Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

39/A - Hermiona zachraňuje situaci

Tuto kapitolu věnuji všem, jako takovou malou omluvu za chybu, kterou jsem udělala v minulé části... Elzo, pochopila jsi to dobře, to já jsem přehlédla jedno podstatné slovo a změnila jsem tak význam celé věty... Ti dva, co chtěli unést Harryho, se opravdu rozštípli. Takže Harry sice vytáhl nůž z nohy svého útočníka, ale v tu chvíli tam byla jen jeho noha... Ostatně, už jsem to opravila, tak se podívejte... Sall

 

Trocha toho popela patří i na mou hlavu, také jsem ten zatracený splinched přehlédla... Niki

 

 

 

»«

 

„Pane Bentone! Kolikrát vám mám říkat, že nemůžete míchat asfodel s dračí žlučí?“ zavrčel Snape, tyčíce se při tom nad nebohým čtvrťákem a jeho vřícím kotlíkem. „Pokud mi však budete schopen říct, jak zvrátit nastalou reakci, odečtu Mrzimoru pouze pět bodů místo deseti. Takže?“

 

Otevřely se dveře a Snape se ohlédl.

 

Na prahu stál Draco. „Pane, omlouvám se, že vás vyrušuji. Mohl bych si s vámi promluvit?“

 

„Pane Bentone? Máte pět sekund. Pět. Čtyři. Tři. Nic?“

 

Snape hodil do kotlíku několik snítek rozmarýnu a chvíli je sledoval, než opatrně přihodil další.

 

„Sledujte reakci,“ nařídil a přidal do lektvaru poslední list. „Lektvar jsem vám sice zachránil, ale bude vás to stát deset bodů, pane Bentone. Pokračujte a snažte se prosím řídit mými pokyny. Jedná se o naprosto jednoduchý lektvar,“ odfrknul si.

 

Teprve když kotlík nehrozil výbuchem, přešel k Dracovi.

 

„Pane Malfoyi?“

 

„Převezmu vaší třídu, pane, tedy pokud se rozhodnete jít ven. Slečna Grangerová vám vše vysvětlí. To je lektvar na scelení tkáně?“ zeptal se Draco, když si přečetl instrukce na tabuli.

 

„Ano.“ Severus se podíval chvatně na Draca a ten přikývl. Věděl, že nebude mít problém vést jeho hodinu.

 

Snape se snažil ignorovat to, jak se mu obavami sevřely vnitřnosti, a vyšel ze třídy na chodbu.

 

Za dveřmi stáli Hermiona a Neville a čekali na něho.

 

„Nejdřív ta dobrá zpráva - Harry je v pořádku,“ řekla Hermiona rychle.

 

Snapea zaplavila úleva. Byl rád, že je tato mladá žena tak důvtipná.

 

„A teď ta špatná - asi tucet Smrtijedů napadlo tábor.“

 

„Základnu?“ Severus se zamračil. „Jak mohli vědět...?“

 

„Muselo dojít k úniku informací. Předpokládám, že na tom bystrozoři právě pracují.“

 

„Bystrozoři ho zachránili?“

 

„Letaxovým spojením jsme si toho moc nemohli říct, ale vypadá to, že Harry přemohl deset mužů sám.“

 

„Má zpět svou magii?“ zeptal se Severus překvapeně.

 

„Dokázal to bez použití magie.“

 

„Myslel jsem si, že bych vás přemístil přímo tam,“ promluvil Neville.

 

„Mohu se tam přemístit sám...“

 

„Myslel jsem přímo odtud. Abychom zbytečně neztratili patnáct minut, než se dostaneme z hradu,“ řekl Neville. „Profesor Brumbál to schválil. Hermiona jde s námi, aby zjistila, co se tam stalo z pohledu mudlů, krom toho si Pastorek myslí, že by tam mohla být užitečná. Nejspíš tam byly stovky svědků.“

 

Severus si mávnutím hůlky proměnil hábit na mudlovské oblečení – černou košili s rozhalenkou, sako a kalhoty. Neville a Hermiona už byli převlečeni. Hermiona měla tmavou sukni, punčochy a halenku. Severus mimoděk zaznamenal, že vypadala velmi žensky.

 

Položil ruku na Nevillovo rameno a připravil se na přemístění.

