Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

32/B - Vyčerpávající noc

Děkuji vám všem pilným komentujícím, věřte že jste nám velkým povzbuzením v naší práci... Tato kapitola je pro Vás: Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, Athea, bacil, EliotSnape, Elis, Elza, gleti, Hajmi, Hatifnatif, Jana, JANICA, Jikita, K.Brauwn, Lady Slashet, Lady_Pollo, M.M., Mae, Michangela, MIREK, Mononoke, Nade, nadin, Nerla, Netfale, Nikol, oronis, Peťan, Profesor, Saskya, silvinka, Slimča, Sylvie, Teressa, Ukulele... tek kdopak nám to dnes chybí... C, D, F, CH, I, R, V, W… tedy nám se to snad neodpaří... ich...

Za tuto kapitolu vděčíte ve větší míře Niki než mě… Ona je pro tuto povídku naprosto nepostradatelná a někdy si myslím, že by udělala smysluplný text i z výtvoru průměrného šimpanze... Tím jsem se pochopitelně nechtěla dotknout jakéhokoliv primáta… No nic... doufám že si tuto část kapitoly užijete...

»«


Ve Velké síni v Bradavicích se Draco Malfoy zapotácel vyčerpáním. Ron Weasley, který stál vedle něho, se na mladého léčitele podíval a potom se spěšně rozhlédl kolem. Zavolal si jednoho z domácích skřítků, který právě uklízel podnos s obvazy.

 

O několik minut později se zde objevil stůl a vzduchem se nesla lákavá vůně slaniny.

 

Ron nekompromisně popadl Draca, který se netečně opíral o zeď.

 

„Půjdeš se najíst,“ oznámil mu.

 

Draco mu už chtěl říct, že nemá hlad, když si uvědomil, jak moc je vyhladovělý. Dovolil Ronovi, aby ho dovedl ke stolu.

 

„A co ostatní pacienti,“ zamumlal namáhavě Draco a měl pocit, jako by ho jazyk i rty odmítaly poslouchat.

 

„Už jsi pro ně udělal vše, co jsi mohl,“ řekl Neville, který právě přišel a posadil se proti němu za stůl.

 

Během pár chvil sedělo za stolem několik lidí. Všichni vypadali stejně přepadle a vyčerpaně.

 

Draco se rozhlédl po sále. Kolem stěn byla vyrovnána prázdná nosítka. Všichni zranění už byli po ošetření odesláni na ošetřovnu. Madam Pomfreyová, tým lékouzelníků a Draco pracovali ve Velké síni a odtud dále třídili pacienty podle typu zranění. První pomoc poskytovali na místě a případy, které si vyžadovaly následnou péči, odesílali do nemocnic. Draco si ani nechtěl představit, kolik zraněných by bylo, kdyby se Harrymu nepodařilo udržet štít tak dlouho.

 

Draco věděl, že několik lékouzelníků z nemocnice u Svatého Munga zůstalo zde na škole, aby pomohli madam Pomfreyové. Nebyli však jediní, kdo pomáhali. Ron Weasley, Neville, Ernie a další pracovali non stop jako osobní asistenti. Pomáhali manipulovat s těžkými pacienty a doplňovali zásoby obvazového materiálu a lektvarů.

 

Ostatní sedmáci měli na starosti společenské místnosti. Snažili se být oporou těm studentům, jejichž rodiče před bitvou nepřišli a hledali místo na přespání pro ty rodiče, kteří zůstali v Bradavicích.

 

Strop Velké síně ukazoval začátek svítání. Lidé kolem stolu jedli téměř v tichosti a popíjeli čaj z obrovských šálků čaje.

 

Draco se cítil naprosto vyčerpaný, ale jeho nálada se o hodně zlepšila.

 

„To je ten nejlepší sendvič se slaninou, co jsem kdy jedl,“ prohlásil Ron a labužnicky se olizoval, aby si vychutnal i poslední zbytky chuti, co mu ulpěly na rtech.

 

Draco s ním souhlasil, i když neměl energii na to, aby to vyjádřil slovy.

