Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

35/A - Nedorozumění

Děkuji všem pilným komentujícím, tato kapitola je pro Vás: Airiny,  Anfulka, Anna, bacil, Elza, Erumoice, Falkira, gleti, glum, Isabel, jahavi, Janica, Jikita, Leňule, M.M., Michangela, Mononoke, Nade, nadin , Nerla, Nikol, oronis, Profesor, Saskya, Sharka, Sharka, Slimča, tajnostka, Teressa, tess, tess, Ukulele, verča, Zulík. Tentokrát u mě mají vroubek – C, D, H, K, R, W :-D

»«

 

Při zpáteční cestě ze sebe Harry nevydal ani hlásku, jen tak tam seděl schoulený do sebe. Posádka zřejmě vysílačkou informovala základnu o jeho návratu, protože po přistání byl odveden rovnou do svého starého pokoje.

 

„Hej, kámo, to jsem ti tolik chyběl?“ přivítal ho jeho jeden ze členů jeho ochranky přátelsky.

 

Harry odpověděl sotva znatelným kývnutím hlavy, před tím, než se zamkl v koupelně.

 

Posadil se nešťastně na podlahu a zády se opřel o zeď.

 

Měl to vědět.

 

Mělo ho to napadnout.

 

Kingsley se s ním snažil mluvit přes dveře, ale Harry potřeboval být o samotě. Chtěl se s tím poprat sám.

 

Po několika pokusech, které Harry ignoroval, protože nechtěl být na Pastorka hrubý, zaslechl šepot, jehož význam pochopil, až když se rozrazily dveře a mohutná Pastorkova postava překročila práh.

 

„H... Alexi...“

 

Harry byl v tu ránu na nohou, vztek v něm kypěl jako v sopce těsně před výbuchem.

 

„Jak se opovažuješ! Jak se, kurva, můžeš odvážit použít... to... proti mně!“ vykřiknul při pohledu na hůlku v Kingsleyho ruce.

 

Vypadalo to, že si Kingsley okamžitě uvědomil, co udělal a ustoupil.

 

„Já jen...“

 

„Vypadni! Vypadni!“ křičel Harry. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to udělal!“

 

„Mám někoho zavolat?“ zeptal se Kingsley opatrně, než vycouval ze dveří.

 

„Ne! Copak tady, kurva, nemůže mít člověk ani minutu klidu?“ řval Harry.

 

Dveře se s tichým klapnutím zavřely.

»«

Mezitím na hradě Severus netrpělivě přecházel sem a tam, tak rychle, jak jen mu to jeho bolavý kotník dovolil. Co ho k sakru tak zdrželo? Vždyť se měl u brány setkat s Nevillem a ten ho měl přemístit nahoru. Učitelé se snažili zachovat u všech studentů jejich obvyklé hodiny a na studenty sedmých ročníků čekali zkoušky OVCE.

 

„Profesore Snape, můžete sem na okamžik přijít?“ zavolala na něj madam Pomfreyová ze dveří své kanceláře.

 

Takže Harry sem prošel přes krb?

 

Severus vešel do kanceláře, jak to nejlépe zvládl, ale i tak bylo jeho kulhání viditelné.

 

Madam Pomfreyová za ním zavřela dveře.

 

Po Harrym ani vidu, jen v ohništi se vznášela Albusova hlava.

 

„Řediteli? Co se děje?“ zeptal se Severus, když se k němu sklonil.

 

„Pojď ke mně, Severusi,“ vyzval ho Brumbál.

 

O chvíli později už si Severus oklepával popel z ramen v kanceláři ředitele.

 

„Kde je?“ zamračil se, když si uvědomil, že Harry není ani tam.

 

„Nemám ponětí,“ přiznal Albus. „Filch čekal u brány. Řekl mi, že Harry a Kingsley vystoupili ven z vrtulníku, ale potom zase nastoupili zpět a odletěli.“

 

„Prosím?“

 

„Já vím, že to nedává žádný smysl. Ledaže...“

 

„Ledaže co?“ dožadoval se Severus. Jeho útroby se sevřely ve špatné předtuše.

 

„Harry nedostal moc času, aby o tom přemýšlel,“ řekl Brumbál pomalu.

 

„Nad čím by přemýšlel?“ vybuchl Severus. „Kingsley mu snad řekl, že tady bude zaměstnaná ošetřovatelka...“

 

„Ano, řekl.“

 

„Tak co, Albusi?! Na co narážíš?“

 

Albus zůstal sedět za stolem a mávnutím ruky přivolal konev s horkým čajem.

 

Severus frustrovaně zaskřípal zuby.

