Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

44/A - Život je od toho, aby se žil…

Holenkové moji, je tady předposlední kousek našeho vyprávění a přiznám se, že už teď je mi smutno. Před námi je ještě jeden střípek příběhu a potom OSLAVY… když už jsem u těch oslav… ráda bych touto cestou poděkovala všem, kdo nám již zaslali svá dílka, a povzbudila ty z vás, co máte něco rozdělaného, nebo zatím přemýšlíte, co k oslavám přichystat… Pište, překládejte, ničeho se neostýchejte, ať naše oslavy stojí za to…

Na začátku příběhu jsem psala, že budu takový vypravěč, průvodce příběhem, a teď přišel čas, kdy jsem se rozhodla svá slova připomenout… tato kapitola je opravdu trochu volnější překlad… prostě takové vyprávění… takže se pohodlně usaďte a doufáme, že si předposlední část příběhu hezky užijete…                       
Sall

Tato kapitola je pro: Airiny, Teressa, Larkinh, Anna, Bacil, Bara1982,  Hajmi, Symphony, Isabel, Michangela, nadin, Nade, Zulík, Minimar, gleti, Misule, Neriah, beruska, Anfulka, Popoles, Saskya, Slimča, Gigi, Jana, Elza, Jikita, Mononoke, Vinka, Erumoice, Sharlaid, Šaren, Miriabar, K.Brauwn

 »« po 2 letech »«

 

„Kde je Snape?“ zeptal se Ron, „předpokládám, že také přijde, nebo ne?“

 

Byl právě pozdní srpen a tento večer byl vskutku nádherný. Zahradou se linula vůně tabáku, růží a steaků pečících se na grilu.

 

Ve vzduchu se vznášela hudba, naštěstí ne dost hlasitá na to, aby přehlušovala hovor. Nakonec, na hudbu a tanec bude dost času později.

 

„Severus je v Itálii. A doufám, že tu bude co nevidět,“ usmál se Harry a usrkával pivo.

 

„Ty to nevíš jistě?“ zeptal se překvapeně Ron.

 

„Požádal jsem ho o to,“ odpověděl jednoduše Harry, jako by to vše vysvětlovalo.

 

Poněkud nejistým krokem k nim přišla Molly Weasleyová. „Harry, drahoušku,“ usmála se a dala mu lehce přiopilý polibek.

 

„Mami!“ vyjekl Ron, když ho už podruhé během večera políbila na tvář „Kolik jsi toho vypila?“ ukázal na skleničku šampaňského v její ruce.

 

„Molly,“ řekl vřele Harry, „jak se máte?“

 

„Jsem velmi šťastná,“ odpověděla Molly a držela skleničku z dosahu svého syna. „Rone! Mám právo oslavovat!“

 

„Myslíte výročí?“ zeptal se Harry a pátravě se na ni zadíval. Zdálo se, že toho Molly má na mysli víc.

 

„Ach ano, samozřejmě! Je to tak úžasné! A myslím, že…“ Náhle se jí nedostávalo slov.

 

Harry tomu rozuměl.

 

Molly se rozzářila a pokračovala, „A kromě toho, chystáme se s Arturem na  mudlovskou zábavní plavbu!  Ty podílové věcičky, které jsi dal Arturovi… neměl jsi to dělat, drahoušku, ale o tom jsme už mluvili mockrát… zkrátka, vypadá to, že vydělávají hodně peněz…zvlášť od té doby, co se Artur zapojil do firmy. Pojedeme s jedním z ředitelů a jeho ženou - Marjorií a Johnem, jsou to moc milí lidé. Marjorie říká, že na té plavbě nemusíme nic dělat, ani si s ničím dělat starosti, o všechno bude postaráno. Budeme cestovat kolem Středozemního moře. A víš co, Harry? Myslím, že se mi to bude líbit!“

Harry se na ni usmál. „To zní báječně! Jsem opravdu šťastný za vás.“

 

Harry věděl, že Molly prošla obdobím deprese, když si uvědomila, že všechny její děti, kromě Ginny - která ale stejně tehdy byla většinu roku v Bradavicích - odešly z domova a už se nevrátí. Dokonce prý přemýšlela o založení nové rodiny, protože čarodějky zůstávají plodné mnohem déle než mudlovské ženy. Ron byl tou představou upřímně zděšen. Pak ale otěhotněla Billova žena Fleur, a jak se zdálo, právě to pomohlo Molly překonat její těžké období. Rozhodla se, že nechce mít syna nebo dceru mladší než bude její vnouče a k úžasu celé rodiny začala novou kariéru. Harry si byl moc dobře vědom toho, že to byl její úspěch stejně jako Arturův, který zaplatí jejich výlet.      

