Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

41/C - Harryho způsob řešení

Že jste ani nedoufali v to, že bude tato kapitola tak brzy? Ano uvědomuji si, že jsem Vás svým minulým prohlášením neúmyslně zmátla. Kapitola 41 je totiž rozdělená na 4 části, takže máme v zásobě ještě 41D a navrch jednu třetinu z 42 kapitoly, kterou jsem vyštrachala na stránkách, kam dává Ruská překladatelka kousky kapitol, tak jak to dělám já u nás. Dále to už bude na larkinh… nicméně věřím tomu, že nedojde k časové prodlevě… tedy krom té, kdy budu na dovolené… Chtěla jsem touto cestou larkinh poděkovat. Je fajn mít tak skvělé čtenáře, kteří jsou ochotní příběhu něco dát a ne jen brát… A to platí i pro naše pilné komentující. Doufám, že se Vám bude i tento střípek líbit: Aduska, Airiny, Anna, Anfulka, Misule, Zulík, Elza, Hatifnatif, Miriabar, Aramintha, bacil, Bara1982, beruska, Cory, Elis, Fartgas, gleti, Gigi…, Hajmi, Jahavi, Jikita, larkinh, Leňule, lucy198,  Mamba, Michangela, Mononoke, Nade, Vinka, Nadin, Nikol, Šaren, Orbis, Profesor, Pavlina, Saskya, Sevik99, Slimča, Teressa.

»«

O tři dny později se konala večeře neobvykle brzy, a když se chýlila k závěru, celá síň nedočkavě bzučela vzrušením. Na dnes byly naplánované rozhovory s mágem a studenti byli očividně zvědaví, jestli bude Harry Potter reagovat právě na jejich dotaz.

 

Profesor Brumbál mávnul rukou a všechny stoly se rázem vyprázdnily. Na zvýšeném podiu, kde stál profesorský stůl, se objevilo křeslo.

 

Harry si vysoké slavnostní křeslo prohlédl.

 

„Merline, to vypadá nepohodlně! Akorát tak na to, aby z toho jednoho bolela minimálně týden záda! A profesoři budou sedět za mnou? Tak to ne! Postavte tady do kruhu křesla... a nějaké pohodlné, aby si někdo mohl zdřímnout, pokud bude chtít... ano, takhle nějak jsem si to představoval, děkuju,“ a k všeobecnému pobavení se posadil doprostřed.

 

Harry přehlédl pohledem všechny studenty. „Hmmm… já to tady mám tak pohodlné a vy sedíte na tvrdých lavicích. Nemyslíte si, že bychom to měli změnit?

 

„Ano!“ ozvalo se sálem.

 

„No, ale já tady nebudu dělat všechnu práci! Pane řediteli, mohl byste nás zbavit těch stolů a lavic? Och, skoro bych zapomněl... rychle se všichni postavte!“

 

Studenti se začali smát a postavili se.

 

„Výborně, a teď si všichni pro sebe přeměňte něco na sezení,“ vyzval je Harry, jakmile byly všechny lavice a stoly přesunuty ke stěnám. „Cokoli, co se vám bude líbit. Nečekáte, že to za vás udělám já, že ne? Tohle setkání je věnované praktickému využití magie! Nebo snad potřebujete trochu popohnat? Žáci z mé třídy by vám mohli vyprávět! Je neuvěřitelné, jak se začnete snažit, když se ocitnete připoutáni řetězem ke zdi. Začněte! Pokud vaši kamarádi nejsou tak dobří jako vy, tam jim s tím pomožte… klidně si udělejte pohovku, pokud se chcete s někým objímat… ehm… nevadí to, že ne, pane řediteli? Prvňáčci, pro vás je to asi příliš složité, ale nemusíte se bát, moji žáci vám s tím rádi pomohou… díky, kluci. A mohli byste se předvést a udělat to bezhůlkovou a neverbální magií? Jistě, moji žáci umí kouzlit bez hůlky! Je to velmi působivé, že? Takže vidíte, že toto umění není jen výsadou mágů a mistrů magie, jakým je profesor Brumbál… mohu vám prozradit, že toto umění zvládají i jiní profesoři. Někteří z vás se to také časem naučí. Takže toto je moje první lekce… zkuste cokoli přeměnit. Tedy pokud možno, bez použití černé magie,“ dodal a většina studentů vyprskla smíchy.

 

Všichni začali pracovat a dělali u toho hluk. Harry se obrátil na Severuse a poklepal na prázdné křeslo vedle sebe. „Severusi, mohl bys na mě bezhůlkovou magií zakouzlit něco jako Sonorus? Abych nemusel celý večer křičet? Vím, že nemůžeš uplatnit kouzlo přímo na mně, ale nemohl bys třeba očarovat vzduch těsně před mými rty? Třeba by profesor Kratiknot mohl mít nějaký nápad?“ obrátil se na malého učitele.

