Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

34/A - Odstraňování následků

Omlouvám se za zpoždění, ale v posledních dnech mě plně vytížily školní povinnosti a ještě chvíli bude trvat než se jimi prokoušu... tento semestr se zdá být zvlášť vypečený... takže následující kapitola je pro naše pilné komentující: Airiny , ALL..., Anfulka, Anna, arya, bacil, Cety, Elza, Falkira, gleti, Hajmi 50, Irbise, Isabel,jahavi, Janica, K.Brauwn, Lady_Pollo, Leňule, M.M., Mary, Michangela, MIREK, Mononoke, Nade, nadin, Nerla, Netfale, Nikol, oronis, Peťan, Profesor, raven9, Saskya, Slimča, Sylvie, Teressa, Verča... tak kdo pak má dnes áčko? Hmm... D, U, W... sakra... už to skoro bylo!!!

»«

 

Příštích několik týdnů probíhalo relativně v klidu, i když se událo mnoho změn.

 

Severus zůstal u Harryho ještě celé čtyři dny, až do doby, než se Harry dostal přes kritické období a již nebyl v bezprostředním ohrožení života.

 

Žádný z kouzelníků, kteří za ním přišli na návštěvu, nebo nabídnout svou pomoc, ani na okamžik nezapochybovali o charakteru vztahu mezi oběma muži, a to nejen vzhledem k péči, jakou Severus Harrymu prokazoval. Severus se rychle naučil všechny techniky od ošetřujícího personálu a péči o Harryho převzal do svých rukou, jakmile mu to umožnili. Ani jeho obavy o Harryho však nemohly zastavit sarkastický tón vůči ostatním, nicméně bylo vidět, že je pro něj Harry středobodem jeho vesmíru. Požádal své kolegy o konkrétní knihy o lektvarech, a když je nastudoval, probíral s Nevillem možnosti, kterými bylinkami by ještě mohli vylepšit Harryho mast na popáleniny.

 

Lékaři byli ohromeni, třebaže věděli, že Profesor je expert v oboru chemie a ten mladík vypadal jako geniální botanik, který ze sebe chrlil latinské názvy rostlin a podle všeho měl možnost je získat po celém světě. Věděli, že tito lidé mají na dosah ruky nejmodernější technologie, které zatím nejsou běžně dostupné, a tak drželi jazyk za zuby a nezasahovali do jejich léčby a jen nevěřícně sledovali, jak se popáleniny jejich pacienta hojí mnohem rychleji, než očekávali.

 

»«

 

Byla to Nevillova klidná slova, která přiměla Severuse k návratu do Bradavic. Stačilo připomenout, že dokud nevyčistí Harryho magii, nebudou schopni na něj použít kouzla, která by pomohla minimalizovat jeho zjizvení. A pak mu také budou moct jeho magii vrátit zpátky, neboť její ztráta musí být pro Harryho určitě strašná.

 

Severus počkal, až bude Harry vzhůru a řekl mu, že musí jít. Charlie Weasley už čekal na to, až si Harryho převezme, a byl užaslý nad něhou, se kterou Snape na Harryho mluvil. Navzdory klevetám o Severusově péči, které se šířily mezi lidmi z Řádu, ho ani ve snu nenapadlo, že jeho starostlivost má osobní motiv. Sledoval, jak Severus vyměňuje bezvědomému Harrymu obvazy, kontroluje katetr i tracheotomii

a vyděsilo ho, že se od něho zřejmě očekává totéž. Až v tomto okamžiku mu došlo, jak vážně byl Harry zraněn.

 

Byl upřímně zděšený, když si představil, jak jeho tělo bude vypadat i po té, až úplně uzdraví. Viděl za svůj život hodně popálenin, ale ty Harryho byly opravdu ošklivé. Pochyboval o tom, že jakákoliv mast by mohla zabránit trvalému zjizvení.


Severus se nad Harrym sklonil a jemně ho políbil. Charliemu Weasleymu, který sám sebe považoval za liberálního, málem vypadly oči z důlků. Snape a Harry? Otočil se na ozbrojeného strážce, který hleděl stoicky před sebe. Pak muž přimhouřil oči, podíval se na Charlieho a potom sotva znatelně přikývl na potvrzení jeho nevyřčené otázky.