 

Molly napsala knihu Kouzla pro domácnost. Nebyla to první kniha, která kdy byla na toto téma napsána, ale Mollyin praktický, hovorový styl, oživený humorem a jejími vlastními ilustracemi, získal rekordní prodeje a každotýdenní vysílací čas na Kouzelnickém rádiu. Stále se také věnovala práci, o kterou ji Harry kdysi požádal, a vedla správu fondu, který se staral o osiřelé kouzelníky a čarodějky. Tato povinnost, spojená s potěšením z role babičky, naplnila její mateřské instinkty, zatímco její obchodní úspěchy vedly k tomu, že si užívala nově nabytého pocitu sebedůvěry, což z ní utvořilo velmi impozantní osobnost.

 

Přes trávník k nim zvolna mířili Albus Brumbál a Emmie Buchannanová, kteří přišli, aby se také připojili k oslavám. Brumbál Harryho sevřel v náručí tak pevně, že se mladý kouzelník úplně zabořil do jeho měkkých vousů. Když se z Albusova objetí vymanil, otočil se, aby políbil Emmie na její zvrásněnou tvář, tenkou jak papír.

 

Albus odešel do důchodu před dvěma roky a brzy na to odjel do Kentu, kde studoval pod vedením Emmie, která byla uznávanou malířkou portrétů. Navzdory šedesátiletému věkovému rozdílu se ti dva stali nerozlučnými. Harry se pokoušel nepřemýšlet o jejich milostném životě. Byl prostě jen rád, že vidí Albuse takhle šťastného, a že teď vypadá mnohem mladší, než poslední rok nebo dva v Bradavicích.

 

Neville zůstal na hradě. Ve skutečnosti zahrada, ve které právě teď stáli, byla celá vytvořena výhradně mladým zahradníkem. Pro svou vynikající práci s náročnými a křehkými druhy rostlin si brzy získal nejen reputaci, ale i klienty mezi obchodníky s přísadami do lektvarů po celém světě.

 

Hermiona byla na Cambridge, kde studovala lektvary a kouzelnické právo. Volba lektvarů, zvlášť když jeden její partner byl botanik a druhý léčitel, byla jasná, ale i studium kouzelnického práva ji fascinovalo, uspokojovalo její zálibu v detailním bádání i její touhu dělat to, co považovala za správné.

 

Draco pokračoval ve studiu pod vedením léčitele Entwhistla, ale pozoruhodné vyléčení Harryho Pottera mu zajistilo světový věhlas už nyní. Draco se velmi obával dlouhodobých negativních dopadů na dárce. Krátce po Harryho léčbě napsal odborný článek, dvanáct měsíců na to doplňující zprávu, a třetí, právě publikovaná práce, obsahovala podrobné detaily jejich zdravotního stavu po dvou letech. Naštěstí se dodnes žádné negativní projevy nevyskytly, přesto však Draco zamýšlel kontrolovat Harryho i jeho dárce v průběhu několika desetiletí.   

 

Nicméně byl možná ještě slavnější kvůli tomu, že zkušenosti, které získal díky svému nápadu s Harrym, vedly Hermionu k tomu, že navrhla další věci, které by mohl Draco díky své neobvyklé moci dokázat a jejich vyústěním byla právě dnešní párty.

 

Dnes se všichni sešli proto, aby oslavili dvacáté páté výročí svatby Franka a Alice Longbottomových, kteří právě seděli u stolu v zadní části zahrady. Vzduch byl provoněný květinami a oni se šťastně smáli, obklopeni svými přáteli v čele se svým synem a paní Longbottomovou starší.

 

Když Neville poprvé vzal Draca a Hermionu do nemocnice, aby je seznámil se svými  rodiči, byl plný úzkosti. Věděl, že Hermiona jeho matku i babičku viděla v nemocnici už dříve a tak trochu tušil, jakou reakci od ní může očekávat, ale Draco… Draco se před mnoha lety posmíval jejich duševní chorobě. Věděl, že se Draco změnil, ale stejně v něm zůstával malý kousek nejistoty. K jeho úlevě byl však Draco nesmírně zdvořilý, hovořil s nimi s nevtíravou laskavostí, i když bylo zřejmé, že jejich vnímání světa bylo od ostatních zcela odlišné. 

 

Nakonec Draco požádal Nevilla, jestli by mohl dostat svolení do nich vstoupit. Neville byl zmatený. Co tam chce Draco najít? Hermiona navrhla, že i když je Neville dospělý, měli by to prodiskutovat také s jeho babičkou.

 

Neville babičce o svém životě zatím nic neřekl, a rozhodl se, že by bylo dobré ji nejdřív varovat, než Draca a Hermionu vezme k ní na návštěvu.

