Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

37/B - Obnovené a odhalené vztahy

Dnešní předzkouškovou kapitolu věnuji všem kdož mi usilovně držíte palce... a jestli vyletím, tak si mezi vámi vylosuji šťastlivce který tu zkoušku půjde zopakovat za mě...

 

Niki – děkuji ti za podporu,  kterou mi v tomto náročném týdnu poskytla...

 

 

»«

Hermiona už poněkolikáté pročítala dopis od rodičů. Připomněli jí, jak dlouho už ji neviděli a žádali ji, jestli by je, vzhledem k tomu, že válka už dávno skončila, nemohla navštívit.

 

Také je chtěla vidět, trápila ji ale představa, co budou Draco a Neville bez ní dělat. Bylo to pro ni těžké rozhodnutí od nich odjet, ale věděla, že musí překonat své obavy z toho, že chlapci za dobu její nepřítomnosti zjistí, že je to bez ní lepší.


Ale dřív nebo později bude muset jeden z nich občas odejít a zanechat své dva partnery samotné – a bez důvěry by to byl nesmyslný a bolestivý vztah. Raději se na to bude dívat z té lepší stránky – v případě, že jeden z nich odjede, druzí dva se nebudou cítit osamělí a poskytnou si navzájem útěchu. Třeba Ron potřeboval k tomu, aby byl šťastný, i jiné ženy, ale ona cítila, že Neville i Draco jsou v tomto uspořádání spokojeni a nikoho jiného mimo jejich trojici nepotřebují. Toto vědomí ji uklidňovalo. A pokud se Draco a Neville budou snažit objevit aspekty vztahu, ve kterém ona není, možná přijdou na to, že jim opravdu schází a přivítají ji s o to větší radostí.

 

Takže se nakonec rozhodla, že domů pojede.

 

Neville poslal její matce jako dárek okrasnou rostlinu.

Hermiona se nemohla rozhodnout, jestli řekne rodičům o svém zvláštním vztahu, nebo ne. Byli sice ve svých názorech docela nekonvenční, ale i přesto pro ně muselo být docela těžké poslat dceru do internátní školy a pak se dozvědět, že se účastní opravdové války, ve které umírají lidé a aby toho nebylo málo, tak že každou noc uléhá do postele se dvěma muži.

Jedním si ale byla naprosto jistá, že bude šťastná, když bude v tomto vztahu i za padesát let a tak přemýšlela, jestli by nebylo dobré to říct jejím rodičům hned teď. Ale zase na druhou stranu, když jde o tak vzdálený časový horizont, tak není kam spěchat.

 

Nicméně si moc přála, aby se její rodiče seznámili s muži, kteří pro ni tolik znamenali a aby se Neville a Draco -  coby čistokrevní kouzelníci - měli šanci dozvědět víc o způsobu života mudlů. Byla si jistá, že Draca by nadchl počítač.

 

»«

Třetí večer po svém odjezdu domů šla Hermiona navštívit bývalé spolužáky ze základní školy a u lahvinky vína si s nimi příjemně popovídala. Překvapivě to pro ni bylo těžší, než kdy před tím. Přestože je k sobě poutala minulost, tak věděla, že s nimi nemůže sdílet svou přítomnost a vzhledem k tomu, že s nimi nebude moct sdílet ani svou budoucnost, zdály se být tyto vazby dále neudržitelné.

 

Vrátila se domů s pocitem, jako by se za ní uzavřely další dveře jejího dětství, čímž definitivně potvrdila svou příslušnost k magickému světu.


Druhý den ráno se vydala s rodiči na procházku. Rododendrony byly právě v plném květu a slunce navzdory studenému větru příjemně hřálo. Šli po stezce, která vedla nahoru do kopců, po níž v době Hermionina dětství tak často a rádi chodili.

„Zítra se budeš muset vrátit do školy,“ povzdechl si její otec.

 

Hermiona se na něho usmála a vzala ho za ruku. „Zase přijedu,“ slíbila.

