Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

31/B - Spolupráce s armádou

Takto kapitola patří všem pilným komentujícím, kteří se snaží naplnit můj sen a poskládat se svých začátečních písmen celou abecedu: Aduska, Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, Athea, bacil, Elza, Hajmi 50, Irbise, jahavi, Jana, Janica, Jikita, K.Brauwn, Kolbmi, Lady Slashet, Lady_Pollo, M.M., Michangela, MIREK, Mononoke, Nade, nadin, Nerla, Netfale, Nikol, Peťan, Profesor, Saskya, Severina, Shelis, Slimča, Sylvie, Teressa, Tereznik, whampingwillow, wigy713, Zulík... tak koho pak tu dnes nemáme??? Vypadá to že nám chybí: C, D, F, G, CH, O, U, V... nechci jmenovat ale nezdárnice co začíná od F má u mě malý černý puntík :-)))

Ještě speciální věnování pro jednoho hodně polámaného mravenečka, aby se brzy uzdravil... ať je ti brzy lépe...

»«

 

Draco nevěřícně zíral na zuboženého muže před sebou. Sám byl naprosto vyčerpaný, ale vzhledem k tomu, že Harry i ve svém stavu dokázal myslet na druhé, nehodlal se zachovat jinak. Přikývl, dotknul se Harryho ramene, jak nejjemněji dokázal a odešel.

Ron, Hermiona a Snape zůstali.

 

„Slečno Grangerová, budu pana Pottera svlékat, tak byste raději měla odejít.“

 

„Nikam nejdu,“ řekla Hermiona pevně.

 

Všichni ostatní se na ni podívali. „Proboha, to si vážně myslíte, že jsem ještě nikdy neviděla nahého chlapa? A krom toho jsem tady jediná, kdo má nějakou představu o tom, jak zacházet se zraněným mudlou.“

 

„Stačilo se jen zeptat,“ sípal Harry. „Nemusíš tohle všechno dělat jen proto, abys viděla moje péro.“ Snažil se usmát, ale zmohl se jen na pokřivený úšklebek, jak se jeho tvář zkroutila bolestí, když se o to pokusil.

 

Byl rád, že s ním zůstala. Severus rozepnul Harryho hábit, který měl ještě z poloviny oblečený.

 

Poppy Pomfreyová mu odřízla zip a uvolnila tak zbytek mikiny nasáklé krví.  Na jedné straně se jim podařilo košili odstranit, ale na té druhé byla látka přilepená na těžce popálené kůži, plné puchýřů. V lepším osvětlení bylo vidět, která místa na těle jsou popálená a která ne. Krom toho bylo vidět, že je košile na mnoha místech proříznutá a nasáklá krví. Harryho kalhoty také vypadaly sežehnutě a jedna nohavice byla přilepená ke kůži a nasáklá kdoví čím.

 

„Harry,“ řekla Poppy jemně, „Vidíme, že máš popáleniny, bodné rány a zlomenou ruku. Je něco dalšího, o čem bychom měli vědět?“

 

„Stehno,“ řekl Harry.

 

„Spálené? Zlomené? Nebo něco jiného?“ zeptala se.

 

Harry nepatrně zavrtěl hlavou.

 

„Bolí,“ zašeptal.

 

Snape stiskl pevněji jeho ruku.

 

„Co tě nejvíc bolí? Ty popáleniny?“ zeptala se Poppy naléhavě.

 

„Nedokážu to přesně určit,“ zamumlal Harry. „Myslím, že všechno,“ zasténal.

 

Poppy zavrtěla hlavou. „Nemám tady ani zařízení, která by hlídala jeho základní životní funkce a také musím zjistit, jak se vlastně léčí popáleniny. Zdá se, že bodné rány minuly jeho životně důležité orgány, ale nejsem si jistá...“

 

„Mudlové obvykle popáleniny léčí ve studené vodě, ale nevím, jestli to platí i v takto vážných případech,“ řekla Hermiona ustaraně.

 

Objevili se tam Albus a Neville.

 

„Jak se mu daří?“ zeptal se Albus s nadějí.

 

„Myslím si, že bychom ho měli ponořit do vany se studenou vodou,“ řekla Poppy, „musíme zabránit tomu, aby horko z popálenin prostupovalo hlouběji do tkání.“

 

„A co ochlazovací kouzlo? Kterým bychom ho obklopili?“ navrhl Neville.

