Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

41/B - Harryho způsob řešení

Děkuji všem, kdo jste mi přáli příjemnou dovolenou, věřte, že jsem na Vás myslela, tedy hlavně se mi hlavou honilo to, jak Vám povím nemilou zprávu. Dojela jsem ruský překlad, podle kterého jsem převážně pracovala, a který se naneštěstí zastavil na konci 41 kapitoly. Jelikož se mi nepodařilo s ruskou překladatelkou navázat spojení, tak nevím, kdy bude tak laskavá a dopřeloží zbytek příběhu. Jsem z toho zoufalá, ale neudělám nic. Doufám jen, že než se dostaneme – tady na stránkách – do bodu, kdy Ruska skončila, tak se nám holka jedna lenivá zase rozjede… Ich…

 

Tato kapitola patří, tak jako obvykle, našim pilným komentujícím: Airiny , Amy, Anfulka, Anna, Aramintha, bacil, Bara1982, Bara1982, Cory , EliotSnape, Elza, Falkira, Fartgas, Gigi..., Hatifnatif, Isabel, jahavi, Jana, K.Brauwn, Leňule, Michangela , Miriabar, misule, Mononoke, Nade, nadin, N-i-f-e, Nikol, orbis, Profesor, raven9, Saskya , Sharlaid, Slimča, Šaren, Tachi, Teressa, Vanda, Vinka, Zulík – a speciální zdravice patří novým nickům, už jsem si myslela, že ani nikdo nový nepřibude, tak z Vás mám o to větší radost.

»«

Později toho dne vyšel Harry ze sprchy ve Snapeových komnatách a našel tam Severuse, jak na něho čeká s ručníkem v rozpažených rukách.

 

„Nevadí… nevadí ti, že jsem tady?“ zeptal se Harry nervózně.

 

Severus k němu přistoupil a začal ho sušit.

 

„Pokud nám zbývá tak málo času, tak nechci promarnit ani okamžik,“ řekl odhodlaně.

 

Harry jeho výroku nemohl uvěřit, neskutečně se mu ulevilo a pevně se k Severusovi přitiskl.

 

„Miluju tě,“ zašeptal a objal ho.

Cítil, jak se pod jeho tváří Severusovi vzedmul hrudník, než mu odpověděl. „A já tebe. Nicméně to ještě neznamená, že mě můžeš celého zmáčet,“ řekl Severus rádoby přísně.

Harry od něho s úsměvem odstoupil a nechal Severuse, aby ho osušil.  „Možná bys měl ze sebe shodit to mokré oblečení,“ navrhl nadějně.

 

„To je první rozumná věc, která tě dnes napadla,“ zabručel Severus.

 

O něco později se přesunuli do Severusovy postele... Jejich postele. Severus ho miloval vroucně a vášnivě a z každého jeho dotyku a pohlazení tryskaly emoce, jako by se snažil dát Harrymu maximální potěšení a zároveň si vtisknout do paměti každou vteřinu vášně, kterou spolu prožili.

 

Harry pomalými pohyby hladil Severusův hrudník, pak mu ruka sklouzla níž přes břišní svaly. Konečky prstů přejel po jeho kyčli a pomalu se přesouval na vnitřní stranu stehna. Severus rozevřel stehna a tím Harrymu umožnil, aby se dostal k jeho šourku. Těsně před tím, než pohladil jeho mužství, tak Harryho napadlo, že zvrásnělá kůže jeho varlat vypadá jako velký otisk prstu.

 

Harry se sesunul níž, tak aby měl hlavu na úrovni toho nádherného orgánu, který mu poskytl tolik potěšení a pomalu si jej vsunul do pusy. Severus sice průběžně používal čistící kouzlo, ale ani to nedokázalo setřít vůni milovaného těla, která mu právě zatemnila všechny jeho smysly. Harryho rty ho automaticky obemkly.

 

„Na to nemáme čas,“ zasténal Severus. „Ledaže bychom na setkání Řádu nešli, což mi teď připadá jako docela dobrý nápad,“ dodal a lehce nadzvedl boky.

 

Harry naposledy obkroužil jazykem jeho žalud a neochotně se stáhl. „Půjdeme,“ řekl, „prostě jsem nemohl odolat, chtěl jsem tě cítit v puse. Sním o tom už od rána,“ přiznal a zčervenal.