 

 

Snape něco řekl Harrymu a potom tiše zvolal: „Charlie.“

Oslovený přistoupil blíž a usmál se na zraněného muže. „Ahoj, Harry. Jak se máš?“

 

„Harry nemůže mluvit normálně, protože má tracheotomii. To je ta trubice v jeho krku,“ vysvětlil Severus. „Brzy by mu to měli odstranit. Může komunikovat, když si zakryje ten otvor, ale zní to divně, je to tak, Harry?“ usmál se na svého milence. „Nicméně teď už může přikývnout nebo zavrtět hlavou, jen mu musíte položit správným způsobem otázku.“

 

„Takže jste komunikovali tímto způsobem?“ zeptal se překvapeně Charlie.

„Harry mi dovolil, abych na něho použil Nitrozpyt,“ odpověděl tiše Snape. „Ale tuto výsadu mám pouze já. Ostatním raději odpovídá na otázky na podkladě ano - ne. Krom toho se pro tento účel ukázala být mudlovská tužka a papír překvapivě užitečnými,“ poznamenal Severus, který nejspíš prošel rychlokurzem základů mudlovského života. „Stejně stále potřebuje hodně spánku, který přispívá k jeho zotavení.“ Severus jemně hladil Harryho čelo. „Je něco, na co se chceš Charlieho zeptat?“ otázal se pacienta Severus.

 

Harry mírně kývnul a snažil se doširoka otevřít oči. Otoky kolem zraněného oka už ustupovaly, ale stále bylo napůl zavřené.

 

Charlie si uvědomil, že Severus navázal s Harrym mentální spojení, aniž by použil hůlku nebo vyslovil kouzelnou formulku.

 

Severus si povzdychl. „Jsi netrpělivý mladý muž,“ zavrtěl hlavou a otočil se na Charlieho. „Rád by věděl, kdo všechno byl zraněn, nebo zabit.“

 

Charlie se podíval na přítele svého nejmladšího bratra. „Odvedl jsi neuvěřitelnou práci, když jsi nás všechny zaštítil. Jsme ti všichni tak vděční...“

 

Když si všiml Harryho netrpělivého pohledu, zasmál se. „Dobře, dobře! Jsi stále stejně skromný. Ale my jsme ti opravdu vděční a chceme, abys to věděl. Mezi těmi, co byli pod tvým ochranným kouzlem, bylo velmi málo zraněných... a to i po té, co štít padl... jen ten kluk Goyle - vůbec jsem netušil, že byl na naší straně, natož kdy a jak k tomu obratu vlastně došlo - a krom něho byli zraněni další tři nebo čtyři studenti. Všichni dospělí si drželi svůj vlastní štít, v této skupině byl nejhůře zraněn Goyle.“ Zhluboka se nadechl a uvědomil si, že ho Harry stále napjatě pozoruje. „Bylo docela dost zraněných mezi rodiči, kteří nám přišli na pomoc... a ... a ... také nějaká úmrtí.“

 

Harry se zamračil.

 

„Chceš vědět kdo?“

 

Harry přikývl.

 

„Josh McMillan,“ začal Charlie.

 

Harry zasténal a podíval se na Snapea.

 

„Ernieho starší bratr, vyšel z Bradavic asi před pěti lety,“ vysvětlil tiše Snape.

 

Harry smutně pokýval hlavou a otočil se zpět na Charlieho.

 

„Pan Singh – otec Parvati a Padmy byl těžce zraněný a leží u Svatého Munga. Podařilo se zachránit jeho nohu, ale ztratil hodně krve. Nicméně to vypadá, že bude v pořádku. Pan Mulhooney... jeho dcera je myslím ve druhém ročníku, ale pravděpodobně ji neznáš ... a Adrian Cadwallader jsou mrtví. Dále zemřely Esmerelda Entwhistleová a Natalie Hooperová, ty jména ti také asi nic neřeknou. Zraněných bylo docela hodně, ale většina z nich je na dobré cestě k úplnému vyléčení. Dokonce i paní Zabiniová bojovala za naší stranu a zasáhla ji řezná kletba do tváře. To je opravdu tragédie, byla to velmi krásná žena. Její manžel tam byl také, a vypadá to, že žijí jeden pro druhého, takže to pro ně snad nebude problém.“

 

Harry na něho zíral.

 

„Myslím, že je to vše,“ řekl Charlie a nakrčil bezradně čelo, když si všiml, že na něho Harry stále upřeně zírá.

 

„Nerozumím?“ podíval se Charlie nechápavě na Severuse.

 

„Myslím, že by Harry rád věděl, jestli byli zraněni i nějací žáci, nebo jejich rodiče bojující za opačnou stranu,“ řekl Severus bezvýrazně.

 

Harry přikývl.

 

„Ach. Bez ohledu na to, že bojovali za Voldemorta?“

 

Harry opět přikývl.