 

„Och, to je velmi zajímavá myšlenka! Možná by mohlo fungovat… kouzlo ozvěny? Co si o tom myslíš, Severusi?“

 

Oba muži na tom začali okamžitě pracovat.

 

„Jak se ti to líbí?“ zeptal se Harry Severuse ještě před tím, než na něj aplikoval kouzlo, a ukázal s úsměvem na pracující studenty. Polovina místnosti už byla plná křesel a pohovek všech možných tvarů.

 

„Máš zvláštní styl, Harry,“ zavrtěl hlavou Snape.

 

Harry viditelně posmutněl.

 

Severus se k němu naklonil. „Ale na nás fungoval, že? Na tvou třídu? Musíš mít důvěru v sebe sama. Potom ostatní budou věřit v tebe a budou se rychleji učit.“

 

Harry přikývl a usmál se na něho. „Máš to kouzlo?“

 

„Ano.“

 

Harry se na Severuse opět usmál a potom se odvrátil, aby zkontroloval studenty a nahlas se rozesmál. Jedna z pohovek pochodovala po dvou nohách pryč, zatímco ty druhé dvě vlekla bezvládně za sebou.


Severus mezitím použil bezhůlkové neverbální kouzlo.

 

„No… máme tu několik velmi zajímavých exponátů,“ zasmál se Harry, čímž na sebe upozornil. „Některé jsou působivé až příliš. To je skvělé! Dobrotivý Merline, kdo udělal tuhle pohovku? To ty s těmi brýlemi? V jakém jsi ročníku?“

 

„Jsem ve druhém ročníku, pane… tedy mágu,“ vykoktal chlapec a celý zrudnul.

 

„To je geniální! Já bych to určitě ve tvém věku nedokázal. A to mě přivádí k první z vašich otázek,“ řekl a vyndal jednu z kartiček, které měl na klíně. „Už jste všichni usazení? Ano? Skoro? Dobře, děkuji ti Ernie… skvělá práce. Támhle jsou sedadla, jako bývají v kině. A podívejte se na toho kluka v tom polohovatelném křesle! To je vážně úžasné! A nyní mi dovolte, abych vám poděkoval za všechny vaše otázky… některé z nich byly opravdu velmi zajímavé a donutily mě se nad nimi zamyslet. Jiné byly tak trochu bizarní,“ řekl ke všeobecnému pobavení, „Vážně nechápu, proč někoho zajímá, jestli dokážu proměnit draka na něco k jídlu, potom ho snít a po vyloučení ho vrátit do jeho původní podoby.“ Všichni vybuchli smíchy, ale Harry si všiml, že uprostřed místnosti několik dětí pošťuchuje chlapce, který se nesmál.

 

„To byl tvůj dotaz?“

 

„Ano, pane… mágu Pottere... pane.“

 

„Chceš předpovědět svou budoucnost?

 

Všichni v očekávání zmlkli.

 

„Ano, pane.“

„To je od tebe velmi statečné rozhodnutí. Opravdu to chceš vědět?“

 

„Ano, pane!“

 

„Proč?“

 

„Jak proč? Pane… mágu,“ zeptal se zmateně chlapec.

 

„No, právě jsem přemýšlel na tím, proč by vlastně někdo chtěl znát svůj osud. V okamžiku, kdy se to dozvíš, se změní celý tvůj život. Pořád bys na to podvědomě myslel a nakonec bys začal jednat jinak, než je tvá přirozenost. Choval by ses v souladu s věštbou. V jistém smyslu ti taková věštba vezme svobodné rozhodnutí jít vlastní cestou. Nemyslím si, že poznat svou budoucnost je až tak skvělý nápad.“

 

V nastalém tichu někdo zvedl ruku.

 

„Ano?“ vyzval Harry hlásícího se studenta.

 

„Vy nevěříte na proroctví, pane mágu?“

 

„Budu rád, když mě budete všichni oslovovat Harry. Je to mnohem jednodušší a krom toho je to čistě náhodou i mé jméno.“

 

Několik dětí se tomu zasmálo.

 

„Ale teď zpět k tvé otázce…zda věřím na věštby. Vím, že jsou i přesné předpovědi. Jedna z nich se týkala i mě. Vyřkla ji profesorka Trelawneyová,“ prohlásil a mávl rukou směrem k profesorce, aniž by se na ni podíval. „A mimochodem to byla velmi přesná předpověď.“ Kývl na ženu, která se po těchto slovech chvály celá rozzářila.

 

Severus na Harryho zíral, jako byl přesvědčený, že právě zešílel.

