Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

40/B - Harryho návrat do Bradavic

I přes zničující vedro a absenci mého drahého noťásku pro Vás máme novou kapitolu… Jistě jste si všimli, že jsem v poslední době na stránkách nebyla moc vidět… je mi líto, že jsem se Vám nemohla víc věnovat, ale můj stařičký PC snáší tato horka ještě hůř než já a to je opravdu co říct… Co dodat? Užijte si další střípek našeho vyprávění a buďte prosím k Philo shovívaví, já už jsem ji proklela za Vás…

»«

 

Severus odcházel ze své poslední vyučovací hodiny s pronikavou bolestí hlavy. Völlerovi se podařilo vyhodit do vzduchu kotlík a on byl naštvaný sám na sebe, že tomu nedokázal včas zabránit. Měl před sebou kupu domácích úloh na opravu a práci na čištění Harryho magie, přitom jediné po čem toužil, bylo uvelebit se ve svém křesle s hrnkem bylinkového čaje a usnout. Bohužel, když přišel domů, v jeho oblíbeném křesle ležel stoh knih, který byl zároveň i jediným důkazem toho, že by se Harry pokoušel udělat v pokoji pořádek.

 

Pomalu a jistě v něm narůstal vztek. Zamířil do ložnice, kde našel Harryho nataženého na posteli. Pokoj byl prosycen potem nemytého puberťáka a Snapeova trpělivost rázem přetekla. Prudce rozrazil dveře šatní skříně, čímž si přiživil bolest hlavy a probudil Harryho.

 

„Severusi? Přišel jsi na oběd?“ zamumlal Harry zastřeným hlasem.

 

„Ne, před chvílí skončilo vyučování,“ odsekl Severus. Vytáhl ze skříně čistý hábit, aby si převlékl oblečení, které bylo zasaženo nehodou ve třídě. „Vlastně to byla jen první část mého pracovního dne. Promarnil jsem sedm hodin výukou nekompetentních idiotů a následujících osm hodin budu trávit opravováním jejich blábolů, kterým říkají esej, řešením problémů ve své koleji a čištěním tvé magie.“ Vytáhl ze skříně i čistou košili a kalhoty a napadlo ho, že by mu mohla ulevit horká sprcha. Harry může počkat, i když vzhledem k odéru, který se kolem něho linul, by to bezesporu potřeboval víc.

 

„A co jsi dnes dělal ty?“ zeptal se jedovatě.

 

Harry se převalil na záda a přehodil si ruku přes obličej. „Začal jsem uklízet…“

 

Snape čekal.

 

„To je vše?“ zeptal se po chvíli. „Strávil jsi zhruba třicet vteřin tím, že jsi přesunul část knih do mého křesla?“

 

„Byl jsem unavený,“ zamumlal Harry.

 

To byla poslední kapka.

 

„Tak ty jsi unavený?“ vybuchl Severus. „A co si k sakru myslíš, že jsem já? Jsem absolutně vyčerpaný! Pekelně mě bolí hlava a vypadá to, že jsem svou poslední dávku lektvaru dal jednomu arogantnímu klackovi, který své potíže s největší pravděpodobností jen předstíral, aby nemusel dělat domácí úlohy. Několik předešlých měsíců jsem neměl čas vařit, protože jsem byl příliš zaneprázdněný. A co jsi dělal ty, že jsi tak strašně unavený? Naprostý hovno! Víš, co ti povím?“ procedil skrz zaťaté zuby a rozepnul si košili.

 

Harry trochu nadzvedl ruku a podíval se na Severuse.

 

„Od té doby, co ses vrátil, na všechno kašleš. Já vím, že je to těžké, když nemáš magii, ale myslel jsem si, že alespoň začneš znovu běhat, a že rozeběhneš hodiny tělesné výchovy s mladšími žáky. Albus mi říkal, že jsi o to projevil zájem. Ale jak je vidět, bavilo tě běhat jen na základně, když jsi byl obklopen svalnatými vojáky, ale kvůli zdejším dětem nejsi ochotný hnout ani prstem. Přitom jsi to byl právě ty, kdo otravoval ostatní a nutil je překonávat sebe sama. Ale víš ty co? Jsi zatracený líný bastard, Harry Pottere. Neumíš s ostatními táhnout za jeden provaz, chceš jenom brát a nic dávat.“

 

Severus si rozepnul knoflíky na kalhotách, nechal je spadnout na podlahu a vystoupil z nich.

