Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 31 - 40

31/A - Spolupráce s armádou

Omluvám se Vám všem, kdož jste napsali pod kapitolou, za to že jsem na vaše slova nezareagovala. Berte tuto část jako úlitbu pro Vás… Airiny , Ajka, Alexia , Anfulka, Anna, bacil, Elza, Falkira, gleti, Hajmi, jahavi, Jana, Janica, K.Brauwn, Kolbmi, L. Lynx , Lilithka, M.M., Nade, nadin , Nerla, Netfale, Nikol, oronis , Peťan, pozortucnak, Profesor, Saskya, Severina, Shelis, Slimča, soraki, Teressa, Zulík, zuzik... takže kdo nám tady chybí... C, D, Ch, I, O, U, V, W... Vy všichni od tohoto písmena kdo u nás čtete a tak víte, co máte příště udělat, že?

 

Severus padl na kolena vedle Harryho, ale když se pokusil rozepnout mu plášť, aby se podíval na jeho zranění, Harry vykřikl.

 

Chtěl se dotknout jeho tváře, ale v půli pohybu strnul. Dokonce i ve slabém světle hůlky Severus viděl, jak jsou Harryho rysy zkroucené grimasou bolesti... ale... ne, do prdele! Tohle nebyla jenom bolestivá grimasa.

 

Harryho obličej vypadal… jakoby tál… olupoval se... a byl plný praskajících puchýřů...

 

„Draco!“ zařval Severus.

 

„Sežeňte Draca! A Poppy!“ obrátil se zoufale na Nevilla a Pastorka.

 

„Jsem tady!“ vykřikl Malfoy kousek od něho, „ale teď…“

 

Severus zkoprněl. Harry s velkou námahou otočil hlavu, otevřel jedno oko a podíval se stejným směrem. Viděl Draca, jak se sklání nad Goylem, který ležel na zemi a tryskala mu krev z hrudníku. Vincent Crabbe strkal Goylovi svůj plášť pod hlavu a dokonce i měsíčním světle byl na jeho tváři vidět výraz nelíčené hrůzy.

„Postarej se o Goyla,“ zachroptěl Harry.

 

Draco přikývl, rozepnul a rozhalil Goylovi košili a položil mu ruku na břicho.

 

Harry znovu začal křičet, pak ztichnul, ale jeho tělo se zmítalo v křečích a tvář měl staženou bolestí.

 

„Pro lásku Merlina, kde je Poppy?“ řval Severus a natáhl se, aby podepřel Harryho, který těžce lapal po dechu a uhýbal před jeho dotekem.

 

„Mám Harryho přemístit do Velké síně? Předpokládám, že Pomfreyová bude tam.“ zeptal se Neville naléhavě.

 

„To by mu mohlo způsobit víc škody, než užitku,“ vložil se do toho Pastorek. „Na přemístění těžce zraněných bystrozorů používáme vždy přenášedlo.“

 

„Tak ji přenesu sem,“ řekl Neville a zmizel.

 

Severus nevěděl, co má dělat... co má dělat s rukama. Položil ho opatrně na zem. Harry se svíjel v agónii. Snape bezpečně poznal příznaky kletby Cruciatus, ještě před několika minutami byl sám pod touto kletbou a dosud se třásl. Ale Harryho teď přeci nikdo neproklel, tak co se k čertu děje?

 

Přiběhla Hermiona. 

 

„Harry! Panebože, co se děje?“ zajíkla se.

 

Severus klečel na zemi vedle něj, skoro tak, jako Crabbe nad Goylem a jemně ho hladil po nezasažené části tváře.

 

„Já nevím!“ dostal ze sebe s námahou. „Je to jako by ho někdo proklínal, ale přitom nikdo...“

 

„Tohle vypadá jako Cruciatus,“ poznamenal Pastorek, který tu ještě pořád stál na stráži kvůli potencionálnímu útoku, i když to vypadalo, že už je dobojováno. Bystrozor jen stěží skrýval svou zlost. K boji se připojil necelý tucet bystrozorů a přitom věděl, že všichni loajální členové Řádu byli dnes ve službě. Zdá se, že jim v příchodu zabránil někdo z Ministerstva. I když, mohlo se stát, že zaútočili i na Ministerstvo. Ale jestli ne, tak za to někdo zaplatí.