 

„Ach... tak dobře. Bylo mezi nimi hodně zraněných - předpokládám, že jsou ošetřováni v Azkabanu - a ještě více mrtvých. Několik dětí osiřelo. Tracey Davisová a taky ten kluk Bole. Omlouvám se, Severusi,“ řekl tiše, když viděl, jak sebou vedoucí zmijozelské koleje cuknul. „Rodina Flintova byla vyhlazena úplně - Marcus, jeho sestra i jejich rodiče. Je hrozné to takto říct, ale pro ně těžko bude někdo truchlit, to byla opravdu hodně zákeřná rodina, nemyslíš? Potom Summers, Bradley a Robins - a pak spousta dalších, kteří neměli s bradavickou školou nic společného. Byl tam velký počet kouzelníků ze zahraničí... Ministerstvo se snaží zjistit, jestli to byli žoldnéři, nebo opravdu bojovali pro to, čemu věřili. Je možné, že některé z nich naverboval Karkarov. V každém případě jich bylo hodně zabito... domnívám se, že pro rodiče bylo snadnější zabít někoho, koho neznali.“

 

Harry otočil hlavu k Severusovi a ten ho uchopil za ruku.


„Harry, bylo by tam mnohem víc mrtvých, kdybys kolem nich nevytvořil svůj štít. Tak se neopovažuj vinit za cokoliv z toho, co se stalo!“

 

Harry popotáhl, ale posléze přikývl.

 

„V tomhle má Severus pravdu.“ Charlie k němu natáhl ruku a když našel nezraněné místo, tak na něm Harryho soucitně pocapkal.

 

Potom přešel k oknu, aby těm dvěma dopřál trochu soukromí. Všiml si, jak pečlivě si ho strážný prohlíží. Díval se na jeho dlouhé rezavé vlasy, ulíznuté dozadu a svázané do ohonu. Studoval jeho svaly, které se rýsovaly pod koženými upnutými kalhotami, všiml si i jizev od popálenin na odhaleném předloktí. Zrzek se na něho usmál a přemýšlel na tím, co si o něm ten člověk může myslet.

 

„Vypadá to, že máte nebezpečnou práci,“ poznamenal po chvíli strážný.

 

„Nevěřil byste, jak moc,“ usmál se Charlie.

 

„Mohu se tam také nechat naverbovat?“

 

„Prosím?“ zamračil se Charlie.

„K vašemu mužstvu. Jak se k němu můžu dostat? Je k tomu potřeba jmenování?“

 

„Proč byste se chtěl připojit k našemu týmu?“ zeptal se zvědavě Charlie a došel k němu.

 

„Kvůli adrenalinu?“ vysvětlil voják s úsměvem. Ale když viděl Charlieho zvednuté obočí, okamžitě nasadil vážný výraz. „Podívejte, máte k dispozici technologie, které jsme nikdy ani neviděli. A krom toho je to nebezpečné jako ďas.“

 

„A to vás na tom láká?“

 

„A jak! To je snad důvod, proč jsme vstoupili do armády, ne?“

 

Charlie se zasmál.

 

„Navíc nejspíš často pracujete na tajných misích, nosíte speciální výstroj, vládne mezi vámi týmový duch...“

 

Charlie se znovu podíval na Severuse a Harryho.

 

„Nevadí vám to?“

 

„Ne, ale není to snad povinné?“ zeptal se strážný.

 

Charlie se znovu zasmál. „Ne, já osobně dávám přednost ženám. Tedy většinou. Ve skutečnosti jsem doteď nevěděl, že mezi těmi dvěma něco je. Je to pro mě trochu šok.“

 

„Někteří z nás vědí, co je to diskrétnost,“ skočil mu do řeči Severus a Charlie si pozdě uvědomil, že jejich rozhovor někdo poslouchá.

 

„Do prdele, Severusi! Já umím být diskrétní,“ odfrkl si Charlie. Strážný se opět díval nehnutě před sebe.

Snape probodl mladého krotitele draků pohledem.

 

„Tehdy jsem byl opilý! Ale už jsem svou lekci dostal,“ Charlie si uvědomil, že blábolí, jako by byl stále jedním ze Snapeových studentů a zmlknul.


„To rád slyším,“ řekl Snape. Došel k Charliemu a vážně se na něho podíval. „Jsou tady umístěna kouzla, která zabraňují vynášet odtud jakékoli informace... doufám, že vás to neuráží. Není to nic osobního.“

 

„Rozumím,“ přikývl Charlie.

A byl velmi překvapen, když k němu Snape natáhl ruku a krátce, ale upřímně stiskl tu jeho.