 

Jediné, po čem teď toužil, byl spánek. Jeho schopností už nebylo zapotřebí. Jejich stůl mu připadal jako ostrov v moři prázdných nosítek.

 

Ale spánek znamenal, že by musel dojít do zmijozelské společenské místnosti a z ní do své ložnice. Nebyl však připraven čelit tomu, co ho tam čekalo. Ze zpráv, co k němu přicházely, věděl, že mnozí rodiče jeho spolužáků byli mrtví nebo zranění, tak jako rodiče studentů z ostatních kolejí. Několika osiřelých dětí ze Zmijozelu se ujala profesorka Hoochová. Studenti, kterým zemřel jen jeden z rodičů, byli se zbylými členy svých rodin, a pro ty rodiče, kteří ještě nedorazili, posílali profesorka Prýtová s Albusem Brumbálem sovy se zprávami. Profesorka Sinistrová dostala na starost Zmijozelskou kolej a ostatní zaměstnanci měli také celou noc plné ruce práce.

 

Draco odstrčil talíř na stranu a položil hlavu na stůl. Zdá se, že dnes bude spát tady.

 

Někdo za ním tiše zakašlal, ale Draco byl příliš unavený na to, aby zvedl hlavu.

 

„Nemohu vám všem nikdy dostatečně poděkovat, ani vyjádřit to, jak moc jsem na vás hrdý,“ řekl Brumbál tiše. „Vy všichni teď potřebujete jít spát, ale obávám se, že vás musím požádat ještě o jednu laskavost. Většina studentů už konečně usnula a já bych byl velmi nerad, kdybyste je vzbudili. Rád bych vás nechal spát tady, ale uvědomuji si, že by vás rušili rodiče i žáci, kteří sem přijdou na snídani. Pokud nebudete mít námitky proti tomu, že nebudete spát rozděleně podle příslušnosti k jednotlivým kolejím, tak jsem vám umístil nějaké matrace do vedlejší místnosti. Navrhuji vám jít teď spát a úklid nechat na zítra.“

 

Nikdo proti tomu nic nenamítal.

 

Dokonce i přes své vyčerpání Draco pochopil, že se ředitel snaží oddálit jeho setkání s příslušníky vlastní koleje. Když došel k pokoji, zjistil, že podlaha je pokrytá jednou vekou matrací a v rohu je štos vyskládaných přikrývek. Draco si uvědomil, že pro ty, kteří nechtějí být sami a potřebují něčí přítomnost, bude tahle varianta spaní jednodušší. Všiml si, že Ernie sebral dvě přikrývky a pečlivě do jedné z nich zabalil Eloise, před tím, než k ní proklouznul a zezadu se k ní přivinul.  

 

Draco popadl deku, skopnul z nohou boty a zhroutil se na matraci. Nevěnoval pozornost tomu, co dělají ostatní, zavřel oči a během několika sekund usnul.

 

»«

 

Severuse a Hermionu probralo z jejich podřimování otevírající se dveře.

 

Vešli tři lékaři v operačních pláštích, jedním z nich byla neuroložka, se kterou se již setkali.

 

Severus se posadil a přehodil si nohy přes postel.

 

„Jak mu je?“ zeptal se naléhavě.

 

„Jeho stav je stále vážný,“ oznámil mu starší lékař tmavé pleti, s lehkým přízvukem, „doufáme, že máme vše pod kontrolou, nicméně příštích 48 hodin bude kritických.“

 