 

„Vskutku?“ ušklíbl se Severus a otřel jemně své rty o Harryho. Harry mu okamžitě vsunul jazyk do úst, aby si ještě na chvíli užil jeho chuť.

 

Nakonec přeci jenom vstali a oblékli se. Když byli v obývacím pokoji, podal Severus Harrymu jakousi lahvičku.

 

Harry pozvedl tázavě obočí.

 

„Konzultoval jsem to s Entwhistlem a dalšími dvěma lékaři. Tento lektvar ti trochu pomůže v tvorbě krve. Neměl by ses tak zadýchávat a také bys měl být méně unavený. Nemůže ti to ublížit.“

 

„Děkuji ti,“ vděčně se na něho usmál Harry a vypil obsah lahvičky.

 

„No, fuj!“ zašklebil se. „To nemůžeš alespoň pro umírajícího udělat nějakou přijatelnější chuť?“

 

„Lepší chuť ode mě dostaneš později, tedy jestli na to budeš mít dost energie,“ mrknul na něho Severus.

 

„Tak to je ten nejlepší argument, jaký mě může donutit, abych vypil nějaký tvůj lektvar,“ ušklíbl se Harry. „Nicméně bych nebyl rád, kdybys takhle přesvědčoval i ostatní,“ dodal.

 

Snape se zasmál a v překvapivě příjemném mlčení se vydali na cestu hradem.

 

V Albusově kanceláři se museli prodírat přes celou řadu porůznu rozestavěných židlí. Harrymu nebylo jasné, proč ředitel pro schůzku nezvolil větší místnost, ale potom si všiml, že to neuspořádané prostředí přimělo ostatní k tomu, aby si uvolněně povídali.

 

Vlevo, odděleně od ostatních, stála dvě volná křesla a Harry se Severusem se do nich posadili.

 

„Drazí přátelé,“ začal Albus. „Ještě jednou vám všem děkuji za účast a jsem rád, že jste přišli na tak narychlo svolanou schůzi. Jsme totiž v situaci, kdy musíme jednat rychle a i vaše myšlenky a nápady nám velmi pomohou v dalším rozhodování. Rone, mohl byste jim prosím nastínit náš plán?“

 

Ron jim vysvětil Harryho plán a omluvil se jim, že dosud nevymyslel nic, co by vedlo k jeho uskutečnění.

 

„Takže Harryho magie je už vyčištěná?“ zeptala se Molly. „To je úžasná zpráva, drahoušku! Chápu, že chceš svou moc co nejdříve zpět. Ale k čemu je tenhle plán? Jako mág se přece dokážeš vypořádat s panem Malfoyem i s jeho kumpány kdykoliv? Samozřejmě, že bude skvělé, když se to stane co nejdříve, abychom se jich už nemuseli do budoucna obávat, ale…“

Ron, Hermiona, Draco a Albus se obrátili na Harryho, který se napřímil na svém křesle.

 

„Co se děje?“ zeptala se paní Weasleyová. „Nemyslím si, že bych řekla nějakou pitominu, nebo ano, Arture?“

 

„Vůbec ne, paní Weasleyová,“ usmál se na ni Harry. „Jde o to, že mám pro vás i nějaké... poměrně horší zprávy.“

 

Severus si nad tím nedoceněním situace odfrkl, ale Harry se pohledu na něj vyhnul.

 

„To já jsem svolal toto setkání a velmi se omlouvám za všechny nepříjemnosti, které jsem vám způsobil tím, že jsem vás sem vytáhl. Jsem si jistý, že všichni máte spoustu jiné práce. Musím vás však požádat, abyste si na následující týden, nebo dva, nic neplánovali, protože budu rád, když v té době budeme realizovat můj plán.“

 

„Ale Harry…“

 

„Mám nápad,“ ozval se Draco tiše.

 

Všichni se na něho obrátili. Draco seděl na podlaze vedle Hermioniny židle a bylo zřejmé, že dívka vůbec netuší, co chce mladý zmijozel říct.

 

„Napadlo mě uspořádat famfrpálový zápas zde ve škole. Nejlepší hráči školy proti profesionálům hvězdných jmen. Budeme ale potřebovat nějakou návnadu. Takže Harry Potter, který od bitvy nebyl viděn na veřejnosti, bude předávat trofej vítěznému týmu a já budu hrát jako chytač za Bradavice. Což poskytne otci skvělou příležitost se za prvé dostat do školy, za druhé zaútočit na Harryho a jako bonus se dostane i ke mně.“

 

Místností se rozprostřelo ohromené mlčení.

