Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

44/B - Život je od toho, aby se žil…

Ich…tak a máme tady poslední střípek našeho vyprávění… Tuto kapitolu věnujeme nejen našim pilným komentujícím: Bara1982, Falkira, Neriah, K.Brauwn, Mononoke, Sharlaid, Elis, Hajmi, Jikita , Gigi, Šaren, Symphony, nadin, lucy198, Slimča, Popoles, Elza, Nade, Airiny , Nikol, Profesor, Silvinka, Bacil, Anfulka, Michangela, Saskya, Teressa, ale i všem kdo jste s námi zůstali až do finále… jo a speciální poděkování připojujeme pro Hannellku… ona ví a budete brzy vědět i Vy… vlastně se to dozvíte, jen co vypuknou oslavy…

»«

V dalším okamžiku se už Snape se všemi zdravil. Hagrid se hřmotně zvedl od stolu a objal ho. Poppy k němu natáhla přes stůl ruku, Snape si klekl na lavici a naklonil se, aby jí mohl políbit prsty. Lékouzelnice se smála a laškovně ho plácla přes ruku. Ginny s Hermionou na sebe nevěřícně pohlédly a koutky úst jim cukly potlačovaným smíchem.

 

„Slečno Grangerová,“ protáhl Snape a jeho sametový hlas ji rozechvěl po celém těle. Až do dnešního večera nikdy o Snapeovi neuvažovala jako o sexy muži, ale… páni!

 

„Hermiona,“ připomněla mu, a on přikývl.

 

„Hermiono,“ opravil se. „Slečno Weasleyová, vy jste již ze školy odešla, pokud vím? Musíte mi později říct, jaké máte plány.“ Potom se otočil k druhému muži. „Profesor Smithson, předpokládám,“ řekl tak neutrálním tónem, že každý, kdo ho znal, v něm rozpoznal skryté varování.

 

Peter vstal a potřásl mu rukou. „Jsem potěšen, že vás poznávám, pane. Četl jsem samozřejmě většinu vašich článků…“ začal podlézavě.

 

„O tom silně pochybuji,“ přerušil ho Severus. Podíval se na Harryho. „Už jsi jedl?“

 

„Ano, ale pojďme vybrat něco pro tebe,“ odpověděl Harry a odkráčel se Severusem ke grilu.

 

Peter, kterého v tu chvíli všichni naprosto ignorovali, se podíval na Harryho talíř. „Vždyť vám vystydne jídlo,“ prohlásil poněkud hloupě.

 

„Použil jsem na něj ohřívací kouzlo,“ otočil se krátce zpátky Severus, než se sehnul a opět přejel svými rty přes Harryho. Touha mezi nimi byla téměř hmatatelná.

 

„Cože? A kdy?“ zeptal se Peter a dotkl se prstem Harryho talíře.

 

Hermiona se smála a přikrývala si ústa rukou.

 

Peter do talíře strčil. „Vždyť ten talíř není horký,“ prohlásil.

 

„No, vždyť je tam salát, ne?“ poukázal rozumně Hagrid.

 

„Ale on neudělal žádné kouzlo.“

 

„Neverbální a bezhůlkové, předpokládám,“ přitakala Hermiona. „A jenom na maso.“

 

„To on umí?“

 

Hermiona se na něj jen podívala.

 

„Ale Snape je přeci mistr lektvarů,“ svraštil Peter obočí.

 

„A velmi mocný kouzelník,“ řekl Draco, přešel za Hermionu a políbil ji na temeno hlavy. „A právě dostal velice špatnou náladu a projevil se u něho silný vlastnický pud. Nemluvě o jeho rozsáhlých znalostech takových druhů magie, o kterých raději nechceme ani vědět, a dostatku zkušeností, aby je uměl použít.“

 

„Pokoušíte se mě zastrašit, abych se držel zpátky,“ ozval se Peter popuzeně. Byl to Američan a moc toho o válce nevěděl, natož o jejích aktérech, i když to, že Harry je mág a hrdina, mu známé bylo.

 

„Jen se snažím ušetřit si práci,“ odpověděl suše Draco. „Odstraňovat temná prokletí je vyčerpávající.“ Podíval se na Hermionu. „Šel bych si sednout k Nevillovi. Nebude ti to vadit?“

 

Hermiona ho lehce pohladila po ruce a na chvíli své prsty propletla s jeho. „Jdi. Ale zatancujeme si později, že?“

 

„Hmmm.“ Draco, překvapený tím, že se chová ještě rozvážněji než Snape, překonal zdrženlivou povahu Malfoyových a krátce ji políbil.

