Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

29/A - Vzájemné poznávání

Děkuji všem, co se činíte a komentujete pod kapitolami. Následující kousek je pro Vás: Hajmi, Jikita , Tereznik, Jahavi, Soraki, Anfulka, Slimča, Nadin, Severina, Leňule, katie11, Slimča, Saskya, Zulík, Lady Slashet, Nade, Anfulka, Elza, Aduska, Airiny, Gleti, MIREK, Teressa, Nerla, Ajka.

Tedy Vás ale je... to je tak prima... netušíte, jak velkou nám tím dodáváte chuť do další práce. Bez Vás a Vašich milých slov by naše úsilí nemělo smysl…

                Jste báječní…

»«  

 

„Ty jsi ještě tady?“ řekl Draco, když si ještě téhož dne večer přisedl k Hermioně v setmělé knihovně.

 

„Kde jinde bych asi tak měla být?“ zeptala se.

 

„Myslel jsem si, že tě vyloučili,“ řekl pobaveně.

 

Hermiona zvedla tázavě obočí.

 

„Otec mi řekl, že prý se o to Severus zasadí. Za to, že sis přivlastnila cizí práci.“

 

Zmijozel si dívku zaujatě prohlížel. Ještě před několika měsíci by dal nevím co, kdyby se to opravdu stalo! Teď, když znal její povahu a charakter, tak už otcova slova nebral jako bernou minci.

 

„Po té, co jsme se setkali s Leonardem Dimblethwaitem a ukázalo se, že jsem nelhala, byl profesor Snape naprosto spokojený,“ řekla Hermiona upjatě.

 

Draco se na ni ostře podíval. „Grangerová, chceš mi namluvit, že ti zveřejnili článek  v časopise?“

 

„Přesně tak.“

 

„Co to bylo za plátek?“

 

„Slyšel jsi někdy o měsíčníku Praktické lektvary?“

 

Draco se sehnul ke své tašce a hodil na stůl nejnovější vydání. „Mám předplatné.“

 

Hermioně se pobaveně rozšířily oči. „Chceš hádat?“

 

Draco se rozvalil na židli a se zájmem si čarodějku prohlížel. Napadlo ho, že jí ten šibalský pohled, který na něho upírala, strašně sluší.

 

„Ale zúžíme vyhledávání. Který to byl měsíc?“

 

Hermiona se zamyslela. „To je fér - srpen.“

Draco vstal a došel do sekce s periodiky, našel příslušný časopis a hned v něm začal listovat.

 

„Dopis, nebo článek?“ zeptal se.

 

„Článek,“ potvrdila Hermiona. „Tak teď máš odpověď prakticky na dosah.“

 

Draco dál otáčel stránkami. „Předpokládám, že jsi nevystupovala pod Snapeovým jménem, to by na to přišel okamžitě.“

 

„Jistě. Umíš si něco takového vůbec představit?“ zubila se na něho Hermiona.

 

Dracovi se zachvěly rty ve vítězném úsměvu.

 

„Profesorka Matthilde Heidleburgová a její omlazovací balzám?“

 

„No dovol! Jako kdybych já měla zájem o nějaké kosmetické výrobky! Překvapuje mě, že tam takovéto druhy článků vůbec uveřejňují.“

 

„Přitahuje jim to ženské čtenáře.“

 

„To je tak sexistický. Vsadím se s tebou, že ty používáš víc kosmetiky, než já vůbec vlastním,“ prohlížela si Hermiona jeho bezvadnou kůži a jemné, dokonalé vlasy.

 

„Většina lidí to nevnímá negativně,“ řekl Draco chladně.

 

„Ty jsi vážně hrozně marnivý!“ odsekla mu Hermiona se smíchem.

 

„Není to pro nic za nic,“ pronesl Draco. Náhle přestal listovat. „Ne! To snad ne... do háje! Dokonce sis nechala své iniciály! Předpokládám, že jsi Herbert Greystoke?“ Strojeně se jí přes stůl uklonil.

 

„Uhodl jsi. Co si o mém článku myslíš?“

 

„Musím uznat že to není špatné – boduješ Grangerová,“ řekl Draco a rozhodl se, že se nebude zmiňovat o tom, že strávil doma několik hodin vařením jednoho z lektvarů, který tam popsala. „A nenapadlo tě zkusit...“

 

Další půl hodinku o tom intenzivně diskutovali, než se posunuli dál.

