Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

33/A - Malfoyovy záležitosti

Už jsem si myslela, že mě bouřka uvězní na chatě do rána, ale když jsem si vzpomněla na Vás všechny pilné komentující, tak jsem si řekla, že poručím větru dešti, jen abych Vás nezklamala... Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, bacil, Bellatrix Black Lastrang, Beruška, Cety, Elza, ewikq, Falkira, gleti, Hajmi50, Irbise, Janica, Jikita, K.Brauwn, katie11, M.M., Michangela, MIREK, Mononoke , Nade, nadin, Nerla, Netfale, Nikol, oronis, Peťan, Profesor, Saskya, Slimča, soraki, Sylvie, Šaren, Teressa, Wigy, Zulík... tak kdo pak nám to dnes chybí... D, L, R, U, V.. tohle vypadá dobře... chválím...

 

»« 

Draco Malfoy se zachumlal do teplé deky. Ještě byl v polospánku, když si uvědomil, že se dlouho necítil tak příjemně a pohodlně, jako právě teď. Zavrtěl se na matraci.

 

Cizí ruka na jeho hrudníku ho upozornila, že ho někdo lehce objímá. Byl však natolik unavený a tělo za ním bylo příliš rozehřáté na to, aby protestoval. Znovu se ponořil do spánku.

 

Probudil se o něco později, když mu cizí ruka rejdila pod košilí a hladila ho na břiše. Cítil se pod tou teplou dlaní tak příjemně a uvolněně. Teprve, když začaly prsty kroužit kolem jeho pupíku, vzbudil se úplně.

 

Tohle už bylo poněkud víc sexuální, než to hlazení předtím.

 

Nemohl se upomenout, kdo spí za jeho zády. Místnost byla ponořená do tmy.

 

Ruka byla teplá a příjemná. Začala se pohybovat po jeho břiše vzhůru až k hrudníku. Draco se zády přitiskl k postavě za sebou.

 

A v tom se to stalo.

 

Draco ucítil, jak se pevné tělo tiskne proti jeho vlastnímu, ale s ním překvapivě ucítil i nezaměnitelnou tvrdost na své zadnici. Ruka se dotkla jeho bradavky a ucukla zpět, jako by se popálila.


Hbitě od sebe druhou osobu odstrčil, až se převalila na záda, klekl si a zamumlal Lumos. Světlo hůlky mu odhalilo zděšenou tvář Ronalda Weasleyho.

 

„Malfoyi!? Do prdele! Co tady děláš?“ ječel Ron.

 

„Byl jsem skoro znásilněn,“ protáhl Draco. „Netušil jsem, že jsi do mě zamilovaný, Weasley.“

 

„K sakru! Do prdele tmavýho! Myslel jsem si, že jsi Susan Bonesová!“

 

„Vypadám snad jako Susan Bonesová?“

 

„Byla tady tma...“

 

„Voním snad jako Susan Bonesová? Nebo jsem ti snad na dotek připadal jako Susan Bonesová?“

 

„No... tvá pokožka je tak hebká... ach, Merline... to jsem neřekl, že ne?“ zakvílel Ron.

„Říkala jsem ti, že používáš víc kosmetických přípravků, než holka,“ zamumlal na Dracovu adresu kdosi zpod přikrývky.

 

„Susan Bonesová vstala před hodinou,“ zívl Neville zpoza Ronových zad.

 

„Vidíš to! Byla tady! Proč bych se tě jinak dotýkal… Merline!“ Ron se chytil zoufale za hlavu.

„Weasley, měl jsi svou erekci přitisknutou na můj zadek,“ řekl Draco a náramně si užíval jeho ponížení.

 

„To nebylo kvůli tobě!“ vyhrkl Ron. „Vždycky jsem po ránu vzrušený! Ale to snad každý, ne?“ nasadil prosebný tón.

 

„Snad jen, když je v posteli s osobou opačného pohlaví,“ opravil ho Draco.

 

„Merline… já nejsem gay,“ zaúpěl Ron.

„Ale on má opravdu každé ráno erekci. Přestaň kňučet, Rone. Nic zas tak strašného se nestalo,“ ozval se znovu hlas zpod deky.

 

„Hermiono? Jsi to ty?“ vykřikl Ron nadšeně.

 

Draco se otočil a málem se srazil s Grangerovou, jejich nosy se téměř dotýkaly. Záplava jejích vlasů byla všude. Otevřela hnědé oči a podívala se přímo na Draca. Ten se obrátil na záda a trochu se sesunul dolů. Její vlasy ho polechtaly na tváři a potom se Hermiona protáhla.