 

„To se tu vážně budou všichni navzájem ocicmávat?“ poznamenal mrzutě Peter.

 

„My jsme zkrátka takový šťastný spolek,“ řekl Brumbál, doprovodil Emmie na židli vedle učitele lektvarů a líbnul ji na tvář.

 

Ginny se zachichotala, a Brumbál se na ni usmál.

 

„Máte nějakého přítele… nebo přítelkyni, slečno Weasleyová?“ zeptal se rozjařeně.

 

„Ne, pane, raději si užívám života bez nich,“ usmála se Ginny zpět. „Tam, kde pracuji, panují mezi všemi přátelské vztahy a myslím, že jakýkoli románek by mohl všechno pořádně zkomplikovat.“

 

„Výborně!“ zamrkal Albus. „A kde vlastně pracujete?“

 

„V Příčné ulici, pane. Madame Malkinová mě vzala do učení.“

 

„Ach! Říkal jsem si, že vypadáte skvěle! To je jeden z vašich modelů?“

 

Ginny šťastně přikývla.

 

„Měla byste něco navrhnout pro Albuse, drahoušku,“ prohlížela si ji Emmie. „Vlastně, právě jsem se rozhodla, že si vás najmu. Víte jak používat barvy… vkusně.“

 

Mezitím se vrátili Severus s Harrym, těsně následováni Crabbem a Goylem, a všichni si přisedli k rozesmáté společnosti u stolu.

 

„Co je tady tak k smíchu?“ zeptal se Harry a posunul se, aby udělal místo Vincentovi a Gregovi. Snape obešel stůl a posadil se vedle Hermiony.

 

„Nemám sebemenší tušení,“ řekl Albus lehkovážně, což způsobilo další výbuch smíchu.

 

»«

Večer se až neuvěřitelně vydařil a Alice s Frankem se při rozhovoru s ostatními lidmi konečně začali cítit celkem v pohodě. Byli šťastní, že mohou vstát a pomalu se pohybovat v náruči toho druhého při hudbě ze starého gramofonu. Ginny vyzvala k tanci Vincenta Crabbea, který začal rozpačitě koktat něco o tom, že tančit neumí.

 

„To neumí ani Ron,“ řekla Ginny, „ale přiznám se, že bych raději tancovala s tebou.“

 

„Hej!“ skočil jí do řeči Ron, „na mém tancování není nic špatného!“

 

Všichni Weasleyové u stolu jako na povel protočili oči.

 

„Pak bys mi to měl ukázat,“ zapředla Fleur na svého mladého švagra.

 

„Vážně?“ Ron vyskočil, ale pak mu došlo, že je při tanci opravdu nemožný. „Ehm…“ odkašlal si rozpačitě, ale v dalším okamžiku ho už Fleur vlekla na trávník. Ron zpanikařil. Pohled na jeho vyděšený obličej, čnící nad jejím ramenem, ostatní upřímně rozesmál.

 

Zanedlouho už byli na nohou i Emmie s Albusem, a jak se stále více párů začalo připojovat k tanci, stůl se pomalu vyprázdnil.

 

Neville a Draco vklouzli na místa, která se uvolnila naproti Hermioně a Snapeovi.

 

Goyle sledoval tančícího Vincenta.

 

„Můžete jít spolu v Kanadě někam tancovat?“ zeptal se Harry podsaditého muže.

 

„Nevím, nikdy jsme to nezkoušeli,“ odpověděl Greg.

 

„Ale můžete být spolu bez nějakých potíží?“ chytila se rozhovoru Hermiona.

 

Greg se na ni podíval, byl z její náhlé pozornosti trochu rozpačitý.

 

„Jo, provozujeme spolu anglickou čajovnu. Zdá se, že se jim líbí, že jsme Angličani a ke všemu výstřední. Ačkoliv si nemyslím, že bychom byli až tak výstřední,“ řekl a stáhl obočí. „I když, možná si myslí, že jsou všichni Angličani gayové,“ dodal. „V každém případě to nevypadá, že by to někomu vadilo.“

 

„A jste šťastní?“ tlačila na něho Hermiona.

