Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

38/B - Nové hrozby

Děkuji všem za komentáře. Kapitolu posílám jak našim stálým komentujícím, tak novým nickům které se u minulé kapitoly vyrojily: Aduška, Airiny, Anfulka, Anna, anneanne , Archea , bacil, Bara1982, cety, Darla, Elza, Falkira, gleti, Hatifnatif, Isabel, jahavi, larkinh, Leňule, Michangela, minimar, Miriabar, Mononoke, Nade, nadin, Nex, Nikol, oronis, Profesor, Real XXX, Saskya, Slimča, Šaren, Wigy. Speciální díky patří všem, kteří nás hlasitým voláním budili... a jak vidno probudili...

»«

 

O několik dní později utěšovali Draco a Hermiona potichu vzlykajícího Nevilla, který jim byl až po dlouhém povzbuzování schopen přiznat, jak ho celá událost zasáhla.

 

„Byla to ještě holčička,“ mumlal mladý muž stočený do klubíčka. I držení Nevillova těla bylo nápadně odlišné od jeho zvyku ležet na zádech tak, aby se oba jeho milenci k němu mohli přitulit každý z jedné strany.

 

„Co je s tím dítětem?“

 

„Před tím, než... než mě napadlo použít to bezhůlkové kouzlo...“

 

„Pokračuj.“

 

„Můžeš se nám se vším svěřit, Neville,“ řekla Hermiona láskyplně. „Nikdo z nás není dokonalý. Já sama bojuji se žárlivostí, ale to neznamená, že bych od toho chtěla utíkat.“

 

„Ty žárlíš?“ opakoval Neville zvědavě a byl rád, že na chvíli není v centru pozornosti.

 

„Ty jsi věděl, že má Draco potíže. A já jsem nic necítila. A tak...“

 

„Jen hezky vyložme karty na stůl,“ ozval se Draco. „Naučme se mluvit otevřeně o věcech, které se nás tří týkají, aby nás nakonec nedostatek porozumění nerozdělil. Možná to ze začátku nebude snadné, ale myslím si, že bychom to měli zkusit.“

 

Hermiona se na něho podívala, dala mu pusu na tvář a přikývla. „Myslela jsem si, že zrovna ty budeš všechno držet v sobě,“ přiznala.

 

„Toho jsem si v životě užil dost,“ odvětil Draco prostě.

 

Neville, ještě s mokrou tváří od slz, se otočil k Dracovi, který seděl na posteli vedle něj a jemně ho pohladil po noze.

 

„Dobrá tedy,“ začala Hermiona. „Takže já žárlím na to, že máte mezi sebou takovou věc. Ale... proč jsi mě nevzal sebou, Neville?“ zeptala se rozhořčeně.

 

„Protože to bylo příliš nebezpečné,“ řekl jí Neville na rovinu.

 

„A ty si snad myslíš, že jsem se s Harrym nikdy za celá ta léta nedostávala do nebezpečných situací?“

 

„Já nejsem Harry.“

 

Hermiona si povzdechla. „Já vím. A díky Bohu za to, že nejsi. Ale nemám to Harrymu za zlé, jen říkám, že jsem se dostala do nebezpečných situací už dřív.“ Podívala se na Nevilla a pohladila ho po hrudníku. Věděla, že se o ni snaží pečovat a ona si to toho vážila, ale... „Vezmeš mě příště sebou, hmmm?“


„Dobrá,“ přikývl Neville. Podíval se na Draca. „Nemyslím si, že bychom měli s Dracem nějaké trvalé telepatické spojení. To, co se stalo ten den, bylo poprvé. Není to tak, že by mezi námi probíhala nějaká mentální komunikace. Neslyšíš mé myšlenky, nemám pravdu, Draco?“ zeptal se Neville zvědavě.

„Mohl bych na tvou otázku reagovat dvojsmyslně, ale neudělám to,“ odvětil Draco svatouškovsky. „Ale pravdou je, že kdybych věděl, na co myslíš, tak bych nedovolil, aby ses dostal do stádia, kdy jsi takhle rozrušený,“ dodal.