 

Přemístil se do Lancashire, kde našel babičku zaneprázdněnou prací na zahradě, což vypadalo slibně, protože jí přinesl novou rostlinu. Měla poněkud ohromující květy, o kterých si Neville myslel, že by se jí mohly líbit jako ozdoba jejího letního slaměného klobouku. Věděl, že babička má v oblibě poněkud podivné kostýmy. Vlastně byl už docela velký, když si uvědomil, jak výstřední je její klobouk, nahoře ozdobený vycpaným supem. Během dospívání však začal oceňovat, jak pozoruhodná žena jeho babička je. Neustále po celá ta léta navštěvovala svého syna a jeho ženu, akceptovala nesmírné poškození, které jim bylo způsobeno, milovala je a navzdory jejich špatnému stavu na ně byla hrdá. Vychovávala Nevilla sama, bez pomoci, a dokonce se postarala o to, aby udržoval kontakt se svým dědečkem z matčiny strany. Byl to oproti ní mnohem mladší muž, který by se o Nevilla mohl postarat, ale ve svém žalu kladl vinu za osud své dcery Franku Longbottomovi, protože ten ji povzbuzoval v tom, aby se stala bystrozorkou. Je třeba říci, že kromě jiného si raději užíval svobody a přestěhoval se do Ameriky, aby byl pryč od Voldemortových záležitostí - jak tomu říkal. Neville často přemýšlel, jestli to bylo pravidelným přemisťováním na dlouhé vzdálenosti, které podstupoval se svou babičkou -  nebo jestli se její přirozený talent přenesl na něj - že se pro něj přemisťování stalo tak snadné. Viděl dědečka Alberta v Americe umírat, když byl smrtelně zraněn při nějaké podivné mudlovské zábavě, nazývané bungee jumping. Připadalo mu to jako absurdně zbytečné mrhání životem, ale babička mu tehdy řekla, že Albert aspoň dělal něco, co ho těšilo. Tento praktický komentář se Nevillovi vryl do paměti.   

 

Přesto říci babičce, že našel své štěstí se dvěma lidmi, a že jeden z nich je Malfoy, pro něj nebylo vůbec jednoduché. Babička toho ten den moc nenamluvila, ale nakonec Nevillovi řekla, ať je přivede na čaj.  

 

Draco byl vytrvale uhlazený a paní Longbottomová se k nim všem chovala se strnulou zdvořilostí. Bylo to bolestně formální setkání, s řinčením drahého čajového servisu, přesně nakrájených sendvičů a ovocného koláče.

 

Domů se vraceli všichni tři poněkud přepadlí.

 

Hermiona si uvědomila, že je to bitva, kterou nemůžou vzdát. Paní Longbottomová byla pro Nevilla příliš důležitá, a proto byla důležitá i pro ně. Navrhla, aby jí oplatili pozvání. Oba kluci sice vypadali ohromeně, ale souhlasili. Pozvali paní Longbottomovou na nedělní oběd do domu na Grimmauldovo náměstí. Bylo to léto po té, co ukončili studium v Bradavicích a všichni tři se do toho domu přestěhovali a usilovně pracovali na jeho úpravách. Neville odmítl dům v Prasinkách, navzdory Harryho protestům, že mu ho vážně chtěl dát. Harryho námitky utnul tím, že mu oznámil, že by nikdy nemohl projít zadními dveřmi, aniž by se mu přitom nevybavila vzpomínka na něj a Snapea, jak to dělají na kuchyňské židli. Harry se smál a akceptoval Nevillovo rozhodnutí, šťastný, že alespoň přijali dům na Grimmauldově náměstí. Kromě toho mu bylo jasné, že s Nevillovou schopností se kamkoli přemisťovat, a jeho změněnými plány, opravdu dům v Prasinkách nepotřebují.

 

Čemuž byl, upřímně řečeno, docela rád.

 

Oběd byl naprostá katastrofa. Nebydleli v domě dost dlouho na to, aby si zvykli na kuchyňské vybavení, a žádný z nich neměl s vařením moc zkušeností. Hermiona se cítila za celou kalamitu odpovědná, protože do tohoto pozvání kluky navezla, a když se všechno začalo kazit a dokonce i nádherná zelenina, kterou Neville vypěstoval, byla rozvařená a tím pádem nechutná, propukla v pláč a měla pocit, že všechny zklamala. Věděla, že je to tím, že má své dny, uvědomovala si, že je v tu dobu vždy více náladová, ale byla zděšená z představy, že by měla plakat na veřejnosti a obzvlášť před paní Longbottomovou. Vyskočila od stolu a s omluvami vyběhla z místnosti.

