Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

43/A - Čekání

Děkuji Vám všem, kdo jste s námi vytrvali až k této části… Nicméně nedokážu skrýt zklamání nad tím, jakým hákem jste vzali oslavy 100% povídky… Přiznám se, že jsem se moc těšila na to, že právě tyto oslavy pojmeme na stránkách Zahrady ve velkém stylu a že se mám třeba ozve i ta mlčící většina, která se nám neohlásila ani v komentářích pod kapitolou, ani v shoutu… Jediná, kdo nám zatím poslala příspěvek, je Elza… Moc bych si přála, aby byla účast co největší a naše oslavy konce povídky monstrózní, protože jsem přesvědčená o tom, že si to tato povídka zaslouží…

 

Tato část je pro naše věrné komentující: Aduška, Airiny, Anfulka, Anna, Bacil, Bara1982, Beruska, Elza, Gigi..., Gleti, Hajmi, Leňule, Martas, Michangela, Miriabar, Nade, nadin,  Neriah, Nikol, Popoles, Profesor, Saskya,  Slimca, Symphony, Šaren, Teressa, Vinka, Zulík.

»«

 

Severus ležel na zádech v posteli a naslouchal zvukům noci. Záblesky ohně z krbu osvětlovaly svým světlem obrysy nábytku. Venku pršelo, slyšel, jak déšť bubnuje na kryty ventilačních šachet. Ve vedlejší místnosti zavrzala postel.

 

Byl podrážděný.

 

Učit třetí ročník mrzimorských bylo náročné, ale pravdou bylo, že i mezi harvraspárskými se našlo pár idiotů.

 

I přes to musel sám sobě přiznat, že se k vyučování rád vrátil. Nebyl zvyklý jen tak sedět a nic nedělat. Kromě toho nemohl přeci ve svých pokojích zůstat navěky.  

 

A bude to opravdu trvat věčně, než se Harry vzbudí?

 

Otočil se na polštáři, a zadíval se na mladého muže vedle sebe.

 

Harryho hruď se sotva zvedala a nevykazoval žádné známky toho, že by se mu vracelo vědomí, natož aby se pohnul.

 

Možná se už nikdy neprobere.

 

Snape asi už po sté uvažoval, jestli se nerozhodli špatně. Kdyby to neudělali, byl by Harry v tuto chvíli už mrtvý.

 

Mrtvý a pohřbený, a už by hnil ve vlhké hlíně.

 

Ale je tohle vážně lepší? Tohle bezvládně ležící horké tělo, které je jen parodií muže, kterým Harry byl?

 

Na Snapea toho náhle bylo moc, už to nedokázal dále snášet.

 

Odhodil pokrývky a spustil nohy na studenou kamennou podlahu… užíval si chlad, který jím prostupoval, a vychutnával si vědomí, že dokáže cítit.

 

Odešel do kuchyně. Uchopil konvici, a předtím, než pod ní zapálil oheň, vylil starou vodu a nalil do ní čerstvou. Vzpomněl si, jak mu Harry vyprávěl, že mudlové mají elektrické rychlovarné konvice, které nepotřebují vařič ani oheň. Rád by nějakou viděl, zajímalo ho, jak to může fungovat.

 

Zaslechl šramot z druhé ložnice a než Nathan vklopýtal do dveří, vytáhl druhý šálek.

 

„Dáte si čaj?“ zeptal se a zvedl hrnek.

„Díky,“ přikývl Nathan, který přišel do kuchyně oblečený do flanelového pyžama a froté županu. Dosud si nedokázal zvyknout na rozdílné teploty v místnostech vytápěných krbem.

 

„Je v pořádku?“ zeptal se Nathan, zcela zbytečně.

 

„Pořád stejné,“ odpověděl Severus.

 

„Než se začne vařit voda, zkontroluju mu kapačku.“

 

Severus musel uznat, že je Nathan dobrý člověk. Oceňoval jeho vojenskou průpravu, organizační schopnosti, i sebejisté, ale přesto klidné a nenucené chování.

 

K všeobecné úlevě Eric Hammond z Bradavic již odešel. Neville ho sice přemisťoval zpět každé tři dny, aby Harryho zkontroloval, ale byl to Nathan, kdo odebíral krevní vzorky na odeslání a prováděl všechny ostatní mudlovské procedury, které pomáhaly udržet Harryho naživu.   

 

Jak mudlovská, tak i magická vyšetření nyní ukazovala, že se uvnitř Harryho těla stal zázrak.

 

Rakovina byla zcela zlikvidována.