 

„Ale pokud by tuto věštbu nikdo neznal,“ pokračoval Harry, „pak by se asi mnozí lidí chovali jinak, nemyslíte? Neumím si představit, že by většina rozumných lidí očekávala, že pouhé dítě může zastavit Temného pána.“

 

Sál opět ztichl, ale tentokrát bylo ticho tíživější.

 

„Ale… vy jste mág, Harry… takže jste to musel být vy,“ ozval se někdo.

 

„Opravdu? Albus Brumbál přeci přemohl Grindelwalda, i když nebyl mág. A až zemřu, tak se další mág může objevit až za dalších sto let. Máte snad pocit, že se svět zastaví? To asi těžko! Doufám, že všichni ve svém životě budete dělat jen samé úžasné věci. To, co se vám tady snažím říct je, že jen vy jste strůjci vlastní budoucnosti. Dělejte cokoliv je blízké vašemu srdci a buďte v tom lepší, než by ostatní vůbec tušili, že můžete být. Myslím si, že je vždycky více způsobů, jak dosáhnout svého cíle.  A pak… máte svou magii! Užívejte si každou chvilku, kdy ji používáte… i kdyby to mělo být jen jednoduché kouzlo na úpravu vlasů. Tedy ne, že by se mi to právě s těmi mými dařilo,“ zazubil se a prohrábl si rukou vlasy, což vyvolalo další vlnu smíchu.

 

„Výborně… pojďme se podívat na další otázky… mimochodem, pokud vás něco napadne, zeptejte se teď, dokud je toto shromáždění… jsme tady, abychom se učili jeden od druhého, ale některým z vás se nemusí dostat té pravé odpovědi, stejně, jako neexistuje jen jeden způsob, jak něčeho dosáhnout. Další otázka je snadná. Kdy jste se dozvěděl, že jste mág?“ Harry vzhlédl. „Stalo se to před víc jak rokem, když jsem si u pana Ollivandera udělal svou hůlku. Nevěděl jsem, co to znamená, ale pan Ollivander mi to vysvětlil. Och, vypadá to, že další otázka navazuje na tuto – může si každý kouzelník vyrobit svou vlastní hůlku? No prostě to zkus a zjisti to! Je jasné, že pan Ollivander není mág a přesto je uznávaným výrobcem hůlek. Vím, že vyučení u něho trvá kolem sedmdesáti let, takže to musí být opravdu tvůj životní sen, abys učení dokončil, nemám pravdu?“ zvedl obočí.

 

Několik dětí se přihlásilo.

 

„Ano? Eversely, tak se jmenuješ, že?“

 

„Ano, Harry. Můžeme vidět vaši hůlku? Vaši hůlku mága? A zajímalo by mě, jestli jste měl při poslední bitvě i svou berlu.“

 

Harry vytáhl hůlku z hábitu. Severus mu přivolal berlu a on oba nástroje zvedl nad hlavu. „No, na pohled nejsou nic moc, co? Ale ty nejlepší věci jsou často takové.“

 

„Doufám, že jsi teď nemluvil o mně,“ zašeptal mu Severus sotva slyšitelně do ucha. „To bych se musel pochopitelně strašně urazit.“

 

„Ne…“ Harry si uvědomil, že má stále zesílený hlas, včas se zarazil a vyčítavě se podíval na Severuse, který se na něho na oplátku ušklíbl.

 

Přihlásili se další studenti.

 

„Ano?“ vyzval jednoho z nich Harry.

 

„Jaký cítíte rozdíl mezi používáním vaší hůlky a vašeho klacku… tedy berly?“

 

Severus se vedle něho zatřásl potlačovaným smíchem a k Harryho zděšení se tomu Brumbál zasmál nahlas.

 

„Velmi dobrá otázka!“

 

Dívka zářila štěstím a její přítelkyně jí pochvalně poklepávaly po rameni.

 

„Já používám berlu jen málokdy… je až příliš nápadná, nemyslíte? Nosit u sebe neustále berlu je vhodné, jen pokud vám je tak dvě stě padesát let a bez její pomoci se při chůzi neobejdete.“

 

Několik studentů se zasmálo.

 

„V podstatě mezi nimi není žádný velký rozdíl. Větší rozdíl je mezi bezhůlkovou magii a kouzlení pomocí hůlky či berly. Zatímco bezhůlková magie vychází z magického potenciálu kouzelníka, hůlka nebo berla čerpá z okolního prostředí.“  

 

„Co odlišuje mága od běžného kouzelníka?“ zeptala se nějaká dívčina za nesouhlasného syčení svých přátel.