 

„Ach, to ano,“ souhlasil Greg a upřímně se na ni usmál.

 

„To jsem moc rád,“ řekl potichu Draco.

 

Greg se na něj ušklíbl. „Kdo by si to pomyslel, co? Nakonec všechno dopadlo dobře.“

 

Otočil se k Harrymu. „Harry, je skvělé, že jsi nás a všechny ostatní pozval, ale řekneš mi, proč jsme vlastně tady?“ zeptal se na rovinu.

 

„Chtěl jsem mluvit se všemi lidmi, kteří mi darovali magii. Původně jsem si myslel, že bychom se mohli sejít až zítra dopoledne, ale většina lidí tady stejně měla být, protože znali Alici a Franka. Tak mě napadlo, že byste si možná tuhle párty také mohli užít a mít tak šanci vidět ostatní. Doufám, že je to v pohodě?“

 

„Jasně,“ kývl Greg. Pak si Harryho pozorně prohlédl. „Jsi v pořádku? Nepotřebuješ další?“

 

Harrymu srdce poskočilo takovým způsobem, že se mu zdálo, jako by udělalo salto.  Gregova velkorysost ho naprosto ohromila. Měl před sebou muže, který ho tak málo znal, který sám měl málo magie, ale přesto mu ji bez zaváhání opět nabídl.

 

„Ne, díky, Gregu. Jsem v pohodě,“ řekl a krátce mu položil ruku na paži. „Chceš si zatančit?“

 

„Co?“ Gregovi málem spadla čelist až na zem. 

 

„Vince také tancuje.“

 

„Ale s holkou!“

 

„Myslíš si, že muži spolu nemohou tancovat?“ prohlížel si ho se zájmem Harry. On a Severus našli při svých cestách mnoho míst, kde byly páry stejného pohlaví akceptovány, a by byl nešťastný, kdyby se nemohl ve svém vlastním světě cítit pohodlně. Koneckonců tady přeci každý ví, že je gay.   

 

„Já… nechceme dělat nějaké problémy,“ řekl potichu Greg a pohlédl na Severuse.

 

„Nemyslím si, že tady je někdo, komu by to vadilo,“ řekl jemně Harry.

 

„Když já neumím…“

 

„S tím bych si na vašem místě nedělal starosti,“ ozval se Severus z druhé strany stolu. „Harry je - mírně řečeno – poněkud výstřední tanečník,“ ušklíbl se, než se znovu pohodlně opřel a upíjel víno.

 

„Hej!“ pokusil se ho Harry zpražit pohledem, nedokázal však odtrhnout oči od Severusovy rozepnuté košile, ze které vykukovaly tmavé chloupky. „Umím tancovat i na tuhle pomalou hudbu! Akorát ti asi pošlapu prsty u nohou,“ otočil se s úsměvem zpět na Grega.

 

Greg se rozesmál.

 

„Asi jim to budeme muset předvést, Neville. Půjdeš se mnou tancovat?“ zeptal se Draco, postavil se a napřáhl ruku k Nevillovi, s rychlým pohledem na Hermionu, která se souhlasně usmála.

 

„Možná byste si mohla zatancovat se mnou, Hermiono?“ navrhl Severus a zdvořile se postavil.

 

„Nemusíte se k ničemu nutit,“ odvětila dívka a cítila se trochu nepříjemně.

 

„To vskutku ne. Řekl bych, že je tu jen velmi málo žen, se kterými bych stál o tanec, ale věřím, že se můžeme navzájem tolerovat až do té doby, než bude vhodné vyměnit si partnery.“

 

Hermiona se zasmála, vstala a lehce vklouzla do jeho náruče.

 

„Jste hrozně vysoký,“ řekla překvapeně, jako by ho viděla poprvé v životě.  

 

„Zato vy ne,“ poznamenal. Jeho hřejivá dlaň jí sklouzla po zádech.

 

„Jsem dokonce ještě menší než Harry,“ souhlasila. „Vypadáte… velmi zdravě,“ zajíkla se. Žhavě bylo to slovo, které měla na mysli. Byla si až příliš vědoma pružných svalů na jeho zádech, i hrudníku, který měla zrovna ve výšce očí i mírné vůně jeho těla.

