Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

42/C - Jiný druh války

Dnešní nedělní chvilku poezie … tedy dnešní kapitolu, má opět na svědomí Larkinh, já jsem jí byla nápomocna, jen do té míry, aby tato část zapadala do celkového rázu povídky a ochrannou ruku v podobě bety nad námi oběma měla Niki… přeji Vám příjemný poslech… tedy počtení… Dnes sice nebudu jmenovat všechny komentující, kterým kapitolu věnuji, ale jsem si jistá, že Vy moc dobře víte, že je pro Vás…

 

»«

 

Draco zamířil do ložnice. Cestou přemýšlel, jestli má požádat Nevilla, aby vrátil zdi zpět do původní polohy, aby měli dárci pocit soukromí. Ale nakonec, svlékat se kvůli tomu nemusí a možná, když ostatní uvidí, že je to zcela bezbolestné, tak je to povzbudí.

 

Po pravdě řečeno, teď když se věci daly do pohybu, dostal Draco tak trochu strach.

 

Snape se posadil opět vedle Harryho hlavy.

 

„Můžu použít vaši koupelnu, pane? Rád bych se nejdřív opláchl.“ zeptal se Draco zdvořile, ačkoliv od té doby, co se zde o Harryho starali, byla toaleta návštěvníky hojně využívána.

 

Draco za sebou zavřel dveře, opřel se o ně zády a zhluboka se nadechl. Zapřel se sevřenými pěstmi o kolena, ve snaze stabilizovat se natolik, aby se přestal třást.

 

Měl se zeptat Berta.  

 

Neměl by se do toho pouštět bez jeho vedení.

 

Mohl by poškodit dárce.

 

Magické vyčerpání by mohlo mít pro dárce dlouhodobé následky.

 

Ve skutečnosti se se svým nápadem Severusovi svěřil jen proto, že si myslel, že bude nadšený z toho, že může Harrymu pomoci. Dále než sem už o tom nepřemýšlel… možná doufal, že Severus bude ochotný dát dost své magie k tomu, aby to Harryho vyléčilo. Rozhodně nepočítal s více dárci. Předpokládal…tedy, tak nějak si automaticky myslel, že to Severusovi bude za to riziko stát.

 

Snapeův postoj Draca překvapil. Vždyť ten muž ještě ani nenabídl dárcovství. Ale i přes své roztrpčení si uvědomoval, že se tím nesmí nechat ovlivnit a nesmí se Severusem jednat jakkoliv odlišně. Vedoucí jeho koleje byl přeci vždy opatrný… bylo absurdní očekávat, že se vrhne po hlavě do realizace jeho ztřeštěného nápadu. A krom toho Harry měl pravdu, nesmí, nebo přinejmenším by neměl vědomě na lidi vyvíjet nátlak.

 

A teď svou pošetilostí vystavil Hermionu riziku. A vypadá to, že Neville ji bude následovat. A Ron nejspíš také. Nemluvě o řediteli, paní Weasleyové a dalších…

 

Mohl by způsobit závažnou katastrofu. Dokonce by ho za to mohli poslat do Azkabanu…

 

Někdo zaklepal na dveře.

 

„Moment,“ zavolal a šel se vymočit. Kdo ví, kdy k tomu bude mít další možnost?

 

Když se Neville přemístil hned vedle něho, leknutím pokropil skoro celou zeď.

 

„Do prdele!“

 

„Oh, Draco, promiň!“ zčervenal Neville. „Myslel jsem, že tady šílíš obavami. Půjdu pryč.“

 

„Neville, počkej!“ Draco skončil a upravil se. Neville mezitím rychlým Evanesco očistil zeď i podlahu. 

 

Draco si pečlivě umyl ruce a pro jistotu použil ještě sušicí kouzlo, než se otočil ke svému trpělivě čekajícímu milenci.

