Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

42/A - Jiný druh války

Holenkové, zítra ráno odjíždím a vrátím se k vám 12.9. odpoledne … tedy pokud si do mě nekousne nějaký ten žralok…. Nicméně jsem se rozhodla… tedy po pravdě řečeno, Niki mě přemluvila, abych vám ještě před tím, než zmizím na dovolenou, přihodila další část našeho vyprávění. Jen tak mimochodem, je to poslední kousek, který jsem přeložila já a ten další, co se tady objeví, už bude z dílny naší drahé larkinh. A doufám, že neprozrazuji moc, když vám řeknu, že je tak dobrá, že už se propracovala ke konci, takže i kdyby si ze mě uždíbl nenechavý žralok, nebo jakákoliv jiná mořská potvora, tak se konce dočkáte, neb už je na světě… Tato kapitola je taková malá náplast pro ty, kteří tu vyhlížíte další kapitolu, abyste lépe vydrželi po dobu, kdy se budu slunit a macerovat … ááá… já se tááák těším… No nic, opatrujte se mi tady… já se k vám vrátím…vrátím se zpět… Doufám…

»«

 

Snape cítil, jak se mu zalily oči slzami – něco, co se mu v minulosti stávalo jen v důsledku extrémní bolesti. Byl si však vědom toho, že tentokrát to způsobil šok, neskutečná radost a až ohromující překvapení z toho, že je Harry naživu… och Merline!

 

Když se dostali do stínu učitelské tribuny, kde na ně diváci neviděli, tak jeden druhému skočili do náručí. Objímali se pevně se zoufalou potřebou po sebemenším kontaktu.

 

Snape cítil, jak mu z krku unikl vzlyk, nedokázal dostat pod kontrolu dech a chvějící se rty. Neposlušné slzy dopadly na temeno Harryho hlavy.

 

„Och, miláčku,“ Harry hladil Severuse po zádech, ve snaze ho uklidnit.

 

Ron se k nim přiblížil, a když uslyšel, že Severus naprosto nedůstojně pláče nahlas, podíval se mlčky na Remuse a oba ustoupili. Remus uvalil na ono místo pod pódiem kouzlo soukromí.

 

„Ššš,“ uklidňoval ho Harry, „také jsem si myslel, že to nepřežiju. Ale je mrtvý, zrovna tak, jako Voldemort! Jsi svobodný! Ach, Bože, jsem tak šťastný!“

 

Severus zvedl obličej mokrý od slz a nenasytně Harryho políbil.

 

Harry oba přemístil do Severusovy ložnice, nechal zmizet jejich oblečení a dostrkal Severuse k posteli, lehl si na něho a přitiskl se k němu, tělo na tělo, aby se dotýkali co největší možnou plochou pokožky.

 

Jejich milování bylo naléhavé, vášnivé a plné touhy. Vyvrcholení přišlo až příliš brzy, ale Severus nemohl přestat Harryho líbat. Vypadalo to, že ho už ze svého náručí nikdy nepustí.

 

Harry se zasmál, a když se mu podařilo dostat pod kontrolu svůj dech a utišit divoce bijící srdce, položil si hlavu do prohlubně Severusova krku.

„Je mi tak krásně,“ zašeptal a olízl Severusovu vlhkou kůži.

 

„Ano,“ přitakal chraplavě Severus a pokračoval v hlazení Harryho, kam jen dosáhl. Aniž by se od něho Harry odtáhnul, přivolal přikrývku a oba zahalil.

 

„Láska je opravdu mocná,“ zašeptal Harry, „cítím se nabitý, jako bych měl prasknout.“

 

„Víš určitě, že to není tím, že se ti vrátila magie?“ zeptal se ho Severus škádlivě.

 

„To asi taky,“ zasmál se Harry. „Cítím se… tak nějak kompletní…tak jako dřív. Bolest, kterou jsem cítil tady,“ zajel rukou mezi jejich těla a dotkl se hrudi, „je pryč. Žil jsem jako mudla tolik let, že je těžké uvěřit tomu, že je magie mojí nedílnou součástí.“

 

 

„Jsi kouzelník,“ řekl Snape, a dál hnětl Harryho zadek, užívaje si pevnost jeho mladého těla.

