Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

35/B - Nedorozumění

Tuto vypjatou kapitolu věnuji: Airiny, Anfulka, Anna, bacil, Cety, Elza, Erumoice88, Falkira, glum, Isabel, jahavi, Janica, Jikita, K.Brauwn, Leňule , M.M., Michangela, Mononoke, Nade, nadin, Nerla, Nikol, oronis, Profesor, raven9, Saskya, Slimča, Teressa, Ukulele, Verča, Wigy, zulík... chybí jen D, H, vypadá to slibně... doufám že to u téhle části už poskládáme...

»«


Neville se do zabezpečeného domu u základny přemístil ve stejnou chvíli, kdy Severus vycházel z krbu.

 

„Eh,“ ozval se Neville rozpačitě, „zrovna jdu za Harrym.“

 

Pozorně se podíval na staršího muže a vzpomněl si, jak při snídani zcela ignoroval rozruch ve Velké síni poté, co přišel Denní věštec. Doufal, že Harry dnešní noviny neviděl.

 

Na základnu šli společně, ale myšlenky na článek Nevilla znervózňovaly a svazovaly mu jazyk.

 

Když dorazili do Harryho pokoje, člen Řádu, který tam měl dnes službu, vzhlédl a usmál se. „Vidím, že jste dostal můj vzkaz, pane Longbottome. To je skvělé.“

 

Snape se tázavě podíval na Nevilla.

 

„Harry mě požádal, abych přišel,“ vysvětlil.

 

„Přesně tak,“ řekl Harry tiše a vykoukl zpoza postele. Z druhé strany lůžka měl na zemi rozprostřenou cvičební podložku, na které si právě opakoval část cviků, které mu doporučil jeho fyzioterapeut. Věnoval Nevillovi letmý úsměv a pak pohlédl na Severuse.

 

„Severusi, můžeš nás tady nechat s Nevillem pár minut o samotě?“

 

Severus přikývl.

 

Člen Řádu se na něho zazubil. „Dáte si se mnou v kantýně šálek čaje, profesore? Dělají tady skvělé čokoládové dorty.“

 

„Kolik času budete potřebovat?“ zeptal se Severus klidně. „Bohužel se tu nemůžu dlouho zdržet.“

 

Samozřejmě, že nemůžeš zůstat, pomyslel si Harry hořce, ale nahlas řekl: „Deset minut?“

Severus přikývl a vyšel ven. Žádný polibek, dokonce ani dotyk, pomyslel si Harry.

Neville si všiml Denního věštce položeného na nočním stolku vedle postele. Do prdele! zaúpěl v duchu.

 

Ale jediné, na co se ho Harry zeptal, bylo: „Neville, jak dlouho si myslíš, že bude trvat vyčištění mé magie?“

 

„Co? Ech...“ vykoktal Neville zmateně.

 

„Když jsem se na to ptal Severuse při jeho poslední návštěvě, tak mi neodpověděl,“ pokračoval Harry. „Nechci na vás nějak tlačit... já chápu... že máte plné ruce práce, já jen... chci si prostě udělat nějakou představu. Prosím.“

 

Neville se posadil. Harrymu sem nedávno přinesli stůl a židle, takže to tu teď vypadalo napůl jako garsoniéra a napůl jako nemocniční pokoj. Harry si sednul naproti němu.

 

„Problém je v Brumbálovi,“ vysvětlil mu Neville a promnul si obličej. „Tedy... ne, že by to šlo bez něho rychleji, ale je to pro něho vyčerpávající. Severus a já se o něho opravdu bojíme. Vždycky poté, co odstraníme jednu nebo dvě kletby, tak sotva stojí na nohou. Prvních pár dní jsme se snažili vymotat i tři najednou, ale... je to na něj prostě moc, Harry.“

 

„Je nemocný?“ zeptal se Harry, překvapený jeho odpovědí.  

„Myslím si, že je prostě… starý. Snažím se mu pomáhat, jak nejlépe dovedu. Převzal jsem za něho částečně jeho povinnosti... a zdá se, že hradu nevadí, když provádím více ochranných kouzel...“

„Opravdu? A co tobě?“

 

Neville se podíval zpříma na Harryho. „No, nemám problémy je udržet, nebo tak něco, ale... co si myslíš, že by to mohlo znamenat?“ zeptal se starostlivě.

 

Rozhovor se stočil tam, kam Harry nechtěl, ale bylo zřejmé, že si o tom Neville potřebuje promluvit. A možná bude pro něho dobré přemýšlet i o cizích problémech.