 

Zcela zmizela, k Hammondově nevíře, a Nathanovu obezřetnému souhlasu.

 

Ale už je to víc než týden...

 

Od té doby, co Draco na sebe vzal to riziko, a doslova za pět minut dvanáct se rozhodl jednat, uplynulo již třináct dní

 

A Harry stále ještě nenabyl vědomí.

 

Severus seděl u kuchyňského stolu, zvětšeného tak, aby se k němu vešel stálý příliv návštěvníků, prsty omotané kolem kouřícího hrnku. Druhý šálek čekal na Nathana, až se k Severusovi připojí.

 

Draco se nakonec vrátil k Nevillovi a Hermioně, a třebaže mu musel Severus slíbit, že mu dá okamžitě letaxem vědět, kdyby u Harryho došlo k sebemenší změně, stejně odcházel večer jako poslední a ráno přicházel první.

 

Dracova  prvotní euforie se změnila v paniku, a Severus věděl, že začíná plíživě přecházet v beznaděj, podobnou jeho vlastní.

 

Jak dlouho budou muset čekat? Měsíce? Roky?

 

„V našich nemocnicích provádíme skenování mozku,“ řekl potichu Nathan.

 

Severus se na něj pozorně podíval.

 

„U pacientů v komatu. Abychom viděli, jestli jejich mozek vykazuje nějakou aktivitu.“

 

„Žádnou nevykazoval ani předtím,“ řekl Severus s typickým zavrčením. Ale potom překvapeně zamrkal, jako by se sám sobě divil, že měl nervy něco takového vyslovit.

 

Byl rád, že se někde poblíž nevyskytovala nějaká křehčí povaha.

 

Harry by mu nejspíš taky s úšklebkem ve tváři jednu ubalil.

 

Nathan si naštěstí jenom pobaveně odfrkl. „A přesto jste si ho vybral jako svého partnera.“

 

„On si vybral mě,“ oponoval Snape.

 

Nathan naklonil hlavu.

 

„Nemám ve zvyku chodit se studenty.“

 

„Jen mě zajímalo, jestli je takový vztah přijatelnější ve vašem světě, než v našem,“ vysvětlil Nathan a dál usrkával čaj.

 

„Rozhodně ne. Byl jsem zděšený, když jsem zjistil …“ Severus se podíval se zájmem na druhého muže, a pro jednou se rozhodl být sdílný. „Postačí, když vám řeknu, že Harry nosil jiný obličej, když náš vztah začal. A to doslovně.“

 

„Jak to fungovalo? To si mohl ty dva obličeje libovolně vyměňovat?“

 

„Ano. Trvalo to dobré tři měsíce, než jsem odhalil jeho skutečnou identitu.“

 

„Ups.“  

 

Snape si pobaveně odfrknul a jeho napětí se pomalu uvolnilo.

 

„Všechno, co jste o něm slyšel, je pravda. Mnoho let bojoval a musel i zabíjet. A měl zcela jistě pravdu v tom, že brzy přestal být dítětem. Dokonce ani to krátké dětství si nijak moc neužil.“

 

„Takže jeho zkušenosti… či vaše společné zážitky… z něho pro vás učinily dobrého partnera?“

 

„Nějak moc se zajímáte, doktore,“ konstatoval Snape, s opětovnou obezřetností v hlase.

 

„Pokouším se přesvědčit ženu o dvanáct let starší, než jsem já, že by náš vztah mohl fungovat.“

 

Snape se opřel o opěradlo židle.

 

„Dlouho jste se neviděli, zatímco jste uvízl tady.“

 

„Momentálně mě odmítá. Doufám, že když mě delší dobu neuvidí, tak se jí začne stýskat.“

 

„Hmmm. Myslím, že to jsou jeho povahové vlastnosti, které způsobují, že náš vztah funguje. Je očividně mladý a energický a já ne. To je docela … vzrušující. Ale to se může časem změnit, nakonec, nikdo nebude mladý navždy…“

 

„Výborně, takhle jí to řeknu.“

 

„Mohla by si myslet, že narážíte na její věk.“

 

„Skvělý postřeh. Nejsem moc dobrý, co se zdvořilostí týče.“

 

„Nerad to přiznávám, ale jak jste si mohl sám všimnout, ani já nejsem v tomhle zářným příkladem,“ ušklíbl se Snape.