 

„Ale jak tě budeme moct ochránit, když budeš ve vzduchu?“ šeptla Hermiona tiše.

 

„Bude tvůj otec ochoten tak riskovat?“ zeptal se Bill Weasley. „Moc dobře ví, že Bradavice mají neproniknutelné ochrany, nehledě na to, že se bude muset utkat s mágem.“

 

Draco se podíval přímo na Harryho. „Mohlo by pomoci, kdyby se prosáklo, že jsi právě teď slabý a zranitelný, ale že se to má v nejbližší době zlepšit. Byla by to pro něho skvělá vějička.“

 

„Takže budeš předstírat, že nejsi ještě fit?“ ujišťoval se George Weasley. „S tím bychom ti mohli trochu pomoct, máme na skladě pár věciček, které by se na to mohly šiknout.“ Obrátil se s úšklebkem na svého bratra. „Frede, tak mě napadlo…“

 

„Jaké jsou ty špatné zprávy?“ přerušil Remus dvojčata a vrátil tak rozhovor zpět.

 

Harry se zhluboka nadechl. Prolétl očima celou místnost, a když se střetl s pohledem Molly Weasleyové, podíval se nejistě na Severuse.

 

Snape se na Harryho lehce usmál, postavil se a položil mu ruku na rameno. „Zabil jsi Voldemorta, tak se přeci nezalekneš Molly, nebo ano?“

 

V místnosti bylo náhle ticho, které přerušil až Fred: „Máš dobré instinkty, kámo, v tomhle jsme na tom stejně,“ prohodil směrem k Harrymu.

 

„No dovol!“ naježila se Molly. „Chceš snad říct, že ze mě máte strach?“

 

Všichni Weasleyové, kteří byli v místnosti, jako na povel sklopili oči.

 

„Tak to vidíš!“ vydechla Molly. „Klidně mi můžeš všechno říct, drahoušku.“ Pohledem zhodnotila majetnické gesto mistra lektvarů. „Pokud mi chceš říct, že máš poměr se Severusem, tak budu jen ráda. Jen nevím, proč je kvůli tomu taková panika?“

 

Po tomto prohlášení se ozvalo několikanásobné zalapání po dechu z řad přihlížejících. Harry se pobaveně usmál a trochu se uvolnil. „To rozhodně ne, pokud můžu mluvit za sebe, pak vztah se Severusem rozhodně nepatří do kategorie špatných zpráv,“ zasmál se. „Naopak je to ta nejlepší věc, která mě v životě potkala,“ položil svou ruku na Severusovu na svém rameni. „Bohužel ty špatné zprávy nám to celé poněkud kazí a zároveň je to i důvod, proč mám tolik naspěch.“ Rozhlédl se po místnosti. „Je mi strašně líto, že jste v minulých měsících vynaložili tolik energie na to, abyste mě ochránili. Vím, že jste do toho vložili spoustu svého času. Bohužel vám musím říct, že mě tak jako tak přemohl jiný nepřítel.“ Harry si povzdechl a pevněji stiskl Severusovu ruku.

 

Přítomní, kteří otevřeli ústa, aby se Harryho zeptali na podrobnosti, je rychle zavřeli, zmraženi Severusovým pohledem.


„Prosím, není třeba, abyste kvůli tomu byli nervózní. Prohlédli mě dva vynikající léčitelé i mudlovští lékaři. Mám pokročilé stádium rakoviny, takže tady s vámi už moc dlouho nebudu. Nechci o tom dál mluvit,“ zvedl hlas, aby překřičel nastalý hluk v místnosti. „Chci to jen skoncovat s Luciusem Malfoyem a k tomu budu potřebovat vaši pomoc. Žádám vás o to.“

 

Po těchto slovech nastalo v místnosti hrozivé mlčení.

 

„Myslím, že ten Dracův nápad zní dobře,“ řekl nakonec Bill. „Můžu jako odrážeče sehnat Thomase Finna, který hraje za tým Falmouthských sokolů. A George s Fredem by si mohli promluvit s Oliverem Woodem, co vy na to?“

Všichni začali intenzivně diskutovat o zápase.

 

„A kdy vlastně ten zápas bude?“ otázal se Fred.

 

„Příští víkend?“ nadhodil zkusmo Ron a podíval se na Harryho, který souhlasně přikývl. „Navrhuji, abychom to proklamovali jako školní akci.“

 

„Ale to je…“ začala Tonksová.