 

Cítila, jak se jeho tělo otřáslo smíchem. „To také jsem,“ usmál se na ni. „Musí to být úleva pro budoucí generace zdejších studentů, že je už nebudu učit.“

 

„To znamená, že nemáte v plánu se vrátit?“ podívala se na něj tázavě. „Ale baví vás učit na škole vyššího stupně?“ dodala a měla na mysli práci, kterou teď dělal.

 

„V Bradavicích budu nadále jen jako Harryho partner. Ale máte pravdu, za ta léta tady jsem zapomněl, jak příjemné je učit ty, kteří se učit opravdu chtějí.“ 

 

„A chcete se spíš usadit a mít trvalou práci, nebo budete dál cestovat?“

 

„Na Cambridge mě požádali, abych dělal lektora,“ utrousil a sledoval její reakci.

 

Překvapilo ho, když viděl, jak se jí rozzářily oči. Očekával, že se spíš pokusí skrýt svou nelibost.

 

„To je úžasné!“

 

Předtím, než to mohli podrobněji rozebrat, byli přerušeni Tonksovou, zavěšenou do Remuse. „Výměna partnerů!“ prohlásila Tonksová vesele a přesunula Hermionu do Remusovy náruče.

 

Trvalo pěknou chvíli, než Harry konečně ovinul ruce kolem Severusových ramen a zabořil nos do jeho hrudi.

 

„To je pěkné,“ mumlal.

 

„Moje chlupy na prsou? Myslel jsem, že chceš, abych vyzkoušel ten depilační lektvar?“ škádlil ho Severus.

 

Harry se zasmál. „Tenhle večer,“ opravil ho, „a to, že jsem zase ve tvé náruči,“ dodal. „Vážně bys to udělal? Ale jak zabráníš tomu, aby ti nevypadaly i vlasy, pokud se ten lektvar nepoužívá lokálně?“ dobíral si svého milence. „Ne, že bys nebyl zajímavý i plešatý, ale s tímhle sestřihem vypadáš naprosto neodolatelně. Myslím, že polovina všech přítomných z tebe nemůže spustit oči.“

 

„Mužská nebo ženská polovina?“

 

„Ta mladší,“ ušklíbl se Harry.

 

„Mýlíš se,“ usmál se na něj Severus, a rukou pomalu sklouzl na jeho zadek. Tlak byl dostatečně silný na to, aby držel Harryho těsně u sebe, ale tak, aby se jejich těla nedotýkala.

 

Harry si nemohl pomoct, a se vzrůstajícím napětím, které cítil ve slabinách, zavrtěl boky. „Jak to?“ dostal ze sebe. Natáhl se, aby otřel rty o Severusův krk, vdechoval vůni jeho těla a jazykem ochutnával slanost kůže.

 

„Emmie mě požádala, jestli by mohla namalovat můj portrét.“

 

„Skutečně?“ odtáhl se lehce Harry. „Víš, jaká je to pocta? Je opravdu slavná.“

 

„Albus to naneštěstí zaslechl a navrhl, že by mě mohl malovat ve stejnou dobu.“

 

Harry se začal smát. „Och, bože, to by mohlo být zajímavé!“

 

„Vskutku. První abstraktní mluvící portrét,“ ušklíbl se Severus. „Můj fialový nos se bude cukat, mé oranžové čárky rtů…“ Harry se smál tak silně, že se musel přitisknout k Severusovi, aby se mu nepodlomily nohy.

 

„Na druhou stranu, nikdo jiný nebude mít nic podobného,“ vydechl a dál se chichotal.

 

„Navrhl, že by za námi mohli přijet do Itálie a namalovat nás oba během vánočních prázdnin,“ pokračoval Severus s kamennou tváří.

 

„Cože?!“ narovnal se Harry, smích ho rychle přešel.

 

„Pak mé fialové rty budou moct mluvit s tvou růžovou jizvou,“ dodal Severus nemilosrdně. „Albus přemýšlí o tom, že by portréty daroval škole, aby je umístili do Velké síně.“   

 

„Ne! Ach můj bože, přál bych si, aby sis dělal srandu, ale hádám, že nežertuješ,“ zaúpěl Harry a zabořil svou hlavu do Severusovy hrudi.

