Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

28/B - Přátelé v ohrožení

Dnešní věnování patří těmto komentujícím - Teressa, Nade, soraki, Janica, Nerla, Jikita, Anfulka, Elza, gleti, aduska, Slimča, Lady Slashet, Saskya, nadin, Airiny, arya, Mirek, Tereznik, jahavi, Hajmi, Beruška, Severina  - děkujeme Vám za povzbuzení do další práce.

 

Po cestě naproti nim kráčel Lucius Malfoy.

 

„To bude dobrý, ne? Máme přece všechno připravené...“ řekla Hermiona s pohledem upřeným před sebe.

 

„To rozhodně ne,“ odsekl Snape. „Mundunguse Fletchera chytili za překročení povolené rychlosti. Při té příležitosti zjistili, že mu chybí nějaké nezbytné doklady a byl zadržen. Takže nehoda s vašimi rodiči se ještě nestala. Nicméně Albus rozhodl, že budeme postupovat podle původního plánu, když už se kvůli tomu McGonagallová zranila, a k nehodě dojde v nejbližší době. Ale jestli se Malfoy rozhodne v tom šťourat, nebo dokonce půjde s námi, máme vážný problém.“

 

Hermiona se zamyslela. „Nechte to na mně, pane profesore. Prosím.“

 

Ostře se na ní podíval. „Co je to za pitomý…“

 

„Věř jí, Severusi,“ podpořil dívku tiše Harry.

 

„Snažte se vypadat rozzuřeně,“ instruovala ho Hermiona.

 

„Tak to tedy rozhodně nebude problém,“ vyštěkl Snape a dotčeně zvedl hlavu.

 

„Pane Malfoyi,“ pozdravil ho formálně, aby tak zdůraznil Hermioninu přítomnost. „Co vás přivádí do Bradavic?“

 

Lucius Malfoy tam stál proti nim, pohrával si se svou hůlkou a vypadal zářivě jako vždy. Měl na sobě plášť z nejjemnějšího kašmíru v temně modré barvě, s kterou  ostře kontrastovaly jeho světlé vlasy a šedé oči. I jeho tvář vypadala bledší, než jindy.

 

„Chtěl jsem si promluvit s ředitelem školy o budoucím vzdělání svého syna. Je mi líto, že tě vidím odcházet, Severusi. A ještě k tomu v tak... neočekávané... společnosti.“ Pozvedl obočí a pohledem přejížděl z jednoho na druhého.

 

Severus se hrozivě zamračil a modlil se ke všem svatým, aby rozhodnutí nechat to na Hermioně nebyla chyba.


„Profesor Snape mě vede k Leonardu Dimblethwaitovi,“ řekl Hermiona vztekle a zamračila se.

 

„Opravdu?“ protáhl Malfoy jízlivě. „Nevzpomínám si, že bych se vás na cokoliv ptal, mladá dámo.“

 

„Také nemám nejmenší chuť se s vámi bavit, tím si můžete být jistý,“ odsekla mu v odpověď. „Takže nás nechte projít, abychom tuto záležitost vyjasnili.“

 

„Nebudu tolerovat hrubosti ze strany žáků, slečno Grangerová. Chováte se jako byste měla málo problémů. Okamžitě se panu Malfoyovi omluvte,“ požadoval Snape. Ta žába mu dává vodítka...  ale Leonard Dimblethwaite? Je přeci šéfredaktor měsíčníku Praktické lektvary? Proč by tam pro Merlina s ní měl jít?

 

„Ale on řekl, že se mnou nechce mluvit, pane,“ řekla drze Hermiona.

 

„To je tím, že vůbec povolili, aby taková... lůza... mohla navštěvovat školu.“ řekl Malfoy Snapeovi znechuceně. „Nemají ani ponětí o základech slušného chování.“

 

Hermiona zvedla bojovně bradu. „Respekt prokazuji tomu, kdo si ho zaslouží,“ oznámila klidně. „Právě kvůli takovýmto zpátečnicky uvažujícím kouzelníkům, jako jste vy, jsem byla nucena napsat článek do časopisu pod pseudonymem Herbert Greystoke. A mohu vás ujistit, že reakce čtenářů měsíčníku Praktické lektvary byly veskrze pozitivní. Ale kdybych ho publikovala pod ženským jménem a ještě k tomu jako mudlorozená...“ podívala se opovržlivě na Malfoye, „...silně pochybuji, že bych sklidila stejný ohlas.“

 