 

Harryho mlčení Severuse podráždilo ještě víc.  

 

„Možná by nebylo špatné, kdys měl svou vlastní místnost,“ řekl nakonec. „Jsem si vědom toho, že potřebuješ, abych s tebou šoustal, ale já bych opravdu ocenil, kdybych měl svou pracovnu jen pro sebe. A také postel, která nepáchne puberťákem, který v ní zřejmě masturbuje, zatímco já se štvu jako pes.“

 

Severus ze sebe strhl košili, nahý vešel do koupelny a zabouchl za sebou dveře.

 

»«

 

Harry ještě několik okamžiků ležel a snažil se pochopit, co se vlastně stalo. Když uslyšel zvuk sprchy, pomalu vstal z postele. Měl pocit, že je úplně vyždímaný, jak fyzicky, tak emocionálně.

 

Severus měl samozřejmě pravdu.

 

Stejně bylo pro Harryho překvapující, jak dlouho ho u sebe Severus strpěl, aniž by po něm žádal nějakou činnost.

 

Zvedl z podlahy zmuchlanou košili a kalhoty, které tam odhodil před tím, než vlezl zpět do postele. Obul si boty a šoural se do obývacího pokoje.

 

»«

 

Severusův vzkaz ještě ležel na stole.

 

Harry na spodní část pergamenu v rychlosti načmáral svou omluvu a rozhlédl se po místnosti. Měl v úmyslu odtud odejít dřív, než Severus vyjde ze sprchy, ale před tím ještě chtěl udělat vše pro to, aby už neměl důvod se na něho zlobit. Zašátral v kapse, vytáhl z ní několik tablet paracetamolu a položil je na stůl vedle dopisu. Severus tyto léky znal, a jestli ho opravdu bolí hlava tak, jak říkal, mohl by se smířit i s použitím mudlovské medicíny.

 

Znenadání se v místnosti objevil Dobby.  

 

„Dobby! To je skvělé!“

 

„Pane Harry? Jste v pořádku?“ zeptal se domácí skřítek a ustaraně si ho prohlížel.

 

„Jen jsem unavený. Mohl bych tě požádat o laskavost?“ šel Harry rovnou k věci, aby se nemusel setkat se Severusem, „Jdu se projít. Mohl bys mezitím převléknout povlečení v posteli? A potom rychle sbalit mé věci a přestěhovat je do jiného pokoje? Mockrát ti děkuji.“

 

Než stačil Dobby odpovědět, otočil se na podpatku a mířil ke dveřím. Cítil úlevu, ale zároveň se mu chtělo plakat.

 

Když však otevřel dveře, tak za nimi k jeho překvapení stál Dobby a v ruce držel jeho teplý plášť.

 

„Jen pro případ, že by vám byla zima, pane Harry.“

 

Harry se sehnul a sevřel skřítka v náručí, čímž to malé stvoření naprosto ohromil. Dobbyho uši mu lehce pleskaly kolem hlavy, když se ho skřítek neohrabaně pokusil poplácat po zádech.  

 

„Děkuji ti za všechno,“ řekl Harry. „Bylo pro mě ctí být tvým přítelem.“

 

Skřítek zvedl k Harrymu své obrovské oči. „Dobby se objeví, až se vrátíte – stačí jen zavolat, Harry Pottere. Dobby vám zatím najde nějaký pěkný pokoj, ano?“

 

„Děkuji ti,“ řekl Harry a narovnal se.

 

Netušil kam jde, věděl jen to, že musí co nejdál odtud. A teď, když měl svůj plášť, tak byl cíl jeho cesty jasný. Prošel chodbami sklepení a zamířil ven z hradu. Jezero se lesklo v posledních paprscích odpoledního slunce a vzduch byl plný svěžesti. Harry se zhluboka nadechl. I přes to, že nemohl běhat, chodil do těch míst na procházku skoro každý den. A tak i dnes zamířil k jezeru.


»«

Severus v koupelně prudce otevřel dvířka toaletní skříňky a přehraboval se v lahvičkách, které tam měl uložené. Hledal univerzální prostředek proti bolesti, který používal ve dnech, když se Voldemort rozhodl zpříjemnit si svůj večer jeho mučením. Po chvíli našel, co hledal.

 

Jedním douškem vypil obsah lahvičky, stoupl si pod sprchu a nechal na sebe téct horkou vodu tak dlouho, dokud se necítil na to, aby se začal umývat a spláchl tak ze sebe poslední následky nehody ve třídě.


