Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

41/D - Harryho způsob řešení

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Niki. Neumíte si ani představit jakou má se mnou neuvěřitelnou trpělivost a já jsem jí za to nesmírně vděčná… Niki, ještě jednou Ti i touto cestou děkuji… Ty víš za co všechno je můj dík…

»«

Lucius Malfoy byl frustrovaný. Netušil v jakém stavu je jeho syn a nedokázal se k němu dostat tak blízko, aby mu mohl dát lektvar. Neměl v plánu ho zabít, jen umlčet a dočasně paralyzovat, ale současně mu umožnit prohlédnout své maskování, aby věděl, kdo mu to provedl. Chtěl ho jen pokárat a uklidit z cesty. Narcisa by mu utrhla koule, kdyby se dozvěděla, že Draca zabil, nebo by na něho seslala řadu ošklivých kleteb, na které měla vždy pozoruhodný talent. Jen chtěl svému synovi ukázat, jak moc se na něj zlobí. Byl ochoten si přiznat, že si Draco vybral tu pravou stranu. Potter nad Voldemortem zvítězil, takže se Draco rozhodl správně a obviňovat ho za to bylo nesmyslné, ale teď před ním stála další volba. I po tom všem, co ti dva měli za sebou, krev není voda.  

 

Nicméně když viděl, jak nad synovým tělem pláče ta mudlovská šmejdka, byl naprosto znechucený. Jeho syn přece nemohl klesnout tak hluboko...

 

Od uskutečnění plánu dělilo Luciuse už jen padesát minut. Potter byl na pódiu dobře chráněný, cítil magický štít, který chránil tribunu profesorů a studentů. Zajímalo ho, jestli je to teď běžná praxe, nebo jestli dnes očekávali nějaké potíže. Tribuna návštěvníků chráněna nebyla, ale pravděpodobně mohla být ochrana kdykoli vztyčena. Merlin ví, kolikrát v průběhu let, které strávil ve správní radě, o toto bezpečnostní opatření žádal.

 

Když začal narychlo pracovat na svém plánu, očekával, že škola pro zápas najme profesionálního rozhodčího. Byl nemile zaskočen, že musel použít ženské tělo, takhle si to nepředstavoval. A když zjistil, že nemůže napadnout Pottera nečekaně ze vzduchu, nechtělo se mu s ním bojovat v tomto ženském těle. Vše bylo ještě umocněno tím, že už dlouho nelétal. Záda ho čertovsky bolela, jak se pořád snažil vyvažovat tělo, které se pod tíhou prsou naklánělo dopředu, z tohoto úhlu se mu najednou zdála ňadra profesorky nepřiměřeně velká. Celé tělo i stehna ho bolely od toho, jak se křečovitě držel koštěte. Také mezi nohama zažíval nepříjemné pocity a to i přes to, že během prvních dvaceti minut použil na koště polstrovací kouzlo.  

 

Takhle by to nešlo. Musí dát signál svým následovníkům k útoku, jakmile skončí hra a Potter se ukáže s pohárem. Všichni se na něho budou dívat a Potter bude při předávání ceny nepozorný. To bude ta pravá chvíle. A jakmile ho zabije, tak veřejně vykuchá Severuse, přímo tady na trávníku. Nejen, že zradil Voldemorta, ten slizký had se zapletl se samotným mágem, tedy soudě podle toho, co před chvílí viděl. Nemohl uvěřit, že nad tím Brumbál přivíral oči, ale možná to byla od toho starého manipulátora jakási odměna za celé ty roky Snapeových lží a špionáže pro jeho stranu. Chlapec byl nezkušený a nejspíš padl do Severusových rukou jako zralá hruška. A Severus vždycky zatraceně dobře věděl, jak své ruce používat a rozhodně neztratil cvik, zatímco chodil s tím mladíkem Alexem. Zajímalo ho, jestli to s Potterem dělá, i když je tahle seškvařený, nebo na něho nejdřív použije nějaké kouzlo iluze.