 

„Opravdu jsem skoro šílel obavami. Ale když jsi zaklepal, tak jsem zrovna začal močit. Vyděsil jsi mě k smrti!“

 

„Je mi to opravdu líto,“ sklonil Neville hlavu. „Jenom jsem ti chtěl pomoct…“

 

„Na záchodě?“´

 

„V tomhle bytě je to je jediné místo, kde má člověk soukromí.“

 

Draco si povzdechl. „Já vím. Jenom jsem myslel… tedy, nikdy bych nečekal, že Brumbál a Molly a Hermiona…“

 

„Nemůžeš očekávat, že Snape dá Harrymu všechnu svou magii, Draco,“ řekl Neville opatrně a položil svou velkou ruku Dracovi na rameno.

 

„Jo, já vím, byl jsem hloupý,“ řekl Draco. Sice se k Nevillovi nepřitiskl, ale ani neodtáhl. To Nevilla povzbudilo, aby přistoupil blíž.

 

„To celé je skvělý nápad, lásko. Jsem na tebe pyšný.“

 

„Ale co když… co když je všechny poškodím?“ řekl Draco sklesle, nyní již v Nevillově objetí, nicméně stále stál se vztyčenou hlavou.

 

„Bert ti dal svou důvěru, lásko.“

 

„Ale to nemohl tušit, že udělám tohle!“

 

„Spíš si myslím, že v tebe vkládá velké naděje,“ řekl Neville vřele. „Myslím, že si byl moc dobře vědom toho, že tě svým odchodem přiměje zkusit něco nového. A všichni kouzelníci zde jsou dospělí a mají dost rozumu, aby udělali vlastní rozhodnutí, jak řekl Brumbál,“ prohlásil Neville pevně a hladil při tom Draca po zádech. Draco se o něho opřel.

 

Neville ho políbil do vlasů. Draco nikdy neměl pocit, že by potřeboval chránit, dokud do jeho života nevstoupil Neville. Vlastně to ani tak moc nepotřeboval, ale musel sám sobě přiznat, že po tom touží, zbožňoval Nevillovu starostlivost, jeho péči a zájem. Nikdy předtím nic takového nezažil. Nevillova babička možná vypadá jako nepřístupná stará dáma, ale Draco předpokládal, že svého vnuka velmi miluje, a že to Neville moc dobře ví.

 

„Teď,“ řekl Neville pevně, „půjdeš ven a uděláš, co musíš. Důvěřuj svému instinktu. A… a nebuď prosím na Severuse tvrdý, lásko. On si už dvakrát… třikrát myslel, že Harry zemře. A naděje ve chvíli, kdy už sám sebe připravil na to, že…“

 

Draco přikývl. „Takhle jsem se na to nedíval.“

 

Vytáhl se na špičky, přejel svými rty přes Nevillovy, pak se otočil a otevřel dveře. Neville prošel hned za ním.   

 

Albus už seděl vedle Snapea a vedle postele bylo nachystáno pár pohodlných křesel.

 

Poppy Pomfreyová  už pobíhala kolem Harryho, zatímco si Hammond a Nathan něco zaznamenávali do svých lejster.   

 

„Dobře, Draco, musím ti říct, že jsi velmi odvážný,“ prohlásila Poppy. „Ředitele jsem během posledních pár dnů kontrolovala, takže s ním můžeš rovnou začít. Jen abys věděl, pokud ti to pomůže rozhodnout co je třeba, venku čeká dalších osm lidí, kteří projevili zájem, a já sama bych také ráda darovala nějakou magii. Krom toho Molly svolává své syny. Drahoušku, neměl by sis o tom nejdřív promluvit s Cuthbertem?“ dodala bez obalu.