 

„Možná jsem toho schopen jen v takových naléhavých situacích?“ přemýšlel Neville nahlas. „Další magická schopnost, nebo chcete-li dar, který náhodou mám… že mohu cítit, když lidé, které miluju, jsou v nebezpečí. Oh,“ vydechl, když mu došlo, co právě řekl.

 

Draco se na něho podíval a začervenal se. Neville ho lehce pohladil po zádech a potom mu položil ruku na stehno. Podíval se na Hermionu. „Je to pravda,“ řekl tiše. „Miluji vás oba. Neočekávám, že ke mně cítíte totéž, takže se kvůli tomu nemusíte cítit trapně. Možná se to stalo proto, že v mém životě bylo tak žalostně málo lidí, kteří mi byli blízcí...“ řekl plaše.

 

Hermiona zakryla svou rukou Nevillovu, která spočívala na Dracově noze. „Anebo jsme spolu jen proto, že jsme se do sebe zamilovali,“ řekla prostě. „Já to tak alespoň cítím. Jsem šťastnější, než bych si kdy myslela, že vůbec můžu být. I přes to, jak na vás hloupě žárlím,“ usmála se.

 

Draco, rozpaky celý rudý, se od nich odvrátil. „Nevím, jestli vůbec vím, co je láska,“ přiznal upřímně. „Ale vím, že s vámi chci být. Stačí to? Tedy prozatím?“

 

Hermiona se naklonila a políbila ho. Neville se na něho usmál, zajel mu rukou do poklopce u pyžamových kalhot, nechal z něho vyklouznout Dracovo mužství a obemknul ho svými ústy.

Tato odpověď Dracovi stačila. Budou čekat a přijmou vše, co jim může nabídnout. A budou ho milovat takového, jaký je.

 


»«

Později, když tam leželi uspokojení a uvolnění, řekl Neville do tmy. „Než mi přišlo na mysl to neverbální kouzlo, tak jsem chtěl zachránit jen tebe a ne to děvče. Bylo to ode mě sobecké.“

 

Muka, která musel zažívat, když se takto rozhodoval, byla z jeho hlasu jasně patrná.

 

Draco a Hermiona leželi ve svých obvyklých pozicích.

 

Hermiona se k němu otočila, aby mu mohla pohladit hrudník a břicho.

 

„Dostal jsi se do absurdní situace,“ řekla jemně. „Je těžké, když máš volit mezi tím, jestli máš zachránit toho, koho miluješ, nebo naprosto cizího člověka.“

 

„Bylo to ještě dítě,“ ozval se Neville dutě.

 

„Věk je sice hodně emotivní záležitost, ale oba dva jsou stejně cenné lidské bytosti,“ odpověděla Hermiona. „A mám takové tušení, že sis byl moc dobře vědom toho, že kdybys zachránil jenom Draca, tak bys mohl být pranýřován za to, že ses choval sobecky. Takže tvé rozhodnutí bylo absolutně nesobecké. Chtěl jsi zachránit život muže, kterého miluješ, bez ohledu na následky.“

 

Neville se k ní natočil. „Tímto způsobem jsem se na to nedíval.“

 

„Příliš tě zaslepuje pocit viny,“ zašeptal Draco do jeho podpaží. „Také jsem se snažil vymyslet, jak to udělat, abych nás zachránil oba. Kdybych se zabil, tak by tu dívku pustili. Neměli by důvod, proč ji dál držet.“

„Draco! Ty jsi... opravdu jsi myslel na to, že to uděláš?“ zašeptal zděšeně Neville a pevně objal muže po svém boku.

 

Dracovo mlčení bylo víc než vypovídající.

 

Po chvíli se ozvala Hermiona: „Nakonec jsi ale udělal to nejlepší rozhodnutí, Neville. Zachránil jsi je oba.“

 

„Draco se zachránil sám, vůbec mě nepotřeboval.“

 

„Ale tys přišel,“ prohlásil Draco. „Když jsi přišel, tak jsi mě zachránil před rozhodnutím... to udělat. Já...  já jsem to myslel vážně. Ale když ses tam ukázal, tak jsem věřil, že tu dívku zachráníš a že tím pádem se nebudu muset... zabít.“

 

Chvíli tam leželi v tichosti a jen si užívali vzájemné blízkosti, když Hermiona řekla: „Draco před chvílí řekl něco důležitého...“

 

„Netvař se, jako by to u mě bylo něco neobvyklého,“ zabručel Draco.