 

Po chvíli ticha jí otec nevrle navrhnul: „Dobrá, příště můžeš sebou přivést toho svého mládence.“

„Prosím?“ zeptala se Hermiona a za chůze se podívala na své rodiče.

 

„No, přeci někoho máš, není to tak, drahoušku?“ zeptala se matka.

 

„Jak jste na to přišli?“ zeptala se jich Hermiona, když překračovala padlý kmen stromu.

„Každou chvíli jsi zasněná. A to se ti vůbec nepodobá,“ vysvětlil otec.

 

Hermiona si najednou uvědomila, že je to pravda. Myšlenkami se stále vracela ke svým dvěma mužům. Přemýšlela, co asi dělají, jestli se jim stýská, a jestli jim chybí tak, jako oni jí. Byla překvapená, jak moc jsou na ní její pocity vidět.

 

„Promiňte,“ řekla, když jí otec povzbudivě stiskl ruku.

 

„Není třeba se omlouvat,“ pohladil jí po ruce, „my se jen bojíme...“ podíval se na matku.

 

„Čeho?“ zeptala se Hermiona.

 

„Je všechno v pořádku?“

 

„V jakém smyslu?“

 

„Víš, Hermiono,“ začala nesměle maminka: „Řekla jsi nám o Ronovi, ale o tomto chlapci ses nám vůbec nezmínila. Myslíš si, že ho snad z nějakého důvodu nebudeme mít rádi? Také nás napadlo, jestli to není jeden z těch, co nenávidí mudly... možná ses zamilovala do nepřítele, nebo tak něco. To se stává.“

 

„Och, Bože,“ zasténala Hermiona. „Tohohle jste se báli?“

 

Odpovědí jí bylo ticho.

 

„Nemusíte si s něčím takovým dělat starosti,“ řekla. „Už jsem přece dospělá.“

 

„To víme, ale máme spoustu přátel, kteří nám říkají, že si o tebe budeme dělat starosti i když budeme v důchodu a ty budeš ve středním věku, takže je to asi normální.“

 

Hermiona se tomu nejprve zasmála, ale potom ztichla a zvážněla.

 

„Myslím, že se nám můžeš svěřit se vším,“ začal otec. „Možná se nám to nebude líbit, ale budeme se vždy snažit tě pochopit, drahoušku. Uvědomujeme si, že žiješ ve světě, který se od našeho značně liší. Řekni, ty něco tajně nosíš, že?“

 

 „Co tajně nosím?“ Hermioně se vybavil článek ve včerejších novinách o tom, jak někdo pašoval zboží přes hranice.

„On se tě ptá, jestli nejsi těhotná,“ ozvala se maminka lehce podrážděně.

 

„Ne! Samozřejmě, že ne!“

 

„No, tak samozřejmé to není, pokud s tím chlapcem spíš. Předpokládám, že i lektvary a kouzla můžou čas od času selhat, stejně jako naše metody. Nebo snad chodíš se ženou?“

 

„Mami!“ zasmála se Hermiona.

 

„Jen se ti pokouším říct, že se snažíme být liberální.“

 

„Tvá matka mě nenechá celé noci spát a neustále se dohadujeme, proč s námi o tom nemluvíš.“

 

Došli k lavičce s výhledem na město a posadili se. Pan Granger vytáhl z kapsy kus čokolády.

 

„Je to lepší než gumoví medvídci,“ usmál se, když kousek ulomil.

 

„Mám nějaké žvýkačky bez cukru, můžeš si ji pak vzít,“ nabídla matka.

 

Hermiona si užívala pocit, jak se jí hříšná chuť čokolády rozplývala na jazyku.

 

„Jde o to... no... bojím se toho, abyste nebyli příliš pohoršeni.“

 

„Je to jen povrchní flirt? Taková ta záležitost, o které bychom se ani nedozvěděli, kdybys náhodou nepřijela domů?“ zeptal se jí otec.

