Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

42/B - Jiný druh války

Tato kapitola je překladatelské dílo larkinh, já jsem si dovolila kapitolu jen trochu stylově upravit a finální úpravy má na svědomí Niki… doufám, že vás po delší odmlce potěší… tato část patří našim pilným komentujícím, kteří trpělivě čekali, až se vrátím z dovolené a uveřejním další střípek příběhu, je pro vás: Airiny, Alissia, Anfulka, Anna, Bacil, Bara1982, Beruska, Elza, Gigi…, Gleti, Hajmi, Isabel, Jahavi, Jana, Leňule, Michangela, Miriabar, Misule, Mononoke, Nade, Neriah, n-i-f-e, Nikol, Popoles, Saskya, Slimča, Šaren, Teressa, Vinka, Zulík.

»«

Další den zůstal Harry stabilizovaný, nehoršil se, ale ani nelepšil.

 

Albus ho přišel znovu navštívit.

 

„Severusi, co navrhuješ, abych udělal s tvými hodinami ve škole?“ zeptal se Snapea nad šálkem čaje, který mu mistr lektvarů připravil.

 

Severus praštil do stolu, až ředitelův šálek povyskočil a s rachotem dopadl zpět na podšálek.

 

„Jsem přesvědčen, že si po všech těch letech zasloužím nějaký ten den dovolené z rodinných důvodů,“ zavrčel.

 

Albus ho zvednutím ruky přerušil. „Neočekávám, že se vrátíš zpět do práce… nicméně pokud bys chtěl… jen na hodinu, či dvě… samozřejmě bys mohl…“

„Nechci.“

„Jistě, máš pravdu, drahý chlapče, jen jsem si vzpomněl, jaké sis vždy dělal starosti o své studenty, kteří se připravovali na zkoušky…“

 

„Řeknu ti to slovy Harryho, v tuto chvíli mi je to úplně u prdele,“ odvětil Severus vyrovnaně, což způsobilo, že Draco, který seděl u stolu za nimi a na něčem pracoval, měl co dělat, aby se nerozesmál. 

 

Snape se na něho otočil.

 

„Pokud neumějí látku, kterou jsem jim doteď vtloukal do hlavy, tak si u zkoušek projít nezaslouží,“ řekl tvrdě.  

 

„Jsem si jistý, že po těch letech, co ses jim s plným nasazením věnoval, budou všichni tví studenti úspěšní… ale možná by potřebovali trochu pomoci těsně před zkouškami… myslel jsem, že bych požádal Jeremy Dartforda, aby za tebe zaskočil.“

 

Albus čekal nějakou hodně kousavou odpověď. Severus si vždy své třídy žárlivě střežil a nemilosrdně kritizoval metody ostatních kolegů.  

 

„Dobře,“ řekl Severus a vstal. „Měl jste ještě něco na srdci, řediteli?“

 

„Profesorka  Sinistrová se o tvou kolej samozřejmě stará,“ zamumlal Albus, který se nemohl dostat ze svého šoku, „ale tví svěřenci by jistě byli rádi, kdyby tě mohli alespoň na chvíli vidět. Kromě toho matka Fredericka Maplestona, byla ve skupině, kterou si sebou přivedl Lucius…“

 

Snape se zhluboka nadechl a přikývl. „Stále je tady ve škole? Dohlíží na něj někdo?“

 

„Jeho otec, jak jistě víš, byl zabit v poslední bitvě. Nyní je s ním jeho starší bratr.“

 

"Thomas? To je rozumný kluk. "

„Ano, díky Merlinovi, je. Ale i tak potřebuje tvou podporu, Severusi.“

 

„Samozřejmě. Má teď vyučování?“

 

„Ne, myslím, že se šli projít k jezeru.“

 

„Půjdu se po nich podívat,“ přikývl Severus a šel si do svého pokoje pro plášť. U Harryho seděl Nathan, chlapec ležel v posteli a vypadal, jako by jen klidně spal. Ruce měl rozhozené od těla. V ruce, položené na pokrývce měl vloženou hůlku mága a druhou ruku, kterou svíral berlu, měl podloženou malým stolkem.

 

Snape nechtěl, aby byl Harry takto v klidu… chtěl vidět, že se zuřivě brání a bojuje.

Pohladil Harryho po vnitřní straně předloktí a vrátil se zpět do obývacího pokoje.