„Postarali jsme se o jeho ruku a sešili všechny bodné rány, které jsme mohli,“ řekl druhý lékař opatrně. „Naštěstí hloubka průniku – byla u všech ran stejná – nebyla kritická, i když způsobila poškození svalů. Je téměř neuvěřitelné, že mu ani jedna z bodných ran neporušila žádný důležitý orgán, nebo tepnu, i když nějaké vnitřní šití jsme také museli udělat. Není nám úplně jasné, jak došlo k poškození svalů na jeho noze. Upřímně řečeno, nikdy před tím jsme podobné zranění neviděli. Také jsme vám vděčni za vaši pomoc ohledně informací o nervovém plynu. Samozřejmě budeme dále sledovat jeho reakce a snažit se mírnit následky. Naší největší starostí jsou však popáleniny. Zdá se, že byl zasažen z boku, i když jeho ruka je nedotčená. Ale obličej, hrudník a celý bok až po stehno jsou pokryty popáleninami různého stupně. Nebyli jsme schopni v těchto místech sešít bodné rány a to zvyšuje možnost infekce. Můžeme na obličej pana Pottera použít speciální masku – jistě jste si všimli v tisku zpráv o této metodě. Máme s touto metodou působivé výsledky, tak doufáme, že znetvoření obličeje nebude příliš velké. Ale jsme velmi znepokojení jeho tělem, musím vás varovat, že tam mu zůstane těžké zjizvení,“ konstatoval lékař a díval se přímo na Severuse.

 

Severus se zamračil a naklonil se k němu. „Jaké potíže mu to zjizvení způsobí?“

 

„Pokud to přežije…“ položila lékařka ruku na jeho rameno, „a v tomto okamžiku jsou jeho naděje vyšší než před pár hodinami… bude jeho tělo výrazně poznamenáno. Můžeme zvážit možnost transplantace kožních štěpů, máme k dispozici i nejnovější technologie, ale musím vás varovat, že… že… že to nebude tak atraktivní mladý muž, jako byl.“

 

„Ale bude plně pohyblivý? Nebude mít problémy tohoto druhu?“ zeptal se Snape.

 

„Časem by měl mít pohyblivost dobrou. I když u něj dojde ke ztrátě citlivosti v určitých oblastech, kde byly zničeny nervy. On… může být pro něho těžké… smířit se s tím, jak vypadá. A ti, co si ho pamatují z dřívější doby, zvláště jeho nejbližší, to budou mít také těžké.“

 

Severus se podíval na lékaře a vtom to konečně pochopil. „Vy si myslíte, že se starám o to, jestli bude zjizvený? Podívejte se na mě!“ rozhodil rukama. „Jsem starý, ošklivý, posetý jizvami… a věřte, že to jsou mé nejmenší nedostatky. Jsem zahořklý a sarkastický… a odradilo ho to ode mě? Na tom totiž v životě nezáleží.“

 

Oba lékaři se sebe podívali. „Můžete změnit názor, až ho uvidíte. Omlouvám se, že to říkám, ale jako specialista na popáleniny se s tím setkávám neustále. Jen jsem vás chtěl požádat, abyste mu pomohl dostat se přes to nejhorší období. Na druhou stranu vám nikdo nemůže vyčítat, pokud to nezvládnete. Nebude na něho už nikdy hezký pohled, ale slibuji vám oběma, že pro něho udělám vše, co je možné v rámci plastické chirurgie dokázat. V poslední době máme v tomto oboru skutečně vynikající výsledky.“ Podíval se na Hermionu. „Pro vás, jako jeho přítelkyni, může být snazší být mu trvalou oporou. A pokud byste mohla přivést i jeho další přátele…“

 

Severus si odfrknul. „Mohl by vypadat jako troll a stejně by byl uctíván. Nemáte ani ponětí o tom, co pro nás udělal.“

 

„Může být uctíván, ale možná bude těžké ho milovat, nebo po něm toužit,“ řekl doktor jemně.

 

Severus vstal a serval ze sebe všechny dráty, což způsobilo, že se všechny přístroje mohly zbláznit. „Vezměte mě k němu.“

 

„Je na intenzivní péči. Leží ve speciálním rámu, který brání tomu, aby se cokoli dotýkalo jeho popálenin. Potřebujeme, aby zůstal ve sterilním prostoru, to je jediný způsob, jak zabránit infekci…“

 

„Vezměte mě k němu,“ řekl znovu Snape a kráčel ke dveřím. „Snad je tu něco, co pro něho můžeme udělat.“

 

„Můžete ho ale pozorovat jen zvenčí,“ upozornil ho jeden z lékařů.

 

„Budete si muset promluvit s plukovníkem o bezpečnosti,“ prohlásil Severus. „Teď se podíváme na to, co pro něho můžeme udělat.“ A s těmito slovy otevřel dveře.