 

„Musí to prosáknout do tisku,“ pokračoval Ron. „Aby to vypadalo, že se na to škola již dlouho připravuje. Rodiče a další milovníci famfrpálu jsou samozřejmě vítáni. Žádné zvláštní bezpečnostní opatření nebude potřeba, protože v hledišti bude plno bystrozorů v civilu, nemám pravdu, pane Pastorku?“

 

„Jak jinak,“ přisvědčil tázaný bystrozor hrdelním hlasem. „Jen dva nebo tři budou lidem na očích – budou hlídat slavné hráče – a ostatní budou v civilu mezi diváky.“

 

Začali se zabývat dalšími detaily.

 

„A co když na to Lucius neskočí?“ zeptal se Neville.

 

„V tom případě si všichni užijeme kvalitní famfrpálový zápas a ještě budeme mít čas na to, abychom vymysleli jiný plán,“ namítnul Brumbál nevzrušeně.

 

Bylo rozhodnuto o svolání dalších porad menších skupin, kde se budou probírat nejrůznější podrobnosti akce, její bezpečnost a tak dále…Schůze se pomalu chýlila ke konci, ale nikdo se neměl k odchodu.

 

Harry si odkašlal, aby na sebe upozornil, a počkal, až ustane šum a všichni přítomní mu budou věnovat pozornost.

 

„Ještě než odejdete,“ řekl, „tak bych vás chtěl požádat o jednu maličkost. Albus byl tak laskav a odpoledne mi připomněl důležitost poslední vůle.“


Ozvalo se několik šokovaných výkřiků.

 

„Prosím, tohle je věc, kterou je potřeba udělat, je zbytečné si cokoli namlouvat. Vlastně jsem za to připomenutí Albusovi velmi vděčný, neměl jsem žádnou představu o tradicích v kouzelnickém společenství, které se týkají poslední vůle. Ale Albus mi vysvětlil, že se obvykle čte před šesti a více svědky. Mohu vás tedy požádat, abyste byli vy všichni, jak tu jste, svědky mé poslední vůle?“

 

Arthur Weasley se znovu posadil. „Bude mi ctí, Harry,“ řekl tiše.

 

Všichni následovali jeho příkladu. Harry zvedl tašku, která ležela u jeho křesla, a vytáhl z ní několik obálek.

 

„Dnes za mnou byl skřet Griphook z Gringottovy banky, jak vidíte, měl jsem dnes velmi rušný den,“ řekl a pousmál se. „Měl pro mě několik zajímavých návrhů, které jsem se rozhodl zrealizovat. Například, některé ze svých věcí, které chci někomu odkázat, můžu předat už teď. Trochu mi to připomíná vánoce,“ zazubil se, „Jen je mi trochu trapné, že dárky které teď chci rozdávat, nemám pro všechny. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl… ale pokud ano… tak teď s tím už nic neudělám!“

 

Jeho slova všechny rozesmála.

 

První obálku podal Hermioně.

 

„Toto jsou dárky. Takže jestli se stane zázrak, a já přežiju, přeji si, abyste si je i tak ponechali, ano?“ Náhle změnil tón hlasu, aby to bylo formální. „Já, Harry Potter, předávám tyto dary ze svobodné vůle, za přítomnosti svědků, s platností od dnešního dne.“

 

V rohu místnosti se objevil brk a pergamen a zaznamenával každé slovo, které Harry řekl.

 

„Pro Hermionu Grangerovou, klíč k trezoru v Gringottově bance na její jméno. Částka galeonů je uvedena v přiloženém dokumentu. Hermiono, účet je na tvé jméno, můžeš z něho utrácet jak je ti libo, ale stačilo by to na koupi bytu v blízkosti university.“

 

„Harry,“ špitla Hermiona a poprvé v životě zjistila, že nemůže najít žádná vhodná slova.

 

Harry se na ni usmál a další obálku podal Ronovi.

 

„Ronaldu Weasleymu, věnuji pozemek v Godricově dole.“

 

Kolem se ozvalo tlumené mumlání.

 

„Rone,“ řekl Harry méně formálně, „I když bych přežil, tak bych tam nikdy nedokázal žít. Můžeš s ním naložit jak je ti libo… prodat ho, koupit si za ty peníze jiný pozemek a postavit si tam dům… och, ještě pro tebe mám klíč od trezoru s trochou peněz na stavbu…Tohle brk také zaznamenává? Je to nutné? Och, dobře, to je v pořádku. Nejsem v těchto věcech moc zběhlý,“ nervózně si prohrábnul vlasy.