„Děkuji,“ řekl ještě Severus tiše. Potom se otočil na Harryho, naposledy se na něho usmál a odešel.

 

»«

Po své návštěvě Bradavic se Dracova matka rozhodla pomoci na ošetřovně. Její touha pomáhat však vzala za své ve chvíli, kdy jí první pacient pozvracel boty. Po týdnu jejího trápení se k Dracově úlevě Narcissa rozhodla, že už dostatečně demonstrovala, že nepatřila mezi přívržence Voldemorta. Vřele, ale s velkou úlevou objala svého syna a odešla do Buenos Aires, kde doufala, že se začlení do místní komunity a nechá všechnu tuhle hnusnou minulost za sebou.

 

Draco, který se cítil mírně provinile, že nad matčiným odchodem necítí žádný velký smutek, spěchal ke skleníkům, aby našel Nevilla.


Neville měl na sobě upnuté džíny na některých místech potrhané a skrz díry v látce byla vidět svůdně se potem lesknoucí kůže. Draco měl v tom okamžiku ústa plná slin. Oni tři spolu spali každou noc – i když je pravda, že toho ve skutečnosti moc nenaspali – ale přes den se snažil strávit přiměřené množství času se svou matkou, v jejíž společnosti se nudil a podrážděně přemýšlel o tom, co ti dva dělají v jeho nepřítomnosti. Měl obavy i přes to, že mu Nebelvíři slíbili, že se bez něj nebudou pouštět do čehokoliv sexuálního. Zjistil, že je nešťastný při představě, že jsou právě někde spolu. Teď, když jeden druhého lépe poznali, se jejich vztah stal mnohem intimnější. A oni dva se dobře znali už několik let. Takže byl docela překvapený, když našel Nevilla samotného.

 

„Hermiona tu není?“ zeptal se Draco.

 

„Předpokládám, že je v knihovně,“ odvětil Neville klidně, „ona není moc velký fanda do bylinkaření a jistě se připravuje na zítřejší vyučování, obklopena horou knih a ujišťuje se, že si všechno dokonale pamatuje,“ dodal pobaveně.

 

„Ach, ano, to se jí podobá,“ přikývl Draco a cítil se trapně, když si uvědomil, jak se mu ulevilo, že ti dva netráví každou minutu pospolu.

„Jak se daří tvé matce?“ zeptal se Neville, zatímco pečlivě sestříhával některé nové výhonky.

 

„Odešla.“

 

„Cože?“ Neville se rychle otočil a podíval se na Draca.

 

„Rozhodla se odejít a začít nový život v Argentině,“ řekl Draco bezvýrazně.

 

„Bez tebe?“ hlesl Neville šokovaně.

 

„Chtěl bys, abych šel s ní?“ zeptal se Draco a z jeho hlasu zněla ublíženost.

 

„Rozhodě ne!“ Neville odložil zahradnické nůžky a otřel si ruce o zadek, čímž ještě více napnul látku svých úzkých kalhot, takže teď byl přes měkkou látku jasně vidět obrys jeho mužství. Dracovo srdce se zběsile rozeběhlo.

 

A bušilo ještě mocněji, když k němu Neville došel a postavil se těsně k němu. A jako vždy se Draco cítil oproti Nevillovi slabý, ale v bezpečí.

 

Neville mu položil ruku na tvář a něžně ho políbil.

 

„Chci, abys byl tady a nikde jinde,“ řekl jemně. „Jen jsem myslel... ale nechci nikoho soudit...“

 

„Řekni, co si myslíš,“ přerušil ho Draco.

 

„Byl bys rád, kdyby se tě matka zeptala, jestli chceš jít s ní?“

 

„Ne.“

 

Neville se na něho něžně podíval a v jeho oříškových očích byla něha a vřelost. „Já tomu jen nerozumím,“ řekl tiše. „Vím, že nejsem expert na to, jak jednat s rodiči, ale… jak tě tady může jen tak nechat? Chci říct, potom jak se sem přiřítila, jen aby se přesvědčila, že jsi v pořádku.“

 

„A připojila se k naší straně,“ protáhl Draco cynicky.

 

„Draco, jsem si jistý, že...“

 

„Jistě,“ řekl Draco a objal Nevilla kolem pasu, „jsem si jistý, že byla ráda, když zjistila že jsem v pořádku. A teď je vidět, že jí toto ujištění stačí. Ruku na srdce, ona mě za posledních několik let moc nevídala, dokonce jsem ani o minulých Vánocích nepřijel domů. A i když jsem doma byl, tak mě stejně často nechávali o samotě.“

 

„Snad,“ řekl Neville. Rukama přejel po jeho bocích a najednou se vzduch kolem nich rozžhavil a zhoustl.