 

»«


Severus a Hermiona se dívali na Harryho přes skleněné okno v pooperačním pokoji. To, co viděli, jim připomínalo mumii, zavěšenou na nějakém mučícím zařízení.

 

„Co to proboha je?“ zeptala se Hermiona udiveně.

 

„Vzhledem k četnosti a závažnosti jeho poranění je tohle to nejlepší, co pro něho můžeme udělat, abychom jeho části těla chránily před tlakem,“ vysvětlil jeden z lékařů. „Je to nejmodernější vybavení… bylo sem převezeno speciálně pro něj.“

 

Hermiona se na sebe se Severusem rychle podívali, než se pohledem vrátili zpět k Harrymu.

 

„Takže účelem tohoto zařízení je zabránit kontaktu těla s postelí?“ ujišťoval se Severus.


„Přesně tak, jak říkáte.“

 

„Musíme se dostat dovnitř,“ obrátil se Severus na Hermionu.

 

„Obávám se, že si budete muset nejdřív obléci sterilní plášť a masku na obličej. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zabránili infekci.“

 

Hermiona se Severusem dodrželi všechny postupy a nakonec dostali povolení ke vstupu do místnosti.


Severus stál u Harryho lůžka a jeho mysl obestírala hrůza.

 

Hermiona se snažila udržet slzy.

 

„Kdy přijde k sobě?“ zeptal se Severus.

 

„V tuto chvíli střídavě nabírá vědomí a zase ho ztrácí, ale stejně s vámi nemůže mluvit,“ vysvětlil jim specialista na popáleniny, který je doprovázel. „Zapomněl jsem se zmínit o tom, že jsme mu udělali dočasnou tracheotomii… měl oteklé hrdlo od škrcení a my jsme ho nemohli intubovat.“

 

Severus obcházel kolem postele a snažil se posoudit situaci.

 

Harry se lehce pohnul.

 

Severus okamžitě přešel k čelu lůžka a postavil se vedle Harryho hlavy.

 

Harrymu se na nezraněné části obličeje zachvěly řasy.

„Jsem u tebe,“ řekl Severus tiše a jemně položil ruku na Harryho nezasaženou tvář.

Harry otevřel pomalu oči a snažil se na něj zaměřit pohled. Severus viděl, jak se pokouší pohybovat rty.

 

„To je neuvěřitelné, Pottere, zdejší lékaři zvládli během chvíle to, co jsem nebyl sto zvládnout za všechna ta léta, co se známe, a umlčeli vás,“ řekl Severus svým obvyklým sarkastickým tónem. Zdálo se, že jeho tón Harryho uklidnil. „Nemůžeš mluvit… hlavně nepropadej panice… je to jen dočasné, kvůli snazšímu vyléčení tvého krku.“ Severus ho uchopil za prsty. „Jestli máš bolesti, tak stiskni.“

 

Žádná reakce.

 

„To byla ode mě hloupá otázka.“ řekl Snape klidně. „Dovolím ti, aby sis mě za to později dobíral. Pojďme vymyslet nějaký systém. Harry, stiskni mi prsty, abych viděl, že mi rozumíš.“


Mírný stisk.

 

„Dobře. Stiskni mi je znovu, pokud nemáš bolesti.“

 

Opět stisknutí.

 

„Hodný chlapec,“ pohladil ho Severus po tváři.

 

Hermiona byla okouzlena. Kombinace obvyklých Snapeových jízlivostí, s touto neobyčejnou jemností… teď už nemohla pochybovat o tom, že je Snape do Harryho zamilovaný. Před tím si nebyla jistá, jestli se Snape nestará o svého přítele jen z pocitu viny a odpovědnosti. Nyní však její poslední pochybnosti zmizely.

 

„Jsme ve vojenské nemocnici, Harry, tak můžeš očekávat, že kolem sebe uvidíš neznámé tváře, ano? Jsi připnut do nějakého podivného zařízení, ale slečna Grangerová a já se to chystáme nahradit. Doktoři už do tebe investovali hromadu času, takže očekávám, že uděláš, co bude v tvých silách, aby ses co nejrychleji uzdravil, rozumíš? Krom toho ty a já máme nějaké nevyřízené záležitosti,“ zašeptal Harrymu svůdně do ucha.