 

Její podpaží bylo tak blízko Dracova obličeje, že ucítil její vůni, i vlasy jí krásně voněly. Měla na sobě bílý načechraný koupací plášť. Musela se osprchovat, ještě než se uložila ke spánku. Její tělo se vyklenulo nad matrací a ten pohyb zamířil Dracovi rovnou do slabin.

 

Zaslechl za sebou zrychlený dech a byl si docela jistý, že Ron a možná i Neville byli také zasaženi její bezděčnou smyslností.

 

Hermiona lehce zasténala, otočila se na bok a opřela se o loket. Dracovy oči byly v úrovni její sametové pokožky ve výstřihu jejího oblečení, dmoucí se hrudník měl teď sotva třicet čísel od svého obličeje.

 

Přinutil se odtrhnout od tohoto pohledu a podíval se jí do obličeje. Ale ona se dívala přes jeho rameno na Rona.

 

„Jak je Harrymu?“ zeptal se zrzek naléhavě.

 

Otevřela ústa a hned je zavřela. Oči se jí zalily slzami. V další chvíli vklouzl Ron k ní, posadil si ji na klín a objal ji. Hermiona se mu rozvzlykala do ramene.

 

„Je naživu,“ vysoukala ze sebe, „ale lékaři si nejsou jistí… jestli příštích 48 hodin... on je ve vážném stavu... říkají, že přinejlepším bude mít hrozné jizvy...“

 

Draco a Neville se posadili. Draco si všiml, že je Neville obklopil kouzlem, které jim zaručovalo soukromí.

 

„Která z jeho zranění jsou nejhorší?“ zeptal se Neville, když se Hermiona trochu uklidnila.

 

„Myslím, že popáleniny. Lékaři se obávají infekce... ale Snape se o to postaral... a také toho, že mu zůstanou hrozné jizvy. Mluvili o plastické chirurgii a masce na obličej...“

 

„Co je to plastická chirurgie?“ zeptal se tiše Neville.

 

„Je to něco jako rekonstrukce. Vezmou kůži z nepoškozené části... většinou z nohou nebo břicha, přenesou ji na poškozená místa a doufají, že se ujme.“

„To je nechutné,“ zaskuhral Ron a pro jednou se Draco přistihl, že s ním souhlasí.

 

„Hlavně, že je to účinné,“ odsekla Hermiona. „Je to lepší, než...“ otočila hlavu a přitiskla se k Ronově hrudi.

 

„Musíme vyčistit Harryho magii a dostat ji do něj zpátky. Potom můžeme využít kouzelnický způsob léčení,“ prohlásil Neville pevně. „Přesto se raději podívám, jaké rostliny by mu mezitím mohly pomoci.“

 

Draco si uvědomil, že ho Nevillova autoritativní slova podivně uklidňují.

 

„Jak je Snapeovi?“ zeptal se.

 

„Drží se,“ odpověděla Hermiona.

 

„Jaké ho stihlo prokletí?“ zeptal se Draco a zamračil se. „Jemu bych snad pomoci mohl?“

Ticho, které nastalo, bylo podezřelé. Nebelvíři se proti němu evidentně spikli. Cítil se odstrčený a bylo to překvapivě bolestivé.

 

Hermiona zavrtěla hlavou a položila mu ruku rameno. Tak lehce a jemně. Ne, jako ta ruka, kterou měl před chvílí na břiše.

 

„Je víc pravděpodobné, že by ses zhroutil z únavy. Jak se dnes cítíš?“

 

Draco byl tak vyveden z míry jejím upřímným zájmem, že úplně zapomněl na svou ukřivděnost. „Abych řekl pravdu, jsem hrozně vyčerpaný, ale jinak v pořádku.“

 

Hermiona se usadila zpět do Ronova klína a ten zasténal.

 

„Co je?“ otočila se dívka na zrzka.

 

„No, víš, Hermiono, nevím, jak ti to mám říct. Ty se pořád vrtíš a já… potřebuju se jít vyčůrat,“ zrudl.

 

„Vážně?“ poznamenala Hermiona beze stopy nevraživosti, když slézala z jeho klína, aby se mohla znovu zachumlat do přikrývky.


Ron vstal.

 

Všichni tři se podívali na jeho rozkrok.

 

„Dobré nebe!“ vyhrkl Ron a zakryl si rukama erekci. „Uvidíme se později,“ zamumlal a zmizel.

