neřekl.“

„Ale jo, řekl… Severusi!“

„Ne!“

„Severusi!“

 

***

 

„Dobře,“ začal Severus a usrkl ze svého šálku. Před ním seděli Hermiona s Nevillem, drželi se za ruce a vypadali dost nejistě, „nejdřív byste měli vědět, že pokud to, co vám teď řeknu, řeknete Dracovi, tak popřu, že to víte ode mě, a popřu, že vás vůbec znám.“

Vyměnili si nechápavý pohled.

„V první řadě vás musím ujistit, že Dracovo chování nemá nic společného s tím, co k vám cítí nebo snad cítit přestal. Jeho chování je pochopitelné.“

„Pochopitelné? Řekla bych všechno možné, jen ne pochopitelné. Žijeme spolu čtyři roky a nikdy jsem ho ještě neviděla v tomhle stavu.“

„A vy jste taky ještě nikdy nebyla v tomhle stavu, že?“

Trochu zrudla.

„Vy s ním sice žijete, ale já ho znám od narození. A především znám jeho rodinu. Lucius vychovával svého syna jako čistokrevného, tedy v přesvědčení, že bude jednou oženěn z rozumu a po početí prvního dítěte, přesně řečeno syna, rodinný život… manželský, pokud chápete… tím končí.“

Zamrkali. „Jako že už s ním potom nebudeme chtít mít sex?“

„Kde na tu kravinu přišel? To přeci nehrozí.“

„Ano, bohužel,“ pronesl Severus tiše, spíš pro sebe. „Je to způsob jeho výchovy.“

„Ale jestli jde jen o to…“

Zastavil je pohybem ruky. „Ne, to není jediný problém. Ten mnohem závažnější je v tom, že Draco má… strach.“

„Strach?“

„Z čeho?“

„Z toho dítěte,“ odvětil prostě.

„Jako že zabere jeho místo?“

„Ne, spíše z toho, že neví, co má dělat. Jeho vychovávala matka a Lucius se k němu choval pouze jako k dědici. On neví, jak se o dítě starat, jak mu číst pohádky a všechno, co vy dva po něm budete moci chtít.“

Chvíli byli zticha. „Proč něco neřekl?“

„Už jste ho někdy slyšeli, aby si stěžoval? Nebo aby přiznal, že má strach?“

Museli uznat, že to tak není.

„Tak vidíte. Dejte mu čas, to je teď to nejlepší. Až si to srovná v hlavě, vrátí se.

„Ale… vrátí se, že jo?“ zeptala se Hermiona tiše.

„Kdyby vás opustit chtěl, udělal by to.“ Zvedl se z pohovky, dopil svůj hrnek čaje a vydal se k odchodu. „Pokud ho skutečně milujete, dejte mu čas. Hodně času.“

 

 ***

 

Draco se potichu přikradl k posteli a stejně tiše rozhrnul i závěsy. Na jeho tváři se objevil zcela bezděčný láskyplný úsměv. Sice trochu očekával, že je najde v nahém milostném objetí, ale spletl se. Neville držel Hermionu v pevném sevření, ale oba mírumilovně spali. Vlastně všichni tři. Pod Hermioninou noční košilí se už totiž jasně rýsovalo její vypouklé bříško.

Vydechl. Stále se ještě cítil ohledně téhle záležitosti nejistě, ale na druhou stranu se při pohledu na ně začal strašně těšit. Jestli mě mezi sebe budou ještě chtít, pomyslel si trpce. Vůbec by se jim nedivil, kdyby tomu tak bylo. Zasloužil by si to. Jenže on nehodlal nechat někoho z nich jít. Ani to mrně ne.

Opatrně se natáhla a zlehka se dotkl místa, kde rostlo možná i jeho dítě.

„Draco?“

Pomalu zvedl hlavu, to Neville se na něho díval.

„Co tu děláš?“

Možná by i mohl odseknout něco v tom smyslu, že on je tu přeci taky doma, ale nakonec se jen natáhl přes Hermionino tělo a vášnivě se přisál na Nevillovy rty. „Už jsem to bez vás nemohl vydržet.“ Polibek se ještě prohloubil, ale čím víc se chtěl ke svému příteli přitisknout, tím víc se musel klenout nad Hermionou. Nakonec Neville polibek přerušil. Sjel pohledem na spící dívku a poté na Draca. Jediným kývnutím mu naznačil, že bude lepší, když budou pokračovat v koupelně.

Cestičku z oblečení vytvořili snad ještě před tím, než za nimi zaklaply dveře. Draco se sotva stačil nahnout ke kohoutku ve sprše, když už byl svým silnějším přítelem přitisknut ke stěně a vysazen nahoru. Obtočil nohy okolo silných boků a vychutnával si ty dobyvačné ruce a i rty, které se k němu tiskly. Když ucítil, jak do něho Neville vstoupil, jen sykl, ale všechno bylo utlumeno hučící vodou, která jim dopadala na těla. Její milování bylo dost rychlé a divoké, ale po těch týdnech bez sebe se nebylo čemu divit. Nakonec jen zůstali stát pod tekoucí sprchou a vzájemně se objímali.