 

„Nechte ji být!“ ozval se Harry ostře. „Jsem rád, že se nebojíte zeptat a tato otázka byla jedna z nejlepších. Je na ni jednoduchá odpověď… vůbec nic.“

 

Sálem se zvedla obrovská vlna mumlání a spousta studentů se začalo hlásit.

 

„Ty,“ ukázal na jednoho z nich Harry.

 

„Tak proč sedíte tam nahoře a my tady dole?“

 

„Klidně si to s tebou vyměním,“ nabídl mu Harry vesele. „Chceš být na chvíli v centru pozornosti?“

 

Chlapec odmítl.

 

„Vidím to asi takhle. Většina lidí umí vařit – někteří však umí uvařit jen čaj a jiní tak úžasné pokrmy, ze kterých se vaše chuťové pohárky můžou zbláznit radostí. Ale obě věci jsou o tom samém. Dalo by se říct, že se můžete naučit vařit výborně, nebo jen průměrně. Ale někteří lidé jsou prostě lepší kuchaři... tak nějak instinktivně vědí, které přísady se k sobě nejlíp hodí. Myslím si, že tak nějak to mají i mágové.“

 

„A co všechno jako mág dokážete? Můžete nám něco předvést?“

 

To byla otázka, na kterou Harry čekal a Ron právě proto navrhl toto setkání.

 

Albus se naklonil k Harrymu a v rychlosti mu něco pošeptal do ucha a léčitel  Entwhistle, který stál za ním, se k němu přidal.

 

„Obávám se, že to dnes nepůjde,“ řekl Harry se smutným pokrčením ramen. „Léčitel Entwhistle mi nedovolí, abych teď kouzlil, nicméně jakmile se plně zotavím, tak si pro vás připravím malou ukázku. Takže, ach, tohle také vypadá jako dobrý dotaz. Co bych dělal, kdyby…“

 

V tomto duchu setkání pokračovalo.

 

Jakmile se blížili ke konci, Harry záměrně rychle vstal. Nebyl překvapen tím, že se mu zatmělo před očima a rozhodil ruce ve snaze najít stabilitu. Severus ho opatrně zachytil.

 

„Perfektní, Harry,“ zašeptal Severus. „Doufejme, že to špehové budou šířit dál. Nedivil bych se, kdyby se to už zítra objevilo v Denním věštci.“

 

»«

Severus měl pravdu, druhý den ráno Věštec hlásal, že mág Potter uspořádal slyšení, i když jeho magie není ještě zcela v pořádku. Dokonce ho viděli, jak se zapotácel. Věštec Harrymu popřál brzké uzdravení, ale neopomněl okomentovat to, jak pevně k sobě profesor Snape mladého mága tiskl.

 

„Všechno jde skvěle,“ poznamenal Harry při jejich společné snídani. „Pokud se Malfoy z toho článku dovtípí, že jsme spolu, tak bude mít další důvod, proč sem přijít. Bude mít pocit, že může zabít tři mouchy jednou ranou.“

 

Severus značně omezil své učitelské povinnosti: stále ještě připravoval sedmé ročníky ke zkouškám, ale jeho rozvrh byl upravený tak, že začínal později a měl dlouhou pauzu na oběd s Harrym. Harry se obvykle budil pozdě a potom ještě prospal celé odpoledne, zatímco Severus odpoledne trávil různými schůzkami, na nichž plánovali famfrpálový zápas. Nemohl tam jen tak sedět a pozorovat, jak Harry spí a uvědomovat si při tom, jak z něj každým vydechnutím uniká život a proklouzává mu mezi prsty. O to víc si vážil každé chvíle, kterou strávili společně a ukládal si do paměti ničím nerušenou radost a pohodu, s vědomím toho, že tento klid nebude mít dlouhého trvání.


Severus, Hermiona, Draco a Remus hledali nějaký lektvar, který by Harrymu pomohl, ale marně. A tak vařil pouze lektvary, které Harrymu dodávaly energii, ale i přes veškerou snahu, se Harrymu dýchalo čím dál tím hůř a spal čím dál tím víc. Severus musel sledovat, jak se před ním snaží Harry skrývat bolesti, kterými trpěl, ale když na to zavedl řeč, tak mladý nebelvír odmítl léky proti bolesti s tím, že to počká, až zabije Luciuse.

 

V těchto dnech se milovali při každé příležitosti – velmi pomalu a jemně, protože se Harrymu i při sebemenším dotyku objevovaly podlitiny. Severus zůstával vzhůru ještě dlouho poté, co Harry usnul a vychutnával si váhu jeho hlavy na svém hrudníku. Přes všechny příznaky onemocnění, které chlapce sužovaly, nemohl akceptovat fakt, že Harry umírá.