 

Draco se však už rozhodl. „S vaším dovolením, pane řediteli, rád bych vás použil jako pokusného králíka. Pokud nebudu schopen oddělit malý kousek vaší magie, budeme všichni vědět, že to byl hloupý nápad. Pokud to dokážu, aniž bych způsobil jakoukoliv újmu vám nebo Harrymu - a rád bych vás poté zkontroloval, abych se ujistil, že je opravdu vše, tak jak má být - tak se spojím s Bertem. Jestli se to povede, mělo by to stačit k tomu, abychom Harryho udrželi chvíli při životě, a dá nám to trochu času. Pokud to nebude fungovat …“

 

„Jak si přejete, léčiteli,“ řekla Poppy s překvapivě velkým respektem. To Dracovo rozhodnutí upevnilo. Posadil se na kraj postele mezi Brumbála a Harryho, a očima ředitele požádal o souhlas. Poté vsunul ruku pod jeho hábit a položil ji na ředitelovo měkké břicho. 

 

V dalším okamžiku byl uvnitř. Cítil nesmírnou sílu – samozřejmě ne takovou, jakou měl Harry – ale rozhodně byla veliká. Cítil však také rozklad a degeneraci, která byla známkou blížícího se konce Brumbálova života. To bylo trochu nepochopitelné, neboť magické jádro samo o sobě pulsovalo životem a vypadalo, jako by bylo věčně mladé, nestárnoucí… jenom „konstrukce“ se hroutila. Stejně jako u Harryho… jeho magie byla stále silná a mocná, jenom jeho tělo umíralo. Draco na okamžik zpanikařil, pokud Brumbálova magie nedokáže ochránit jeho tělo před degenerací, jak může více magie pomoci Harrymu k uzdravení? Ale magie přece před degenerací musí pomáhat … vždyť čarodějové žijí dvakrát tak dlouho než mudlové s tou samou tělesnou konstitucí. Kromě toho, Harryho situace byla jiná, než ta ředitelova.   

 

Opatrně kroužil kolem ředitelovy magie a trochu jí u sebe shromáždil. Nic se nestalo, kromě škubavého pocitu. Draco s Albusem potřeboval mluvit. Nikdy předtím se mu nepodařilo vnitřní a vnější svět skutečně propojit, ale teď nutně musel. Stáhl své myšlenky trochu zpět a podařilo se mu na ředitele pohlédnout.

 

„Potřebuju, abyste mi pomohl tím, že vědomě uvolníte trochu magie. Ucítíte to z mé strany jako mírné zatahání,“ dodal, když viděl zmatený výraz na ředitelově tváři.

 

„Ano, Draco,“ přitakal přičinlivě Brumbál.

 

Draco obrátil svou koncentraci zpět k magii, a znovu zatahal. Stále cítil odpor. Zatáhl trochu víc, a náhle věděl, že Albus pochopil, co má udělat, a znenadání držel vlákno magie.

 

Instinktivně svou druhou rukou hledal poslepu Harryho.

 

„Co potřebuješ, Draco?“ slyšel z dálky Snapeův hlas.

 

„Harryho,“ zamumlal. Začal se potit, držet část Albusovy magie uvnitř jeho těla bylo vyčerpávající, ale v dalším okamžiku ucítil, jak mu někdo přistrčil ruku na Harryho břicho a jak se magie začíná přelévat z jednoho těla do druhého.

 

Fungovalo to. Cítil se spojený s oběma muži a cítil, jak přenos magie probíhá skrze něj.

 

Zaplavila ho vlna euforie.

 

Náhle si uvědomil, že musí přestat, a okamžitě přerušil spojení.

 

Seděl tam se svěšenou hlavou a těžce dýchal.

 

Někdo mu podal mokrý ručník. Poppy. Otřel si tvář, a pak se podíval na Brumbála.

 

„Jste v pořádku, pane?“

 

Brumbál se opřel v křesle, zdál se trochu pobledlý, ale povzbudivě se na Draca usmíval. „Je mi dobře, léčiteli. Máte velmi jemný dotek.“

 

„Neodebral jsem vám příliš mnoho magie?“ zeptal se Draco úzkostlivě.