„Hmmm, tohle mi chybělo,“ zavrněl Draco. „A ještě Hermiona.“

„Taky jsi nám chyběl.“

Draco si nechal chvíli masírovat záda, než se zeptal; „Je v pořádku?“ Byla to věc, na kterou se chtěl zeptat už od začátku, ale trochu měl strach, aby neuslyšel nějakou výtku, že svým odchodem jí ublížil.

„Neboj, je v pořádku. Obě jsou.“

Úlevně přikývl, než si něco uvědomil. „Obě?“ otočil se na druhého mladíka. „Chceš říct, že čeká…“

Jen mu vzal tvář do dlaní a políbil. „Budeme mít dceru.“

Když potom ve vzájemném objetí leželi v posteli a pozorovali spící Hermionu, připadal si Draco zase jako doma. Nechal se hladit a nechápal, jak ho jen na minutu mohlo napadnout tohle dobrovolně opustit. „Miluju vás,“ zašeptal do ticha. Ta slova, kterých se tak bojí a tak nerad je říká, ale najednou mu prostě přišly správné.

„Všechny tři,“ dodal a políbil Nevilla na trochu překvapenou tvář. „A je mi jedno, jestli to malý bude blonďatý nebo černovlasý, bude naše.“

„Tys tu obálku neotevřel, že ne?“

Jen zavrtěl hlavou. „Nechci vědět čí je. Jsme rodina a na tom nic nezmění.“

Od přítele si vysloužil vášnivý polibek. „Tohle řekni zítra Hermioně, myslím, že by to teď potřebovala slyšet.“

Láskyplně se na dívku usmál, než se okolo dívky doslova obtočil a políbil ji do vlasů. „Neboj, řeknu.“

 

***

 

„Kluci, co to vyvádíte?“ smála se Hermiona, i když byla dost nejistá. A kdo by nebyl, kdyby měl místo břicha pátrací balón a na očích pásku. Jen pevné Nevillovy ruce, které ji držely okolo pasu, jí dávaly pocit bezpečí. Mnohem víc, než ty Dracovy, které se ji dost neuměle pokoušely manévrovat… no… někam. „Kam mě to vedete?“

„Máme pro tebe překvapení.“

„Mám se bát?“

Slyšela, jak si Draco odfrknul. „Nevěříš nám snad?“

„Ne, že bych vám nevěřila, ale… ou…“

„Pozor schod!“

„To jsem poznala,“ pronesla, když se jí podařilo najít stabilitu. „Jen mě trochu děsí ta vaše tajuplnost v posledních dnech. A mám pocit, že po tomhle schodišti už jdu alespoň potřetí. Nechodíme v kruhu?“

Cítila, jak se její milenci vzájemně domlouvají gesty, ale nepochytila z toho nic.

„Neboj, už je to naposledy. Ještě pět schodů. Tak a teď následuj můj svůdný hlas.“

Ušklíbla se. Hlavou jí proběhla myšlenka jako Draca-sirény sedící na skále a lákající námořníky k záhubě a musela se začít smát.

„Něco vtipného.“

„Jen mě něco napadlo,“ pronesla, ale to už ji vedli do jedné z místností a díky jejich dokonalé procházce přes celý dům nebyla schopná říci, do které. „Už můžu?“

„Můžeš,“ ozvalo se dvojhlasně.

Nevěděla, co má čekat, a tak si pásku z obličeje stáhla jen velmi pomalu. Několikrát zamrkala, aby se jí vrátil zrak a poté… zalapala po dechu.

Měla sice podezření, že ti dva po nocích něco vyvádějí, ale nenapadlo by ji, že budou připravovat dětský pokojíček. Tedy, napadlo jí to, ale tohle předčilo všechny její představy. Stěny v jemných krémových barvách, postýlka s nebesy, dětský nábytek i hračky pro dítě nejméně do tří let a k tomu všemu spoustu dětského oblečení.

„Merline, kde jste to všechno vzali?“ rozvzlykala se.

„Neboj, nekupovali jsme to,“ ušklíbl se Draco.

Nechápala.

„Většina věcí tady je to, cos koupila sama a schovala do skříněk. Teda oblečení. A potom taky to, cos dostala od Molly a od Weasleyů…

„… a od Harryho, ten se Severusem vybíral postýlku. Buď ráda, že na ní nejsou kotlíky.“

Zasmála se.

„My s Dracem jsme vybrali barvy. Chvíli jsme se hádali, jestli to bude Nebelvír nebo Zmijozel, ale nakonec jsme to snad vyřešili.“

„A když se ti tu něco nebude líbit, dá se to ještě pár dní změnit, než se kouzlo ustálí.“

Jen popotáhla.

„Líbí?“

„Miluju to,“ škytla, než se svým dvěma chlapům zavěsila okolo krku. „Miluju vás.“ S oběma si vyměnila vášnivý polibek, než se konečně uklidnila. „A kdy jste to všechno zvládli udělat?“

„Po nocích,“ pokrčil Neville rameny.

