Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

38/A - Nové hrozby

Slíbila jsem Vám tuto kapitolu těsně před další zkouškou a takticky jsem zamlčela, že to bude až 12.6. Naštěstí se znenadání uvolnil termín a já se přihlásila… takže tato kapitola je tu dříve jen díky šťastné náhodě… Děkuji Vám za komentáře u minulé kapitoly.  Jste úžasní. V těchto hektických dnech nám Vaše slova dodávají chuť do práce.

 

»«

 

 

Hermionin nápad s odstředivou silou vyvolal velký zájem a když Severus pochopil, na jakém princip to funguje, tak jí poděkoval a dokonce se na ni i letmo usmál. Nakonec usoudili, že odstředivá síla vytvořená kouzlem by mohla způsobit nečekané komplikace ve spojení s Harryho magií. Proto se rozhodli kontaktovat mudlovskou vládu, tak, jak to původně navrhovala Hermiona.

 

Předcházelo tomu však tolik technických diskusí, že i Hermiona musela připustit, že je to nad její chápání, navzdory tomu, jak ji téma zaujalo. Netušila, že tyto odstředivky hrají důležitou roli ve výrobě jaderné energie, takže mudlové byli velmi znepokojeni tím, že se o ně kouzelníci zajímají. Nakonec byl informován i sám premiér, který to sice odsouhlasil, ale jen za podmínky, že na celý průběh bude dohlížet tým inspektorů. Hermiona si opět bolestně uvědomila propast mezi oběma světy. Mudlům vůbec nedocházelo, že jsou inspektoři naprosto zbyteční, vzhledem k tomu, že jim kouzelníci můžou pozměnit paměť. Nicméně, než se Snapem, Nevillem, Billem a Pastorkem dopravili kontejner s Harryho magií do tajné laboratoře, kde byla umístěna odstředivka, museli všichni podepsat přísahu o zachování mlčenlivosti, která byla vzhledem k okolnostem spíše úsměvnou záležitostí.

 

„Ale jak jim to zabrání v tom, abychom něco nevyzradili?“ ptal se Bill, zatímco kráčeli dlouhou prázdnou chodbou a táhli za sebou vozík, na němž byl naložen kontejner s Harryho magií.

 

„Nijak.“

 

„Co? A jaký to má tedy smysl?“

„Můžeš být zatčen a poslán do vězení, pokud porušíš svůj slib,“ vysvětlila dívka.

 

Bill mlčel a čekal, že bude pokračovat.


„To je všechno?“ zeptal se po chvíli nevěřícně. „Můžeš vyzradit komukoliv cokoliv a jediné, co se ti stane, je to, že tě zavřou do vězení?“

 

„Jo, tak nějak to je.“

 

„Ale... já tomu nerozumím.“

 

„Ve světě mudlů se považuje podepsání přísahy mlčenlivosti za velmi důležité,“ pokusila se vysvětlit Hermiona. „I když bohužel,“ přiznala, jakmile Bill otevřel ústa, „mnoho lidí se dnes o svou dobrou pověst moc nestará a tak se pravděpodobnost  zneužití tohoto závazku zvyšuje.“

 

„No, samozřejmě! To napadne přeci každého idiota.“

 

Hermiona se zasmála.

 

„A jak jinak bys chtěl zpečetit přísahu, kdybys nemohl použít magii?“ zeptala se zaujatě. „Mudlové v Anglii často skládali náboženskou přísahu, ale v dnešní době ani to pro mnohé neplatí.“

 

Bill zavrtěl hlavou, ale to už vcházeli do laboratoře s odstředivkou a dalším vybavením, kde právě vyrušili dva vědce v půli hovoru.

 

„Budeme potřebovat jejich pomoc,“ řekl Severus Pastorkovi poté, co dlouze hleděl na laboratorní soupravu. „Nehodlám riskovat žádné chyby.“

 

Kingsley souhlasně přikývl. Zařízení se mu zdálo být tak nepochopitelné, že měl chuť odtamtud zmizet.