 

„Co tě trápí?“ zeptal se ho Harry a potom se na něho ostře podíval. „To, že ochranná kouzla jsou odedávna jen v kompetenci ředitele školy?“

 

„Nejsem si jistý. Ředitelé kolejí je mohou samozřejmě posilovat a pravděpodobně i někdo s dobrými úmysly, tak jako ty a já... jen tak přemýšlím... co si myslíš, že se děje? Já přeci nemohu být příští ředitel školy!“

 

Harry se podíval na Nevilla. „Myslím si, že bys byl skvělý ředitel, ale upřímně řečeno... v jednom s tebou musím souhlasit,“ zazubil se na něho. „Jsi ještě trochu mladý!“

 

„Ale já na to nejsem dost chytrý, a tak vůbec!“ zavrtěl hlavou Neville.

 

„Neville, jsi velmi silný kouzelník, skvělý v bylinkářství, a jsi také laskavý a dobrý člověk. Sklapni na chvíli...“ usmál se na Nevilla, když viděl, že ho chce přerušit. „To, že jsi sám na sobě okusil, že studium je náročné, je dobrá věc. Alespoň budeš rozumět problémům, se kterými se studenti musí potýkat.“ 

 

„Ano, ale...“

 

„Ale co?“

 

Neville vypadal rozpačitě. „Tohle všechno ještě vůbec nemusí znamenat, že budu příštím ředitelem školy, ale kdyby ano...Harry, jak to ovlivní můj osobní život?“

 

Harry se na něho pozorně podíval. „Bojíš se, jak na to budou reagovat Draco s Hermionou?“

„Ano,“ přiznal zdráhavě mladík.

 

„A teď vám to společně klape?“ usmál se na něho Harry.

 

Neville se také usmál a jeho rysy zněžněly, jako by se nemohl ubránit záplavě emocí. „Nikdy jsem netušil, že bych mohl být tak šťastný,“ zašeptal.

„Je potřeba, abys jim důvěřoval, Neville. Promluv si o tom s nimi. Hermiona je dobrá ve vědách. A Draco by ti mohl pomoci s organizačními věcmi, vždyť jeho otec byl členem správní rady. Připouštím, že někdy budou chvíle, kdy asi bude těžké se ve třech nebo i dvou na něčem shodnout, ale myslím si, že výhody převažují, ne? Možná ti hrad umožní držet ochrany, i když se nestaneš ředitelem školy. Zkus si zjistit, na jak dlouho může ten, kdo drží ochrany, opustit školu. Brumbál byl přeci poslán pryč, když na hrad vpadla Umbridgeová. Co se tehdy dělo s ochrannými kouzly? A ředitel přece často z hradu odchází, na ministerstvo a podobně, to znamená, že není nutné, aby byl neustále přítomen. Ty sám se přemisťuješ ze školy na velké vzdálenosti a nemáš přitom problémy ochrany hradu držet, že?“

 

„Máš pravdu,“ vydechl si úlevně Neville. 

 

„Vidíš? Všechno bude v pořádku. Promluv si s Hermionou a Dracem. Možná, že hrad o tvé roli uvažuje padesát let dopředu, nebo tak něco. Mně také umožnil pomoci mu s ochrannými kouzly, tak je možné, že jen tak zkouší lidi.“

 

„Chtěl bys být ředitelem školy?“ zeptal se Neville.

 

Harry odvrátil pohled a ruce na kolenou zaťal v pěst. „Nemyslím si, že by to bylo možné,“ řekl a Neville byl překvapen úlevou, jakou při jeho prohlášení cítil. Je zřejmé, že Harry by byl mnohem vhodnější kandidát, než on sám, ale i přes úzkost, jakou mladý bylinkář cítil, už sám sebe viděl v této roli a nechtěl se jí vzdát.

 

„Ostatně,“ dodal Harry, „dokud budu mudla, tak není o čem mluvit. Neville, řekni mi, prosím, alespoň nějaký časový horizont,“ obrátil své smaragdové oči, bez brýlí mnohem ostřejší, na svého přítele.

 

„Musíme najít nějaký způsob, jak urychlit...“


„Neville! Měsíc? Rok? Pět let?“

 

„Asi... asi blíž k tomu vyššímu číslu,“ zamumlal Neville, „vzhledem k současnému tempu. Ale určitě se zlepšíme, Harry, slibuji.“

 

Harry strnul.