Hermiona se zasmála a znovu si lehla. Draco se podíval napravo, pak vlevo a uvědomil si, že má po jednom boku Hermionu a po druhém Nevilla. Rozhlédl se po potemnělé místnosti. Teď, když si jeho oči přivykly na tmu, uviděl několik dalších siluet spících studentů, i když to vypadalo, že většina z nich už vstala.

„Měl bys ještě chvíli spát,“ řekl tiše Neville Dracovi a podíval se na Hermionu. „Kdy jsi přišla? Myslel jsem si, že mě zavoláš, abych tě přemístil.“


„Dostal mě sem Remus Lupin, ráno kolem osmé. Kolik je teď hodin?“

 

„Asi dvě hodiny odpoledne,“ odpověděl Neville. „Proč si vy dva ještě nepřispíte pár hodin? Později si můžeme dát společně čaj. Předpokládám, že se dnes večer bude hodně slavit. Možná bychom mohli jít ke Třem košťatům, jestli budeme mít štěstí. Dal bych si tam pivo, nepotrpím si na máslový ležák.“

 

Draco se podíval na Nevilla se zájmem. Uvědomil si, že vůbec netušil, co ten člověk vlastně rád pije.

 

„To se mi nezdá pravděpodobné,“ řekla Hermiona tiše.

 

Oba se natočili tak, aby na ni viděli. Draco ležel na boku a Neville natahoval krk přes jeho rameno.

 

„Ne všichni Smrtijedi totiž byli zajati,“ dodala.

 

„Můj otec utekl?“ zeptal se Draco. Neměl odvahu na to dřív myslet. I když ne tak docela. Nikdo mu nepřišel oznámit, že je jeho otec mrtvý. Setkali se krátce na bitevním poli, viděl vztek v jeho tváři. Draco se při té vzpomínce bezděčně otřásl.

Neville se jemně dotknul jeho ramene a Draco se ohlédl. „Máš nás,“ řekl tiše Neville. „Vím, že to není to samé. Lidé jako já a Harry, co nikdy neměli rodiče, našli rodinu zde v Bradavicích. Ty jsi tady našel nás. A troufám si říct, že i Crabba a Goyla. Budeme tu vždy pro tebe, pokud bys nás potřeboval, pamatuj si to.“

 

„Ale možná si budeš mockrát přát, abychom nebyli,“ pokusila se to zlehčit Hermiona. Její vlasy se opět rozprostřely po polštáři. Odhrnula si pramen z čela a znovu se obrátila na své přátele. „Je něco potřeba udělat, nebo můžeme ještě chvíli odpočívat? Předpokládám, že bych měla být oproti vám čerstvá, když jste na dnešek celou noc pracovali.“


„Proč si vy dva ještě nepřispíte?“ zopakoval Neville svůj návrh a postavil se. „Já vstávám. Kdyby vás někdo potřeboval, tak si pro vás dojdu, ano?“

 

„Díky, Neville.“ Hermiona se schoulila do deky a Neville se tiše propletl mezi spícími těly ven z místnosti.

 

„To je tak nezvyklé,“ řekla Hermiona a otočila se zpět k Dracovi. I přes to, že teď měli kolem sebe více prostoru, měla pocit, jako by byli v posteli jen oni dva.

 

„Být v posteli s Dracem Malfoyem?“ nadhodil Zmijozel.

 

Místo toho, aby se to Hermiony dotklo, tak se zachichotala. „Přesně tak.“

 

Ten nenadálý jemný smích Draca překvapil. Náhle si ke svému překvapení uvědomil, že probudit se vedle Hermiony Grangerové by mohlo být předzvěstí příjemného odpoledne.

»«

Lucius Malfoy byl znechucený z toho, že musí změnit svůj vzhled, ale jeho vlasy by ho mohly prozradit a jednoduché maskovací kouzlo bylo nedostačující.

 

Kráčel dolů po ulici Paulus Potterstraat dokonce i to jméno jakoby se mu vysmívalo. Stáhl si kapuci pláště víc do čela. Díky hustému mrholení se jeho šaty nijak nelišily od kohokoliv jiného a tak nenápadně vklouzl do holičství v postranní uličce.

O hodinu později se na sebe do zrcadla díval vysoký elegantní muž s krátkými hnědými vlasy a obočím stejné barvy. Pochlebujícímu holiči řekl, že je jeho práce uspokojivá a jako platbu mu vrazil nůž mezi žebra přímo do srdce.