 

V kuchyni se rozhostilo ohromené ticho.

 

„Myslím, že bude lepší, když tě navštívím později doma, babičko,“ řekl Neville a rozechvěle vstal od stolu.

 

Draco se zdvořile postavil. „Pokud mě omluvíte, paní Longbottomová…“ a otočil pohled ke dveřím.

 

Stará čarodějka si oba mladé muže pozorně prohlédla. Náhle si uvědomila, jak moc se snažili přijmout ji mezi sebe. Vždyť ji ani nemuseli navštívit, natož s ní sedět při tom trapném čaji. A určitě ji nemuseli pozvat na oběd, vždyť by měli skvělou výmluvu, že dům ještě není hotový a jistě by tuhle výmluvu mohli protahovat několik dalších let. Ale oni to neudělali. A teď jasně viděla, že se oba dva vážně obávají o tu dívku. Malfoyovic kluk měl co dělat, aby udržel svoje dokonalé společenské vystupování, a Neville ji očividně víc než spěšně vyprovázel ze dveří, přestože důvěřoval tomu druhému chlapci, že se o dívku postará.

 

Najednou jí bylo jasné, o čem všechno tohle bylo. Dívka se tak usilovně snažila ji potěšit kvůli Nevillovi. Ale podle toho, co o ní slyšela, spíše očekávala, že ta mladá čarodějka bude nepoddajná jak staré boty. 

 

„Je těhotná?“ zeptala se ostře.

 

Malfoyovic kluk zalapal po dechu.

 

„Tak co?“ vybuchla paní Longbottomová. „Předpokládám, že je to jedna z možností. Není tady přeci od toho, aby vám dvěma dělala matku, že ne?“

 

Neville, více zvyklý na babiččinu neomalenost, řekl potichu, „Ne, babičko, není.“

 

„Jsi si jistý?“

 

„Ano, naprosto,“ řekl Neville, dostatečně věcně, i když tohle nebyl ten druh věcí, o kterých si myslel, že by je někdy se svou babičkou mohl probírat.

 

„Spíte spolu?“ zeptala se paní Longbottomová a svraštila obočí. Protože pokud ne, není divu, že jsou všichni tak nervózní.

 

„Babičko. Ano, spíme spolu. Všichni,“ řekl rozhodně Neville. „Je to jenom tím, že má své dny, i když to je Hermionina osobní věc, takže víme, že není těhotná. Jsme opatrní, to tě ujišťuji.“

 

„Dobře. Je toho totiž hodně, co může dokázat, předtím než přinese nějaké ratolesti do rodiny – ačkoliv musím přiznat, že se na to už těším,“ řekla babička, čímž způsobila, že oběma klukům spadla čelist. „A to bez ohledu na to, kdo z vás bude otcem,“ pokračovala, a očima těkala mezi těma dvěma, „jelikož to vypadá, že i v budoucnu budete spolu. Vzala si nějaký lektvar na utišení bolestí? Zahřívací kouzlo na záda? Viděla jsem ji předtím, jak si je masíruje.“

 

Oba dva na ni konsternovaně zírali.

 

„No co? To, že je žena schopná tohle všechno pro sebe udělat sama, ještě neznamená, že se nějaké to rozmazlování nehodí,“ řekla pevně. „Vy dva tady teď uklidíte. To pečené jehně bude fajn, když ho dáte zpátky a troubu nastavíte na trochu větší teplotu,“ pokračovala. „Zítra z toho budou chutné sendviče nebo karbanátky. Neville, tuhle zeleninu hoď do nějaké polévky, třeba do té, co jsme dělávali doma. Přidej tam trochu zázvoru a hodně mléka. Draco, pokud tu nemáte žádný ucházející chleba, vyběhni a nějaký přines. Já půjdu a najdu Hermionu.“

 

Důstojně odkráčela nahoru po schodech a zanechala za sebou dva mladé muže s otevřenou pusou.

 

Hermiona a paní Longbottomová – nyní už Augusta – vzaly přestavbu domu pevně do rukou. Obě byly velmi silné ženy a oceňovaly na sobě navzájem svou ženskou stránku. Hermiona se snažila, aby to oba kluci také dokázali ocenit, a květiny, které vypěstoval Neville, a nebyly nijak praktické, ale jen hezké, nosili k ozdobení Augustina krásného dubového oválného stolu. A když si Hermiona uvědomila, že paní Longbottomová je ženou s nevšedním smyslem pro garderobu, měla veliký úspěch s koupí nové kabelky k jejím narozeninám.

 

Hermiona si s Augustou často povídala - o životě, svých plánech - a o Nevillovi. Byla naprosto šokovaná, když zjistila, že Augusta neměla ani ponětí o tom, že je Neville tak silný kouzelník, natož že udržuje obrany Bradavic.