 

„Voda nám pomůže uvolnit košili a kalhoty, které na něho přilepila zasychající krev. A vlastně ani nevíme, jak jsou pod oděvem jeho popáleniny rozsáhlé, nebo jak moc je Harry zraněný na nohou.“

 

Brumbál vykouzlil vanu – velkou starou litinovou na ozdobných nožkách s pařáty a naplnil ji průzračně čistou vodou.

 

Madam Pomfreyová vystavila vodu desinfekčnímu kouzlu a opatrně do ní Harryho ponořila.

 

Ve chvíli byla voda růžová, pak červená a Harry začal drkotat zuby.

 

„Dostává se do šoku,“ zamračila se Poppy. „Albusi, my mu tady nemůžeme pomoct. Musíme požádat o pomoc mudly, a to hodně rychle.“


Brumbál přikývl a šel ke krbu na protější zdi místnosti. „Downing Street, předsedu vlády,“ řekl rozhodným tónem.

 

„Ředitel Brumbál? Co pro vás můžeme udělat?“ objevila se v plamenech hlava mladé ženy.

 

„Naléhavě potřebujeme lékařskou pomoc,“ odvětil Brumbál pevně.

 

„Potřebujete mudlovskou péči?“ řekla žena překvapeně.

 

„Ano a je to naprosto naléhavé. Zařiďte prosím, abych si o tom mohl promluvit s ministerským předsedou.“

„Jistě, pane,“ řekla žena rychle. „Kolik je obětí?“

 

„Jeden těžce zraněný.“

 

„Okamžik, pane.“

 

Krb potemněl.

 

Ron před chvílí vyměnil vodu, protože z té červené byli všichni rozrušení. Teď už byla opět růžová. Harry byl stěží při vědomí, hlavu měl opřenou o Severuse, i když zbytek jeho těla byl ponořený pod vodou. Severus nabíral vodu do dlaní a poléval Harrymu popálenou tvář.

 

„Lepší, kámo?“ zeptal se Ron, i když bylo zjevné, že se nic nelepší.

 

„Nikdy mě nenapadlo, že zemřu ve vaně,“ zachroptěl Harry.

 

„Tak to ať tě ani nenapadne,“ zavrčel Snape. „Ty nezemřeš, slyšíš? Ředitel požádal o pomoc mudly. Rozumíte tomu, pane Pottere?“

 

Harry se na něho podíval zpoza přivřených víček. „Zůstaň,“ zašeptal.

 

„Nemám v úmyslu být kdekoliv jinde,“ odpověděl Snape překvapeně.

 

Po Harryho tváři přelétl pokřivený úsměv a potom zavřel oči.

 

Brumbál znovu navázal spojení a právě s někým mluvil.

 

„Vrtulník je už na cestě, pane. Je situace bezpečná? Bude zapotřebí zmobilizovat armádu?“

 

„Situace je pod kontrolou,“ řekl Brumbál. „Promluvím o tom s ministerským předsedou.“

 

„Děkuji vám, pane. Zdravotníci vás budou chtít kontaktovat a požádat vás o informace o rozsahu poranění. Když vám pošlu vysílačku, budete ji schopni aktivovat?“

 

„Ano, můžeme to udělat,“ přikývl Albus. A doufal, že se nezmýlil, když předpokládal, že kouzla, která použil Dean Thomas na mobilní telefon, budou stačit.

 

O několik minut později už ve vysílačce praskalo.

 

„Zde kapitán O'Donnell, slyšíme se?“ ozval se hlas podbarvený silným hlukem.

 

Všichni se podívali na přístroj, který Brumbál držel v ruce.

 

„Mohu vám pomoci, pane?“ zeptala se Hermiona.

 

Bělovlasý muž jí přístroj téměř vrazil do ruky.

 

„Hlasitě a jasně,“ řekla Hermiona po té, co stiskla příslušné tlačítko.

 

„Výborně. Můžete mi prosím říct něco o zraněném, abychom věděli, na co se máme připravit?“ Mužský hlas byl klidný, bez ohledu na zvuky v pozadí a to pomohlo Hermioně se uklidnit.