 

Ředitel jen mávl rukou a změnil barvu svého hábitu z fialové na pomerančově oranžovou, s limetkově zelenými hůlkami vystřelujícími jiskry.

 

„Všechno, co bych si mohl přát udělat jen pomocí konečků prstů, funguje perfektně, Draco.“ 

 

Severus si odfrkl a dokonce i Poppy se zachichotala.

 

Draco se na něho usmál. „Díky, pane,“ řekl upřímně, „ale kvůli ostatním, dovolíte mi teď, abych vás zkontroloval?“

 

„Jen do toho, Draco,“ odpověděl vlídně Albus a pohodlně se opřel.

 

Draco položil ještě jednou ruku na ředitelovo břicho. Potěšilo ho, že ve starém muži necítil žádnou změnu. Jeho magie stále pulsovala a stále jí měl obrovské množství, nemohl mu jí tedy vzít tolik, jak si původně myslel.  Ale uvědomil si, že by měl být příště více opatrný, až bude magii odebírat. Musí přerušit spojení rychleji, a nenechat se tím procesem unést.

 

„Děkuji vám, pane, jste v pořádku,“ řekl, a pokoušel se nedat najevo úlevu, kterou cítil.

 

Brumbál se postavil.

 

„Potřebuješ kousek lékočokolády, Albusi,“ řekla Poppy rozhodným tónem. „Po magické zátěži působí přímo blahodárně.“

 

„Výborně!“ zazářil Albus.

 

„Mám nějaké ve své lékařské tašce na ošetřovně. Mohl by ses tam odletaxovat a několik jich donést? Jsou v té skříni s léky v mé kanceláři.“

 

Albus si cestou ke krbu pobrukoval.

 

„Začnu kontrolovat magii ostatních kvůli případným kletbám, léčiteli. Protože se ředitel zdá v pořádku, předpokládám, že tady mou pomoc nebudete potřebovat, pokud nezavoláte,“ dodala Poppy, lehce se uklonila a odešla.  

 

Eric Hammond tam stále stál a díval se za odcházející lékouzelnicí. „Připomíná mi ženu, kterou jsem viděl v opeře s mým kolegou,“ řekl zamyšleně.

 

„Pravděpodobně to opravdu byla Poppy,“ řekl jen tak mimochodem Draco, „miluje operu a má přítele lékaře, s kterým operu často navštěvuje.“ Tohle téma přišlo na přetřes, když jednou s Poppy popíjel čaj a probíral s ní své plány na příští rok. Ale ty se teď možná změní.   

 

Teď, když se nemusí obávat o svou bezpečnost.

 

Teď, když je jeho otec mrtvý.

 

„Příjemná žena. Taková energická,“ přitakal Hammond. „Ona je tady zaměstnaná jako zdravotní sestra, nebo něco podobného?“

 

„Lékouzelnice je ekvivalentem pro všeobecného lékaře,“ řekl potichu Severus.

 

„Zkontroluju Harryho,“ řekl Draco a položil ruku na jeho břicho.

 

Hammond zvedl obočí. „Má někde praxi?“

 

„Myslím, že o letních prázdninách pravidelně vykonává prospěšnou práci. V některých částech světa jsou extrémně malé magické komunity, které nemají možnost školit si své lékouzelníky, a kouzelníci, kteří se odejdou učit jinam, se často nevrátí.“

 

„Ale… po zbytek roku… je tady? To se stará se jen o běžné problémy školních dětí?“

 

Severus se na něho opovržlivě podíval. „Práce lékouzelníka ve škole je vysoce ceněná. Přichází do styku s tak širokým spektrem různých problémů…“

 

„Dokážu si to představit, žáci s průjmem, zvracením, odřenými koleny a tak podobně, že?“ Hammond se téměř ušklíbl.