 

„Co tady chtěl tvůj otec?“ zeptala se Hermiona.

 

Draco se na ni podíval. „Chtěl si promluvit o mé budoucnosti. Mám otestovat a vědecky dokázat, že mudlorození jsou méněcenní.“

 

Hermiona zatajila dech. „Tys mu neřekl, že už jsi ten výzkum dělal?“

 

„Nemyslím si, že by ho ty výsledky potěšily,“ mumlal si Draco pod vousy.

„Řekneš mi, cos objevil zajímavého?“ ptala se ho se zájmem Nebelvírka.

 

Objevil jsem pěkný prsa a hedvábnou pleť, pomyslel si Draco, ale nahlas řekl: „Vědecký průzkum jen s tuctem expertíz se stěží dá považovat za kompletní.“

 

„To je pravda.“ řekla Hermiona, opřela se a rychle dodala, „Předpokládám, že přesně tohle jsi řekl svému otci?“

 

„Řekl jsem mu, že studie bude trvat několik let. A že bez kvalitního výzkumu by výsledky neměly žádnou váhu ve vědecké komunitě, ani mimo ni.“

 

„To bylo od tebe prozíravé! Jak to vzal?“

 

„Byl by rád, kdybych své první výsledky předal Temnému pánovi jako důkaz mého... dobrého úmyslu. Myslí si, že široká veřejnost o platnosti podobného výzkumu stejně nerozhoduje.“

 

„Ach, Draco! Co jsi mu na to řekl?“

 

„Řekl jsem mu, že jsem ten výzkum nedělal kvůli dobrému úmyslu a když už mám tu čest a mohu být léčitelem, tak nemám v úmyslu ničit jméno Malfoyů tím, že se budu chovat jako šarlatán.“

 

Hermiona si přitiskla ruce na ústa a oči se jí rozšířily úžasem. Byla velmi dobrý posluchač, ne jako Pansy, která mu vždy neustále skákala do řeči, nebo Greg a Vince, kteří nechápali souvislosti, aniž by jim musel každou druhou větu vysvětlit.

 

Hermiona se naklonila přes stůl a uchopila jeho obličej do dlaní. Její prsty byly malé a jemné, ale přesto se zdálo, že ten dotek přivodil Dracovi husí kůži. Otočila mu hlavou na obě strany. Nemohla uvěřit, že si to nechal líbit.

 

Pustila ho a znovu se pohodlně opřela.

 

„Kde jsou modřiny, které ti udělal?“ zeptala se tiše.

 

„O čem to mluvíš?“

 

„No, nezdá se, že by tě zbil... pokud sis to sám nevyléčil... a můžeš to vůbec udělat?“ zeptala se.

 

„Nevím,“ odpověděl překvapeně.“ To je další věc, kterou musí probádat. „Samozřejmě, že mě neuhodil.“

 

„Jak to, že samozřejmě? Když mlátí domácí skřítky...“

 

„Řekl bych, že je to tím, že můj otec přece jen vidí nějaký ten nepatrný rozdíl mezi domácím skřítkem a svým jediným dědicem,“ řekl bohorovně.

 

„Přestaň se naparovat,“ odsekla mu Hermiona. „Pokud je schopen vztáhnout ruku na domácího skřítka, je víc než pravděpodobné, že mu násilí obecně není cizí.“

 

„Grangerová, on je čaroděj. Kouzelníci své děti trestají nějakou kletbou.“

 

„Ráda bych se o tom dozvěděla víc, ale teď mě hlavně zajímá, jestli ti nějak ublížil,“ řekla tiše.

„Nejsem zraněný,“ odvětil chladně.

 

Hermiona se na něho podívala. „Když to říkáš,“ prohlásila nakonec.

 

„Merline, ty jsi ale neodbytná,“ odfrkl si Draco. „Myslím, že respektoval mé postavení léčitele. To ovšem bylo před tím, než mi řekl, že mi našel jiného léčitele, který mě povede. Takového, který mi poskytne dobrý příklad, takového, který odmítá léčit mudlorozené a motáky.“

 

Dracův hlas zněl chladně.