 

Harry nepatrně stiskl prsty svého milence.

 

„Tak se mi to líbí, myslel jsem si, že bys mohl potřebovat malou motivaci.“

 

Harry zavřel oči, ale najednou je prudce otevřel a úzkostně se díval na Severuse.


„Je mrtvý, Harry. Dokázal jsi to,“ řekl Snape, který se domníval, že Harry nejspíš potřebuje ujištění.

 

Harry sotva znatelně zavrtěl hlavou.

 

Severus se podíval na Hermionu. Dívka přišla blíž a postavila se tak, aby Harry nemusel hýbat hlavou.

 

„Bojíš se, že zemřel někdo další, Harry?“ zkusila dívka.

 

Harry opět stisknul Severusovu ruku.

 

„Ti Nebelvíři,“ řekl starší muž vlídným hlasem beze stopy nevraživosti. „Nemáme tušení, jsme tady celou dobu s tebou. Ale můžeme to zjistit…“

 

Harry se podíval úzkostně na Hermionu.

„Zjistíme ti to, ano? Ale před tím, než jsme odjeli, tak jsme viděla Rona a Nevilla a sám jsi viděl Draca s Crabbem a Goylem, jo Brumbál je taky v pořádku… to jsi chtěl slyšet?“

 

Harry sotva znatelně stiskl Severusovu ruku, před tím, než opět zavřel oči.

 

Snape neochotně pustil jeho ruku, pohladil ho po vlasech a šel ke dveřím. Chvíli tam stál se zavřenýma očima, jako by se modlil. Hermiona chvíli počkala, pak se vydala za ním a nechala tam doktora s pacientem samotného.

 

„Musíme si promluvit,“ řekl jí tiše Snape.

 

Venku na chodbě byli na hlídce tři ozbrojenci. Severus s Hermionou se posadili na židle, které stály v rohu.

 

„Rozprostřel jsem v pokoji dezinfekční kouzlo,“ začal.

 

Tak proto se tam na chvíli Severus zastavil. Bezhůlkové neverbální kouzlo. Hermiona spokojeně přikývla.

 

„Můžeme ho poměrně jednoduše nadzvednout a podložit vzduchovým polštářem,“ pokračoval Severus tiše. „Máte nějaký nápad, jak to udělat mudlům přímo pod nosem, aby nic nepoznali?“

 

Hermiona si v duchu promítla všechny možnosti. „Můžeme předstírat, že jsme kolem něj vytvořili jakési silové pole. Tak jako tak vědí, že se zabýváme nějakými podivnými věcmi. Někoho sem přivedeme - co třeba Remuse Lupina - vypadá jako prototyp podivínského roztržitého profesora, to by se nám mohlo hodit. Ale neřeknete mu co jsem o něm řekla, že ne?“ vyjekla Hermiona.

 

Severus se ušklíbl.

 

„Budete chtít, aby Madam Pomfreyová zkontrolovala to vaše dezinfekční kouzlo?“

 

Severus zavrtěl hlavou. „Já ho používám při práci s citlivými lektvary a ona to samé používá u infekčních pacientů, je to kouzlo, které zahubí jakékoliv viry. Lepší prostředek nenajdete.“

 

„Půjdu ven a zavolám Lupinovi hned,“ řeka Hermiona. „I když, možná ještě spí.“

 

Podívala se, jak okny vnikají dovnitř první paprsky svítání.

 

„Probuďte ho. Harry je důležitější než spánek. Předpokládám, že v tomto budeme pro jednou s Lupinem za jedno. Můžete se vrátit až s ním a mezitím si trochu odpočinout,“ navrhl jí.

 

„A nechat vás tady samotného?“

 

„Budu se snažit to zvládnout, slečno Grangerová.“

 

„Nechtěla jsem se vás dotknout…“


„Já vím,“ přerušil ji. „Jsem vám vděčný, že jste nás sem oba dostala.“ Povzdechl si a promnul si spánky. „Máte v plánu se vrátit?“

 

„Samozřejmě, že…“

 

„Krom jiného vám budu vděčný, když zjistíte, jak se daří mým zmijozelským a kdo se o ně stará. A Draco…“ třel si nervózně rukama o stehna.