 

Augustu zase ohromilo zjištění, že Hermiona je očividně do jejího vnuka nejen naprosto zblázněná, ale také je na něho neuvěřitelně pyšná. Navíc Augustě řekla, jak úžasnou práci odvedla, když ho tak skvěle vychovala. Protože se paní Longbottomová tajně trápila tím, jak výchovu svého vnuka zvládla - sama, bez podpory manžela a s Nevillovými rodiči, které tak často navštěvovala a neustále na ně myslela - měla pro ni Hermionina  poznámka až nečekaně velkou cenu.

 

Jen Draco ji stále trochu znepokojoval, nicméně trio ji nepřestalo zvát na obědy a ona k nim nepřestala chodit. Během času zjistila, že Malfoyovic kluk vůbec jejímu Nevillovi nerozkazuje. Ve skutečnosti blonďatý chlapec spíš hledal u Nevilla vedení a souhlas. Ten den, kdy si to uvědomila, se rychle podívala na Hermionu, která jí věnovala kradmý úsměv a přikývnutí na znamení porozumění a souhlasu. Toto vědomí paní Longbottomovou uklidnilo. Neville byl muž, a byl svými partnery respektovaný. Náhle se cítila spokojená. Měla radost, že její vnuk našel takové štěstí a těšilo ji, že se tak snažili ji mezi sebe přijmout.   

 

Všechno se najednou zdálo být mnohem jednodušší.

 

O nějakou dobu později ji navštívil Draco. Přišel sám a chtěl si promluvit o Frankovi a Alici. Když s ní mluvil jako léčitel, byl z něj najednou někdo úplně jiný a ona ke svému překvapení zjistila, že mu dává svolení, aby je prohlédl. V žádném případě si nedělala plané naděje, vždyť byli v nemocnici už tak dlouho, a prohlíželo je tolik lidí, že už dávno přestala doufat v nějakou změnu. Ale Draco nic nesliboval, jen ji požádal o povolení se na ně podívat a posoudit jejich stav.

 

A nyní Frank s Alicí seděli tady s nimi, v bradavické zahradě, užívali si krásný večer a své výročí.

 

K jejich úplnému zotavení však ještě chyběl velký kus cesty. Léta, kdy byli mimo, se na nich těžce podepsala. Stále si ještě zvykali na to, že se mohou sami pohybovat, i na to, že jejich kosti a svaly jsou téměř o dvacet let starší, než v době, kdy je naposledy používali. Jejich kariéry byly ty tam a z jejich dítěte se stal muž, který nebyl o moc starší, než byli oni v době, kdy se propadli do nevědomí. Určitým způsobem bylo pro ně jednodušší, chovat se k němu jako k příteli a radovat se z toho, že už je dospělý. Ale navzdory tomu, co pro ně Malfoy udělal, bylo pro ně těžké akceptovat, že s ním jejich syn žije. Konec konců to byla Dracova teta, která je mučila tak dlouho, dokud nezešíleli. Po nějaké době si Augusta uvědomila, že mezi nimi funguje jako prostředník a snaží se je přesvědčit, že Draco je milý a slušný člověk.

 

Nicméně teď tu byli všichni pospolu, živoucí a těšící se jeden z druhého. Augusta Longbottomová neočekávala, že by ještě mohla být ve svém životě tak šťastná.

 

„Tak kde je ten Severus?“ zeptal se Albus, „Emmie se s ním touží seznámit od té doby, co napsal článek na téma chemické složení barev v raném benátském umění,“ pohlédl na ženu po svém boku.

 

„Měl by se vrátit každou chvíli,“ usmál se Harry.

 

Poté, co se Harry uzdravil a oběma naplno došlo nejen to, že Harry bude žít, ale i to, že budou žít bez neustálé Voldemortovy hrozby, museli se oba rozhodnout, co chtějí od budoucnosti. Zpočátku to vypadalo, že se jejich plány nebudou shodovat; Severus chtěl opustit Bradavice, zatímco Harry cítil, že je důležité, aby zde zůstat a učil nápravnou magii ty, kteří plně nevyužívají svůj magický potenciál. 

 

Než však skončil letní semestr, a Harry a jeho spolužáci navzdory přerušení kvůli válce a jejím následkům úspěšně složili OVCE, našli společný kompromis.

 

Začali tím, že odjeli na dlouhou společnou dovolenou. Cestovali po Evropě a oba dva poprvé v životě zpomalili, relaxovali a užívali si života. Bylo to báječné. A zjistili, že můžou být spolu šťastní, po celou dobu, aniž by šel jeden druhému na nervy. Obava, která jim hlodala někde vzadu v jejich myslích, že věkový rozdíl a odlišné životní zkušenosti by mohly sen společného soužití přeměnit na noční můru, se nenaplnila. To učinilo začátek jejich soužití nejen přijatelný, ale dokonce vzrušující.