 

„Ne,“ řekla Hermiona odhodlaně. „Strašně doufám v to, že ne. Právě jsem myslela na to, jak vám to mám říct.“

 

„No prostě nějak začni,“ řekl otec nenuceně. Chvíli se přehraboval v batohu, který měl položený na kolenou, vytáhl z něho termosku s plastovými hrnečky a všem nalil šálek horkého čaje.

 

Hermiona si chvíli o plastový kelímek zahřívala ruce.

 

„Dobře, možná je to něco, kvůli čemu byste si mohli dělat starosti,“ přiznala, „ale já jsem nikdy ve svém životě nebyla šťastnější.“

 

„To je dobrý začátek,“ řekla jí matka. „Přestaň chodit kolem horké kaše, Hermiono. Když to není žena, tak to musí být starší muž. Je to někdo z učitelů, že?“

 

„Ne,“ zasmála se Hermiona. „Neville i Draco jsou oba v mém věku,“ vyhrkla a hned na to zadržela dech.

 

„Ty chodíš se dvěma muži?“ zeptala se matka.

 

Hermiona přikývla.

 

„Tak takhle to je,“ řekl její otec. Napil se čaje. „Připouštím, že jsem překvapen. Myslel jsem si, že má dcera má smysl pro čest. No tohle se mi opravdu moc nelíbí.“

 

Hermiona se na něho zmateně podívala. „Jak s tím souvisí má čest?“

 

„To je trochu kruté, drahoušku. Klameš je vlastně oba. To si mezi nimi nedokážeš vybrat?“

 

„Och! Ale ne!…“ začervenala se.

 

Rodiče se na ní zpytavě podívali.

 

Hermiona se nadechla a vyhrkla: „Špatně jste mě pochopili. Oni to oba vědí.“

 

„Ach tak. A jim to nevadí? Nevadí jim, že se scházíš s tím druhým?“

 

Hermiona teď už byla úplně rudá, když řekla. „To je právě to, tati, já chodím s oběma najednou. Všichni tři o sobě navzájem víme. A je nám spolu opravdu dobře.“

 

Hermiona si v nastalém tichu usrkla horkého čaje.

 

„Stejně, jako to bylo s Harrym a Ronem? Než jsi začala s Ronem chodit?“ zeptal se jí otec, ačkoli zněl, jako by kladnou odpověď ani nečekal.

 

„Ne, to není jako s Harrym a Ronem, tati,“ řekla jemně.

 

„Chceš tím říct, že spíš s oběma?“ ujišťovala se její matka.

 

Hermiona zvedla hlavu a přikývla. „Ano, ale je v tom víc, než jen sex,“ řekla celá zardělá.

 

„Ty... je miluješ?“

 

„Vypadá to, že ano,“ usmála se na ně plaše Hermiona. „Právě jsem se přistihla při tom, jak doufám, že spolu budeme ještě za padesát let. Nebo déle. Jsem s nimi velmi šťastná, mami.“

 

Její otec se díval nepřítomně do dálky.

 

„Tati?“

 

„Hmmm? Oh, snažím se to strávit… je tohle… pro váš svět běžné uspořádání?“ zeptal se váhavě.

 

„Nevím, jestli je to běžné. Profesor Brumbál žil zřejmě ve trojce víc jak padesát let.“

 

„Aha, takže v tom případě je takový vztah respektovaný?“

 

„A záleží na tom, jestli ano nebo ne?“

 

„Jen přemýšlím nad tím, jestli ti to nějak znepříjemní život. Už takhle se na tebe někteří koukají skrz prsty, protože jsi naše dcera. Oni jsou jako ty?“

 

„Jsme každý úplně jiný,“ usmála se Hermiona. „Neville a Draco jsou oba čistokrevní a byla bych moc ráda, kdyby vás měli možnost poznat, aby věděli, jaké jsem prožila šťastné dětství, když jsem vyrůstala mezi mudly.“

 

Její matka se na ni povzbudivě usmála.