 

„Nejste tu dost dlouho na to, abyste dokázal posoudit náš svět,“ řekl Snape s viditelnou zdrženlivostí. „Školní incident tady může skončit… Merlin chraň… i rozsáhlými popáleninami od lektvarů, vážnou újmou na zdraví při vdechnutí výparů, a to vůbec nemluvím o té variantě, že by nějaký zpackaný lektvar někdo pozřel. Jeden neopatrný pohyb v hodině péče o magické tvory může vyústit v uštknutí jedovatým hadem nebo napadením něčím ještě nebezpečnějším. Nehoda při sportu může znamenat kupříkladu pád z 50 metrů, což jak sám uznáte, vede k těžkým zraněním. A to jsme se ještě nedostali k problémům způsobenými kouzly. Mohu vás ujistit, že její práce je opravdu velmi náročná a různorodá.“

 

Draco vystoupil z Harryho.

 

„Jak to vypadá?“ zeptal se Snape ostře a okamžitě na obhajobu lékouzelnice zapomněl.  

 

„Vypadá to dobře,“ usmál se lehce Draco. „Zdá se, že ředitelova magie se s tou Harryho spojila. Ještě samozřejmě neznám výsledný efekt, ale nic negativního jsem nenašel. Za těchto okolností… z Harryho úhlu pohledu není co ztratit.“  

 

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila Hermiona. „Moje magie je čistá, jsi na mě připravený?“ usmála se na Draca.  

 

Draco poklepal na sedák křesla, a Hermiona přistoupila blíž.

 

„Není ženská magie odlišná?“ zeptal se Severus.

 

 „V této chvíli může být Harry šťastný za každý kousek magie, který mu byl nabídnut,“ řekl Draco trochu příkřeji, než zamýšlel.

 

Hermiona mu stiskla ruku a konejšivě se na něho usmála. Na chvíli své prsty propletla s jeho, než si Dracovu ruku vsunula pod triko a položila na břicho.  

 

Draco se pod jejím dotykem uvolnil a užíval si ten příjemný pocit, který prožíval, vždy když ho pohladila. Když se poté dotkl jejího břicha, aby do ní vstoupil, prostoupil ho důvěrně známý pocit její magie.

 

»«

 

Až potom si uvědomil, že nezkontaktoval Berta, a zatímco Hermiona mluvila se Severusem, došel ke krbu a zakouzlil kouzlo soukromí. Pokud na něj má někdo křičet, ať to neslyší i ostatní.

 

Cuthbert Entwhistle přiběhl k ohni až po chvíli a vypadal poněkud uštvaně.

 

„Co se stalo, Draco? Je mrtvý?“ zeptal se účastně.

 

„Ne, pane. Něco jsem zkusil…“ a pak začal vysvětlovat.

 

Cuthbert vypadal na první pohled šokovaně, ale jeho zářící oči prozrazovaly zájem.

 

„Draco, je mi strašně líto, že nemůžu přijít, abych ti pomohl, ale věci tady jsou také kritické. A co se týče případného negativního dopadu na dárce… nu, jistě si uvědomuješ, že je to neprozkoumaná oblast, že? Navrhuji odebrat od každého dárce vždy jen malé množství magie. A budeš je muset sledovat ještě nejméně další rok. Hned jak budeš mít trochu času, tak si udělej přehledné zápisky z jejich hlášení o síle jejich magie, a potom je kontroluj každé dva měsíce… ale tyhle detaily můžeme vyřešit později. Musím zpátky,“ řekl s lítostí v hlase, když se ohlížel přes rameno.

 

Draco mu poděkoval, ale nebyl si jistý, jestli se cítí uklidněný nebo ne.

 

»«

 

Chvíli po té, co Draco odebral magii půl tuctu lidí, vklouzla Hermiona zpátky.

 

„Nepotřebuješ si odpočinout? Nechceš něco k jídlu? Nebo pití?“ zeptala se. Nechtěla ho rušit, když byl zabraný do práce, ale také nechtěla, aby se vyčerpal.

