Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

31/C - Spolupráce s armádou

Děkuji všem za trpělivost, s jakou jste čekali na dnešní aktualizaci a jsem vděčná těm co se pokoušejí  složit mi pro radost abecedu ze začátečních písmen svých nicků... Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, Athea, bacil, Bellatrix Black Lastrang, Cety, drahokam, Elza, Falkira, Fobos, Frankie89, Irbise, jahavi, Jana, Janica, Jikita, K.Brauwn, Lady_Pollo, Leňule, M.M., Michangela, MIREK, Mononoke, Nade, nadin , Nerla, Netfale, Nikol, oronis, Peťan, Profesor, Saskya, Severina, Slimča, soraki, Sylvie, tefnut, Teressa, Tereznik, Zulík. Tak která pak začáteční písmena se nám zatoulala... hmm... chybí nám tady: G, H, R, U,V... a W... holky od W máte áčko...

»«

 

Po několika minutách už byl Harry odvezen do nějaké budovy. Doktoři se kolem něho jen hemžili a starý tým předával potřebné informace tuctu nových lékařů, kteří jim šli vstříc.

 

Když je chtěl Severus následovat, byl opět zastaven.

 

„Vezou ho na sál, pane. Počkejte prosím tady,“ řekla mu lékařka pevným, přesto laskavým hlasem.

 

Severus se otočil k Hermioně.

 

„Tam opravdu nemůžeme,“ potvrdila mu. „Harry bude stejně celou dobu v bezvědomí. Smíme ho vidět hned po operaci?“ zeptala se lékařky.

 

„Samozřejmě,“ přitakala žena.

 

„Pokud by mě volal, tak mi dejte okamžitě vědět,“ řekl Severus naléhavě a uchopil jí za ruku.

 

Lékařka se podívala na svou paži, potom zpět na Severuse.

 

„Ano, pane,“ přikývla a zmizela za dveřmi operačního sálu.

 

Ozvala se rána, jak se zvuk zavíraných dveří rozlehl v prázdné místnosti.

 

Severus se cítil právě tak prázdně.

 

Hermiona a Severus tam stáli mlčky. Vojáci byli rozptýleni všude po areálu, ale do této budovy nevstoupili. Zřejmě do nemocnice a ostatních budov, které sloužily zdravotníkům, neměli přístup, i když jeden voják stál na stráži u dveří.


Zjevně byli na vojenské základně. Hermiona nevěděla ani její jméno, natož její polohu.

 

Její myšlenky začaly pracovat v širších souvislostech. Kolika Smrtijedům se podařilo uniknout? A vyžádal si Brumbál zabezpečení této základny? Sice se tu cítila bezpečně, ale mají zde specializovanou péči, kterou bude Harry potřebovat? Určitě tu jsou lékaři připravení na zraněné z bitvy. Co všechno jim ale můžou říct? A jak se kontaktují s Bradavicemi?

 

Najednou se otevřely dveře a vyšel z nich lékař, tentokrát v bílém plášti, nikoliv v maskáčích a přistoupil k nim. Byl to příjemně vypadající muž středního věku.

 

„Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat,“ usmál se a napřáhl k ní ruku, „Andrew Sullivan,“ představil se.

Hermiona přijala jeho ruku. „Také se omlouvám, ale nejdřív musím zjistit, jestli máte přístup k utajovaným informacím, do té doby budu muset používat naše krycí jména. Já jsem Ošlehaná liška a tohle je Profesor.“ Rozhodla se tak proto, že Severuse před tím takto oslovila, nebude proto na škodu, když to bude sloužit jako krycí jméno.

 

„To je v pořádku. Copak je po jméně, že?“ usmál se.

Natáhl ruku směrem k Severusovi. Ten chvíli zaváhal, než ji přijal. Doktor si jeho ruku na chvíli přidržel, aby si ji důkladně prohlédl.

 

„Z vrtulníku nám podali zprávu, že jste byl vystaven působení nervového plynu,“ řekl tiše. „Vsadím se, že ten třes je jeden ze symptomů?“

 

„Ano. To přejde,“ odvětil Severus.

 

„Rozhodl jsem se k vám zavolat specialistu, protože tohle není můj obor,“ pokračoval doktor Sullivan.