»«

Lucius Malfoy přecházel ve svém bytě nad obchodem. Ze začátku věci vůbec nevycházely tak, jak plánoval.

Teprve po několika měsících se na něho usmálo štěstí – jeden z významných bystrozorů byl spatřen v blízkosti mudlovské vojenské základny. Oznámil mu to jeden z jeho mnoha špehů, které měl k dispozici, mimo jiné také proto, aby sledoval činnost bystrozorů. Lucius si od této zprávy z počátku nic nesliboval, ale brzy se ukázalo, že to byla trefa do černého. Bystrozoři na základně drželi čtyřiadvacetihodinové hlídky a později tam zahlédli i Potterovy kumpány. Pozorování tábora vedlo ke zjištění, že tam Potter skutečně je, zřejmě zapojen do vojenského výcviku, soudě podle jeho častého běhání po základně. Většinou u něho byl jen jeden bystrozor, tudíž se zdálo snadné se k němu dostat.

 

Pokus o jeho zajetí se však změnil ve skutečnou katastrofu. Kromě toho se cítil Lucius zahanben tak, jako nikdy před tím. Navíc přišel o dva důležité muže – ne, že by ho nějak trápila ztráta Karkarova, ten byl až příliš chytrý a časem by ho mohl ohrozit.

 

Lucius si musel přiznat, že je pravděpodobnější, že podcenil Potterovy schopnosti, než že by přecenil schopnosti svých mužů. Marlin, který se vrátil, byl tak vyděšený, že jen nesouvisle něco blábolil. Jenže i z toho mála, co z něho dostal, to vypadalo, že Potter zničil celou jeho skupinu bez použití magie. Tomu prostě Lucius nemohl uvěřit. Co by ho mohlo přimět k tomu, aby nepoužil kouzla? Ale Potter se ukázal jako velmi disciplinovaný mladý muž.

 

A nyní získal nové informace.

 

Nějak se mu nechtělo uvěřit zprávám, které se mu donesly, ani tomu, že je to skvělá příležitost. Nicméně několik jeho zdrojů potvrdilo, že v Bradavicích dojde v nejbližší době k přátelskému famfrpálovému zápasu, který bude věnován rodinným příslušníkům žáků za to, že bránili hrad při poslední bitvě. Potter má udělovat hlavní cenu a jeho syn bude hrát za školní tým.

 

Promítl si v duchu všechna pro a proti.

 

V neprospěch mluvila ta skutečnost, že by to mohla být past. Je jasné, že na zápase bude hodně kouzelníků ze strany světla a také nemá moc času na přípravu. Na druhou stranu to ale nemusí být past, ale dobrá příležitost. Budou tam všichni klíčoví hráči, které chce dostat: Potter, Draco, Severus – dokonce i Brumbál. A kdyby je dostal před tolika lidmi, tak by všichni přítomní pochopili, jak velkou mocí Lucius Malfoy vládne a on by konečně mohl zaujmout své právoplatné místo ve společnosti. A také to vypadá, že Potter není právě v dobré kondici. Ačkoliv se mu to zdálo nepravděpodobné, tak musel počítat i s variantou, že nepoužil proti jeho mužům v táboře magii, protože jednoduše nemohl – dokonce i Denní věštec psal, že se Potter stále potýká s následky zranění. A jeho zvědové mu nahlásili, že byl několikrát viděn, jak se zapotácel. Kromě toho všichni, kdo se s Potterem setkali, se shodovali na tom, že tělo mladého muže pokrývají otřesné jizvy – to, že si kouzelník jeho postavení nedokázal vyléčit své poranění, nebo dokonce špatně reaguje na léčbu, vypovídá o těžkém vyčerpání jeho magie. Tohle je příležitost, která už se nemusí opakovat.

 

Za Voldemortovy vlády vyčkával v pozadí až příliš dlouho. Jeho život je teď naprosto v troskách a nyní dokonce žije v této díře bez komfortu a společenského postavení, které mu náleží. Pohodlí a komfortu si po svém uvěznění v Azkabanu cenil mnohem více a neměl v úmyslu se bez nich obejít déle, než bylo nutné.

 

»« 

 

Řev na stadionu, když oba týmy nastupovaly k zápasu, si v ničem nezadal s randálem při mistrovství světa. V jistém smyslu byl tento zápas i atraktivnější - stadion byl menší, a proto byly pro diváky všechny akce bližší a bezprostřednější.