 

„Takže, on je mladý a divoký, vy starý a zkušený. To je ten důvod, proč to funguje?“

 

„S tím nedostatkem taktu jste měl naprostou pravdu,“ odfrkl si Severus. „Na kouzelníka jsem mladý, myslel jsem, že tohle už víte.“

 

„Omlouvám se!“ prohlásil Nathan a zvedl ruce v obranném gestu. „Doufám, že to nezhorším, když řeknu, že vypadáte, jako když jste své roky opravdu prožil? Na tom snad není nic špatného?“

 

„I tak by se to dalo říct. A totéž platí i o Harrym, i on si toho prožil až příliš, a přesto s ohledem na to, co by mohl za celý život prožít, toho ještě hodně zameškal.“ Severus dopil svůj čaj a přinesl whisky.

 

V nevyřčené otázce zdvihl lahev. 

 

„Dám si ji do čaje,“ pozdvihl Nathan svůj hrnek. „Díky.“

 

„Kromě toho má víc odvahy než je zdrávo, víc moci než je vůbec možné pochopit, vřelost a… porozumění. Možná nemusí mít velký intelekt… ostatně to není věc, kterou by kdy postrádal… ale… prostě se na věci dívá tak, jako kdyby byly jednoduché. Je to velmi zvláštní,“ dumal Severus.

 

Chvíli pili v tichosti, oba hluboko ponořeni do svých vlastních myšlenek.

 

„Pokud… až… se ukáže, že transplantace magie opravdu fungovala,“ rychle se opravil Nathan, „jaké to bude mít důsledky? Myslíte si, že bude možné transplantovat nějakou magii například… mudlům a udělat z nich kouzelníky?“

 

 „To není něco, o čem bych si na vašem místě vůbec troufl uvažovat,“ zamumlal Snape, „ačkoliv je to neuvěřitelná myšlenka,“ podíval se ostře na druhého muže.

 

„Pohled, který máte v očích, se mi vůbec nezamlouvá,“ řekl Nathan, který se náhle cítil nesvůj.

 

„Jen si nemyslím, že by bylo moudré dovolit vám přednést tento nápad mudlům,“ řekl tiše Severus.

 

Nathan se napřímil. „Sedím tady a piju vaši whisky, zatímco mi říkáte, že mě nakonec zabijete?“ Jeho hlas zněl překvapivě vyrovnaně.

 

„Pokud bych to opravdu chtěl udělat, tak váš ujišťuji, že byste se to nedozvěděl, Nathane. Omlouvám se, že jsem vás donutil o něčem takovém vůbec přemýšlet.“

 

„Takže věříte, že budu mlčet?“

 

 „Nejsem přehnaně důvěřivý.“

 

„Co vám na tom dělá starosti?“

 

„Jistě si to dokážete představit také. Mudlové, kteří násilím donutí nějakého kouzelníka, aby odebral magii jinému a vložil ji do mudly podle jejich výběru … to se nikdy nesmí stát,“ řekl Snape.

 

„Umím držet jazyk za zuby. Jsem lékař, a ne agent výzvědné služby. Ale i tak vidím možné využití…“

 

 „Právě proto. Nejspíš na vás vážně budu muset použít Obliviate,“ prohlásil Snape neochotně. „Jedná se o bezbolestné odstranění vzpomínek.“

 

„Hypnóza?“

 

„Kouzlo.“

 

„Nemohl byste mou mysl nechat pro tentokrát nedotčenou? Můžete monitorovat moje telefonní hovory a...“

 

„Nathane, ještě jednou se omlouvám. Já vám věřím. To opatření je kvůli ostatním lidem, s nimiž budete do budoucna v kontaktu…“

 

„A co Eric?“

 

„Myslím, že Eric o našem světě raději ani nepřemýšlí. Ale musíme zvážit co s ním.“

 

Postavil se a protáhl, odnesl hrníčky a sklenky ke dřezu a umyl je. Nesnášel kolem sebe nepořádek.

 

„Skutečně oceňuji všechno, co jste udělal,“ řekl Snape a opřel se o dřez. „Je mi líto, jakým směrem se tahle konverzace vyvinula…“

 

„Nedělejte si s tím starosti. Myslím, že jsem vlastně rád, že jste mi to řekl,“ Nathan se také postavil. „Měl jsem tu myšlenku zasunutou někde v podvědomí, ale vždycky mi bylo jasné, že po tom všem, co jste udělal v táboře, abyste se ujistil, že váš svět zůstane nepoznaný, budete muset udělat něco, abyste ochránil i tohle tajemství. Přesto byl bych klidnější, kdybyste mi přesně řekl, jaké zákroky na mně provedete.“

 

Severus k němu přistoupil. „Dovolte mi, abych vás teď trochu uklidnil. Ovládám velice dobře Legilimens … mohu tak prozkoumat vaši mysl… ne, nemusíte se bát, nepodívám se bez vašeho souhlasu. Čtení mysli mi umožní obzvláště přesné Obliviate. Dokážu se zaměřit na všechny myšlenky vztahující se k tématu a odstranit pouze ty a žádné jiné. Stačí mi k tomu pouze stát před vámi a říct jediné slovo. Je to jednoduché, rychlé a bezbolestné,“ řekl tiše.  