Rozhodl se, že požádá Crabba, aby za něho dohlédl na studenty, kteří dnes měli být po škole. Neměl sílu na to, aby se vrátil zpět do své třídy. Vystoupil ze sprchového koutu, luskl prsty na domácího skřítka a požádal ho, aby panu Crabbovi předal zprávu.

 

Začal se utírat, ale nechtělo se mu vyjít ven a čelit Harryho ublíženému výrazu. Nebo spíše jeho vzteku. Otočil se, aby si napustil vodu do vany a zatímco natékala, sedl si na okraj vany a ostříhal si nehty na nohou. Měl zlost sám na sebe, že si na Harrym vylil svůj dnešní mizerný den.

Dobře, pokud by měl být k sobě upřímný…

 

Tak nejen dnešní, ale i včerejší.

Nicméně Severus byl také v rozpacích, rád by věděl, kam se poděl ten muž, kterého tak dobře znal. Je ten rozdíl jen v chybějící magii? A je ta Harryho letargie způsobena nedostatkem magie? To by bylo celkem pochopitelné. Jakmile bude mít Harry svou magii zpět, vážně by stálo zato sepsat o tom studii. Uvažoval, který časopis by byl pro uveřejnění článku na toto téma nejlepší.


Myšlenkami se zatoulal k předchozí noci. Proč s ním Harry nepromluvil o svých plánech? Bylo zřejmé, že to probral s Ronem Weasleym. Ale na druhou stranu Weasley je jeden z Harryho nejlepších přátel a krom toho také patří k hlavním stratégům Řádu.

 

A pak, Harry si byl jistě vědom toho, že by s tím Severus nesouhlasil.

 

Což byl jistě ten hlavní důvod, proč mu to neřekl.

 

Severus si uvědomil, že kdyby se dostal do jeho kůže, tak by jednal naprosto stejně.

 

A možná byl Harry opravdu daleko línější, než očekával, ale zase přečetl velkou kopu knih.

 

Severus prostě jenom není zvyklý dělit se s někým o svůj prostor.

 

O svůj život.

 

Všechno to je jen o kompromisech.

 

Ale oni to zvládnou, vždyť na to mají ještě kolem sta let.

 

Když později vyšel z koupelny a našel čistě převlečenou postel a uklizený obývací pokoj, usmál se. Takže nakonec to je opravdu dávat i brát. Přečetl si omluvu na spodní straně svého vzkazu a uviděl mudlovské léky proti bolesti. Zjištění, že Harry myslel na to, aby mu ulevil od bolesti i potom, co na něho tak křičel, ho zahřálo u srdce.

 

Všiml si, že na věšáku u dveří není Harryho plášť a uvažoval, koho z přátel šel asi navštívit. Možná Hagrida. Třeba dostal chuť na jeho tvrdé koláčky a čaj. Usmál se pro sebe a odešel pokračovat v čištění Harryho magie.

 

O Harryho plánech si promluví později v klidu.

 

»«

 

Draco zhasl světlice nad famrpálovým hřištěm - zmijozelští totiž měli ve zvyku několikrát ročně trénovat i za tmy, pro případ, že by se hra protáhla až do noci - a aby uvolnil ztuhlé svaly, rozhodl se, že se pomalu proletí kolem jezera. Sprchy na famfrpálovém hřišti byly v tuto noční dobu už zamčené, takže všichni z jeho týmu se vydali na cestu k hradu. Raději je nechal jít napřed, aby mohl nepozorovaně proklouznout nahoru do Nevillova pokoje a vysprchovat se tam. Začalo pršet. Neměl rád, když mu při velkých rychlostech vítr bičoval tváře a déšť ztěžoval jeho vidění, ale když teď létal pomalu, bylo drobné mrholení docela příjemné.   


Mezi stromy zaregistroval nějaký pohyb. Zpomalil a přemýšlel nad tím, jaké zvíře se tam asi schovává.

 

Trvalo mu jen chvíli, než zjistil, že pod stromem sedí zahalená postava. Přistál tiše opodál a vytáhl hůlku.

 

Vykouzlil kolem sebe ochranný štít a se zašeptáním Lumos posvítil na postavu tak, aby toho člověka oslnil, ale sám zůstal ve stínu.

 

„Draco, proč mě tady oslepuješ?“ ozval se Harry tiše.

 

Zmijozel sklonil hůlku a přistoupil k němu blíž.

 

„Co tady k čertu děláš?“ zeptal se a zadíval se na Harryho, který tam seděl zabalený v plášti u paty stromu jako hromádka neštěstí.