 

Draco právě odejmul magii panu Weasleymu, a přestože věděl, co práce léčitele obnáší, stejně mu připadalo divné vstoupit do muže, kterým jeho otec tolik pohrdal a celá léta urážel. Zjištění, že pan Weasley má poměrně silnou magii, a že se cítil díky jeho klidnému a milému chování příjemně, bylo pro Draca docela šokující. Právě mu děkoval a oba uvedl do rozpaků tím, že se zdvořile postavil, když se Artur chystal odejít. I proto byl Hermioně za její vyrušení vděčný.

 

Usmál se na ni. „Vlastně, přenos magie je pozoruhodně… osvěžující, ale můžu si dát přestávku, abych si protáhl nohy,“ souhlasil. „Možná to bude prospěšné i pro Harryho, když mu dám půl hodiny pauzu. Až se vrátím, tak se podívám, jak se mu daří,“ dodal směrem k Severusovi.

 

Poppy znovu vběhla dovnitř. „Budu u něj sedět, drahoušku, běž na krátkou procházku a hlavně nezapomeň něco sníst,“ řekla a než vytáhla hůlku, aby provedla diagnostické kouzlo, pozorně si Harryho prohlédla.          

 

„Můžeme se o něho zatím postarat my,“ navrhl Nathan.

 

Poppy se na něho podívala a věnovala mu malý úsměv. „Také si potřebujete protáhnout nohy, pánové. Udělejte si přestávku. Zdá se, že se Harryho stav nezhoršuje,“ řekla, zatímco zkoumala výsledky svého diagnostického kouzla.

 

Posadila se do křesla pro dárce a přivolala si z vedlejšího pokoje objemnou tašku, ze které vytáhla pletení.

 

Lékaři odešli.

 

„Žádné zlepšení?“ zeptal se potichu Severus.

 

„Žádné zhoršení,“ odpověděla, zatímco cvakala jehlicemi. „Předtím nám odcházel před očima. Beru to jako dobré znamení,“ řekla pevně a podívala se od své práce na Severuse.

 

Přikývl.

 

Poppy si ho kradmo prohlížela. Byl bledý a hubený… nic neobvyklého, měla v minulosti dost příležitostí vidět ho v podobném stavu. Měl napjatý obličej a jeho oči… díval se na Harryho s takovým…

 

„Severusi.“   

 

Přísnost v jejím hlase ho donutila, aby se na ni okamžitě podíval.

 

„Samozřejmě mi do toho nic není a uvědomuji si, že to není tvoje povinnost, ale proč mu nedáš část své magie? Přiznávám, že jsem tvým postojem zaskočená.“

 

Severus na ni nevěřícně zíral. „Dát mu svou magii? Ty si myslíš… Merline, jak tě mohlo napadnout, že nechci? Pro Merlina! Bezpochyby musí být všem jasné, že bych Harrymu dal cokoliv!“  

 

„Tak potom proč…?“ Poppy se naklonila dopředu, pletací jehlici zastavila uprostřed pohybu.

 

„Nebuď směšná!“ Snape uchopil Harryho ruku a silně ji stiskl. Až příliš silně. Poppy se nesouhlasně podívala, a třebaže Harry nijak nereagoval, Snape ihned své sevření uvolnil. „Dvacet let jsem byl smrtijed, Poppy! Musíš vědět… viděla jsi… že jsem poskvrněný… nemůžeš si snad myslet, že tohle by mohlo být pro Harryho nějak dobré!“

 

Navzdory faktu, že venku byla ještě tma, uvítal Draco Nevillův návrh na malou procházku s ním a s Hermionou. Vrátil se tedy do Snapeova bytu, aby si vzal hábit. Na okamžik se mezi dveřmi zarazil a poslouchal.

 

Vešel do ložnice a posadil se na místo na posteli, kde seděl předtím.