 

„To skutečně nebude potřeba…“

 

„Alex byl také zasažen,“ připomněla Hermiona Severusovi. „Krom jiných poranění…“

 

„Ano. Samozřejmě,“ kývl na ní vděčně. Obrátil se k lékaři. „Děkuji vám, doktore Sullivane. Kdy ten specialista dorazí?“

 

„Přiletí sem až z Londýna. Nyní jsou u vašeho zraněného kolegy prvotřídní chirurgové a specialista na popáleniny je už také na cestě. Mohli byste mě nyní následovat?“ řekl jim a přidržel otevřené lítačky.

 

Šli za ním dolů dobře osvětlenou chodbou. Naproti nim přicházel muž v plášti zdravotního personálu.

 

„Davide! Byl byste tak laskav a doprovodil tuto mladou dámu na ošetřovnu číslo 3 a podíval se na její nohu, prosím?“


Severus pohlédl na Hermionu.

 

„Budeme se držet pohromadě, pokud vám to nevadí,“ řekla pevně.

 

„Dala byste přednost tomu, abych zavolal zdravotní sestru… ženu?“ zeptal se lékař.

 

Hermiona se na Davida usmála. „Nemám problém s tím, když uvidíte moje nohy, ale Profesor a já musíme zůstat spolu.“

 

„Pokud je to vaše přání,“ řekl pokojně lékař a vyměnil si výmluvný pohled s Davidem.

 

„Vaše závěry jsou zcela mylné,“ řekl Snape sarkasticky. „Mezi mou kolegyní a mnou není nic nevhodného.“

 

Hermiona si odfrkla. „To můžu potvrdit!“

 

„Omlouvám se,“ přikývl doktor Sullivan a vedl je dál chodbou. „Tato místnost je větší,“ vysvětlil.

 

Na ošetřovně byla dvě lůžka na kolečkách, kolem každého z nich byl závěs.

 

„Lehněte si,“ vyzval ji doktor Sullivan s úsměvem, ale když chtěla Hermiona přistoupit k lůžku, rozlehl se chodbou dusot několika párů těžkých bot.

Severus se automaticky postavil před Hermionu, a oba nahmatali své skryté hůlky.

 

Doktor došel ke dveřím, ještě než se ozvalo zaklepání.

 

Za nimi stáli tři vojáci v plné polní, na zádech samopaly a salutovali mu.

 

„Promiňte, že vás ruším, pane,“ řekl jeden z nich a díval se přes doktorovo rameno, ve snaze najít Hermionu a Severuse. „Ale máme rozkaz tyto dva lidi hlídat.“

 

Lékař se k nim překvapeně ohlédl.

 

„Dobrá. Prosím, počkejte venku.“

 

„Nesmíme je spustit z dohledu, pane.“

 

„To je naprosto absurdní,“ přeměřil si lékař pohledem trojici vojáků. „Dva z vás zůstanou venku a jeden může vstoupit. A pacientku budu vyšetřovat za plentou.“

Vojáci se na sebe podívali. Poté jeden z nich vstoupil a zavřel za sebou dveře, zatímco zbylí dva zůstali na chodbě.

 

Hermionu napadlo, že voják v plné zbroji vypadá v lékařském pokoji poněkud bizarně. I když sundat si kalhoty v místnosti společně se čtyřmi muži je dost bizarní samo o sobě.

 

David na Hermionu pohlédl a tiše prohlásil. „Dojdu pro sestru Marii. Není správné, abyste tu byla tak sama.“ A aniž by čekal na Hermionin názor, odešel z pokoje. Voják se díval přímo před sebe a vypadal nezaujatě.

 

Doktor Sullivan ukázal Severusovi na druhou postel. Severus nechtěl nechávat Hermionu s vojákem bez dozoru, tak svůj závěs nezatáhl. „Takže, Profesore, buďte tak laskav a hupněte na lůžko, rád bych vám zkontroloval tlak a puls. Pak požádáme zdravotní sestru, aby vám odebrala krev, abychom mohli určit, čemu jste byl vystaven.“

 

Severus se zarazil a neposadil se.

 

„To je zbytečné,“ řekl pevně.

 

„Je pravděpodobné, že jste byl vystaven…“

 

„To je zbytečné,“ opakoval tvrdohlavě Severus.

 

Doktor se na něho zmateně podíval.


„Ale vy sám jste sem přišel vyhledat lékařskou pomoc.“

„Jsme tu, protože jsme neměli v úmyslu opustit svého kolegu,“ řekl Snape.

