Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 41 - 44

41/A - Harryho způsob řešení

Tato kapitola je pro naše věrné čtenáře a pilné komentátory: Airiny, Anfulka, Anna, bacil, Bara1982, Bellatrix Black Lastrang, Cory, EliotSnape, Elza, Falkira, Gigi, gleti, Glorilian, grid, Hajmi 50, Hatifnatif, Irbise, Isabel, Jahavi, Janica, Jikita, K.Brauwn, Leňule, Michangela, Miriabar, Mononoke, Nade, nadin , orbis, Profesor, Saskya, Sharka, Sharlaid, Slimča, Tachi, Vinka, wigy, Zulík. Je mi líto, že v poslední době musíte čekat, ale rychleji to opravdu nejde…

 

»«

 

Severusův mozek běžel na plné obrátky, stejně, jako tomu bývalo v přítomnosti Temného pána – vše bylo ostřejší, linie byly zřetelnější, barvy intenzivnější, slova zněla hlasitěji. Možná to bylo očekávanou bolestí, která mohla přijít každým okamžikem.

 

Uvědomoval si dech mužů, kteří stáli za ním. Ron Weasley dýchal zprudka, třebaže stál nepohnutě, z druhého muže sálal klid. A Harry…

 

To, co Harry řekl, bylo přece naprosto směšné... ale ten tón... v jeho hlase byl slyšet nepatrný záchvěv strachu. Byl bledý a tmavé vlasy měl dnes ráno nezvykle zplihlé.

 

Harry si položil lokty na stůl a opřel si bradu o propletené prsty. Odhalené předloktí vypadalo tence a zranitelně.

 

Najednou to Severusovi všechno došlo.

 

„Nevzal sis dnes svůj oblek, protože jsi to vzdal?“ prohlásil a nebyl schopen zakrýt ve svém hlase šok.

 

Cítil, jak ho doktor postrkuje dovnitř.

 

„Alex… pardon, Harry… usoudil, že už nemá význam zatěžovat se nošením toho nepohodlného speciálního oděvu. Bylo to od něho velmi racionální rozhodnutí,“ řekl Nathan tiše.

 

Severus se trochu vzpamatoval, až když zjistil, že sedí vedle Harryho.

 

Ron postával u dveří a Nathan klečel vedle svého pacienta. „Jste připraven?“

 

Harry se místo odpovědi podíval na Severuse.

 

„Severusi? Tohle všechno si můžeš vyslechnout až se členy Řádu. Není třeba předstírat…“

 

„Neplácej pitomosti! Bolela mě hlava a choval jsem se jako idiot. Myslel jsem si, že máme nejméně sto let na to, abychom se naučili spolu žít.“

 

Harryho pálily v očích slzy. Síla vlastních emocí ho zaskočila, už si pomalu zvykl na to, že nic necítí.

 

„Obávám se, že ne. Omlouvám se za to, že jsem udělal takový nepořádek,“ ztěžka polkl.

 

„Spíš by ses měl omlouvat za to, že jsi tohle přede mnou zatajil. Ale to probereme později. Mnohem důležitější je, abych teď odpověděl na otázku, kterou mi položil pan Weasley… samozřejmě, že tě miluji, ty ignorante. A teď mi řekni, co se k sakru děje? Jak se cítíš?“ zeptal se ostře.

 

„Jsem unavený. Promiň.“

 

Severus se na něho upřeně podíval. Vstal a proměnil židli, na které seděl, na široké pohodlné křeslo a rozpřáhl k Harrymu ruce. Harry se vyhoupl na nohy, o chvíli později už seděl Severusovi na klíně a opíral se hlavou o jeho hrudník.

 

Pocit, že má Harryho zase u sebe, přehlušil Severusovy rozpaky z přítomnosti svědků.

 

Pohladil Harryho po vlasech a potom se vyzývavě podíval na oba přihlížející muže.

 

„Rone. Budete tak laskav a přeměníte něco pohodlnějšího pro našeho hosta?“

 

„Oh! Jasně! Omlouvám se.“ Ron briskně proměnil dvě lavice na pohodlná křesla.

 

„Stále nemůžu uvěřit tomu, že je tohle možné. Ale také je neuvěřitelné, jak rychle jsem si zvykl na to, že se tohle tady děje. Možná jsem až příliš okouzlen kouzly,“ usmál se Nathan a poněkud nesměle se uvelebil v křesle, jako by měl strach, že pod ním může každou chvíli zmizet.