 

Hermiona mu připlácla hlavu do Nevillova břicha. „Hlupáku.“

 

„Řekněte mi, o co jde, a já vás rozsoudím,“ dobíral si je Neville.

„Mluvil o tom, že bychom neměli v sobě nic dusit a vzájemně před sebou něco tajit.“

 

„A dál?“ pobídnul ji Draco.

 

Hermiona se opřela o loket a podívala se na Nevilla.

 

„Brumbál mi řekl, že držíš většinu ochran hradu. A to po celou dobu. Dokonce i během útoku na Draca. Prý jsi nezakolísal, ani když jsi byl v bezvědomí.“

 

„Do prdele!“ posadil se vzrušeně Draco. „Ty jsi vážně zatraceně silný! Je to pravda!?“

 

„Ano, je,“ odvětil zmateně Neville. „Víš, ono to není tak těžké. Ne, když se z toho stane stereotyp. Dělám to tak nějak podvědomě. Vlastně dokud není nějaký problém, tak nemusím nic zvláštního dělat.“

 

Oba se na něho užasle podívali.

 

 „Hele, je to jako... sám nemohu uvěřit tomu, že používám tuhle analogii... ale je to jako kotlík, ve kterém se něco vaří. Musíš pořád sledovat, co se v něm děje, ale když víš, že jsi tam dal všechny přísady správně a že není potřeba ho právě zamíchat, tak můžeš být v klidu. Jen tam prostě být a dohlížet, čistě jen pro případ.“

 

„Bezpečnost hradu je v rukou muže, který jeho ochrany srovnává s předmětem, při kterém měl tolik nebezpečných nehod?“ ušklíbl se Draco.

 

„Hej! To hrad si vybral mě, ne naopak,“ protestoval Neville s úsměvem.

 

„To znamená, že se Brumbál chystá natáhnout bačkory? A ty se staneš ředitelem školy?“ zeptal se Draco neomaleně.

 

„Profesor Brumbál mi řekl, že jeho život se chýlí ke konci,“ tiše souhlasil Neville, „i proto jsem mu nabídl, že budu držet ochrany do té doby, než bude v Bradavicích nový ředitel školy, zvláště pokud by chtěl odtud na nějaký čas odejít a od všeho si odpočinout. Nebudu ředitelem školy, vždyť by to bylo směšné. Dokážeš si mě představit, že bych měl vykládat Snapeovi, jak má vést své hodiny? Nebo profesorce McGonagallové? Opravdu si nepřeji v nejbližší době zemřít, děkuji pěkně.“

 

„Profesor Brumbál je přesvědčený, že z tebe jednou bude vynikající ředitel,“ řekla Hermiona. „Ale já si také myslím, že jsi udělal dobře, když jsi tuto funkci zatím nepřijal. Nebylo by to vůči tobě fér. Co vlastně chceš dělat, Neville? Myslím, co budeš dělat po škole? Vždycky jsem tak nějak předpokládala, že chceš mít obchod s bylinkama.“

 

Neville se na oba podíval. Hermiona téměř cítila, jak přemýšlí, co jim říct.

 

„K něčemu jsem se Albusovi zavázal,“ řekl pevně, „a to je má nejbližší budoucnost… tedy pokud nový ředitel nepřijde hodně brzy. Ale i když Albus zůstane, bude potřebovat pomoc s ochranami tak jako teď. Ale dobře... mluvme tedy o mých snech, ano?“

 

„Řekni nám o všem, co by sis přál,“ pohladila ho lehce Hermiona po ruce. „Sny jsou vždycky dobrý začátek. Řekli jsme si přece, že bychom spolu měli mluvit na rovinu,“ řekla klidně a pohlédla přes něj na Draca.