Harry se zasmál. „Jo,“ řekl nadšeně.

 

„Ty jsi odejmul magii i z Malfoyových nohsledů?“

 

„Ano.“

 

„Nebude těžké mít je pod kontrolou? Nebudou teď imunní vůči magii, jako jsi byl ty?“

 

„Severusi, vím, že si o mně myslíš, že jsem idiot, ale věř, že občas používám mozek. Špetku magie jsem jim nechal… ale ne víc, než kolik jí má v sobě průměrný mudla.“

 

Snape se zasmál. „Chytrý kluk.“

 

„Teď, když nejsem hezký,“ ozval se klidně Harry, „tak je to nejspíš ta největší lichotka, jakou jsi mi kdy řekl.“

 

„To proto, že mám dobrou náladu.“

 

„Já taky,“ usmál se na něho Harry.

Dlouhou dobu společně strávili jen tak, aniž by se obtěžovali pohnout.

 

„Myslím, že by tě měl prohlédnout tvůj lékař,“ řekl Severus neochotně.

 

„Teď ne. Chci se s tebou ještě milovat. A nemyslím si, že by u toho chtěl být.“

 

„To je skvělý argument. Tak tedy později. Ale opravdu bys měl…“

„Já vím, že ano. Ale až pak. Nejdřív si mě vezmi a potom budeme spát. Hned potom se nechám prohlédnout.“

 

„To zní jako skvělý plán.“

 

A tak se i stalo.

 

První dvě části plánu proběhly hladce.

 

Ale Harry se neprobouzel.

»«


Po několika hodinách, několika cestách na toaletu a několika klepání na dveře, které ignoroval, se Severus rozhodl, že Harryho probudí, aby se najedl.  

 

Harry se ale nevzbudil.

 

Jeho dech byl stabilní, ale když ho Snape otáčel, uvědomil si, že má spalující horečku a že je povlečení prosáknuté potem.

 

Okamžitě krbem zavolal Poppy. Lékouzelnice vstoupila do jeho komnat společně s mudlovským lékařem. Potom se Severuse co nejdecentněji zeptala, jestli si přeje, aby Harryho ošetřovali zde, nebo ho mají přesunout na ošetřovnu.

 

Severus si náhle uvědomil, že jejich problémy zdaleka neskončily.

 

Tolik si vždy cenil svého soukromí, ale má pro něho nějakou cenu i v současné situaci? Harry nikdy nechtěl strávit na ošetřovně víc času, než bylo nutné. Tak tedy Severus otevřel svůj byt, aby se tam dalších třicet šest hodin nepřetržitě valil proud lidí. Draco, Entwhistle, Ron Weasley, Neville, Grangerová a pochopitelně i Albus a  oba mudlovští lékaři.

Naštěstí všichni ti pošetilci nenašli tolik odvahy, aby se k němu přiblížili.

 

„Jeho magie se pokouší proti tomu bojovat, Severusi,“ bylo první, co mu Poppy řekla.

 

Snape si v duchu ta slova opakoval stále dokola. Proč řekla, že se jeho magie pokouší bojovat? To, že se pokouší, znamená, že její snaha bude neúspěšná?

 

Ke konci prvního dne k němu přistoupil Albus. Severus seděl u svého psacího stolu  a předstíral, že si cosi čte, zatímco v ložnici lékaři opět prohlíželi Harryho.

 

„Severusi. Jak se cítíš, můj chlapče?“

 

„Jak to myslíš?“ zeptal se trpce, zvedl hlavu a pohlédl na staršího muže. Když viděl v Albusových očích smutek, povzdychl si.

 

Došel k polici, vzal lahev whisky a oběma nalil pořádnou rundu. Jako na povel se tam objevili Draco, Neville a Entwhistle. Severus zavolal Dobbyho, který se tam okamžitě objevil s novou lahví a dalšími skleničkami.