 

„Existují nějaká časově zpožděná kouzla?“ zeptala se Hermiona a v duchu probírala všechny možnosti. Sklonila se nad přítelem. „Bože! Harry, někdo tě popálil?“

 

Harry se třásl na zemi, ale podařilo se mu vykřiknout své zoufalé NE.

 

Ozval se zvuk přemístění a objevil se tam Neville s madam Pomfreyovou.

 

„Všichni od něho ustupte,“ řekla pevně. Severus zůstal na svém místě. Pastorek o krok ustoupil, ale zůstal ve střehu. Po té, co jim věnovala káravý pohled, si jich Poppy přestala všímat a obrátila se na Nevilla a Hermionu. „Může mi někdo z vás pořádně posvítit, prosím?“ A aniž by na cokoliv čekala, otočila se k Harrymu. „Neboj se, Harry, brzy se ti uleví,“ řekla s nakažlivou přesvědčivostí.

 

Vzala hůlku do ruky a zpěvným hlasem pronášela zaklínadla.

 

Hermioně přišlo paradoxní, že si právě v tuto chvíli vybavila pohádku Lev, čarodějnice a skříň, a vykouzlila tři lampy, které poskytovaly dostatek světla.

 

Zvedla oči a uviděla Draca s Crabbem a Goylem. Opustila Poppy a šla vykouzlit světla i k nim.

 

Crabbe se na ni nepřítomně podíval.

 

„Draco se ho pokouší vyléčit, že?“ zeptal se třesoucím hlasem.

 

Hermiona se podívala na Goylovu zkrvavenou hruď. Rána, která se rýsovala pod jeho rozervaným oblečením, byla obrovská.

 

Položila ruku Vincovi na rameno. „Draco je léčitel. Tvůj přítel má tu nejlepší lékařskou péči, jakou může mít. Má vás oba rád. Udělá pro něho všechno, co je v jeho silách.“

 

Crabbe přikývl. „Ať je v pořádku,“ zašeptal. „Bez něho nejsem nic.“

 

Ve světle lampy bylo vidět, jak se mu po naducaných tvářích kutálejí slzy. Hermiona cítila, jak se jí stáhlo hrdlo a doufala, že pro Goyla Draco něco může udělat.

 

„Byla to pro nás velká čest, že jste s námi dnes bojovali. Oba jste byli moc stateční.“ řekla jemně.

 

Vincent zavrtěl hlavou. „Měl jsem ho odsud dostat. Měl jsem se o něj postarat...“

 

„Nevzdávej to tak snadno,“ řekla Hermiona. Nevěděla, co má dělat. Mírně provinile se začala rozhlížet po dalších obětech.

 

Bylo tam hodně zraněných Smrtijedů, skupina rodičů stála nad nimi a většina ignorovala to, že potřebují pomoc. Byli by tady potřeba bystrozoři a lékaři, pomyslela si Hermiona a doufala, že obojí jsou už na cestě. Zranění byli i mezi rodiči a ti si pomáhali navzájem. V dálce zahlédla Hagrida, jak spěchá ke hradu a nese někoho v náručí.

 

Podívala se znovu na Goyla. Crabbe tam seděl s hlavou v dlaních. „Podívej!“ zatřásla mu Hermiona ramenem. „Podívej se! Draco to dokázal!“

 

Rány se před jejich očima zacelovaly.


Crabbe hlasitě vzlyknul. Hermiona mu lehce stiskla rameno a odešla.

 

Podívala se na Harryho, ale lékouzelnice na něm ještě pracovala. Zdálo se, že Harry znovu dostal křeče. Hermiona  se snažila být alespoň někde užitečná a šla hledat dalšího zraněného, který by potřeboval osvětlovací kouzlo.

 

Přiběhl k ní Ron a popadl ji do náruče.