 

„Usnul jsem tady,“ odvětil Harry prostě.

 

Draco se zamračil. „Jsi celý promoklý, ty idiote! Proč ses nevrátil do hradu?“

 

„Nemůžu.“

 

„Nemůžeš? Proč bys, do prdele, nemohl?“ Draco si přičapl vedle Harryho. Jeho instinkty na něj přímo křičely, že není něco v pořádku.

 

„Právě proto.“

 

Draco k němu vztáhl ruku a dotkl se jeho čela. Cítil, že úplně hoří. „Mluvíš z cesty,“ oznámil mu. „Pojď, půjdeme dovnitř spolu.“

 

„Nemluvím z cesty,“ usmál se Harry. „Jen jsem se snažil být vtipný. Ale vidím, že neúspěšně.“

 

Na Dracův nechápavý pohled dodal: „Říkal jsi – proč bys, do prdele, nemohl? A já jsem odpověděl právě proto.“

 

„Asi tě to překvapí, Harry, ale pamatuji si, co jsem říkal,“ odsekl Draco. „No tak vstávej. Pomůžu ti vrátit se dovnitř.“

 

„Děkuji ti za velkorysou nabídku, ale myslím, že si to budeš chtít ještě rozmyslet,“ prohlásil Harry a zůstal dál sedět. „Musel bys mě ošukat, abych viděl Bradavice a mohl jsem jít dovnitř.“

„Cože?“

 

„Nepochybuji o tom, že moc dobře víš, co musím dělat, abych mohl zůstat na hradě. Včera v noci jsem nešoustal ani nepolykal, tak jak to Hermiona vymyslela. Teď je všechno pryč. Ale na tom už nezáleží.“

 

Draco se posadil vedle Harryho. Nejspíš není ta pravá osoba, ale možná Harry jen potřebuje, aby ho někdo vyslechl.

 

„Proč na tom nezáleží?“

 

„Severus mě vyhodil. Takže žádný sex. Žádné Bradavice. Nechci, aby mě ošoustal někdo jiný. A nechci kouřit někoho jiného. Já chci jenom Severusova ptá…“

 

„Harry! To je na můj vkus příliš mnoho detailů,“ zaječel Draco.

 

Harry se zasmál. „Promiň. Cítím se jako idiot. Myslel jsem, že bych mohl zachránit svět. Ale teď jsem na to příliš unavený. Ale že je tady krásně. Bylo by pěkné zemřít na tak krásném místě. Miluju Severuse. Strávil jsem s ním nejlepší kus svého života.“

 

Obrátil se k Dracovi a chytil ho za ruku. „Řekneš mu to, Draco? Prosím!“

 

„Řekni si mu to sám, ty idiote. Každý se čas od času pohádá. Tak se seber. Možná, že když tě dostanu až k hradu, bude pak stačit jen polibek… nebo trocha slin…“

 

Draco zoufale doufal, že si to nebudou muset rozdat na trávníku před vchodem do hradu. Tedy Severus s Harrym, samozřejmě. On by v žádném případě nemohl…“

 

„Nemyslím si, že bych to dokázal,“ ozval se Harry.

 

„Co? Políbit Severuse?“

 

„To bych asi zmáknul,“ ušklíbl se Harry. „Nemůžu jít zpět. Moje nohy vypověděly službu.“

 

„Stalo se ti něco?“ svraštil Draco obočí.

 

Harry se hořce zasmál. „Dalo by se říct, že ano.“

 

Draco nečekal na svolení, i když by měl. Harry byl stále při vědomí, třebaže mluvil z cesty. Bez zaváhání vsunul ruku pod jeho plášť, dotkl se břicha a...

„Ne!“ vykřikl Harry.

 

Byl to jen zlomek, po který se Dracovi podařilo vstoupit do jeho těla. Harry neměl žádnou magii, která by mu umožnila delší spojení. Ale…

 

„Pro Merlina!“ zařval Draco a spadl po zádech do trávy.

 

Harry se k němu s hrůzou v očích naklonil.

 

„Nikomu to neříkej,“ drmolil. „Jsi přeci léčitel! Musíš ctít lékařské tajemství!“

 

Draco si roztřeseně klekl.

 

„Harry, ty… ty to víš?“

 

Harry se opřel o strom a chrčivě se zasmál. Nebyl to ani trochu příjemný zvuk.