 

„Zraněný je mladý muž, do dnešního dne v dobrém zdravotním stavu. Má několik bodných ran, těžké popáleniny na obličeji a trupu... nemůžeme mu odstranit oděv, je na něm přilepený... má roztříštěné kosti v pravé ruce a poraněnou nohu. Ach, a ještě pohmožděný krk od škrcení...“

 

Nastalo ticho.

 

„Slyšíte mě?“ zeptala se nejistě Hermiona.

 

„Ano, madam. Jste si jistá, že je stále naživu? Co se tam proboha stalo?“

 

Hermiona se rozhlédla. Brumbál zavrtěl hlavou. „To řeknu jen premiérovi.“

 

„To je tajné, pane,“ přetlumočila Hermiona.

 

„Ještě Cruciatus,“ zašeptal Severus.

 

„Aha. Ehm, další zranění není známé, ale máme podezření, že byl zasažen nervovým plynem,“ řekla po krátké úvaze do mikrofonu.

 

„Do prdele! Omluvte mě prosím, madam. S kým to vlastně mluvím?“

 

Hermiona vzhlédla a Brumbál opět zavrtěl hlavou.

 

„Kódové jméno je Ošlehaná liška,“ odpověděla Hermiona.

 

Ron se usmál.

 

„Dobrá, Ošlehaná liško, jsem rád, že vás poznávám. Jsme tam zhruba tak za 25 minut. Můžete mi sdělit současný stav pacienta, a co pro něho děláte?“

 

Hermiona mu vše popsala tak podrobně, jak jen dokázala.

 

„V pořádku, za chvíli jsme u vás. Můžete nám nahlásit přesné souřadnice na přistání?“

Albus přikývl.

„Samozřejmě.“

 

„Pokud by se situace zhoršila, okamžitě se s námi spojte. Stačí, když stisknete pravé tlačítko, rozumíte, Ošlehaná liško?“

 

»«

Hermina odložila vysílačku a vzhlédla. „Musíme Harryho přenést ven. A rozmístit tam nějaké světlice.“

 

Po chvilce diskuse Neville, Snape, Poppy a Hermiona levitovali vanu i s vodou, ve které Harry ležel, zpět do temné noci. Brumbál si mezitím šel promluvit s ministerským předsedou.

 

Harry se třásl po celém těle a střídavě ztrácel a znovu nabíral vědomí.

 

Poppy zakouzlila vodu tak, aby zůstala chladná, ale ne natolik, že by to Harrymu mohlo ublížit.

 

Přešli z hradu dolů do míst, kde se odehrála bitva.

 

Pastorek jim šel vstříc a z druhé strany se k nim spěchal Lupin, který bojoval na opačné straně pozemků. Kingsley už zjistil situaci na Ministerstvu, protože s sebou vedl skupinu nových bystrozorů s pochodněmi v rukou, ale nebyl čas ptát se ho na podrobnosti. Pozemky teď byly celé osvětlené a bylo vidět bystrozory jak levitují nehybná těla a ukládají je do řady na okraji pozemku. Zůstala zde jen spálená země, ale i tak bylo těžké uvěřit, že se tady dnes večer strhla bitva.

 

„Merline, co se k sakru děje?“ vykřikl Kingsley.

 

„Harry!“ zalapal po dechu Remus.

 

Harry otevřel jedno oko. „Ahoj, Remusi,“ pozdravil s obtížemi.

 

„Co to s ním děláte?“ vrčel vlkodlak.

„Je popálený, pane Lupine,“ řekla tiše Poppy a přešla k vyděšenému muži. „Pokoušíme se ho tímto způsobem zchladit. Nemůžeme na něho použít kouzla, protože nemají žádný účinek.“

„Harry,“ řekl znovu Remus a dřepl si vedle vany, ale chlapec znovu upadl do bezvědomí. Poppy ho vzala za ruku a pokoušela se mu nahmatat puls.

 

„Kéž už by byli tady,“ řekla úzkostně.

 

„Kdo?“ zeptal se Remus.

 

„Má ho tady vyzvednout nějaký mudlovský stroj... heli – cosi,“ odpověděl Ron.

 

„Sakra,“ zavrtěl Pastorek hlavou.