 

„Nežertuju,“ ušklíbl se Severus. Posunul ruku níž a přitiskl k sobě Harryho ještě blíž. Jeho mladý milenec se mu automaticky schoulil v náruči. „Rozhoduje se mezi opravdovou abstrakcí či variací na Picassa, s tvýma očima někde na boku hlavy nebo tak nějak,“ rozvedl to Severus.

 

„Myslíš, že portréty jako tenhle můžou mluvit a vidět jako běžné kouzelnické portréty?“ zeptal se Harry. Pootočil hlavu, aby spočinula v ohybu Severusova krku, jeho bojovná a žertovná nálada se okamžitě změnila v touhu.

 

Tohle Severus na Harrym miloval.

 

„Myslím, že to zjistíme,“ zasmál se. „V každém případě ještě před tím vznikne mnohem zajímavější obrázek.“

 

„Hmmm?“ Harryho rty se otřely o jeho ohryzek, který ho svým pohybem neustále pokoušel.

 

„Hmmm. Colin Creevey nás několik posledních minut filmuje.“

 

Harry na okamžik znehybněl, a pak se k Severusovi přimkl ještě víc. „Raději mě nepouštěj,“ zašeptal „moje erekce by mohla čtenáře Denního věštce šokovat. A to už vůbec nemluvím o té tvé,“ nenápadně se třel o Severuse, když se pomalu pohybovali podle hudby.

 

„Myslel jsem, že je to soukromá párty,“ podotkl Severus a políbil Harryho do vlasů.

 

„Přesto mě raději nepouštěj. Myslíš, že bychom mohli získat kopii? Dnes večer vypadáš neuvěřitelně žhavě.“ Severus cítil, jak mu Harryho rozpálený dech ovanul krk.

 

Náhle a zcela neočekávaně Severus pocítil potřebu odbourat tu svou prokletou zdrženlivost, která pro něho byla tak typická. „Musíme tu zůstat ještě dlouho?“ zabručel a naléhavě Harryho k sobě přitiskl.

 

Harryho vzrušení se zdvojnásobilo, když uslyšel tu neskrývanou potřebu v Severusově hlase… něco, co mu byl ochotný dát najevo jen občas. Pohladil  Severuse po hrudi a nenápadně při tom přejel po jeho ztvrdlé bradavce.

 

Oba zasténali.

 

„Přemístím nás přímo domů,“ zašeptal Harry.

 

Severus ho pevně tiskl a pokoušel se ovládnout vlny své touhy. Držel Harryho ruku ve své na hrudi, ve snaze zabránit jeho dalším průzkumným výpadům.

 

„Musíme se rozloučit s Alicí a Frankem,“ ozval se po chvíli neochotně.

 

Harry si položil hlavu na Severusovo rameno a kousal si vnitřek tváře. „Ano,“ přikývl po chvíli. Pomalu svou naléhavou potřebu nechali odeznít. Věděli, že už brzy budou sami a budou se moct navzájem potěšit. Zvolna tančili, ruce stále spojené na Severusově hrudi a užívali si potěšení ze vzájemného objetí, příjemné společnosti a radosti z toho, že jsou naživu, až do té doby, než byli schopni se jít s ostatními rozloučit.

 

»«

„Děkuji vám všem za to, že jste přišli a zůstali až do dnešního dne,“ promluvil Harry ke skupině lidí, kteří se druhého dne ráno volně shromáždili ve Velké síni. „Přede dvěma roky jste mi všichni dali část své magie, takže jsem díky vám přežil. Stále nemohu uvěřit tomu, jak úžasné, velkorysé… no… jak to jen vyjádřit… jak ohromující mi to stále připadá! Nedokážu ani vyjádřit, jak jsem poctěn. Bylo to statečné a odvážné a… prostě… neuvěřitelné.“

 

„Jo, jo,“ šklebil se Ron, „jen nekecej, kámo!“

 

Ostatní své rozpaky zamaskovali smíchem.

 

Harry se usmál. Seděl na jednom ze stolů a kýval nohama, Draco stál vedle něj.

 

„Dobře, jen jsem chtěl… poděkovat,“ začervenal se Harry a podíval se na Draca. „Děkuji také tobě, Draco, že jsi kvůli mně tak riskoval a zkusil do té doby něco naprosto neslýchaného.“

 

K Dracovým nemalým rozpakům začal Severus tleskat a vzápětí se přidali i ostatní.