 

„Děkuji vám.“

 

K jeho překvapení se přemístili přímo do Harryho pokoje.

 

Snape tázavě nadzvedl obočí a Neville pokrčil rameny: „Jsou obklopeni kouzelníky celý den. Je pozdě na to si s tím dělat starosti.“

 

Vešel strážný přilákaný hlukem.

 

„Profesore! Slečno, pane. Kde jste se tu k čertu vzali?“

 

„Kde je Alex?“ dožadoval se Snape, aniž by se namáhal odpovědět.

 

„V jídelně, pane,“ zašklebil se voják. „Je tam malá oslava.“

 

„A pan Pastorek?“ zeptala se Hermiona.

 

„Myslím, že je s plukovníkem, slečno.“

 

„Dejte mu prosím vědět, že jsme právě dorazili,“ usmála se na něho Hermiona. „A teď. Jak se dostaneme do té jídelny?“

 

»«

 

V jídelně byl kravál a vládla tam dobrá nálada. Harry seděl u jednoho ze stolů s lahví piva v ruce, obklopen smějícími se a žertujícími vojáky.

 

Jeden z vojáků, který seděl až vzadu na kraji stolu, si všimnul nově příchozích a zvolal. „Hej Alexi! Máš tu přátele!“

 

„Vůbec nepotřeboval žádnou pomoc,“ vykřikoval další z nich. „Sám bez pomoci přemohl celý výsadek.“


„Byl zatraceně dobrý,“ přidal se další.

 

„Nikdy by se mi to nepodařilo bez Profesorova tajného receptu na tu látku, ve které jsem měl namočené šipky,“ ohradil se Harry, otočil se na židli a zazubil se přímo na Severuse. Vstal od stolu a přešel k nim. Zastavil se před svým milencem a toužil se ho dotknout, ale vzhledem k množství lidí se držel zpátky.

 

„Tvůj paralyzující lektvar byl skvělý,“ rozzářil se na staršího muže.

 

„No tak už mu konečně dej pusu!“ zařval jeden z vojáků a všichni se kolem rozesmáli. Zdálo se ale, že v jejich reakci nebylo nic nepřátelského. 

 

Harry se na ně otočil zpět. „Ne na veřejnosti,“ ušklíbl se.

 

„Stejně jsme vás dva všichni slyšeli, kámo,“ zvolal další a jídelnou se opět rozlehl hurónský smích. Prázdné lahve na stolech byly důkazem toho, že vojáci už měli dost.

 

„Pojďme odsud,“ usmál se Harry na Severuse.

 

„Nechceš zůstat se svými obdivovateli?“ zeptal se Severus. Sám sobě si za ta slova okamžitě v duchu vynadal, když viděl, jak Harry posmutněl.

 

„Nemyslel jsem to tak... jen, že to tu vypadá na skvělou zábavu,“ pokusil se to Severus napravit.

 

Harry k němu vzhlédl, a když viděl jeho upřímný výraz, zaplašil myšlenky na minulost.

 

„Chci být s tebou,“ řekl prostě. Sáhl po klice, otevřel dveře a vytáhl Severuse ven z místnosti.

„Půjdu najít Pastorka,“ navrhl Neville Hermioně.

 

„A já si promluvím s těmito vojáky,“ odvětila mu Hermiona.

 

„Sama?“

 

„Budu v pořádku,“ ujistila ho.

 

Neville sledoval, jak ladně kráčela ke stolu a vklouzla na Harryho místo. Vojáci, kteří na okamžik vypadali sklíčeně, že přišli o svého hrdinu, okamžitě s příchodem krásné ženy ožili. Všichni věděli, že i Hermiona je v jistém slova smyslu voják, ale vypadala tak křehce a žensky... Neville si uvědomil, jak je pro něho vzrušující, když jako jediný ví, že se pod dívčinými sukněmi po kolena ukrývá neuvěřitelně rajcovní prádlo. Ukázalo se, že v ten den, kdy byl Draco zajat v Příčné uličce, tam šel Hermioně koupit nějaké pěkné prádélko, podobné, jaké nosila po svém návratu z domova. Všichni tři se zamilovali do toho, jak vypadá svůdně v hedvábí ozdobeném krajkou ve světlé, nebo černé barvě. Hermiona si přehodila nohu přes nohu a ten pohyb na sebe upoutal pozornost několika mužů.  