 

Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevila pohledná žena kolem padesátky.

 

Na všechny se usmála a hned se ujala Hermiony.

 

„Ahoj, já jsem Marie. Omluvte nás, prosím,“ kývla na ostatní a zatáhla kolem sebe a Hermiony plentu.

 

Doktor se podíval na Severuse. „Pak tedy pomůžu sestře s Ošlehanou liškou, ale byl bych velmi rád, kdyby vás mohl později prohlédnout specialista, až dorazí,“ dodal a šel si k umyvadlu umýt ruce.

 

Severus naklonil hlavu na stranu a posadil se na lůžko.

 

„Drahoušku,“ uslyšel Mariin hlas zpoza plenty. „Dokážete si ty kalhoty sundat, nebo je budeme muset rozstřihnout?“


Bylo slyšet šustění oděvu a pak zvuk, jak si Hermiona sedla na lehátko.

 

Severus tam seděl a snažil se necítit jako voyeur. Díky Merlinovi, že nebyl tímto směrem orientován.

 

Doktor proklouznul za plentu a Severusovi najednou připadaly všechny zvuky kolem jakoby zesílené.

 

Chtěl být s Harrym. Cítil bolest na hrudi a věděl, že je to strach, bál se, že přes to všechno Harry zemře. Věděl, že jeho zranění jsou hrozná. Měl spousty bodných ran a ty popáleniny… žaludek, který měl po přestálém letu stále jako na vodě se mu vzbouřil, když si vybavil Harryho popálené tělo. Vyrazil ke dřezu, naklonil se nad něj a usilovně zvracel.

 

Když skončil, objevil se po jeho boku doktor a podával mu nějaké papírové ubrousky, aby si mohl utřít ústa.

Hermiona vyskočila z lůžka a když se Severus ohlédl, viděl, jak tam stojí jen v růžových kalhotkách a tričkem s krátkými rukávy dosahujícím sotva do pasu.

 

Opravdu má krásné nohy, napadlo ho.

 

„Profesore?“ zeptala se ustaraně.

 

„Prosím, nechte mě vás vyšetřit,“ nabídl znovu doktor Snapeovi.

 

„To nic není. Jen špatně snáším létání,“ mávl Severus rukou a podíval se na Hermionu. „Vy zase krvácíte,“ řekl a ukázal na její nohu.

 

Hermiona se podívala dolů a zjistila, že tam stojí pouze v kalhotkách.

 

Podívala se na vojáka a zčervenala, ale vydržela stát se vztyčenou hlavou.

 

„Prosím vás, nechte si změřit od lékaře alespoň krevní tlak,“ přimlouvala se.

 

„Jsem si naprosto vědom toho, že ho mám zvýšený,“ řekl Severus odhodlaně, „a také toho, že mám bušení u srdce. Účinky jsou mi víc než známé a vím, že zhruba do čtyřiadvaceti hodin odezní.“

 

„Vy už jste to někdy zažil?“ řekl doktor a zamračil se.

 

„Bohužel ano. A doufám, že už to nebudu muset nikdy prodělat,“ protáhl Severus.

 

Hermiona přikývla a vrátila se k lehátku.

 

Zdravotní sestra kolem nich opět zatáhla závěs.

 

„Obávám se drahoušku, že vám tam zůstane malá jizva, ale myslím, že to nebude potřeba sešít, můžeme použít náplasťový steh na uzavírání ran… pokud se tedy nemusíte vrátit hned do aktivní služby? Doporučuji vám odpočinek, protože jinak je pravděpodobné, že se vám rána znovu otevře…“

 

„S aktivní službou je konec,“ řekl Severus pevně zpoza plenty. Cítil se provinile už jen za to, že způsobil Hermioně bolest, natož teď, když uslyšel, že jí zůstane jizva. Merline, stehy!

 

„Půjdu vám sehnat nějaké čisté oblečení, drahoušku,“ prohlásila sestra, „zůstaňte tam, kde jste, ano? Můžu vám donést šálek čaje?“

 

„Bože, ano, prosím,“ vydechla Hermiona a uvědomila si, jak má sucho v ústech.

 

„Profesore? Dáte si taky?“

 

„To bych velmi uvítal,“ přikývl Severus.

 

„Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad…“ začal doktor.

