Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

40/A - Harryho návrat do Bradavic

Děkuji Vám všem, kdož jste mi vyjádřili soustrast ke skonu noťásku… tuto kapitolu - tak jako vždy - věnuji našim pilným komentujícím:  Aduška, Airiny, Anfulka, Anna, Bara1982, Cory, Elza, Falkira, Gigi, gleti, helush,Isabel, Jahavi, Janica, Kaaatulilinka , Leňule, Michangela, minimar, Miriabar, Mononoke , Nade, nadin, Netfale, Nikol, Profesor, Saskya, Slimča, soraki, Teressa, Vina, Wigy , zulík.

»«

 

Na začátku této kapitoly autorka píše, jak pro ni tato kapitola vůbec nebyla snadná... musím zkonstatovat, že nebyla snadná ani pro překladatelský tým...

»«

 

Jakmile Harry vstoupil do Velké síně, byla jeho obrovská úleva a radost nad tím, že se konečně mohl vrátit, zakalená tím, že počáteční vlnu jásotu a potlesku vystřídalo šokované lapání po dechu.  

Najednou mu přišlo směšné, že po tom všem, co měl za sebou, úplně zapomněl na svou zjizvenou tvář a na to, jakou odezvu mezi studenty bude mít jeho maska. Na okamžik zpomalil, ale potom mu hlavou prolítla myšlenka, že je mu to vlastně jedno. Vypjal hruď, se vztyčenou hlavou prošel uličkou a posadil se k nebelvírskému stolu. Neville a Ron se posadili po jeho boku, každý z jedné strany.

 

Hluk utichl, jakmile povstal Albus Brumbál.   

 

„Výborně, výborně, zdá se, že všichni máte z našeho překvapení velkou radost! Harry Pottere, vítej zpět mezi nás.“

 

Po těchto slovech vypukl jásot nanovo. Harry sotva dokázal potřást rukama všem nebelvírům, kteří se k němu natahovali přes stůl - Deanovi, Seamusovi, Levanduli a mnoha dalším známým tvářím.    

 

„Ještě mám pro vás několik upozornění.“

 

Síň opět utichla.

 

„Doufám, že nebudete tak pošetilí, abyste se snažili jít za panem Potterem a chtěli ho obejmout,“ usmál se Brumbál, když na jeho průpovídku zareagovalo několik studentů smíchem, „anebo se pokoušet své umění porovnávat se silou magie mága,“ dodal ke všeobecnému pobavení.

 

„Pan Potter byl na výcviku na utajeném místě a možná vás bude také zajímat, že informace o tom, že minulý týden bylo zatčeno tucet Smrtijedů, byla pravdivá.“

 

Sálem se rozlehl šum.

 

„Ale co v té zprávě chybělo, bylo to, že pan Potter přemohl devět či deset z nich, aniž by mu kdokoliv pomáhal. A jak jsem vyrozuměl, rozhodl se přitom vyzkoušet své nové dovednosti, které načerpal u našich mudlovských kolegů – a předpokládám, že to udělal čistě pro potěšení z toho, že to ovládá,“ řekl ke všeobecnému veselí. „Ano, slyšeli jste dobře, opravdu je přemohl jen pomocí nově získaných mudlovských dovedností. Jak se zdá, stal se z Harryho dobrý student.“ Když zaregistroval příznivou reakci u studentů, nadzdvihl obočí. „A jistě proto pro většinu z vás nebude žádné velké překvapení, když mág Potter,“ zdůraznil jeho titul, „nebude pokračovat v běžné výuce. Stejně ho podezřívám z toho, že v poslední době chodil na hodiny jen proto, aby předstíral, že je běžný kouzelník.“ Sálem se opět ozval smích. „No, nemám pravdu, Harry?“ zvolal na něho ředitel.

 

„Jako byste ji někdy neměl, pane?“ odpověděl Harry, což vyvolalo další salvu smíchu.