 

Zvedla Harryho lahev piva a zhluboka se napila.

 

Uvědomuje si vůbec, jak neuvěřitelně sexy vypadá, když její rty obemknou hrdlo lahve? Neville si všiml, jak se někteří vojáci otočili a zírali na její bělostný krk, když polykala a potom pohledem plynule sklouzli na její plná ňadra.

 

Neville kolem ní neverbální bezhůlkovou magií vytvořil ochranné kouzlo. Hermiona to ucítila a obrátila se na něho, aby mu úsměvem poděkovala, než se obrátila zpět na vojáky a vyzvala je: „Tak, kdo mi bude vyprávět o tom pozdvižení, co se tady odehrálo? Myslím, že Alex má momentálně na práci lepší věci.“  

 

Neville vyšel z místnosti. Severuse a Harryho naštěstí nebylo nikde vidět. Už je spolu jednou přistihl a ten zážitek mu stačil na celý život, i když musel uznat, že jim to spolu slušelo.

 

Obrátil se na strážného, který hlídal u vchodu a zeptal se, kudy se dostane do kanceláře plukovníka.

 

Pastorek vypadal překvapeně, když viděl, koho stráž uvedla do plukovníkovy kanceláře, ale zdálo se, že Nevillovu přítomnost akceptuje.

 

„Profesor je s Harrym a slečna Grangerová s vojáky, aby zjistila, jak to vidí ze svého úhlu pohledu mudlové a co si myslí, že se vlastně stalo,“ vysvětlil Neville a posadil se. „Jsem zde, abych vám pomohl, v čemkoliv si myslíte, že bych mohl být užitečný,“ nabídl skromně.


„Promluvit si s vojáky byl od slečny Grangerové skvělý nápad,“ přikývl Pastorek uznale. „Upřímně řečeno, plukovník a já jsme na rozpacích, nejsme si jistí, co máme udělat. Vzhledem k tomu, že několik stovek lidí bylo svědky alespoň části onoho incidentu... Je tu zkrátka poněkud moc lidí k řešení,“ pohlédl Pastorek na Nevilla.

 

„Očekáváme, že nám ministr dá nějaké instrukce, jak postupovat,“ přiznal plukovník. „Pan Pastorek se zmínil o úpravě paměti, ale už nyní mohu říct, že se mi to vůbec nelíbí. Nejsem ochoten riskovat následky, které by to mohlo mít na myšlení mých lidí. Doufám, že mi rozumíte.“

 

Neville se uvelebil v křesle. „Hermiona je nejen velmi chytrá, ale také velmi praktická. Mám velkou důvěru v to, co všechno jim může vnuknout,“ řekl klidně.

 

„Je ještě hodně mladá...“

 

„Nepodceňujte ji, pane,“ přerušil ho Neville neochvějně chladným tónem.

 

Plukovník vypadal poněkud zaskočeně.

 

Ozvalo se zaklepání na dveře a k Nevillovu překvapení byli dovnitř uvedeni Snape a Harry.

 

„Harry mi řekl o dnešních událostech,“ řekl Snape klidně. „Jaké jste učinili kroky s ohledem na všechny svědky?“

 

„Právě o tom diskutujeme,“ ozval se plukovník. „Očekáváme pokyny od našeho ministra a tento pán nás přesvědčuje, abychom důvěřovali slečně Grangerové,“ řekl ve zkratce.

 

„Hermiona je v jídelně a sbírá informace z pohledu vojáků,“ vysvětlil Neville.

 

„Slečně Grangerové můžete plně důvěřovat,“ přitakal Severus k všeobecnému překvapení.

 

Nicméně plukovník vypadal trochu klidněji, když se za mladou ženu zaručil profesor.

 

V krbu náhle vzplanul oheň. Pastorek se Snapem přešli ke krbu a krátce si promluvili s ministrem.

 

Neville sebou škubnul. „Myslím, že nás Hermiona potřebuje,“ řekl nejistě.

 

Snape se na něho podíval a přikývl.

 

Nikdo se ho nezeptal, jak to ví – a Neville to sám nevěděl – ale uvědomil si, že má podobný pocit, jako když se pokoušeli unést Draca. Necítil však tentokrát strach, ani pocit naléhavosti.