 

Všichni dostali laboratorní plášť, a když Severus schválil veškerá bezpečnostní opatření, byli mudlovští vědci požádáni, aby se drželi dále od materiálu, který se chystali vyložit.

Vědci s úžasem sledovali, jak jejich hosté opatrně vytáhli z kontejneru magii, ve které byly vpletené kletby. Plula vzduchem mezi nimi, svíjela se, kroutila a hrála šokujícími barvami tak, že bylo jasné, že se jedná o něco hrozivého.

 

„Co to k sakru je?“ vydechl jeden z vědců.

 

„Nikdy jsem neviděl nic podobného,“ zvolal druhý, který pobíhal kolem kontejneru, aby to viděl ze všech úhlů. „Je to nějaká forma plynu… ale jakým způsobem to držíte pod kontrolou? A co jsou ty černé věci uvnitř? Bože, úplně mi z toho naskakuje husí kůže! Vypadá to tak zlověstně!“

 

„Nepochybně,“ odvětil Snape neurčitě. „Potřebujeme odstranit ty černé části od toho zbytku. Myslíte si, že nám v tom váš stroj pomůže?“

 

„Snad,“ přikývl druhý muž. „Určitě by to měl dokázat uvolnit. Co plánujete udělat s každou z těch složek?“

Severus a Neville se na sebe podívali. „Pokud nám pomůžete s jejich oddělením, tak my se už o další postaráme,“ řekl jim s klidnou autoritou Neville.

„Ale jedno nám řekněte,“ ozval se jeden z vědců, „záleží na tom, jestli ty černé nebo červené části látky dostaneme ven nepoškozené? A pokud ano, tak které z nich?“

 

„Můžeme to už přenést dovnitř?“ zeptal se Severus se zaťatými zuby, „není pro nás snadné udržet to v této pozici.“

 

„Ta černá věc,“ vysvětlovala Hermiona, zatímco Neville a Severus posouvali magii k odstředivce, „je velmi jedovatá. Dokonce víc než to. Nesmíte se toho dotknout, čichat k tomu, nedovolte té věci, aby se s vámi dostala jakýmkoliv způsobem do kontaktu. Jakmile to bude oddělené, tak to musíme zničit, ale to my zvládneme sami, takže se s tím nemusíte znepokojovat.“

 

„Nepoškodí to naše vybavení?“ zeptal se muž úzkostně.

 

„Garantuji vám, že bude v pořádku,“ slíbila Hermiona. „V tomto směru opravdu nemusíte mít žádné obavy. Je to nebezpečné jen v kontaktu s živou hmotou.“

 

Vědci přikývli. „A to červené?“


„To je vzácnější, než bych byl schopen vyjádřit slovy,“ pronesl Severus, když poslední vlákna magie vklouzla do odstředivky.

 

„Potřebujeme to zachovat vcelku, jen z toho dostat to černé,“ vysvětlila Hermiona.

 

„Bude lepší, když nastavíme nižší rychlost a pak to přizpůsobíme podle toho, jak to půjde,“ navrhl vědec.

 

Neville sebou najednou prudce trhnul a rozhlédl se vykuleně kolem.

 

„Neville?“ zeptala se ho spěšně Hermiona.

 

Jejich oči se setkaly, a v jeho pohledu byl strach. „Jde o Draca.“ A s tichým lupnutím byl ten tam, zůstala po něm jen spousta nevyřčených otázek.

 

 „Co se to...?“ Vědci užasle zírali na prázdné místo, kde ještě před chvíli mladý muž stál.

 

„On má telepatické spojení s Dracem?“ zeptal se Snape ostře.