 

„To je děsivé,“ otřásl se Nathan.

 

„To je,“ překvapil ho Severus svým souhlasem. „Tato kouzla nejsou v našem světě příliš oblíbená. Nechte mě to prodiskutovat s Albusem a dalšími našimi kolegy. Nedělejte si starosti, prosím.“

 

Nathan přikývl a odešel do svého pokoje.

 

Severus šel nejdřív do koupelny a poté vklouzl do tepla postele.

 

Harry se otočil, schoulil se mu do náruče a rozespale zamumlal: „Jsi zpátky.“

 

Snape mu konejšivě sklouzl rukou po zádech, než mu to došlo.

 

„Harry?“

 

Srdce mu radostí málem vyskočilo z hrudi.

 

Harry se jen přitulil blíž k jeho hrudi a opět usnul.

 

Severus tam ležel, objímal jeho křehké tělo a uculoval se od ucha k uchu.

 

»«

 

„Pokud dáš tuhle runu sem… a potom použiješ Eidelbergovu úměrnou…“

 

„Nedokážu si představit, že by to mohlo fungovat. Myslím, že by bylo lepší, kdybychom…“

 

„Víš, myslím si, že se Hagrid stává posedlým těmi…“

 

Slova, která doléhala do jeho mysli, Harrymu nedávala smysl.

 

Ale i tak ho uklidňovala.

 

Plul v mlhavém prostoru, oči pevně zavřené, a pokoušel se poslouchat trochu pozorněji. Měl pocit, že má příliš unavený mozek na to, aby zvládl tyto informace zpracovat.

 

„… a skutečně by mě zajímalo, jestli Severus…“

 

Severus! Tohle slovo přeci zná!

 

Pokusil se naslouchat ještě usilovněji.

 

„Pravděpodobnost, že Snape měl přeludy je…“

 

 „Profesore!“

 

„Jen pokračujte,“ řekl pobaveně z dálky známý hluboký hlas.

 

„Pane!“

 

„Pane Weasleyi, absolutně se nerozpakujte urazit mě v mém vlastním bytě. Jen by mne zajímalo, jestli se mě Draco chystal obhajovat…“

 

„Nechtěl jsem…“

 

Harry cítil, že se lehce usmívá. Severus… nabručený… domov.

 

„No prosím, vysvětlete mi tedy, jak jste to myslel,“ vyzval ho Severus.

 

Harry téměř cítil Ronovy rozpaky.

 

 „Jen mě napadlo, jestli… no, mohlo se vám to jenom zdát!“ naznačil Ron.

 

„Mé sny týkající se Harryho obvykle obsahují více než pouze jeho spánek,“ řekl Snape hedvábně.

 

Harry by se klidně vsadil, že Ronův obličej je právě rudý stejně jako jeho vlasy.

 

Možná je nejvyšší čas, aby zasáhl.

 

„To rád slyším,“ pokusil se říct a snažil se otevřít oči.

 

„Harry!“

 

Kolem byly slyšet výkřiky a jásání, potom ho podepřely něčí silné ruce a na rtech ucítil lahodně studenou vodu. Díval se přímo do Severusových tmavých očí a šťastně se na něho usmál.

 

„Jak to, že jsem naživu?“ dostal ze sebe, zdálo se mu, že ho jeho ústa nechtějí poslouchat.

 

Přejel si po nich rukou a podvědomě při tom provedl kouzlo na osvěžení dechu.

 

„Jak se cítíš?“ zeptal se Draco a nakláněl se nad Harryho zpoza Severuse.

 

Harry se nad tím zamyslel. „Divně.“ Probíral se v duchu svými pocity. „Nemám bolesti… myslím. Cítím se tak nějak zmateně. A těžko se mi artikuluje. Ale nejsem mrtvý. A to je fajn, ne?“

 

„Vaše rakovina je pryč, Harry,“ řekl tiše Nathan, zatímco kontroloval Harryho krevní tlak.