 

Severus se po něm ohlédl. „Dovolte mi, abych sám nejlépe posoudil, co potřebuji,“ řekl chladně. „Nemusíte mít ani v nejmenším obavy o mé blaho.“

 

Doktor zavrtěl podrážděně hlavou, kývl na sestru a odešel.

 

»«

 

O nějakou dobu později se dveře znovu otevřely. Hermiona a Severus pili čaj a jedli sendviče, které jim přinesla sestra. Oba se cítili trapně a nervózně, a s vojákem za zády, který je hlídal, to bylo ještě těžší. Hermiona mu nabídla koláč a on ho zdvořile odmítl. Stejně tak, jako odmítnul si k nim přisednout.


Hermiona se opřela o polštář a musela zřejmě na chvíli usnout, protože když otevřela oči, stál najednou v místnosti mladičký voják. V ruce držel psací podložku s klipem, na které měl přicvaknuto několik papírů. 

 

„Omlouvám se, že vás budím, slečno,“ řekl a překvapeně se díval střídavě na ni a Snapea, „ale byl jsem požádán, abych zjistil nějaké informace.“

„Ano?“ odpověděl Severus.

 

„Jde o toho chlapíka na operačním sále,“ pokračoval.

 

„Nějaké nové zprávy?“ zareagoval Severus a vstal.

 

„No, byl jsem poslán, abych zjistil informace o jeho nejbližších příbuzných, telefonní spojení, nebo tak něco…“

 

„Proč?“ zeptal se Severus.

 

Voják pokrčil rameny. „Předpokládám, že je na tom dost zle. Nejspíš chtějí kontaktovat jeho rodinu.“

 

„A k čemu to?“ zachmuřil se Severus.

 

„No… možná by ho chtěli vidět ještě před tím... nebo aby se nemuseli později zabývat formalitami.“    

Hermiona se zhluboka šokovaně nadechla.

 

„Chcete tím říct, že umírá?“ zeptal se Severus chladně.

 

„Hej! Nestřílejte na mě! Já jsem jen posel,“ usmál se voják. Potom si teprve všiml šokovaného výrazu v její tváři. „Aha, je to váš přítel. Podívejte, je mi to velmi líto, ale my všichni musíme počítat s tím, že se něco takového stane, ne? Když jste vstoupila do armády, tak musíte být připrave...“

 

Snape vyrazil ke dveřím. „Kde je teď?“

 

„Hej! Mějte rozum, tam nemůžete...“

Voják na stráži se postavil před dveře.

 

„Vy mě tady držíte jako zajatce?“ zavrčel Snape.

 

„Pane,“ ozval se tiše voják. „Dejte mi minutu, prosím.“ Podíval se na svého kolegu, evidentně ještě bažanta, který přišel zjistit informace. „Přišel jsi ze sálu? Víš něco o zdravotním stavu pacienta?“

 

„Já tady jen dělám svou práci, ne? Měl jsem doručit vzkaz…“

 

„Takže všechno ostatní je jen tvá domněnka?“

 

„Podívej…“

 

Voják se obrátil na Snapea.

 

„On nic neví. Zavolám tam a zjistím vám, jak to s ním vypadá. Ale jeho rodina by pravděpodobně měla být kontaktována. Nenavrhli by to, pokud by to s ním nebylo vážné, pane.“

 

Snape se odvrátil.

 

„Budu mluvit jen velitelem, a s nikým jiným.“

 

„To bude trochu problém,“ odvětil drze bažant. „Je hluboká noc.“

 

Najednou se opět otevřely dveře a dovnitř vešla doktorka oblečená do zeleného sálového pláště. „Profesore?“

 

Snape přikývl.

 

„Jak je Alexovi?“ zeptal se naléhavě.

 

„Právě jdu ze sálu, ale potřebuji vaši pomoc.“

 

„Ano?“

 

„Byl Alex také vystaven působení nervového plynu?“

 

„Ano, ale to už jsem říkal předtím,“ odpověděl Snape netrpělivě.

 

„První krevní testy, které jsme provedli, neprokázaly žádné stopy...“

 

„Žádné stopy nenajdete,“ přerušil ji Snape.

 

„Jste si jistý? Vždycky jsou tam nějaké…“

 

„Jsem si jist. Mám v tomto oboru rozsáhlé znalosti,“ řekl Snape zlověstně.