 

Znovu obletěl hřiště. Po posledním incidentu se hráči chovali korektně, takže neměl důvod zasahovat a mohl tak sledovat i to, co se děje na tribunách.

 

Uplynula další půlhodina. Náhle se za všeobecného jásotu začala Ginny Weasleyová hnát přes celé hřiště.

 

Ale proti Gudgeonovi na jeho profesionálním koštěti neměla žádnou šanci a utkání během několik sekund skončilo. 

 

Harry pomalu vstal. Luciusovi zbývalo ještě dvacet minut.

 

„…a Harry Potter vstává, aby se vydal dolů na hřiště, kde bude předávat mimořádný pohár – ach, a jak jsem se právě dozvěděl, tak ta trofej byla věnována Mezinárodní famfrpálovou asociací… oh, ale musím vám říct, co ke mně právě doneslo, slyšel jsem, že všichni hráči bradavického týmu dostanou permanentku na utkání jakéhokoliv týmu, který si sami vyberou! To ovšem není marná cena útěchy, nemám pravdu, lidi...“  

Ve stínu zadní části tribuny vklouzl Harry do Severusova objetí a setrval pevně přimknutý k jeho hrudi hodnou chvíli. Že by to mohlo být jejich poslední objetí, zůstalo nevyslovené. Dolehlo to na ně i beze slov.

 

Albus k nim přišel a postavil se vedle nich. „Budu poblíž a udělám vše, co je v mých silách. Máš před sebou další velké dobrodružství, můj chlapče,“ řekl tiše a pak Harryho objal.

 

„Kašlu na nějaké sbohem,“ zavrčel Severus. Přitáhl si Harryho zpátky do náruče a tvrdě ho políbil. „Tímto to nekončí,“ řekl zlostně.

 

Harry přikývl. Položil si hlavu na Severusovu hruď, poslouchal tlukot jeho srdce a užíval si pohodlí, které mu tělo jeho milence skýtalo.

Zakašlání přivedlo Harryho zpět do přítomnosti a on zamířil po schodech dolů. Severus šel před ním. Dole se zastavili a nechali své oči přizpůsobit slunci, než Harry jako první vykročil na hřiště. Severus šel krok za ním. Harry měl v jedné ruce berlu a v druhé hůlku mága. Oblékl si pro tuto příležitost svůj nejlepší hábit z temně zeleného sametu.

 

„… a konečně dorazil i Harry Potter… tedy mág Potter… a oba týmy už jsou… počkejte chvíli, někdo mi tady říká, že profesorka Hoochová si zřejmě potřebuje přepudrovat nos... což zřejmě není žádný eufemismus, neboť vzhledem k tomu, kolik se tu dnes sešlo celebrit, polovina dívek tady dělá to samé... a je fajn zjistit, že naše stará dáma je ještě pořád plná života…“  

 

Tímto netaktním projevem Lee nevědomky ťal do živého. Harry na okamžik ztuhnul a ostře si uvědomil, že v přímém souboji nemá proti Luciusovi šanci. Zbývalo zhruba deset minut. Rozhlédl se a spatřil Nevilla, stojícího vedle velké kompostovací nádoby. Usmál se na svého přítele a potom se obrátil na Severuse a ukázal si na krk. Cítil, jak se ho dotklo stejné kouzlo, jaké na něho Severus použil ve Velké síni. Úsměvem mu poděkoval.

 

Lucius, který celý výjev pozoroval z úkrytu, viděl, jak Potter požádal Severuse o pomoc. To nemá ani tolik magie, aby vykouzlil Sonorus? A jaké kouzlo na něj vlastně Snape použil?“

 

Jestli doteď o svém plánu lehce pochyboval, tak teď už věděl, že tohle za všechna rizika stojí. Nikdy už nebude mít lepší šanci, než právě dnes.