 

Bude z něj mudla.

 

Pět let nebo celé století. Jaký je v tom rozdíl? Pět let...  Za chvíli mu bude dvacet. A možná to bude trvat i déle. Bude vůbec možné po takové době jeho magii vrátit? A co bude dělat mezi tím? Jak bude žít bez magie? Ve světě mudlů nemá žádnou kvalifikaci. Dursleyovi! Napadlo ho, jakou by měli radost, kdyby to zjistili. Jeho magie je pryč! Jak je ironické, že z něho Voldemort nakonec udělal stvoření, kterými nejvíc opovrhoval.  

 

Proti své vůli se hystericky zasmál.

 

„Harry...“ začal Neville.

 

V tom Severus zaklepal na dveře a otevřel.

 

„Domluvili jste? Pokud ne, tak mám nejvyšší čas, abych se vrátil.“

 

Jak jinak, pomyslel si Harry. Severus věděl, že Harry bude mudla. Věděl to a nic mu neřekl. Jen se stáhl. Nenavštěvoval ho. A teď je k němu chladný. No, Harry by tím neměl být překvapen. Nemá teď nic, co by mohl Severusovi nabídnout. Nemá moc, ani špetku magie, a jak řekli stráže, je na něho odporný pohled. Natož, aby se ho někdo dotýkal. Severus se s ním sice nerozešel, ale dal mu to najevo velice zmijozelským způsobem. Harry si to měl uvědomit hned, jak za ním Severus přestal chodit. Byl tak pošetilý. Alespoň se nyní, díky jeho fotografii s Paolem, stala situace jasnější.

 

„Skončili jsme,“ řekl Harry. A opravdu to byl konec. To bylo ono. Musí to skončit. Udělá to šetrně. Minimálně to si Severus zaslouží.

 

„Neville, brzy se uvidíme,“ rychle objal svého přítele tak silně, jak jen dokázal. Jeho kůže ještě stále nesnesla žádný tlak.

 

Překvapený Neville opětoval jeho letmé objetí a odešel.  

Severuse bolelo vědomí, že Harry chtěl být s Nevillem o samotě, když byly jejich společné chvilky tak vzácné. Ale potom sám sebe v kantýně přesvědčil, že je to hloupost a že Harry může být s Nevillem o samotě, jak se mu zlíbí. Ale to, že Harry sdílí s Nevillem nějaké tajemství, to ho opravdu zranilo. A když potom Harry Nevilla objal, což bylo víc kontaktu, než s ním měl on sám, tak si myslel, že zešílí. Věděl, že mezi těmi dvěma není nic sexuálního, jen pevné a nezlomné přátelství. Vždycky si přál, aby něco takového Harry cítil k němu. Před časem by řekl, že už toho dosáhl.

 

Harry se znovu posadil na druhý konec stolu.

 

Žádný pozdrav. Žádný polibek. Žádný dotyk.

 

„Severusi, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi mohl vyrobit lektvar, kterým bych si mohl potřít špičky šipek. Něco, co by působilo jako Petrificus totalus, jen by to bylo v tekuté formě. Víš o něčem? Můžeš mi to připravit?“

 

Severus se odvrátil a zeptal se: „Řekneš mi, na co přesně to chceš?“

 

„Jak jistě sám víš, ještě dlouho nebudu moct použít... klasický způsob obrany,“ Harry se podíval směrem ke strážím a Severus rychle vytvořil bezhůlkovým kouzlem ochranu proti odposlouchávání, zatímco na nočním stolku otočil malou kovovou koulí.

 

„Děkuji ti,“ přikývl Harry. „Víš, že ani nemůžu cítit, jestli jsi udělal kouzlo? Musím tě taky vidět, že ses dotknul té koule,“ vysvětlil mu s nádechem hořkosti. „Každopádně,“ pokračoval, „jsem docela dobrý v házení šipek a tak jsem si myslel, že když je budu mít uschované v nějakém speciálním pouzdře, které budu mít  připevněné na ruce, nebo noze, tak by to mohlo být docela užitečné.“

 

„To je dobrý nápad,“ přikývl Severus. „Musel bys lektvar nanášet každý den a dávat pozor, abys s ním nepřišel svou kůží do kontaktu, ale jsem si jistý, že můžu lektvar pro tento účel upravit.“

 

„Děkuji,“ řekl Harry a opřel se o opěradlo židle.