 

Hermiona se dotkla jeho ruky. „Draco věděl, co dělá. Není to tak, že se připojil na stranu světla naprosto slepě. Tak trochu jsem s ním o tom mluvila,“ dodala po chvíli. „On ví, že je v nebezpečí, dokud nedopadnou jeho otce.“

 

„Kéž by nám neunikl,“ potřásl Severus hlavou.

 

Později toho dne se Hermiona dozvěděla, že Malfoy, Nott a McNair utekli. Lestrangovi byli zajati, stejně tak jako Avery, Rookwood a Rosier. Co se stalo s Karkarovem, Fenrirem Šedohřbetem, s rodiči Crabbeho a Goyla a ostatními, se dívce zjistit nepodařilo.

 

„A co jeho matka? Tedy Dracova matka?“ zeptala se Hermiona.

 

„Narcisa nikdy nepřijala Znamení zla… snažila se ignorovat Luciusovy aktivity a ochránit Draca od podobného osudu. Doufám, že se na nás obrátí o pomoc. Nejsem si jistý, jestli teď nebude Luciusovi překážet,“ řekl a potřásl hlavou.

 

Hermiona vstala. „Jdu volat. Půjdete si zatím odpočinout?“

 

„Počkám, až se sem dostane Lupin. Až učiníme všechna opatření, abych mohl zůstat s Harrym, tak si na chvíli zdřímnu.“

 

Hermiona přikývla. Severus vypadal vyčerpaně, ale dokázala jeho rozhodnutí pochopit.

 

»«

O hodinu později splnil Lupin svou roli. Na několika místech v pokoji u Harryho byly umístěny podivné kovové koule. Ty vytvářely „silové pole“, které nadnášelo pacienta, ale zároveň umožnilo lékařům, aby s ním bez problémů manipulovali. Tato přísně tajná technologie se setkala s obdivem všech zaměstnanců, stejně tak jako senzory na dveřích, které zřejmě zabíjely všechny bakterie, viry a mikroby. Všichni zaměstnanci již odpřísáhli zachování tajemství, ale Lupin pro jistotu ještě uvalil kouzlo mlčenlivosti na každého, kdo vešel dovnitř.

 

Do místnosti byla přidána druhá postel. Harry se zatím neprobral a tak poté, co Remus s Hermionou opustili tábor (tábor sice opustili na staré Siriusově motorce, ale hned za rohem se přemístili), se Snape konečně uložil a usnul.

»«

Když se Hermiona dostala zpět do Bradavic, podala hlášení o situaci Brumbálovi, který vypadal velmi staře. Potom si dala rychlou osvěžující sprchu v koupelně prefektů, odkud ji domácí skřítek zavedl do místnosti, kde spali její spolužáci. Vzala si deku, našla si místo mezi spícími těly, a naprosto vyčerpaná usnula.

 

»«

 

Při příští aktualizaci vypuknou oslavy 75% povídky a věru se máte na co těšit... tímto také nenápadně popoháním všechny opozdilce, kteří pro nás mají nějaký příspěvek...

 

Další kolo tipovací soutěže - Hádek kdo jsem bude někdy v průběhu oslav...

 

 

Poslední komentáře
26.03.2010 10:33:06: Jikita – oh děkujeme za slova chvály... smileysmileysmiley Slimča – máš spát, odpočívat a tak vůbec... ...
26.03.2010 08:33:59: Já ještě nekomentovala smiley smiley A přitom je tohle teď má nejoblíbenější povídka! Když ty kapitoly j...
26.03.2010 01:32:27: Všichni přede mnou tuhle kapitolu tak krásně shrnuli ve svých komenářích a já už v tuhle hodinu ne a...
25.03.2010 20:31:43: tak trocha času se našla a přečetla jsem obě části této kapitoly. Krásné ale zmatené. Znetvořený, ha...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.