 

„A jak to cítíš ty?“ zeptala se Hermiona. Pomyslela si, že Draco, kterého znala dřív, by se takové nabídce nebránil.

 

„Jako promarněnou šanci?“

 

„Takže chceš opravdu zjistit, že je mezi mudlorozenými a čistokrevnými kouzelníky nějaký rozdíl?“ řekla Hermiona a snažila se udržet svůj hlas pod kontrolou.

 

„Ano.“

 

Hermioně se jen těžko podařilo skrýt zklamání.

„A taky to, jak moc se kouzelníci liší od kouzelnic, od kentaurů, obrů...“

 

Hermiona po něm hodila stočeným pergamenem. „Bastarde.“

 

„Můžu tě ujistit, že to opravdu nejsem,“ zazubil se.“

„To by mohlo být opravdu zajímavé,“ Hermiona se naklonila dopředu a podepřela si bradu dlaní.

 

„Jistě. Nevím odkud začít, ale mám v plánu udělat nějaký průzkum.“

 

„Pokud bys potřeboval pomocnou ruku...“

 

Draco se na ni pozorně podíval. „Vzhledem k tomu, jak málo je tady léčitelů,“ řekl.

 

„To je pravda, a nejen tady. Jsi opravdu výjimečný...“  

 

„Děkuji ti...“

 

„Uklidni se, to bylo konstatování, ne kompliment. Co takhle začít ve vědecké knihovně Svatého Munga? A samozřejmě i na Ministerstvu...“

 

„Proč na Ministerstvu?“ zamračil se Draco.

 

„No, protože tam mají odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, ale o něm pravděpodobně víš už z doby, kdy ses snažil nechat zabít Klofana,“ zamračila se na něho. „Jakékoliv informace o jejich magii určitě putují do místní knihovny, takže pokud tam něco najdeme, můžeme si opatřit kopii. Mohla bych tam jít a zařídit to, nepochybně budu míň nápadná než ty, chodím do jejich knihovny dost často a jsou už zvyklí, že mě zajímá všechno možné.“

 

„Předpokládám, že si asi nemůžeš půjčit nějaké knihy domů?“ přemítal Draco. Hermiona byla potěšena, že její návrh okamžitě nezamítl.

 

„Ne, ale mám roční předplatné, které mi umožňuje kopírovat dle libosti.“

 

„Pak tedy přijímám vaši nabídku, slečno Grangerová,“ ušklíbl se Draco.

 

„To je od vás nesmírně laskavé,“ zanotovala medově.

 

Hermiona si začala číst ve své knize a Draco vzal brk a cosi psal na dlouhý svitek pergamenu.

 

„Draco? Co řekneš svému otci? Kvůli tomu léčiteli, kterého ti chce opatřit?“

 

„Chtěl, abych odešel z Bradavic, ale Brumbál ho přesvědčil, že když jsem takový kousek od dokončení studia, tak bude lepší, když zůstanu a složím OVCE. Takže jsem získal trochu času na přemýšlení. Doufám, že až vyjdu z Bradavic, tak...“ pokrčil rameny.

 

Hermiona pochopila, že Draco doufá, že všechno bude jinak. Harry říkal, že tou dobou už by mělo být po všem. Bylo podivné myslet na budoucí život bez pomyslného Damoklova meče nad hlavou. Ale Hermiona doposud neměla důvod Harrymu slovu nevěřit.   


„Tvůj otec tě opravdu chtěl vzít ze školy? Chci říct, proč by to dělal, když ti tady zbývá už jen několik měsíců?“

 

Draco se rozhlédl, aby zkontroloval, jestli je nikdo neposlouchá. „Já nevím. Je to nečekané rozhodnutí, co? Chci říct, že si vždycky dokazoval že má nade mnou moc, ale na druhou stranu vždy zdůrazňoval, abych tvrdě dřel, a měl ty nejlepší známky a podobné řečičky.“

Hermiona se také ohlédla. „Nemyslíš, že... nemyslíš si, že tě tvůj otec chce dostat do bezpečí před útokem na Bradavice?“

 

„Kdyby se chystali zaútočit, tak si myslím, že by spíš uvítal, abych zůstal tady a pomohl jim zevnitř,“ řekl zamyšleně Draco.