 

„Vím, že Draco vás pravidelně kontroluje a že jste se… díky Merlinovi… všichni dostali zpět na svou předchozí úroveň magie, ačkoli pořád nemůžu uvěřit tomu, že jste mi ji dali… aniž byste věděli…“ Harry namáhavě polkl a potřásl hlavou.

 

Severus ho pozoroval. Jeho milenec si stále ještě neuvědomoval, jak moc pro lidi znamená… ne pro ty masy, které pochlebují hrdinovi, ale pro tyhle skutečné lidi, kteří ho znají. Harrymu se zaleskly oči, zelené a poplašené, a našly ty jeho. Severus se usmál v tichém povzbuzení.

 

„Nuže, přemýšleli jsme, že bychom opět vyzkoušeli něco nového. Je to samozřejmě zcela dobrovolné,“ řekl rychle a zdvihl ruku, aby zabránil jakémukoli přerušení. „Teď, když jsem v pořádku a moje vlastní magie je v plné síle, chci vám vrátit, to co jste mi dali.“

 

Místností se rozezněl překvapený šum.

 

„Ale my jsme přece získali svou moc zpět, Harry,“ ozval se Hagrid.

 

„Ano, ale já mám svou… a tu od vás také,“ reagoval pohotově Harry. „Jde o to, že Draco a já jsme to zkoumali a mockrát jsme o tom mluvili, ale obávám se, že neexistuje žádný způsob, jak vaši magii od sebe oddělit. A myslím, že můžeme odhalit další fakt, který dosud nebyl zveřejněn – a sice to, že každý z nás má unikátní typ magie. Takže když jste mi darovali kousek té své, poskytli jste mi tím i obrovské poznání vašich různých typů a stylů. Proto chci, abyste o tom, co vám nyní navrhnu, opravdu pečlivě přemýšleli. Chci vám všem část magie vrátit zpátky, ale bude to mixovaná magie. Ne jen ta vaše vlastní, ale i moje a kousek magie každého, kdo je tady.“

 

Ozvalo se mumlání a všichni se rozhlíželi, aby zjistili, kdo všechno tam je a čí magie je v nabídce.

 

„Takže jsou tu dvě věci, které bych vám chtěl říct. Pokud bude mít někdo z vás proti vracení magie námitky, vůbec to neprovedeme… je to vaše magie, a jestli ji s nikým nechcete sdílet, je to opravdu v naprostém pořádku. Můžete se k tomu vyjádřit teď, nebo za mnou přijďte během následujících dvou dnů. POKUD bude mít kdokoliv nějaké výhrady, nebudeme v tomto experimentu vůbec pokračovat a vše zůstane tak, jak to v této chvíli je. Ale když nebude mít nikdo nic proti, mohli bychom zkusit něco opravdu zajímavého. Ale ještě jednou chci zdůraznit, že pokud byste raději magii někoho jiného nedostali, je to také pochopitelné. Můžete souhlasit s navrácením magie, ale ne s přijetím, jestli chápete, jak to myslím.

 

Na to se několik lidí zasmálo.

 

„V každém případě, Draco a já tu budeme k dispozici ještě několik dalších dní. Takže, jak jsem již řekl, pokud k tomu má někdo zásadní námitky, dejte mi do dvou dnů vědět. Pak do toho půjdeme. Ředitel laskavě svolil, aby každý, kdo bude mít zájem se zúčastnit, mohl zůstat zde v Bradavicích, ale pokud vám to nevyhovuje, Draco a já vás navštívíme, kdekoliv si budete přát.“ Rozhlédl se. „Má někdo nějaké otázky?“

 

„Budeme mít víc magie?“ zeptal se Ron.

 

„Ano, o trochu,“ odpověděl Harry.

 

„Jaké to je, mít v sobě jinou magii?“ zeptala se Eloise, která seděla vedle Ernieho a držela ho za ruku.

 

„Dobrá otázka,“ řekl Harry. „Je to… jiné – uvnitř. Ten rozdíl byste mohli vnímat hůř než já s tou svou mágovskou maličkostí,“ řekl Harry lehce ironicky. „Kvůli tomu také… tedy pokud nebudou žádné zásadní námitky… souhlasil Severus s tím, že bude pokusný králík. Potom vám bude moct říct, jaké to je.“

 

Několik lidí se na Severuse podívalo, ale jeho obličej byl neproniknutelný jako vždycky.