 

„Vedeš si skvěle,“ povzbudil ho Albus. „Je to velmi vzrušující.“

 

„Ty neznáš podrobnosti?“ zeptal se šeptem Pastorek poté, co se naklonil k řediteli.

 

„Ne, ne, Harry to řešil jen s Griphookem. Není to kouzelné?“

 

Harry vytáhl další obálku. „Pro Nevilla Longbottoma, můj dům v Prasinkách.“

 

„Harry, to nemůžu přijmout!“

 

„Proč ne? Zahrada kolem domu je tvé dílo. Vím, že budeš trávit spoustu času v Bradavicích, ale někdy je příjemné mít na dosah místo, kde si můžeš odpočinout. Je tvůj, a pokud budeš chtít, tak ho můžeš prodat.“

 

Vytáhl další obálku a chvíli ji podržel v ruce. „Pro Draca Malfoye…“

 

Draco se otočil a nevěřícně zíral na Harryho. „Prosím? Ty mi chceš něco dát?“

 

„Dům číslo 12 na Grimmauldově náměstí.“

 

„Cože?“

 

Několik lidí v místnosti vypísklo a starší členové Řádu cosi nesouhlasně zamručeli.

 

„Mám právo disponovat se svým majetkem, jak chci, a vy jste moji svědci, ne poradci,“ řekl Harry ostře. „Jak jistě víte, tento majetek mi zanechal Sirius Black. Nicméně Draco byl jeho příbuzný, tak je jen správné, aby tento majetek připadl jemu. Nechápu, co vás na tom překvapilo. Já jsem nesmírně šťastný, že to můžu udělat.  Draco je muž se silným charakterem, vzdal se všeho – své rodiny, svého dědictví – jen proto, aby udělal to, co považoval za správné. Dokonce i dnes prokazuje neuvěřitelnou odvahu – já nevím, jestli bych se dobrovolně vystavil jako cíl svému vlastnímu otci. Kromě toho je také vynikající léčitel a já vím, že jeho práce bude pro kouzelnický svět velmi přínosná. A mám podezření, že dům bude mít hned několik obyvatel, kteří, jak doufám, časem z tohoto mizerného místa udělají útulný domov. Takový, který může vytvořit jen šťastná rodina!“

 

Draco, který doposud seděl na zemi, si s nevěřícím výrazem v tváři přitáhl kolena k hrudi. Před časem Neville zabil jen proto, aby ho ochránil a teď se za něj Harry přede všemi postavil – cítil, jak se mu něco kutálí po tvářích. Přece to nemůžou být slzy, nebo můžou?“

Harry se na něho usmál a pokračoval, aby od Draca odpoutal pozornost ostatních lidí.

 

„Teď se dostáváme k věcem, které dostanete, až když zaklepu bačkorama… takže se omlouvám.“

 

Smích, který toto prohlášení vyvolalo, byl tak trochu nucený.

 

„Pro pana Arthura Weasleyho, nějaké akcie v mudlovských firmách. Myslel jsem si, že byste uvítal šanci na to, nějak se víc sblížit s mudlovskou společností, pane.“

 

„Och, Harry to je nádhera! To je… velmi vzrušující! Děkuji ti!“

 

„Pro Molly Weasleyovou - paní Weasleyová, nevěděl jsem, co by vás potěšilo – tak mám pro vás klíč od trezoru s trochou peněz. Mrzí mě, že je to tak fádní.“

 

„Harry, drahoušku... je od tebe hezké, že na mě myslíš. Děkuji a doufám, že ten klíč nikdy nezískám. Jsem si jistá, že se zázraky stále dějí, víš.“

„Děkuji vám, paní Weasleyová, ale obávám se, že za tu druhou věc mi děkovat nebudete. Pro Molly Weasleyovou,“ pronesl Harry vážně, „mám těžký úkol. Budu rád, když se ujme správy fondu, z kterého bude zajišťována bezpečnost žáků i dětí, které teprve do Bradavic nastoupí, tak, jak jsem to už probral s ředitelem a profesory Snapem a  McGonagallovou na začátku roku. Páni profesoři, mohli byste vše paní Weasleyové vysvětlit? Víte přeci, co mě dělalo starosti. Paní Weasleyová, za spravování fondu budete mít pochopitelně plat. Doufám, že vám nevadí, že jsem tímto pověřil právě vás. Pokud ano, můžete tuto úlohu svěřit někomu jinému, dle svého výběru.“