 

„Potřebujeme jim na zemi označit místo na přistání,“ řekla Hermiona. „Velký kruh, dobře osvětlený a pokud možno, co nejvíc na rovině.“

 

Pastorek přikývl a zavolal na několik bystrozorů. Brzy vznikl neumělý kruh, kolem něhož hořely pochodně. Hermiona mezitím odstranila lampy, které před tím vykouzlila a podívala se na ostatní. Rychle přeměnila jejich hábity na černé kalhoty a teplé kabáty.

 

„Co to...?“ začal Ron.

 

„Mudlové,“ řekla jen Hermiona.

 

„A co ta vana?“ zeptal se Neville.

 

„Spousta mudlů používá podobné staré vany pro napájení dobytka, tahle je jen o něco čistší, ale jinak by to mělo být v pořádku,“ odpověděla Hermiona.

 

Náhle uslyšeli dunění.

 

„Co to k sakru je?“ řval Ron úměrně k tomu, jak se hluk přibližoval.

 

„Vrtulník,“ ukázala Hermiona na světlo, které se objevilo na obloze.

 

Během několika minut dvourotorový vrtulník Chinook přistál. Bylo jen dobře, že neposlali další jednotku, aby kryla zdravotnický tým, jak tomu bylo zvykem.

 

„Měla bys raději s nimi promluvit, Hermiono,“ zamumlal Ron.

 

„Na to se můžeme vykašlat, potřebujeme jen jejich pomoc,“ zavrčel Severus.

 

Pastorek šel dopředu a potřásl si rukou s jedním z vojáků a nasměroval lékaře k Harrymu.

 

„Dobrý den, jsem kapitán O'Donnell,“ řekl muž v khaki uniformě se stetoskopem kolem krku. „Ošlehaná liška?“

 

Hermiona přikývla.

 

„Rád vás poznávám. Nějaká změna v jeho stavu?“ zeptal se, zatímco se svými asistenty opatrně vyzvedli Harryho z vody a přenesli ho na nosítka. O'Donnell přiložil Harrymu stetoskop na hruď, zatímco mu jeho kolega orientačně vyšetřil povrch celého těla.

 

Dva vojáci nad nimi drželi světla.

 

„Je to sotva pár minut, co opět přišel k sobě,“ řekl Snape.

O'Donnell se na něho podíval. „Takže se zhoršil?“

 

Snape přikývl a spolknul knedlík v krku. Uvědomil si, jak se mu sevřelo srdce úzkostí.

 

Nasadili Harrymu na krk fixační límec a potom ho čtyři vojáci zvedli a nesli na palubu.

 

Severus se postavil vedle nosítek.

 

„Je tu někdo další, kdo potřebuje naši pomoc?“ zeptal se O'Donnell a se zájmem se po nich podíval. „Vypadá to, že tu byl pěkný masakr...“

„Soustřeďte se jen na něho,“ přerušil ho Severus.

 

Kapitán přikývl. „Bylo nám řečeno, že je to zatracenej hrdina, uděláme vše, co bude v našich silách. Vypadá ještě jako kluk,“ zavrtěl hlavou a vykročil spěšně k vrtulníku.

 

Vojáci a zdravotníci běželi s Harrym k zadní rampě, aby ho naložili.

 

„Nemáme žádné rozkazy k tomu, abychom naložili někoho dalšího,“ řekl voják, který stál na stráži před vrtulníkem. Jakmile Severus vstoupil na rampu, přesunul se tak, aby mu zablokoval cestu.

 

„Zůstanu s ním,“ ucedil Severus ledově.

 

Voják si ho přeměřil kritickým pohledem, všiml si jeho dlouhých vlasů a chvějících se rukou.

 

„Myslím si, že ne.“

 

„Jděte mi z cesty, nebo vás k tomu donutím,“ vrčel Severus.

Hermiona k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno.

 

„Kapitán se ptal, jestli je zraněn ještě někdo další. Profesor trpí následky působení nervového plynu. Potřebuje odbornou lékařskou péči,“ řekla pevně.

 

„Děkuji,“ řekl Severus a s úlevou se na ni podíval. Pak pohlédl dolů. „Vaše řezná rána si také vyžaduje pozornost,“ poznamenal a ukázal na její nohu.