 

„Severusi, nebude vám vadit, když k vašim komnatám přidáme ještě jednu místnost?“ zeptal se Draco poté, co se všichni napili a přesunuli do ložnice. „Chtěl bych u něho být co nejblíže a taky Nathan a Bert. Budeme se u Harryho v noci střídat.“

 

Severus se na něho rozmrzele podíval. „Já zůstanu s Harrym přes noc,“ řekl ostře, „tedy pokud narážíte na to, že bych se měl klidit z vlastního bytu.“

 

„Nikdo neřekl, že bys měl,“ řekl Albus rychle.

 

„V tom případě dělejte, co považujete za nutné.“ Polkl poslední doušek whisky. „Děkuji vám. Nechci, abyste si mysleli…jsem vám vděčný za všechno, co děláte.“

 

Do místnosti vešli Ron Weasley a Hermiona, která pod paží nesla několik knih. Když si Ron všiml lahve, došel k ní a zdvihl ji ve všeříkajícím gestu.

 

„Jako doma,“ mávl rukou Snape, ale tvářil se smířlivě. Místnost byla plná lidí… jeho byt plný lidí… tak tahle situace byla pro Snapea víc než bizarní. Klidně si tady sedí a popíjejí whisky, zatímco Harry... Draco lusknul prsty na domácího skřítka a ten se o chvíli později vrátil s lahví vína. Draco vstal a nalil Hermioně skleničku. Ron se podíval na Harryho, aniž by položil lahev.

 

 „Zatraceně!“ povzdechl si a obrátil se směrem k lékařům. „Chcete taky? Jak to vůbec s Harrym vypadá?“

 

„Není to moc dobré,“ odvětil mu Nathan tiše a podíval se tázavě na Hammonda.

 

„K čertu s pravidly,“ Severus vstal a šel ke dveřím. „Pokud se o něj budete schopni postarat, klidně si dejte sklenku. Nakonec, mohu vám poskytnout lektvar na vystřízlivění. Působí okamžitě,“ vysvětlil a přestěhoval se k Harrymu na postel, jako by byl k němu přitahován neviditelným magnetem.

 

Ostatní přešli z ložnice do obývacího pokoje. Severus, který seděl na kraji postele, slyšel v hlasech obou lékařů velkou únavu. Harry byl podepřený několika polštáři. Byl bledý… tak strašně bledý. Severus mu uhladil jeho hedvábné vlasy a ucítil, jak má ledové čelo. Zachumlal ho do přikrývky.

 

O několik minut později se vrátil za do obývacího pokoje. Na stole byly čerstvé sendviče, zeleninové saláty, ovoce a také čokoláda… vše potřebné k uspokojení hladových návštěvníků, ale bylo tu něco i pro toho, kdo byl příliš vyčerpaný na to, aby do sebe cpal těžké jídlo.

 

„Takže,“ ozval se Severus, když polkl nějaké teplé pečivo, na jehož chuť se nemohl rozpomenout už v okamžiku, kdy ho polknul. Hermiona mu podala střídmě naložený talíř. „Mohli byste prosím shrnout, k čemu jste za celý den došli?“ obrátil se na lékaře.

 

Doktor Hammond vysvětil, že jeho testy potvrdily, že jde skutečně o rakovinu ve velmi pokročilém stadiu. „Navrhuji, abychom sledovali, jestli Harry nejeví známky utrpení, jsme schopni poskytnout mu potřebnou úlevu od bolesti, i když je v bezvědomí.“

 

„Tak počkat,“ přerušil ho Draco, „vy už jste ho odepsali! Ale vy nevíte, jak pracuje magie! Já jsem tam byl… uvnitř Harryho… a jeho magie začala urputně bojovat. Nepoužívejte nic, co by tento proces mohlo potlačit!“

 

„I přes to, že má možná bolesti?“ ozval se Eric Hammond a podíval se s despektem na mladého muže.