 

„Neville – už jste mě o něm jistě slyšeli mluvit – je Nebelvír, tak jako já. Jeho rodiče jsou oba v nemocnici, mučili je tak dlouho, dokud nezešíleli a Nevilla vychovávala jeho babička.“

 

„Chudák chlapec!“ ozvala se lítostivě paní Grangerová. „Je šance na to, že bude vyvinut nějaký lék?“

 

„Myslím si, že Neville ví, že je tu jen malá šance, ale naděje umírá poslední,“ odpověděla Hermiona.

 

„A Draco?“

 

„Dracova rodina... vlastně jen jeho otec... on byl stoupencem Voldemorta. Teď právě je na útěku. Jeho matka za ním po bitvě přišla do Bradavic, ale brzy odjela do Jižní Ameriky, aby tam začala nový život. Dracův otec je opravdu strašný člověk – je mocný, bohatý a nemá žádnou morálku. Jednou jsme ho potkali v obchodě Krucánky a kaňoury, vzpomínáte? Dlouhé blond vlasy a opovržlivý výraz? Určitě teď dává dohromady nové protimudlovské spiknutí,“ řekla Hermiona trpce.

 

„Takže jejich rodiny jsou z nepřátelských stran,“ konstatoval otec.

Hermiona přikývla. „A já jsem byla uprostřed, když se kvůli tomu ze začátku hádali. Nicméně teď jsme všichni na stejné straně.“

 

Pan Granger si dolil do šálku zbytek čaje. „Pro Draca to muselo být velmi těžké, jít proti vlastní rodině. V tu dobu jste již byli spolu? To bylo to, co ho ovlivnilo?“ zeptal se zvědavě. 

 

Hermiona zavrtěla hlavou. „Zjistil, že je léčitel – to je opravdu mocný čaroděj, pro kterého je práce posláním, víš,“ usmála se. „Lidé jako je on musí léčit ostatní bez ohledu na jejich původ. Takže v tu chvíli byla jeho stará filozofie irelevantní. A postupně přišel na to, že jeho víra v nadřazenost čisté rasy byla chybná. Samozřejmě se známe už od začátku školy, ale v letošním roce jsme spolu hodně spolupracovali a z toho náš vztah tak trochu vzešel.“

 

„A jak to přijal Ron?“ zeptala se paní Grangerová a pohodlně si před sebe natáhla nohy.

 

„Zvyká si,“ usmála se Hermiona.

 

„Takže to ví každý?“ zeptal se pan Granger.

 

„Myslím si, že to ví překvapivě málo lidí,“ odpověděla Hermiona. „Nechceme nic skrývat, ale na druhou stranu nemáme zapotřebí se okázale předvádět. Ostatní prostě předpokládají, že jsme jen dobří přátelé.“ Podívala se na svého otce. „Vadilo by ti to? Že by se tom ostatní dozvěděli?“


„Já nevím,“ povzdychl si. „Myslím, že by si každý otec dělal starosti, kdyby se o jeho dceři říkalo, že je...“ zarazil se.

„Lehká? Běhna?“

„Ty víš, jak to myslím,“ pokrčil rameny.

 

„Ano, vím,“ pohladila ho po zádech. „Ale abych byla upřímná, tak si myslím, že většina lidí ve mně vidí jen chodící knihovnu, která na sex ani nemyslí, natož aby ho prováděla, tati.“

 

„No, doufám, že nezapomínáš na to, že jsi nejen velmi chytrá dívka, ale že jsi hlavně žena,“ řekla jí matka tak odhodlaným tónem, až se na ní oba otočili.

 

„Mami!“

 

„Co? Drahoušku, zítra spolu půjdeme do obchodu nakoupit nějaké pěkné ženské prádlo. Chceš přeci ty své dva muže potěšit, ne? A kromě toho, každá záminka pro koupi kousku pěkného prádla se hodí!“

„Joan!“

 

„Mami!“

 

„Ale no tak, Robe. Možná si tam pro sebe také něco pořídím!“

 

„Maminko!“

 

„Co? To nesmím mít sex? Nebo snad nosí čarodějky neforemné boty a staromódní dlouhé bombarďáky?“

 

Hermiona se zasmála.

