Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

36/B - Rozhovory od srdce

Děkujeme za přízeň a kapitolu již tradičně věnujeme všem pilným koketujícím: Aduska, Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, Athea, Bacil, Cety, Darla, Elza, Erumoice88, Falkira, fiona, Gleti, glum, Isabel, Jikita, K.Brauwn, Leňule, M.M., Michangela, Nade, Nerla, Netfale, Nikol, Oronis, Profesor, Saskya, Sharlaid, Slimča, Sylvie, Sylvie, ukulele, Zulík, doufám že vám zpříjemní dnešní uplakané počasí...

»•«

 

Později toho dne uchopil Harry do ruky mobilní telefon a se smíšenými pocity úzkosti a radosti ve svém srdci navolil číslo.

 

„Dereku? Ahoj! Tady Alex... ano, opravdu jsem to já... Jak se mám? Och, ne tak jak bych si přál... Ne! Ne, Severus mi nic neprovedl! Ve skutečnosti jsme se rozešli... Jsem tak nějak znovu v nemocnici... Jo, já vím, že jsem ti měl dát vědět dřív... Byl jsem nějaký čas v bezvědomí... Ano, máš pravdu, že to není omluva. Ne, už se cítím mnohem lépe... Jo, budu opravdu rád, když za mnou přijedete, ale je to trochu z ruky... Jsi skvělý, Dereku, děkuji... Ale je tu malý problém. Obávám se, že mě nepoznáte... Jsem tak trochu popálený... Jo, na obličeji a taky trochu i po těle... Už je to skoro zahojené, ale mám speciální masku na obličej a oblek na tělo a... prostě vypadám jinak. Mám černé vlasy... pamatuješ, jak jsi vždycky přemýšlel, jestli si je barvím? No, můžeme si popovídat, tedy pokud si zvládneš povídat s ošklivcem, který vypadá jako úplně cizí člověk... nadiktuji ti adresu. Budete se tady muset nějak identifikovat, nevadí? Je to vojenská nemocnice. Raději se neptej. Jo a nikomu s výjimkou Andyho neříkej o tom, že jsem tady, ano? Je to z bezpečnostních důvodů. Všechno ti vysvětlím později. Jo, já tebe taky. Uvidíme se zítra.“

 

»•«

 

Návštěva Andyho a Dereka proběhla opravdu skvěle. Samozřejmě byli zpočátku vyděšení, protože Harryho nepoznali, ale jen do té chvíle, než jim ukázal své tetování – stejnou značku identity, která mu způsobila problémy se Severusem. Opravdu měl být mnohem uvážlivější, než si něco takového nechal udělat! Přesto se mu motiv tetování líbil. Byl jeho součástí.

 

Derek byl dobrý v kladení otázek a nezlobil se na něho, když mu na některou z nich nemohl odpovědět.  Aniž by o tom dlouho přemýšlel, nabídl Harrymu, aby se vrátil domů. Mohl by v jejich firmě vykonávat kancelářské nebo nějaké lehčí venkovní práce... cokoliv, jen aby ho měl u sebe a mohl na něj dohlížet. Na Harryho protesty jen řekl, že je to jejich společný podnik.

 


»•«

Zmínka o jejich podniku mu mimoděk připomněla Sebastiana Flighta a všechny investice, které jeho prostřednictvím udělal a ze kterých prozatím neměl žádný zisk. Uvažoval nad tím, jaká je asi teď hodnota jeho akcií a jestli od něho má v poštovním boxu, který si zřídil na Alexovo jméno, nějakou zprávu.

 

Zcela paradoxně se jeho obrovská radost ze setkání s přáteli v následujícím týdnu proměnila v hlubokou depresi. Když viděl, jak láskyplně se na sebe Derek s Andym dívají, cítil se osaměleji, než kdy dřív. Bolelo ho to. Ale stáhl ten smutek do sebe a snažil se ho ignorovat.

 

Co jiného taky mohl dělat?

 

Harry netušil, že jeho stav vyděsil tým trenérů a lékařů, kteří o něho pečovali a to natolik, že se rozhodli kontaktovat Hermionu.