 

„To nevím,“ řekla Hermiona a horečnatě přemýšlela, co se asi stalo. Pokud je Draco v nesnázích, jak se to mohl Neville dozvědět? A jak to, že to ona nevycítila? A proč ji Neville nevzal sebou?“

 

»«

Neville přistál v Příčné ulici s hůlkou připravenou v ruce. Slyšel výkřiky a prosby nějaké ženy, kolem stál dav přihlížejících lidí. Nějaký muž držel Draca a tiskl mu hůlku ke krku a další muž držel v rukou vyděšené děvčátko a mířil jí hůlkou pod bradu.

 

„Neubližujte jí,“ vzlykala žena, „Prosím, prosím neubližujte jí! Vezměte si místo ní mě. Prosím!“

Muž, který držel Draca, měl rozražený ret a Draco měl odřenou tvář.

 

„Vidíš? Když s námi půjdeš dobrovolně, tak tu malou holku později pustíme.“

 

„Pusťte ji hned,“ ucedil Draco skrz zaťaté zuby.

 

„Potřebujeme nějakou pojistku, nemyslíš?“ zasyčel muž. „Vrátíme ji zpět, jakmile tě předáme tvému otci. Jsem si jistý, že bude potěšen, že uvidí zrádce naší věci. Své krve. Svého rodu,“ syčel mu zlověstně do ucha.

 

Neville viděl, jak Draco očima prohledává přihlížející dav a udělal několik kroků, aby Zmijozel ten pohyb zachytil. Na krátkou chvíli viděl v jeho tváři úlevu a potom Draco mírným pohybem hlavy Nevillovi naznačil, že se má postarat o muže s dítětem. Neville přikývl.

 

„Nemyslím si, že bych se chtěl setkat se svým otcem,“ protáhl Draco. „Nemám s ním nic společného, kromě jména, které provází nevalná pověst. A nemám v úmyslu na tom nic měnit.“

 

„Vážně?“ zasmál se muž a jeho horký dech mu ovál krk. „Myslím si, že tvůj otec na to bude mít jiný názor. Jsem si jistý, že ho naše návštěva potěší.“ Začal táhnout Draca pryč a jeho komplic dělal to samé s dívkou.

 

Nevillův mozek pracoval na plné obrátky. Proč se ti muži s Dracem nepřemístili? Odpověděl si téměř okamžitě: Lucius Malfoy byl příliš daleko. Budou se snažit vyhledat nějakou letaxovou síť? Se všemi těmi lidmi, jejichž pozornost přilákali a kteří je sledují a vidí, kam jdou? Jedna věc je jasná: útočníci jednali nahodile bez jakéhokoliv plánu. Neville vůbec netušil, co Draco dělá na Příčné ulici a když nevěděl ani on, že zde jeho přítel bude, tak jak by se to mohli dopředu dozvědět tihle dva?

 

Nevillovi bylo v tuto chvíli jasné jen to, že Dracovi absolutně věří. Ani na nejmenší okamžik ho nenapadlo, že si tady Draco domluvil schůzku s kumpány svého otce, nebo že by byl jeho špeh.

Draco se zapřel nohama o zem, přestože se mu mužova ruka sevřela pevněji kolem krku. Jeho obličej nabral odstín červené, která mu moc neslušela, ale když se to tak vezme, během škrcení nikdo nevypadá dobře.

 

Matka dítěte stále vzlykala a lidé v davu křičeli, ale chlap měl svou hůlku v dobré pozici na dívčině krku. Podle toho, jak se jí třásly ruce, si Neville uvědomil, že na ni muž použil Petrificus Totalus, který právě odeznívá.

 

Náhle se odehrálo několik věcí najednou. Ozvaly se rány, které provázejí přemístění. Neville zahlédl koutkem oka bystrozorské pláště. Účinek kouzla rázem skončil a dítě začalo bojovat. Oba únosci propadli panice.

„Zabijeme je a zmizíme!“ zakřičel ten, který držel Draca.