 

Lékařka přikývla. „Popište mi prosím symptomy… abychom měli jistotu, že to není příznak nějakého jiného zranění.“

 

Snape se nadechl. „Způsobuje to intenzivní nesnesitelnou bolest, která zasáhne každý nerv v těle. Pokračující působení má za následek děsivou smrt, opakované může způsobit nezvratné poškození. Mezi zbytkové účinky patří zvýšený krevní tlak, bušení u srdce, třes… nepříjemné pocity.“

 

„Máte na mysli bolesti?“

 

„Nejdřív je to úleva, když mizí ta nejhorší bolest, ale potom nastupuje jiná bolest, která může být způsobena zpřelámanými kostmi z přemíry napětí, nebo pokousaným jazykem, poškození hrtanu z křiku a podobně.“

 

Mladý voják se snažil, aby nevypadal zděšeně.

 

„A vy jste tím byl také zasažen?“

 

„Ano, mnohokrát.“

 

„Bože,“ zašeptal rekrut.

 

„Děkuji vám. Ještě se vrátím,“ řekla lékařka.

 

„Je na živu?“ ptal se Snape.

 

„Ano, ale obávám se, že je na tom velmi špatně,“ řekla doktorka. „Vy jste jeho nadřízený důstojník? Bylo by dobré kontaktovat jeho rodinu.“

 

Snape se na ni podíval. „Stačí informovat mě,“ řekl tiše. „Prosím, abych mohl získávat zprávy co nejdříve. Raději bych byl v tuto chvíli s ním, ale bylo mi řečeno, že to není možné.“

 

„Ne, dokud je na operačním sále, Profesore,“ zavrtěla záporně hlavou. „Musí mít přeci nějakou rodinu… nebo přítelkyni?“

 

„Já jsem jeho partner,“ řekl Severus jasně. Copak jsou ti lidé úplně tupí?

 

Viděl, jak bažant otevřel ústa.

 

„V každém slova smyslu.“

 

Ústa rekruta zůstala dokořán.

 

Lékařka se na Snapea soucitně podívala. „Děláme vše, co je v našich silách,“ řekla tiše a odešla.

 

Ticho v místnosti bylo téměř hmatatelné.

 

Snape přešel k oknu. Blížící se rozednění vymalovalo oblohu došeda. Severus se ještě nikdy necítil tak rozervaně… zoufalství a naděje jako by ho uvnitř trhaly na dvě poloviny.

 

„Mohl byste podat zprávu vašemu velícímu důstojníkovi?“ vyzval Snape mladíka který před tím přišel pro informace.

 

„Opravdu si nemyslím, že by chtěl být rušen,“ řekl mladík s úšklebem. „Ne kvůli dvěma teploušům.“ A odešel.

 

„Omlouvám se, pane,“ ozval se voják na stráži.

 

Snape se na něho podíval. „Nejste zodpovědný za hrubost, nebo předsudky ostatních,“ zavrtěl hlavou. „Zapomeňte na to.“

O půl hodiny později se lékařka vrátila.

 

„Nemám žádné nové zprávy,“ řekla rychle. „Stále se drží. Jen jedna z bodných ran způsobila větší poškození, než se na první pohled zdálo. V tomto okamžiku pro něj nemůžu víc udělat, ale je u něho specialista na popáleniny. Tak jsem přišla prohlédnout vás.“

 

„Nepotřebuji ošetření,“ řekl Snape pevně.

 

„To mu moc nepomůže, pokud tady zkolabujete,“ řekla lékařka prakticky. „Viditelně se chvějete a jste opravdu velmi bledý. Slyšela jsem, že jste zvracel a pokud trpíte příznaky, které jste popsal, tak se musíte cítit dost mizerně.“

 

„Dokážu se s tím vyrovnat.“

 

„Proč zbytečně mučíte sám sebe? Ráda bych vás rychle vyšetřila a rozhodla se, jestli vám mohu nějak pomoci. Pak také budete schopen se lépe postarat o něj.“

 

„Byl jsem už manipulován lidmi, kteří to uměli mnohem lépe než vy,“ řekl Snape hedvábně, ale přesto šel k lůžku.

 

„Mohl byste si vykasat rukáv a rozepnout košili? Ráda bych vám změřila tlak a poslechla si srdce.“

 

Snape udělal, oč byl požádán.