V Grenoblu si zakoupil nové šaty elegantního střihu, které neodpovídaly jeho obvyklému stylu, ale dokončily jeho změnu vizáže od aristokrata k bohatému obchodníkovi. A Lucius se mohl znovu přemístit, tentokrát do Mnichova. Nebylo to jeho oblíbené město, ale tady ho rozhodně nikdo nebude hledat. Vydal se dolů po Schellingstrasse, k antikvariátu, který sloužil hlavně studentům. Do poněkud ošuntělého obchodu vstoupil s nenucenou elegancí. Nade dveřmi se rozklinkal zvonek, ale vousatý muž za pultem dál mluvil do telefonu. Lucius se kolem sebe nevzrušeně rozhlédl.

 

Střed obchodu zabíraly otevřené krabice naplněné útlými knihami, zatímco na zdech byly prosklené regály plné nejrůznějších dechových nástrojů. Saxofony všech velikostí, pozouny, trubky a dřevěné nástroje – pikoly, flétny a klarinety… krom toho byla na policích i spousta dalších drobností.

 

Lucius přistoupil k jednomu z prosklených regálů a po chvilce zkoumání ho nepatrným mávnutím hůlky, kterou ukrýval v rukávu, otevřel. Z dřevěné krabičky, vystlané modrým sametem, vyndal flétnu, hbitými prsty instrument sestavil a po rychlém scourgify, které použil na náustek, si přiložil nástroj k ústům a začal hrát.

 

Oblíbená melodie muže za pultem brzy přiměla k tomu, aby svůj telefonní hovor ukončil. Spěšné kroky majitele obchodu ale Luciuse ve hraní nezastavily. Muže zjevně přešlo jeho rozhořčení, než k němu došel, a teď tam u něho je tak stál a poslouchal.

 

„Krásné provedení a vytříbený vkus, pane,“ řekl, když dozněly poslední zvuky melodie. „A jestli mohu soudit, i nástroj vám velmi dobře sednul. Omluvte můj prvotní úlek, ale jsem si jist, že naše police jsou dobře uzamčeny. Obsahují totiž cenné nástroje jako je tento… jaké štěstí, že je našel otevřené opravdový mistr,“ pokračoval v lichocení.

 

„Jistě,“ řekl Lucius hladce plynulou němčinou, i když s mírným přízvukem, „ je to lepší nástroj, než jsem čekal.“

 

„Všechny naše nástroje jsou velmi kvalitní, pane,“ pokračoval muž, „ale pokud hledáte flétnu, pak jste si vybral tu nejlepší, kterou zde máme. Je to opravdu krásný kousek.“

 

„Ukažte mi váš nejlepší klarinet.“

 

„Vida, vida… samozřejmě, pane. Ale obávám se, že nemám nic, co by dosahovalo kvality této flétny,“ řekl muž a opatrně uložil vzácný nástroj zpět do ozdobné krabičky. „Máme jen tento model…“ vedl Luciuse k další skříni. „Je to výrobek průměrného učně, věřte mi, pane,“ řekl omluvně.

 

„A kdybych vás požádal, zda mi můžete opatřit něco kvalitnějšího?“

 

„No, někdy dostaneme skutečně skvělou nabídku, tedy samozřejmě, pokud jste ochoten počkat, ale nemůžu vám dát žádnou záruku...“


„Vy nemáte potřebné kontakty?“

 

Muž vypadal nesvůj. „Mám přátele, kterých se samozřejmě můžu zeptat, ale bylo by pro vás lepší podívat se v jiném obchodě...“

 

„Ne,“ odvětil Lucius pevně.

 

„Ne?“ opakoval muž zaskočeně.

 

„Ne. Máte tady nějaké zaměstnance?“

 

„O sobotách sem chodí jedna slečna, pane, a také pokud potřebuji den volna,“ odpověděl prodavač, trochu zmatený tou otázkou. Když si myslel, že konečně pochopil směr jeho myšlenek, pokračoval: „Ale je to studentka hudby, a je velmi znalá...“

 

„Kouzelnice nebo mudla?“

 

Muž ztuhl. „Prosím?“

 

„Slyšel jste mě.“

 

Muž se rozhlédl kolem sebe, jako by očekával, že je někdo poslouchá. „Mudla, pane.“

 

„Dobrá. Předpokládám, že jsem se měl představit. Jsem Armand Renoir.“

 

„Pane Renoire! Neměl jsem zdání... doufám, že je vše v pořádku...“

 