 

Sundal z krbu minci a podal ji Dracovi. „V případě nutnosti, mě pomocí tohoto přivoláš. Nebudu ale pryč dlouho.“

 

Draco přikývl, a Snape vyšel s Brumbálem ven.

»«

 

Bylo skvělé si protáhnout nohy, jít ven a cítit čerstvý vzduch na tváři. Dokonce i varianta, že by měl být utěšovatelem místo utěšovaným, pro něho znamenala vítané rozptýlení, a Severus doufal, že bude moci chlapci nějak pomoct. Kam až sahala jeho paměť, tak se vždy Thomas projevoval jako praktický a realistický hoch. Byl si jistý, že s podporou v Bradavicích v době zkoušek a Thomasovou pomocí později doma, bude Frederick nakonec v pořádku.

 

Kráčel s nimi zpět do hradu a než vstoupil do zmijozelské společenské místnosti, tak si musel dodat odvahu. Bylo krátce před večeří a kolem se potulovalo plno studentů. Sinistrová seděla v rohu místnosti u stolu a prohlížela si s malou skupinou prváků nějaké pergameny. Když Severus vstoupil, zvedla hlavu a usmála se na něj.

 

Studenti si najednou uvědomili, že přišel ředitel jejich koleje a ti nejmladší se kolem něho shlukli. Starší žáci se na něj dívali zpovzdálí, s respektem. Severus si s nimi několik minut povídal, přičemž se vyhýbal těm nejvíce dotěrným otázkám. Když vzhlédl, uviděl poblíž stát Zabiniho.

 

„Pane Blaisi. Je všechno v pořádku?“

 

„Ne tak zcela, pane. Měl byste na mě chvilku?“

 

„Samozřejmě. V mém kabinetu za deset minut?“

„Děkuju, pane.“

 

Severus přešel k profesorce Sinistrové a poděkoval jí za její pomoc.

 

„Nemáš za co, Severusi, přiznám se, že jsem si některé z těch tvých uličníků oblíbila,“ řekla a usmála se na žáky u stolu.

 

„Jak nebezpečné, madam,“ řekl Snape, ale v očích mu spokojeně zajiskřilo.

 

Rozesmála se.

 

„Jak to jde u tebe?“ zeptala se taktně.

 

V mysli mu vytanulo asi tucet možných komentářů, ale žádný nevyslovil. Nasucho polkl.

 

„Ach, myslím, že s tebou chtěl mluvit pan Goyle,“ řekla rychle, když si všimla jeho bolestného pohledu.

 

Snape si obou hochů všiml už dříve. „Potom mě tedy omluv, Auroro,“ a s malou úklonou odešel.

 

Jakmile k nim došel, Vincent Crabbe i Greg Goyle se okamžitě zdvořile postavili. Pokynul jim, aby se posadili zpět a přisedl si k nim.

 

„Jak se daří, pánové? A co kolej?“

 

„My jsme v pohodě, nic zvláštního. Víte o Maplestonovi?“

 

Severus přikývl. „Právě jsem s ním i s jeho bratrem mluvil. Vím, že vám mohu věřit, pánové a jsem si jist, že se ujistíte, že nebude trpět žádným necitlivým jednáním ze strany naší koleje.“

 

„Samozřejmě,“ přikývl Goyle.

 

„Nevidím tady nikde slečnu Parkinsonovou.“

 

„Tráví hodně času ve svém pokoji. Nott také.“

 

Severus přikývl. „Vincente, neměl jsem dosud příležitost vám říct, jak moc jste mě při  famfrpálovém zápase ohromil a jak jsem na vás byl pyšný. Bezpochyby jste zachránil Draca před vážným zraněním.“

 

Crabbe se začervenal.

 

„Děkuju, pane.“

 

Severus se postavil a potřásl mu rukou.

Rychle se vrátil do svých komnat, zkontroloval, jestli se Harryho stav nezměnil a oznámil, že bude několik minut ve svém kabinetu se studentem.

 

Prošel spojovacími dveřmi, pečlivě za sebou zavřel a pak otevřel vnější dveře Blaisovi.

 

„Pojďte dál,“ řekl, přešel ke svému stolu a opřel se o něj.

 

Blaise pomalu vešel a pozorně se na ředitele své koleje zadíval.