 

„Já jsem Harryho neviděl...“ začal pozvolna Brumbál.

 

„Právě teď jsi s ním měl být. Co to s tím má společného?“

 

„Chápu správně, že je škaredě zjizvený...“

 

„Ano, to je jeden z důvodů, proč potřebujeme vyčistit jeho magii,“ přerušil ho Snape.

 

„Je to mladý muž, Severusi. A jeho obličej byl velmi poškozen...“

 

„Nosí masku, která...“

 

„Aha.“

 

„Jaké aha? Pro Merlina, pověz mi to!“

 

„Možná se stydí.“

 

Po Severusově nechápavém pohledu si Brumbál povzdychl. „Za svůj vzhled,“ pokračoval.

 

„Já jsem ho viděl celého. No a co?“ zamračil se Severus.

 

„Ano, viděl jsi ho a tak jsi připraven. Ale jeho kamarádi a spolužáci nemají žádnou představu o tom, jak vypadá. Možná, že si to uvědomil, až když přiletěl.“

 

„Harry není žádný zbabělec! A něco tak bezvýznamného...“ zavrčel Severus.

 

„Samozřejmě, že není zbabělec, ale je jenom člověk.“

 

Severus se odvrátil. Uvědomoval si, že je Harry ošklivě zjizvený. Ale Harry se o tom sám nikdy nezmínil... ani náznakem. Ale možná má Albus pravdu. Harry je mladý muž. Možná je ze svého stavu rozpačitý.

 

Severus se rozhodl, že si s ním o tom bude muset promluvit.


Pomohlo by, kdyby Harry věděl, že je mu to jedno? Tedy až zas tak úplně to pravda nebyla... Severusovi to samozřejmě jedno nebylo. Miloval Harryho hladkou kůži a nenáviděl představu, že zůstane poškozená. Dělal vše pro to, aby minimalizoval následky. Ale na konci dne pro něj Harry bude vždy jen jeho Harry. Merlin ví, že i on přijal Severuse se všemi jeho chybami.    

 

„Vrátí se Harry na stejnou základnu?“

 

„Já nevím. Musíme čekat na zprávu od Kingsleyho.“

 

„Ten mudlovský dopravní prostředek se pohybuje strašně pomalu,“ procedil Snape při vzpomínce na poslední cestu s Harrym a na to, jak se bál, že mladý muž cestou zemře. Nedokázal by tu jen tak několik hodin stát a čekat na zprávu, mezitím by se patrně zbláznil. Vykročil ke dveřím. „Jdu učit. Dejte mi, prosím, neprodleně vědět.“ A odešel.     


»«

O tři hodiny později stál Severus před dveřmi Harryho koupelny. Když jim Kingsley sdělil, že mu Harry řekl, že není schopen vidět hrad, byl on i Albus v naprostém šoku.

Jak mohli být tak hloupí? Jak to, že si ani jeden neuvědomili, že bez magie...

 

Harry ho jen pozdravil a požádal ho, aby odešel.

 

Severus se právě chystal otevřít dveře kouzlem, když si strážný za ním odkašlal.

 

Severus k němu vzhlédl.

 

„Já bych to raději nedělal, pane,“ řekl voják opatrně.

 

„Co jste to říkal?“

 

„Ten druhý pán... černoch s náušnicí... nějak odemkl dveře a Alex běsnil.“

 

Severus tam stál a přemýšlel.

 

Harry nechce, aby proti němu používali magii.

 

To je docela pochopitelné. Musí se cítit naprosto bezmocný. Zcela odříznutý od jejich světa.

 

Severus se podíval na stráž. Bylo mu trapné, pokusit se Harryho přemluvit před tím mužem, co tam stál, jenže nevěděl, kde je ta kulatá věc, kterou používali na předstírání zvukotěsného pole. A krom toho, Harry teď potřeboval stráž víc, než kdy dřív.

 

Přitáhl si tedy židli ke dveřím a otočil se k vojákovi zády, ačkoliv nenáviděl ten pocit nechráněnosti. Jen pro případ kolem sebe rychle rozprostřel ochranné kouzlo.

 

„Alexi,“ řekl tiše. „Musíme si o tom promluvit.“

 

»«

 

Na druhé straně dveří seděl Harry stále ještě na zemi a opíral se o zeď. Jen trochu změnil pozici, protože od dlouhého sezení už skoro necítil zadek a nohy jakoby mu vrostly do podlahy. Na jednu stranu strašně moc chtěl, aby Severus vyrazil dveře z pantů, popadl ho do náruče a řekl mu, že bude všechno v pořádku. Ale na druhou stranu strávil několik hodin přemýšlením o tom, jestli někdy dostane svou magii zpět... A jestliže se jim to doposud nepodařilo, tak jak dlouho to ještě může trvat? Pokud by svou magii už nikdy nezískal, pak by nebyla žádná naděje, že by ho Severus chtěl. Nechtěl by mudlu. Někoho, kdo by ani nemohl vstoupit do jeho světa. 