 

Hermiona nevěděla, co na to říct. Samozřejmě v tom viděla logiku, ale že by se Lucius Malfoy vůbec nestaral o život svého vlastního syna?

 

Z druhé strany místnosti k nim dolehl nějaký rozruch. Hermiona vzhlédla a viděla, že přišla Pansy Parkinsonová a Theodore Nott. On měl povolenou kravatu a košili povytaženou z kalhot, a Pansy měla sukni překroucenou v pase. Vypadalo to, že ji měla ještě před chvílí vyhrnutou. Vlastně několikrát.

 

Draco si povzdechl, odstrčil knihu co měl před sebou, takže teď ležela mezi nimi.

 

„Má hezké nohy,“ poznamenala Hermiona.

 

Draco zavrčel.

 

„Copak si myslíš, že ne?“ zeptala se Hermiona překvapeně.

 

„To jistě,“ řekl Draco, aniž by zvedl hlavu.

 

„Žárlíš na Notta?“ zeptala se zaskočeně.

 

Draco si odfrkl. „Ne, Grangerová.“

 

„Jsi si jistý?“

 

Vzhlédl. „Kdybych ji chtěl, tak je tady rychleji než blesk.“

 

„To jistě,“ ušklíbla se Hermiona.

 

Draco si povzdychl. „Pansy!“ zvolal.

 

Paní Pinceová byla dnes večer pryč a jediný, kdo pozvedl hlavu nad tímto porušením tabu mlčení, byli mladší studenti, kteří něco takového ještě v knihovně nezažili.

 

Pansy procházela přes místnost a při každém kroku vrtěla boky.

 

„Co tady děláš s ní, Draco?“ ušklíbla se a opřela se o stůl zády k Hermioně. Jedno stehno si položila na okraj stolu, takže se Draco octl mezi jejíma nohama.

 

Hermiona nevěřícně zamrkala. Tak teď jí musí být vidět až na spoďáry.


„Pracujeme na společném projektu,“ řekl jí krátce Draco a ukázal na knihu uprostřed stolu. „Proto ji Snape dnes ráno odvedl.“

 

Pansy se ohlédla na Hermionu a neupřímně se na ni usmála. Druhé vysvětlení se jí zdálo ještě neuvěřitelnější, než to první. „Chceš?“ obrátila se zpět k Dracovi a třela se kolenem o vnitřní stranu jeho stehna.

 

„Možná později,“ řekl Draco a svůdně při tom ztišil hlas.

 

„Hmmm,“ odvětila dívka. Sebrala ze stolu Dracův brk a pohladila ho jím přes rty.

 

„Ale teď vypadni,“ řekl Draco.

 

Zmijozelka se smíchem vstala. Lehce přejela brkem po Dracově tváři, potom ho hodila na stůl a podívala se na Hermionu. „Vsadím se, že jsi malá prudérní bestie.“ řekla se smíchem.

 

„Nikdy nevíš s kým máš tu čest,“ řekla Hermiona, vrazila nos zpět do své knihy a naprosto Pansy ignorovala.

 

Dívka si uhladila vlasy a s vlněním boků se loudala pryč.

„Já jsem ti to říkal,“ zabručel Draco.

 

„Viděl jsi její kalhotky?“ zeptala se Hermiona pobouřeně.

 

„Ne.“

 

„Ale...“

 

„Žádné na sobě neměla.“

 

Draco se rozesmál, když Hermiona pobouřeně vyprskla.

 

„K tak krátké sukni? To ti to strčila přímo před obličej? To nemá žádnou hrdost?“

 

„Ani v nejmenším,“ řekl Draco. „Ještě se z ní linul pach po Nottovi.“

 

„To je nechutný!“

 

„Tak teď už víš, proč mě nezajímají její nádherné nohy. Každý už mezi nimi někdy byl, včetně mě, když jsem byl ještě mladý a naivní.“

 

„A skočil jsi na všechno, co šlo kolem.“

 

„No, jak jsi sama řekla, Pansy má krásné nohy,“ řekl Draco. „A kdo by asi tak chtěl ve čtrnácti letech víc?“

 

„A teď už jsi náročnější?“

 

„A neměl bych být?“

 

Hermiona se zasmála.

