Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

38/C - Nové hrozby

Tato kapitola je pro bezejmenného stotisícího návštěvníka...

»«

Tři týdny po útoku na Draca však věci nabraly zcela jiný směr.

 

Harry si byl v kasárnách zaběhat pod dohledem osmi vojáků v plné polní. On sám byl oblečený ve svém ochranném oděvu, přes který měl natažené volné šortky. Vedle něho namáhavě funěl i člen bystrozorské hlídky.

 

Náhle se z ničeho nic kolem rozpoutalo peklo.

 

Ozvala se série praskavých zvuků a v okamžiku byli obklopeni Smrtijedy v jejich typických hábitech a maskách na obličeji.

 

Vojáci na okamžik překvapeně strnuli, ale vzápětí obklopili Harryho a se zbraněmi v pohotovosti křičeli na muže proti sobě, aby odložili zbraně. Na několik vteřin se rozhostilo ticho.

 

Harry náhle viděl Smrtijedy v novém světle, viděl je očima mužů kolem sebe. Vypadali v těch svých hábitech sice směšně, ale to, že se tu objevili z čistého nebe, bylo bezesporu děsivé a Harry mohl cítit stoupající adrenalin mužů kolem sebe. Potom jeden ze Smrtijedů vypálil kletbu a nejbližší voják se skácel k zemi. Vřava začala. Vojáci automaticky vystřelili zpět, ale k jejich překvapení kulky padaly na zem těsně před tím, než mohly zasáhnout cíl. Navíc je Smrtijedi obklopili štítem, který bránil vojákům vybíhajícím z kasáren, aby se připojili k Harrymu a jeho hlídce.

 

Harrymu tlouklo srdce jako zběsilé. Vojáci kolem něho stáli v uzavřené pozici a on jim byl vděčný, že ho neopustili. V příštím okamžiku však uslyšel několikrát zopakované Petrificus Totalus a muži kolem něj znehybněli.

 

Bystrozor nezůstal pozadu a okamžitě seslal Petrificus Totalus nadva Smrtijedy, ale ti zbývající mu oplatili stejnou mincí.

 

V nastalém zmatku si Harry stačil uvědomit jednu věc.

 

Mohl se pohybovat.

 

Petrificus Totalus na něho nefungovalo.

 

Zdálo se, že na něho magie nemá žádný vliv. Sice ji nemohl užívat, ale na rozdíl od mudlů, kteří toho také nebyli schopni, neměl v těle ani tu nejmenší špetku magie, která by umožnila, aby na něj jejich kletby působily.


„Chyťte Pottera,“ zavrčel jeden ze Smrtijedů.

 

Harry se opatrně prodral mezi vojáky.

 

Nechtěl, aby jim ti neřádi způsobili další zranění.

 

„Jak se opovažujete?“ zahřměl a vyšel jim vstříc, což způsobilo, že se muži naproti němu zastavili.

 

 

„Jak se opovažujete na mě zaútočit!“ Stál proti nim se vzpřímenou hlavou. „Sundejte si ty masky, vy zbabělci, ať se můžu podívat, kdo se opovážil zaútočit na mága!“

 

V jejich očích viděl záblesk strachu a nejistoty.

 

Jejich pohledy se obrátily na jednoho z nich.

 

Harry se na něho podíval. „Ty vedeš tuhle sebranku?“ zeptal se a kráčel směrem k němu.

 

„Obkličte ho!“ vyštěkl muž. Smrtijedi tak sice učinili, ale Harry cítil jejich zaváhání.


Harry se zastavil. Nyní Smrtijedi stáli v kruhu kolem něj a svého vůdce, znehybnění vojáci a bystrozor byli na vnější straně kruhu.

 

Jejich vůdce si sundal masku a ostatní ho rozechvěle následovali.

 

„Avery,“ prohlásil Harry, což Smrtijedovi způsobilo nemalý šok. Neočekával, že by Harry mohl vůbec vědět, kdo je. Ale ten ho znal ještě z dob, kdy byl Voldemort tak laskav a sdílel s ním své myšlenky. „Myslel jsem, že jste v Azkabanu. Takže vy jste teď Malfoyův poskok?“ posmíval se mu a spokojeně se ušklíbl, když viděl, že se trefil do černého. „Luciusův poslíček, který dostal příkaz mě přivést.“

 

Harry se podíval dokola na ostatní Smrtijedy. „Alfriston,“ kývl na jednoho z mužů. „Igor Karkaroff? Přiznám se, že od muže vaší inteligence jsem čekal víc. Billy Marlin. No dobrá. Ale jedno mi řekněte, já jsem si myslel, že věříte v nadřazenost kouzelníků, stále to platí?“

 

„Samozřejmě,“ zavrčel Alfriston. „Podívej se, jak snadno jsme přemohli ty mudlovské gorily,“ posmíval se.