 

„No, ano, pokusím se do toho proniknout, a … je to od tebe dobrý nápad.“

 

„Můžu změnit to, co jsem řekl předtím?“ zeptal se Harry. „Chtěl bych, aby tato položka začala platit okamžitě, bez ohledu na to, jestli zemřu, nebo ne.“

 

 

„Potvrzeno,“ ozvalo se několik starších členů Řádu, následovaných těmi mladšími.

 

„To je skvělé,“ přikývl Harry a potom se s úsměvem obrátil na Severuse.

 

„Co znamená ten podivný výraz, pane Pottere? Doufám, že mě nechcete uvést do rozpaků?“

 

„Myslíš si, že bych mohl něco takového udělat, Severusi? Takže… Severus Snape... přeji si, aby získal mé akcie z obchodu Kratochvilných kouzelnických kejklí.“

 

„Harry! To snad ne! Ty bastarde!“ vyskočil George.

 

„Ne, ne, Georgi, to je náhodou skvělý,“ zchladil ho jeho bratr. „Mít ve svém týmu mistra lektvarů? Mysli na to, jak bychom mohli rozšířit náš sortiment.“

 

„Zásah,“ prohlásil radostně George a posadil se zpět.

 

„Myslíš si snad, že jsem potřeboval další důvody pro to, abych se tě pokusil udržet na živu?“ zeptal se Severus a zlostně na Harryho zíral.

 

„Ne, jen jsem si myslel, že ti v budoucnu přijde vhod trocha rozptýlení,“ ušklíbl se Harry, aniž by se nechal zastrašit.

 

Nálada v místnosti se výrazně uvolnila.

 

„Dobře, už jsme skoro u konce,“ zkonstatoval Harry rozpačitě. „Tento bod se mi zdá trochu divný. Albus mi jednou řekl, že hůlka kouzelníka je považována za něco – mimořádného. Že je tak trochu uctívána. Prý je v ní soustředěna část kouzelníkovy síly nebo jeho stylu a je to cenný dar?“

 

„Ano, to je pravda, Harry,“ přikývl Remus.

 

„Ach. Tak tedy doufám, že se vám nebude zdát podivné, pokud svou první hůlku - tu z cesmínového dřeva a jádrem z ocasního pera ptáka fénixe – odkážu Bradavicím? Opravdu netuším, co s ní budete dělat, nejspíš ji položíte na polici vedle Moudrého klobouku, nebo tak něco… a vím, že je to pošetilé, ale rád bych Bradavicím odkázal i své koště.“

 

„To je od tebe nesmírně velkorysé, Harry,“ řekl Albus. „Bradavice ti mým prostřednictvím vyjadřují svou vděčnost.“

 

„To nemusíte,“ ozval Harry ostýchavě. „Ještě je tu poslední věc. Odkazuji Severusovi Snapeovi zbytek svého majetku, klíče od mých trezorů a vše ostatní, co po mně zbude.“

 

Ohromené ticho prořízl po chvíli až Moodyho ostrý hlas.

 

„Ten slizký bastard! Já jsem věděl, že ho nešoustá jen tak pro nic za nic!“

 

„Pane Moody, mohl byte mi to laskavě vysvětlit?“ řekl Harry ledově.

 

„Nech to být, Harry,“ řekl tiše Severus.

 

„To nemůžu nechat jen tak. Stále čekám na vaše vysvětlení, pane Moody.“

 

„On věděl, že jsi mág. A také, že jsi citlivý mladý muž, tak toho samozřejmě zneužil.“

 

„Rozumím. Chcete tím říct, že dokonce ani předtím, než jsem byl zjizvený jako vy, mě nemohl shledat atraktivním.“

 

„Och, jsem si jistý, že obdělávání mladé prdelky, mu přišlo jako bonus…“

 

„Alastore!“ okřikl ho zlostně Albus.


„Ale myslíte si, že jeho hlavní motivací bylo spojit se s mágem.“

 

„Samozřejmě. On se rád vyhřívá ve výsluní mocných čarodějů.“

 

Všichni šokovaně zalapali po dechu. Severus přejížděl svými dlouhými prsty opěrku křesla, na kterém seděl, a nehtem kopíroval vzor v čalounění.