 

„Neville se podíval z jednoho na druhého. „Vy jste můj sen,“ řekl a zrudnul. „To, co je mezi námi. To je vše co chci, být s vámi. Tedy pokud o to oba budete stát.“

 

„Já ano,“ řekla Hermiona. „Vždyť víš.“

 

„Možná, že se budeme muset rozdělit... já musím zůstat tady a Draco bude muset jít kamkoli, kde by se mohl učit u nejlepšího léčitele... a ty, Hermiono... já vím, že už máš přihlášku na Cambridge... jen jsem si myslel... tedy spíš jsem doufal, že... tedy pokud byste chtěli, no, pro mě není problém se přemístit kamkoliv, takže když vy dva zůstanete spolu...“

 

Draco si zase lehl na záda. „Já budu stejně muset zůstat tady, dokud mě bude chtít můj otec zabít,“ řekl konverzačně.

 

„Draco! Jak jsi proboha přišel na to, že tě chce zabít!“ řekla rychle Hermiona. „Ti lidé přece nemohli vědět, že budeš v Příčné ulici, jen využili situace. Prostě se chtěli zavděčit...“

 

„Jo, můj otec se snaží usadit na Voldemortově místě,“ hořce zhodnotil Draco. „A mě se chystá potrestat jako odstrašující příklad pro ostatní.“

 

„Možná tě jen bude chtít přesvědčit, abys stanul po jeho boku,“ navrhl Neville.

 

Draco se otočil na bok směrem k nim a rukou si podepřel hlavu. „No, v tom případě bude zklamán.“

 

„Dobrá,“ usmála se na něho Hermiona. „A co budeš dělat? Budeš se dál učit od toho léčitele, který tu byl o vánocích... až ti nic nebude bránit odtud odejít? Nebo by ses raději zdokonaloval pod vedením někoho jiného?“

 

„Ne, s Bertem jsem udělal kus práce,“ řekl Draco, „a nabídl mi, že mě přijme do učení. Řekl, že část praxe bych měl v každém případě absolvovat i u jiných léčitelů. Už mi to s nimi domluvil, zhruba na měsíc by mě za některým z nich poslal, abych viděl i jiný přístup k věci a tak. Zdá se, že to mají dobře zorganizované. Všichni se znají a kupodivu si nijak vzájemně nekonkurují. Myslím si, že je to tím, že je jich tak málo, že je stále pro každého práce dost.“

 

„A to je každý specializovaný na nějaký určitý obor?“ zeptala se Hermiona.

 

„Myslím, že všichni dělají obecnou medicínu, ale máš pravdu, každý má nějakou oblast, o kterou se zajímá víc... to je částečně důvod, proč Bert tvrdí, že je pro učedníka důležité, aby studoval u různých mistrů. Nejen, abych se od nich naučil různé styly, ale také abych zjistil, jestli se nadchnu pro určitou oblast léčení.“

 

Cuthbert Entwhistle má sídlo v Londýně?“ zeptal se Neville.   

 

„Ano, takže žádná Cambridge, ale ani Vladivostok.“

 

„To nějak zvládneme,“ řekla Hermiona a otočila se tak, aby si mohla položit hlavu na Nevillovo rameno.

 

„Budeš pracovat s madam Pomfreyovou, po dobu, co zůstaneš tady, nebo je to, co ona dělá, úplně odlišný styl léčení?“ zeptal se Neville Draca.

 

„Pokud Pomfreyová usoudí, že to pro mě bude k něčemu dobré, tak ano,“ prohlásil Draco, „Ale nejdřív musíme zjistit, jestli se mému otci podařilo získat nějakou skupinu lidí na svou stranu.“

»«

 

Nakonec se speciálně za tímto účelem sešel Fénixův řád. Zdálo se, že je jasné jen to, že se Lucius Malfoy zdržuje na neznámém místě a to, že má kolem sebe kouzelníky, kteří jsou ochotni ho podpořit.

 

Bystrozoři strávili spoustu času tím, že se snažili prolomit ochrany Malfoy Manor, ale bez úspěchu. Dokonce nedlouho po bitvě se o to pokusil i Draco, doprovázený Nevillem, Hermionou a týmem bystrozorů, ale také neuspěli. Luciusovi se podařilo zablokovat vstup do domu i pro svého jediného dědice. Nakonec se bystrozoři rozhodli přidat na dům i svá vlastní ochranná kouzla, která by je varovala v případě, že by se majitel panství pokusil vrátit.