 

Ostatní se souhlasně zasmáli, ale znělo to spíš křečovitě.

 

„Jistě. A přesto jste zaútočili na mě,“ pokračoval Harry tiše. „Přestože byste mně měli přísahat svou věrnost. Poslouchat mé pokyny. Je to tradice hluboce zakořeněná v naší kultuře, nebo snad ne? Jsem vámi velmi zklamán,“ řekl.

 

Jeho slova i tón, který použil, Smrtijedy ještě více znejistil.

 

Jen tak dál.

 

„O kouzelnických tradicích si můžeš promluvit s Malfoyem,“ uplivl si Avery.

 

„Takže ke své nelibosti zjišťuji, že za tím vším je opravdu Lucius,“ řekl Harry. „Copak nemáte svůj vlastní rozum?! To jsem vás osvobodil z Voldemortova šíleného područí jen proto, abyste následovali dalšího muže hlásajícího nadřazenost kouzelníků? A přesto se odmítáte podrobit vyšší síle – moci mága? Copak na vás Malfoy uvalil Imperius? Zvažte svůj postoj, pánové. Tohle je poslední varování.“

 

„Chopte se ho!“ křičel Avery.

 

Bylo cítit jejich váhání.

 

„Hned!“ zařval Avery.

 

Dva nejblíže stojící muži k Harrymu váhavě přistoupili a uchopili ho za předloktí.

 

„Radím vám dobře, pokud vám záleží na životě, tak mě okamžitě pusťte,“ oznámil jim Harry zlověstně.

 

„Vždyť ani nemá hůlku,“ řval Avery. „Hned se s ním přemístěte!“

 

„Má bota,“ řekl Harry a podřepnul si. K jeho překvapení ho muži pustili.

 

„Pro milostivého Merlina! Přemístěte se s ním!“

 

„V žádném případě,“ namítl Harry.

 

„Omlouvám se,“ řekl jeden ze Smrtijedů, podíval se na druhého a ten přikývl. Oba se pokusili přemístit Harryho, který stál mezi nimi.

 

Ve stejném okamžiku Harry vytáhl nože, které měl zastrčené v kožených pouzdrech na lýtku a jediným plynulým pohybem bodl jednoho Smrtijeda do stehna a druhému zabodl nůž do rozkroku. Okamžitě nože pustil, uchopil šipky, které měl v pouzdru připevněném na kotníku a jednu po druhé je hodil na Smrtijedy, kteří strnule sledovali předchozí scénu. Severusův lektvar působil téměř okamžitě a čtyři z pěti mužů se skáceli k zemi.

 

Jednoho minul. Měl špatnou mušku.

 

Vytáhl nůž zapíchnutý v odštěpené noze ležící na zemi a doufal, že možnost být pobodaný uprostřed přemístění ostatní muže odstraší. Ukázalo se, že ano. Zatímco šel přes dvůr k Averymu, uvažoval nad tím, kde skončily zbývající části obou mužů. Avery se třemi dalšími Smrtijedy na něho metali kletby, ale vědomí, že na něho magie nemá žádný účinek, dodávalo Harrymu obrovský pocit moci. Strach, který viděl v Averyho očích mu udělal radost, přesto se na něj muž stále pokoušel vrhat kletby. Harry došel až k němu a chytil ho pod krkem. Přesunul se za Averyho, přitiskl mu nůž na krk a vytrhnul mu hůlku z ruky.

 

Zbývající Smrtijedi ztuhli hrůzou.

 

„Jak se opovažujete!“ křičel na ně Harry znovu. „Kolik šancí jsem vám dnes dal? A kolikrát jsem vás varoval! Já jsem mág! Vy tři! Přistupte blíž!“

 

Všichni tři Smrtijedi přišli blíž a padli před Harrym na kolena.

 

„Ukaž mi svou hůlku,“ přikázal prvnímu z nich.

 

Ten mu ji s třesoucí rukou nabídl.

 

„Přelom ji.“

 

Muž se podíval na Harryho.

 

Ten na něho zíral bez mrknutí oka.

 

Smrtijed se křečovitě nadechl a pak uposlechl. Z jeho hrdla unikl tichý sten.

 

„Ty taky,“ řekl Harry dalšímu z trojice.

 

Jakmile druhý Smrtijed svou hůlku zlomil, třetí muž tu svou vytáhl, aniž by čekal na vyzvání. 

 

„Dovolil jsem ti snad, aby ses pohnul, Marline?“ zavrčel Harry.