 

„Omlouvám se, že vás ruším, pane, když jste očividně tak zaneprázdněný, ale jde o Notta.“

 

Severus se napřímil a pokynul Blaisovi, aby se posadil.

 

Blaise si otřel rukou zátylek. „Myslím si, že Draco udělal opravdu dobře, když během boje izoloval studenty, kteří by mohli… škodit…“

 

„Ano.“

 

Blaise se na něho vděčně podíval. „Theo je od té doby velmi tichý a uzavírá se do sebe. Jak jistě víte, je to velmi inteligentní kluk, pane. Myslím, že by byl víc než šťastný, a akceptoval by vítěznou stranu, kdyby dostal příležitost očistit své jméno. Teď, když jeho otci byla veřejně odejmuta magie, je to pro něho nesmírně těžké, pane.“

 

„Ano, to jistě je. Myslíte si, že uvažuje o pomstě?“

 

Severus věděl, že Blaise musí mít o Notta skutečně strach, když s tím přišel za ním, místo aby to nějak vyřešil sám nebo se svými spolužáky. Jenže Draco byl příliš zaneprázdněný a Pansy… to opravdu nebyla vhodná volba…

 

„Já nevím… možná. Nebo…možná by taky mohl přemýšlet o sebevraždě, pane,“ podíval se na něj ustaraně Blaise.

 

„Proč si to myslíte? Něco vám snad naznačil?“

 

„Ne, to opravdu ne. Jen…znám ho opravdu dobře, pane. Navštěvovali jsme se, když jsme byli ještě děti, před nástupem do Bradavic. Pro něho je rodinná čest opravdu důležitá. Určitě bude přemýšlet o pomstě…tedy o tom, jestli by se měl mstít, ale na druhou stranu bude brát v úvahu ostudu, kterou na něj svým jednáním vrhl jeho otec. Být veřejně poražen…a poté být zbaven magie… několikrát zaútočil na školu a ohrozil děti… to jsou věci, které ho jistě velmi tíží, pane. Sebevraždu může v této situaci vidět jako jediné logické východisko. Je to jedináček. Ukončil by tím krokem linii svého rodu…“

 

„Ano. Jste velice bystrý, pane Blaisi, a já jsem vám vděčný za vaše postřehy. Neplnil jsem v poslední době povinnosti ředitele Zmijozelu tak, jak bych si přál,“ řekl Snape s lítostí.

 

„Kdysi jsem uvažoval nad tím, že bych zde učil, pane, ale zdá se mi, že se od profesorů očekává příliš mnoho a od ředitelů kolejí ještě víc. Takže jsem doufal, že ujasníte svůj vztah s Potterem, což jste učinil. To by mohlo udělat tuto profesi mnohem přitažlivější pro ty, kteří jsou hrdí na to, že mají manžela, manželku nebo partnera. Italové vždy byli hrdí na svou rodinu,“ pokrčil rameny.

 

Snape se na něho lehce usmál. „Zajímavý rozhovor, pane Blaisi, ale je to přesně ten druh hovoru, na který právě teď nemám čas. Možná bychom mohli v této diskusi pokračovat při jiné příležitosti. Máte na srdci ještě něco jiného?“

 

„Ne, pane,“ řekl mladík a postavil se. Došel ke dveřím. „Promiňte mi mou drzost, pane. Pokud Potterovi není dobře, přeji mu rychlé uzdravení.“

 

Poté co ho Snape provrtal pohledem, Zabini dodal: „Chybíte na hodinách… což je u vás něco nevídaného. Stejně tak Draco, Grangerová, Neville a Weasley. Pottera taky dlouho nikdo neviděl.“

 

Snape naklonil hlavu na stranu. „Oceňuji váš zájem,“ zamumlal a vystrčil Zabiniho ven z místnosti.

 

»«

 

Mezitím se Draco ve svém pokoji dohadoval s Entwhistlem, který tam stál oblečený v cestovním plášti, tašku položenou vedle sebe. Když Snape vešel, Draco se k němu otočil a v očích měl téměř zlostný výraz.