 

„Jsi tak... krásný,“ řekl Neville tiše.


„Nejsem holka,“ protestoval Draco.

 

„Jo, já vím,“ přitakal Neville. „Jsi tak pružný a svalnatý... a Hermiona se svými plnými a svůdnými křivkami. Nemůžu uvěřit tomu, jaké mám štěstí, že vás mám,“ a znovu Draca políbil.

 

Draca, který byl do té chvíle už tak napůl vzrušený, ta slova dostihla. Toužil Nevillovi stáhnout kalhoty, ohnout ho přes lavici a vyplnit jeho svěží opojné tělo, ale zároveň se cítil provinile, protože tam nebyla Hermiona.

 

„Můžeme to udělat?“ zeptal se rozechvěle do Nevillových úst.

 

„Myslíš tohle?“ zeptal se Neville a přitáhl si Draca za zadek blíž k sobě a tím zrušil i tu nepatrnou vzdálenost, která mezi nimi byla. „Chceš se mnou zažít něco žhavého a upoceného, Draco? Chceš cítit, jak ti hoří svaly a bolí tě celé tělo? Toužíš obemknout tvrdou délku...“

 

„Merline! Neville, prosím,“ zasténal Draco. Jeho péro bylo jako skála a žádostivě se tisknul k Nevillově noze. „Vždyť víš, co chci! Ale...“ Vzpomněl si, jak se cítil špatně při pomyšlení na to, že jsou Neville a Hermiona bez něj, a nedokázal Hermioně udělat to samé, navzdory své potřebě nechat převzít Nevilla vedení a dovolit mu, aby na tohle všechno zapomněl.

 

„Hermiona?“ zašeptal mu Neville do ucha a lehce skousnul jeho ušní lalůček.

 

„Jo.“ Opřel si hlavu o Nevillovo rameno. „Já nevím, jaká jsou pravidla chování mezi třemi...“

 

Neville se zasmál a dál ho volně objímal. „Myslím, že se přizpůsobíme okolnostem,“ zašeptal. „Tak už pojď...“ řekl tiše, vymanil se Dracovi a přistoupil ke dveřím.


„Kam jdeme?“

 

„Někam, kde ti bude horko a zapotíš se.“

 

„S Hermionou? V knihovně?“ Draco si s hrůzou uvědomil, jak svou otázku zaskučel.

 

„To není dobrý nápad, i když jsem si jistý, že by tě ráda znovu cítila v sobě, přeci jenom je pro ni teď učení přednější,“ řekl Neville věcně, ačkoliv byl z Dracových slov vzrušený víc, než kdy jindy.

 

„Tak kam jdeme?“ zeptal se Zmijozel, když šli kolem skleníku číslo čtyři.

 

„Jsme tu,“ řekl Neville a zavedl Draca do velkého fóliovníku, konstrukcí připomínajícího tunel.

 

„To je plastový tunel,“ vysvětlil Neville pyšně a zesílil osvětlení. „Mám dovoleno zde zkoušet vypěstovat některé exotické rostliny. Všechno, co tu vidíš, mi patří.“

 

Draco se snažil zvyknout si na dusivé horko, které zde panovalo. Koncentrace vlhkosti byla tak velká, že kapky vody stékaly po zakřivených plastových stěnách i přes to, že tam doposud nebyly žádné rostliny.

 

„A tady jsme proč?“ zeptal se Draco a otřel si čelo.

 

„Slíbil jsem, ti že ti dám možnost se mnou rozpálit a pořádně zapotit. Chtěl jsi, aby tě pálily svaly a bolelo celé tělo,“ usmál se Neville.

 

„Bastarde! Slíbil jsi, že se mé ruce ovinou kolem tvého tvrdého...“

 

„Ve skutečnosti kolem tvrdé délky násady od rýče,“ prohlásil Neville s úsměvem od ucha k uchu. „Myslel jsem si, že ti nebude na škodu vypustit trochu přebytečné energie a zároveň bys mi trochu pomohl. Vyhřívací kouzlo tady bylo umístěno několik dní a tak by měla být zem prohřátá a bude se s ní mnohem lépe pracovat.“

 

Draco na něho zíral. „Zbláznil ses? Očekáváš ode mě, že tady budu dřít?“

 

Nevillovi zamrzl úsměv. Přitáhl starou bednu, která byla na konci fóliovníku, a hodil na ni svůj plášť. „Můžeš se posadit a dívat se na mě, jestli máš chuť, nebo se můžeš vrátit do hradu, já mám totiž v plánu tady strávit několik hodin,“ prohlásil dutě. Vzal do ruky rýč a přešel na druhý konec a začal rýt.