 

Navíc diváci všechny hráče důvěrně znali - bradavický tým proti družstvu profesionálních hráčů, sestaveného z bývalých studentů Bradavic. Většina bývalých studentů se také připojila ke svým rodičům a společně seděli na tribuně, postavené speciálně k této příležitosti. Lee Jordan, který přišel, aby jako za starých časů zápas komentoval, právě spustil: „... a nyní nastupuje Jack Sloper, nadějný mladý hráč, který dává svým protihráčům pěkně zabrat, jak jsem slyšel... a tady je druhý odrážeč Vincent Crabbe, jeden ze dvou zmijozelských hráčů v bradavickém týmu... tím dalším je Draco Malfoy, který bude hrát na postu chytače místo Harryho Pottera... zajímalo by mě, jestli by tento post dostal, kdyby Harry Potter nebyl mág, ale vzhledem k tomu, že Harry má smysl pro fair play, tak se pochopitelně v této sezóně nezúčastnil ani jednoho zápasu…“  

 

Harry náhle cítil vnitřní klid, všechno napětí provázející přípravy bylo pryč. Měl pocit, že by si nemohl vybrat lepší místo na zemi, kde by chtěl strávit poslední hodiny svého života. Obrátil se na Severuse, usmál se na něho, zvedl jeho ruku ke svým ústům a políbil ji.

 

Lee Jordan, který se právě obrátil na pódium vyhrazené pro profesory, se na chvíli zarazil, ale potom plynule pokračoval: „No lidičky, je dobré vidět, že se představitelé různých kolejí spojili nejen na hřišti... ačkoliv doufám, pánové, že se budete držet trochu zpátky, jak jistě víte, jsou tady i mladší žáci… a už tady máme i Gwenog Jonesovou, kapitánku Holyheadských harpyjí a taktéž kapitánku dnešního týmu, impozantní hráčku, která dá bradavickým hráčům pěkně zabrat...“ 

 

Harry se rozhlédl. Studenti nadšeně tleskali a vypadalo to, že i tribuny pro hosty jsou už plné, zápas může začít. Kolem profesorů i žáků byly vytvořeny neviditelné štíty.

 

Neville stál ve spodní části schodiště, které vedlo na pódium pro hosty. Podíval se k tribuně, kde seděli profesoři, a sotva znatelně zavrtěl hlavou.

 

Neville byl pověřen, aby odhalil Luciuse Malfoye. Předpokládali, že Lucius přijde v přestrojení. Neville si nebyl jistý, jestli rozpozná jeho magický podpis, vzhledem k tomu, že byl v jeho společnosti jen zřídkakdy a ještě k tomu se k němu nikdy nedostal dostatečně blízko, ale za zkoušku to stálo. Znal samozřejmě velice dobře Dracův magický podpis, a pár testů, které narychlo udělali, jim ukázalo, že členové rodiny obvykle, ačkoli ne vždy, mají podobné magické rysy.

 

„Škoda,“ řekl Severus tiše Harrymu a ten přikývl.

 

Za velkého jásotu davu přišla na hřiště profesorka Hoochová.  Pozvala oba kapitány do středu hřiště, aby je požádala o příslib čisté hry, jak tomu bylo zvykem při každém utkání. Harry věřil tomu, že tento zápas bude klidnější, než je na tomto hřišti obvyklé – není pravděpodobné, že by hvězdní hráči zkoušeli nějaké špinavosti na studenty, už jen proto, že by to poškodilo jejich dobrou pověst, a studenti s největší pravděpodobností nebudou chtít útočit na své hrdiny. Bylo by hezké jen tak se dívat a užívat si zápas, ale Harry věděl, že pokud se s Luciusem nestřetne dnes, tak jeho šance vyřešit to s ním klesnou časem téměř k nule.

 

Prvních třicet minut zápasu se na hřišti nic zvláštního nestalo. Harry si uvědomil, že se více věnuje hře, než sledování stadionu. Zápas dosud probíhal v poklidu a slušně, přesně tak, jak mladý muž doufal, a vyžadoval si jen minimální zásahy profesorky Hoochové.

 

„Hrála někdy profesorka Hoochová profesionálně?“ zeptal se Harry Severuse a naklonil se, jako by nemohl spustit oči od čarodějky.

 

„Jistěže. Jestli mě paměť neklame, hrála šest sezon za Harpie,“ odvětil Severus.

 

„Bylo to pro nás opravdu terno, když se nám ji podařilo dostat do školy,“ ozval se Albus. „Bylo vždycky radost ji sledovat. To, jakým způsobem ovládá své koště… i když dnes se zdá… och!“

 

„… tak to bylo neuvěřitelné štěstí! Draco Malfoy se právě na poslední chvíli vyhnul Potlouku, který přímo na něj odpálil Joey Jenkins!“ vykřikoval Lee, „no myslím si, že po tomto zásahu nemůžeme očekávat jakékoliv slitování! Týmy až doteď kolem sebe chodily po špičkách, ale Jenkins přivedl hru do varu! Malfoyovi to ale dnes nádherně létá! Určitě si zaslouží, abyste ho povzbudili… ou, Gwenog Jonesová má Camrál – byla to snad taktika, jak odvrátit pozornost protihráčů? Och, skvělý zákrok, Rone Weasley! Ten kluk je opravdu králem famfrpálu! A nyní se vrhá…“

 

Harry a Severus se na sebe podívali.