 

O několik okamžiků později doktorka řekla: „Chtěla bych vás připojit k srdečnímu monitoru. Vypadá to, že máte arytmii.“

 

„To přejde,“ potřásl Snape nesouhlasně hlavou.

 

„To vás nebude bolet,“ řekla lékařka. „A mohla bych zařídit, aby vás dali na stejné oddělení s vaším přítelem. Až se vrátí ze sálu. Na dvojlůžkový pokoj,“ dodala.

 

Snape se na ni podíval.

 

„To zní jako dobrý nápad, Profesore,“ ozvala se Hermiona nesměle. „Může nějakou chvíli trvat, než se probere z narkózy. Vy budete mít čas na to si odpočinout, ale přesto budete s ním.“

 

„Tak dobře,“ přikývl Snape. Podíval se na lékařku. „Děkuji vám.“

 

„Pojďte se mnou.“

 

»«

 

O půl hodiny později už byl Severus na dvoulůžkovém pokoji, ve kterém byla spousta aparátů.

 

„Alex bude potřebovat hodně podpůrných a monitorovacích přístrojů,“ vysvětlila doktorka tiše.

 

Voják, který byl s nimi po celou dobu, vešel dovnitř také, dva další zůstali za dveřmi. V místnosti byl i ošetřovatel David.

 

„Pokud vám to nebude vadit sundejte si košili, abych vám mohla připnout tyto elektrody na váš hrudník a na záda,“ ukázala mu lékařka malá kolečka.

 

Hermiona, která seděla na židli u okna, se odvrátila. Lékařka nezatáhla závěs a ona se na jednu stranu chtěla podívat, ale na druhou stranu věděla, že je správné dopřát Snapeovi pocit soukromí.

 

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vešel nějaký důstojník. Voják na stráži se postavil do pozoru a salutoval mu.

 

„Pardon,“ řekl muž kultivovaně. Hermiona ho tipovala maximálně na čtyřicet let. „Mám přijít později?“

 

Lékařka se ohlédla. „Budeme ihned hotovi, pane.“ Otočila se zpět na Snapea. „Tedy pokud vám nevadí, že tady plukovník počká, Profesore?“

 

„Jsem rád, že jste přišel, plukovníku. Omlouvám se za ty všechny nesmysly, ale prý je to nutné.“ Ukázal Severus na dráty.

 

„Nemá smysl se dohadovat s lékaři,“ usmál se plukovník.

 

„Můžete se prosím otočit na záda, Profesore? Musím vás připojit také tam.“

 

„Dobrotivé nebe a jak se mám asi tak pohnout?“ zeptal se Snape, ale otočil se.

 

Navzdory svému nejlepšímu předsevzetí se Hermiona na Snapea podívala poté, co strážný zalapal po dechu. Zaznamenala jeho široká ramena zužující se do boků a pevné pozadí. Nicméně to nebylo to, co vyvolalo vojákovu reakci. Snapeova záda byla pokryta jizvami.

 

Lékařka beze slova umístila na jeho záda elektrody.

 

„Byl jste zbičován,“ řekl plukovník bez obalu.

 

„Dvacet let špionáže u sadistického bastarda má své stinné stránky,“ řekl Snape a otočil se zpátky.

 

Jeho široký hrudník, porostlý tmavými chloupky, které mezi bradavkami vytvářely trojúhelník a v úzkém proužku sahaly až k pevnému břichu, vyvolal Hermioně na tváři ruměnec.

 

„Obávám se, že nebude snadné obléknout si zpět košili,“ řekl ošetřovatel David, „nechcete si navléct naši erární košili?“ A po těch slovech zvedl standardního nemocničního anděla ze žlutým nápisem majetek nemocnice opakujícím se šikmo přes celou košili.  

 

„Myslím, že si tohle raději odpustím,“ protáhl pohrdavě Snape.

 

Posadil se na okraj postele, zatímco lékařka nastavovala monitor.

 

„Za chvíli se vrátím a podívám se, jak to vypadá. Můžu pro vás ještě něco udělat?“

 

„Možná trochu čaje a snad i něco k snídani by bylo fajn,“ řekl Snape.“ Děkuji vám doktorko, i vám, Davide.“


Oba zmiňovaní se beze slova vzdálili.

 

Plukovník pohlédl na stráž. „Můžete počkat venku.“

 

„Ano, pane!“

 

Strážný zasalutoval plukovníkovi a pak se obrátil ke Snapeovi a pozdravil i jeho. Hermiona se podívala na Snapea se zvednutým obočím.

