Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

30/A - Věci nejdou podle plánu

Doufám, že se Vám tato kapitola bude líbit tak jako ta předešlá a že nám po jejím přečtení necháte nějaký ten komentář, tak jako to minule udělala: Airiny, Ajka, Anfulka, Anna, Bellatrix Black Lastrang, Beruška, Dashad, Elza, Falkira, Hajmi, Jahavi, Janica, Jikita, K.Brauwn, Kolbmi, Lady Slashet, Lily, MIREK, Nade, Nadin, Nerla, Nikol, Peťan, Profesor, Saskya, Severina, Slimča, soraki, tefnut, Teressa, Tereznik, whampingwillow. Těm všem patří náš dík a těšíme se že opět nezůstanou stranou a napíšou nám pár řádků...

 

 

Ve chvíli, kdy se za nimi zabouchly dveře, otřásla se celá místnost.

 

„Panenko skákavá!“ křičel Dean přes celou místnost. „Vím, že máš sílu, ale mohl by ses krotit, brácho!“

 

Harry se úzkostlivě podíval na Nevilla, oba se současně natáhli a položili ruku na nejbližší zeď. Rozpoznat, co se děje, jim trvalo jen chvilku.

 

Černovlasý mladík šokovaně pohlédl na Nevilla.

 

Někdo se pokoušel zlomit ochranná kouzla hradu.

 

„Neville, přemísti se k Brumbálovi a zkontroluj, jestli už to ví. I když jsem si téměř jistý, že to ředitel pochopil. Potom se sem vrať a zajisti, aby se mladší studenti shromáždili na bezpečném místě. Předpokládám, že ti s tím pomůže McGonagallová. Zmobilizuj všechny sedmáky, kteří jsou ochotni se k nám v boji připojit. Jdu si pro svůj lektvar.“

 

Neville přikývl, naklonil se k Harrymu a krátce ho objal. Harry se mu podíval přes rameno a přelétl tváře lidí ve společenské místnosti. I když byla místnost plná studentů, tak Rona ani Hermionu mezi nimi nenašel.

 

Ke svému zoufalství si uvědomil, že bude velmi těžké je všechny dostat do bezpečí.

 

Odtáhl se od Nevilla a přemístil se k Severusovi.

 

Jeho milenec právě otvíral skříňku, ve které měli uschovaný lektvar.

 

Beze slov se obrátil za zvukem a viditelně se mu ulevilo, když zjistil, že je to Harry a že se nedívá tváří v tvář Smrtijedům, kteří prolomili ochranná kouzla Bradavic.

 

Harry se mu vrhnul do náručí. Pevně se k němu přitiskl a všemi smysly vnímal sílu, vroucnost objetí i vůni Severusova těla.

 

„Takže takhle to je?“ zeptal se Harry. „Mysleli jsme si, že nás chtějí rozptýlit tím, že zaútočí na Hermioniny rodiče, ale tys mu přitom ještě ani nedal jejich adresu… Voldemort tě určitě podezřívá. Nemůžeš za ním jít.“

 

„Nepůjdu,“ řekl Severus pevně. „Dnes budu stát po tvém boku.“

 

„Bože!“ To byla ta nejlepší zpráva, co kdy Harry slyšel. Stisknul Severuse ještě pevněji.

 

Severus se odtáhl a položil mu ruce na ramena. „Soustřeď se jenom na Voldemorta. Nemysli na nic jiného. Nenech se rozptýlit tím, když bude někdo zraněn. Vybuduj si ten nejsilnější štít. Lektvar tě ochrání. Jen zabij toho parchanta a zbytek nech na ostatních,“ řekl ostře.

 

Harry mlčky přikývl.

 

Severus uchopil do dlaní jeho tvář a vášnivě ho políbil, pečlivě se svými zuby, rty i jazykem věnoval jeho ústům.

 

V krbu se rozhořel oheň.

 

„Severusi! Je u tebe Harry?“ ptal se Brumbál naléhavě.

 

Severus se odtáhl, vzal Harryho za ruku a vedl ho ke krbu.