 

„Severusi?“ ozval se Harry tiše.

 

„Hmmm?“

 

„Vím, že bych ti to měl říct všechno o samotě... ale… teď jsme tady… nevadilo by ti, kdyby se k nám připojil Albus, Hermiona a Neville? Draco to sice ví, ale budu rád, když také přijde. Nemám energii na to říkat to víckrát. Nathan a Draco to můžou vysvětlit. Tedy pokud vám to nebude vadit, Nathane?“

 

„Jistě, zdá se to jako dobrý nápad.“

 

„Rone, dojděte pro ně,“ obrátil se Severus na zrzka. „A řekněte Albusovi, aby sehnal někoho, kdo mě dnes zastoupí na vyučování.“

 

„Ano, pane.“

 

Harry se přitulil k Severusovi a užíval si pocit tepla jeho těla. Lehce se zachvěl.  Severus okamžitě vykouzlil přikrývku a přehodil ji přes něj. Nathan šel k oknu a pozoroval madam Hoochovou, jak se věnuje prvním ročníkům.

 

„Až přijdou, tak vstanu,“ řekl Harry.

 

„Zůstaneš tady,“ odpověděl mu Severus a políbil ho do vlasů.

 

„Víš to určitě?“

 

„Plazil jsem se v blátě před Voldemortem a snášel jsem urážky toho póvlu. Tak se přeci nebudu stydět za to, že před přáteli objímám muže, kterého miluji,“ prohlásil upřímně Severus.

 

„To je dobře. Je mi u tebe pohodlně. Zajímalo by mě, kolik let by trvalo, než bychom se dostali sem, kdybych neumíral?“

 

„Zbytečně dlouho,“ řekl Severus po delší odmlce. „V životě vůbec promarníme příliš času.“

 

„Tahle chvíle je jedna z nejhezčích, co jsme spolu prožili. Myslím, že jsme nikdy neplýtvali časem,“ ubezpečil ho Harry a olízl slanost Severusovy kůže v místě, kde jeho krk vykukoval z hábitu. „Chutnáš skvěle. Dnes v noci jsem se musel spokojit s Malfoyovými slinami. Jinak bych se nemohl vrátit zpět do hradu.“

 

Severus si ho k sobě přitáhl pevněji. „Odpusť mi,“ zašeptal Harrymu do ucha. „Nikdy jsem nechtěl, abys odešel z našich pokojů.“

 

„Taky se omlouvám,“ zamumlal Harry zpět. „Ani jsem ho nemusel políbit. Stačilo, když si naslinil prsty a strčil mi je do pusy. Byl to opravdu dobrý nápad, ale mohl bych mít dnes večer v puse tebe? Potřebuji cítit tvou chuť. Pocítit, že jsi.“

 

„Ano,“ zasténal Severus a navzdory strachu a přestálému šoku pocítil vlnu vzrušení.

 

Někdo zaklepal na dveře. Harry se zavrtěl zadkem proti Severusovi a zamumlal: „Zatraceně špatné načasování. Chci tě,“ zabořil hlavu do Severusova krku a ignoroval klepání.

 

Severus ho útěšně pohladil po zádech. „Budeš mě mít. Ale teď jsou na řadě oni, ano?“ A s těmi slovy uvolnil zabezpečení dveří.

 

Vešel Albus, a když viděl, že za ním o okamžik později vstoupila i Hermiona a Draco, povytáhl překvapeně obočí.

 

„Poslal jsem domácího skřítka pro Nevilla,“ oznámil Ron a začal přeměňovat další vybavení místnosti na pohodlná křesla.


Také ho napadlo přivolat dalšího domácího skřítka a o chvíli později se zde objevil tác s kouřící konvicí a cinkajícími šálky.

 

Jeho maminka vždycky doporučovala na šok silný čaj.

 

A on sám teď nějakou berličku potřeboval.

 

Harry zůstal přitulen k Severusovi, zatímco Nathan, občas doplňován Dracem, mluvil o jeho zdravotním stavu. Šok a nevíra jeho přátel byla v jistém smyslu uklidňující, ale Harry si teď dělal starosti jen o Severuse. Hermiona měla Draca a Nevilla, a Ron měl svou rodinu, která mu poskytne oporu. Oni se přes to přenesou.

 

Jeho velký žal a pocit viny nad Siriusovou smrtí také časem vybledl. Bylo to přirozené. Ale tenkrát, když to bylo čerstvé a trýznil se tím, měl své přátele, kteří mu pomohli, třebaže se k nim choval jako bastard.