„Jsem vskutku překvapen, že jsem ve vaší nabídce našel tak kvalitní nástroje. Myslel jsem si, že jsem vám dal jasně najevo, že by tento obchod měl sloužit pouze zákazníkům z nižších vrstev?“

 

„Ano, pane,“ odpověděl muž a hlavu klonil málem až k podlaze, „Ale někdy je majitelem kvalitního nástroje člověk, který je zadlužený a potom svůj nástroj prodá za zlomek jeho opravdové ceny, pokud ho vyplatím v hotovosti. A také jsem si všiml, že je dobré, aby studenti o něco usilovali. Stále se k nám vracejí a kupují si nejrůznější maličkosti... knihy o hudbě a tak... jen aby si mohli prohlédnout svůj vysněný nástroj... je to výhodné pro obchod,“ vysvětlil nervózně.

 

„Nejsem zvyklý, aby někdo ignoroval mé rozkazy,“ řekl Lucius přísně. „Nicméně se domnívám, že na tom, co říkáte, něco bude. A teď mi prosím ukažte ... byt,“ poslední slovo pronesl s takovým despektem, jako by bylo pohoršující.

 

„Samozřejmě, pane,“ zapotil se člověk. „Znamená to, že u nás zůstáváte?“

 

Lucius se na něho zarputile zadíval. „Skoro to vypadá, jako by ten obchod byl skutečně váš,“ řekl hedvábně.

 

„To samozřejmě ne, pane. Jenom... ty pokoje nebyly dlouho používané. Vezmu nějaké čistící prostředky a dám to tam do pořádku. Když posečkáte hodinu, nebo dvě...“

Lucius vycítil jeho paniku stejně tak snadno, jako čerstvou vůni květin. Ale úřady o jeho nenápadném bytě nemohly přece nic vědět? Bylo to víc jak deset let, kdy jej koupil, už si ani nepamatoval, proč to vlastně udělal. Nikdy o jeho existenci nikomu neřekl, a za celou dobu svůj obchod ani byt nenavštívil. Zisky z obchodu, i když velmi malé, šly celá ta léta na jeho účet v Německu.

 

„Okamžitě,“ ucedil stroze Lucius.

 

Prodavačovo jméno -  Albert Reichman - si Lucius připomněl, až když nahlédnul do knihy zakázek, která ležela na pultě obchodu, zatímco muž spěchal zamknout a dát na dveře cedulku „Zavřeno“.  Odvedl Luciuse ke dveřím v zadní části obchodu, za nimiž bylo tmavé schodiště. Lucius měl připravenou hůlku v pohotovosti.

 

Když došli po schodech nahoru, muž se otočil a zamumlal: „Já... nechal jsem tady přespat přítele... jen na noc, nebo dvě...“

„Otevři,“ přikázal Lucius.

 

Reichman otočil třesoucíma se rukama klíčem v zámku.

 

Lucius se protáhl dovnitř a systematicky prohlédnul každý pokoj.

 

Reichman nebyl nadarmo nervózní. Luciusovi se zachvěly rty v náznaku pobaveného úsměvu.

 

Podíval se na sklenky od vína, zválenou postel... „Předpokládám, že jste zde nebyl se svou ženou,“ poznamenal Lucius klidně.

 

„Ne, pane Renoire,“ řekl druhý muž roztřeseně.

 

„Budete si muset najít nějaký jiný budoár,“ oznámil mu Lucius. „Vrátím se za hodinu. Do té doby bude toto místo bez poskvrnky, jasné?“

 

„Ano! Samozřejmě! Mám vám opatřit něco k jídlu, pane?“

 

„Myslím, že máte co dělat s úklidem. Máte jednu hodinu, pane Reichmane,“ zopakoval Lucius a odešel.

 

»«

Lucius seděl v kavárně a vychutnával si šálek dobré kávy. Cítil se přiměřeně bezpečně a vzhledem k předchozímu cestování i překvapivě plný síly. Přemístění do Amsterdamu, Grenoblu, Mnichova... Pomalu mu to celé začalo docházet. Přejel si prsty po předloktí, kde měl Znamení zla. Když se ho dotknul dříve, pokaždé ho brnělo, ale teď bylo nečinné, mrtvé... Lucius se zhluboka nadechl a zamyslel se nad tím.

 

Vysvětlení bylo jasné a bolestivé. Temný pán z něho dlouhá léta odčerpával sílu.

 

Teď měl všechnu svou moc zpět pod kontrolou.

 

Obrovské množství magie pouze v jeho moci a nikoho jiného. To by mohlo být ještě velmi zajímavé.