 

„Snažím se,“ přitakal Brumbál škádlivě. Vzápětí však zvážněl a obrátil se zpět ke studentům. „Jen někteří z vás věděli, že naše škola měla tu čest, že ji navštěvoval mág a jiní se to dozvěděli až před závěrečnou bitvou. Pan Potter bude nyní přestěhován do míst, které jsou vyhrazeny zaměstnancům školy, a bude věnovat svůj čas nějakému výzkumu. Říkám vám to proto, že ho dozajista budete potkávat na chodbách a věřím, že se k němu budete chovat s náležitou úctou, která mu náleží,“ prohlásil ředitel tak přísně, že Harry zahanbeně sklonil hlavu. „Vím, že někteří z vás mu budete chtít složit slib věrnosti, ale musím vás požádat, abyste respektovali moudrost našeho mága: výslovně uvedl, že v současné době nebude žádné takové sliby akceptovat a já očekávám, že nám dá vědět, jakmile uzná, že je ta pravá chvíle pro to, abyste tak učinili. V tomto, stejně tak jako v dalších oblastech znalosti magie mu prostě jako nejvyšší autoritě musíme důvěřovat. Doufám, že jste mi všichni dobře porozuměli,“ dodal pevně.

 

Sálem se ozvalo mnoho překvapených výkřiků a mumlání rezignovaného souhlasu.

 

„Navzdory tomu je mág Potter tak laskav a nabízí všem studentům jedinečnou příležitost. Pokud na něho máte otázky týkající se magie, a v případě, že váš dotaz bude vznesen z upřímného zájmu o věc, je ochoten vyslechnout každého z vás, bez ohledu na to, jak se vám samotným bude zdát vlastní dotaz absurdní. Své dotazy můžete zapsat na pergamen, který je k tomuto speciálně určený. Mág bude na vaše otázky odpovídat jednotlivě, nebo pokud bude mít pocit, že si vaše otázka zaslouží pozornost širšího publika, svolá na později diskusní setkání, kde toto téma rozebere hlouběji. V minulosti byl takový postup u mágů uplatňován jen na setkání Starostolce, nebo při zasedání mezinárodní kouzelnické rady, takže doufám, že oceníte čest, které se vám tímto dostává, a pečlivě si své dotazy promyslíte. Nyní ale už musí mít náš mág jistě hlad! Pojďme se dát do jídla!“


K Harryho údivu mu první otázku položil Dean.

 

„Harry, kamaráde,“ řekl ležérně, zatímco si nabíral brambory, „jak to, že sedíš tady a ne s učiteli?“

 

„Chtěl jsem se s vámi pozdravit,“ ušklíbl se na něho Harry. „Myslím, že bych asi měl sedět u hlavního stolu, ale...“

 

„Stýskalo by se ti po nás?“ zasmál se Seamus.

 

„Opravdu netuším proč, ale tak nějak to je,“ přikývl Harry. „Povíte mi, co jsem všechno propásnul? Co se tady mezitím událo?“

 

Harry se trochu obával, aby jeho spolužáci nebyli příliš ovlivněni ředitelovým projevem, ale k jeho úlevě a radosti se u stolu rozproudil úplně normální hovor o nejnovějších událostech na hradě. Nikdo nezmínil Harryho masku na obličeji, nebo cokoliv, co by mu bylo nepříjemné.

 

»«

Popravdě řečeno, Harry se nemohl vzpamatovat z faktu, že mu hrad umožnil přístup.

 

Když mu Severus vysvětloval Hermionin nápad, tak se mladý nebelvír poprvé od útoku Smrtijedů od srdce zasmál, nicméně cítil, že jeho šance na návrat do Bradavic jsou nyní větší, než kdy předtím. Sotva před třemi hodinami se spolu vášnivě pomilovali. Harry do každého dotyku vložil všechny své city a posouval tak Severusovu touhu výš a výš, dokud se Severus, celý rozžhavený a zadýchaný, nezmocnil jeho těla. Dokonce ještě teď Harryho při každém pohybu na tvrdé lavici bolel zadek, jako připomenutí toho, jak divoce si ho jeho milenec bral.

 

»«

Po příjezdu do Bradavic, kdy byl velmi vlídně uvítán ředitelem v jeho kanceláři, Harry okamžitě vznesl své požadavky. Albuse to poněkud zaskočilo, ale Harry věděl, že na nějaké taktizování nemá nyní moc času.