 

Neville udělal něco, o co se ještě nikdy před tím ani nepokusil. Poslechl vlastní instinkty a poslal neverbální bezhůlkové kouzlo Avada Kedavra na oba útočníky naráz. Ani na ně neukázal, jen se ve své mysli zaměřil na jejich obraz.

 

Cítil, jak se v něm zvedla obrovská vlna magie, slyšel křik a zmatek a pak se mu zatmělo před očima a celý svět kolem něj zčernal.

 


»«

Když se probral, ucítil pach desinfekčních lektvarů a uvědomil si, že leží v posteli. Otevřel oči, ale rychle je zase zavřel, oslepen jasným světlem.

 

„Neville!“

 

„Konečně, drahoušku!“

 

Dva jemu známé a drahé hlasy mu pronikly do duše a rozehřály ji. Cítil, jak mu každý tiskne jednu ruku. Znovu otevřel oči a viděl, jak se nad ním vznáší Dracova tvář.

 

„Takhle nějak to musí vypadat v nebi, tedy až na ten zápach,“ zamumlal.

 

„Máš snad pocit, že vypadám nadpozemsky?“ škádlil ho Draco lehce ironickým tónem.

 

„Vypadáš jak anděl,“ přikývl Neville. „Bože, moje hlava,“ zasténal.

„Zavolám madam Pomfreyovou,“ ozval se hlubší hlas. Neville se podíval tím směrem a viděl Kingsleyho, jak vychází ze dveří.

 

„Je to tu cítit jako na ošetřovně,“ ozval se Neville zmateně.

 

„Jistěže je,“ potvrdila Hermiona. „Jsi v bezpečí, neboj se.“

 

„Jen jsme hlídaní bystrozory, to je vše,“ vysvětlil Draco, „a dali tě na samostatný pokoj.“


„Je tu stráž?“

„Spíš něco jako vyšetřovatelé,“ řekla rozhněvaně Hermiona.

 

Neville si náhle vzpomněl, co udělal.

„Je mi zle,“ zašeptal a rychle naklonil se přes okraj postele. Ten rychlý pohyb mu bolest hlavy ještě zhoršil.

 

Hermiona mu jednou rukou bleskurychle přistrčila misku a druhou ho jemně pohladila po zádech.

 

„Zabil jsem je?“ tiše se zeptal Neville.

 

„Toho mého jsme zabili oba dva,“ řekl Draco. „Myslel jsem, že mi věříš a že si vezmeš na starost jen toho druhého.“

 

„Nemohl jsem připustit, aby ublížili tobě, ani tomu děvčeti,“ zašeptal Neville.

 

Vtom do místnosti vešla Madam Pomfreyová a začala pobíhat kolem pacienta. Dala mu lektvar zmírňující bolest hlavy, a ostře Kingsleymu řekla, že mu dává na výslech maximálně deset minut a že může se začít vyptávat, až lektvar zabere a že ona se osobně výslechu zúčastní, aby se ujistila, že nikdo jejího pacienta nebude zastrašovat.

Kingsley si přitáhl židli k posteli. Hermiona a Draco se posadili stranou.

 

„Budu poslán do Azkabanu?“ zeptal se Neville a ještě více zesinal.

 

„Myslím si, že kdybychom se o to pokusili, tak by s tím mnozí nesouhlasili,“ odpověděl Pastorek s úsměvem.

Neville se na bystrozora pomalu otočil, jeho bolest hlavy pomalu polevovala.

 

„Bylo tam spousta svědků, kteří slyšeli Ephraima vydat rozkaz k zabití pana Malfoye a slečny Selwynové. Obě rukojmí jsou zachráněna a oba únosci - bývalí Smrtijedi - jsou mrtví. Takže potud jsou všichni šťastní. Kromě toho vás nikdo z přítomných neslyšel použít jakékoliv kouzlo nebo použít hůlku, takže nemusíte mít strach, opravdového hrdinu dne neznají. Myslí si, že všechnu práci odvedli moji bystrozoři a vy jste jen omdlel ze šoku.“

 

„Tak proč jste tady?“ zeptal se zmateně Neville.