 

„Je na bolest zvyklý,“ oponoval mu Ron tiše.

 

Všichni přítomní na něho zírali. „Vždyť je to pravda… všechna ta bolest, když dostával vize skrze svou jizvu od Voldemorta, a kolik zažil Cruciatů a jiných odporných kleteb. Pokud má šanci na přežití…“

„Omlouvám se,“ přerušil ho doktor Hammond, „ale já mám v těchto případech velmi bohaté zkušenosti a můžu jen dodat – bohužel.“ Podíval se Draca. „Vy jste sotva dokončil studium, mladý muži. A pokud je mi známo, tak tato nemoc se ve vašem světě nevyskytuje. Lituji, že musím být poslem špatných zpráv, ale bylo by nefér, kdybych předstíral, že věřím, že všechno dobře dopadne. Moje zkušenosti mi říkají, že Harry má před sebou den, maximálně dva dny života. Je mi to moc líto.“  

 

Po těchto slovech se místností rozprostřelo tíživé ticho, všichni měli pocit, jako by jim někdo položil na hrudník obrovský balvan. Severus upíral oči na poslední kapičky whisky na dně své sklenky. Zvedl hlavu teprve, až když se ozval Draco.

„Také se omlouvám. Věřte, že si vážím vašich zkušeností, a jsem si vědom svých mezer ve vzdělání, ale přesto si dovolím s vámi nesouhlasit. Harryho magie bojuje. Právě se tam odehrává urputná bitva,“ mávl rukou směrem k ložnici.

 

„O tom nepochybuji,“ řekl doktor Hammond. „Zní to tak, jako byste věřil tomu, že se lidé bez magie vzdávají zcela bez boje. Všichni lpí na svém životě a bojují o něj do posledního dechu. To ale neznamená, že tento boj vyhrají.“

Draco vstal a prohrábl si rukou své jemné vlasy. Rudá jizva na jeho tváři ostře kontrastovala s jeho mléčně světlou pokožkou. „Berte,“ obrátil se na svého učitele. „Viděl jste přeci, co se v Harrym odehrává! Váš názor je v současné chvíli nejcennější. Bez urážky, doktore Hammonde,“ obrátil se zpět k mudlovskému lékaři, „ale nyní, když má Harry zpět svou magii, tak se situace radikálně změnila.“

 

Entwhistle se naklonil dopředu, v ruce stále držel sklenici. „Ačkoli jsem na rozdíl od vás starší, a mám zkušenosti, které mi v mém rozhodování pomáhají,“ zvedl sklenici a imaginárně si přiťukl s Ericem Hammondem, čímž se snažil srazit hrot celé situaci, kterou vygradoval jeho student, „musím přiznat, že v tomto případu jsou hned dva faktory, s kterými nejsem obeznámen. Za prvé je to nemoc sama o sobě. Kouzelníci nikdy takovéto chorobě nebyli vystaveni. Ale samozřejmě vidím, jakou strašnou škodu ta nemoc napáchala a na základě těchto zjištění mi nezbývá nic jiného, než souhlasit s Ericem.“

 

Nálada v místnosti viditelně poklesla. Draco se odvrátil a zasunul si třesoucí se ruce do kapes.

 

„Ale jistě jste svůj úsudek nezaložil jen na tomto, pane, že?“ zeptala se Hermiona. „Jaká je ta druhá neznámá?“

 

Entwhistle se na ni usmál. „Nikdy v životě jsem neviděl někoho s tak velkým množstvím magie.“

 

„A to znamená?“ povzbudila ho Hermiona.

 

„To právě nevím,“ přiznal Entwhistle. „Magie nám poskytuje ochranu proti mnoha nemocem a napomáhá při jejich léčení. Nicméně sebeléčení je velmi vzácné, kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom léčitele a lékouzelníky.“

 

„Takže... je možné, že by se Harry mohl vyléčit sám?“ zeptal se Ron dychtivě.