„A víš, jak jsi nadávala, že jsme ráno utahaný a ty sis myslela, že si v noci užíváme bez tebe…“

Přikryla si pusu rukou.

„… tak už alespoň víš, jakým způsobem jsme si užívali.“ Neodpustil si Draco úšklebek, než se jí přisál na rty. „Ale alespoň vidíš, co všechno jsem kvůli vám dvěma ochotný obětovat.“

 

***

 

Ať se devět měsíců může zdát jako dlouhá doba, netrvalo dlouho a přišlo to, co přijít muselo. Jednoho dne ráno Hermioně praskla voda a tak byla cesta do nemocnice jediným možným řešením. Jako první sice sehnala Harryho, ale ten měl spousty práce ten den najít Nevilla. Nakonec ho našel doslova zahrabaného ve skleníkách, a když mu řekl, co se děje, skoro se praštil do hlavy krumpáčem. Ihned se vydal za svojí přítelkyní, ale ta ho vzápětí vyhodila, ať sežene Draca. Ne, že by ho tam nechtěla, ale měla pocit, že pokud by u narození dcery byl jen jeden z nich, mohli by to brát jako nespravedlnost.

Dlouhé hodiny bolesti a křečí však nakonec přeci jen dospěly ke svému závěru a ona mohla v náruči poprvé sevřít svoji dcerku - Elien.

Joan svírala v náruči své první vnouče a nemohla se na něj vynadívat. Její manžel ji nahlížel přes rameno, ale příliš se do držení nehrnul. Přišlo mu to děsné malé, Hermiona určitě nikdy takhle malinkatá nebyla. Ne, určitě nikdy. To by si pamatoval.

„Je nádherná,“ usmála se na svoji dceru, která unaveně ležela v posteli. Měla toho skutečně dost, ale neměnila by. „Úplně do naší rodiny, viď?“ otočila se na manžela, ale nedala mu možnost k odpovědi. Byl jí vděčný. „Celá tvoje teta Bess, ta vypadala úplně přesně, když si ji naši přivezli z porodnice, i ty vlasy, ty zdědila po ní. A po tvojí babičce, ta je měla úplně stejné, než z tvého dědečka zešedivěla.“

Hermiona se slabě usmála, ale na víc neměla sílu. Nejraději by ihned usnula, ale chtěla počkat, až dorazí Draco a Neville. Chtěla tu být, až poprvé uvidí svoji dceru, až…

„No, ty seš krásná princeznička… a podívej se, jak má dlouhý prstíky a…“

„Pšššš,“ upozornil ji náhle její manžel a ukázal k posteli. Hermiona svůj boj prohrála a usnula vlastně, aniž by si to uvědomila. „Možná bychom měli jít.“

Joan jen přikývla. Nejprve chtěla vnučku položit po postýlky, ale ve chvíli, kdy z chodby uslyšela dva páry těžkých kroků, se rozhodla, že ji nejdřív půjde představit otcům. Co nejtišeji vyklouzla z pokoje a usmála se na oba mladíky… vlastně na tři, protože s nimi přišel i Ron…, kteří stále přede dveřmi a čekali, a k nim dojde. Její manžel si je měřil nepříjemným pohledem, dosud se nějak nesmířil s rozhodnutím své dcery žít v tom podivném trojúhelníku, ale akceptoval to.

Čerstvá babička přišla až těsně k nim a natočila k nim spící dívenku. „Gratuluju, máte nádhernou holčičku.“

Oba hrdí otcové se přitiskli k sobě a rozněžněně se zadívali na scvrklé dítě.

„Ta je maličká…“

„Koukni na ty prstíky…“

„A ty… vlásky…“ Draco se zarazil. Ještě jednou se zadíval na tu zrzavou čupřinu vlasů na dívčině hlavě, než si s Nevillem vyměnil zamračený pohled. Její ostré oči hned na to sklouzly na Rona.

„Co je?“ polkl zrzek.

Oba se proti němu vydali, bok po boku.

„Kluci… to bude nějaký omyl… s tímhle… s tímhle já nemám nic společnýho,“ couval chodbou. „Vážně!“ snažil se je přesvědčit, ale zřejmě mu moc nevěřili. Nebo snad ano?

Zastavili se. Podívali se na sebe a…

„Ááááááá….“ Ron se hnal chodbami jako žíznivá čára, ale stejně mu to nebylo co platné.

„Počkej, až tě chytím, Weasley, tohle ti nikdy neodpustím! Slyšíš…“

„Já niiiiic!“

„Nepřej si vědět, co ti udělám, až se mi dostaneš do rukou!“

 

 

»«

Poslední komentáře
09.03.2013 09:04:52: moc pěkné. Když jsem to četla v mobilu a nešlo mi komentovat protože jsem nevěděla to zatracený hesl...
24.02.2013 15:29:28: Pánečky, oni sa na neho vážne vrhli? CHudááák..no ale más vou povesť, že... Ale že nedôverovali Mii,...
20.02.2013 14:50:30: no tohle byl zcela necekany zaver! :-O
28.12.2011 15:23:04: Moc pěkné - ještě by to chtělo pokračování :-)
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.