„Bolí mě celé tělo, mám pocit, že je mým kloubům o sto let více než Albusovým, neustále mě bolí hlava, krvácím z nosu, mám závratě, jsem pořád unavený… ano, Draco, vím.“

 

„Zavolám k tobě Berta Entwhistla…“

 

„Ten už mě viděl.“

 

„Cože? Kdy?“

 

„Pár týdnů před tím, než jsem se vrátil do Bradavic. Hned po té, co jsem se to dozvěděl.“

 

„Takže on tě teď léčí?“

 

„Víš moc dobře, že nemůže. Nemám v sobě žádnou magii.“

 

„Merline. Proč jsi nám něco neřekl? Abychom si pospíšili? Musíme ti okamžitě vrátit tvou magii.“

 

„Mám pocit, že na to už je příliš pozdě, nemyslíš?“ řekl Harry tiše.

 

„Já… Harry…“ Dracův hlas zněl vyděšeně. I z toho mála, co uvnitř viděl, byl překvapený, že je Harry stále na živu a že je schopný komunikovat.

 

„Je to průser, já vím,“ potvrdil jeho myšlenky Harry.

 

„Ví Snape…“

 

„Co jestli ví? NE!“

 

„Dobrotivý Merline.“ Draco zjistil, že se chvěje.

 

Harry se k němu naklonil a pohladil ho po hřbetu ruky. „Omlouvám se, že jsem tě tak šokoval.“

 

Draco k jejich oboustrannému překvapení svou ruku otočil a pevně stiskl Harryho dlaň. „Je mi to tak líto,“ zamumlal.

 

„Mě taky. Miluju Severuse. A byl jsem právě teď tak šťastný. Ale tak nějak ze mě všechno vyprchává. Ne… to není ono, ale je těžké to vysvětlit. Je to kruté, ale i milosrdné zároveň. Jen… ještě se musím vypořádat s tvým otcem. Potom teprve budu moct zemřít v klidu, s vědomím, že je Severus v bezpečí. Samozřejmě také ty a Hermiona a všichni ostatní,“ dodal. „Jsem příliš unavený na to, abych přemýšlel, natož mluvil. Můžeš mi pomoct, Draco?“   


Draco stále nemohl vstřebat to, co viděl, nebo slyšel a aby toho nebylo málo, tak ho ještě Harry Potter požádal o pomoc. Draco nasucho polkl a přikývl.

 

„Samozřejmě.“

 

„Bylo by vážně hezké, kdybych mohl zemřít tady,“ řekl Harry znovu. „Cítím se tak smířený. Nechce se mi hýbat. Ale mám před sebou ještě jeden úkol,“ řekl. Rukama se vzepřel o kolena a potom namáhavě vstal. Zavrávoral a musel se opřít o strom.

 

Draco k němu přikročil.

 

„Vezmu tě k sobě na koště, Harry. Budu tě držet. Vím, že to nebude příliš pohodlné, ale zvládneme to, ano?“

 

Strčil koště mezi Harryho nohy, sedl si za něho a pevně ho obejmul. Harry byl úplně promáčený, hlava se mu vyvrátila dozadu a bezmocně klesla na Dracovo rameno.

 

Draco sevřel Harryho jednou rukou, nashromáždil si v puse sliny, naslinil si dva prsty druhé ruky a přejel jimi přes Harryho rty.

 

„Otevři pusu,“ nakázal tiše ve snaze dostat sliny do Harryho úst.

 

„Polkni.“

 

Harry ho poslechl.

 

„To jsou sliny?“

 

„Jo. Nemohl jsem ti dát francouzáka, Pottere, vypadáš jako zdechlina,“ řekl Draco hrubě, aby skryl vlastní rozpaky.

 

Harry se zasmál, a bez další výzvy otevřel ústa, aby to Draco mohl zopakovat.

 

„Dobře, uvidíme, jestli to bude fungovat,“ prohlásil Draco. „Vezmu tě rovnou na ošetřovnu.“

 

Harry sotva znatelně přikývnul.

 

„Můžu zavolat Berta, aby se na tebe znovu podíval?“ zeptal se Draco, když se pomalu a těsně nad zemí blížili k hradu. Vypadalo to, že se i jeho koště zdráhá nést člověka bez magie.

 

„Ano. A zkontaktuj, prosím, i mé mudlovské lékaře. Mohli by mi pomoct vydržet ještě týden, nebo dva. Musím nejdřív dokončit svou práci.“

 

Draco zjistil, že pláče.