 

„Co?“

 

„Tradičně oblečení kouzelníci pod hábitem nenosí žádné prádlo.“

 

„Vážně? Už se nikdy nebudu moct podívat panu Weasleymu do očí,“ řekl pan Granger zděšeně.

 

„No hlavně, aby ses o tom nechtěl přesvědčit, drahý,“ zahihňala se Joan.

 

„Mami!“ vykřikla Hermiona znovu, napůl pobouřeně, napůl pobaveně.

 

„Co? Kouzelnický svět je tak fascinující! A co nosí tví muži, drahoušku?“

 

„Mami, nech toho! Víš přeci, že studenti nosí uniformy.“

 

„To je pravda! Ale pod uniformou může být nějaké krásné spodní prádlo, nemám pravdu?“

 

„Pro Nevilla a Draca?“ vyjekla Hermiona.

 

„Jistě, že to bude pro ně,“ zaševelila její matka. „Ale na sobě ho budeš mít samozřejmě ty.“

Vstali a Hermiona byla z toho všeho tak trochu rozpačitá, i když upřímně řečeno, nápad, že kluky překvapí nějakým vyzývavým spodním prádlem, se jí začal velice zamlouvat.

 

Ze zamyšlení ji vytrhla matka, která se jí bez skrupulí zeptala: „Hermiono, když už mluvíme o té trojce, tak… no... to jsi uprostřed? Říká se tomu sendvič, ne? Oba kluci a ty? Nebo i oni dva...?“ decentně se odmlčela.

 

„Joan! Jak se na něco takového můžeš ptát!“

 

„Myslíš, jestli to dělají i spolu?“ zasmála se Hermiona.

 

Joan spiklenecky přikývla.

 

„Ano,“ odpověděla Hermiona.

 

„A ty jsi u toho?“

 

„Joan!!!“

 

Hermiona přikývla.

 

„Ach, Bože!“ ovívala se Joan.

 

Hermiona se smála a její otec bručel: „To se ti vážně ta představa líbí? Bože, ještě že nechceš, abych něco takového zkoušel!“

 

Obě ženy se tomu smály ještě minimálně dalších dvacet minut.

 

Když scházeli dolů z kopce a vyšli z lesa, Hermiona se zahleděla na krajinu před sebou.

 

Její otec se na ni podíval a usmál se. „Jako malá sis na tamtom hřišti vždycky ráda hrála,“ zavzpomínal.


„Odstředivá síla,“ vydechla Hermiona s očima upřenýma na dětský kolotoč.

 

„O čem to mluvíš?“

 

„Odstředivka. Mami, tati, nevíte, kdy bych sehnala největší? V nějakém výzkumném zařízení? Nebo v nemocnici?“

„Mohli bychom to najít na internetu,“ navrhla jí matka. „A na co jí potřebuješ?“

„Mohla bych se zeptat předsedy vlády,“ uvažovala Hermiona nahlas. „Jsem si jistá, že by nám dokázal pomoct.“

 

Její rodiče se na sebe podívali, pozvedli obočí a pomysleli si, že jejich dcera rozhodně nemá nudný život.

 

»«

 

Hermiona se ještě ten večer spojila přes letaxovou síť s ředitelem a nastínila mu svůj nápad. Nejdřív si myslela, že se okamžitě vrátí zpět do školy, ale nakonec usoudila, že rozhovor s ředitelem splnil svůj účel a rozhodla se, že nejdřív půjde s matkou nakoupit nějaké to spodní prádlo.

 

»«

Do školy se vrátila až další den ráno v době snídaně a posadila se na lavici vedle Nevilla. Všimla si, že Draco sedí s Crabbem a Goylem. Často jim zůstával poblíž, i když teď už byli koleje víc promíchané, než tomu bylo dříve.

 

„Ahoj,“ pozdravila Nevilla a pohladila mu ruku, kterou měl volně položenou na lavici.