 

Slyšel řev davu, který provolával slávu vítězům, když jim předávali medaile, potom dostali ocenění i hráči poraženého týmu. Sledoval, jak tým hvězd začal kroužit vítězné kolo kolem stadionu. Za velkého jásotu diváků se k nim připojil i bradavický tým. Lucius cítil, jak účinky mnoholičného lektvaru slábnou, vytáhl z kapsy minci a kontaktoval své stoupence. Ti se okamžitě přemístili za vnější ochrany hradu a letěli přímo na stadion.

 

Rozhodl se dát jim tři minuty.


Potřásl hlavou, aby uvolnil své dlouhé vlasy a proměnil famfrpálový dres, který mu byl nyní nesnesitelně malý, zpět na elegantní černý hábit. Stál tam ve své původní podobě s blond vlasy po lopatky, hůlku v pohotovosti. Adrenalin mu divoce koloval v žilách.

 

Dnes se bude lámat chleba, toto je jeho velký den.

 

Viděl, jak první z jeho následovníků vletěl na stadion a v zápětí slyšel, jak bystrozor cosi vykřikl a pověsil se na něj. Lucius opustil svůj úkryt a vkročil na stadion.

 

Diváci si z počátku neuvědomovali, co se děje – většina z nich sledovala celebrity a mysleli si, že postavy přilétající na košťatech jsou nenechaví fanoušci, pronásledovaní bystrozory, kteří chránili slavné hráče.  

 

Tohle se Malfoyovi vůbec nelíbilo. Potřeboval pozornost veřejnosti a byl připraven si ji získat za každou cenu.

 

Jednoduchým Accio, si přivolal nejbližší koště i s jezdcem k sobě, stáhnul vzpínající se dívku z koštěte dolů a přiložil jí hůlku ke krku.

 

„Ach, slečna Weasleyová, jak vy to jen děláte, že když potřebuji pomoct se svým plánem, tak jste opět zrovna po ruce,“ zasyčel jí do ucha.

 

Stadion ztichl.

 

„Vřele doporučuji všem bystrozorům, aby se stáhli, pokud chtějí, aby tato mladá čarodějka zůstala naživu,“ zakřičel.

 

Pastorek vyběhl na hřiště a dal pokyn bystrozorům, aby přistáli a sestoupili ze svých košťat. Hráči obou týmů, kteří byli stále ve vzduchu, nevěděli co si počít, když kolem nich začalo kroužit třicet černě oděných čarodějů a čarodějek.

 

„Pane Malfoyi. Stále terorizujete děti? Jsem si jistý, že tím na každého uděláte dojem,“ posmíval se Harry, jehož zesílený hlas zněl čistě a jasně.

 

„Z toho, co jsem viděl, mágu,“ protáhl Malfoy ironicky poslední slovo, „jsem si myslel, že oceňuješ starší muže, kteří rádi zastrašují děti.“

 

„Proboha, Malfoyi, pokud o mě máš zájem… tak proč to neřekneš rovnou? Ale na to nepotřebuješ držet slečnu Weasleyovou, pust ji…“

 

Malfoy protáhl obličej. Potter by si ho neměl dobírat takovýmto způsobem. „Nejsem gay, Pottere, a ta dívka zůstane tady.“

 

K jeho úžasu se Harry zasmál. „Ale no tak, Luciusi, vím, jak se ti líbil Alex Johnson. Jen tak mimochodem je to mé alter ego.“

 

Malfoyovi se rozšířily oči. Ten malý zmetek! Krátce pohlédl na Severuse, ale v jeho očích viděl namísto pobavení jen břit odhodlání. Takže Severus má strach... Povzbuzen tímto zjištěním se postavil zpříma a přitiskl k sobě dívku tak, že se jí octly nohy nad zemí. Ginny zoufale třepala nohama a kopla ho do holeně.