 

„Bude to nějakou dobu trvat, než to začne působit?“ zeptal se Artur Weasley. „Tobě přeci trvalo nějakou dobu, než ses uzdravil…“

 

Harry přikývl. „To je pravda, ale od okamžiku, kdy jsem se probral, jsem si byl vědom, že je něco jinak. A od toho prvního dojmu se to vůbec nezměnilo.“

 

„A tobě to nevadí?“ zeptal se Bill.

 

„Ne,“ potřásl Harry hlavou. „Vítám to. Ale vím, že to takhle nemusí cítit každý.“

 

„A cítíš nějaké nevýhody?“ zeptal se Vincent Crabbe.

 

Harry a Draco se na sebe podívali. „Ne, jen to, že je to trochu jiné,“ odpověděl Harry.

 

„Máš v sobě prostě přeweasleyováno,“ podotkl Ron, čímž způsobil výbuch smíchu.

 

„Ano, získal jsem spoustu magie od skvělé rodiny. To by byla čest pro každého,“ řekl jemně Harry a pohlédl na Artura Weasleyho. Věděl, jak dlouho byla jeho rodina znevažována.

 

Molly popotáhla. „Díky, Harry, drahoušku,“ řekla. „Ale já určitě říkám ne. Ne tomu dávání,“ dodala rychle, „jen přijímání.“

 

Když se k ní celá místnost otočila, jen pokrčila rameny. „Cítím se dobře se svou vlastní magií. A po pravdě, ani jsem si nevšimla, že by mi nějaká chyběla i předtím, než mi dorostla zpátky. Díky,“ řekla opět, „ale jsem šťastná tak, jak jsem.“

 

Harry přikývl. „To je fér, Molly. A pokud byste si to někdy rozmyslela…“  

 

Nastalo poněkud trapné ticho.

 

„Dobře,“ řekl Ron, „je někdo z vás pro tvrdý famfrpálový zápas? Zapomeňte na to, kolik nás tu je, jen se rozdělíme na dvě poloviny. Když už máme hřiště jen pro sebe, co?“

 

»«

Severus přistoupil k Harrymu, který stál na kraji hřiště a připravoval si koště.

 

„Nevadí ti, že nebudeš hrát?“ zeptal se a lehce otřel své rty o ty Harryho.

 

„Soudcování může být taky legrace,“ pokrčil Harry s úsměvem rameny. „Merlin ví, jaký tenhle zápas bude!“ řekl a bezhůlkovou magií umístil na celé hřiště polstrovací kouzlo. Zvedl se do vzduchu a vznášel se nad Severusem, který si zatím připravoval své vlastní koště a oblékal rukavice. „Kromě toho,“ šeptal a narážel přitom stehny do Severuse, „nemusím hrát famfrpál, aby se mi si zvýšil tep, měl dokonalé kardiovaskulární cvičení, bolavý zadek a zažil nejrajcovnější chvíle svého života.“ A za pokřiku ostatních se objali a políbili, zatímco na Kulovém blesku a Zametáku kroužili vzhůru vstříc slunečním paprskům.

 

 

»« KONEC »«

 

Poznámka autorky: Drazí čtenáři, úryvek ze života našich kouzelnických přátel je u konce. Pokud jste se dostali až sem, patří vám mé díky za to, že jste se mnou vydrželi přes všechny vzestupy a pády, strasti a trápení. Doufám, že se vám příběh líbil.

 

Poznámka překladatelského týmu: Tohle ještě není konec!!! Doufáme, že si nenecháte ujít oslavy, kterými se s naší povídkou rozloučíme…   

 

Poslední komentáře
14.04.2017 19:08:28: Mockrát děkuji za úžasný překlad celé povídky. Narazila jsem na ni před 5 dny a povídka si mě celou ...
12.03.2016 14:12:45: Čtu to již po několikáté a stále tam něco překvapí. Skvělá povídka a i ty páry :D . Děkuji za práci,...
06.07.2015 15:32:45: Už ani nevím,po kolikáté tuto povídku čtu,ale nikdy se od ní nemohu odtrhnout. Je to moje druhá nejo...
22.02.2015 23:43:57: Uzasne straveny cas.... Od holky to mam bolo to skvele citanie....
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.