 

Kdo ale podrží Severuse? Albus umírá také. Nepochyboval o tom, že si Severus časem najde jiného milence, ale je to pro něj příliš mnoho změn najednou. Pád Voldemorta, smrt jeho rádce, smrt milence... Možná opustí Bradavice. Mohl by, pokud bude svobodný. Harry se musí ujistit, že v budoucnu bude mít Severus možnost dělat cokoliv, co bude chtít.

 

Zbaví svět toho bastarda Malfoye. Už kvůli němu.

 

Cítil, jak se Severusovy svaly napínají při každém lékařově slovu. Harry ho poslouchal jen na půl ucha.

 

Náhle se Severus tak prudce napřímil, že málem Harryho shodil.

 

„Okamžik, něčemu tady nerozumím! Harry má nějakou nemoc, o které víte už týdny a nic jste pro něho doposud neudělali?“ zeptal se ostře lékaře.

 

Nathan se podíval na Harryho. „Je několik způsobů léčby, ale Harry je všechny odmítl.“

 

Severus si Harryho k sobě obrátil. „Proč?“

 

„Protože by to znamenalo zničení buněk, které vytváří moji krev,“ odpověděl Harry tiše. „Jakmile jsem se to dozvěděl, tak jsem si o tom promluvil s Cuthbertem Entwhistlem. A po tomto způsobu léčby by byla minimální šance na to, že se podaří vrátit mou magii zpět.“

 

„Ale po té léčbě bys měl šanci přežít?“

 

Harry pokrčil rameny. „Ani tak by nebyly moje šance na přežití nějak zvlášť vysoké. Nemoc už je příliš rozrostlá.“

 

Severus se obrátil na lékaře a provrtal ho temným pohledem. „Jak je možné, že jste přišli na jeho nemoc v tak pozdním stádiu? Byl přeci v té vaší zasrané nemocnici několik měsíců!“

 

Harrymu bylo nepříjemné dohadovat se s ním v této pozici a tak sklouznul ze Severusova klína, přičemž zůstal dál zabalený v dece. Albus mu okamžitě přeměnil jeho vlastní křeslo.

 

Snape dál propaloval Nathana pohledem.

 

„To není jejich chyba,“ ozval se Harry přiškrceně.

 

Všichni se na něho podívali, včetně lékaře.

„První alarmující výsledky měli už dávno. Doktor mi řekl, že se v mojí krvi vyvíjí něco znepokojujícího. Bystrozor, který tam měl v té době službu, si myslel, že to nějak souvisí s mojí magií a tak zařídil, že lékaři na mé krevní testy zapomněli.“

 

„A tys to dovolil?“ zavrčel Severus.

 

Harry se provinile zavrtěl v křesle.

 

„Myslel jsem si, že se moje magie nějak oživila. Že začala růst sama od sebe. Musela se přeci nějak - někde objevit, odněkud růst – já jsem přeci nebyl vždycky tak silný, jak jsem byl před… doufal jsem, že se má magie vrací a ty už se nebudeš muset mořit jejím čištěním.“ 

 

Snape se zaposlouchal do jeho skomírajícího hlasu a cítil z něho touhu, kdy Harry den za dnem doufal, že se vrací jeho magie a nezmínil se o tom živé duši. Zklamání, které musel prožít bylo jistě zdrcující. Chtěl ho za tento kousek proklít i konejšivě stisknout v náručí zároveň… sakra!

Podíval se na Draca. „Je to tak, že kouzelníci obvykle touto nemocí netrpí?“

 

„Ne, magie jim poskytuje ochranu,“ řekl Draco tiše.

 

„Tak vrátíme Harrymu jeho magii zpět ještě dnes, a vše se vyřeší. Proč tady ještě sedíme?“

 

„Severusi… já se domnívám… já si nemyslím…“ Draco nemohl najít slova.

 

„Co? Proč tady není Entwhistle? Tohle evidentně přesahuje tvoje schopnosti,“ procedil sarkasticky Severus, který se ve vypjaté chvíli uchýlil ke svým starým zvykům.