 

Bez skrupulí mu oznámil, že chce žít se Severusem v jeho bytě a když Brumbál navrhl, jestli by nebylo lepší, kdyby jako student zachovával dřívější diskrétnost, odvětil mu, že už nebude pokračovat ve studiu, ale i přes to doufá, že mu hrad poskytne útočiště. Na vysvětlenou dodal, že nemůže žít podle předchozího řádu už jen proto, že není schopen se přemístit k Severusovi do jeho komnat a že by časté cesty z jeho pokoje do sklepení pravděpodobně způsobily více klevet, než jeho přestěhování. Krom toho se také sníží riziko, že se přimíchá do nějaké studentské strkanice.


Poté se Harry otočil na Severuse. „Tedy pokud ti nebude vadit, mít mě u sebe doma? Jestli by ti to bylo jakkoliv nepříjemné, můžu si na hradě najít nějakou komůrku v blízkosti tvých komnat.“

 

„Vzhledem k tomu, že již nejsi student, tak nevidím žádný důvod, abychom náš vztah nadále skrývali,“ odvětil Severus klidně. „Ne, že bych měl ve zvyku svůj osobní život dávat na odiv, ale i já mám na takové věci právo,“ řekl s pohledem upřeným na ředitele.

 

Stále ohromený Albus se zmohl jen na přikývnutí.

 

Upřímně řečeno, Severus byl také překvapený. Zdálo se však, že Harry je pevně rozhodnutý a protože si byl vědom toho, jaké city k němu mladík chová, rozhodně neměl v úmyslu jeho nabídku odmítnout. Možná ho Harry potřebuje mít po svém boku. 

 

»« 

 

Později, při oficiálním přivítání ve Velké síni si Severus všiml, jaký šok studentům způsobilo Harryho poranění. On sám byl na Harryho natolik zvyklý, že zapomněl, jak špatně nesl, když poprvé viděl jeho znetvořené tělo. Byl na něj hrdý, když viděl, s jakým odhodláním a se zdviženou hlavou ignoroval fakt, že u mnohých vzbuzuje odpor. Ulevilo se mu, když viděl, jak si Harry se svými spolužáky z Nebelvíru uvolněně povídá.  

 

Pohledem doputoval ke stolu své koleje. Snape viděl, že tam jde nějaká šeptanda, do které je zapojen i Draco, nicméně každý zmijozel, který by byl natolik hloupý, aby se  snažil zosnovat proti Harrymu nějaký útok přímo ve Velké síni, snad ani není hoden jména své koleje.

 

Cítil, jak mu žilami koluje dosud neznámé vzrušení. Předpokládal, že je to tím, že se Harry rozhodl, že s ním bude žít, spát s ním v jedné posteli a každé ráno se vedle něho probouzet. To, že nemá žádný důvod skrývat jejich vztah, bylo pro něho naprosto osvobozující. Cítil se tak ... dobrá, neměl žádné zkušenosti s pocitem štěstí, ale tušil, že to, co právě zalilo každou buňku v jeho těle, je štěstí.

 

»«

Následující tři týdny byly období přizpůsobování. Severus doposud se žádným ze svých milenců nežil - tedy ne po tak dlouhou dobu. A zatím se mu ten pocit líbil. Doufal, že to nebylo jen proto, že se ve svých pokojích tak málo zdržoval, měl totiž svůj normální rozvrh, kdy učil, ve volných chvílích pracoval na čištění Harryho magie a do toho sem tam nějaké to setkání Řádu a jiné povinnosti. Nicméně pro něj bylo nezvyklé mít ve skříni Harryho věci a vídat každý den v koupelně jeho zubní kartáček i druhý ručník pověšený na háčku vedle toho svého. Harry někdy jedl u hlavního stolu a jindy se šel posadit k některému z kolejních stolů a přátelsky si povídal s každým, kdo tam seděl. Severus se přistihl, že Harryho pozoruje, i když není po jeho boku. 

Zdálo se, že se Harry těší z každé chvilky, kterou mohli strávit společně, i když mu připadalo, jako by Harry na něco spěchal.