 

Přemýšlel o tom, komu se ještě podařilo uniknout. Byl si docela jistý, že Nott měl nějaký záložní plán. Karkarov byl také příliš prohnaný na to, aby se nechal polapit. Obával se snad jen o Crabba s Goylem... jejich vlastní synové bojovali proti nim.

 

Stejně jako Draco.

 

Lucius cítil pachuť v ústech. Nevěděl, co si o tom všem má myslet. Vzpomněl si na Narcisinu poznámku, že Malfoyové stáli vždy na straně vítěze... ovlivnilo tohle nějak Dracovo rozhodnutí? Věděl snad, že je Potter mág? A pokud ano, od kdy? Bylo to jistě Brumbálovo - ne nadarmo - dobře střežené tajemství, triumf, který si schovával v rukávu. Pokud to Draco zjistil, jeho chování by dávalo smysl. Ale on jim tuto informaci nepředal… jako by mu nezáleželo na vlastní rodině, nebo jeho dědictví. Takže je dost nepravděpodobné, že by mohl přesvědčit Draca, aby se k němu nyní přidal.

 

Teď má před sebou otevřenou cestu. Potřebuje jen chvíli času na přemýšlení. Voldemort je mrtvý a jeho magie je teď díky tomu silnější. Potter sice může být mág, ale Lucius před tím, než se přemístil z bojiště, viděl, jak Temný pán, než padl, stihl ještě po Potterovi hodit nějakou kletbu. Je vůbec ještě Potter na živu?

 

Nutně si potřebuje opatřit výtisk Denního věštce. Noviny mu jistě pomohou osvětlit situaci.

 

Lucius neočekával, že by byl chycen. Už teď se mu podařilo za sebou zamést stopy a přitom to vše dokázal za neuvěřitelně krátký čas.

 

Má před sebou dvě cesty, buď žít na věky v exilu pod jinou identitou, nebo bojovat.

 

Určitě bude schopen kolem sebe shromáždit značný počet příznivců. Bez Voldemortovy posedlosti by zápal pro věc mohl být sice trochu problém, ale na světě jistě zbylo dost čistokrevných čarodějů, kteří se stále drží ideálu, že jejich svět by měl být neposkvrněný mudly. Uvažoval, kolika z nich se podařilo uniknout.

 

A kdo z nich by popřel jeho právo na vedení.

 

Pokud je Potter skutečně mág… a upřímně řečeno, bylo to vůbec pravděpodobné? Vždyť ten kluk ani není čistokrevný! Přesto musel uznat, že Potterové měli impozantní rodokmen a zaslechl i nějaké zvěsti, že je chlapec potomkem Godrica Nebelvíra. Kdyby byl opravdu mág, byl by to skutečně problém. Lidé by mu bez zaváhání skládali přísahu věrnosti.

 

Začal si v hlavě promítat scény z poslední bitvy a nejednou si uvědomil, že mladík třímal v ruce proti Temnému pánu berlu i hůlku. Dobře, bylo by bláhové popírat, že je opravdu mág. A přesto Potter požádal Severuse… Severuse! A z nějakého důvodu i toho neschopného Longbottomovic kluka… aby mu pomohli zničit tělo.

 

Jsou snad nějaké stupně schopností mága? Je jisté, že Potter neměl dost času na to, aby své síly naplno rozvinul. Před třemi lety na hřbitově na něm žádný náznak podobné síly neviděl. Dokonce i běžnému kouzelníkovi trvá pět let a více, než získá plnou kontrolu nad svými schopnostmi.

 

Jestliže se opravdu rozhodne napadnout toho fracka, tak čím dřív to udělá, tím líp.


»«

 

V neděli vypuknou oslavy 75% povídky a my nemáme jediný nakreslený obrázek a přitom se to tu hemží samými schopnými výtvarníky... a nějakou kratinkou povídku by jistě taky ještě někdo stihnul?????

//@GDB[132278]//@GDEsallome13@centrum.cz //@GDB[132308]//@GDE

Poslední komentáře
03.04.2010 13:42:43: kedy bude dalsia kapitola?
02.04.2010 12:22:43: skvělá kapitolka, už se těším na pokračování:)
29.03.2010 20:48:03: výborná kapitolkasmileymusím přiznat že sems e celý víkend těšila a nakonec sem byla víc než mile přek...
29.03.2010 18:44:33: tak se hlásím za D ...včera večer jsem narazila na tyhle stránky a...zhltla sem vše co tu je napsáno...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.