„Pojďte oba ke mně, shromáždil jsem už Řád,“ řekl Albus.

 

„Malý okamžik,“ požádal Severus.

 

Albus přikývl a zmizel.

 

K Harryho překvapení šel Severus ke dveřím, sundal z věšáku svůj hábit a podal mu ho. „Venku je pořádná zima,“ řekl pragmaticky.

 

Mladík vděčně přikývl. Když se zachumlal do Severusova pláště a mohl cítit jeho vůni, měl pocit, jako by byl stále v jeho objetí. Bylo to tak příjemné.

 

„Také potřebuješ něco na sebe,“ řekl.

Severus zmizel v ložnici a vrátil se se sytě zeleným vlněným hábitem

Harry zvedl obočí.

„Dala mi ho Minerva před několika lety k Vánocům. Myslela si, že by mě mohla přesvědčit, abych změnil barvu šatníku. Nikdy jsem ho neměl na sobě.“

 

Harry se usmál.

 

„Severusi…“ zadrhl se mu hlas.

 

Severus se zarazil a podíval se mu do očí.

 

„Já vím,“ řekl mu tiše. „Můžeš mi to dokázat večer v posteli, tak, jako já to dokážu tobě.“

 

Harry přikývl a jeho srdce zjihlo. Nikdy nemluvili o svých citech, dávali si to najevo jen prostřednictvím dotyků a skutky.

 

Někdo zabušil na dveře. Harry viděl přes kouzelné zrcadlo Draca.

 

„Jdi napřed,“ řekl Severus Harrymu. „Za chvíli se k tobě přidám.“

 

Harry vkročil do krbu.

Albusova kancelář byla plná lidí. Nebyla žádná naděje, že by se mu podařilo proklestit si mezi nimi cestu. Vpředu zahlédl Billa Weasleyho, Rona, Freda a Georgeho, i jejich otce. Vedle nich stál Pastorek a další lidé z Řádu… Harry přes jejich hlavy neviděl dozadu a jeho příchodu si zatím nikdo nepovšiml.

 

Severus přišel jen o chvilku později a postavil se za Harryho. Bylo tam tak plno, že Harry cítil, jak se k němu Severus tiskne, aby udělal místo dalšímu, kdo projde letaxovou sítí. Severus mu položil ruce na boky, aby ho uklidnil a Harry se o něj na okamžik opřel.

 

Hluk byl takový, až z toho bolely uši. Když byli Harry se Severusem dalším příchozím popostrčeni dopředu, Bill Weasley se k nim otočil a zazubil se.

 

„Hej!“ vykřikl.

 

„Je tu Harry!“ zařval George.

 

Všichni začali tleskat.

 

To Harryho úzkost ještě zvýšilo.

 

Severus vycítil jeho napětí a znovu ho pohladil na boku.

 

„Pro Merlina, udělejte mu kousek místa,“ zařval někdo a on byl ve chvilce osvobozen. Lidé před ním se na sebe víc natlačili a Severus od něho ustoupil o krok zpět.

 

Hluk se však ani v nejmenším nezmírnil.

 

„Ticho!“ zařval Snape.

 

Skoro bylo cítit, jak se kolena jeho bývalých žáků rozklepala. Nastalo ticho.

 

„Děkuji vám,“ pronesl Snape ironicky. „Mohli byste laskavě všichni sklapnout, aby nás ředitel mohl informovat o nejnovějších...“ Jeden nebo dva lidé se ho pokusili přerušit. Snape se odmlčel a se zlověstným výrazem si vyčkal na klid. Provinilci okamžitě zmlkli. „Pan Potter si musí vzít lektvar, jehož načasování je velmi důležité.“ Cítil, že všichni zpozorněli. Napětí by se dalo krájet. „Řediteli, jaká je situace?“

 

Brumbál vstal a jeho tvář byla popelavá. „Ochrany hradu jsou pod palbou...“ Místností se rozlehl stísněný šepot, který však rychle utichl. „Zatím odolávají. Ale nemám tušení, co bude dál. Tohle je to, čemu čelíme.“

 

Nasměroval na zeď slídivé kukátko a na prázdném místě mezi portréty bývalých ředitelů se promítl obraz.