 

Vydali se společně k jídelně. Jakmile plukovník vstoupil, vojáci povstali, ale když jim pokynul, tak si znovu sedli. Hluk ustal. Hermiona vstala a přišla k nim.

 

„Jaké je oficiální rozhodnutí? Nemůžeme všem těmto mužům vymazat paměť. Myslím, že bych vám v tom dokázala pomoct, ale budu potřebovat trochu volnosti.“

 

„Jsme nastalou situací poněkud zmateni, slečno Grangerová. Dělejte, co můžete,“ řekl Pastorek.

 

„Vážně?“

 

Bystrozor souhlasně přikývl.

 

Hermiona se vydala zvolna zpět a sedla si na okraj stolu. Neville si byl vědom toho, že není jediný, kdo oceňuje její ladnou chůzi.

 

Když si byla jistá, že ji všichni sledují, tak si sáhla rukou pod sukni a vytáhla hůlku, kterou měla zastrčenou za podvazkem.

 

„Tak chlapi,“ usmála se na ně rezervovaně, „chtěli jste po mně odpovědi a já jsem připravená vám některé z nich dát.“

 

„Já ti taky něco dám, kotě!“ zařval někdo z davu a ostatní se tomu zasmáli.

 

„Můžu ti dát na podržení něco delšího a objemnějšího, je to připravené a v pohotovosti,“ volal za všeobecného povzbuzování další.

 

Všichni čtyři kouzelníci se napjali a plukovník udělal krok vpřed, ale Hermiona zvedla ruku.

 

„Dobrá, dobrá, jen se smějte. Právě teď se plukovník chystá zakročit a pokárat vás za vaše chování, pokud vás rovnou nezavře. Takže chcete to vysvětlení, nebo ne?“

 

V místnosti to zašumělo.

 

„Omlouvám se, slečno,“ ozval se první hlas.

 

„Jo, taky se omlouvám. Nechtěl jsem vás urazit.“

 

„Beru na vědomí,“ přikývla Hermiona a pohodlně se usadila. „Jistě všichni víte, že my…“ ukázala na kouzelníky stojící u dveří za jejími zády… „pracujeme pro speciální jednotku. Už jste viděli, že máme nějaké zařízení, s kterým jste se ještě nesetkali, ani o něm neslyšeli. Dnes vám náš nepřítel ukázal novou zbraň a jistě rádi uslyšíte, že my ji máme také. To je ona,“ pozvedla hůlku. „A před tím, než něco řeknete… víte, máme mezi sebou technického experta se smyslem pro humor, který si myslí, že je… něco jako Q v Jamesi Bondovi,“ řekla a zvedla obočí. Všichni se rozesmáli, zdálo se, že jediný zmatený tu je Pastorek – Harry totiž před několika měsíci vzal Severuse do kina na bondovku a tak i jeho ten příměr pobavil.

 

„Tak tedy nazvěme věci pravými jmény, ano? Toto je hůlka...“ usmála se Hermiona, což vyvolalo pobavenou reakci, „...a má několik funkcí. Jak jste viděli, může někoho znehybnět, odhodit na několik metrů a způsobit bolest jako po zásahu elektrického proudu. Tedy mimo jiné. Existují i jiné způsoby, jak ji využít. Uvnitř hůlky jsou senzory, které jsou nastaveny na mozkové vlny konkrétního uživatele, takže vás musím zklamat, ale nemůžu vám dovolit, abyste si s ní hráli. Budete si muset i nadále hrát s tou vlastní,“ řekla smyslným tónem.

 

Harry byl touto sexuální hravou stránkou Hermiony fascinován. Ti muži jí přímo zobali z ruky. Spolknou jí to i s navijákem?

 

„Můžu vás rovněž s potěšením informovat, že jsme před našimi nepřáteli ve vývoji nových technologií napřed. Profesor má například tyto senzory implantované. Jistě si dokážete představit, jak je to výhodné, už se nemusí obávat ztráty této věci,“ prohlásila a protočila hůlku mezi prsty.

 

„A kde je má implantované?“ zeptal se někdo.

 

„Má je umístěné v mozku,“ odpověděla Hermiona hladce. „Jistě se vám uleví, když vám řeknu, že se tento zákrok provádí výhradně se svolením uživatele.“

 

„Můžete nám něco předvést? Co s tím klackem umíte?“ zvolal jeden z vojáků.