„Je to smutné, že? Chci říct, taky mi chybí sex, ale abych se chovala jako tahle... coura,“ otřásla se.

 

Grangerové chybí sex...

 

Tato tak přirozeně pronesená věta nečekaně projela Dracovi přímo do slabin tak, jak se to promiskuitní flirtující Pansy nemohlo nikdy podařit. Najednou se mu vybavila Hermionina sametová kůže, ploché bříško a její dmoucí... silou vůle přetrhl chod svých myšlenek a zavrtěl se v křesle. Látka jeho kalhot mu při tom přejela přes citlivá varlata. Jaké by to asi bylo, kdyby ho tam pohladily její drobné prstíky...? Draco se opět snažil myslet na něco jiného, ale v tomto stavu to nebylo snadné. Pokoušel si vybavit Hermionina slova. O Pansy. To je ono. Jediná myšlenka na ni ho zbavila veškeré chuti.

 

„Provdají ji, jakmile dokončí školu,“ řekl Draco. „Chce si užít, dokud může.“

 

„Ona se nemůže svobodně rozhodnout?“ řekla Hermiona šokovaně.

„S jejími rodiči? Ani náhodou.“

 

„Ona s tebou nebyla zasnoubená od svého narození, nebo tak něco?“ ověřovala si Hermiona.

 

Draco si odfrkl. „Můj otec nemůže vystát toho jejího. Považuje ho za patolízala a vlezdoprdelku. Její rodiče jí domluvili sňatek s nějakým rumunským hrabětem, či co je vlastně zač.“

 

„Opravdu? A co si o tom myslí Pansy? Zřejmě není moc nadšená, když se dopředu snaží užít si s každým, kdo je k mání.“

 

„A ty by ses snad chtěla vdát za stoletého muže, se kterým jsi se setkala jen dvakrát a který ještě k tomu ani neumí anglicky?“

 

„To si děláš legraci?“

 

Draco potřásl hlavou.

 

Hermiona o tom chvíli uvažovala. Nedokázala si představit, že by pod tlakem svých rodičů musela udělat něco tak hrozného a být celý život připoutaná k nějakému cizinci.

 

„Chudinka,“ zašeptala.

 

„Já bych ji zas tak nelitoval,“ řekl Draco. „Bude dělat to, co umí nejlépe. Bude mít nádherný dům a spoustu milenců. A za rok či dva přisype něco starouškovi do vína...“

 

„Draco!“ smála se Hermiona.

 

„Vůbec by mě to nepřekvapilo,“ zazubil se na ni.

 

»«

 

V té době ve sklepení seděl Severus ve svém oblíbeném křesle. Harry mu seděl na klíně, nohy měl přehozené přes opěradlo křesla, hlavu položenou na Severusově hrudníku a cítil se neobyčejně dobře.

 

„Ještě štěstí, že jsi tak lehký,“ poznamenal Severus, „jinak už bych necítil nohy.“

 

„Mám vstát?“ zeptal se Harry, ale nepohnul se ani o píď.

 

Harry cítil na své tváři, jak se Severusova hruď zachvěla dunivým smíchem.

 

„To je v pořádku,“ pohladil Harryho paži a druhou rukou sáhl po sklence whisky, která  ležela na stolku vedle nich.

 

Harry zvednul hlavu a vzal Severusovi sklenku od úst. „Říkal jsem ti, ať si vezmeš svojí sklenici.“

Napil se, potom si ještě trochu usrknul a obrátil se k Severusovi, aby spojil jejich ústa v hlubokém polibku. Kousek se nadzvedl, aby mohl drink stéct Severusovi do úst.

 

Severus odpověděl na polibek a jazykem líně a beze spěchu setřel i tu poslední kapku jantarové tekutiny, která mu byla nabízena.

 

„Co mám s tebou dělat?“ zamumlal do Harryho úst, aniž by přerušil jejich polibek.

 

„Napadá mě spousta věcí,“ zaševelil Harry zpět a jeho mozek se přeměnil na kaši, zatímco jeho tělo bylo jako z oceli. Tedy některé jeho části zcela jistě.