 

„Severusi, jestli chcete nebo nechcete dát svou magii Harrymu, je jen zcela na vás, ale nemyslím si, že se magie může nějak poskvrnit. Alespoň já jsem se nikdy s ničím podobným nesetkal… a vůbec, viděl jsem vaši magii, když jsme k ní zavírali Voldemortovi přístup. Ujišťuju vás, že není nijak poskvrněná nebo špinavá, ani na ní není nic divného.“

 

Severus na něj zíral. „Dokonce, i když mám Znamení zla?“ zašeptal.

 

„Mám to zkontrolovat? Abych ulevil vaší mysli? Slibuji, že vám nebudu vám lhát. Harryho život je primární záležitost, takže vaše city jdou v tuto chvíli stranou,“ řekl Draco pevně.

 

Tento seriózní přístup Severuse uklidnil. Přikývl a rozepnul si knoflíky pouze na břiše, jak viděl u ostatních dárců. Draco mu naprosto profesionálně vsunul ruku pod oblečení.

 

Severusovi se to zdálo jako chvilka, než Dracova ruka zmizela a uvědomoval si jen to, že mu srdce bije příliš rychle.

 

„Všechno je v nejlepším pořádku, Severusi,“ řekl Draco jemně. „Nic neobvyklého, jen čistá, silná, pulsující magie. Nemůže Harrymu nijak ublížit. Ale rozhodnutí je opravdu jen na vás. Jdu teď na chvilku na čerstvý vzduch,“ a proklouzl vedle sedící Poppy ven z místnosti.

 

Severus se roztřásl.

 

„Běž a dej si šálek čaje, drahoušku,“ řekla Poppy, a opět začala cvakat jehlicemi.

 

Severus téměř bezmyšlenkovitě vstal.

 

Když procházel kolem ní, položila mu Poppy ruku na paži, jako kdyby si nebyla si jistá tím, co říct. „Ty jsi tak hloupý kluk, Severusi! Nemůžu uvěřit tomu, že sis o sobě něco takového myslel! Jsi dobrý člověk.“

 

„Ublížil jsem mnoha lidem, Poppy,“ řekl tiše. „Vědomě.“  

 

„To já také,“ odpověděla k jeho překvapení. „A také jsem si to neužívala, Severusi. Ale někdy musíš vidět věci z širší perspektivy.“

 

Podíval se překvapeně na lékouzelnici, opět ho ohromila svou rafinovaností. Nemyslel si, že ublížení pacientovi v průběhu jeho léčby by se dalo srovnávat s ublížením někomu během války, ale byl vděčný za její pokus ho utěšit.

 

Krátce jí položil ruku na rameno a odešel si pro čaj.

 

»«

 

Bylo kolem půl deváté ráno, když Severus uslyšel za dveřmi svého bytu rámus. Lidé v pokoji se obrátili ke Snapeovi, který se opět na chvíli vzdálil od Harryho, aby si protáhl nohy a dokonce snědl i kousek toustu.

 

S povzdechem šel ke dveřím a otevřel je. Vyšel do chodby, kde se mu naskytl ohromující pohled na řadu židlí, vyrovnávajících se podél zdi, a na houf studentů, kteří se na ně právě pohodlně usazovali.

 

Když vyšel, všichni jako jeden muž zdvořile vstali.

 

„Co má tohle znamenat?“ dožadoval se Snape vysvětlení. „Kolejními záležitostmi se nyní zabývá profesorka Sinistrová a profesor… nový profesor na lektvary…“ řekl, když si nemohl vzpomenout, kdo nyní učí jeho předmět. „Tak proč tady u všech všudy rušíte klid?“

 

K jeho překvapení to byl Vincent Crabbe, který k němu přistoupil jako mluvčí skupiny.