 

„Jaká řezná rána?“ sklopila Hermiona oči.

 

Džíny, které si před chvílí proměnila, byly proseknuté a skrz díru byla vidět krvácející rána.

 

„Pane Bože! Pojďte, slečno,“ řekl voják ustrašeně, „Dovolte mi, abych vám pomohl.“

 

Hermiona se dívala na Severuse ještě v tu dobu, kdy ji voják vzal do náruče a nesl ji na rampu.

 

„Hej,“ řval za nimi Ron.

 

„Budu v pořádku,“ vykřikla Hermiona přes rameno. „Neville, mohl bys mi později pomoct s návratem?“

 

„Jasně, stačí říct.“

 

Potom do obrovského vrtulníku nastoupili i zbývající vojáci, rampa se zavřela a Hermiona vykřikla. „Kde je... Alex?“

 

Voják ji odnesl do velkého prostoru, kde už po stranách seděli na lavicích další vojáci a byli připásaní. Celý prostor byl přepažený a skrz pootevřené dveře viděla Hermiona menší místnost s lékařským vybavením, uprostřed byl stůl, na kterém ležel připoután Harry. Byl obklopen lékaři a pod silnými světly vypadal neuvěřitelně drobně. Hermiona sklouzla z vojákových silných paží. Severus šel za nimi.

 

„Máme dva další zraněné,“ volal voják.

 

O'Donnell vzhlédl.


„Posaďte se, máme tady teď naléhavou práci.“

 

„Zapomeňte na nás,“ řekl Snape a přešel ke stolu, aby viděl Harryho. Měl něco plastového přes ústa a v ruce měl zavedenou kapačku.

Pracovali rychle.

 

Když Severus viděl jejich snahu, ulevilo se mu.

 

„Můžete si sednout na místo, pane?“ požádal ho mladší zdravotník.

 

„Slíbil jsem, že ho neopustím. Nebudu vám překážet.“

 

„Musíte sedět, dokud budeme ve vzduchu. My všichni uděláme totéž.“

 

Severuse připoutával voják, který se před tím věnoval Hermioně. Upravil jí popruhy na prsou a na břiše jí zacvaknul pojistku. Ještě když si šel chlapec sednout, tak z nebelvírky nemohl odtrhnout oči.

 

„Tady už nemáte co dělat,“ řekl jeden z lékařů směrem k vojákovi a vykázal ho tak do vnějšího prostoru.

Mladík se ještě usmál na Hermionu a loudavě odešel.

 

O několik vteřin později Severus cítil, jak se mu stáhly vnitřnosti, když vrtulník vzlétl.

 

Harry zůstal během letu v bezvědomí. Severus bojoval se svým žaludkem, a věděl, že by to Harryho pobavilo. On tolik miloval létání, tohle by se mu jistě líbilo.

 

Zdravotníci si vyžádali informace o tom, jak ke zraněním došlo. Popáleniny jsou zapříčiněné působením nějaké chemikálie, nebo ohněm? Jak přišel k těm bodným ranám, jejich směr a četnost spíš vypadá na útok nějakého maniaka, nebo na skupinu útočníků. Byl schopen s nimi komunikovat po tom, co byl škrcen?

 

Hermiona cítila, že jsou zdravotníci s jejím vysvětlením nespokojeni, ale co jim asi tak mohla říct?

 

Severus to nevydržel a vložil se do toho. „Viděli jste ta těla. Tam dole byla opravdu krutá bitva, nemohli jsme sledovat, co se dělo s ostatními.“

 

Kapitán O'Donnell se na něj podíval. „Omlouvám se, pane. Jen jsme jeho zraněními velmi znepokojeni... tedy já osobně jsem nikdy nic podobného neviděl. Musím vám říct, že je velmi vážném stavu.“

 

„Kurva, to já přeci vím!“ vykřikl Severus.

 

V nastalém mlčení, které nezapříčinil jen hluk vrtulí a motoru, si Hermiona rozpačitě odkašlala.

 

„Ti lidé, kteří stáli proti nám... měli zbraně, se kterými jste se pravděpodobně nikdy nesetkali,“ řekla tiše.

O'Donnell přikývl. „A věděli, jak je použít co nejefektivněji,“ dodal.