 

Draco jim řekl, že jeho otec s největší pravděpodobností opustil zemi. Lucius v Anglii opravdu spatřen nebyl. Vlastně ho nikdo neviděl ani nikde jinde, přestože po něm dokonce pátraly i celé týmy bystrozorů v dalších zemích, zejména ve Francii a Itálii, kde měli Malfoyovi také panství. Ani tam nenašli žádné stopy po tom, že by zde Lucius byl.

 

Draca to nijak nepřekvapilo.

 

Několik bývalých informátorů, jejichž role se neprovalila při útoku na Bradavice, nahlásilo, že byli tajně osloveni a přizváni k založení nové organizace.

 

Po schůzce Řádu Severus se smíchem vyprávěl Harrymu, že Alex Johnson je vedený jako podezřelá osoba, protože to vypadá, že je na útěku. Informátor, který o tom podal zprávu, byl Sebastian Flight.

 

„Zatraceně, Severusi! Já jsem vstoupil do jámy lvové - nemluvě o investování hromady peněz – jen proto, abych navázal kontakt s někým, kdo byl ve skutečnosti naším informátorem? Musíš z toho mít srandu, viď?“ zazubil se Harry.

 

„Říkal jsem ti, že na sebe bereš zbytečná rizika,“ ušklíbl se na něj Severus.

 

Harry se k němu přitulil.

 

Severus zvětšil jeho nemocniční postel a se stráží se poměrně rychle domluvil, že po dobu jeho návštěv budou čekat venku. Začal chodit na návštěvy mnohem častěji, milovali se a potom vykládal Harrymu o nejnovějších událostech v kouzelnickém světě a o tom, jak pokračuje jejich snaha o vyčištění Harryho magie.

 

Chodili do laboratoří obden. Nechtěli použít příliš velký výkon, nicméně odstředivka se ukázala být na uvolňování kleteb jako velice efektivní nástroj. Už teď jich odstranili čtyřikrát nebo pětkrát více, než dřív.

Mezitím Harry stále pracoval na zlepšení své fyzičky, využíval k tomu zkušeností trenérů ze základny a dělal s nimi vše, co mu jeho stav dovolil. Všechno ale pro něj bylo nečekaně vyčerpávající – poté, co se poprvé miloval se Severusem, prospal celý den a ještě hodně dlouho potom musel na toto téma snášet žerty ze strany vojáků. Vlastně toho naspal hodně každý den, a když to zjistili jeho lékaři, rozhodli se, že mu udělají nějaké krevní testy. Ale říkali, že se to dalo očekávat, neboť jeho tělo stále tvrdě pracuje na své regeneraci a navíc je to pro něho velmi stresující období.

 

Harry si pokaždé, když se vrátili s Derekem z práce na stavbě, uvědomoval, že se kouzelnický svět o fyzickou kondici příliš nestará. Bylo pro ně tak snadné vyléčit jakékoli neduhy a tolik věcí mohli udělat pomocí magie, ke které nebyla potřeba hrubá síla, že tělesnou zdatnost považovali za něco, co je nezbytné pouze pro hráče famfrpálu, u kterých se oceňovala především hbitost a výdrž, nebo pro ty, kteří měli nebezpečné povolání, jako třeba Charlie Weasley. Překvapilo ho, že i přes to kouzelníci žijí tak dlouho a po celou dobu vypadají tak zdravě a předpokládal tudíž, že jim magie v tomto směru dává nějaké zvláštní schopnosti. Nicméně by byl opravdu rád, kdyby se tělesná výchova stala v Bradavicích součástí osnov – pro začátek si sám na sobě ověřil, že mu cvičení pomáhá v soustředění a zbavuje ho stresu.

 

Bude si o tom muset promluvit s Brumbálem.

 

Pokud se bude moct vrátit do Bradavic.

 

»«

 

 

Poslední komentáře
13.06.2010 18:04:53: koukám že jsem tu fakt dlouho nebyla, ale je po zkouškách a státnicích, takže mě tu budete mít zas p...
10.06.2010 10:02:36: Takže jelikož jsem se dostala sem až ted tak to shrnu smiley 38A a 38B naprosto úžasnééésmileysmiley...
10.06.2010 08:30:32: Úžasné ! Díky smiley${1}
09.06.2010 23:49:46: Téda móóóc děkuji za věnování. Kapitola nádherná, děkuji za překlad. Už se nemůžu dočkat okamžiku, ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.