 

Muž se zachvěl.

 

Avery zalapal po dechu, jak se mu nůž zařízl do krku, když se Harry ohlížel přes rameno.

 

„Chceš, abych ušetřil tvou hůlku?“ zeptal se ho Harry.

 

Všichni tři muži klečeli dál na kolenou a zírali na Harryho.

 

„Ano, pane,“ škemral poslední z trojice a dotkl se čelem země.

 

„Uvolni bystrozora a vrať se ke mně,“ nařídil mu Harry.

 

Muž vyskočil a udělal, co měl. Rychle se vrátil k Harrymu a znovu před ním padnul na kolena. Bystrozor se sice po celou dobu útoku nemohl pohybovat, ale vše kolem sebe vnímal. S hůlkou v pohotovosti se tiše připojil k Harrymu a čekal na jeho pokyny.

 

Harry přitiskl nůž víc k Averyho krku.

 

„Tak, Avery, co mám dělat s tebou?“

 

Ticho.

 

Harry hodil jeho hůlku bystrozorovi. „Zničte ji,“ řekl nevzrušeně.

 

Cítil, jak se Avery zachvěl. Harry si byl moc dobře vědom, jak bolestná může ztráta hůlky být.

 

„Počkejte!“ zvolal na bystrozora ve chvíli, kdy se chystal hůlku zlomit. „Mám lepší nápad.“

 

Harry pokynul bystrozorovi, aby mu vrátil hůlku zpět.

„Avery, pošlu po tobě zprávu. Řekni Luciusovi, že mi nemůže nikdy ublížit. Že mě nedokáže porazit. Že neví nic o magii. Řekni mu, že Harry Potter sice není čistokrevný, ale je mág a ví o magii víc, než on kdy bude vědět. A když se zeptá, kam se podělo těch tucet mužů, které pro mě poslal, tak mu řekni, že jsi jediný, kdo byl schopen se vrátit. Copak mu asi řekneš, až se tě zeptá, jakými kletbami jsem rozprášil jeho komando? Nepotřebuji svou hůlku ani berlu, porazil jsem deset z vás, aniž bych se obtěžoval použít jediné kouzlo. Ale to sis uvědomil, že? Přemýšlej o tom, co by se stalo, kdybych opravdu použil magii.“ Pustil Averyho a ustoupil od něho, protože věděl, že na něho bystrozor míří svou hůlkou. Uchopil Smrtijedovu hůlku mezi prsty, pohladil její hladký povrch a pak se zpříma podíval na Averyho.  

 

„Vrátím ti ji,“ usmál se, „aby ses mohl přemístit zpět. Ale nejdříve tě musím varovat. Umístil jsem na ni dvě kouzla. Možná se neaktivují při jejím prvním použití, možná ani při druhém nebo desátém či dvacátém použití. Ale varuji tě, jakmile někdy v budoucnu tu hůlku použiješ, tak ty kouzla aktivuješ. A jedno z těch kouzel zabije člověka, kterého nejvíc miluješ. Máš někoho, koho miluješ, Avery? Jsi vůbec schopen lásky? Nevím, koho si to prokletí vybere. Tvou ženu? Nebo milenku? Dítě? Možná to bude Lucius. Druhé kouzlo zabije tebe. Uvědomuješ si doufám, že tvoje hůlka je spojená s tvým magickým jádrem?“ zeptal se konverzačním tónem. „Tak si nemysli, že ti stačí jen koupit jinou. To prokletí se přes tebe na tu novou hůlku přenese, to ti garantuji.“ Podal Averymu jeho hůlku a spokojeně sledoval nelíčený výraz hrůzy v jeho očích.

 

„Doufám, že se to nestane hned poté, co se přemístíš,“ usmál se Harry. „Nicméně, možná si raději budeš přát zemřít, než abys Luciusovi vyprávěl, jak jsi selhal. No, na tom už nesejde. Ať tak či tak, stejně mu dojde, co se stalo.“


Avery zíral na svou hůlku v třesoucích se rukou.

 

Najednou ji s hrůzostrašným pohledem v očích namířil přímo na Harryho.

 

"Avada Kedavra!"

Harry si založil ruce na prsou.

 

„Jsem velmi zklamán tvou volbou, Avery,“ řekl tiše. Natáhl ruku a vzal si jeho hůlku zpět.

„Bystrozore Hamblyne, je váš.“

 

Bystrozor Averyho okamžitě spoutal. „Díky. Byla mi proti srsti představa, že toho bastarda necháme odejít.“

 

„Ano. Pravděpodobně to nebylo dobré rozhodnutí,“ souhlasil Harry.