 

„Myslíš si, že…“

 

„Těžko říct. Snad to byla jen náhoda. Nezbývá nám jen doufat, že kouzla udělají svou práci…“

 

O pět minut později na svou otázku dostali odpověď.

 

„… Malfoy se někam řítí… žene se nezadržitelně vpřed, zahlédl zlatonku! Tak po tomto výkonu mu bude jistě nabídnuto místo v některém z našich profesionálních týmů! Na chytače Galvina Gudgeona má náskok víc jak padesát metrů, Jenkins se ho pokouší blokovat… dobrotivý Merline! Ale to byl faul! Jsem si jist, že rozhodčí musí zasáhnout! Profesorka Hoochová nemůže přece připustit... zřejmě může…a teď narazil do zadní části koštěte! Jenkins je zřejmě odhodlaný zastavit soupeře za každou cenu… Merline! Malfoy visí hlavou dolů … tohle nevypadá dobře… jeho koště je zlomené…po takové ráně to není nic překvapivého! No konečně si i rozhodčí všimla, co se na hřišti děje!... Och, tak tohle… a… ó Bože! Crabbe Malfoye naštěstí zachytil! Chytil ho přímo uprostřed pádu! Ten chlap má snad svaly z oceli… drží Malfoye… ale jeho dres se začíná trhat…“  

 

Ozvala se rána a Draco Malfoy zůstal nehybně ležet na zemi. Stadionem se rozlehl křik. K překvapení mnoha diváků jako první na hřiště vyběhla k ležícímu zmijozelovi Hermiona.

 

I profesorka Hoochová spěchala k nehybnému chlapci, ale madam Pomfreyová doběhla k Dracovi jako první.

 

„Tak tohle je překvapení,“ pokračoval Lee. „Podívejte se, jak se Vincent Crabbe rozhorlil na rozhodčí! Věděli jste vůbec, že ten chlap umí mluvit? Och, jen jsem si dělal srandu! Pro změnu teď rozhodčí nadává Jenkinsovi! A posílá ho ze hry! To bude pro jeho tým velká ztráta! Profesorka Hoochová vyhlašuje pět minut pauzu, aby si oba týmy mohly vyměnit své vyřazené hráče. Tým hvězd má sice na střídačce tři hráče, ale ani jeden z nich není odrážeč! Koho tedy pošlou do hry? Pravidla umožňují, aby si hráči ve svém družstvu vyměnili pozice, pokud to potřebují. Hvězdný tým může být rád, že jim rozhodčí vůbec nějakou výměnu dovolí! A právě jsem se dozvěděl, že Ginny Weasleyová nahradí Draca Malfoye coby chytačka bradavického týmu! Je to jako za starých dobrých časů, kdy byli v týmu dva Weasleyové. Ale zdá se, že Draco Malfoy je stále v bezvědomí… Profesorka Hoochová ho vyšetřuje… proboha, paní Hoochová, jsem si jist, že vynikáte ve spoustě jiných věcí, než je tato! Je nepravděpodobné, že by vám madam Pomfreyová dovolila nalít do pacienta nějaký lahodný lektvar, když má, díky laskavosti profesora Snapea, své vlastní dryáky, kterými nás může mučit!! Pardon, madam, samozřejmě jsem se vás nechtěl dotknout…“  

 

„To není profesorka Hoochová,“ vyhrkli Severus a Harry téměř současně.

 

„Všiml jsem si, že její let vypadá dnes trochu neohrabaně,“ dodal Harry, „jen jsem si prostě neuvědomil, co by to mohlo znamenat. Taky vždycky okamžitě zasáhne, když někdo nedodrží pravidla a nikdy jsem neviděl, že by studentům podávala jakékoliv léky. Myslíš si, že je to Lucius? Nemůžu uvěřit, že by se takhle chladnokrevně pokusil zabít vlastního syna.“

 

„S profesorkou Hoochovou máš pravdu, Harry, také jsem si všiml, že se styl jejího létání změnil,“ přidal se Albus šeptem k rozhovoru. „A pokud jde o Luciuse, tak ten byl vždycky mstivý. Draca se už oficiálně zřekl. Tímto činem by jen dokončil svůj akt pomsty za to, že ho jeho syn zradil.“

 