 

Je to jako film v kině, ale bez zvuku, pomyslel si Harry. V místnosti se ozvaly výkřiky hrůzy.

 

U obvykle neviditelné bariéry, která ohraničovala školní pozemky, stály stovky Smrtijedů a metaly před sebe jednu kletbu za druhou. Kletby dopadaly na ochrany hradu a gejzíry odražených barevných jisker osvětlovaly v temné noci jejich hrůzostrašně vypadající masky.

 

Strach a vířící adrenalin byl v místnosti téměř hmatatelný.

 

„Jak dlouho můžou tohle ochranná kouzla vydržet?“ zeptal se někdo.

 

„My jsme je posílili,“ odpověděl Harry.

 

Ostatní se na něho podívali.

 

„Neville a já,“ vysvětlil Harry. „Jsou velmi silné, ale jsme v obležení. Nevidím žádný smysl v tom, na něco čekat. Každým dnem tady budeme ztrácet síly.“

 

„Ale oni to jistě brzy vzdají,“ řekl někdo z tlačenice. „A my tady máme dostatečné zásoby potravin a můžeme letaxem...“

 

„Musíme odpojit letaxovou síť tak rychle, jak jen je to bude možné,“ řekl Severus tiše. „Budou se snažit dostat se sem i tudy. Jakmile by se dostali dovnitř a vzali by si nějaké děti jako rukojmí, to by byl konec.“


„Ale my nejsme připraveni s nimi bojovat,“ řekla Molly. „A Harry je příliš mladý...“

 

Brumbál ji přerušil. „Na válku není nikdy ta správná chvíle, Molly. Stratégové, jaké jsou vaše rady?“

 

V místnosti se rozhostilo ticho, jen výjevy na zdi ukazovaly němý obraz toho, co se děje venku.

 

„Hestie,“ vyzval ji Albus.

 

Hestie Jonesová vstala. „Naše plány ještě nejsou úplně hotové,“ řekla roztřeseným hlasem. „Pokud bychom je dokázali udržet venku několik týdnů... nebo dnů...“ očima vyhledala své kolegy, se kterými sestavovala plány obrany. „Během té doby...“

 

„Myslím si, že ne,“ ozval se Neville rozpačitě. „Tedy pokud mluvíte o vytvoření většího množství lektvaru, tak, aby byl pro každého. I kdyby se mi podařilo nějakým zázrakem přimět květiny, aby opět vykvetly, což se mi zatím nedaří, tak vaření samotného lektvaru je velmi zdlouhavý proces.“

 

 „Pan Longbottom má pravdu,“ ozval se Severus, když viděl pochybnosti v tvářích lidí, kteří odmítali uvěřit slovům tak mladého muže. „Jeho pomoc slečně Grangerové a panu Malfoyovi při vaření posilovacího lektvaru byla neocenitelná. V každém případě máme posilovací lektvar v dostatečném množství pro pana Pottera.“

 

„Ronalde Weasley, prosím,“ vyzval ho Brumbál a Hestie se posadila.

 

Ron se nervózně postavil. Když promluvil, třásl se mu hlas. Podíval se ustrašeně na Harryho. „Myslím si, že by bylo velkou chybou oddalovat útok. Jak už řekl Harry, každý den budeme tady uvnitř slabší a vystrašenější. Historie nám dokázala, že to není dobrý tah. Stejně dřív nebo později najdou způsob, jak se dostat dovnitř. Otázkou ale je, na čí straně je Ministerstvo. Myslím si, že se Popletal právě přidal k Voldemortovi.“

 

„Kingsley? Myslíš si, že je tento odhad správný?“ zeptal se Brumbál.

 

„Bohužel ano. Je tam sice skupina bystrozorů, kteří nám jsou věrní, ale ostatní se budou moct přetrhnout, aby mohli následovat Voldemorta.“

 

„Severusi?“ vyzval ho Albus.

 

Harry sklopil oči. Věděl, co Severus musí říct. Doufal, že to bude pro něho snazší, když se na něj nebude dívat.