 

„Protože jsem vyslechl všechny své bystrozory a zkontroloval jim hůlky. Nikdo z nich nevyslal ani jedinou kletbu, natož tu, která je zabila. Ohledání těla však prokázalo, že jejich smrt způsobila kletba Avada Kedavra. A Smith – to byl muž, který držel pana Malfoye – byl zasažen dokonce dvakrát. Ani jeden z mých bystrozorů neslyšel tuto kletbu vyslovit. Nicméně já jsem vás viděl přemístit se z mudlovských laboratoří přímo do Příčné ulice, zřejmě jste nějak vycítil, že pan Malfoy má potíže. Bylo mi řečeno, že jste měl v ruce hůlku, ale nepoužil jste ji. Ale přesto jste se zhroutil poté, co byli oba útočníci zabiti. Taková slabost je obvyklá po použití velmi silného kouzla. A použití jedné z nejmocnějších kleteb v kouzelnickém světě neverbálním bezhůlkovým kouzlem by si jistě vyžádalo značné množství energie. Takže se snažím přijít na to, co se tam vlastně stalo.“

„A jaké závěry z vašich zjištění vyvodíte, pane Pastorku?“ zeptala se Hermiona upjatě. „Neměl jste Nevilla varovat, že cokoliv řekne, může být použito proti němu? A vzhledem k tomu, že ho vyslýcháte, když je nemocný, tak...“  

Pastorek zvedl ruku, aby ji zarazil. „Mohu vám to vysvětlit? Pan Longbottom nebude stíhán za cokoliv, co může nebo nemusí mít vztah k této události.“

 

„A pokud bych byl viníkem já?“ zeptal se Draco tiše.

 

Kingsley se na něho podíval.

 

„V takovém případě byste nejspíš dostal ocenění za to, jak jste se skvěle ubránil… máme mnoho svědků, kteří to celé viděli, od chvíle, kdy jste byl hozen na zeď...“

 

Neville se podíval na zasychající drápance na Dracově tváři. Musel se hodně ovládnout, aby ho nepohladil.

 

„...a především za záchranu života toho dítěte, přesto, že jste byl sám v ohrožení. Několik svědků nám vylíčilo, jak jste žádal únosce, aby slečnu Selwynovou propustili. Zprávy v novinách učinily velký krok k očištění vašeho jména, i když se předpokládá, že únosce zabili bystrozoři. Takže teď mi řekněte, jestli jsou mé předpoklady správné. Domnívám se, že pan Longbottom má nějaké telepatické spojení s panem Malfoyem a přispěchal za ním, když byl v nesnázích. Poté posoudil situaci a rozhodl se, že nebude jednat, dokud nebude někdo v ohrožení života a do toho bohužel vstoupil tým bystrozorů.“  

„Ta dívka s nimi také bojovala,“ řekl tiše Neville. „Petrificus, které na ni uvalili, ztrácelo na intenzitě.“

 

„A to na ni uvalil Petrificus  až poté, co ho kousla,“ ozval se Draco pohrdavě.

 

„Děkuji vám za tuto informaci,“ přikývl Pastorek. „Předpokládám, že jste se rozhodl je... odstranit... ve chvíli, když vás a to děvče chtěli zabít.“

 

„Já jsem zabil jen jednoho,“ přiznal Draco. „Předpokládal jsem, že Neville zachrání tu dívku.“

 

„Musel jsem si být jistý, že budete v pořádku oba,“ řekl Neville neústupně.

 

„Můžete mi říct, jak jste to udělal?“ zeptal se Pastorek. „Nikdy jsem nic podobného neviděl, ani o ničem podobném neslyšel.“

 

Neville se položil na záda a vmáčkl se do polštáře.