 

„Harry to zvládl! Harry vyhrál!“ křičel a radostně s ní poskakoval. „Viděla jsi ho? Kde je?“

 

„Je zraněný.“ Hermiona se ho snažila odstrčit a přimět ho, aby ji postavil na zem.

 

„Cože?“

 

„Něco zlého se děje, pojď,“ řekla a táhla ho za ruku ke skupině lidí, která se mezitím shlukla kolem Harryho.

 

Všude kolem byly slyšet nadšené výkřiky a zpráva o porážce Voldemorta se očividně dostala už i do školy. Okna hradu byla dokořán, malé hlavy žáků se vykláněly ven a jejich rozzářené obličeje mluvily za vše.


Vzhledem k tomu, že tam Harry ležel v agonii, se zdála být tato situace naprosto absurdní.

 

Hermiona se protlačila mezi lidmi, kteří se kolem Harryho shlukli. Stále přitom držela Rona za ruku.

 

Snape klečel vedle Harryho a levitoval jeho tělo nad zemí, aby si křečemi nezpůsobil ještě další zranění a také, aby neporanil Poppy, která se mu snažila pomoct.

 

„Harry!“ zalapal Ron po dechu. Vtom do něj někdo šťouchl loktem ve snaze ho odstrčit, aby lépe viděl. Ron se ohlédl a přelétl pohledem všechny čumily. „Pro Merlina!“ zvolal. „Tady není žádný divadlo! Jděte a pomozte někomu!“ A s těmito slovy kolem Harryho vytvořil zástěnu.

 

„Hej!“ vykřiknul někdo pobouřeně.

Ron se posunul tak, aby na něho viděl. „Vypadni!“ zavrčel.

 

„Kdo k sakru jsi, abys nám vykládal, co máme dělat?“ vykřikl další z davu.

 

„Jsem jeho kamarád, a vy jste kdo?“ řval Ron zpět. „Měli byste se stydět! Jak byste se cítili, kdyby na jeho místě byl váš syn?“

 

Ozvalo se nesrozumitelné mumlání.

 

Najednou se Snape rozhlédl a zarazil se, jako by ho překvapilo, že je tu tolik lidí.

 

„Hej, profesore! Je Potter mrtvý?“ zařval někdo.

 

Snape se na něho obrátil a pozvedl hůlku. „Mrtvý budete vy, jestli se zeptáte ještě jednou,“ řekl ledově.

 

V tom se tam objevil Brumbál, naprosto klidný a autoritativní.

 

„Paní Swithinsová? Škola je nyní otevřená i pro rodiče. Jistě byste ráda viděla svou dceru. Před chvílí jsem ji viděl plakat. Pane Pope Popiči? Ve Velké síni je zřízena provizorní nemocnice. Mohl byste tam, prosím, pomoci rozdávat deky...“


Snape přišel k Dracovi, který seděl vedle Goyla a lapal po dechu. Podíval se na zraněného chlapce. Hlavu měl nehybně položenou v Crabbeho klíně, ale byl při vědomí.

 

„Vítejte zpět, pane Goyle,“ řekl a jeho hlas zněl laskavěji, než jak ho kdy kterýkoliv z chlapců slyšel. „Pane Crabbe, tuším, že byste už mohl pana Goyla doprovodit do Velké síně a zajistit mu tam nějaký lektvar na doplnění krve. Draco, obávám se, že budeme naléhavě potřebovat vaši pomoc.“

 

Draco namáhavě vstal.

Najednou se ozvalo zahřmění a objevil se tam Neville s celým týmem lékouzelníků od Svatého Munga.

 

„Tady ten chlapec,“ ukázal Snape na Goyla, a dva zdravotníci se mu okamžitě začali věnovat. „Ale ti nejzkušenější z vás musí jít se mnou.“

 

„Je uzdravený,“ křikl Draco přes rameno. „Jen potřebuje následnou péči.“

 

Severus, Draco, Neville a několik zdravotníků se dostali za zástěnu, kterou kolem Harryho vztyčil Ron.