 

„Ano, já vím!“ zavrčel Draco. „Včera v noci jsem za Harrym Berta přemístil, spokojen? Nejsem blbej!“

 

„A? Tak ho sem dostaň znovu! V tu dobu ještě nevěděl, že už je Harryho magie vyčištěná.“

 

„Severusi, není nutné, abys křičel na Draca, on mi vážně pomohl,“ vložil se do toho Harry. „Včera v noci jsem Cuthbertovi řekl, že moje magie už bude brzy připravená a on si myslí, že je jen malá naděje, že tohle můj stav vyřeší.“

 

„Lepší malá naděje, než nic! Pokud by ti to dalo navíc pár let…“

 

Harry polknul.

 

„Co?“

 

„Můj organismus je tak oslabený, že by mě to pravděpodobně dorazilo,“ řekl Harry.

 

„Takhle ti to řekl Entwhistle?“ zeptal se Brumbál.

 

Harry přikývl.

„Jak rychle ta nemoc postupuje, Harry?“ zeptal se Albus tiše.

 

Harry se podíval na Nathana.

 

„Odpoledne dorazí nové výsledky, potom budeme moudřejší…“

 

„Musíte mít přeci nějakou představu!“ vybuchl Severus.

 

Nathan se na něho podíval. „Tak měsíc? Plus mínus čtrnáct dní?“

 

„Ne. Ne, ne, tomu nevěřím,“ Severus vyskočil na nohy a zavrtěl odmítavě hlavou. „To nemůže být pravda. Jen se na něho podívejte! To ne!“

 

„Severusi…“

 

„Já tomu prostě nevěřím,“ vyštěkl Snape. „To je nesmysl!“

 

Nastalé ticho přerušovalo jen Hermionino vzlykání.

 

„Tak tedy jakou léčbu Harrymu navrhujete?“ ozval se nakonec Snape. „Pokud by se nám podařilo posílit jeho organizmus, pak bychom mu mohli vrátit včas jeho magii …“

 

„Severusi, promluvil jsem si nejdřív s Ronem jen proto, že ještě musím skoncovat s Luciusem…“

 

„S Malfoyem? Co s tím má kurva společného Lucius?“

 

Harry se podíval na Rona. Chtěl to celé vysvětlit, ale už na to neměl sílu. A co bylo potřeba, stejně už řekl Ronovi. Teď toužil jen po tom, aby mohl spát. „Rone. Vysvětli jim to.“ Sesunul se v křesle, obrátil se k nim zády, přetáhl si deku přes hlavu a zavřel oči.

 

Albus přeměnil jeho křeslo na pohovku, aby se mohl natáhnout. Harry cítil, jak mu Nathan přišel znovu zkontrolovat teplotu a změřit puls. „Rád bych ho dostal zpět na ošetřovnu,“ konstatoval lékař tiše. „Existuje nějaké kouzlo, pomocí kterého ho tam přepravíme?“

 

„Harry! Uvědomuješ si, co děláš?“ Snape přišel až k němu a vzal mu tvář do dlaní, bez ohledu na zuřivé protesty ostatních v místnosti.

 

Velké zelené oči se do něho vpily. „Ano,“ přikývl Harry. „Ron ti to všechno vysvětlí. Jsem strašně unavený.“ Vyndal ruku zpod deky a uchopil Severuse za zápěstí. „Přijdeš za mnou odpoledne?“

 

Severus, i přes svůj hněv na Harryho a přes vzmáhající se zuřivost na nespravedlivý osud, přikývl a než si Harry schoval ruku zpátky pod deku, krátce mu stiskl prsty.

 

»«

 

Později byl Severus ještě podrážděnější, ale už alespoň věděl, proč mu Harry raději nic neřekl. Zatímco Harry tvrdě spal stočený do klubíčka, seděl spolu s Albusem u jeho lůžka na ošetřovně.

 

Později přišel doktor Hammond a poté, co si promluvil si s doktorem Jonesem, seznámili Severuse a Albuse s výsledky testů.

 

„Severusi,“ ozval se Albus tiše. „Máte jen velmi málo času, a ty máš jen dvě možnosti, jak se zachovat.“

 

Severus se na starého muže zadíval. „Opravdu? Jaké jsou tedy podle tebe mé možnosti?“ zeptal se nevrle.

 

„Můžeš se postavit proti Harrymu, nebo ho můžeš podpořit.“

 

„To je všechno?“ zeptal se sarkasticky Severus, když z Albuse už nic dalšího nevypadlo.

„Ano, to je vše.“

 

„No, to jsou vážně úžasné možnosti…“

 

Albus pozvedl ruku, aby ho zastavil.