 

„Okamžitě se uklidni, ty čubko, nebo ti budu muset dokázat, že nejsem buzerant,“ zašeptal jí do ucha. Jeho slova zanikla v hukotu davu, který byl pobouřen tím, jak hrubě s dívkou zacházel.

 

Harry neslyšel, co Malfoy Ginny řekl, ale podle toho, jak šokovaně zalapala po dechu, pochopil, že to bylo hodně zlé.

 

„Co chceš, Malfoyi?“

 

„Kouzelnický duel s tebou, mágu.“

 

Stadion údivem zasyčel. Malfoy se chtěl smát, nemohl se dočkat, až jim pohlédne do tváří v momentě, kdy to skoncuje s tímhle skrčkem, co si tu hraje na mága.

 

„To opravdu tak moc toužíš být ponížen před tolika lidmi?“ zeptal se Harry klidně.

 

„Ne, přišel jsem tě před všemi těmi lidmi zabít,“ odpověděl mu Malfoy. „Co jsi to vůbec za mága? Pravý mág by měl vést svůj lid… co jsi udělal pro to, abys vedl kouzelnický svět? Zabil jsi Voldemorta a pak už nic. Nepřijal své místo ve Starostolci... vždyť on si dokonce ani nepřeje, aby mu lidé skládali slib věrnosti, tak, jak je to hluboce zakořeněné v naší tradici!“ zvolal do davu. „Vy totiž nevěříte na naše tradice, v naši kulturu, že, pane Pottere? Chcete naplnit náš svět mudlorozenými a podobnou chátrou. Neděláte čest titulu, který jste si nárokoval. Jsem zde, abych kouzelnickému světu dokázal, že nečistokrevný mág se nemůže vyrovnat čistokrevnému kouzelníkovi! Zásady čistokrevných jsou jedinou možnou cestou, jak zachránit náš svět a já jsem zde, abych kouzelnickému společenství nabídl vůdce, kterého si zaslouží.“

 

„To měla být nabídka, nebo hrozba, Luciusi?“ ozval se namísto Harryho Albus ze svého místa na tribuně. „Vypadá to, jako byste si mě chtěl podmanit. A jsem přesvědčený, že většina čarodějek a kouzelníků vaše slova neocení, myslím si, že porážku Voldemorta považují za poměrně velký přínos naší společnosti.“

 

Dav souhlasně zaburácel a dupal nohama.

 

„Temný pán byl sám nečisté krve,“ křičel Malfoy, „Není proto divu, že ho Potter porazil. Jsem zvědav, jak si poradí se skutečnou výzvou!“

 

„A přesto jsi mu tak nadšeně líbal jeho boty, Malfoyi,“ poznamenal Harry.

 

„Stejně tak, jako tvůj proradný milenec!“ posmíval se Malfoy.

 

Severus se viditelně napjal.

„Přesně tak. A přesto měl nejen odvahu si přiznat, že učinil špatné rozhodnutí, ale poté sám sebe uvrhl do nebezpečí, když pracoval celou dobu jako špeh pro stranu světla.“ Harry vzhlédl a podíval se na Malfoyovy stoupence. „Máte teď poslední možnost přehodnotit svou volbu,“ zvolal pevným hlasem. „Nejmoudřejší rozhodnutí by bylo ihned se vzdát. Pokud tak neučiníte, tak za vše, co se vám stane, budete moct dávat vinu jen sami sobě.“


Všichni přítomní se podívali na temné postavy vznášející se na košťatech nad hřištěm. Každý ze Smrtijedů měl hůlku připravenou v ruce. Atmosféra zhoustla. Malfoy se zasmál, když uviděl, že ani jeden z jeho lidí nezaváhal. Byl rád, že těch půl tuctu méně nadšených lidí sebou nevzal, protože kdyby někdo od něho teď odešel, tak by na tom celá akce mohla ztroskotat.