„Věděl jsem, že nemohu použít svou hůlku... to by se mi podařilo zachránit jen jednoho a pokud by se útočník pohnul, mohlo by mé prokletí zasáhnout buď tu dívku, nebo Draca. Tak jsem jen... myslel jsem na to, že chci proti nim použít to kouzlo... a soustředil jsem se přitom na představu těch dvou mužů.“

 

Pastorek nevěřícně zavrtěl hlavou. „A ono se stalo přesně to, co jste si přál? Jen tak, že jste na to myslel?“

 

„Harry nás naučil jak čerpat magii i z jiných než obvyklých zdrojů,“ vysvětlil Neville pokorně.

 

„Takže on byl opravdu mág?“

 

„Stále je,“ ozval se Neville ostře. „Vy jste o tom pochyboval?“

 

„Je takový drobný,“ zamumlal Pastorek.

 

Hermiona se zasmála a Kingsley se rozpačitě usmál, protože si okamžitě uvědomil, jak hloupě jeho věta zněla.

 

„Alespoň vidíte, jak je důležité dostat Harryho magii zpátky,“ prohlásila Hermiona. „I za tak krátkou dobu nás naučil o magii tolik, kolik bychom se nenaučili ve škole ani za sto let.“

 

„Naučil v sedmnácti letech své spolužáky zabíjet, aniž by museli vyslovit kouzlo? A to si opravdu myslíte, že z toho mám mít radost?“

 

Nastalo tíživé ticho, a i když byla jeho slova pronesena s nadsázkou, všichni cítili, že má vážné obavy z toho, co takové obrovské množství síly znamená.

„Nevěřím tomu, že by se Harry chtěl stát ministrem kouzel, ale podle mého názoru by byl daleko lepší, než kdokoliv jiný,“ ozval se Draco.

 

„Kdo jiný například?“ zeptal se Pastorek.

 

„Třeba můj otec. On to samozřejmě nikdy nevzdá. Mimochodem máte nějaké stopy, které by vedly k jeho dopadení?“

 

Rozhovor se stočil na jiné téma.

 

»«

Později se s nimi Pastorek rozloučil a odešel. Hermiona ho doprovázela z nemocničního křídla.

 

„Vidím, že jste všichni tři dobří přátelé,“ řekl.

 

„Ano,“ souhlasila Hermiona.

 

„Oni dva spolu chodí?“

 

„To my všichni,“ řekla.

 

Pastorek se na ni ostře podíval.

 

„Ach. Dobrá, tedy.“

 

„Chtěl jste se mě ještě na něco zeptat?“ připomněla mu Nebelvírka. „Dokážu být objektivní, víte.“

 

„Já... dobře, není to moje věc. Jen mě to překvapilo. A teď jsem udivený ještě víc.“

 

„Naším vztahem?“

 

„No, myslel jsem nejdřív na pana Longbottoma a pana Malfoye. Oni jsou jako nebe a dudy. Malfoyové jsou známí rabijáti a oproti tomu Longbottom, ten...“

 

„Ten co?“ ozvala se Hermiona a musela se přemáhat, aby ve svém hlase potlačila zlost.

 

„Víte, Neville mi vždycky připadal tak trochu jako slaboch. Ani se nezúčastnil bitvy, že? I přesto, že má tak velkou moc. A potom si jen tak zabije dva muže jen pouhou myšlenkou? Dobrá! To ho nějak ovlivnil pan Malfoy, nebo mi něco uniklo?“

 

Hermiona se otočila a podívala se na Pastorka ve chvíli, kdy se u nich objevil Albus Brumbál.

 

„Kingsley! Už jste si popovídal s našimi chlapci? Výborně, výborně!“

 

„Řediteli,“ usmála se na něho Hermiona. „Pan Pastorek mi právě říkal o nedostatečném zapojení Nevilla do bitvy, která se zde nedávno strhla.“ Zajiskřilo se jí šibalsky v oku.