 

„To je nepravděpodobné,“ odpověděl Entwhistle tiše. „Krajně nepravděpodobné. Už vzhledem k tomu, že se u něj nikdy v minulosti takové schopnosti neprojevily, a to navzdory tomu, jaká podle jeho chorobopisu utrpěl závažná poranění.“

 

Severus se opřel o opěradlo židle. Vzpomněl si na to, jak Harry skoro zemřel, když na něho seslal to strašné kouzlo, které mu perforovalo střevo a on trpěl víc jak týden v bolestech, než se odhodlal hledat pomoc u svých mudlovských přátel.

 

Jakékoli naděje, které si v tomto směru dělal, zmizely.

 

»«

 

Harry přežil následující noc. Pro Severuse, který tak moc ctil a chránil své soukromí, bylo neuvěřitelně těžké zalézt si k Harrymu pod deku a vzít ho do náručí, když po jeho bytě i v ložnici nestále bloudili cizí lidé, ale nehodlal se vzdát Harryho jen kvůli své hrdosti. A kupodivu to celé nebylo tak trapné, jak očekával. Lékaři přicházeli tiše, zkontrolovali senzory, které sledovaly Harryho základní funkce, zeptali se Severuse na případné změny a zase se tiše vytratili.

 

Další den ubíhal velmi pomalu, Draco chodil na pravidelné kontroly, lidé se zde objevovali a zase odcházeli, něco i pojedli, povídali si spolu. Zdálo se, jako by se zpomalil čas.

 

Následující noc se Severus utěšoval tím, že se Harry oproti té předešlé naštěstí nezhoršil.


Asi ve tři hodiny ráno probudilo Severuse z dřímoty tiché zaklepání na dveře, po kterém bylo slyšet rychlé kroky. Mechanicky sáhl po hůlce, ale pak rozpoznal hlasy Draca a Hermiony. Nebyl nijak překvapen, když ty dva doprovázel i Neville. Trochu se nadzvedl, a snažil se, aby svým pohybem neshodil Harryho, který mu ležel na boku.

 

„Promiňte, že vás rušíme, pane profesore, ale dostala jsem nápad,“ zašeptala Hermiona.

 

To, že Snape řekl jen prosté: „Ano, slečno Grangerová?“ bylo důkazem jeho zoufalství. V tónu jeho hlasu nebyl ani náznak o nevhodné hodině, nebo že narušili jeho soukromí.

 

Nicméně opravdu neočekával, že by se Hermiona usadila na okraj postele, než se pustila do vysvětlování.

 

„Entwhistle řekl, že má Harry více magie, než kdy viděl. To jsme věděli. Ale potom jsem si uvědomila, že když byl Harry minule nemocný a přemístil se s Nevillem do Číny, tak ho to strašně vyčerpalo. Tedy jeho magie byla nejspíš vyčerpaná. Jeho život teď závisí na vlastní síle magického jádra, ale mohl by využít i magii země.“

 

„Cože to tady navrhujete?“ nadzvedl Snape obočí. „Vždyť je v bezvědomí…“

 

„Ale jeho magie přesto pracuje,“ nadechla se zhluboka Hermiona. „Uvědomuji si, že to zní bizarně…“

 

„Slečno Grangerová, v této situaci je jakýkoliv, byť i bizarní pokus lepší než nic.“

 

„Harrymu to nemůže nijak ublížit,“ dodala Hermiona rychle. „Máme v plánu vložit mu do ruky jeho berlu a do druhé hůlku mága... aby mohl navázat kontakt se zemí. Mohl by z ní čerpat sílu.“

 

„V bezvědomí?“ zeptal se Snape a z jeho otázky sálala skepse.

 

„I tak to stojí za zkoušku, Severusi,“ naléhal Draco, „myslím si, že stojí za to vyzkoušet všechno, co vypadá jen trochu nadějně.“

 

Severus přikývl. „Mám ho odnést ven? Je tam chladno…“

 

„Jsem tu proto, abych požádal hrad o laskavost,“ ozval se Neville. „Aby Harrymu umožnil získat sílu země skrz jeho berlu. Hůlka mága zajistí kontakt se vzduchem. A pokud byste mu položil mokrý ručník na čelo, tak bude zastupovat živel vody…“

 

„A oheň?“ přerušil ho Severus.