 

„Je mi líto, že nemáme víc lektvaru, ale věřím, že pro pana Pottera je to velká příležitost. Je čas, aby šel a ukončil to jednou provždy. On ví, co musí udělat. Jak sám opakovaně prohlásil, jeho úkolem je zabít Voldemorta. Ostatní je na nás.“

 

Po tomto prohlášení se ozvaly protesty. Molly se rozplakala a opakovala sotva slyšitelně stále dokola... „Je to ještě dítě.“ 


„To tedy není,“ řekl Snape hlasitě. Harrymu se sevřelo hrdlo. „A nejen, že už není dítě.“

Severus to řekl takovým tónem, že to Harryho přimělo, aby se na něho podíval. Vyhledal jeho pohled a kývl.

„On je také mág. Nejmocnější kouzelník na této planetě.“

Nechal svá slova doznít.

 

„Voldemort si myslí, že má všechny trumfy na své straně – moment překvapení, moc, oporu svých věrných. Ale Harry má pro něho také překvapení a my toho musíme využít. Voldemort ani Smrtijedi nemají ponětí, čemu budou čelit. Pokud bychom přistoupili na obléhání... pak by se pan Potter jistě pokusil o něco nebelvírsky hrdinského a výhoda by byla pryč.“

Kolem se ozvalo několik pobouřených výkřiků, ale Harry se jen lehce usmál.

„Voldemort jistě očekává, že se necháme obléhat. Bojím se toho, aby ve snaze přinutit nás se vzdát, nepřivedl k bránám hradu rodiče nebo bratry a sestry našich studentů a nezačal je zabíjet tady přímo před školou. To by spoustu lidí mohlo zlomit. Krom toho i tady na škole má své sympatizanty a to nejen v řadách mých zmijozelů. A co budete dělat s nimi? Je na čase, aby ho Harry zabil, on to může udělat. A udělá to,“ řekl přesvědčivě Severus.

 

Harrymu se zrychlil tep. Severus věří, že to dokáže.

 

„A co když... selže?“ řekl někdo roztřeseně.

 

„Pak budeme pokračovat v boji,“ rázně povstal Ron. „My. Vždycky jste všichni spoléhali na Harryho. Ale já nevěřím v osud, nebo ve věštění. Věřím Harrymu, protože je silný a odvážný. Ale když padne – samozřejmě nevěřím, že se to stane, kámo,“ řekl a kývl na svého přítele, „potom budeme muset popadnout osud do vlastních rukou. Protože já se nenechám ovládat tím vraždícím bastardem. Jenom takovej zasranej hajzl jako je on, může zaútočit na školu!“

 

Ronova řeč všem udeřila na jejich citlivou strunu, i jeho matce, která řekla: „Rone! Jak to mluvíš!?“ Tím naprosto odbourala veškeré napětí a všichni se začali smát.


Harry byl ohromen a byl na svého přítele hrdý. Teď, když tady zaznělo, že budou v boji pokračovat i kdyby zemřel, cítil se pod menším tlakem.

 

„Jak budeme postupovat?“ zeptala se Tonksová.

 

„Jsou jich stovky a nás je jenom hrstka,“ zasténal Mundungus Fletcher.

„Můžeme počítat ještě s někým? Co Charlie? Nebo Remus?“ zeptal se Bill.

 

„Jsou to skvělí chlapi, ale se dvěma lidmi navíc si moc nepomůžeme,“ poznamenal někdo.

 

„A co rodiče?“ vstoupila do toho poprvé Hermiona.

 

„Co máte na mysli, slečno Grangerová?“ zeptal se Brumbál.

 

„Myslím si, že většina rodičů by nechtěla stát stranou, zatímco jsou jejich děti cílem útoku. Nemyslíte si snad, že by nám přišli pomoct?“

 

„Jsem si jist, že máš pravdu, Hermiono, ale Snape řekl, že bychom měli co nejrychleji uzavřít letaxovou síť,“ řekl Fred vlídně.

 

„No, já předpokládám, že bitva bude venku, nikoliv uvnitř.“

 

Všichni se po ní zvědavě podívali.