 

„Pane! Prosím, přemluvte Berta, aby tady zůstal! To co chce udělat, je naprosto absurdní!“

 

Cuthbert Entwistle se otočil ke Snapeovi. „Byl jsem zavolán k dalšímu vážnému případu. Věřím, že je Draco zcela způsobilý poskytnout právě tolik pomoci, kolik mohu nabídnout já, ne-li více.“ Přistoupil blíž ke Snapeovi a krátce mu položil ruku na paži. „Právě jsem dokončil další vyšetření. Obávám se, že Harry už dále magii země nečerpá. Jsem si jist, že uznáte, že musím jít tam, kde mohu život zachránit. Draco a mudlovští lékaři se o Harryho pohodlí dokážou plně postarat.“

 

Snapeovy oči se stočily k Dracovi, který tam stál se skloněnou hlavou a se svěšenýma rukama podlém těla. Z celého jeho postoje se dalo vyčíst zklamání.

 

„Ono to nefunguje?“ zeptal se poněkud hloupě.

 

„Drží to Harryho ve stabilizovaném stavu, ale bez jeho vědomého úsilí. Jsem přesvědčen, že jeho magie je příliš vyčerpaná na to, abychom s ní mohli počítat. To, že vůbec mohl nějakou čerpat, zatímco je v bezvědomí, mě upřímně řečeno ohromilo. Slečna Grangerová mi dala mnoho podnětů k přemýšlení,“ řekl léčitel Entwhistle.

 

Severus mechanicky přikývl, ale ve skutečnosti nebyl schopen to pochopit. Za tu chvíli, co byl pryč, jakoby znovu ožil a teď cítil, že se všechno řítí do pekel…   

 

„Kolik byste řekl, že má času… Jaký je váš profesionální odhad?“

 

Entwhistle se na něho soucitně podíval. „Pokud je tu někdo, kdo by ho chtěl ještě vidět, navrhuji, abyste ho zavolal teď,“ řekl jemně.

 

Severus kývl. Jako by si najednou vzpomněl na dobré způsoby, potřásl si s léčitelem rukou a poděkoval mu.

 

Jakmile se ta zpráva rozšířila mezi Harryho přáteli, proudily celý večer Snapeovým bytem davy lidí. Snape předpokládal, že v tomhle, pro něj tak těžkém období, bude stále větší přítomnost cizích lidí ve svém domově nenávidět, a sám byl překvapen, když se tak nestalo. Lidé přicházeli, někteří z nich po chvilce zase odešli, ale většina z nich zůstala. Když to začalo vypadat, že jsou pokoje nacpané doslova k prasknutí, požádal Neville Snapea o svolení a poté znovu navázal spojení s hradem. Pokoje se jakoby zvětšily, aniž by při tom ztratily svůj ráz. Byly širší, a zeď mezi ložnicí a obývacím pokojem ustoupila dozadu, takže Harry byl obklopen svými přáteli a neležel izolován v odděleném pokoji.      

 

Molly Weasleyová přišla s velkou krabicí čokoládových sušenek, které všichni přijali s povděkem a okamžitě se do nich pustili. Artur skončil v rohu pokoje a zaujatě si o něčem povídal s Ericem Hammondem. Dvojčata byla překvapivě klidná, ačkoliv nějaký smích byl tu a tam také slyšet, jak se lidé střídali v sezení u Harryho nebo povídáním si o něm v jiných částech pokoje. Byli tu Ernie a Eloise, Padma, Bill a Charlie, Minerva McGonagallová a další profesoři, kteří se přišli na Harryho naposledy podívat.

 

Draco se několikrát ponořil do Harryho těla. Mudlovští lékaři ho také často kontrolovali, ale používali kombinaci svých vlastních a Dracových vyšetření. Zatím nebylo nutné podávat Harrymu nějaké utišující léky; vypadalo to, že ho jeho magie před bolestí chrání.

 

Už bylo po půlnoci a stále tu ještě zůstala velká skupina lidí. Přeměnili nejrůznější věci na pohodlná křesla a pohovky, a Ron, Remus, Hagrid, Albus, Hermiona, Neville, Artur a Molly, Nathan a Eric tam seděli a vypadali všichni lehce unaveně. Molly měla hlavu položenou na Arturově rameni. Jako Harryho čestní rodiče požádali Severuse, jestli smějí zůstat.

 

Severus si v této fázi přál jediné, aby Harry věděl, kolik lidí se tu o něj doopravdy stará.

 

Draco Harryho opět zkontroloval a přistoupil k Severusovi, který stál u okna a díval se, jak chomáčky mraků plují přes srpek měsíce.