 

„Na začátku našeho vztahu profesor Snape vůbec netušil, že jsem mág.“

 

„Opravdu? Takže to znamená, že si Snape rád užívá se svými studenty? Se studenty, které má na starosti? Oh, to je vynikající mravní profil,“ ušklíbl se Moody.

 

„Nevěděl, že jsem student, dokonce ani netušil, že jsem Harry Potter,“ řekl Harry tiše. „Ve skutečnosti mě skoro zabil, když zjistil, že jsem šel proti jeho vlastním představám, týkajících se vztahu mezi učitelem a žákem. Pokud o to tak stojíte, můžete obvinit mě… protože Severus Snape byl žákem v mé třídě…“

 

„Nerozumím?“ přerušil ho Moody.

 

„Jako mág jsem se zavázal učit od září několik kouzelníků. Profesor Snape byl jeden z těch, které jsem si vybral. V této místnosti je několik dalších lidí, kteří byli mými žáky, mohou vám to dosvědčit. Vybral jsem je na základě jejich magického potenciálu.“

 

Harry se rozhlédl. „Jako dnes si pamatuji, jak jsem na první hodině oznámil svým žákům skutečnou sílu jejich magie. Až Albus zemře, a já se domnívám, že půjde tak rok až tři za mnou,“ usmál se mile na staršího kouzelníka, který na něho šťastně kývl, „pak bude Severus Snape nejmocnějším kouzelníkem v této zemi. Věděl, jak vysoko je na tom pomyslném žebříčku a ujišťuji vás, že opravdu nemá zapotřebí lepit se na mocné kouzelníky. To, že to kdysi udělal, vedlo jen k tomu, že mnohým z nás zachránil život a ukazuje to jeho neuvěřitelnou odvahu.“ Harry se na chvíli odmlčel, aby nechal svá slova doznít a potom se obrátil na Nevilla. „Přál bych si mít na chvíli zpět své schopnosti mága, abych mohl přehodnotit své původní zhodnocení síly tvé magie, domnívám se, že se stále zvyšuje! Ostatně všechno, co roste, je přeci tvou silnou stránkou, že?“ Harry se ostře podíval na Moodyho. „Vaše omluva po ukončení této schůzky bude více než žádoucí.“

 

Kolem se ozvalo pobavené odfrkávání, které se nikdo nepokusil nijak maskovat.

 

„Výborně, takže to můžu ukončit?“ navrhl Harry. „Jen pro připomenutí, všechen svůj zbývající majetek odkazuji Severusovi Snapeovi,“ řekl hlasem jasným jako křišťál, „odkazuji mu to s láskou a na počest jeho lidské bezúhonnosti,“ provrtal pohledem Moodyho a potom přejel pohledem po místnosti, „moji hůlku mága a berlu může pochopitelně užívat pro svou osobní potřebu.“

 

Ticho, které po tomto prohlášení nastalo, bylo téměř ohlušující.

 

Každý kouzelník v místnosti si uvědomil hloubku důvěry, kterou právě Harry Snapeovi prokázal, a to včetně Hermiony, která si o mágovi přečetla vše, co jí přišlo pod ruku, jakmile zjistila, kým je ve skutečnosti její přítel.

 

Remus si odkašlal. „Hmmm... Harry, bez urážky, ale víš…“

 

„Ano, vím, co dělám,“ přerušil ho Harry a rozhlédl se kolem sebe. „Tímto uzavírám čtení poslední vůle Harryho Pottera. Děkuji vám všem za váš čas. Pokud se neuvidíme dříve, tak se na vás budu těšit v den zápasu. Albusi, mohl bych vás požádat o šálek čaje?“

 

»«

Poslední komentáře
17.08.2010 09:55:07: Teda začala jsem číst nedávno, a tahle povídka mě absolutně dostala. Já moc moc moc doufám, že to bu...
16.08.2010 21:07:31: Sevik99 – na překladu už začala pracovat larkinh, tak jí budeme společně držet palce… Slimča – má...
16.08.2010 13:23:37: A originál je v???? POkud je v angličtině, tak bychom se s tím určitě nějak popraly. Anglicky trochu...
14.08.2010 15:17:07: smiley Vrátím se z dovolené a tady je taková krásná nadílka! Vážně, celý závěr povídky mě dostává do k...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.