 

Plukovník si toho všiml. „Chovali se k vám nezdvořile?“ zeptal se ostře.

 

„Tenhle voják byl dobrý,“ odpověděla Hermiona.

 

Snape mlčel.

 

„Ale někdo jiný nebyl,“ odvodil si plukovník. „Nabízím vám svou upřímnou omluvu. Vyřeším to.“

 

„Nic se nestalo. Dokud takhle nebudou mluvit s Alexem, tak v tom nevidím žádný problém,“ varoval Snape.

 

„Samozřejmě,“ přikývl plukovník. „Ale můžeme používat vlastní jména? Já jsem David Fry a ke své smůle jsem byl jmenován velitelem téhle základy. Omlouvám se za to, že jsem tady nebyl, když jste dorazili, abych vás přivítal, profesore Snape, slečno Grangerová. Byl jsem v Londýně na setkání s ministrem obrany a strávil noc ve městě. Brzy ráno mi bylo oznámeno, že mě chce vidět ministerský předseda a... Albus Brumbál a v kostce mě informovali o vašem úspěchu. Všichni jsme vám nesmírně zavázáni. Je to pro nás čest, že jste tady s námi, i když okolnosti vaší přítomnosti by jistě mohly být příznivější.“

 

„Kolik toho o nás víte, pane?“ zeptala se Hermiona.

 

Plukovník vypadal trochu nervózně. „Premiér mě ujistil, že jste kouzelníci. Čarodějové a čarodějnice. Čarodějky,“ opravil se a omluvně se podíval na Hermionu. „Omlouvám se. Je těžké tomu uvěřit. Dokonce i po té, co jsem se setkal s panem Brumbálem.“

 

„Jak by mohl nějaký kouzelník vypadat ještě kouzelněji než on, že?“smála se Hermiona a proměnila náhradní polštář na křeslo pro plukovníka a potom zabezpečila místnost kouzlem proti vyrušení.

 

„Můj bože, to je neuvěřitelné,“ řekl plukovník a dotkl se opatrně křesla, jako by ho snad mohlo kousnout.

 

„Zůstane takhle, i když se posadíte,“ nadhodila Hermiona.

 

Muž se váhavě posadil, jako by čekal, že pod ním křeslo v každém okamžiku zmizí.

 

„To nebylo špatný,“ řekl s úsměvem.

 

Hermiona se usmála.

 

„A teď k jádru věci. Promluvil jsem si s lékaři přímo na operačním sále. Jak jistě víte, pan Potter je velmi těžce zraněný. Chápu, že v současné době nemůže být léčen vaším obvyklým způsobem. Je pravděpodobné, že tady u nás nějaký čas zůstane a samozřejmě mu po celou dobu pobytu poskytneme péči nejlepších specialistů ve svém oboru. Byl bych rád, kdybyste mně, nebo jeho ošetřujícím lékařům sdělili vše potřebné, abychom mu mohli co nejlépe pomoci. Jsem vám k dispozici ve dne i v noci.“

 

Severus ho sice poslouchal, ale všechna ta slova pro něj znamenala jediné: plukovník předpokládá, že Harry přežije. 

 

 

»«

Pokračování příště...

Máme velkou radost, že se stále účastníte naší soutěže, jen bychom vás chtěly poprosit, abyste každý den napsali pouze jediné jméno. Když někdo z vás napíše v jednom dni více jmen, je poměrně veliká pravděpodobnost, že se některým trefí do správné postavy. A to pak znevýhodňuje ty, kteří přijdou později....

 

 

Poslední komentáře
16.03.2010 21:19:42: Jo jo, to napětí je šílený smiley !!! SALL, jsi tady? Mám dneska čekat nebo jít do pelechu smiley ? Děku...
16.03.2010 17:14:26: Merline, to je napětí! Děkuju holky za další. Moc se mi líbila a těším se na další.smileysmiley...
16.03.2010 13:43:31: Waw.. práve som narazila na vaše stránky. Skvelá poviedka a ešte lepší preklad. Fakt ďakujem :)...
15.03.2010 22:43:55: teda zase sem tu nějaký čas nebyla a je tu zase kopec částí. 4 co jsem přečetla teď. Ty brďo, to jso...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.