 

„Ten má v sobě,“ řekl Draco s jistotou.

 

„Ale ten je jeho vlastní…“

 

„Myslím si, že magie země je tady nejdůležitější,“ řekl Neville. „Ta je zásadní pro vznik nového života a jeho růst.“

 

Severus přikývl. Opatrně odsunul Harryho na okraj postele a po krátkém uvažovaní se rozhodl, že bude nejlepší, když ho bude zezadu podpírat. Trio to přešlo bez komentáře, aby neuvedli Severuse do rozpaků. Náhle se ve dveřích objevili oba mudlovští lékaři.

 

„Proč tady není váš nadřízený?“ zeptal se pochybovačně Eric a pohlédl na Draca.

 

„Je hrozně rozmrzelý, když ho někdo vzbudí, ale máte-li tu potřebu, tak to můžete jít zkusit,“ řekl Draco. „To, co děláme, nemůže Harrymu nijak uškodit. Vše mu vysvětlím ráno.“

 

„To, co tady děláte, vypadá jako šarlatánství,“ zavrtěl Eric nesouhlasně hlavou.

 

„Šarlatánství? A neříká se to o magii jako takové?“ zeptala se sametovým hlasem Hermiona.

 

„Ale vy…“ začal Eric.

 

„Ano,“ odsekla Hermiona. „Jsou to kouzla a já jsem čarodějka. A oni jsou kouzelníci. A vy jste v magickém světě. Takže si na to zvykněte.“

 

Nathan zamaskoval smích kašlem a vyhnul se přísnému pohledu svého poněkud arogantního kolegy. Příliš mnoho let na pozici primáře mělo zřejmě negativní vliv na Ericovo už tak dost nafouklé ego.

 

„Můžete mi vysvětlit, co tady provádíte?“ zeptal se Nathan, aby uklidnil situaci.

 

Nevillovi se mu ho zželelo. „Většina kouzelníků používá své hůlky jako vodič vnější magie. Jen velmi silní kouzelníci mají přístup ke své vnitřní magii a je pro ně snadné zapomenout na důležitost vnější magie. Harry má jako mág mimořádně blízko k magii země, stejně jako ke své vnitřní magii – proto byl schopen odebrat třiceti kouzelníkům najednou jejich magii a poslat ji do středu země, navzdory... navzdory stavu, v kterém je.“

 

„Opravdu to udělal? Myslel jsem si, že to byl eufemismus, když jsem o tom slyšel ostatní mluvit,“ svraštil Eric obočí.

 

„O tom pochybuji,“ odfrkl si Neville.

 

„Ale pokud většina kouzelníků používá tuto... vnější magii, proč jste to nezkusili už dřív?“ "

 

Na okamžik všichni ztratili řeč.

 

„Jste v místnosti s většinou nejmocnějších kouzelníků tohoto světa, to je ten důvod,“ řekla Hermiona.

 

Snape držel Harryho v náruči. Jeho instinkty mu říkaly, aby kouzlem odstranil jejich oblečení. Harry sice mohl mít uvnitř oheň, ale potřeboval i vnější oheň. A oheň vyzařuje teplo. Jeho tělesné teplo by Harrymu mohlo sloužit jako zdroj, takže se potřebují dotýkat holou kůží. Zahalil je přikrývkou, aby nebudil pohoršení, a přitiskl Harryho k sobě. Pak uchopil jeho ruce do svých, v jedné mu přidržel hůlku, v druhé berlu. Hůlku namířil do vzduchu a berlu pevně zapřel o podlahu.

 

Neville klesl na koleno a položil rozevřenou ruku na zem.

 

Všichni ztichli.