 

„Nedostatečném zapojení?“ opakoval Brumbál užasle. „Ale to potom znamená, že si i o mně myslíte, že jsem toho moc neudělal…“

 

„V žádném případě, pane!“ vykřikl zděšeně Kingsley. „Vždyť jste držel ochrany hradu a udržoval tak děti v bezpečí…“

 

„No proto!“ zvolal Brumbál. „Takže i Neville odvedl dobrou práci! Byl velmi zklamaný, když mu Harry nedovolil bojovat, ale nejen, že se mnou držel ochrany hradu, ale byl tam také proto, aby zastavil případný útok ze Zapovězeného lesa… on má neobvyklou moc na všechny rostliny a...“

 

„On držel ochrany?“ vykřikl Pastorek.

 

„Ano, vskutku. A od onoho útoku přebral kontrolu nad většinou ochran hradu. Úplně jsem zapomněl, jak moc to bylo pro mě namáhavé. Ani v době útoku na pana Malfoye nezakolísal, a dokonce držel ochrany i v době, když byl v bezvědomí. Je to pozoruhodný člověk. Není divu, že si ho hrad vybral.“ Brumbál se celou dobu co mluvil, díval významně na Hermionu.

 

„Hrad chce, aby byl příštím ředitelem školy? Vždyť je to ještě kluk!“ vyhrkl Pastorek šokovaně. „A co vy, pane...“

 

„Co já! Taky mám právo stárnout! Je načase předat otěže. Neville mi nabídl, že mi trochu uleví, než odejdu. Je to velmi chytrý mladý muž! A skromný. Nepřevzal roli ředitele školy. Říká, že nechce dostat do nepříjemné situace učitele ani své nejbližší,“ podíval se opět na Hermionu. „Jen velmi silná osobnost dokáže odmítnout tak výsadní místo! On je velmi moudrý člověk. A jednou z něho bude velmi dobrý ředitel... nebo jeden z ředitelů,“ nadhodil starý muž a mrknul na Hermionu.

 

Hermiona původně jen chtěla informovat Pastorka, ale situace se obrátila. Vůbec neměla tušení, že Neville celou dobu drží ochrany hradu, nebo to že si dělá starosti o jejich společnou budoucnost.

 

Kingsley potřásl nejprve rukou Albusovi a potom se rozloučil i s Hermionou. „Vypadá to, že budete mít s těmi dvěma ještě plné ruce práce, slečno Grangerová,“ usmál se na ni.

 

„Jak jinak,“ přikývla.

 

„Vaše inteligence a znalosti ze světa mudlů pro ně budou neocenitelné,“ dodal Pastorek s úsměvem.

 

„Přesně tak,“ souhlasil Brumbál.

 

Když Kingsley kráčel po pěšině směrem k bráně, obrátila se Hermiona na Brumbála.

 

„ Jste velmi manipulativní starý muž,“ řekla přísně a v tu chvíli Albusovi připadala jako Minerva v mladším provedení.

 

„Říká se to o mě,“ souhlasil s úsměvem.

 

Svorně směřovali směrem k Velké síni.

 

„Děkuji vám,“ řekla mu vroucně Hermiona a lehce se dotkla jeho paže.

 

Albus ji laskavě poplácal po ruce.

 

»«




Poslední komentáře
07.06.2010 16:33:16: Opět krásná kapitolka. Doufám, že to s tou odstředivkou vyjde, byl to dobrý nápad. Těším se na další...
07.06.2010 08:02:55: tato kapitola se mi moc líbí....smiley${1} skvělý překlad, opravdusmiley${1}
06.06.2010 15:52:47: Strom poznání jsem si přečetla už kdysi v AJ, a teď si to čtu znovu tady a musím říct, je to úžasný!...
06.06.2010 05:56:59: tak jako vždy nezbývá než se sklonit před fantazií Philo. i tato skvěle napsaná a přeložená kapitola...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.