 

»•«

 

Hermiona viděla článek o Severusovi v Denním věštci jako první a reagovala na něj se stejným opovržením, jako na článek o jejím blížícím se sňatku s Ronem, který byl v témže výtisku na sedmé straně, založený jen na základě fotografie, na které se objímá s Molly. V novinách bylo tolik nesmyslů, že ke všemu přistupovala s trochou zdravé nadsázky. Další kolo fotografií neviděla, protože byla příliš zaneprázdněná blížícími se OVCEmi a krom toho ještě zkoumala, jak vyčistit Harryho magii, aby mu ji mohli vrátit zpět. Hlavou se jí honilo tisíc myšlenek, jen je nemohla nějak uchopit a dát jim konkrétní podobu. Byla ale přesvědčená, že na to nakonec přijde a rozhodla se do té doby věnovat výzkumu. K tomu všemu měla velmi aktivní milostný život a musela si připustit, že i to bylo časově velmi náročné. Pro začátek si chodila lehnout o tři hodiny dříve, než pro ni bylo obvyklé, a i přes to naspala méně hodin...

 

Proto byla tak překvapená, když si k ní a k Nevillovi přisedl při večeří Draco a položil před ni na stůl výtisk Denního věštce, který přinesl sebou.  

 

„Ach Bože, koho to pranýřujou tentokrát?“ zasténala, aniž se namáhala noviny otevřít.

 

„Snape tam vypadá vážně žhavě, že?“ ušklíbl se Dean z opačné strany stolu. „Merline! To jsem neřekl, že ne?“

 

„No, on vypadá opravdu neuvěřitelně... a způsob, jakým se pohybuje... pod tou fotografií by mělo být zdravotní varování,“ ovívala se rukou Levandule.

 

„Nemůžu uvěřit tomu, že proti tomu neměla školní rada námitky,“ vložil se do toho Seamus, „to je naprosto skandální.“

 

„Co se ti nezdá?“ zeptala se Hermiona pochybovačně, „máš snad pocit, že učitelé nemají právo na soukromý život?“


„Ehm, tohle není moc soukromé,“ zašklebil se Seamus. „Byl ve Dvacet šest a půl, “

 

„Nemyslíš devět a tři čtvrtě?“ nakrčila Hermiona čelo.

 

„Tohle není nádraží, ale noční gay klub pro kouzelníky,“ vysvětlil jí Seamus.

 

„A proč se jmenuje Dvacet šest a... oh! To snad ne!“ zčervenala Levandule.

 

„Ale ano!“ smáli se Seamus a Dean.

 

„A to ten klub pojmenovali po někom konkrétním?“ zachichotala se Levandule.

 

„Říká se, že po jeho majiteli.“

 

„Musí to být pěkný lhář,“ ozvala se Ginny. „Takovou výzbroj žádný chlap mít nemůže, nebo jo?“ zašeptala.

 

„Ginny Weasleyová!“ škádlila jí Hermiona. „Chceš, aby tě Ron slyšel takhle mluvit?“

„Co se děje?“ zeptal se Ron a posadil se vedle ní.

 

„Neříkej mu to!“ zaprosila Ginny a zrudla.

 

„Kde jsou ty fotky?“ zeptala se Hermiona a listovala stránkami, aby změnila téma.

 

„Strana čtyři,“ odpovědělo jí několik hlasů unisono.

 

Hermiona otevřela noviny a zalapala po dechu.

 

Pohledem se střetla s Dracem.

 

Neville si od ní vzal noviny a Ron se mu podíval přes rameno.

 

„To je Snape?“ zavrčel.

 

„Jasně, že je to on!“ zazubil se Seamus. „Kdo by si to pomyslel, co? Těží z toho, že je teď pokládán za hrdinu, že?“

 

„Ale musíte uznat, že to dokáže rozjet,“ hodnotil Dean, když si prohlížel fotografie.

 

Ron byl vzteky stále červenější.

 

Hermiona přemýšlela, jak odvrátit jeho výbuch.

 

„Hej, Rone,“ zvolala na něho Levandule, „Jsi červený jako řepa. Copak se ti nelíbí dva chlapi, jak se pohybují proti sobě?“

 

Ron zvedl hlavu a už se chystal něco odseknout, když ho Neville rýpnul do žeber. Ron se na něho podíval a pak jen na sucho polkl. „To není tím,“ zavrtěl hlavou.

 

„Souhlasím, je trochu šokující vidět Snapeův zadek v tak těsně vypasovaných

kalhotách,“ zubil se Seamus. „Myslíte si, že je nosí i pod hábitem?“

 

„No, nemyslím si, že by to teď bylo nejvhodnější téma, kámo,“ zavrtěl Dean hlavou.