 

Hermiona pozvedla hůlku a namířila ji na něj. Zašeptala Wingardium Leviosa, zvedla kroutícího se muže do vzduchu a spustila ho dolů až na druhém konci místnosti.

 

Ztichlá místnost propukla v šepot. „Zatraceně!“

 

„Je to úplně jako kouzlo.“

 

„Ano, to je,“ souhlasila Hermiona, „Tedy pokud nechápete fyzikální principy, které za tím stojí. Což, přiznejme si to, většina z nás opravdu nechápe,“ dodala s rozverným smíchem. „To je přesně ten důvod, proč náš Q používá hůlku jako vysílač... i přes to, že je délka důležitá, tak uvnitř je dutá a její nitro slouží jako vodič,“ vysvětlila jim klidně.

 

V jistém smyslu to byla pravda. Jádro kouzelné hůlky hraje důležitou roli.

 

„A co dokáže Profesor?“ zařval kdosi.

 

Severus se setkal pohledem s Pastorkem, který jen bezradně pokrčil rameny a poté vykročil vpřed.

 

„Má někdo zájem na mě zaútočit?“ vyzval je.

 

Vojáci zařvali radostí a vzápětí začali odklízet židle i stoly ke zdi, aby udělali místo na souboj.

 

Severus si sundal sako a hodil ho Harrymu. Ten ho chytil a chvíli si užíval vůni, která z oděvu sálala.

Ke všeobecnému jásotu proti Severusovi vykročil mohutný voják.

 

Postavili se čelem proti sobě a začali kolem sebe opisovat kruh. Severus ze svého rádoby soupeře ani na okamžik nespustil oči.

 

Voják se nakonec vrhnul na Severuse, který kolem sebe vytvořil štít. Svalovec do něj narazil a sklouznul po neviditelné bariéře, jako když racek narazí do okenní tabulky. Ozval se pískot a výkřiky. Voják vyskočil, odrazil se od země a ze vzduchu na Severuse zaútočil prudkým kopem. Vzhledem k tomu, že ochrany byly stále na místě, udeřil kotníkem přímo do štítu. Muž se zhroutil na zem, svíral si zraněný kotník a ječel cosi o tom, že má zlomenou nohu.

Před Severuse předstoupil další voják. Znovu kolem sebe nejdřív kroužili, pak muž náhle vytáhl nůž. Zazněly výkřiky protestu, že Severus je neozbrojený, ale ten jen zvedl ruku, aby je umlčel. Jakmile po něm muž skočil, už proti němu letělo kouzlo Expelliarmus. Muž odletěl dozadu s takovou razancí, že svým tělem srazil první řadu diváků, stojících za ním. Nůž vyletěl do vzduchu a po pohotovém Accio ho Snape třímal v ruce.

Kolem se rozezněl potlesk a jásot. Voják vstal a vyzval povalené vojáky, aby se k němu připojili. Opět se ozvalo několik nespokojených hvizdů, ale Severus proti tomu nic nenamítal.

 

Harry znervózněl. Třebaže o Severusovi nepochyboval, věděl, že zvládnout bezhůlkovou magií půl tuctu mužů je vyčerpávající, ne-li přímo šílené.

 

Ale dělal si zbytečné starosti. Severus je od sebe prudce odrazil a oni ještě v pádu narazili o sebe navzájem. Severus tam stál a zdálo se, že se ani nezadýchal. Pak se lehce se uklonil a vrátil se k Harrymu.

 

Harry na něho hleděl s hrdostí a láskou, ale nechtěl ho uvést do rozpaků tím, že by se ho dotkl.

 

Tedy ne, že by ho Severus neuváděl v minulosti do rozpaků dost často.

 

„Co?“ ozval se Snape, ačkoliv zněl spokojeně. „To by bylo poněkud ostudné, kdybych se nedokázal vypořádat s hrstkou mudlů.“

 

Pastorek se usmál.

 

„Skvělé představení, Snape. Ale jak jim to slečna Grangerová hodlá vysvětlit?“

 

Hermiona myslela na totéž. Atmosféra byla dobrá – věděla, že už téměř rozptýlila jejich strach, který se prolínal s euforií z dnešního vítězství, ale také si byla vědoma toho, že to nestačí.

 

„Co je to za pitomý kejkle?“ křičel jeden voják odněkud zezadu.