„Hrad to umožnil,“ řekl, když se po několika minutách postavil a pucoval si ruce o zadní část kalhot, „ale nedokážu odhadnout, jestli Harry dokáže nějakou sílu načerpat.“

 

„Přijdu se na ně podívat za několik hodin,“ řekl Draco. „Nerad bych ten proces nějak narušil.“


Neville přikývl.

„Nepotřebujete něco, Severusi?“ zeptal se Draco.

 

„Hodil by se nějaký stolek, o který bych si mohl opřít ruku,“ odpověděl Snape, „jinak je vše v pořádku.“

 

Hermiona rychle přisunula servírovací stolek a podložila mu zápěstí, aby mohl Severus ulevit ruce, v které Harrymu přidržoval hůlku.

 

„Dobře,“ řekl Draco. „Severusi, pokud budete cokoliv potřebovat, tak mě zavolejte. Teď vás necháme odpočívat.“


Snape přikývl, zavřel oči a to byl pro ně signál, že je čas jít.

„Můžu pro vás něco udělat?“ zeptal se Nathan Draca.

 

„Ne, v tuto chvíli, ne. Děkuji.“ Zavrtěl hlavou zmijozel. „Jen si potřebuji promluvit s Hermionou a Nevillem, než půjdu spát.“

 

„Samozřejmě. Dobrou noc,“ řekl Nathan všem třem.

 

Eric už odkráčel do ložnice a tak ho následoval, nechal však pootevřené dveře, aby Draco při svém příchodu Erica nevzbudil. Nechávali je vlastně otevřené po celou noc, aby slyšeli Harryho, kdyby je potřeboval, třebaže v ložnici bylo monitorovací kouzlo.

 

„Byla jsem drzá na doktora Hammonda,“ provinile zašeptala Hermiona. „Ale on se k tobě choval naprosto nemožně a já nedovolím, aby…“

 

„Šššš,“ Draco si ji přitáhl do náruče a políbil ji na špičku nosu.

 

Hermiona mu položila hlavu na rameno. „Chybíš nám.“

 

„Vy mě taky,“ přisvědčil Draco, „ale musím…“

 

„My to chápeme. A jsme na tebe hrdí,“ položila mu prst na rty.

 

„Dělej to, co považuješ za správné, Draco,“ řekl Neville rozhodně.

 

„Ano, já se snažím, ale…on má pravdu v tom, že nemám žádné zkušenosti…“

 

„Ale ty v této situaci přeci nemá nikdo,“ řekl Neville. „Harry vždycky věřil svým instinktům. Takže ty bys mohl věřit těm svým, nemyslíš?“

 

Draco přikývl, ačkoliv se dál tvářil skepticky.

 

„Běž se vyspat,“ řekl mu Neville. „A jen abys věděl, jak moc nám chybíš…“ objal oba své partnery a dychtivě Draca políbil. Rukou mu sklouzl po zádech a za zadek ho přitáhl do společného objetí.

 

Neochotně se od sebe odtáhli a Hermiona s Nevillem vyklouzli do chodby.

 

Draco si přitiskl prsty na rty nateklé z divokého polibku, opřel si hlavu o dveře a jeho tvář rozzářil úsměv.

 

Severus ho sledoval z ložnice zpod přivřených víček. Byl rád, že má Draco podporu. Otec mu zemřel před očima, jeho matka ho nechala napospas, ale toto vše se teď pro něho zdálo zapomenuté.

 

Severus si pomyslel, že soudě podle toho, co viděl, tak Neville s Hermionou budou Draca provázet životem hezky dlouhou dobu.

 

Draco šel ještě na toaletu, než se vrátil do provizorní ložnice a znaveně ulehnul. Když se snažil uvelebit, nemohl zabránit tomu, aby mu unikl šťastný povzdech.

 

Eric už spal a hlasitě chrápal. Draca napadlo, že ten člověk asi nespal ve společné ložnici celou věčnost, na rozdíl od Nathana, který měl spousty zkušeností z armády.


Draco slyšel, jak se Nathan vrtí.