 

„Severusi, můžu na chvilku?“ zeptal se tiše.

 

Starší muž se na něj podíval se stáhnutým žaludkem. Nemohlo mu uniknout, jak vyčerpaně Draco vypadá.

 

„Musíš něco sníst,“ řekl Severus potichu, „měl jsi dnes aspoň šálek čaje nebo kávy?“

 

„Měl jsem spoustu čaje,“ odvětil Draco a prsty se mu přitom trochu třásly.

 

Severus ho odvedl do rohu pokoje, kde domácí skřítkové zanechali jídlo ve formě švédského stolu. Nabral pro Draca plný talíř, nalil mu sklenici dýňového džusu a nakázal mu: „Nejdřív tohle sněz.“

 

Draco unaveně přikývl.

 

Neville a Hermiona je sledovali z druhého konce místnosti. Oba dva se chtěli o Draca postarat, ale uvědomovali si, že Draco je tady především kvůli své práci. Pokud potřebuje mluvit se Severusem sám, nebudou překážet.

 

Když se o několik minut později cítil Draco lépe, vzhlédl k Severusovi.

 

„Já… jednal jsem trochu netradičním způsobem,“ přiznal se.

 

„V čem?“ zeptal se Severus vyrovnaným hlasem, ale srdce mu tlouklo jako o závod.

 

„Já… udělal jsem něco, aniž bych se zeptal Berta. Nebo kohokoliv jiného. Zkusil jsem něco…“

 

„Draco,“ řekl vážně Snape. „Mluvíš nesouvisle. Co jsi udělal?“

 

„Byl to jen nápad. Všiml, jsem si, že se Harrymu dařilo s využitím magie země trochu lépe i přes to, že jí bylo jen malé množství… byl to vlastně takový pomyslný systém spojených nádob, kdy se k Harrymu dostala magie země, aniž by se o to nějak přičinil. Myslel jsem na to, že pokud by opravdu dostal více magie zvenčí, pomohlo by to jeho vlastní magii bojovat s rakovinou. Protože jeho magie stále bojuje! Ale nevěděl jsem, jak to udělat. Jak do něj ten tok zemské magie dostat. A pak Nathan něco řekl… a jeho slova mě přivedla na jiný nápad. Řekl, že mudlové dostávají transfuzi krve od dárců, aby jim to pomohlo s bojem s leukemií… aby v organismu nahradili něco, co nemají, nebo co nefunguje. Harry to zpočátku odmítl, protože by to zabránilo návratu jeho magie. Ale uvažoval jsem… no tak dobře… Zkusil jsem dát Harrymu trochu své magie,“ řekl rychle. Neodvážil se na Severuse ani pohlédnout. „Udělal jsem to čtyřikrát za dnešní večer…“ 

 

„Ty jsi mu dal část své vlastní magie?“ zeptal se užasle Severus.

 

Draco provinile přikývl.

 

Udělat něco takového bylo naprosto neslýchané, a Draco si to moc dobře uvědomoval. Když Bert přišel poprvé do Bradavic, aby zhodnotil jeho schopnosti a rozhodl se, zda ho bude učit, zmínil se Draco letmo o tom, že dal část své magie Nevillovi. Bert se na něho úkosem podíval a začal s kázáním, jak mají léčitelé zacházet s vnitřní magií svých pacientů. Očividně si myslel, že Draco nepochopil, co udělal. Draco tehdy jednal instinktivně a myslel si, že jde o běžný léčitelský postup. Ale Bertova reakce a fakt, že nebyl schopný v knihách, které studoval, najít jakoukoli zmínku o předávání magie, ho přesvědčily, že jednal přinejmenším nestandardně.  

 

Konečně se odvážil podívat na Severuse a zjistil, že ten je pouze překvapen, ale nic mu nevyčítá.

 

„Nikdy bych tohle bez Harryho neměl,“ řekl a máchl rukou v neurčitém gestu. „Tedy, pokud tomu správně rozumím, měl bych pořád to samé množství magie, ale nevěděl bych, jak ji využít. A když jsem to mohl zvládnout předtím s menším množstvím magie a stále se cítit docela schopným čarodějem, myslel jsem… no…“

 

„Ano, to vidím,“ řekl Snape.