 

„Pryč?“

 

„Vypadá to tak. Všechny vaše testy jsou negativní. Normálně bychom řekli, že jste v remisi. Rakovina má totiž někdy ve zvyku se vracet, ale vzhledem k faktu, že jste poněkud jiný případ… Přesto bych byl rád, kdybychom vás mohli i nadále pravidelně kontrolovat.“

 

Harry na všechny konsternovaně zíral.

 

„Pryč?“ opakoval. Pokoušel se to pochopit. „To proto, že mám zpátky magii?

 

„Vlastně,“ ozval se Ron, čímž všechny překvapil, „za tvoje zmrtvýchvstání jsme vděční Dracovi.“

 

Harry se podíval na blonďatého chlapce, který se ošíval na posteli. „Draco? Ty jsi mě vyléčil?“

 

Draco potřásl hlavou, vzhlédl a zhluboka se nadechl. „Harry, udělal jsem… no, byl to takový experiment. Přede mnou to nikdy nikdo nezkoušel. Obávám se, že můžeš mít neobvyklé pocity, nebo můžeš zjistit, že tvá magie je trochu odlišná…“

 

„Opravdu?“ zeptal se Harry trochu hloupě.

 

 „Byl jste blízko smrti,“ řekl Nathan. „Nepředpokládal jsem, že přežijete další noc… vážně, podle testů se váš stav neslučoval se životem, ale přežil jste.“

 

„Vysvětli mi to, prosím,“ požádal Harry Draca. Přitiskl se ke Snapeovi, který seděl za ním a napůl ho podpíral. Položil ruce na Severusovy, kterými ho objímal v pase, a natočil hlavu tak, aby se na něho mohl šťastně usmát.

Severus si ho přitáhl blíž k sobě.

 

Draco mu rozechvěle vysvětlil, co udělal.

 

„Lidi mi dali trochu své magie?“ zeptal se Harry nevěřícně.

 

„Děláš, jako kdyby tě to překvapilo,“ škádlila ho Hermiona.

 

„Ale… ale…“

 

„Ale nic,“ řekl Draco „A jen tak mimochodem jsme zjistili, že jsi měl pravdu. Pamatuješ si, jak sis myslel, že tvoje magie dorůstá?“

 

„Ale vždyť nerostla,“ protestoval Harry.

 

 „Protože jsi vůbec žádnou neměl. Ale kouzelníkům jejich magie skutečně znovu dorůstá. Když jsme sledovali všechny dárce…“     

                                                                                 

„Všechny? Kolik?“ zaskřehotal Harry.   

 

„Patnáct. Ale nabídlo se jich mnohem víc… stáli v chodbě v dlouhé řadě…“

 

„Teď si děláš legraci, že jo?“

 

„Opravdu tam stáli,“ zabručel mu Severus do ucha. „Dokonce i někteří z mých zmijozelských.“

 

„Já… to je… já…“ Harry byl tak ohromený, že nedokázal najít slova.

 

Ron se s jeho rozpaky nedokázal vyrovnat. „Hej, kámo, nechceš něco malého sníst? Musíš být vyhladovělý po tak dlouhé době!“

 

„Jak dlouho?“ zeptal se stále ještě zmatený Harry.

 

„Dva týdny,“ ozvala se Hermiona.

 

„Skutečně?“ zapištěl Harry a pak zakašlal, aby snížil svůj hlas.

 

„Navrhuji, abys snědl trochu polévky,“ řekl Severus a hladil Harryho po rukou. Bylo podivné, jak odlišný měl pocit z jeho těla, když byl teď Harry při vědomí.

 

»«

 

I přes to, jak moc byl Dobby vzrušený z Harryho probuzení, tak se na Snapeovu žádost dokázal ovládnout natolik, že nevystrojil Harrymu hostinu.

 

Zatímco Harry jedl, ostatní si kolem volně povídali. Pak se Harry pohodlně opřel o Severuse a znovu usnul.

 

»«

 

 

 

Poslední komentáře
05.10.2010 16:22:35: jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii konečně dekuji smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
30.09.2010 23:55:44: Hura, konecne s Harry probral. Snad uz ted bude opravdu v poradku :-) Rikala jsem si, ze to nemuze s...
30.09.2010 08:43:15: nádhera,jsem ráda,že se Harry probudil a jsem zvědavá co ještě podnikne. Omlouvám se za dlouhé neko...
28.09.2010 10:33:07: Jé, jsem moc ráda, že se už Harry probral, moc se mi líbil ten jeho šok, když zjistil, že mu daroval...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.