 

Hermiona vstala a Neville i Draco ji následovali. „Rone? Nechceš se k nám připojit? Jdeme si zopakovat látku na hodinu přeměňování.“

 

„Přeměňo...? Aha, jo, jasně, že jo. Jen to dojím. Kde vás potom najdu?“

 

„V mém pokoji,“ řekl Neville ledabyle, „přidal jsem tam trochu prostoru.“

 

„Během pěti minut jsem tam.“

 

»•«

Když Ron zaklepal, Draco, Hermiona a Neville se na posteli jemně líbali.

 

Počkal, až ho vyzvou, aby šel dál. „Můžu vstoupit?“ zeptal se ještě a pro jistotu si dal ruku přes oči.

 

Jen jsme se líbali, Rone,“ prohlásila Hermiona a posadila se na posteli. Neville seděl za ní, ruku ovinutou kolem jejího pasu, Draco zůstal elegantně natažený vedle nich.

 

„Nemohli byste zkusit po sobě pět minut nelézt?" stěžoval si Ron.

 

„No, kdybychom se nezačali líbat, tak bychom o tom začali mluvit bez tebe a to bys byl naštvaný ještě víc,“ podotkla Hermiona prakticky.

 

„Taky pravda,“ připustil Ron. Vrhnul se do Nevillova křesla a natáhl před sebe dlouhé nohy. „Takže, jak sakra řekneme Harrymu, že ho Snape podvádí?“ zeptal se.

 

„Děláš ukvapené závěry,“ ozval se Draco tiše.

 

„Opravdu? Vím, že Denní věštec je kýbl sraček, ale fotografie obvykle nefalšuje.“

 

„Severus může mít dobrý důvod, proč to dělá.“

 

„Například ten, že chce šoustat s někým jiným?“ ušklíbl se Ron.

 

„Jako zástěrku. Aby ho nikdo nepodezíral, že mezi ním a Harrym něco je.“

 

„A proč by je někdo podezíral?“

 

„No, Weasley, ono je to totiž v lidské povaze druhé podezírat, nemyslíš? A potom se lidé většinou snaží najít důkazy.“

 

„Ale takové podezření přece nevznikne jen tak,“ tvrdil Ron.

 

„No, možná se někdo zmínil o tom, že Snape doprovázel Harryho po bitvě pryč z hradu,“ navrhl Neville.

 

Nastalo ticho.

 

„Myslíte si, že to Harry ví?“ zeptal se Ron trochu klidnějším tónem.

 

„Jsem si jistá, že Věštce většinou dostává. Jen nemůže vidět pohyblivé fotografie.“

 

„Mudlové to nejsou schopni vidět?“ zeptal se Ron.

 

„Harryho noviny jsou očarované, ale vzhledem k  obsahu článků je stejně nemůže ukázat mudlům, kteří tam s ním jsou, ačkoliv to pro něho musí být těžké,“ řekla Hermiona.

 

„Stejně je štěstí že je nevidí jako pohyblivé,“ poznamenal Draco. „I kdyby o všem věděl předem, tak tyhle fotky...“

 

„Jo.“

 

„Myslím si, že bych se měla jít na Harryho podívat,“ řekla rozhodně Hermiona. „Nebyla jsem tam... k sakru! Myslím si, že už je to několik týdnů. Ale vy jste tam chodili, že?“

 

Ron se odvrátil. „Vlastně jsem tam tři nebo čtyři týdny nebyl.“

 

„Cože? Proč jsi za ním nešel, Rone?“

 

„Hej! Nejsi moje matka, abys mě do něčeho nutila!“

 

Hermiona se na něho vyčítavě podívala. „Netušila jsem, že je zapotřebí tě k návštěvě Harryho nutit,“ řekla tiše.

 

„Prostě jsem si myslel, že se každým dnem vrátí!“ vyštěkl Ron na svou obranu.

 

„Navštěvoval jsem ho každý týden,“ ozval se Neville. „V posledních týdnech se zdál zamlklý, ale může to být tím, že opravdu tvrdě cvičí. Povídali jsme si o jeho výcviku a tak.“

 

„Půjdu za ním ještě dnes večer,“ řekla Hermiona a vstala. „Je teprve půl osmé.“

 

„Já si půjdu mezitím promluvit se Snapem... snad mi k tomu něco řekne,“ prohlásil Draco a elegantně se vyhoupl z postele.