 

Severus také žil mnoho let s obrovskou porcí magie, aniž by o tom věděl. A to mu dokonce magii, kterou tehdy vládl, odčerpával Voldemort kdykoli se mu zachtělo. Ale přesto, dát ji někomu… Když se nad tím zamyslel, kouzelníci vlastně magii vydávali neustále, a ani při jejím větším užívání se nikdy magické jádro kouzelníka nevyčerpalo.   

 

„Ujasněme si to, Draco. Léčitel obvykle používá svou magii, když léčí pacienta.“

 

„Ano, ale to, co jsem udělal, není to samé,“ řekl Draco a potvrdil tím Severusovy úvahy.

 

„Nepoužil jsem svou magickou sílu k tomu, abych ho vyléčil… zkoušel jsem to, ale není to prostě možné. Tak jsem mu dal část své vlastní magie. Aby ji mohl použít.“

 

„A ty myslíš, že to bude fungovat?“

 

„To nevím!“

 

Severus si ho pozorně prohlížel. „Nevzdal by ses své magie bez dobrého důvodu. Žádný kouzelník by to neudělal.“

 

Draco zvedl ruku a třel si zátylek. „Otázka je, kdo další by byl ochotný to udělat a pokusit se tímto způsobem Harryho vyléčit?“ 

 

„Já bych to udělal,“ ozval se tiše Brumbál, který se objevil přímo za Dracem. „Dokonce s největším potěšením.“

 

Severus se na starého muže zahleděl. „A to bez jakékoliv záruky, že to bude fungovat? Nikdy předtím to nikdo neudělal! Určitě by to někdo zkusil, kdyby to byl schůdný nápad!“

 

„Severusi, ty si ani neumíš představit, jak vzrušující pro mě je, být součástí takového převratného výzkumu! Přiznám se, že mě přímo brní ruce nedočkavostí, přesně jako když jsem zkoumal různá užití dračí krve!“ zářil Brumbál.

 

„Albusi…“

 

„Tenkrát jsme také prováděli spoustu testů a experimentů, které se nepovedly. Samozřejmě, že se to nemusí povést, Severusi, ale mám ve skutečnosti co ztratit? Přemýšlej o možných přínosech! A nejen pro Harryho, ale pro všechny kouzelníky, pokud to bude fungovat.“

 

„Ale oslabí vás to…“

 

„A proč by mě to mělo znepokojovat?“ spokojeně se usmíval Albus. „Díky Harrymu, tobě a těmto dalším dobrým duším, nemám žádné velké nepřátele, se kterými bych se musel vypořádat. A doufám, že dobrodružství, která mě ještě čekají, nebudou tak extrémní, abych potřeboval přebytečnou sílu, kterou vládnu. Vskutku, jak jsem řekl, opravdu mi bude potěšením.“

 

„Smím vědět, o čem diskutujete?“ zeptala se Hermiona, která přišla, když viděla, že se Brumbál připojil k Severusovi a Dracovi. 

 

„Draco dostal skvělý nápad!“ oznámil jí nadšeně Brumbál. „Skutečně, Draco, myslím, že bys to měl říct všem.“

 

Draco se podíval na přítomné, kteří na něj hleděli s nadějí. Letmo pohlédl na Severuse, jehož výraz byl nečitelný. Draca to překvapilo, očekával, že se Severus chytí každé šance, ať už jakkoliv malé… myslel si, že to bude on, kdo bude Severuse držet zpět a vysvětlovat mu, že šance na úspěch je velmi malá. Podíval se stranou a nervózně si třel rukou zátylek.  

 

Hermiona tento pohyb vždy shledávala velmi roztomilým a erotickým zároveň. Odhalovalo to Dracovu nejistotu, ale i přesto si dokázal zachovat svůj půvab.

 

„Dostal jsem nápad… ale je to jenom hodně malá šance… nemůžete na to nijak spoléhat… a taky jde o to, že Harry nesnáší, když si lidé myslí, že něco musí udělat jen proto, že to chtějí udělat ostatní, zvlášť když se to týká něčeho tak závažného, jako je tohle…“ řekl, když si vzpomněl, jak Harry poslal svou třídu pro nápravu magie pryč po té, co mu nabídli svou věrnost.