 

Ani to nemohl takhle Severusovi říct. Věděl, že je tam s ním stráž.


„Jak dlouho bude trvat než se vrátí zpět má... síla?“ zeptal se nakonec tiše.

 

Severusovo srdce vynechalo jeden úder. To se musel Harry zeptat právě na tohle? „Bude to nějaký čas trvat,“ řekl upřímně.

 

„Jak dlouho, Severusi? Týden? Měsíc?“

 

Severus zatajil dech. Půl století, jestli budeme pokračovat tímto tempem, pomyslel si. „Musíme přijít na způsob, jak ten proces urychlit.“

„Jak dlouho?“ zeptal se znovu Harry.

 

„To nedokážu říct.“

 

„Rok?“ zlomil se Harrymu hlas.  

 

Severus neodpověděl.

 

„Takže déle?“

 

„Alexi, nech mě jít dovnitř.“

 

„Prosím tě, Severusi, jdi pryč. Musím přemýšlet.“

„Nemusíš být na to sám.“

 

„Prosím!“

 

Snape se opřel o opěradlo židle, ramena svěšená. Rozechvělou rukou si prohrábl vlasy.

„Dobrá tedy, půjdu,“ řekl nakonec. Vstal a opřel se o dveře. „Ale ještě jsme spolu nedomluvili. Všichni pracujeme na odstranění toho špatného. Jsme všichni s tebou, rozumíš? Nejsi v tom sám.“

 

Žádná odezva.

 

Severus si povzdechl a vrátil židli zpět na místo.

 

„Byl to pro něho velký šok? Dostat se zpátky?“ zeptal se strážný.

 

Severus pokrčil rameny.

 

„Dohlídneme na něho. Jen jsem vás chtěl ujistit, že v koupelně nejsou žádné žiletky, pane. Nemusíte si dělat starosti.“

 

Severuse do té chvíle vůbec nenapadlo, že by mohl Harry uvažovat o tom, že se zabije. Harry by přeci něco takového neudělal?

„Zavolám sestru, pane. Někdo tu bude s ním.“ Voják na něj kývl a začal mluvit do vysílačky.

 

Severus mu krátce poděkoval a odešel.

»«

 

Následující den požádal Harry o schůzku s plukovníkem, ošetřujícím lékařem a svým fyzioterapeutem. Požádal je o zařazení do výcvikového programu, kde by se naučil ovládat mudlovské zbraně a taktiku, a zejména bojová umění pro boj zblízka.

 

Plukovníka, který měl jasné pokyny, aby mladého muže nejen chránil, ale aby také vyšel vstříc každému jeho rozmaru, tento požadavek překvapil. Už dávno očekával, že si bude přát šampus, satelitní televizi, DVD a všelijaké lahůdky. Ale nic takového se nestalo. Mladý muž pro sebe nevyžadoval žádné výhody, které by mohl ze své situace vytěžit. Ale tato žádost se mu zdála bizardní, jak to, že již dávno neměl takový výcvik za sebou? Ano je kouzelník, ale přesto... Mladý muž tam před ním seděl a mluvil s překvapující rozhodností. Plukovník uvažoval o tom, co se asi tak včera mohlo přihodit, než se k nim mladík vrátil zpět. Samozřejmě, že měl úplnou zprávu od posádky vrtulníku a od zdravotnického personálu. Takže dal pokyn strážím, aby než se vrátí nenápadně odstranili všechny nástroje, kterými by si mohl ublížit. A on se teď zeptá na to, jak se naučit zacházet se zbraněmi.

Dobrá, vyhoví mu, ale nechá ho pečlivě sledovat. Stejně byl nejvyšší čas posílit jeho ochranu... předseda vlády mu totiž řekl, že došlo k útoku na jednoho člověka z Harryho týmu.

»«

Harryho nový trénink skutečně bavil a plně se na něj soustředil. Sice nemusel běhat v plné polní - ve skutečnosti jeho normální oděv připomínal ochranný krunýř, který mu pomáhal v hojení jizev z popálení. K tomu měl navlečené lehké maskáčové kalhoty, speciálně ušité tak, aby mu švy nedráždily čerstvě zahojenou tkáň. Harry toto zvláštní zacházení nijak nekomentoval. Potřeboval si být jistý, že se dokáže sám ubránit a to bylo vše, na čem mu teď záleželo.