 

Podíval se na mladého Smrtijeda, kterému vrátil jeho hůlku.

 

„Marline, poslouchal jsi mě dobře?“

 

 

„Ano, mágu, máte mou věrnost...“

 

„Vstaň.“

 

Muž se váhavě postavil.

 

„Vrátíš se zpět za Luciusem Malfoyem,“ řekl Harry.

 

„Ale... ale... on bude...“

 

„Ano?“

 

„Bude zuřit,“ řekl muž spěšně.

 

„Ani v nejmenším nepochybuji, že bude,“ přitakal Harry. „Možná tě i zabije, ale jak jsem slyšel, je to pořád lepší, než být zavřený v Azkabanu. Nicméně, pokud to uděláš a přežiješ, a pokud opravdu učiníš pokání, pak budu uvažovat o tom, že tvou přísahu přijmu. Až splníš úkol, tak se vydáš na ministerstvo a požádáš o audienci u mě. Rozumíš?“

 

„Ale oni nikdy...“

 

„Bystrozore Hamblyne,“ přerušil ho Harry.

 

„Mágu,“ uklonil se bystrozor.

 

„Jste můj svědek. Prosím vyřiďte na ministerstvu, co jsem tomuto muži slíbil.“

 

„Jistě, pane.“

 

„Dobrá. Teď už jdi, Marline.“

 

Muž sklonil hlavu, podíval se na masakr kolem sebe a přemístil se pryč.

 

Bystrozor Hamblyn zíral na Harryho s úžasem.

 

„Bože, to bylo neskutečně odvážný,“ přikývl uznale.

 

„Jste v pořádku?“ zeptal se ho Harry, když viděl, že je vše více méně pod kontrolou.

 

„Není mi nic, co by nespravilo několik panáků,“ usmál se bystrozor. „Což dnes večer nepochybně uděláte i vy.“

 

Poplácal přátelsky Harryho po rameni. Potom se otočil a uvolnil štít, který je obklopoval, aby se ostatní bystrozoři, kteří se na základnu mezitím přemístili, mohli postarat o Smrtijedy a zrušit Petrificus Totalus uvalené navojáky.

 

Mezi nově příchozími byl i Pastorek, ale vůbec neměl šanci se k Harrymu dostat.

Vypadalo to, že se vojáci dočista pomátli. Poplácávali Harryho po zádech a během několika okamžiků si ho vyhodili na ramena a pochodovali s ním sem tam po placu, zatímco ostatní vojáci pomáhali spoutat zajaté Smrtijedy. Neměli zdání, co se přesně stalo, ale jedna věc byla naprosto jasná - Alex na vlastní pěst dostal deset chlapů, kteří na ně zaútočili. Teď už jim bylo jasné, proč je tento mladý muž považován za hrdinu.

 

„Alexi,“ křikl na něho Pastorek.

 

„Pusťte mě,“ Harry se smíchem odstrkoval ruce, které ho nechtěly pustit.

 

„Skvělá práce, chlape. Co je to za jed, který jsi použil?“ zeptal se Pastorek a ukázal na nehybné Smrtijedy.

 

„Paralyzující lektvar,“ vysvětlil Harry. „To vařil Severus a jistě bude vědět, čím to zneutralizovat.“

 

„No, tak v tom případě to nespěchá,“ usmál se bystrozor. „Nechal jsi jednoho z nich odejít?“

Harry přikývl. „Poslal jsem ho zpět k Malfoyovi, aby mu vysvětlil, kam si může strčit své předsudky a nenávist.“

 

„Skvělý nápad. Teď ale musíme zjistit, jak se dozvěděli, že jsi tady a jak zajistit tvé bezpečí. Nemluvě o tom, co budeme dělat se všemi těmito muži,“ výmluvně se rozhlédl kolem sebe. Na nádvoří už proudili další vojáci a fáma se šířila dál. „Jak k čertu tohle udržíme v tajnosti?“ zasténal Pastorek.  

 

Harry se od něho odvrátil a šel slavit s vojáky.

 

Nakonec, to nebyl jeho problém.

 

On sám přeci žádné kouzlo nepoužil.

 

»«

   
Poslední komentáře
21.11.2015 13:25:10: smiley${1}
21.06.2010 16:31:49: nevím čím to mám O2. a nějak mi dělá potíže se sem dostat......snad už je po potížích nechtěl bych z...
21.06.2010 13:33:34: Tak ten nápad s Harrym absolutně odolným vůči magii byl nádherný... Avada kedavra... smiley Krása! Sna...
21.06.2010 09:10:04: Mirku, ale že to byla doba... už jsme si myslely, že jsi na nás zanevřel.... to máš tedy co dohánět,...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.