 

„Nemáme času nazbyt,“ řekl Remus odhodlaně. „Všichni jsme tu dospělí, a pokud je to něco, co nebudeme chtít udělat, můžeme říct ne. Nikdo z přítomných si kvůli tomu nebude myslet nic špatného, tím jsem si jistý.“

 

„Dobře, pokud jste si jistí,“ souhlasil Draco; skutečně neměli moc času. Severus vstal a stoupl si k oknu, zatímco Draco vysvětlil ostatním svůj nápad.

 

„Já to samozřejmě chci udělat,“ řekla Hermiona. „Jsi schopný tu proceduru provést, Draco? S jiným dárcem?“ 

 

„Mám takový pocit, že ano.“ odvětil.

 

„Vždycky je dobré dát na své pocity, pokud pro ně máš nějaký podklad,“ přikývl Remus. Smutně se na Draca podíval. „Rád bych se také nabídl, ale nemyslím si, že by to byl vzhledem k mému stavu dobrý nápad.“  

 

„Myslím, že to je velmi moudré,“ řekl Draco, potěšen tím, že to Remus řekl narovinu a odmítl. Toto gesto mohlo ostatním usnadnit rozhodování. „Podívejte,“ řekl, „já půjdu za Harrym a začnu jako první. Pokud to někdo z vás chce také udělat, přijďte za mnou. Pokud nechcete, je to v pořádku. Neberte to jako povinnost. Vždyť je to jenom Potter,“ zašklebil se a vysloužil si od Hermiony přátelské plácnutí.

 

Draco se otočil na tichého mistra lektvarů. „Severusi, nechcete jít se mnou a sedět u Harryho? Rád bych, aby tam byl někdo, kdo ho dobře zná, aby mohl sledovat jakékoliv známky vyčerpání nebo…“  

 

„Léčiteli Malfoyi,“ promluvil znenadání Eric Hammond, který tam do té doby stál opřený o zeď a jen tiše poslouchal.

 

Draco se na něj podíval.

 

„Ano, doktore?“

 

„Když my potřebujeme darovat pacientovi krev, testujeme ji nejdřív kvůli nemocem a nečistotám, než ji dárci odebereme. Chápu to správně, že Harryho nemoc se projevila, protože byla odstraněna jeho magie, po té, co byla zaplavena … kletbami? Je tedy možné… nejsem si zcela jist, jak to vyjádřit, ale jsem přesvědčen, že je to hodno zmínky… zkontrolovat nejdřív, zda vaši dárci také nemají ke své magii připojeny nějaké kletby?“

 

„Díky! To je skvělý nápad!“ Draco se otočil na Brumbála. „Profesore, vím, že je hluboká noc, ale mohli bychom vzbudit Poppy? Vím, že má na ošetřovně nějaké pacienty, ale…“  

 

„Ano, samozřejmě. Molly, nevadilo by ti převzít odpovědnost za ošetřovnu? Děti sice budou určitě spát, ale někdo by u nich měl být… a pokud budeš mít jakékoli pochybnosti, můžeš samozřejmě kdykoli zavolat Poppy letaxem.“

 

Molly se už zvedala. „Jistě. Hermiono, drahoušku, vím, že chceš být s Harrym, ale když budeš mít chvilku, mohla bys přijít a vystřídat mě, abych také mohla Harrymu darovat magii?“

 

Hermiona se na ni široce usmála. „Samozřejmě, paní Weasleyová.“

 

„Říkej mi Molly, drahoušku. Cítím se moc stará, když mi lidé říkají paní Weasleyová,“ smála se Molly, zatímco šla ke krbu. „Všechno Poppy vysvětlím,“ řekla Dracovi a Albusovi. „Bude tu rychleji, než řeknete famfrpál, jak ji znám,“ a zmizela v plamenech.

 

»«

Poslední komentáře
22.12.2014 13:41:33: www.oricosmetics.cz Oriflame CZ www.ori-cosmetics.cz Oriflame CZ www.krasa365.cz Oriflame CZ www....
22.12.2010 10:19:25: Som rada, že je ešte nádej, ale keď aj táto zlyhá tak ma už asi porazí. Toľko ako pri tejto poviedke...
20.09.2010 08:21:23: Konečně nějaká naděje :-) Musí to vyjít, takhle krásná povídka nemůže skončit špatně. Moc díky za př...
19.09.2010 11:19:14: jsem zvědavá jak to dopadne s tim Dracovým návrhem....jestli bude fungovat.....jinak moc pěkná kapča...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.