 

Hermiona se opět posadila na stůl a když zkřížila nohu přes nohu, bylo slyšet lehké zašustění hedvábí.

 

Draco má vážně skvělý vkus, pomyslel si Neville. Hermiona vypadala opravdu fantasticky, byla tak opravdová, plná energie a svůdná. Byl překvapen, když si uvědomil, že si přeje, aby tu s ním byl Draco a mohl ji také takto vidět.

 

„Jste velmi šťastný muž, Neville,“ řekl Snape.

 

Neville na něho překvapeně pohlédl.

 

„Je nádherná, že?“ přitakal hrdě Harry, který stál vedle Snapea. „A ty punčochy! Senzace!“

 

Snape se otočil na Harryho. „Tobě se líbí punčochy?“

 

„Je na nich něco vzrušujícího. Myslím, že je to tím kouskem holého stehna mezi koncem punčoch a podvazkovým pásem.“

 

Dokonce i při pouhé představě Nevillovi vyschlo v ústech.

„Alexi? Klidně si je nos, pokud chceš,“ zamumlal Severus. „Ale ode mě to neočekávej.“

 

Pastorek se dusil smíchem a Neville naprosto nedůstojně vyprskl smíchy, když se Harry škádlivě podíval na Severuse a pronesl. „Opravdu? Tobě by vážně nevadilo, kdybych pod hábitem nosil punčochy?“

 

„Hlavně si před tím nezapomeň oholit nohy,“ prohlásil Snape s kamennou tváří. „Černé chlupy vykukující skrz by nevypadaly dobře. A klidně k tomu můžeš nosit i krátké sukně, pokud je libo. Už o tobě dlouho nepsali v novinách.“

 

„Ty jsi takový bastard,“ počastoval ho láskyplně Harry.

 

„Děkuji, dělám co je v mých silách,“ připustil Snape samolibě.

 

Hermiona žertovala s muži, ale další otázka ohledně kouzel ji přiměla, aby zvedla ruku a zjednala si klid.

 

„Dobrá, teď jsme u té části, kdy je rozhodnutí na vás. Řekla jsem vám vše, co jsem směla, a teď se musíte rozhodnout, čemu budete věřit. Viděli jste, jak ti chlapi byli podivně oblečení, takže nepochybuji, že je vám jasné, že tady něco smrdí,“ řekla s úsměvem. „Ti lidé uctívají jistý kult a jsou mnohem silnější, než si dovedete představit. Alex zabil jejich vůdce a mnoho jejich členů bylo zatčeno. Ale jeden z vyšších důstojníků, který zůstal na svobodě, se snaží převzít moc a pokračovat v boji, proto se dnes snažili zajmout Alexe. Mají dost bizardní ideály, ale mohu vám říct jedno,“ prohlásila s vážnou tváří, „že jejich vláda teroru měla za následek smrt a mučení stovek nevinných civilistů.“ Krátce se podívala na Nevilla pro potvrzení svých slov. „Teď se musíte rozhodnout, zda se Alex rozhodl hrát podle jejich pravidel, nebo zda opravdu existují kouzla. Můžete si vše, co jste viděli, vysvětlit tím, co jsem vám zde řekla? Nebo Alex potřeboval kouzla...“ když řekla slovo kouzla, naznačila prsty uvozovky, „...k tomu, aby je vyřídil? Tam venku je spousta technologií a všichni víme, že další už jsou vyvíjeny. Ale co se mě týká,“ vstala a zamířila k Nevillovi, „já mám ve svém životě trochu kouzel ráda.“ S těmito slovy si stoupla na špičky k Nevillovi a lehce přejela svými rty přes jeho.

 

Neville ji bez zaváhání objal a když se jejich polibek prohloubil, pevně ji k sobě přitiskl. Vojáci kolem nich je povzbuzovali a pochvalně pohvizdovali se stejnou divokostí, s jakou na ně Hermiona zapůsobila.  


Po chvíli se Nevillovi jemně vymanila, pohladila ho po tváři a obrátila se v jeho náručí směrem k vojákům.

 

„Docela často se o mě říká, že jsem čarodějnice,“ řekla. Smyslně se o Nevilla opřela zády a jednu nohu zvedla tak, že se dotýkala lýtkem jeho nohy. „Já osobně to beru jako kompliment,“ dodala ještě s úsměvem.