 

Harry doufal, že v davu není mnoho lidí, kteří věří v to, co tady přišel Malfoy hlásat a že najde vhodná slova k tomu, aby je přesvědčil, že Lucius představuje zlo.

 

Ginny se mírně zavrtěla, nepochybně ji bolel hrudník. Když Lucius cítil, jak se mu malá prsa otřela o ruku, znovu ji k sobě přitiskl.

 

V příštím okamžiku se však zapotácel.

 

Ginny byla pryč.

 

Namířil hůlku na Pottera, a když se mu podařilo najít rovnováhu, rychle se rozhlédl. Dívka byla v něčí náruči a vzlykala. Všiml si, že jeho vlastní syn stojí vedle ní a také ta mudlovská šmejdka. Takže Draco nebyl zraněn. Neznámý muž předal Ginny té Grangerovic couře a obě je zaštítil svým tělem.

 

„Děkuji ti, Neville,“ ozval se Harry zřetelně.

 

„To ty jsi mně pomohl najít cestu k mé magii, mágu, takže díky patří tobě,“ křikl Neville zpět. Obrátil se k davu. „Harry ukázal mnohým z nás, jak používat magii, o které jsme ani neměli tušení, že by existovala, Malfoy neví o čem mluví!“

 

Lucius se napřímil. Po pravdě řečeno byl ohromen tím, co Longbottom udělal. Snažil se pochopit, co se vlastně stalo a jak to dokázal. Ale teď na to není vhodné místo ani čas. Chlapec je čistokrevný a jeho rodiče byli mocní kouzelníci. Bude se tím zabývat později. Nyní se spokojí s tímto vysvětlením... ostatně, stejně mu nic jiného nezbývá.

 

 

 

„Tak jak?“ nenuceně se zeptal Pottera. „Přijímáš mou výzvu?“

 

„Pokud by ti mág Potter neudělal tu laskavost, a nepřijal tvou výzvu tak, jak si žádají naše kouzelnické tradice, které ti kromě jiného zaručují bezpečnost po dobu, kdy tady řečníš, tak bys už byl dávno mrtvý, Luciusi,“ řekl Snape.

 

„Může ten kluk mluvit sám za sebe, nebo toho není schopen, stejně tak, jako nedokáže použít svou magii?“ ušklíbl se Lucius.

 

Harry se lehce dotkl Severusovy ruky, když procházel kolem něho a došel až ke stolu.


„Vaši výzvu přijímám. Pokud však selžete, opustíte kouzelnický svět v míru, Malfoyi. Žádám vás, abyste to slíbil sám za sebe, i za své... kolegy.“

 

Malfoy se pohrdavě zasmál. „Já si na rozdíl od tebe tak pošetilé požadavky nekladu, chlapče. To ty selžeš a až zemřeš, ukážu světu, jak má vypadat vláda čistokrevných.“

 

Z davu se ozvaly výkřiky a syčení.

Harry stál a čekal. Neměl v úmyslu před tím bastardem couvat. Malfoy ustoupil o několik kroků a lidé, kteří stáli za ním, se rychle přesunuli do stran.

 

Harry nemohl uvěřit tomu, kam až to zašlo… kouzelnický duel? To je směšné. Jeho letmý úsměv Malfoye rozzuřil. Vypálil jako první.

 

 Avada Kedavra!

Taková bezcitnost hrála Harrymu do karet. Bez mrknutí oka tam jen tak stál čelem k zakázané kletbě.  

 

Malfoyovi na moment klesla ruka, jak nedokázal zakrýt svůj šok. Diváci nejprve ztichli a potom propukli v jásot.