 

„Jsi tak chladný,“ řekl Severus tiše. „Stále se zlobíš kvůli minulému týdnu?“

 

„Co se stalo minulý týden?“ zamračil se Harry.

 

„Nechtěl jsi se mnou mluvit.“

 

„To bylo ještě ten týden před tím,“ řekl Harry tiše.

 

„Fajn,“ souhlasil Severus a podíval se ostře na Harryho. „Takže jsi naštvaný, protože jsem nebyl schopen se k tobě dostat?“

 

„Nejsem naštvaný,“ popřel Harry a zhluboka se nadechl. „Jde o to, Severusi, že jsem měl spoustu času o všem přemýšlet a je hloupost i nadále předstírat, že máme stále vztah. Doufám, že pro mě ještě uvaříš ten lektvar, ale...“

 

„Zadrž! O čem to tady k sakru mluvíš?“ vyštěkl Severus.

 

„Třeba o tom, že ani ty ani já nechceme dál udržovat náš vztah, nemyslíš?“

 

„A na základě čeho jsi dospěl k takovému závěru?“

 

„Měl jsem tady hodně času na přemýšlení...“

 

„Harry, podívej, já vím, že tady nemáme žádné soukromí, ale...“

 

„Severusi, je po všem.“

 

„Do prdele!“

 

„To je opravdu dobře zvolená fráze,“ zamumlal Harry.

 

„Co tím myslíš?“

 

Harry prošel kolem a položil před něho přeložený výtisk Denního věštce.

 

„A co?“ vybuchl Severus.

 

„Pamatuješ si na včerejší ples na ministerstvu?“ zeptal se Harry.

 

„Jsi naštvaný, protože jsem šel na ples?“

 

Ta otázka byla pro Harryho neuvěřitelná.

 

„Jestli to chceš vědět, tak ano!“ vstal a křičel. „Nemáš čas mě navštívit, ale zato máš dost času, abys chodil po plesech! Víš, že jsem na ten zasraný ples nebyl ani pozvaný?“ prskal Harry.

 

„Vadí ti, že tě nepozvali?“ ozval se Severus zmateně. „Ale stejně bys tam nemohl...“ 

 

„Já vím, že bych tam nemohl jít,“ přerušil ho Harry. „Ale bylo by hezké, kdyby se mě někdo zeptal, zda bych raději trávil čas se shaolinskými mnichy nebo...“

 

„Takže jde o tu historku, kterou vytvořili?“ odfrkl si Severus. „Oni prostě potřebují, aby všichni na vítězné straně vypadali šťastně. Harry, přeci víš, jak to celé funguje.“

 

„Jo, chápu. Požádal jsem Nevilla, aby za mnou přišel. Chtěl jsem po něm, aby mi dal odpověď, kterou jsi mi odmítl, když ses mě minule uráčil navštívit. Řekl, že to může trvat déle jak pět let. Co si o tom myslíš, Severusi?“

 

Tak tohle za tím vězí, pomyslel si Severus a uklidnilo ho vědomí, že ví, proč je Harry tak podrážděný. Copak si ten malý idiot vůbec neuvědomuje, že Severus upřednostňuje práci na jeho magii před návštěvami v téhle sterilní nicotě? Takže to je ten důvod, proč má Harry vztek. Dobrá, on sám by byl taky vyděšený, kdyby nemohl používat magii.

 

„Podívej se, Harry, budeme pracovat rychleji. Bude to sice nějakou dobu trvat, ale...“  

 

„Severusi, jsem ti opravdu vděčný za to, že pracuješ na mé magii. A doufám, že budeš ochotný pokračovat i po našem rozchodu.“

 

„My se přece nerozcházíme.“

 

„Ale ano,“ řekl Harry rozhodně.


„Do prdele a proč?“

 

„Měl jsem čas se rozhlédnout kolem sebe. Je tady spousta teplých vojáků, Severusi. Mám je před očima od rána do večera. Běhají se mnou kolem tábora celí upocení. V tělocvičně vidím jejich vypracované svaly. Řekněme, že se mi otevřely oči.“

 

Severus cítil jak mu klesá čelist a musel se přimět, aby sevřel rty. „Už je ti lépe a jsi nadržený,“ konstatoval.

 

„Snad,“ zalhal Harry. Přitom se nikdy v životě necítil méně nadrženě. Srdce se mu lámalo v hrudi. Přál si, aby Severus přestal předstírat, že chce pokračovat v jejich vztahu.