 

Zjistil, že je dobrý s noži a uvažoval, zda jeho přesné mušce nějak pomohlo trénování se šipkami. Na lýtkách měl připevněná speciálně upravená pouzdra, do nichž si zasouval lehké vrhací nože a učil se jimi házet na cíle z mnoha různých pozic. Také začal běhat kolem základny obklopen houfem vojáků. Jeho touhu po úspěchu pohánělo hned několik důvodů.

 

Harry si byl vědom toho, že nemůže opustit tábor, aniž by při tom ohrozil svůj život. A jeho život byl teď důležitý, i kdyby jen proto, že ho kouzelnický svět viděl jako svého vůdce. Dokonce dovolil, aby ho Colin Creevey vyfotografoval. Nepohyblivá fotografie, na které byla zachycena nezraněná polovina jeho tváře, byla otištěna spolu s krátkým textem, napsaným Hermionou, ve kterém ujistila kouzelnický svět, že je Harry v naprostém pořádku. Aby to nebylo nápadné, udělal Colin celou řadu statických fotografií hrdinů z bitvy a prohlásil, že fotografování mudlovským způsobem je nový směr kouzelnického umění. Toto fascinující dílo dobylo srdce mnoha kouzelníků a vyvolalo širokou diskusi na stránkách časopisu o umění. Colinovi díky tomu přibylo značné množství zakázek a výrazně se zvýšila jeho prestiž.  

 

Bohužel se Ministerstvo rozhodlo, že vzhledem k dalším hrozícím útokům je potřeba zvýšit morálku... nejlépe uspořádáním oficiální oslavy na počest vítězství, spojenou s plesem na Ministerstvu. 

 

Spousta lidí plesy zbožňovala, ale Severus zuřil, že by nucen se takovéto akce zúčastnit. Třebaže chápal, že politici si nemůžou nechat ujít příležitost ukázat veřejnosti, že poslední člověk, který byla napaden Smrtijedy nejen že zvládl své dva útočníky, ale ještě je na tom tak dobře, aby se zúčastnil oslav. Severus by dal raději přednost práci na Harryho magii, ale Brumbál a Neville byli také pozváni jako hosté a sám by nic nezmohl. Kromě své neustálé nabručenosti nebyl sice pro veřejnost ničím pozoruhodný, ale kdyby se tam – coby poslední oběť – nedostavil, tak by to mohlo, vzhledem k nepřítomnosti Harryho, vyvolat další znepokojení. Škola jednala celou dobu příprav jako by měl být Harry na plese přítomen a v onen den se zdálo, že na Ministerstvo dorazilo víc novinářů, než hostů.   

 

Severus se uvolil, že se téhle show zúčastní hodinu a přesně na minutu odešel.

 

Bohužel i za tu krátkou dobu se k němu přihlásil jeden z Italů, se kterými Severus strávil noc o vánočních prázdninách. Mladík prodal svůj příběh novinářům a ti ho propašovali na ples. Výsledkem tohoto setkání byly fotografie, na kterých muž visel Severusovi kolem krku a detailní popis jeho impozantní noci ve třech zabral celou druhou stránku v příštím čísle Denního věštce. První strana byla vyhrazena komentování smutné skutečnosti, že se Harry Potter nemohl zúčastnit plesu.

 

Člen Řádu, který mu noviny přinesl, si přečetl jen první stránku a byl přesvědčený, že se Harry jistě pobaví článkem, který pobouřil celý kouzelnický svět. Psalo se tam, že shaolinští mniši, ke kterým se Harry po bitvě uchýlil, aby u nich ještě víc prohloubil své magické schopnosti, mu odmítli předat pozvání s tím, že klid mladého mága nesmí být v žádném případě narušen.

 

Harry se článku o sobě usmál, i když byl ve skutečnosti dotčený tím, že se nikdo ani neobtěžoval ho na ples pozvat. Chápal, že by tam nemohl jít, nemohl se ukázat na Ministerstvu, a nemohl ani odhalit kouzelnickému světu, že je z něj teď ohavné monstrum, jak ho vždy nazývali jeho příbuzní.

 

Zjizvený a bez magie. Všechno to chápal, ale stejně ho to bolelo. Ne však tolik, jako když viděl mladého černovlasého kouzelníka v Severusově náručí a podrobnou zprávu o jejich erotickém dobrodružství. Harry si řekl, že to není pravda. Ale pak si v článku přečetl jak Paolo rád Severusovi líbá jizvy a musel běžet na záchod. Prudce za sebou zabouchl dveře a vyplivl žluč, která mu vzkypěla do hrdla.