 

Albus promluvil s Poppy a sklonil se nad Harrym, který se stále vznášel kousek nad zemí, levitační kouzlo nyní udržovala Hermiona. Ronovi tekly slzy po tvářích a klečel vedle Harryho, který byl v bezvědomí. 

 

„Draco!“ zvolala Madam Pomfreyová s úlevou a odvrátila se od ředitele školy. „Já tomu vůbec nerozumím! Popáleniny, řezné rány, Cruciatus... opakuje se to u něj stále dokola a nedaří se mi to zastavit...“

 

Harryho tělo znovu zachvátily křeče a rozkřičel se.

 

Draco byl sice vyčerpaný, ale přikývl. Pohled na Pottera ho ale upřímně vyděsil. Hábit mu sice zakrýval skoro celé tělo, ale i tak byl vidět jeho zkrvavený hrudník a jeho tvář... to byl opravdu odpuzující pohled.

 

Poklekl k Harrymu a začal mu rozepínat košili. Severus klečel naproti němu. A Draca, stejně jako Pastorka, překvapilo, jak moc je Severus rozrušený. Ale nakonec, vždyť před chvílí byl tak laskavý na Goyla. A Potter ho právě osvobodil z poddanství. Knoflíky, zamazané Harryho krví, mu klouzaly mezi prsty. Začal mu stahovat košili, ale ucuknul a musel se odvrátit. Položil si ruce na kolena a snažil se potlačit nutkání zvracet. Zhluboka se nadechl studeného vzduchu.

 

Kolem sebe slyšel šokované výkřiky. Lékouzelníci ze Svatého Munga začali Madam Pomfreyovou zahrnovat otázkami.

 

„Draco!“ Snapeův ostrý a naléhavě znějící hlas ho vtáhl do reality. Slyšel Grangerovou, jak se snaží tlumit vzlyky a Rona potichu skuhrat.

 

Podíval se znovu na Harryho a přemýšlel, kam asi tak položí ruce.

 

Na levé straně, tam, kde začal sundávat Harryho košili, se kůže přilepila k látce a šla dolů i s ní. Ale byl tam i kousek nespálené tkáně na břiše a Draco na to místo položil ruce. Cítil, že jeden z jeho prstů leží na bodné ráně, z které prosakovala krev, ale přinutil se to ignorovat.

 

Plně se soustředil.

O několik okamžiků později odtáhl ruce pryč, oči vytřeštěné hrůzou. Rozhlížel se kolem, ve snaze najít Brumbála.

 

„Co se děje?“ ozvala se Poppy. „Můžeš mu pomoct?“

Draco divoce potřásl hlavou.

 

„Musíme ho zbavit jeho magie! Rychle! Rychle!“ zajíkal se. „Pane profesore, musí existovat nějaké kouzlo! Prosím, udělejte něco, jinak zemře! Rychle!“

 

„Vysvětlete mi to!“ nařídil Snape ostře.

 

Draco vypadal, jako by se chystal každou chvíli omdlít a jen naléhavá potřeba něco udělat ho držela při vědomí.

 

„Prosím,“ žadonil. „Musíte znát nějaké kouzlo! Má v sobě uvnitř stovky... stovky  kleteb, které jsou spojené s jeho magií! A všechny jsou příšerné!“

 

Najednou sebou Harry škubl a něco křuplo. Jeho ruka, která dosud bezvládně visela ve vzduchu, se stočila do bizarního úhlu.

„To je Kostidrtící kletba,“ řekl Ron a otřásl se. „Někdo se mě jí pokusil proklít, ale díky Merlinovi narazila do Harryho štítu.“

 

„Prosím!“ Draco popadl Brumbála za hábit. „Všechny ty příšerné kletby jsou provázané s Harryho magií a zabíjí ho! Nemůže se jim bránit! Musíte z něho dostat jeho magii!“

 

„Ale to potom už nebude kouzelník,“ řekl Pastorek a díval se podezíravě na Draca.