 

Severus přešel kolem stolu a snažil se Harryho obejmout. „Chceš, abych tě vykouřil?“ navrhnul Severus horkým dechem do jeho krku.

 

Harry cítil, jak ho jeho nos tlačí do čerstvě zahojené kůže a prudce se odtáhl. „Nech toho!“

 

„Proč?“ zeptal se Severus napůl podrážděně, napůl vystrašeně.

„To bolí!“ zařval Harry.

Severus od něho vyděšeně o krok ustoupil.

 

„Harry, je mi líto...“

 

Harry se odvrátil a celý se třásl. Rukou si setřel slzy, které ho pálily v očích.

 

Z toho gesta se Severusovi sevřelo srdce. Merline, znovu Harrymu způsobil bolest! Ale v tuto chvíli dokázal myslet na jedinou věc. Ta myšlenka mu křičela v hlavě, srdci a v každé buňce jeho těla: Harry ho chce opustit.

 

Strážný, který sice nemohl nic slyšet, ale zato se pozorně díval, vykročil vpřed.

„Je všechno v pořádku, Alexi?“

 

Harry se na něho nepodíval, ale pohled na jeho třesoucí se ruce a tichý sten, který mu unikl, zasáhl Severuse do hloubi duše.

 

„Je mi fajn. Prosím, vyprovoďte Profesora ven.“

 

„Alexi...“

 

Harry se otočil a ignoroval slzy na své tváři. „Odteď jen kolegové, prosím, pane profesore,“ řekl tiše.

 

„Proč to děláš?“ zeptal se Severus zoufale.

 

Harry po něm hodil novinami. „Copak jsi to nečetl? Strana dvě,“ křičel na něj.

 

Severus otevřel zmačkaný výtisk na označené straně. Zírala na něho jeho vlastní tvář a Paolovo pružné tělo se k němu nestydatě lepilo.

 

Sevřel se mu žaludek. „Žárlíš?“ obvinil ho.

 

„Jestli žárlím? A mám důvod, Severusi? Řekni mi, že je to lež. Denní věštec přeci vždycky lže, ne?“

 

Severus se napřímil. „Ne, není. Strávil jsem s ním a s ještě s dalším chlápkem jednu noc.“

 

Harry se na něho podíval. „Na té konferenci, na kterou si jel o vánočních prázdninách, když jsme se rozešli.“

 

„Ano.“

 

Takže zatímco Harry trpěl po tom, co mu Severus ublížil, tak on si klidně užíval ve trojce se dvěma krásnými Italy.

 

„Ale tenkrát jsme spolu nesouložili...“ snažil se Severus obhájit, že mu tím pádem vlastně nebyl nevěrný, ale Harry vybuchl.

 

„Nikdy jsi mě nešukal! A nikdy ani nebudeš, jasný?!“

 

„Podívej, já vím, že potřebuješ, abych byl...“ Severus měl na mysli slovo jemný. Nejen, že ho tehdy tou kletbou více méně znásilnil, ale Harryho tělo bylo i nyní příliš křehké.

 

„Ne, já tě nepotřebuju!“ křičel Harry. „Myslíš si, že jsem nějaký ubožák? Že po mě nikdo nebude toužit? Dokonce i vojáci mi řekli, že jsou tady lidé, kteří by mě chtěli přefiknout.“

 

„Jsem si jistý, že mnoho lidí vzrušuje představa dostat do postele chlapce-který-přežil,“ ušklíbl se Severus, aby zakryl svou bolest.

 

„Vypadni!“ zaječel Harry.

 

Strážný vzal Severuse za ruku.

 

„Je na čase jít, pane,“ řekl pevně.

 

„Pusťte mě,“ zasyčel Severus.

 

„Pouze v případě, že v klidu odejdete,“ řekl strážný, ale pustil ho až mezi dveřmi.

 

Severus za sebou energicky zabouchl.

 

Harry se posadil zády ke zdi a vzlykal.

 

»«

 

Máme tady 21 kolo soutěže hádej kdo jsem... Tak tedy jednadvacet – voko bere...

 

Poslední komentáře
10.05.2010 23:02:00: Prosíííím, smilování smiley${1}
10.05.2010 23:01:02: Zady Richard Chápavý, prosím pokračování, nebo umřu smiley${1}smiley${1}smiley${1}
10.05.2010 16:55:19: Už jen R... a Ch...
10.05.2010 16:40:44: "Vypjatá kapitola" - jak kulantně řečeno - když se potkají dvě palice dubové, co můžeme čekat. Zachr...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.