 

Neville se na ní zářivě usmál a ona cítila, že je vše tak, jak má být.

 

„Všechno v pořádku? Měli jste se dobře?“ zeptala se a krátce se otřela prsama o jeho ruku, když se natahovala pro marmeládu. Cítila, jak se Neville zachvěl a usmála se tomu.

 

„Ano a ano,“ odpověděl Neville hlubokým hlasem. „A teď je to ještě lepší, když jsi zpět,“ zašeptal jí do ucha. „Chyběla jsi nám.“

 

„Vy mě taky,“ řekla a krátce ho pohladila po noze, když si urovnávala ubrousek na kolenou. Podívala se ke zmijozelskému stolu a usmála se na Draca.

 

„Jak se mají rodiče?“ zeptal se Ron, který si zvykl během snídaně sedět u stolu naproti nim.

 

„Fajn. Všechno přijali velmi dobře,“ podívala se významně na Nevilla.

 

„Opravdu?“

 

„Jo. Mámě se ta květina moc líbila. A ráda se s tebou setká.“

 

„A...?“

 

„Ano, s ním taky,“ dodala tiše.

 

„Nezlobí se na tebe?“

 

„Maminku ta myšlenka zaujala a otec doufá, že nejsem poběhlice.“

 

„Ach, Hermiono...“

 

„Bude v pořádku. Mluvil s tebou ředitel o mém nápadu?“

 

„Ano, sice jsem to vůbec nepochopil, ale zdá se, že to Snape považuje za geniální nápad. Čekáme, jak se k tomu postaví mudlovské ministerstvo.“

 

„To je skvělé.“

 

Někdo si přisedl na lavici, na které seděli a Hermiona si připosedla blíž k Nevillovi. Po pravdě o hodně blíž, než bylo nutné. Oba si vychutnávali ten pocit, jak se jejich stehna a celé boky k sobě tiskly.

 

„Máš v kapse něco tvrdého,“ ozval se po chvíli Neville.


„Myslel jsem si, že tohle obvykle říká dívka chlapci,“ ušklíbl se Ron. „Hej! Ginny! Řekni těm dvěma druhákům, ať se trochu sesednou! Tady se musí lidi na sebe strašně mačkat!“

„Kazišuku,“ ušklíbla se Hermiona na Rona přes stůl, když se ostatní nedívali.

 

„Co? Počkat! Dělal jsem to v dobré víře!“

 

„Co je to?“ zeptal se tiše Neville a dotknul se krátce Hermionina stehna.

 

„Myslím, že by to mohlo být spodní prádlo,“ zašeptala, když vstávala. „Nové. Francouzské. Možná ti ho později ukážu.“

 

„Uch... Hermiono!“ vyskočil, aby ji následoval. Když vycházeli ven, naklonil se k ní mezi lavicemi. „Nemáš... nemáš na sobě... punčochy?“ zavrčel jí do ucha.

 

„Možná...“ řekla dívka jako by nic.

 

„Ach, Merline,“ zasténal Neville a podíval se Hermioně na nohy. Měla na sobě elegantní boty na malém podpatku a z nich vykukovaly nohy oblečené do jemných černých punčoch. „Ach Merline, ty je máš,“ zasténal Neville znovu.

 

Prošli hlavními dveřmi a na chodbě uviděli Draca, který na ně čekal. Opíral se nenuceně o jeden ze sloupů, které podepíraly klenutý strop. Vince a Greg stáli po jeho boku.

 

Draco měl s Hermionou hodinu věštění z čísel, zatímco Neville měl hodinu péče o kouzelné tvory, na kterou jako jeden z mála ze třídy stále chodil. Nicméně Greg a Vince navštěvovali Hagridovy hodiny také.


Draco se na Hermionu mírně usmál a potom se podíval na Nevilla. Zarazil se. „Neville? Jsi v pořádku?“ zeptal se a přistoupil k němu blíž.

 

„Ne,“ zasténal Neville.

 

„Už jsi něco jedl? Ještě před hodinou jsi byl v pořádku,“ konstatoval Draco ustaraně.