 

»«

 

Téže noci se Severus do svých komnat téměř přiřítil.  

 

Konečně! Konečně se jim podařilo vyčistit Harryho magii! Kdyby nebylo tak pozdě, trval by na tom, aby ji převezli do Bradavic okamžitě.

 

Ve slabém osvětlení, které vycházelo od ohně z krbu, zjistil, že je obývací pokoj stále uklizený. Spokojeně se usmál a zamířil do ložnice.

 

Zamračil se, když našel v ložnici nedotčenou postel, ve které očekával spícího Harryho.

 

Když vcházel do koupelny, srdce mu už bilo jako na poplach.

 

Místnost byla bez poskvrnky, tak, jak ji uklidil po své poslední návštěvě. Na háčku visel čistý ručník…

 

Rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že je tam jen jeden ručník, jeden zubní kartáček.

 

Bezhůlkovým kouzlem rozsvítil světla po celém bytě.

 

Na Harryho straně postele chyběly knihy.

 

Snape otevřel skříň. Jeho šaty tam visely úhledně srovnané, osamoceně, bez ledabyle nastrkaného Harryho oblečení.

 

Jedna ze zásuvek byla také prázdná.

 

Obývací pokoj vypadl velmi elegantně, jen co je pravda.

 

Ale nebyla v něm ani jedna z Harryho věcí.

 

Zatleskal a chvíli na to se objevil domácí skřítek.

 

„Profesore Snape, pane? Co pro vás může Lenny udělat?“

 

„Kde jsou věci pana Pottera?“ štěkl na ni.

 

„V novém bytě pana Pottera, pane,“ řekla skřítka a obrovskýma očima ustrašeně koukala na mistra lektvarů.

 

„Proč?“ ptal se Snape.

 

„To Lenny neví, pane, věci pana Pottera přestěhoval Dobby.“

 

„Přiveď mi ho sem.“

 

Snape přistoupl k baru a třesoucíma se rukama si nalil sklenku whisky.

 

Oproti skřítčím zvyklostem se Dobby objevil v místnosti za neobvykle dlouhou dobu.

 

Dost dlouhou na to, aby se Severus cítil ve svém bytě opuštěně, navzdory faktu, že tu celá léta bydlel sám.

 

Dost dlouhou na to, aby si vybavil vše, co na Harryho vychrlil v záchvatu vzteku.

 

„Profesore Snape, pane?“

 

„Řekni panu Potterovi, aby se okamžitě vrátil. Nebo mě vezmi do jeho pokoje,“ přikázal rázně a dopil zbytek whisky. Řekne Harrymu, že právě dokončili čištění jeho magie a potom se s tím pitomým klukem pomiluje. Už se viděl, jak se probírá prsty jeho nádhernými vlasy…“

 

„Pan Potter spí,“ odvětil Dobby klidně.

 

Snape se na neústupného skřítka podíval. „No tak zatím přines zpět jeho věci. Došlo jen k nedorozumění,“ nařídil mu.

 

Skřítek se napřímil. „Dobby je odpovědný výhradně panu Potterovi,“ řekl odhodlaně a zmizel.

 

Snape tam zůstal stát sám, s prázdnou sklenicí v ruce, přemožen domácím skřítkem.

 

Pomalu se dovlekl do postele. Studené lůžko bylo nehostinné a pronikavě vonělo pouze pracím prostředkem. Severus se přetáčel z boku na bok ve snaze se uvelebit. Jak se převracel, otřela se mu deka o mužství a to mu připomnělo, že se nemiloval s Harrym! Náhle ztuhnul a posadil se. Uvědomil si, že včera v noci také k ničemu nedošlo... to znamená, že Harry už nepotřebuje… jeho fyzické přispění… k tomu, aby mohl zůstat v Bradavicích.

 

Věděl, že by měl být rád, ale v tu chvíli se cítil ještě osamělejší.

»«

 

 

Poslední komentáře
18.07.2010 17:17:56: SafraT^T človek sa vráti s tábora, smutný, že tých skvelých ľudí zas rok neuvidí a do toho ešte fack...
16.07.2010 22:20:08: Ja dúfam že z Heriho bude zase mág a že sa vylieči a ostane s Severusom.
16.07.2010 17:05:45: Ano... všichni litují Harryho, jak jsem čekala... mně ho ale líto není, jsem asi potvora. Přála bych...
16.07.2010 00:35:01: Falki, nebuď sprostá, nebuď sprostá, nebuď sprostá.... ááááááá!
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.