 

Ať už se stalo, co se stalo, Harry se rozhodl, že si o tom se Severusem promluví, až za ním příště přijde. Ale jak to vypadá, tak Severus má zřejmě čas na navštěvování plesů, ale nenajde si čas na návštěvu u něj, pomyslel si trpce, když si uvědomil, že od jejich posledního setkání uplynulo již deset dní.

 

Harry si sundal svůj speciální oblek a chystal se vlézt do studené lázně – měl zakázáno se sprchovat, protože proud vody by mohl poškodit jeho křehkou kůži. Uvědomil si, že nechal noviny ležet na posteli, došel ke dveřím a otevřel je.

 

Dva ze strážců právě diskutovali nad článkem o Severusovi. Harry věděl, že se mudlům fotografie nezobrazí v pohybu, ale článek pojednával o kouzelnících. Doufal, že si budou myslet, že jde o zprávu z nějakého maškarního plesu.

 

„Není divu, že je z toho ten chudák teplouš tak rozrušený,“ řekl jeden ze strážců.

 

„To vysvětluje, proč tu ten starší chlap nebyl tak dlouho na návštěvě,“ komentoval druhý.


Harry stál ve dveřích koupelny jako přimražený.

„Ale ani se mu není moc co divit, nemám pravdu?“ pokračoval první voják. „Nabrnknul si krásného, dobře stavěného a o polovinu mladšího kluka, který musel být snem pro každého jeho orientace. Teď však uvízl ve vztahu s něčím, co vypadá jako příšera z Modré laguny, nebo tak něco.“

„Oh, to je kruté, kámo!“ zasmál se jeho přirovnání druhý voják.

„Ale no tak, kdybys chodil s holkou, která by vypadala jako modelka ze stránek Playboye, a ona by se pak usmažila do křupava, že by klidně mohla hrát v hororu, zůstal by si s ní? A soudě podle toho článku to vypadá, že ten starší chlápek je také hrdina, takže může mít prdelku podle svých představ, nemyslíš? A zkus mě přesvědčit, že to tak není!“

 

„Děkuji vám za vaše názory. Vrátíte mi moje noviny?“ zeptal se ledově Harry.

 

Oba muži se otočili a vypadali jako přistižení na švestkách.

 

„Och, kamaráde, já jsem nechtěl…“ začal jeden z nich.


Harry, který  na sobě měl jen ručník omotaný kolem pasu, se podíval se na své znetvořené tělo.

 

„Možná jsem jen potřeboval kontakt s realitou,“ řekl tiše a natáhl ruku pro noviny.

„Jsou i jiné ryby v moři,“ připojil se druhý voják. „Slyšel jsem, že se některým klukům líbí, když jejich partner vypadá trochu... no...“ zakoktal se a zrudnul.

 

„Zjizvený? Hnusný? Odporný? Pěkně děkuju,“ Harry přikývl, kvapem se vrátil zpět do koupelny a zabouchl za sebou dveře.

 

„Do prdele,“ zabručel jeden za strážců.

 

„Přesně. Později nám pěkně zatopí.“

 

„Za hodinu nás vystřídají. Možná do té doby nevyleze.“

 

Ale to byl špatný odhad. Harry otevřel dveře a přiskočil k nim.

 

„Přineste mi zrcadlo, prosím,“ požádal je.

 

„Hej, kámo, jsi si jistý, že chceš...“

„Ano, jsem si jistý. Děkuji vám,“ řekl Harry s ledovou zdvořilostí. Strážný se podivoval nad tím, jak ten zakrslík mohl najednou působit tak nebezpečně.

»«

O hodinu později strávil Harry dlouho dobu prohlížením svého těla.

 

Stráže měli pravdu. Opravdu vypadá, že by mohl od minuty hrát v hororovém filmu.

 

Požádal bystrozora ve službě, aby se až mu skončí směna spojil s Bradavicemi, a zjistil, zda by za ním mohl přijít Neville na návštěvu.

 

»«

 

A než bude příští kapitola, můžete pilně hádat v dalším kole naší soutěže...

 

Poslední komentáře
07.05.2010 15:43:27: Smutná kapitola skvělého příběhusmiley${1}smiley${1}
06.05.2010 14:55:33: Ten konec je na zabití - Harry pochybuje o Sevovi a jde se prohlížet. Musela jsem si najít originál ...
05.05.2010 20:05:14: Tohle je jedna z mých oblíbených kapitol, hlavně se těším na její druhou část.
05.05.2010 19:54:20: Chjo, nedorozumění je slabé slovo...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.