 

Když se vrátili se do Anglie, navštívili Dereka a Andyho a přespali u nich v Harryho pokoji. Dlouho diskutovali o tom, zda oběma mužům říct o svém magickém životě, ale nakonec se rozhodli záporně, protože se nechtěli zmiňovat o Harryho leukemii. Přes počáteční výhrady, které Derek a Andy vůči Severusovi měli, teď moc dobře viděli, jak uvolněný a šťastný s ním Harry je, a jak skvěle se navzájem doplňují. Jejich neustálé pošťuchování a škádlení vypadalo téměř jako milostná předehra. Návštěva se vydařila a od té doby je společně navštívili ještě jednou a Harry za nimi několikrát zašel i sám. Věděli, že v určitém okamžiku budou muset jeho přátele také pozvat na návštěvu, ale vzhledem ke komplikacím kvůli jejich neznalosti magie to zatím odkládali.

 

Sevurus dostal mnoho nabídek jít přednášet na různé univerzity. Během svého života v Bradavicích pokračoval ve výzkumu, publikoval v odborných časopisech a také pravidelně přednášel na konferencích. Právě konference na začátku jejich letních prázdnin vedla k několika žádostem o přednášky a o vedení specializovaných seminářů. Snape to přijal, takže učil, přednášel a spolupracoval s dalšími Mistry lektvarů po čtyři dny v týdnu.

 

Harry učil v Bradavicích tři dny v týdnu nápravnou magii a tělesnou výchovu. Po zbývající čtyři dny se přemisťoval za Severusem tam, kde zrovna učil, nebo přednášel. Občas trávil čas buď samostatným průzkumem, nebo vyhledáváním Mistrů magie, aby je požádal o konzultaci. Severus mu často usnadnil práci tím, že našel lidi, o kterých si myslel, že by je Harry rád poznal. Pět nocí v týdnu trávili spolu, a obvykle dva nebo tři dny věnovali svým výzkumům, relaxovali a občas se také zabývali kouzelnickými záležitostmi, které neměly nic společného s lektvary, ale byly pro oba zajímavé. 

 

Tohle uspořádání fungovalo mimořádně dobře.  

 

Harry rád pomáhal druhým lidem najít přístup k jejich vlastní magii, ale popravdě stále potřeboval mít kontakt se svými přáteli v Anglii. Pravidelné cvičení ho udržovalo ve skvělé fyzické formě. S Nevillem pokračovali na zdokonalování bradavických ochran, aby byly snadno ovladatelné a natolik silné, aby byli oba schopni přemisťovat se po celém světě a zároveň udržovat hrad i jejich obyvatele v bezpečí.

 

Po příchodu nového ředitele se v Bradavicích mnohé změnilo.  

 

Minerva odmítla převzít post ředitele školy. Prohlásila, že byla vždy velmi ráda zástupcem, ale nikdy neměla touhu školu řídit. Protože s ochranami hradu nebyl žádný problém, členové správní rady na základě výběrového řízení přijali Brice Allana, Australana, se kterým uzavřeli pětiletou smlouvu. Jeho přístup způsobil vlny šoku v celé kouzelnické komunitě, a  při každé změně zažitých rozvrhů a postupů byl Denní věštec doslova zavalen rozhořčenými dopisy. Ale Brice Allan se zdál být schopný ustát každou bouři a když Minerva i ostatní ředitelé kolejí všechny reformy podpořili, ušel dlouhou cestu k tomu, aby věci fungovaly.

 

Začal tím, že sice zachoval všem čtyřem kolejím jejich oddělené ubytování, ale nechal z Velké síně odstranit kolejní stoly. Ty byly nahrazeny spoustou menších kulatých stolků, takže si studenti mohli vybrat, s kým budou chtít sedět. A přestože bradavické koleje stále mezi sebou soutěžili o famfrpálový pohár, byla nově zavedena také soutěž mezi ročníky. Ročníkové týmy tvořili hráči vybraní podle svých schopností ze všech čtyř kolejí. Tyto dva faktory sami o sobě přispěly k tomu, že se kolejní rivalita stala spíše přátelskou, a podpořily promíchání mezi studenty stejného věku, což umožnilo rozvíjet mezikolejní přátelství ještě před tím, než se o to za pár let postarají hormony.