 

Podle toho, jak se k Dracovi obrátil zády, nebylo těžké pochopit, že se Neville urazil. Ale teď vážně! On opravdu očekával, že tu s ním bude kopat?

Zmijozel několik minut sledoval, jak Nevillův rýč proniká hluboko do půdy a s jakou rutinou jeho partner rytmickými pohyby lehce obrací hlínu. Jeho ramena se zdála být uvolněná, jako by ho ta práce uklidňovala.

 

„Proč k sakru nepoužíváš magii? Anebo domácí skřítky?“ zeptal se nakonec Draco.

 

„Já rád přerývám půdu,“ prohlásil Neville, aniž by se otočil.

 

„Jak se někomu může líbit rytí půdy?“ zeptal se Draco podrážděně.

 

Neville se na něho otočil. „Tak pojď ke mně. Na deset minut si to zkus, a pak si o tom popovídáme.“

 

Draco na něho zíral, ale Neville se jen otočil a pokračoval ve své práci.

 

„Co s tebou mám kurva dělat!“ vykřikl Draco, zvedl rýč a zabořil jej do půdy.

 

Byla to mnohem těžší práce, než čekal.

 

Zhruba po čtyřech minutách pohlédl na Nevilla, který už měl za sebou docela slušnou brázdu a právě šel směrem k bedně. Takže on už má dost? Zalesklo se mu pobaveně v očích.

 

Ale Neville si jen sundal košili, otřel si s ní zpocené čelo a vrátil se zpět k práci.

 

Draco polkl. Nevillovo tělo bylo pokryto svaly a hra světla a stínů ještě zdůrazňovala vybouleniny, které se mu napínaly pod kůží. Dracova touha, která ho opustila během jejich roztržky, se k němu vrátila v plné síle. Vyschlo mu v ústech a nemohl spustit z Nevilla oči. Najednou tuto činnost viděl v jiném světle, to právě díky rytí měl Neville tak nádherně vypracované tělo.

 

Odvrátil se od něho a začal usilovněji pracovat. Nemohl stále uvěřit tomu, jaká to byla dřina. Cítil se přesně tak, jak mu Neville slíbil. Byl zpocený a tělo ho bolelo, třebaže sotva začal. Krom toho si byl jistý, že jeho dlaně budou od tvrdé násady brzy pokryté mozoly a puchýři.


Než však stačil cokoliv říct, Neville začal mluvit, aniž přerušil práci. „Líbí se mi rytí, protože mě to uklidňuje a dobře se mi u toho přemýšlí. A taky se mi moc nelíbí být zavřený v posilovně. Mnohem raději jsem venku a dělám něco užitečného, krom toho, že si utužuju svaly. A vím, co půda potřebuje, když je třeba moc kamenitá nebo písčitá, nebo když obsahuje staré kořeny a tak. A na místě jako je tohle, musíš znát dopodrobna každý centimetr, abys mohl rostliny umístit tak, aby jim to vyhovovalo. Celý biosystém je zde aktivní – blíž ke stěnám je chladněji a pod sníženým stropem naopak tepleji. To všechno má vliv na růst rostlin a prozkoumáním těchto vlivů předejdu chybám, které by mohly vést k uhynutí rostlin.“

 

Draco poslouchal se zatajeným dechem. Na světě je ještě tolik věcí, o kterých nikdy nepřemýšlel. Odložil svůj rýč, zamířil k Nevillovi a trpělivě čekal, až se k němu Nebelvír otočí.

 

„Omlouvám se. Jsem arogantní hlupák,“ řekl. Neovládl se a uchopil Nevilla za odhalené předloktí.

 

„Každý máme něco,“ usmál se na něho Neville.

 

„Myslíš, že kdybych hodně pracoval, měl bych svaly jako ty?“ přejel Draco po Nevillově ruce až k jeho bicepsu.


Neville se zasmál. „Ty bys vážně chtěl mít svaly jako já?“

 

„Nejsem si jistý. A ty by sis to přál? Vypadám vedle tebe neduživě.“

 

Neville se srdečně zasmál. „Vůbec nevypadáš neduživě. Jsi štíhlý, ale silný a neuvěřitelně atraktivní. Myslím si, že bych se tě naučil milovat, i kdybys měl větší svaly. Ale líbíš se mi takový, jaký jsi, Draco,“ uklidňoval ho Neville vřele.