 

„Ale on jinak zemře!“ vykřiknul Draco. „Je tam i Avada Kedavra, Cruciatus... a Merlin ví, kolik jich tam je... a taky různé leptající a řezné kletby!“

 

„Dobré nebe!“ zalapal Ron po dechu. „To ten štít...“

 

Všichni se na něho podívali. „Je to jen domněnka,“ řekl váhavě, „ale... vypadá to jako... jako když jeho štít do sebe vstřebal všechna kouzla... všechna kouzla, která nás ohrožovala... on je do sebe natáhl, a teď...“

 

„Ach,“ madam Pomfreyová se chytla za srdce. „Ach, chudák kluk,“ zašeptala. Lékouzelníci tam jen bezmocně stáli.

„Musí přeci existovat nějaké kouzlo,“ prosil Draco. „Nemůžete ho nechat takhle zemřít! Vytáhněte jeho magii ven a vyčistěte ji! Později mu ji vrátíte. Tohle je příliš strašná smrt... v každém okamžiku může Potterem proběhnout Avada Kedavra... nevím co je horší, zemřít hned, nebo na ni čekat v tomto stavu...“ zavrtěl zoufale hlavou.

Brumbál a Pastorek se na sebe podívali.

 

„Je tady jisté kouzlo,“ připustil Pastorek. „Někdy jsme ho používali na vězních. Ale nikdy jsme magii zpátky nevraceli, jen jsme ji rozptýlili.“

 

„A pamatujete si to kouzlo? Dělal jste ho někdy?“ zeptala se Hermiona.

 

Pastorek přikývl. „To kouzlo ale není tak úplně oficiální...“ začal.

 

„A koho to, kurva, zajímá?“ vyštěkl Ron. „Jdeme na to!“

 

„Ale co když nebudeme schopni dostat jeho magii zpět?“

 

Harry otevřel oči a zalapal po dechu. Potom se začal dusit a nezraněnou rukou se chytil za hrdlo, ale nepomohlo to.

 

„Škrtící kletba,“ konstatoval tiše Pastorek.

 

Bylo hrozné se na to dívat. Finite Incantatem nepomohlo a Harry se jim dusil před očima.


„Udělej to,“ vyštěkl Snape. Naklonil se nad Harryho tvář a podíval se mu do hrůzou rozšířených očí.

 

„Harry, chystáme se odstranit tvou magii. Nenechám tě zemřít,“ řekl prudce.

 

S hrozivým zabubláním kouzlo skončilo a Harry se ztěžka nadechl. Přikývl. „Buď mě zabijte, nebo to udělejte,“ řekl ztěžka z pohmožděného hrdla a chytil Severuse za ruku. „Prosím,“ zasténal.


Severus přikývl a podíval se na ostatní. „Uděláme to.“

 

„Potřebujeme nějakou schránku na jeho magii,“ řekl Albus.

„Bude potřeba hodně velká, má jí hodně,“ připomněl rychle Draco.

 

„Pro něco dojdu,“ ozval se poprvé za tu dobu Neville a ještě než stihl Pastorek odříkat kouzlo, při kterém mu Brumbál dodával potřebnou sílu, objevila se tam obrovská nádoba.

 

„Co to k sakru je?“ zašeptal Ron Nevillovi.

 

„Bedna na kompostování. Vydržte chvíli. Jestli dovolíte, tak jí vyčistím a utěsním drenážní otvory.“

 

O chvíli později se tak stalo.

Mlčky stáli a pozorovali, jak z Harryho začal plynout proud jasně stříbrného světla s červenou svíjející se žilkou uvnitř a postupně naplňuje nádrž.

 

„Všechna tahle magie je jeho?“ zeptal se jeden z lékouzelníků. „On používal nějaké kouzlo, které znásobilo jeho moc?“


„Je to mág,“ řekl Ron hrdě.

 

„Byl,“ zavrtěl jiný ošetřovatel hlavou.

 

Všichni se otočili a upřeně se na něj podívali.

 

„Možná byste měl odejít pomáhat někomu jinému,“ řekla přísně Poppy.

 

„Budu se dívat. Nikdy jsem nic podobného ve svém životě neviděl.“

 

Neville se na něho úkosem podíval a napřáhl k němu ruku.