 

„Harry se na mě jen zřídkakdy obrací s nějakou žádostí, ale poprosil mě, abych přijal fakt, že o magii toho ví více, než většina běžných kouzelníků. Severusi, tohle je pro něj důležité. Chceš mu to snad odmítnout?“ 

 

„A nechat ho kvůli tomu zemřít? Existují i jiní, co by Malfoye dokázali odstranit, copak si vážně myslíš, že to může udělat jenom Harry? Neudělal už toho k sakru dost?“

„Jistě, že toho udělal víc než dost. Ale teď mluvíme o tom, co chce ještě dokázat. Vím jaké to je, blížit se ke konci svého života. To začneš bilancovat své úspěchy a přemýšlíš o tom, co bys ještě mohl udělat. Všechno se stává tak jasné. Harry má daný svůj cíl – měl ho od okamžiku, když si uvědomil, že Malfoy bude stále dělat potíže. Nech ho prosím odejít s vědomím, že udělal vše, co mělo být vykonáno – a že jsme mu v tom všem, co chtěl ještě vykonat, pomohli…“

„Ještě pořád je nějaká šance, že by mohl žít…“

 

Albus zůstal zticha.

 

Severus si položil hlavu do dlaní. „Vím, že se chytám stébla. Ale já… jak bych se mohl jen tak lehce vzdát naděje, Albusi? Já prostě nemůžu,“ řekl třesoucím se hlasem.

Brumbál se k němu naklonil a útěšně ho poplácal po ruce.

 

„Zhruba tak před měsícem mi Neville Longbottom nabídl, že bude za mě držet ochrany hradu, abych před tím, než zemřu, mohl žít chvíli podle svého,“ řekl konverzačním tónem. „Byl jsem ohromen. Byla to jedna z nejlepších nabídek, jakou jsem kdy v životě dostal. Možnost získat svobodu a vůbec se neznepokojovat tím, že jsem na někoho naložil své povinnosti. Nemohu vypovědět, jak se mi ulevilo, když mi tato pomoc byla nabídnuta,“ odmlčel se. „Nemůžeš něco podobného udělat pro Harryho, Severusi? Upřednostnit jeho potřeby nad ty své?“

 

„Jeho potřeby? Ale on to přece nedělá pro sebe!“ zasyčel Severus.

 

Harry se v posteli neklidně zavrtěl.

 

„Ano, ale pro sebe to potřebuje udělat také. Harry chce odejít s vědomím, že jsou všichni jeho blízcí v bezpečí. On tě miluje, můj chlapče. Copak to nechápeš?“

 

»«

Harry se probudil až pozdě odpoledne. U jeho lůžka seděl Albus a listoval si nějakým časopisem o cestování.

„Severus tady není?“ zeptal se Harry úzkostně.

 

„Vaří nějaké lektvary,“ odvětil mírně Albus. „Potřeboval si vyčistit hlavu. U kotlíku nachází úlevu.“

 

Harry si lehnul na záda. Měl horečku a byl zpocený.

 

„Chceš se napít?“ zeptal se ho ředitel.

 

Harry s chutí vypil chladný dýňový džus.

 

„Potřebuju sprchu,“ popotáhl nosem. „A nevím, kam mám jít,“ řekl a jeho hlas zněl opuštěně. „Nechci zůstat tady na ošetřovně.“

 

„Já bych řekl, že by ses měl vrátit do společného bytu k Severusovi,“ navrhl Albus.

 

„Ale on nechce…“

 

„Severus požádal Dobbyho, aby přestěhoval tvé věci zpět. Ještě včera večer, takže nemusím dodávat, že to neudělal jen proto, že jsi nemocný.“

 

„Od té doby si to mohl rozmyslet.“

 

„Pokud se teď cítíš trochu lépe, tak je tady pár věcí, které bych chtěl s tebou probrat.“

 

„Jistě. Ale své rozhodnutí měnit nebudu.“

 

„Já vím. Jen mě napadlo, že bys měl mít možná sepsanou poslední vůli. Co si o tom myslíš?“

 

»«

Poslední komentáře
04.01.2017 14:24:00: www.betterware-katalog.cz Betterware
17.03.2016 17:21:26: www.kosmetika-sleva.cz Oriflame cz . www.kosmetika-slevy.cz oriflame cz . www.kosmetika-registrace...
22.12.2010 09:18:55: Na mňa je toto už trochu veľa. Ten príbeh sa mal skončiť po páde Voldemorta, už ten rozchod Harryho ...
16.10.2010 21:23:28: Je to báječná povídka a báječný překlad
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.