 

Draco se začervenal. „Merline! Vždycky jsem si myslel, že jsem opravdu chlap... před tím, než se stalo tohle všechno.“

 

„Jsi chlap,“ ujistil ho pevně Neville.

„Myslíš?“ otázal se Draco nezvykle plaše.

 

Neville se k němu naklonil. „Až tě dnes večer vezmu do pusy a budu tě jazykem dráždit přesně tak, jak to máš rád a rukou při tom hladit jemně tvé koule... které potom vezmu do úst a budu je sát, zatímco tě Hermiona svými ústy dovede k vyvrcholení, tak potom se tě teprve zeptám, jestli si připadáš mužně. Tvé mužství je prostě božské,“ prohlásil a chtivě olízl Dracovy rty.

„Usiluješ o to, abych se udělal už teď? Jen tím, že o tom budeš mluvit?“ zalapal Draco po dechu.

 

Neville se dunivě zasmál. „Nejsem vybaven Snapeovým hlasem,“ usmál se.

 

„Jo, on má fakt úžasný hlas,“ souhlasil Draco a opřel se o Nevilla. „Myslíš si, že Harry...“

 

„Prrrr! Na to absolutně odmítám myslet!“

 

Draco se k němu přitulil, ale Neville ho jemně odstrčil. „Budeš se mnou dál pracovat, nebo se na mě chceš jenom dívat?“ zeptal se.

 

„Nevadí mi práce,“ řekl Draco, „ale každou chvíli mi jistě naskáče na rukou spousta puchýřů.“

 

„A co polstrovací kouzlo?“ nadzvedl Neville tázavě obočí.

 

„A o něm jsem se měl dozvědět jak?“ protáhl Draco se svou obvyklou dávkou jízlivosti, ale tentokrát v tom nebyl osten.


O hodinu později už Draca všechno bolelo přesně tak, jak mu Neville sliboval. Nebelvírovi na něho stačil jeden letmý pohled a okamžitě zavolal domácí skřítky. Když se tam objevili, požádal Neville o džus a sendviče.

 

„Zneužívání zaměstnanců, Neville? To se asi Hermioně nebude moc líbit,“ pošťuchoval ho Draco.

„Pokud bychom měli chodit do kuchyně, tak se odtud nedostaneme před setměním a já bych chtěl ještě dnes dodělat tenhle úsek,“ ukázal Neville na příslušnou část fóliovníku.

 

Po chvíli se objevil Dobby s podnosem naloženým velkým výběrem sendvičů, koláčů a džusem.


Skřítek se na Draca nešťastně podíval.

 

Neville si všiml, že Dobby vypadá celkově sklesle.

 

„Dobby? Co se děje?“ zeptal se skřítka.

 

Dobby se znovu podíval na Draca.

 

„Víš přeci, že Draco bojoval na naší straně, můžeš mu důvěřovat, Dobby. Já osobně mu věřím,“ prohlásil Neville.

Ta prostá slova se dotkla Draca přímo u srdce, bylo to tak nečekané a báječné. Doteď si neuvědomoval, jak moc to potřeboval slyšet. Věděl, že kdyby Neville cítil opak, tak by se s ním nikdy nezapletl... ale přesto bylo skvělé to slyšet.

Jako by ho Neville tím ujištěním zbavil slibu mlčení, začal Dobby kvílet a bušit hlavou do bedny, na kterou právě položil tác s jídlem.

 

„Dobby, co to, pro Merlina, vyvádíš? Prosím, uklidni se!“

 

Museli ho uklidňovat ještě dlouhou dobu, než zjistili příčinu jeho rozrušení. Harry Potter se zeptal Dobbyho, jestli by byli domácí skřítci ochotni v případě útoku bránit hrad, ale když k tomu došlo, tak nebyli požádáni o pomoc. Všichni skřítci jsou z toho upřímně nešťastní. Dokonce za nimi Harry Potter později ani nepřišel, takže na ně musí být opravdu velmi rozzlobený.


Neville byl zděšený zjištěním, že nikdo nepromluvil se skřítky o důsledcích poslední bitvy. Nicméně se mu podařilo rychle najít ta správná slova.

 

„Dobby, nejsem si jistý, jestli to víš, ale já jsem schopný komunikovat s hradem.“

 

Dobby vykulil oči a užasle na Nevilla hleděl.