Harry požádal Albuse, aby svolal schůzi Řádu a po té, co ho všichni přivítali, se rovnou zeptal, kolik Malfoyových sympatizantů už bylo dopadeno a jaké jsou plány na jeho zatčení.

 

Na druhém setkání byl překvapivě netrpělivý a dokonce si svou nespokojenost vylil na Ronu Weasleym.

 

Něco nebylo v pořádku.

 

Ale Snape nemohl přijít na kloub tomu, co se děje.

 

»«


Harry si také zvykal. Dva z jeho mudlovských lékařů ho navštěvovali každý týden - tedy poté, co podepsali oficiální dokument o mlčenlivosti - z toho jasně vyplývalo, do jaké kategorie utajení tento projekt spadá. Harry byl pobavený jejich počátečními pochybnostmi, které brzy vystřídal úžas, když nakonec zjistili, že magie skutečně existuje. Jejich sezení však probíhala více méně podle očekávání a Harry jim oznámil, že nemá smysl, aby v tom pokračovali. Když však viděl jejich nadšení a touhu opět přijít, zasmál se a souhlasil s tím, že jim příště zařídí i malou prohlídku Bradavic s návštěvou několika vybraných vyučovacích hodin.

 

»«

 

Harry měl na sebe vztek, že se nepohodl s Ronem a vypravil se do nebelvírské věže svého přítele navštívit. Když konečně dorazil ke vchodu, uvědomil si, že už zapomněl, jaká je to ze sklepení do nebelvírské věže dálka.

Jeho nové zkušenosti s hradem byly prapodivné. Hrad mu sice povolil přístup a na stole se před ním objevovalo jídlo, ale portréty zůstávaly před Harrym nehybné a mlčící. I z tohoto důvodu měl z hradu poněkud stísněný pocit.

Ve chvíli, kdy přemýšlel, jak se dostane do společenské místnosti, přišlo několik kamarádek Ginny Weasleyové a on se k nim přidal.

 

„Proč tady čekáš, Harry?“ zeptala se Fenella Smithová poté, co portrétu Buclaté dámy sdělila heslo.

 

„Když jsem se vrátil, tak jsem se zapomněl zeptat na nové heslo,“ zalhal Harry a následoval je dovnitř.

 

Rozhlédl se po společenské místnosti a uviděl Rona, jak hraje šachy s Deanem.

Když k nim přišel blíž, cítil ze svého přítele napětí. Harry si k nim přitáhl nejbližší křeslo, usadil se do něj a trpělivě čekal. Protože mu ochranný oděv neumožňoval příliš pohybu, po chvíli nečinnosti začal podřimovat.

 

Ron se zkusmo dotkl jeho ramene.

Byl na Harryho vážně naštvaný, ale když viděl svého přítele, jak spí v křesle, zarazilo ho, že vypadá tak pobledle a křehce... tolik se teď lišil od toho rozlíceného mága, který s ním včera v noci ztratil trpělivost. Najednou se zastyděl. Harry toho měl tolik za sebou a teď, když tu spal sesunutý v křesle s maskou na obličeji a v ochranném obleku, který mu vykukoval pod hábitem, si Ron uvědomil, jak daleko má jeho přítel k úplnému zotavení. A přes to za ním přišel ze sklepení, jen proto, aby ho viděl. Šachová partie skončila už před nějakým časem a on si teď listoval nějakým časopisem a nechal Harryho, aby se prospal. Mírnil ty, co dělali příliš hluku a odháněl od něho nevítané čumily, pro něž bylo jednodušší si prohlédnout Harryho masku, zatímco spí, než když je vzhůru. V nebelvírské věži zkrátka málokdo dokázal potlačit zvědavost.

 

Nakonec Harryho vzbudil nějaký hlasitý zvuk a Ron se nad něho naklonil.

 

„Přišel jsi za mnou?“ zeptal se, jako by Harry právě dorazil.

 

„Bože, já jsem usnul?“ zamumlal Harry, napřímil se v křesle a prohrábnul si vlasy.

 

„No, pokud si vzpomínám, tak šachy nikdy nebyly tvoje hobby,“ zašklebil se na něho Ron.