„Všechno do sebe zapadá,“ potvrdil Severus tiše. „Chytře si načasoval přerušení hry tak, aby se opět mohl napít mnoholičného lektvaru a zároveň tím získal možnost zabít svého syna. Budeme muset počkat další hodinu, než jeho lektvar přestane účinkovat. Albusi, Pastorek by měl najít profesorku Hoochovou. Mohla by být... ve vážném nebezpečí.“

 

„Myslíš mrtvá,“ řekl Harry tiše. „Je to moje vina…“

 

„Je pravděpodobné, že ji Lucius zabil,“ souhlasil Severus dutě, „ale není to tvá vina. Byl by to od něho logický tah, nicméně mám podezření, že kromě toho ještě uvalil Imperius na Jenkinse. No alespoň, že už máme Draca mimo bojiště.“

 

„Myslíš, že je v pořádku? Jak to víš?“

 

„Protože když jsi spal, tak jsme probírali strategii, jak se zachovat při různých útocích a mezi nimi byla i tato varianta. Zdálo se nám víc než pravděpodobné, že někdo zaútočí na Dracovo koště. On vlastně navrhl, že bude hrát jen proto, že na sebe chtěl nalákat Luciuse. Umístili jsme na něj odpružovací kouzlo a Merlin ví, co všechno ještě na něho slečna Grangerová a Neville zakouzlili. Ale i tak jsme měli pro jistotu domluvený signál, kterým by nás slečna Grangerová upozornila, že je Draco vážně zraněný. Vzhledem k tomu, že nám žádné znamení nedala, tak předpokládám, že Draco své zranění jen předstírá, jak bylo dohodnuto. Tvůj přítel Ron přišel se spoustou skvělých nápadů.“

 

„Lucius má výhodu možnosti létání,“ povzdechl si Harry. „Tuhle variantu jsme nevzali v potaz. Jak se mám k němu asi dostat?“

 

„Potřebujeme, aby hra skončila těsně před tím, než přestane účinkovat mnoholičný lektvar. Ty potom budeš muset jít na hřiště, abys předal trofej. Pamatuj na to, že i když účinky mnoholičného lektvaru pominou, nemusí Malfoy vypadat tak, jak jsi ho znal. Je pravděpodobné, že si změnil svůj vzhled, když zůstal tak dlouho neodhalen. Nicméně je možné, že na tebe okamžitě zaútočí ze svého koštěte. Budeme kolem tebe držet ochranný štít. Potřebujeme zjistit, kdo všechno patří mezi jeho stoupence. Kolem je spousta bystrozorů, tak očekávám, že už mají některé z nich vytipované. Malfoy na dnešek určitě naplánoval nějaké okázalé představení. Musíme jen vyčkat a potom využít situace. Jeho ješitnost nám v tom může pomoct… nedokážu si představit, že by chtěl převzít roli Temného pána, zatímco bude obdařen bujným poprsím a ježatými vlasy.“

 

Harry se bezstarostně zasmál a Severus se k němu naklonil a přede všemi ho políbil. Mladý muž mu jeho polibek dychtivě vracel.


Když se od zmijozela odtáhl, viděl jak se na něho Hagrid zářivě usmívá a šťouchá loktem do Lee Jordana.

 

»«

„No to je tedy den! Právě jsem se dozvěděl, že jsem propásl zajímavý polibek na tribuně učitelů – dnes je to tady samá akce, lidičky… ještě se k tomu vrátím, jakmile se dozvím další novinky, ale řeknu vám, že během mého studia se něco podobného nestalo! Ale máme tady pokračování zápasu, týmy jsou zpět na hřišti... och, Meaghan McCormacková, brankářka týmu Pýcha Portee, bude hrát na postu odrážeče! Takže doufáme, že bude hrát čistší hru než její předchůdce, i když všichni víme, jak tvrdě ženy dokážou hrát. Bude mít ale energii a výdrž honit se po celém hřišti? To brzy zjistíme! A nyní přivítejte také hráčku našeho týmu, Ginny Weasleyovou, je sice nejdrobnějším hráčem na hřišti, ale věřím, že bude o to rychlejší…“  

»«




Poslední komentáře
23.08.2010 22:15:20: díky moooooooc, fakt si toho vážím, že si můžu takovou povídku přečíst v češtině smiley a budu jen tiš...
22.08.2010 20:45:34: Já jsem tak ráda, že jsem tyhle stránky našla.Tolik romantiky a dramatu v jednom. Až mé slasherské s...
22.08.2010 16:02:33: och ach ich och....prave som precitala vsetkych 41 kaúpitol a je to uzasne :D celu poviedku som prec...
22.08.2010 15:43:33: Milá Sallome, - díky za další kousek kapitoly. Takže povídka zatím pokračuje. To jsem ráda. Číst ji ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.