 

„Já sám jsem se během bitvy cítil tak trochu jako vy,“ řekl Neville a sedl si na bobek vedle skřítka. Harry mi nedovolil, abych se zapojil přímo do bitvy, i když jsem moc chtěl. Myslel jsem si, že budu vypadat jako zbabělec, když zůstanu na hradě, zatímco ostatní budou nasazovat své životy.“

 

Draco bez dechu poslouchal Nevillovu řeč a byl uchvácen tím, jakou pozornost Nebelvír věnuje domácímu skřítkovi. Uvědomil si, že doteď nepřemýšlel o tom, jak se asi Neville v ten osudný den musel cítit.

 

„Ale Harry mě požádal, abych udělal opravdu důležitou práci, se kterou by se nedokázal vypořádat jen tak každý. Požádal mě, abych pomohl profesoru Brumbálovi držet ochrany hradu.“

 

„A vy jste to zvládl, pane Neville?“ zeptal se Dobby s doširoka otevřenýma očima.

 

„Ano. A i když to nebyla příliš vznešená práce, tak bylo nutné to udělat, že?“

 

„Ach, ano, pane Neville, jste opravdu velmi mocný,“ ujistil ho Dobby. „Vás bylo zapotřebí, abyste udržel všechny děti v bezpečí, a aby byl hrad bezpečný pro všechny malé čarodějky a kouzelníky, kteří sem budou v budoucnosti chodit, až si vy, pan Malfoy a slečna Grangerová pořídíte děti, pane,“ přikyvoval zuřivě skřítek. Neville a Draco na sebe přes skřítkovu hlavu chvíli zírali.

 

„Takže souhlasíš s tím, že udržování ochran hradu byla velmi důležitá práce?“ zeptal se Neville.

 

„Ano, ano, pane Neville,“ přikyvoval Dobby, až mu lítaly uši.

 

„Dobře, Dobby, pak tedy doufám, že mi promineš mou nevychovanost, že jsem nepoděkoval všem domácím skřítkům již dříve. Protože jsem moc dobře cítil veškerou energii, kterou skřítkové vložili do ochrany hradního podzemí a ochrany vodních toků, které zásobují hrad pitnou vodou. Můžeš mi prosím odpustit, že jsem vám za to nepoděkoval už dřív? Je mi to opravdu líto.“

 

„Mocný pan Neville nemůže Dobbymu děkovat,“ skřítkovy vypoulené oči zalily obrovské slzy. „Ani jsme nebyli vyzváni, abychom pomohli v boji,“ vzlykalo stvoření nešťastně. 

 

„Ne,“ řekl Neville jemně, „Ale přes to jste dělali to, co bylo nejvíce potřeba pro záchranu hradu a udržení dětí v bezpečí a to, aniž by vás o to někdo požádal. To bylo od vás šlechetné. Jsem vám za to vděčný. Myslíš si, že by bylo nějak možné svolat všechny domácí skřítky, abych jim všem mohl poděkovat?“

 

Dobby teď už vzlykal do Nevillova ramene. Draco nikdy před tím neviděl domácího skřítka, že by se někoho dotkl, pokud mu to nebylo přímo nařízeno a jen užasle sledoval, jak mistrně Neville s ušatým stvořením manipuluje.

 

Neville skřítkovi dále vysvětlil, že Harry byl zraněn a je ošetřován mimo hrad, ale že si je jistý, že by byl na Dobbyho i na ostatní domácí skřítky stejně hrdý, jako je on sám. 

 

»« 

 

Následující večer byli všichni bradavičtí skřítci svoláni do Velké síně, kde jim byla vyjádřena vděčnost za pomoc při obraně hradu a později jim všem byla udělena zvláštní medaile (ta se nebrala jako součást oblečení!) jménem celého kouzelnického světa.

 

»«

 

Neville na to konto obdržel skutečně velmi vřelé osobní poděkování od Hermiony za podporu domácích skřítků.

 

»«

 

Máme to další pokračování soutěže hádej-kdo-jsem ...

 

A také ankety...

Poslední komentáře
29.04.2010 08:51:06: wow tleskám za takovýhle překlad....v aj to už mám přečtené celé a když čtu tvůj český překlad, Sall...
26.04.2010 22:21:25: Lady_Pollo – jsem ráda že jsme Ti udělaly radost, od toho tu tahle povídka je... my děláme radost Vá...
25.04.2010 22:49:30: bohužel nemám teď moc čas na internet, ale o to víc mě potěšila tahle supr kapitolka. nádherně mi zp...
24.04.2010 21:34:26: Fascinuje mě, co všechno se ještě tady v té povídce nestane :) Je to nádhera! A díky za nádherný pře...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.