Muž zmizel.

„Pane na nebi, kam zmizel?“ zalapali ostatní lékouzelníci po dechu.

 

„Poslal jsem ho do Velké síně,“ řekl Neville bezstarostně. „Možná, že si tam vzpomene, že jeho poslání je pomáhat druhým lidem. Chcete se k němu připojit?“

 

„Chtěl bych zjistit, jestli můžu být v tuhle chvíli užitečný tady,“ řekl druhý tiše.

 

„Potom tedy zůstaňte,“ přikývnul Neville.

 

Brumbál se navzdory svému soustředění usmál.

 

Harry se díval na Severuse. „Je mrtvý,“ řekl namáhavě. „Stálo to za to.“

„Zvládnul jsi to. Jsem na tebe hrdý,“ řekl Severus tiše.

 

Pro Harryho, který se vznášel ve vzduchu, nebylo snadné se pohnout, ale otočil hlavu k Severusovi. Ten se k němu přiblížil, aby si Harry mohl opřít hlavu o jeho hruď. Zraněný muž si povzdychl.

 

„Je to pro tebe příliš bolestivé?“ zeptal se Severus.

 

„Neodcházej,“ přitiskl se k němu Harry. Bylo mu sotva rozumět, ale kvůli bolesti nemohl zavrtět hlavou.


Severus pochopil.


„Do prdele!“ zaklel Pastorek, když jedna z kleteb explodovala ve vzduchu v proudu magie, která se táhla z Harryho.

Harry zasténal, když ho prokletí zvedlo několik metrů do vzduchu a snažilo se jím mrštit o zem.

 

„Mám ho!“ řekla Hermiona a vyčarovala kouzlo odpružení, které ho udrželo nad zemí.

 

Severus se ho také snažil udržet, i když ne za každou cenu, bál se totiž, že by pevným stiskem mohl Harrymu ublížit ještě víc. Harryho zlomená ruka bezmocně visela ve vzduchu.

 

Severus na něj pohlédl, Harryho tvář byla bolestivě stažená.

 

„Pospěšte si!“ naléhal.

 

O pár minut později Pastorek vydechnul úlevou, když poslední nitky magie zmizely v kontejneru.

Neville ho přiklopil víkem.

„Draco,“ ozvala se Poppy, „byl byste tak laskav a šel to zkontrolovat?“ požádala zmijozela, do kterého mezitím nacpala čokoládu, aby doplnil vydanou energii.

 

Draco přikývl a znovu se dotkl Harryho břicha... byl na dotyk chladnější, i když popáleniny stále ještě žhnuly... a ponořil se do něj.

 

„Čisté,“ řekl o chvíli později.

 

Když si uvědomil, že se mu chce plakat, připadal si směšně. Potter se musel cítit hrozně, se vší tou zlou magií uvnitř, ale jeho jádro bylo... naprosto neuvěřitelné. I když nyní bylo prázdné. Tak strašně prázdné. Bylo to hrozné.

 

„Dobrá, pojďme ho vyléčit z toho nejhoršího a dostaňme ho do hradu,“ řekla Poppy radostně. „Alfricu?“ použila Poppy lékouzelníkovo křestní jméno. „Udělej ty popáleniny a já se postarám o řezné rány. Ruka může počkat.“

 

Oba se nad něj naklonili a začali odříkávat složitá zaklínadla.

 

Harry byl na pokraji vědomí. Snape stál na jedné straně jeho hlavy a Ron na té druhé.

 

„Za chvíli se budeš cítit lépe, kámo,“ říkal klidným hlasem Ron ve snaze Harryho povzbudit. „Pracují na tobě dva lékouzelníci! Dej jim půl hodiny a pak to půjdeme někam oslavit a zapít ohnivou whisky, nebo něčím jiným. Na co bys měl chuť?

 

„Na Se-veruse,“ zamumlal Harry.