 

Harry se na Rona za jeho nenucený tón vděčně usmál.

 

„Můžeme jít k tobě do pokoje?“

 

„Netušil jsem, že po mně jedeš,“ ušklíbl se Ron.

 

„Nadělal by sis do kalhot, kdybych po tobě opravdu vyjel,“ odsekl Harry. „Ale, klidně můžeme jít do kuchyně, nebo kamkoliv, kde budeme mít soukromí.“

 

„Pojď nahoru, mám v pokoji nějaké čokoládové žabky.“


Za chvíli už byli nahoře a Harry se natáhl na Ronovu postel. Strašně ho bolely nohy a on byl rád, že si je může natáhnout. Čokoládové žabky mu přišly vhod.

 

„Přišel jsem se ti omluvit. Včera v noci jsem se choval nesnesitelně,“ začal Harry a olízl si zbytky čokolády, která se mu nalepila na zuby.

 

„Zapomeň na to,“ odbyl ho Ron. „Myslím, že si všichni uvědomujeme, že Malfoye musíme dostat. Jde jen o to jak.“

 

„No, přemýšlel jsem, jestli nemáš nějaký nápad, o kterém ses ještě nezmínil?“

 

„Pokud bych měl nějaký dobrý plán, tak bych to tam navrhl,“ ozval se Ron zmateně.


„A co ty špatné plány?“ zeptal se Harry.

 

„Cože?“

 

„Vzpomínáš, jak jsme o prázdninách někdy divoce diskutovali? Každý jsme plácli, co nám slina přinesla na jazyk a občas z toho vznikl opravdu dobrý plán. Někdy může být i ten nejhloupější nápad užitečný.“

Ron se k němu naklonil. „A máš v hlavě nějaký ten hloupý nápad, který se mnou chceš probrat?“

 

Harry se začervenal. „Myslím, že něco mám. Ale jsou to jen takové střípky a nevím jak je poskládat. Doufal jsem, že bys mi s tím mohl pomoct.“

 

„Tak spusť.“

 

„Za prvé je tady ta skutečnost, že když jsem byl napaden a Smrtijedi na mě vrhali všechna možná i nemožná kouzla, tak nic z toho, co zkoušeli, na mě nefungovalo.“

 

Ron se opřel v křesle. „No jo, ale co když se to podruhé nepovede, co pak?“

 

„Přijde na to. Rád bych nastolil situaci, při které se dostanu tváří v tvář Luciusovi Malfoyovi...“

 

„Počkej! To nemyslíš vážně, že ne?“

 

„Samozřejmě, že to myslím vážně,“ zamračil se Harry. „Musím ho vytáhnout na světlo, Rone. A taky všechny ty idioty, kteří stojí za ním, aby už nezbyl nikdo, kdo by pokračoval v tohle absurdním nesmyslu. Pokud se mi s tím podaří vypořádat hned, tak lidé budou mít možnost vidět, co by jim mohlo přinést mírové soužití s mudly. Až se mi tohle podaří, tak se nějaký nový Voldemort už nikdy nebude mít o co opřít. Chci tím říct, že pokud se kouzelníci budou stále bát, tak vše, co jsme vykonali, bylo zbytečné.“

 

Ron se k němu opět naklonil, „Harry, uvědomuješ si vůbec, že tohle už nemusí být na tobě? Tys naplnil proroctví. Měl bys to dál nechat na někom jiném.“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Myslím to vážně. Já... můj život by neměl žádný smysl, pokud bych nedokázal ochránit... pokud bych nezajistil, aby kouzelníci žili v míru,“ řekl a polknul.

 

Ron věděl, jak tvrdohlavý dokáže Harry být, když si něco zamane. „Dobrá tedy a máš nějaký plán jak postupovat?“

 

„No, doufám, že mi mou magii budou moct vrátit poměrně brzy... snad už za pár týdnů. Takže si to představuji tak, že bychom to uskutečnili tam, kde se setkám s Malfoyem. On na mě sešle spousty kleteb, ale dokud nebudu mít magii, tak mi to neublíží.“

 

„Ale on tam nebude jen tak stát a čekat na to, až do něho vrazíš nůž, Harry,“ rozhodil Ron rukama.