 

 

»•«


Draco zamířil do laboratoře. Znal Severuse většinu svého života, ale to opravdu neznamenalo, že by ho dobře poznal... sakra, vždyť to, co se o tom chlapovi za posledních šest měsíců dozvěděl, jasně ukazovalo, že Severus vůbec není tím, koho znal ze svého dospívání.

Jedna věc byla však neměnná – a to, že si Severus vždy pečlivě chránil své soukromí. Nikdy se mu nelíbilo jakékoliv narušení jeho prostoru. Ale ty fotky v novinách... tedy pokud je to tak, jak si Draco myslí...

 

Našel mistra lektvarů, jak dohlíží na nějaké mladší studenty, kterým udělil trest.  Draco vklouzl do zadní části třídy a čekal.

 

Ještě než Snape studenty propustil, neodpustil si strašlivá varování na téma, jaký bude příští trest, v případě, že se jejich chování bude opakovat a potom se podíval na Draca.

 

„Pan Malfoy. Čemu vděčím za to potěšení?“

 

Výborně. Takže on je teď pro něho pan Malfoy. To nevěstilo nic dobrého. Snažil se vypadat, jako by se ho to nedotklo.

 

„Dobrý den, Severusi. Máš na mě minutu nebo dvě? Rád bych si s tebou promluvil v soukromí.“

 

Severus si povzdechl, ale potom vstal a urovnal hromadu svitků. „Dobrá, ale ty za mě zkontroluješ tyto práce,“ řekl a strkal hromadu před Draca. „Mám být za dvacet pět minut u ředitele.“

 

„Klidně. Co to je?“ Draco se rychle podíval na jeden z pergamenů.


„Eseje třetích ročníků o vlastnostech a použití bylin rodu Iridaceae,“ povzdychl si Severus. „Doufám, že jsi na to dost kompetentní?“

„Myslím, že to zvládnu,“ přikývl Draco a pohlédl na něho.

 

Severus ho odvedl do své kanceláře, zavřel dveře, zajistil je kouzlem, a posadil se ke stolu. Jeho formálnost byla Dracovi nepříjemná, ale pokusil se zůstat v klidu. Vytáhl z kapsy složené noviny nalistované na straně čtyři a položil je před Severuse.

 

„Nejsem si jistý, jestli jsi to viděl, Severusi.“

 

Snape se na fotky letmo podíval.

 

„Takže tohle je příčinou dnešního veselí. Jak dětinské,“ prohlásil a hodil noviny do koše.

„To proti tomu rada školy nijak nezakročila?“ zeptal se Draco.

 

„Mám právo na soukromý život,“ řekl Snape tak chladně, že se Draco raději rozhodl nezmínit svůj názor, že se jeho život stává více veřejným, než soukromým.

 

„A Harry to ví?“ zeptal se místo toho. „Myslím si, že by ho to mohlo trochu rozrušit...“

 

„Nezajímá mě, jestli to pan Potter ví nebo neví, ale jsem si jistý, že jemu je úplně jedno, co dělám. To je vše, cos mi chtěl říct? Nechápu, jakým právem ses rozhodl hodnotit moje jednání,“ řekl Snape ještě ledověji, než před tím.

 

Draco tam seděl, srdce mu prudce bušilo a uvažoval, co se k sakru děje. Jedna jeho část chtěla vyběhnout ze dveří, ale roky výchovy v rodině Malfoyů ho udělaly odolným a tato ledová zdvořilost se ho nemohla dotknout.

 

„Mluvil jsi o tom s Harrym?“ zamračil se Draco.

 

„To, že jsem ti dovolil oslovovat mě křestním jménem, ti ještě nedává oprávnění diskutovat o mém soukromém životě. Nemáš-li nic jiného na srdci, pak mi tedy nezbývá, než ti popřát dobrý večer. Opravené eseje mi můžeš zanechat na stole ve třídě. Pochybuji, že by se někdo pokusil takové slátaniny ukrást. Cestu ven jistě najdeš sám.“

 

Draco odešel.  