 

„Jo, ale to bylo před tím, než jsem zjistil, že Hermiona má na sobě punčochy. Černé punčochy,“ polkl Neville.

 

Draco se podíval Hermioně na nohy a zjistil, že má Neville pravdu. Jediným plynulým pohybem oba zatáhl za sloup. „Hlídejte,“ nařídil v rychlosti Gregovi s Vincem.

„Jasně,“ usmál se Vince.

 

Draco vmáčkl Hermionu mezi sebe a Nevilla, který byl opřený o zeď. „Můžu?“ zeptal se chraplavě Draco a nadzvedl Hermioně lem hábitu.

 

„To je na později,“ usmála se.

 

„To nás s tím budeš dráždit celý den?“ zavrčel Draco a začal klouzat rukou po jejím stehnu oblečeném do hedvábné punčošky.

„Můžu taky?“ zeptal se Neville, který si to nemohl nechat ujít a opakoval Dracův manévr na druhé noze.

 

Když se dotkli podvazkového pásu, oba zasténali.

 

„Merline, to je tak rajcovní,“ zašeptal Draco a ještě víc se k ní přitiskl. „Alespoň polibek?“ Přitiskl svá ústa na její. Když se jejich jazyky dotkly, přidala se k nim i Nevillova ústa.

 

Jeho ruka sklouzla na Hermionina prsa a jí okamžitě ztvrdly bradavky.

 

„Ta je taky nová?“ zeptal se Neville a chvíli se věnoval jejím pevným kulatým ňadrům.

 

„Mám komplet nové spodní prádlo,“ zalapala Hermiona po dechu.

 

„Ty na sobě nemáš kalhotky?“ zeptal se Draco šokovaně, když přejížděl Hermioně po prdelce a nenašel tam lem prádla.

 

„Nejsem Pansy,“ napomenula ho Hermiona pobaveně. „Mám na sobě tanga.“

 

„Budu celý den vzrušený,“ stěžoval si Draco přes zaťaté zuby. „Nemáš nějakou volnou hodinu? Co pauza na oběd? Potřebuji vidět, jak vypadáš v tom hříšném prádle,“ zavlnil se proti ní boky a Neville zrcadlově napodobil jeho pohyb.

 

„Ach, Merline,“ zaúpěl Neville. „To je nádhera, skoro jsem se udělal jen z té představy, nemůžu se dočkat, až tě v tom uvidím.“

 

Hermiona nemohla mít žádné pochyby o tom, že vzbudila jejich zájem na maximum. Byla opravdu velmi ráda, že si to prádélko koupila. Ve skutečnosti si udělala slušnou zásobu.

 

„Někdo jde,“ upozornil je Greg omluvným tónem.

 

Draco a Neville nenápadně spustili Hermionin hábit a oba si ještě vychutnali poslední pohlazení hladké pokožky dívčina svůdného těla.

„Vítej doma,“ řekl Neville.

 

Draco ustoupil a políbil Hermioně ruku. Bylo to spíš intimní, než formální gesto. „Neville to řekl za nás oba,“ zašeptal. „A abys nebyla na pochybách, jak moc jsi nám scházela, tak ti to později ukážeme názorně.“

 

Hermiona vyhledala volnou rukou tu Nevillovu a krátce ji stiskla.

 

Ano, byla doma se svými muži.

 

»«

 

Pokračování těsně před další zkouškou... a kdy to bude? Nakukujte a uvidíte...

Poslední komentáře
03.06.2010 08:14:38: Dík za další kapitolu, Hermionina maminka je skvělá ! Díky za překlad !
02.06.2010 22:56:43: zdravim!smileytuto stranku som objavila len pred tromi dnami, a odvtedy som nerobila nic ine len cital...
02.06.2010 15:53:42: Sallome díky za tuto nádhernou povídku, jenom nedávno sem našla tyto stránky. Sobecky doufám, že bud...
02.06.2010 11:35:58: krasná jako vždy
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.