 

Lucius se však rychle vzpamatoval. „Takže ty jsi stále imunní vůči smrtelné kletbě? No, viděl jsem, co s tebou dokáže udělat Cruciatus, tak ukážeme i tvým obdivovatelům, jak taková podívaná vypadá!“


Harry se k Luciusovi pomalu přibližoval, berla odměřovala každý krok. Jeho počáteční přesvědčení, že Malfoyova bezcitnost byla účelná, vystřídalo vědomí, že tohle není válka. Používat zakázané kletby v kouzelnickém souboji bylo naprosto nehorázné. Malfoy tím dával každému na vědomí, že pohrdá jakýmkoli zákonem a že jeho vláda, o kterou usiluje, nebude respektovat současná pravidla. Je možné, že se už doopravdy zbláznil?

 

Vzhledem k tomu, že Cruciatus selhal, sesílal na něj Malfoy jedno kouzlo za druhým. Harry tam jen tak stál a cítil, že dav přichází k závěru, že je nezranitelný. Měl na kotnících připevněné nože a šipky, ale najednou se mu zdálo, že kdyby je použil, spáchal by vraždu na neozbrojeném muži.

 

 

Náhle se k jeho naprostému překvapení na něho Malfoy vrhnul. Harry věděl, že ho v osobním souboji nemůže přemoct, na to byl fyzicky příliš slabý.

 

Mávl rukou a dal Nevillovi signál, aby odstranil víko z nádoby, ve které byla uložena jeho magie.

Malfoy ho povalil a přimáčkl svým šlachovitým tělem k zemi. Harry cítil jeho přerývaný dech a do tváře ho šlehly dlouhé blonďaté vlasy. Měl v ruce nůž, ale z této pozice ho nedokázal použít. V duchu se proklínal za svou hloupost.

 

Jeho magie v kontejneru zavířila, najednou vystřelila napříč hřištěm a vnikla do jeho těla jako úder blesku.

 

Udělal všechno špatně, čekal až příliš dlouho… V krátkém výpadku, kdy ho zcela ochromil příval magie, se Malfoyi podařilo vytrhnout mu z ruky nůž. Spíše šťastnou náhodou než úmyslně, se Harrymu podařilo kopnout Luciuse do rozkroku. Tato oblast byla po vymizení účinků mnoholičného lektvaru mimořádně citlivá, a  Malfoy si nedokázal pomoci, a ruce mu naprosto automaticky zajely do slabin. Harry se od něho odvalil, vyskočil na nohy a pod opojným pocitem své znovu nabyté moci provedl kouzlo, které měl v plánu po celou dobu.

 

Smrtijedi na košťatech začali prudce klesat. Někteří křičeli, už když padali a jiní až když s tvrdým zaduněním dopadli na zem. Ti, kterým se podařilo vstát, byli okamžitě obklopeni bystrozory.


Malfoy vyskočil na nohy, hůlku v jedné ruce, nůž v druhé, vlasy rozcuchané, hábit zaneřáděný.

 

„Cos to se mnou udělal?“ vykřikl a snažil se pochopit podivné pocity, které jím prostupovaly.

 

Harry se podíval vzhůru. Od všech Malfoyových přívrženců i od Luciuse samotného se táhly jakési červené nitky, splývaly spolu, až se spojily v jeden červený oblak, který se vznášel Harrymu nad hlavou.

 

Mág berlou tvrdě udeřil do země, jednou, podruhé, potřetí. Země se začala třást, věže na tribunách se chvěly. Děti i dospělí křičeli.

 

Severus vytáhl hůlku a snažil se tribuny stabilizovat.

 

Malfoy se zapotácel. „Cos to se mnou udělal?“ vykřikl znovu.

 

Harry ukázal na šarlatovou věc nad svou hlavou, a ta jako na povel vlétla do úzké trhliny v zemi, která se objevila v půlce hřiště. Harry opět udeřil berlou. Trhlina se zacelila a tráva vypadala, jako by to místo nebylo nikdy porušené.