 

Ron zčervenal. „Jo, dobře, tedy... to není tak úplně to, co jsem měl na mysli, ale je to dobrý nápad, máš pravdu, kámo! Doufám, že Madam Pomfreyová má v zásobě dost antikoncepčního lektvaru. Nepřekvapilo by mě, kdyby dnes na hradě začaly orgie. Tedy ne, že bys ho právě ty potřeboval, pochopitelně,“ blekotal a když si uvědomil, že tohle všechno řekl před Snapem, tak byl každým okamžikem červenější a červenější.

 

„Proč to nefunguje?“ šeptal Alfric Poppy.

 

Draco, který seděl na zemi, k nim vzhlédl. Měl sice už pěkně promrzlý zadek, ale byl příliš vyčerpaný na to, aby se zvednul. „Do prdele,“ zasténal a praštil se do čela.

 

Hermiona se na něho podívala. A potom jí to došlo. „Bože! Nemá žádnou magii.“

 

„To přeci víme,“ řekl Ron netrpělivě.

 

„Ne! Není tam nic, o co by se mohla léčebná kouzla opřít.“

Všichni se na sebe zmateně podívali.

 

Harry pohlédl na Severuse. „Stálo to za pokus,“ vysoukal ze sebe sotva slyšitelně chraplavým hlasem.

 

„Ještě jsme nezkusili všechno! Tak se ani neopovaž myslet na to, že bys to mohl vzdát, jasný?“ zavrčel na něho Severus.

 

„Dostaneme ho dovnitř do hradu,“ řekla Poppy rozhodně.

 

Hermiona nadnesla vzduchový polštář, na kterém Harry ležel.

Neville a Brumbál šli napřed s kontejnerem s Harryho magií, aby ho mohli bezpečně zapečetit. Shodli se na tom, že magické přemístění není ten nejlepší nápad.

Severus vůbec nevnímal, co se kolem děje, když se vydali nahoru.

 

Pastorek s nimi nešel. Jeho bystrozoři už shromáždili všechny Smrtijedy, zadrželi jim hůlky a nyní čekali na jeho pokyny. Nejvážněji zraněné Smrtijedy ošetřovali dva lékouzelníci, ale měl podezření, že ostatní lékouzelníky odvedli starší studenti a rodiče do Velké síně. Potřeboval někde Smrtijedy zajistit, ale nevěděl, jaká je situace na Ministerstvu, aby je poslal rovnou tam. Promluvil s několika ze svých lidí, když v tom zahlédl Hagrida.

 

Po krátkém rozhovoru s poloobrem už pro ně měli výborné místo ve staré chatrči na svahu. Hagrid měl v ohradě několik tvorů, kteří Smrtijedy rádi pohlídají. Okamžitě se vydal ke svým klecím, aby pro tento účel vybral některé ze svých divokých zvířat. Pastorek tam s nimi nechal několik bystrozorů a další čtyři šli s ním, stejně tak jako Arthur a Charlie Weasleyovi a Remus Lupin.


Harry byl přenesen do malé místnosti, sousedící s Velkou síní. Na žádost Poppy šel Alfric zkontrolovat další zraněné.

„Draco,“ zamumlal Harry.

 

Draco přistoupil blíž.

 

„Postarej se o ostatní,“ dostal ze sebe namáhavě. „Nemůžeš mi pomoct.“

 

»«

Jen nenápadně připomínám, že se blíží oslavy 75% a my budeme moc rádi, když se s námi této události aktivně zúčastníte a opět pošlete na mail sallome13@centrum.cz Vaše dílka.

»«

Pokračování snad ze 4 dny...

A než tady bude další kapitola, tak se můžete rozptýlit u desátého kola tipovací soutěže hadej-kdo-jsem

 

 

 

Poslední komentáře
20.12.2010 21:02:28: No to je hnusné. Chudák Harry. Nechcem aby umrel a aby Severus zostal sám :( Som tak rada, že nemusí...
08.03.2010 15:37:50: Já už chci další, já se strašně těším smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}!!!!!
08.03.2010 01:17:22: Tak jsem konečně u aktuální části! Já děsně nerada čtu něco rozepsaného, protože není kam nakouknout...
07.03.2010 23:13:44: Nikol - kapitola bude zítra... smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.