 

„Ano. Naprosto bez výčitek svědomí. Mnozí z nich se vyžívají v tom způsobit druhému bolest, jak už jste možná pochopil.“

 

„Kéž bychom mohli zjistit, co způsobilo ty popáleniny,“ řekl jeden z lékařů O'Donnellovi.

Severus vzhlédl. „Říkal jsem vám, že to nebyly chemické látky.“

 

„No, ale nevypadají jako běžné popáleniny a vy sám jste řekl, že jste nemohl vidět všechno, co se během bitvy...“

 

„Já jsem si k němu přičichl,“ řekl Snape prozaicky. „Není tam ani stopa po chemikáliích.“

 

„Prosím?“

 

Hermiona se tomu pousmála. „On je odborník na chemii,“ vysvětlila. „O jeho slovech nemusíte mít pochybnosti.“

 

Hermiona viděla, jak se najednou dívají lékaři na Severuse jinak.

 

Náhle sebou Harry začal házet.

 

V tu ránu byl Severus po jeho boku.

 

„Posaďte se, pane!“

 

„Měl před časem srdeční zástavu,“ nevšímal si jich Snape a strnule se díval na trhavé pohyby jeho těla. Chtěl se Harryho dotknout, kontakt s ním by ho mohl uklidnit.

 

„Pane Bože! On má nemocné srdce a je stále v činné službě?“

 

„Má zdravé srdce. Měl zástavu po závažné infekci, která byla následkem zranění.“

 

„Kdy? Jaký to byl druh zranění?“ opět je bombardovali otázkami, zatímco pracovali na pacientovi.

 

Snape zíral na Harryho. Hermiona vstala, ale zůstala na svém místě.

 

„V lednu.“

 

„Tohoto roku? Co to bylo za zranění?“ ptal se O'Donnell naléhavě.

 

„To není podstatné.“

 

„Pane? Možná to má to souvislost s touto jizvou...“ ozval se jiný lékař.

 

Severus přivřel oči. Objevili jizvu po kolostomii, skrytou v Harryho tetování a ještě zamaskovanou zasychající krví.

 

„Museli mu udělat kolostomii. Jen dočasně. Měl rozsáhlou infekci, po té, co byl znásilněn,“ vysvětlil Severus bez stopy emocí.

 

„Bože všemohoucí! Je to ještě kluk!“

 

„Poprvé ho chtěli zabít už před šesti lety,“ prohodila Hermiona.

 

„To je neuvěřitelné! Zajímalo by mě, kdy jsme začali verbovat do armády děti?“  pronesl jeden z mužů řečnickou otázku a zavrtěl nevěřícně hlavou.


Harry náhle ustal.

 

Severusovi vylítlo srdce do krku.

 

„Je v pořádku,“ řekla Hermiona a dotkla se jeho ruky. Harry byl sledován monitorem srdeční činnosti a tak Hermiona viděla, že se jeho srdeční rytmus zlepšil, i když podle křivky bylo jasné, že je stále rozkolísaný.

 

„Je tu další stará jizva,“ řekl jeden z doktorů, a přejel prsty přes Harryho jizvu na ruce, kam ho Červíček na konci turnaje Tří kouzelníků řízl, aby získal jeho krev.

 

„Před třemi lety byl zajat,“ vysvětlila Hermiona tiše.

 

„Kdo jsou ti lidé? Nemůžete nám prozradit alespoň něco? Z které jednotky jste?“

Hermiona zavrtěla hlavou.

 

Najednou se zvuk helikoptéry změnil a začali klesat.

»«

Opět nenápadně připomínám že oslava 75% je už za dveřmi a my netrpělivě čekáme na Vaše příspěvky.

Pokračování snad ze 4 dny...

Než tady bude další kapitola, tak se můžete rozptýlit u desátého kola tipovací soutěže hádej-kdo-jsem.

 

 

 

 

Poslední komentáře
12.03.2010 23:01:18: ... no krásně jako vždy... už to bude...
12.03.2010 22:57:06: Tak super, počkám ale nevím jak budu vypadat zítra v práci.smiley${1}
12.03.2010 22:03:39: Bude... do hodiny je tu... smiley${1}
12.03.2010 22:01:56: A bude dnes přídavek nebo mám jít spát :-) ???
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.