 

„Omlouváme se, že obtěžujeme, pane, ale při snídani jsme zaslechli nějaké řeči.“

 

„Vskutku?“ Severus se napřímil a nasadil takový výraz, že naháněl hrůzu jako snad nikdy předtím.

 

„Ano, pane,“ pokračoval neochvějně Crabbe, přestože viděl, jak sebou ostatní trhli. „Pane, Derek Jarby má velmi dobré uši, je to jeho, ehm….“

 

„A co slyšel?“ zeptal se Snape, který moc dobře věděl, že je ten chlapec vlkodlak a k tomu se logicky váže vynikající sluch. Aby to také nevěděl, když pro něho pravidelně vařil vlkodlačí lektvar.

 

„Slyšel, jak profesor Brumbál říká jednomu z učitelů, že Potter je…že je…“  

 

Severus na něj pronikavě zíral. Všiml si, jak jedna ze studentek tahá druhou za rukáv. „Radši půjdeme odsud pryč,“ zašeptala.

 

„Zůstaňte, kde jste!“ vyštěkl na ně Snape. „Nuže?“ pobídnul Crabba trochu méně kousavě.

 

Crabbe nezaváhal. „Říká se, že Potter … že Potter umírá, pane. A že se ho Draco snaží zachránit tím, že mu dává kousky magie od jiných lidí. Je to pravda, pane? Protože my všichni jsme mu přišli nabídnout pomoc. Darovat trochu naší magie.“ Podíval se na Snapeův nevěřícný výraz. „Pane, já vím, že nevládnu velkou mocí, ale jsem na to zvyklý, že toho moc nedokážu. Kromě toho, Greg a já jsme plánovali, že když Potter neukončí válku, budeme žít jako mudlové, takže máme pocit, že mu to dlužíme. A kdyby Draco tenkrát po bitvě nepomáhal mně, tak by mohl…“

 

Snape mu jemně položil ruku na rameno. „To v žádném případě není vaše vina, Vincente. Zmijozelská kolej je na vás za tuto nabídku hrdá,“ řekl zřetelně, aby to každý slyšel. Greg stál za ním, obličej rozzářený spokojeným úsměvem.

 

Snape stále nemohl uvěřit vlastní očím, procházel řadou tváří, které k němu vzhlížely. Ginny Weasleyová nebyla překvapením. Zabini… dobře, to bylo dobré znamení. Dean Thomas, Seamus Finnigan … nicméně si všiml, že tu byli studenti z každé koleje.

 

„Jsem vámi všemi ohromen,“ řekl tiše. „Požádám madam Pomfreyovou, aby přišla a všechno vám vysvětlila. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, měli byste odejít. Nikdo si o vás nebude myslet nic špatného… vážně. Přiznám se, že na vás nemohu být víc pyšný, než jsem právě teď,“ a s tím se otočil na podpatku, aby se vrátil k Harrymu.

 

„Profesore Snape? Je to pravda?“ zeptal se Goyle.

 

Severus se na něj pozorně podíval a poté na obličeje ostatních studentů. Jsou tak zvědaví a nevěřící, pomyslel si. Ale starají se.

 

Přikývl, a když odcházel, snažil se ignorovat jejich šokované lapání po dechu.

 

„Co se děje?“ zeptal se Bill.

 

„Albus zase pletichařil,“ odpověděl nakvašeně, ale na jeho rtech hrál spokojený úsměv.

 

»«

 

Poslední komentáře
07.06.2016 21:09:58: неасилил ??? sms pujcky bez sviho uctu
16.06.2015 15:46:16: Zářící nápad a je v plánu :-x rychla pujcka na ucet
22.12.2010 18:25:17: Bože Severus je taký blbeček. Niekedy je taký nedospelý. Mohol sa Draca na rovinu spýtať. Ja som dúf...
25.09.2010 23:00:15: Sev byl úžasný, takový nejistý... To je ale trumbera. Jsem ráda, že do toho Draco šel, snad to bude ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.