 

„Ty si nezasloužíš mít magii,“ řekl Harry klidně a z jeho hlasu sálala moc. „Poslal jsem ji k jádru země. Je nepravděpodobné, že by to přežila, nemyslíš?“

 

S očima plnýma hrůzy vrhnul Lucius na Harryho další kletbu, ale stejně tak, jako předtím, se ani teď nic nestalo. Divoce se rozhlédl kolem sebe, namířil hůlkou na Jacka Slopera a zakřičel: „Crucio!“

 

Mladý muž se rozklepal strachy, až téměř upustil koště a Lucius vykřikl radostí.

 

Ale nic dalšího se nestalo.

 

Otočil se k Harrymu a opět se na něho vrhl s nožem v ruce.

 

Jeho syn však mezi ně skočil, popadl ho za ruku a tlačil ji tak vysoko, jak to jen šlo.

 

„Otče! To by snad stačilo! Chováš se jako hulvát! Nejdřív sis vzal dítě jako rukojmí – ještě k tomu čistokrevné dítě! To jasně vypovídá o tvých hodnotách! A potom vrháš na veřejnosti nepromíjitelné kletby! Od začátku jsi byl na špatné straně a teď k tomu ještě přidáváš tuhle nechutnost! Jak hluboko chceš ještě nechat klesnout jméno Malfoyů? Stydím se za tebe!“

 

Lucius zíral se vzrůstajícím porozuměním do synovy tváře. Tváře, která se tolik podobala jeho vlastní. Draco byl neúprosný a každé slovo myslel přesně tak, jak ho řekl.

 

Snažil se dostat ruku, za kterou ho Draco držel, dolů. Stále byl ještě vyšší a silnější než jeho syn.

 

Neville se přemístil za Luciuse s hůlkou v pohotovosti.

 

„Ne!“ zařval Draco, aniž by ze svého otce spustil oči.

 

Severus stál na druhé straně a mířil Luciusovi hůlkou na hlavu.

 

Lucius dál tlačil na Dracovu ruku a ta začala klesat. Ostrá čepel nože se pomalu, ale jistě přibližovala k Dracovu obličeji a rameni.

 

Dracovi se na čele perlil pot.

 

Náhle mu ostří prořízlo tvář a Lucius o krok ustoupil.

 

Potom se stalo několik věci v rychlém sledu.

 

„Toto je výsledek nedostatku úcty k vlastnímu otci,“ řekl Lucius a vrazil si nůž do srdce.

 

Ve stejnou chvíli na něj Neville, Harry a Snape vyslali neverbální Avada Kedavra.

 

Neville na poslední chvíli zachytil Draca, který se nekontrolovatelně začal třást, aby neupadl na zem.

 

Snape se podíval na Harryho. Byl naživu!

 

Byl opravdu živý!

 

Vykročil k němu, neuvěřitelná radost v něm vytryskla jako proud fontány.


Harry se na něho usmál, pak zvedl ruku, aby si zjednal klid.

 

„Je mi líto, že byl turnaj takto narušen, ale snad si jej můžeme někdy v budoucnu zopakovat, ne?“ zeptal se mladý muž a odpovědí mu byla vlna smíchu. „Ale doufejme, že už bez těch rušivých momentů,“ dodal a těmito slovy vyvolal lavinu potlesku. „Doufám, že nyní konečně vstupujeme do období míru. Přeji vám a vašim rodinám hezký zbytek dne.“

 

Za bouřlivého potlesku Harry a Snape opustili stadion.

 

Bylo po všem.

 

»«

 

 
Poslední komentáře
22.12.2010 10:04:47: Táto kapitola bola úplne skvelá. Perfektný súboj. Som rada, že to Harry prežil. Som unavená z toho a...
28.08.2010 12:11:00: emohu než opět poznamenat - vynikající překlad.smiley${1}smiley${1}smiley${1}
27.08.2010 17:32:24: Tohle je jeden z mála příběhů, kde se Harry nechová jako blbec... tedy aspoň většinou. Například neř...
26.08.2010 18:18:04: Teda,to bylo opravdu působivé a, jak píše Elza, některý hlášky vážně stály za to! Teď jsem zvědavá,...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.