 

Opět se ozvalo pískání a jásot, a muži si mezi sebou říkali, že Neville je šťastný mizera.

 

Plukovník vyskočil a potřásl Hermioně rukou, pak otevřel dveře a umožnil kouzelníkům odejít, zatímco sám zůstal uvnitř se svými vojáky.

 

„Hermiono, ty jsi vážně čarodějnice!“ smál se Harry. „Měla jsi je všechny v hrsti.“

 

„Myslíte, že to zabere?“ zeptala se. „Nenávidím představu, že bychom jim všem vymazali paměť. Není to, jako když upravíte paměť jednotlivci, krom toho, šance na úspěch je u tak velké skupiny velmi malá. Co si o tom myslíte, pane Pastorku?“

 

„Říkejte mi, prosím, Kingsley,“ usmál se na ni bystrozor za chůze. „Moc se mi líbilo, jak jste je ke konci vyzvala, aby si vybrali, co je více věrohodné. Velmi chytré! Neuvažuje o kariéře na ministerstvu?“

 

Hermiona se zasmála.

 

Dorazili do Harryho pokoje a posadili se. Harryho pokoj byl nyní vybaven malým vařičem a v rohu dokonce stála i malá lednice. Severus připravil šálky a postavil konev na vařič s takovou samozřejmostí, jako by s mudlovskými vymoženostmi zacházel celý život.  

„Ale otázkou je,“ řekl Pastorek, zatímco Severus pracoval, „jestli tady dokážeme udržet Harryho v bezpečí, když je toto místo už profláknuté.“

 

„Dáte mi okamžitě vědět, jak se něco dozvíte o tom úniku, že?“ zeptal se Severus, aniž se obtěžoval ohlédnout.

 

„Samozřejmě. Kolik lékařské péče ještě potřebuješ, Harry? Mudlovské ministerstvo má jistě dostatek bezpečných domů, ale jsi připraven - myslím fyzicky - odejít z nemocnice?“

 

Harry seděl na posteli vedle Hermiony a než odpověděl, opřel se zády o zeď. „No, prohlížejí mě každý den, pořád používám speciální mast, kterou pro mě udělali Severus s Nevillem a nosím speciální ochranný oblek,“ ukázal si na tělo a tvář. „Stále pokračuji ve fyzioterapii, ale upřímně řečeno, myslím si, že je to tak intenzivní jen proto, že jsem tady. Mohl bych na tom pracovat sám a lékař by mě mohl zkontrolovat jednou týdně, nebo tak nějak. A taky... potřebuji pomoct s nanesením masti, a s oblékáním a svlékáním ochranného oděvu,“ zčervenal.

 

Severus podal všem hrnek čaje. Věděl, že ostatní lidé Harrymu pomáhají, ale teď, když byl Harry fit a měli spolu pravidelný sex, nesnesl představu, že se ho dotýká někdo jiný. Že do jeho kůže vtírá mast, pomáhá mu se svlékáním a oblékáním... vidí ho nahého. Byl překvapen prudkostí své žárlivosti, a věděl, že to je nesmyslně hloupá reakce, vždyť tohle všechno se s Harrym dělo po celou dobu, po kterou tu byl. Jen tomu nemusel čelit.  

 

Podal Harrymu poslední šálek a posadil se na postel po jeho druhém boku i přes to, že zde byla ještě jedna volná židle. Zářivý úsměv jeho milence mu pomohl získat zpět ztracenou rovnováhu.

 

„Je na čase, aby ses vrátil domů,“ řekl a rukou uhladil Harrymu jeho neposlušné vlasy.

 

»«



Poslední komentáře
28.06.2010 20:53:18: Krásný díl. Díky poruše mého stařičkého pc se teď k novým kapitolám prokousávám jak se dá. Ale rozho...
28.06.2010 00:01:11: Takže se Harry konečně vrátí? Aspoň do Prasinek, kde má vlastní dům, to by mohlo projít. Hermiona b...
27.06.2010 22:02:03: Jikita – Děkuji za komentář, připomněla jsi mi, jak dlouho jsem neodpovídala čtenářům, takže se kaju...
27.06.2010 12:18:24: Popel na moji hlavu, já ještě nenapsala komentář! A to je tato kapitola naprosto úžasná!!! Hermiona ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.