 

»•«

 

Hermionin rozhovor s Harrym nebyl o nic lehčí, než ten Dracův se Severusem. I přes pozdní hodinu ji přijal jeden z lékařů, který v ní poznal ženu, která přijela s Harrym, když ho přijímali. Přiznal jí, že jsou velmi znepokojeni Harryho depresí, která v této fázi léčení není obvyklá a že je nejspíš ještě umocněná problémem osobního charakteru, protože se Harry před několika týdny ošklivě pohádal s profesorem.


Harry se tvářil bezstarostně, když Hermioně říkal, že se rozešel se Severusem a strávil půl hodiny tím, že ji přesvědčoval, že udělal správnou věc. Jeho nemocniční lůžko bylo nyní přisunuté u zdi a oba přátelé na něm pospolu seděli. Hermiona byla opřená o zeď a Harry ležel schoulený do klubíčka a byl k ní obrácený svou nezasaženou částí obličeje. Vypadal tak křehce a bledě.

 

Hermiona ho poslouchala a přikyvovala, ale když Harry zmlknul, pozorně se na něho podívala a zeptala se: „Takže on tě opustil?“

 

„Ne. Řekl jsem mu, že bude lepší, když půjdeme každý svojí cestou,“ řekl Harry zatvrzele.

 

Hermiona to nekomentovala.

 

Harry se ošíval a pohrával si s okrajem hedvábného povlečení na dece.

 

„Ale proč jsi to udělal? Vždyť ho miluješ,“ řekla jemně.

 

Harry prudce zvedl hlavu, ale hned se zase odvrátil.

 

„Nehodíme se k sobě,“ řekl, aniž by se na ni podíval.

 

„V čem?“

 

Harry ani nedutal.

 

„Ty mi to ani trochu neulehčíš, že?“ zeptal se jí nakonec. „Copak si nemůžu ponechat alespoň kapku důstojnosti?“

 

Hermiona k němu natáhla ruku a pohladila ho opatrně po vlasech. Harry se neodtáhnul. Byl to po mnoha týdnech první laskavý dotyk a on ho zoufale potřeboval.

 

„Co s tím má společného tvoje důstojnost?“

 

Harry se posadil a podíval se jí zpříma do očí. „Jak chceš. Jdeme na to. Podívej se na mě, Hermiono.“

 

Hermiona to udělala.

 

„Na co se mám dívat?“ zeptala se zmateně. „Už jsem tě viděla.“

 

„Podívej se na tohle,“ řekl Harry a ukázal na masku, která zakrývala jeho poničenou oteklou tvář.

 

„Ta maska ti pomůže a brzy na tom budeš lépe,“ volila Hermiona pečlivě slova. „Já vím, že to pro tebe teď není...“

 

Harry sklouznul z postele a rozepnul si zip na svém speciálním obleku.

 

„Pomoz mi, prosím, se z toho dostat,“ požádal odhodlaně.

 

„Harry...“

 

„Prosím.“

 

Hermiona mu pomohla sundat oblek z horní části jeho těla.

 

„Tak se na mě podívej,“ řekl. Otočil se a zvedl ruce nad hlavu.

 

Hermiona si do té doby neuvědomovala, jak strašlivé má Harry jizvy, přestože věděla, že Severus a Neville pro něj vyvinuli nějakou mast. „Ten balzám…“

 

„Podle lékařů je tohle zázrak,“ přerušil ji Harry a ukázal si na zmrzačené tělo. „Tohle je bez plastické operace maximum, co pro mě mohli udělat. Měl bych být vděčný. Tedy já jsem jim vděčný,“ dodal, „ale je to stále ještě dost šeredné, že?“

 

Harry nepřeháněl. Popálená kůže protkaná jizvami vypadala opravdu příšerné.

 

„Snapea tohle určitě nezajímá...“ začala Hermiona, ale umlkla, když si vzpomněla na všechny ty fotky v novinách, na kterých Snape objímá krásné muže.

 

Harryho myšlenkové pochody byly bohužel stejné. „Viděl jsem všechny fotky v Denním věštci,“ přiznal. „Všichni jsou nádherní, nemyslíš?“

 

„Je pravděpodobné, že je to jen snůška nesmyslů, Harry...“

Nebelvír zavrtěl hlavou.