 

„Já vím. Ale chci se k němu dostat co nejblíže. Pak budu potřebovat, aby mi vrátili mou magii. A potom bych se vypořádal se všemi.“

 

„Páni,“ zaskřehotal Ron. „Chceš je zabít?“

 

„Myslím, že jen v krajním případě,“ řekl Harry. „Rád bych jim dal ještě poslední šanci, i když... upřímně řečeno, myslím, že těch šancí měli víc než dost,“ řekl unaveně.

 

„Proč tolik pospícháš?“ zeptal se Ron. „Vždyť víš, že až dostaneš zpátky svou magii, tak budeš mít situaci pod kontrolou...“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Bez magie mám proti Malfoyovi obrovskou výhodu... já vím, že to zní šíleně, ale doufám, že ho ta změna taktiky úplně rozhodí... a také doufám, že tím tohle všechno provždy skončí... Rone, tohle už nesmí pokračovat. Je čas to ukončit a včera bylo pozdě.“

 

Ron si povzdychl. „Tak si tedy poznamenejme, co musíme zařídit. Za prvé musíme vymyslet, jak Luciuse někam vylákat spolu s jeho kumpány... potřebujeme je tam mít všechny, že? A máš už vymyšlené nějaké kouzlo, kterým bys je zneškodnil? Všechny najednou? Nemůžeš přeci vyřknout tolikrát Avadu, ne? A za druhé potřebujeme získat informace o tom, kolik jich bude… a taky vybrat místo, kde se to odehraje...“

 

A Ron byl ten tam.

»«

O dva týdny později nebyla ještě Harryho magie zcela vyčištěna. Harry svolal schůzi Řádu, aby je seznámil se svým plánem. Ron jim zevrubně popsal všechny detaily nashromážděných informací, které zatím získal.

 

„Promiňte,“ ozval se Snape ostře, „ale může mi někdo vysvětlit, proč musí na Harrym spočívat veškerá zodpovědnost?“

Všichni se na něho obrátili.

 

„Porazit Voldemorta byla přeci moje úloha...“

 

„To jsi přeci udělal!“ vybuchl Snape.

 

„Ano, ale práce ještě není dokončená, ne dokud bude žít jeho odkaz.“

 

„Uvědom si, že v této místnosti je plno dospělých kouzelníků a čarodějek... tohle není tvá osobní bitva. Zatraceně, nepracoval jsem několik měsíců na čištění tvé magie jen proto, aby ses mohl sebrat a postavit se Luciusovi Malfoyovi bez ní!“ vrčel na něj.

 

Harry si otřel rukou obličej. Byl zpocený, měl horečku a opravdu neměl sílu čelit Severusovu hněvu.

I když věděl, že tohle nevyhnutelně přijde. Jen zapomněl, jak bolestivé je být terčem Severusova pronikavého pohledu a ostrého jazyka.

 

„Severus má pravdu...“ začal Bill.

 

„Ne, nemá,“ řekl Harry ostře, čímž Billa překvapil.

 

Severus vstal. „Pokud má tady můj názor tak malou hodnotu, pak nevidím důvod, proč bych zde nadále zůstával,“ prohlásil ledově a vyplul z místnosti.

 

Zavládlo rozpačité ticho.

 

„Harry,“ začal Brumbál.

 

Harry se otočil a zlostně se na něj podíval. „Albusi,“ řekl ostře. „Před časem jste mi přísahal věrnost. Ptal jsem se vás, jestli uznáváte fakt, že vím o magii víc než ostatní a také jsem se vás ptal, jestli mi v těchto věcech budete naslouchat. Chcete snad vzít svůj slib zpět, teď když nemám svou moc?“


Jeho hlas, chladný a pevný jako ocel se rozezněl místností.

 

Nikdo se neopovážil říct ani slovo.

 

„Můj slib stále platí,“ řekl Albus tiše, „ale také si pamatuji, že jsi krom jiného žádal o mé rady.“

 

Harry klesl zpět do křesla a ztěžka se nadechl. „A ta rada je?“ zašeptal mladý kouzelník.