„Jste v pořádku?“ obrátil se na něj. „Hermioně bylo líto, jak se navezla do Erica.“

 

„Pochopil jsem správně z toho, co řekla, že není příliš silná čarodějka? Že proto ji napadlo použít kouzlo země?“ "

 

Draco se zasmál. „Ona je silná, ale… určitým způsobem spíše konzervativní. Má ráda, když je vše uděláno správným způsobem. Asi proto, že vyrůstala mezi mudly a bez magie.“

 

„Neměla v rodině žádného kouzelníka?“

 

„Ne. Celá tahle válka byla o lidech, jako je Hermiona. Čistokrevní kouzelníci… jako byl můj otec… se jimi cítili ohroženi.“

 

„Ach. Jak jste to myslel, že je určitým způsobem konzervativní?“

 

„Myslím, že Hermiona potřebuje vědět, jak to má být provedeno správně, než nějaké pravidlo poruší. Ona je ten nejúžasnější člověk, co znám, který si dokáže pravidla upravit tak, aby jí vyhovovala. Byla by z ní skvělá právnička,“ přemítal. „Jde o to, že Hermiona je silná, ale také neuvěřitelně chytrá. To je takřka smrtící kombinace.“

 

„Hmmm… A ona je vaše... přítelkyně?

„To je trochu fádní termín,“ usmál se Draco a pohodlněji se uložil. I přes to, jak byl unavený, tak představa, jak na něm Hermiona obkročmo sedí, zapůsobila s naprosto předvídatelným efektem.

 

„Na této škole jsou povoleny sexuální vztahy mezi žáky? Tedy pokud vám nevadí, že se ptám na tak choulostivou věc?“

 

„Jsou tady umístěna kouzla, která nevhodnému chování zabraňují,“ vysvětlil Draco. „Sex tady nikdo nepodporuje, ale byly nám sděleny všechny potřebné informace o antikoncepci a tak. A například chlapci se nedostanou do dívčích ložnic.“

 

„Předpokládám, že to přináší trochu vzrušení při hledání nějakého útočiště, že?“

 

„To nemáme zapotřebí. Neville je schopen nás dostat kamkoliv se nám zachce.“

 

„Nás… to znamená... ji, vás, sebe… prostě všechny tři?“ Nathan se zadrhl a musel si odkašlat, aby vrátil hlas do normálu.

 

Draco se zasmál. „Ano. Teda ne, že by vám do toho něco bylo.“

 

„Já… omlouvám se. Samozřejmě, že není. Jen jsem vás viděl, když jsem šel na záchod, jak se líbáte s Nevillem, a tak trochu mě to zaskočilo. Promiňte.“

 

„Neměli jsme v úmyslu někoho přivést do rozpaků. To já se omlouvám vám,“ řekl Draco po chvíli.

 

„Ne, to není třeba. Dobrou noc.“

 

„Hmmm.“

 

O chvíli později se k němu Nathan znovu obrátil. „Je to ve vašem světě běžné?“

 

„To, že se do sebe lidé zamilují?“ zeptal se ironicky Draco.

 

„Ne… oh! Máte pravdu. Už mlčím. Dobrou.“

 

Draco se otočil na bok, tváří ke zdi. Srdce mu silně tlouklo, ale na tváři se mu rozlil úsměv.

 

Jak to bylo prosté.

 

Najednou věděl, že je oba miluje.

 

»«

Poslední komentáře
16.09.2010 12:31:33: Jak jen mi mohla kapitola uniknout? Těžko říci, co je na této kapitole nejlepší. Ale asi tak. Sever...
13.09.2010 02:24:29: Ďakujem, že túto úžasnú poviedku prekladáš a samozrejme všetkým, vďaka ktorým táto stránka funguje. ...
06.09.2010 11:58:17: Tak jsem celou noc hltala tuhle úžasnou povídku a vážně moc děkuji za bravurní překlad. Nemůžu se do...
04.09.2010 13:58:11: Sall, - moc díky za krásné čtení. Není nad to, zopakovat si děj a tentokrát při krásně plynulém čten...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.