 

„Musím opravit eseje,“ připomněl mu Severus. „Ředitel sice převzal mé ranní vyučování, ale musím ohodnotit práci, kterou jim zadal.“

 

Harry si povzdychl, věděl, že nemá cenu ho nikam tlačit. Krom toho nestál o žádnou rychlovku. Chtěl si Severuse užít, chtěl ho všude hladit a dráždit až k nepříčetnosti. Raději změnil téma, aby se odpoutal od myšlenek na to lákavé tělo pod sebou.


„Jak se ti líbili Hermioniny rodiče?“

 

Severus dál hladil Harryho po ruce. „Jsou to příjemní lidé a za daných okolností si zachovali sang-froid,“ odpověděl.

 

„Ty sis zase listoval ve slovníku,“ řekl Harry a podle toho, jak se pod jeho tváří pohnula látka na Severusově hrudi, poznal, že se usmál.

 

„A ty jsi ignorant,“ odsekl mu Severus. „Chladnou hlavu. Jednali klidně a rozvážně. A nemyslím si, že to bylo proto, že by si snad neuvědomovali vážnost situace.“

 

„Oni Hermionu moc podporují,“ souhlasil Harry. „A co Hermiona?“

 

„Je to zajímavá mladá dáma,“ připustil Severus.

 

Harry se na něho podíval. „Ty se zajímáš i o ženy?“ zeptal se překvapeně.

 

„Zajímám se jen o tebe,“ řekl Severus rázně, což Harrymu na tváři vyloudilo šťastný úsměv. „Obávám se však, že by se mi její přátelství mohlo zalíbit. Vidíš, co jsi se mnou provedl.“

 

Harry se upřímně zasmál. „Jsi nadšený z toho, že si můžeš promluvit s někým stejně chytrým, jako jsi ty sám, přiznej to! Zvlášť, když má také zájem o lektvary.“

 

„Slečna Grangerová přináší do tohoto oboru osvěžující a tak trochu výstřední styl,“ řekl Severus prostě. 

 

„A to se ti líbí,“ zasmál se Harry a víc se k němu přitulil.

 

„Je tu možnost, že tomu přijdu na chuť,“ řekl Severus opatrně a Harry se znovu zasmál.


„Vstáváme!“ přikázal Severus a zvedl se tak prudce z křesla, až se Harry překulil na podlahu.

 

„Hej! Co jsem řekl?“ Harry vstal a pohladil Severuse smířlivě po hrudi. Že by to škádlení opravdu přehnal?

 

„Jde o to, co jsi udělal,“ řekl Severus a po Harryho zmateném pohledu pokračoval, „moc jste se vrtěl, pane Pottere. A já nejsem imunní.“ Přitáhl si Harryho k sobě za zadek a dal mu tak pocítit své rostoucí vzrušení.

„Nejsi imunní proti vrtění,“ zasmál se Harry a přitiskl se k němu zpět. „Takže vrtění, hm... to si budu muset pamatovat.“

 

Dlouze a pomalu se líbali, než se Harry nakonec odtáhnul. „Půjdu se učit do knihovny,“ řekl a šel si pro svou tašku.

 

Severus povytáhl obočí, ale Harry jen zavrtěl hlavou. „Nemůžu se učit tady, jsi pro mě příliš velké pokušení. Uvidíme se později?“

 

Severus přikývl a vřele se na něho podíval. „Nepochybně.“

 

Harry naposledy políbil svého milence na rty a odešel.


»«

Pokračování snad za 4 dni... mezitím se můžete zabavit u dalšího  kola tipovací soutěže  Hádej-kdo-jsem...

 

 
Poslední komentáře
07.03.2010 23:55:34: Všecko je moc roztomilé až se bojím aby se to nepokazilo! To asi bude důsledek toho, jak se krátí ča...
17.02.2010 20:06:49: jj, můžeš si udělat další zářez na pažbě smiley${1}smiley${1}
17.02.2010 16:48:07: Niki.Moonlight: Já tě naučila číst a milovat slash? Tak to je mi ovšem velkou ctí a přidávám si tě n...
16.02.2010 12:09:27: fakt super...žeby Hermiona a Draco?smiley${1} jsem zvědavá jak se to bude vyvýjet dálsmiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.