 

Přibyly také nové volitelné předměty a neobyčejně populární bylo od návrhu k výrobě, kde byla nejvíc oblíbená výroba násad ke koštěti, přičemž předmět trvalá i dočasná přeměna věcí v domácnosti byl těsně v závěsu. Když si většina studentů vyzkoušela svá vlastnoručně vyrobená, vratká košťata na pozemcích školy, uvědomili si, jak náročná práce je vyrobit prvotřídní závodní koště. Mnoho studentů se také bavilo tím, že si kompletně přeměnili veškeré vybavení v ložnicích. Kratiknot hlásil obrovský nárůst zájmu o kouzelné formule, což se stalo poprvé od té doby, co tento předmět začal vyučovat. Minerva McGonagallová  shledala podobný nárůst zájmu o přeměňování a profesorka Hoochová prozradila, že má mnohem méně stížností na školní košťata. A po hodinách hostujících přednášejících z obchodů jako byly například Prvotřídní potřeby pro famfrpál, Kratochvilné kouzelnické kejkle a podobně, následovaly několikatýdenní lekce vedené příslušným učitelem ve škole.

 

»«

 

Ozvalo se známé prásknutí doprovázející přemístění a celá skupina lidí se otočila směrem, odkud zvuk vyšel.

 

Dívali se do tváře usmívajícího se Nevilla, který držel za ruce dva muže.

 

„Dobré nebe! To je skvělé!“ zvolal Albus a hrnul se k nim. Ohlédl se na Emmie. „To je Vincent Crabbe a Gregory Goyle. Oni zde studovali, drahá,“ vysvětlil, ačkoliv její obličej jasně ukazoval, že to pochopila, a žádné vysvětlení nebylo třeba.

 

„Požádal jsem ho, jestli by mohl zařídit, aby sem přišli,“ řekl Harry.

 

Ron se na něj překvapeně podíval. „Opravdu? Myslel jsem, že se přestěhovali do Kanady?“ nadzdvihl tázavě obočí.

 

„Přestěhovali, právě proto je Neville šel vyzvednout.“

 

Další vysvětlování muselo počkat na později, protože zatímco všichni tři muži šli směrem k nim, tak Draco, který opodál mluvil s novým ředitelem školy a nějakými dalšími hosty, se rychle omluvil, rozeběhl se k nim a překvapil Crabbea i Goyla tím, že oba objal.

 

„Hej? A co já?“ zeptal se Neville a dal si ruce v bok.

 

Harry byl překvapený, když si všiml, že se Draco pořád červená, ale i přesto přešel k Nevillovi, stoupl si na špičky, aby na něj dosáhl, a lehce otřel své rty o jeho tvář.

 

„Hrome, Neville, doteď jsem si neuvědomil, jak moc jsi vyrostl,“ vyhrkl Ron, když si všiml, jak drobně Malfoy vedle jeho kamaráda vypadá. Ačkoliv byl skoro každý menší než on, obvykle takové věci nezaregistroval. Očima těkal mezi Crabbem a Goylem, když si potřásali rukama. „Jsi dokonce větší a mohutnější než tihle dva. Ahoj, Crabbe, Goyle,“ dodal.

 

„Ty později také zesílíš," řekla Molly Ronovi konejšivým tónem. „Všichni Weasleyovic muži nejdřív vyrostou a pak teprve zesílí. Podívej se na Charlieho. Dobrý den, pane Goyle, pane Crabbe,“ usmála se na nově příchozí. „Vypadáte oba velmi dobře. Amerika vám očividně prospívá.“     

 

„Mami, já jsem přece větší než Charlie!“    

 

„Ty jsi totiž úplně největší,“ řekl Harry, a podíval se nahoru na svého přítele, čímž všechny rozesmál.

 

Při téměř dvoumetrové výšce a vzhledem k tomu, že zjevně ještě stále rostl, to byla pravda.

 

Crabbe a Goyle byli představeni Emmie a zdvořile, ale trochu ostýchavě se pozdravili s Brumbálem.

 

„Díky, že jsi nás pozval,“ řekl Vincent Harrymu se zvědavostí v očích. Rozhlédl se po zahradě. „Tohle je nové, ne? Nebo to byla nějaká tajná část Bradavic?“

 

Začali si mezi sebou povídat o všem možném.

 

Večerní obloha vybledla a do růžové a purpurové se začaly čím dál víc vkrádat temně šedé stíny, ale zapálené louče prostranství dostatečně osvětlily.

 

Všichni se přesunuli ke stolům s grilovanými steaky a ostatními pochoutkami a nakládali si talíře masem a salátem. Harry se ocitl vedle Ginny Weasleyové, Hermiony a Hagrida, s talířem v ruce, na který mu jeden ze skřítků nakládal obrovský steak.

 

„Harry, ty nepočkáš na Severuse?“ zeptal se Hagrid s lehkou výčitkou v hlase.