 

Albus se na mladého muže před sebou pozorně podíval. Harryho tvář byla rudá, byl zpocený, a vypadal skoro tak vyčerpaně, jak se on sám cítil. Možná Harryho vyčerpává už jen to, že musí být zde, obklopen vší tou magií, jejíž součástí nemůže být.

„Myslím, že už jsme po tobě žádali příliš mnoho,“ řekl mírně.

 

„To teď není podstatné. O nic přece nežádáte,“ rozhlédl se Harry kolem. „To já jsem vám přišel říct, co je potřeba udělat.“

 

„Pokud je to takhle,“ řekl Brumbál tiše, „pak nám jistě dovolíš, abychom ti ve tvém snažení pomohli, jak jen to bude v našich silách.“

 

„Děkuji,“ přikývl Harry s úlevou. „Budu vděčný za každou pomoc.“

 

»«

Když Harry dorazil do sklepení, byl už Severus v posteli, obrácený čelem ke zdi. Harry se rychle umyl, vklouzl pod deku a přemýšlel, co by měl svému jízlivému milenci říct. Upřímně řečeno Severusovým pohnutkám rozuměl, ale nemohl mu říct celou pravdu.  

Tedy zatím ne.

Kdyby Severus znal všechny okolnosti, tak by jistě uznal, že se Harry chová logicky.

 

Ležel pod dekou, obrácený zády k Severusovi. Bylo mu chladno a cítil se osamělý. Věděl, že by si měl se Severusem promluvit, ale byl k smrti unavený. Po skončení schůze se ještě téměř dvě hodiny loudal venku, protože věděl, že nemá dostatek trpělivosti a energie k tomu, aby mohl vést tak těžký rozhovor.

Bude to muset počkat do rána.

 

»«

Severus ležel v posteli a byl pořád ještě rozzlobený, že se mu Harry předem nezmínil o tom, co plánuje. Čištění Harryho magie trvalo déle, než všichni předpokládali. Poslední kletby byly vůči vlivům odstředivky odolné a byly tak kompaktní, že vypadaly, jako by byly s Harryho magií srostlé.

Harry zjevně nebral zřetel na jeho názor a to ho bolelo. Ano, je mág, ale to ještě k sakru neznamená, že Severus musí akceptovat vše, co Harry řekne. Myslel si, že je jejich vztah založen na rovnosti a ne na síle.

 

Nechtěl být znovu ovládán silnějším kouzelníkem.

 

Šel si lehnout chvíli před tím, než Harry přišel do ložnice a čekal, jestli mladý muž promluví jako první. Na jednu stranu byl příliš rozzlobený na to, aby jeho slova v klidu vyslechl, ale na druhou stranu toužil po tom, aby měl Harryho malou ruku položenou na svém boku.

 

Vytoužený dotyk však nepřišel.

 

»«

Oba špatně spali.

 

Harry se probudil pozdě a zjistil, že Severus už odešel.

 

Na stole ležel lístek se vzkazem, že si má uklidit svůj nepořádek.

 

Takže se na něho Severus stále zlobí.

 

Harry se silou vůle plahočil po místnosti, všechno ho bolelo a byl zpocený. Ke všemu ani nemohl požádat domácí skřítky, aby mu pomohli, protože musel roztřídit hromadu knih na ty, které již četl a na ty, které ještě ne. V polovině práce to vzdal a vrátil se do postele s tím, že si ještě na půl hodiny zdřímne.

»«

Poslední komentáře
12.07.2010 09:52:49: kedy bude dalsia kapitola? smiley${1}
11.07.2010 21:55:49: Jedním slovem-úžasné. Úplně náhodou jsem na tyto stránky narazila a jsem úplně nadšená. Moc chci pod...
11.07.2010 16:04:16: Tak teď jsem si začala číst ostatní komentíky - a začala jsem u Cory... a jsem na mrtvici. FAKT jsem...
11.07.2010 16:02:29: Tedy možná jsem sama, ale mě už Potter nehorázně štve. Severuse by si měl hýčkat a být šťastný, že h...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.