 

„Máme čas na to kontaktovat všechny rodiče?“ ozvala se McGonagallová, která dorazila jen několik minut po profesorce Prýtové. Ředitel havraspárské koleje profesor Kratiknot se zatím neobjevil. Harry předpokládal, že Snape předal vedení své koleje Dracovi. Jak se asi s tím vším Draco vypořádá? Bude riskovat? A co Pansy Parkinsonová a ostatní sedmáci ze Zmijozelu?

 

„Můžeme udělat řetěz,“ navrhla Hermiona. A když viděla, že jí ostatní nerozumí, dodala: „na mudlovských školách se to někdy dělalo. Dáme vědět pěti rodičům a požádáme každého z nich, aby  předali zprávu dalším pěti, a ti dalším, a tak dále a tak dál...“


„Ale jak zajistíme, že nebudeme kontaktovat i ty, co podporují Voldemorta?“ zeptal se někdo.

„Věřte, že toho se opravdu obávat nemusíte,“ řekl Snape temně. „Zvlášť, když vezmeme v úvahu, že už jsou tady.“

 

„Útočí na své vlastní děti?“ vyjekla Molly šokovaně.

 

„Je pravděpodobné, že jejich děti mají nějaké zvláštní instrukce,“ řekl Snape tiše. „Požádal jsem Draca Malfoye, aby odvedl ty, kteří nejsou příliš důvěryhodní, na bezpečné místo.“

 

Nápad požádat o pomoc rodiče byl schválen a první kontakty byly navázány. Rodiče byli požádáni, aby se dostavili do pětačtyřiceti minut. Brumbál mezitím našel za ochrannými bariérami bezpečné místo, kam by se mohli přemístit. 

 

Podíval se na Harryho a pak se obrátil na Severuse.

 

„Profesore Snape,“ oslovil ho formálně. „Myslím, že teď by bylo nejlepší, kdybyste pomohl Harrymu s nějakou relaxační technikou, než mu dáte jeho lektvar. Chtěl byste na to použít můj obývací pokoj?“ Za chvíli už byli Harry a Severus sami.

Harry si nebyl jistý, jestli to byl až tak dobrý nápad.

 

Bylo toho tolik, co Severusovi chtěl říct, a co nedokázal vyjádřit slovy. Tak strašně se toužil Severuse dotýkat a ukázat mu jak moc ho potřebuje, ale na to nebylo dost času.

 

„Rozumím ti,“ řekl Severus, přestože Harry nic neřekl. „Nechápu, proč si Albus myslí, že nejlíp rozumí tomu, co je dobré pro ostatní.“

 

Harry se usmál, potěšilo ho, že nebyl sám, kdo se potýkal se stejnými pocity.

 

To vědomí mezi nimi zbouralo pomyslnou bariéru a Harry se mu vrhl do náruče. Severus se posadil na pohovku, Harry si mu obkročmo sedl na klín, objal ho a položil si hlavu na jeho rameno.

 

Takto poklidně a beze slova tam seděli dobrých deset minut.

 

Nakonec se Harry napřímil.

 

„Nějaké rady?“

 

„Nic, co bys nevěděl. Zaměř se jen na to, abys ho zabil. O všechno další se postarají ostatní.“

 

Harry přikývl.

 

»«

A než tady bude zbytek kapitoly, tak se můžete rozptýlit u dalšího kola tipovací soutěže   hádej-kdo-jsem



 

Poslední komentáře
08.03.2010 00:30:00: Držímpalce, držímpalce, držímpalce... ale ty relaxační techniky nebo i Ronův projev nemají chybu!...
27.02.2010 12:05:01: No tak holky, kdy bude další pokráčko? My co se v práci nudíme bychom to uvítaly...... a Niki Sáblík...
26.02.2010 20:07:21: ...dlouho mi trvalo než jsem měl možnost dostat se k internetu.... ...pakj jsem zase měl potíže s p...
25.02.2010 20:22:42: Tedy relativně poklidná idylka se nám hodně velkým obratem změnila na pěkný drasťák. Voldemort se ko...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.