 

„Sám mi přiznal, že spal s tím Italem Paolem. S ním a ještě s jedním chlápkem. Stalo se to prý o Vánocích, Hermiono.“

 

„Och, Harry...“

 

„No, byl tehdy volný, tak proč by se podle toho neměl chovat? A on má zřejmě rád hezké muže, tak proč by se jimi neměl obklopit? Já jsem do této kategorie nikdy nespadal a jak to tak vypadá, tak už nikdy nebudu. Byl jsem nejspíš jen po ruce. Ale nebudu s ním dál jen proto, že mě lituje,“ zavrtěl hlavou a přitáhl si oblek k tělu. Hermiona mu pomohla se do něho nasoukat a útěšně ho pohladila na hrudníku.

 

„Stará se o tebe...“

 

„Jo, jistě.“

 

Na Hermionin vyčítavý pohled přikývl hlavou a posadil se zpátky na postel. „Tak jo, máš pravdu, částečně se o mě stará. Pracuje na mojí magii a já si toho opravdu velmi cením. Ale od té doby, co jsem tady, se tu sotva ukázal. A potom si klidně jde na ples, na který jsem jen tak mimochodem nebyl ani pozvaný.“

 

„Tys nebyl pozvaný? To je skandální! Ale on tam vážně musel jít, Harry. Jeho nepřítomnost by byla dokonce ještě horší, než ta tvoje, museli lidem ukázat, že oběť posledního útoku je v pořádku a...“

„Cože? Jaká oběť? Kdo?“ popadl Harry Hermionu za ruku.

 

„Severus... Harry, neříkej mi, že jsi nevěděl, že na něho zaútočili Smrtijedi? Bylo to v novinách.“

 

„Totiž... někdo mi říkal, že došlo k útoku, ale že byli pachatelé dopadeni. Noviny mi sem nenosí každý den, záleží na tom, jestli si ten, kdo má službu, vzpomene. Ale… o to teď nejde! Chceš mi tím říct, že Severus byl zraněný?“ zeptal se Harry naléhavě.

 

„Ano, měl kotník rozdrcený úplně napadrť. Už je sice v pořádku, nicméně teď už víš, proč za tebou nemohl přijít.“

 

„Bože! Nikdy se mi o tom nezmínil,“ pípnul Harry. „Proč mi to jenom neřekl? Mohl mi poslat zprávu... dokonce se o tom nezmínil ani poté, co jsme se setkali.“

 

„Možná ti nechtěl přidělávat starosti.“

 

Harry po ní blýsknul pohledem. „Hermiono, on se musel dotýkat mého nechutného těla, kontroloval mojí cévku a obsah...“ mladík pokrčil rameny. „On se o mě tolik staral a já se o něho nemohl na oplátku postarat, když byl zraněný. Tedy ne, že bych mohl, ale dokonce jsem neměl ani možnost pokusit se o něho pečovat... nedivím se, že už mě nechce. Jsem pro něho jen zátěž. Díky Bohu, že mi to naznačil ještě před tím, než jsem za sebe udělal úplného idiota.“

 

„Harry! Jsem si jistá, že je to všechno úplně jinak!

„Pojďme se bavit o něčem jiném,“ zašeptal Harry.

 

„Ale...“

 

„Já to přežiju. I když to bolí. Ale stejně si myslím, že by nám to nemohlo se Severusem fungovat, i kdybych nebyl takovýhle monstrum. Vždyť jsem mudla, Hermiono! A Snape je ztělesněním silného kouzelníka. A... no... myslím si, že je přitahován mocí. Nejdřív to byl Tom Raddle a potom Albus. Takže já teď vážně nejsem v kurzu, nemyslíš? Postavilo se toho mezi nás příliš. Ale já to nějak přežiju. Budu to muset přežít, ne?“ Harry si opět lehnul na bok. „Povídej mi, jak žiješ ty,“ změnil téma a Hermiona věděla, že už z něj víc nedostane.

 

»•«

 

Pokračování snad za 4 dni...

 

 

Poslední komentáře
17.05.2010 16:38:24: už se těším na další kapitolusmiley${1}
17.05.2010 16:20:53: doufám, že tady další kapitola bude nejlépe už zítra, už se totiž nemůžu dočkatsmiley${1}smiley${1}
17.05.2010 08:31:56: Vidím že jste přes víkend nezaháleli a pilně komentovali... jen tak dál. Hádám, že jsem teď na tahu ...
16.05.2010 22:54:07: Uf, tak tyhle kapitolky mě stojí hodne, ale opravdu hodně psychických sil. Jedna moje část řve, že n...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.