 

„Jestli pracuje na nějakém lektvaru…“ začal Harry.

 

„… těžko říct, kdy ten slavný muž dorazí,“ dokončil Peter Smithson, který stál vedle Hagrida z druhé strany.

 

Peter byl nový profesor lektvarů a byl jediným člověkem v Bradavicích, kterého Harry neměl rád. Dal Harrymu zcela jasně najevo svůj zájem, a byl pokaždé odmítnut. Smithson nicméně vypadal, že má nezdolného ducha, a vzal Snapeovu nepřítomnost jako příznak toho, že navzdory Harryho neustálým odjezdům za Severusem, by jejich vztah nemusel být až tak vážný.

 

Všichni se pohodlně posadili k dlouhému dřevěnému stolu. Harry si povzdechl a pokoušel se nedat najevo své podráždění, když si ten nemožný chlap přisedl zrovna k nim.

 

Začali jíst. Víno z lahví rozmístěných po stole se nalévalo, sklenice cinkaly a v pozadí stále hrála hudba.

 

„Dobrý bože, kdo je ten chlap, který právě mluví s ředitelem?“ řekla Ginny s ústy plnými salátu.

 

Všichni se otočili, aby se podívali.

 

„To je dobře, že jste zadaný, Harry,“ řekl Peter chlípně. „Pokud ten člověk není heterosexuál, je můj. To je zadek, pro který stojí za to umřít.“

 

Harry musel souhlasit. Muž k nim stál zády, přiléhavé černé kalhoty zajištěné páskem kolem štíhlých boků formovaly jeho oblé půlky, bílá košile zdůrazňovala široká ramena, dokonale zastřižené vlasy.

 

 

„Je to mudla?“ pokračoval Peter, když si všiml jeho vlasů a chybějícího hábitu. Ačkoliv někteří kouzelníci nosili mudlovské oblečení, včetně mnoha dam, těšících se ve vlahé noci z volných letních šatů, tak stříhání vlasů bylo u kouzelníků velmi neobvyklé. Dokonce i Harry teď měl delší vlasy svázané do culíku.

 

„Nebuďte hloupej,“ zabručel Hagrid a otočil se zpět ke svému jídlu.

 

Harry se na něj usmál, sklouzl z lavice a šel k nově příchozímu.

 

Všichni sledovali, jak ho Harry objal v pase, zatímco mu vyšší muž automaticky položil ruku kolem ramen. Harry sjel rukou pomalu níž a pohladil mu zadek, pak se otočil a přes rameno se nestoudně na Petera zašklebil. 

 

Muž chytil Harryho nenechavou ruku do své, ale už ji nepustil a jejich prsty se okamžitě propletly. Když otočil hlavu, všichni přihlížející viděli, jak přes svůj hákovitý nos zkoumavě shlíží dolů na svého společníka, dokonce i ve chvíli, kdy něco říkal řediteli.

 

„Do prdele! Snape!“ vyhrkla Ginny.       

 

„To je Snape?“ Peterovi náhle vyschlo v hrdle. Fotky předchozího učitele lektvarů, které viděl v novinách, vůbec nevypadaly jako tenhle žhavý kousek maskulinity.

 

Poppy se zasmála a posadila se vedle Hermiony. „Vzdejte se veškeré naděje, Petere.“ Usmívala se a se zalíbením se zadívala na pár, který vypadal tak šťastně, nicméně varování v jejím hlase se nedalo přeslechnout.

 

Ředitel se vzdálil, a když si Snape přitáhl mladého muže do náruče, nikdo u stolu od nich nedokázal odvrátit pohled. Z obou postav viděli nyní jen dva stíny, které vrhalo světlo jedné z loučí. Zahlédli jen letmý dotek rtů a to, jak se jejich těla k sobě krátce přitiskla, než se od sebe odtáhli a šli ruku v ruce ke stolu. 

 

Přesto to stačilo vypovědět vše o jejich vztahu, lásce, touze a pohodě, které je k sobě navzájem poutala.

 

»«

 

Poslední komentáře
17.10.2010 20:31:42: Bara1982, Falkira - děkujeme, také mi mrzí, že bude konec. Tedy my ještě nekončíme, ještě nás čekají...
16.10.2010 21:53:14: To je báječná povídka a naprosto báječný překlad. smiley Jen mě moc mrzí, že už bude konec....
16.10.2010 12:23:46: Ten konec se mi líbil asi nejvíc, i když jak Augusta Longbottomová přijala ¨Draca a Hermionu - to by...
16.10.2010 08:51:34: Vzpomínám si na hrůzu všech čtenářů, když to několikrát vypadalo, že Harry zaklepe bačkorama, nebo h...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.