Severus se k ní otočil, pohlédl jí do tváře a černé oči mu planuly hněvem. „Jak můžete být tak arogantní a myslet si, že vám projde přisvojení si díla váženého člena lektvarové společnosti? Nepřestáváte mě udivovat, slečno Grangerová! Vyhození ze školy bude váš nejmenší problém, až řediteli školy donesu důkaz o vaší nehorázné lži! Vzhledem k absenci vedoucí vaší koleje mi bude velkou ctí vyprovodit vás zpět k vaší rodině. Možná, že u mudlů jsou takové výmysly přijatelné.“

 

Během této své tirády se podíval na Malfoye a s uspokojením shledal, že se muž pobaveně šklebí. Skvěle, pomyslel si Snape. Zmínka o návratu slečny Grangerové domů na Malfoye zabrala. Ale vůbec netušil, proč si vymyslela něco tak pitomého.

 

„Draco vždycky říkal, že si o sobě moc myslíte, ale zdá se, že jste právě překročila všechna očekávání, slečno Grangerová. Jste akorát tak k smíchu. Severusi, Minerva McGonagallová má snad dovolenou?“

„Včera nešťastně uklouzla na schodech. Přepadla přes zábradlí.“ ušklíbnul se Severus.

 

„Pro Merlina, kam ty Bradavice jenom spějí?“ zalapal Malfoy po dechu. „Možná bych měl dostat Draca ze školy ještě dřív, než mám v plánu. Ale o tom si promluvíme později. Nebudu tě zdržovat, Severusi,“ a s těmito slovy je minul.

 

Harry pečlivě srovnal krok s Hermioniným.  Po chvíli se otočil, aby se ujistil, že Malfoy vešel do budovy školy.

 

„Už je pryč,“ zašeptal.

 

„Co vás u všech svatých vedlo k vytvoření takové pohádky, jako je tahle?“ vyštěkl Snape. „Pro Merlina! Myslel jsem si, že přijdete na něco uvěřitelného! To jsme se stejným efektem mohli Malfoyovi říct rovnou pravdu!“

 

Harry se zasmál a ihned si přitiskl ruce na ústa.

 

„Severusi, proč si myslíš, že jsem četl Praktické lektvary v ten den, kdy jsme se potkali?“

 

„Cože jsi dělal, Harry?“ zazubila se Hermiona.

 

„Velmi erudovaně jsem hovořil o práci Herberta Greystoka,“ odsekl Harry se smíchem v hlase.

 

Snape ztuhl v náhlém pochopení a zastavil se.

 

Hermiona i Harry do něho zezadu narazili.

 

„Ouuu! To jsi nás nemohl nějak varovat?“ ozval se Harry nespokojeně a o krok ucouvl.

 

Snape ho ignoroval a vtáhl Hermionu pod hustý břečťan, který obrůstal sloup, jenž byl součástí hlavní brány.

 

„Chcete mi tím říct, že jste opravdu Herbert Greystoke?“ zeptal se.

 

Hermiona se lehce uklonila. „K vašim službám. Ponechala jsem si své iniciály,“ dodala.

 

Severus na ni chvíli zíral a potom se také lehce uklonil. „Musím přiznat, že jste na mě udělala dojem, slečno Grangerová,“ řekl posléze.

 

„Děkuji,“ řekla ostýchavě dívka.

 

Došli k hranici, za kterou se mohli přemístit. „A Leonard Dimblethwaite to ví?“

 

„Před tím, než to vydal, neměl o tom ani tušení, ale později... jsem mu to řekla.“

 

Všichni tři se přemístili k Hermioně do obývacího pokoje.

 

Severus se zasmál. „Máte nečekané zmijozelské vlastnosti. Jsem ohromen.“


„Špatný odhad. S tímto nápadem přišla Harryho zmijozelská stránka,“ usmála se.

 

„Budeme se muset vypravit za Dimblethwaitem, pro případ, že by si chtěl Lucius celou historku u něho ověřit.“

 

Hermiona přikývla. „Mohli bychom ale napřed udělat ta ochranná kouzla?“

 

„Jistě,“ souhlasil Severus.

Harry si sundal neviditelný plášť, postavil se proti Severusovi a oba zavřeli oči, aby prozkoumali kouzla, která Hermiona na dům umístila.

Po několika minutách Snape otevřel oči. Díval se na Harryho, který tam ještě stále nehybně stál a skenoval dům. Měl rozcuchané vlasy z toho, jak si sundával plášť – tedy ne že by to oproti normálu byl nějaký výrazný rozdíl – a jeho postoj byl uvolněný, i když jeho magie odváděla svou práci.

 

Najednou bylo Severusovi jasné, že by se takto rád na Harryho díval, i když budou jeho vlasy šedé a tvář vrásčitá. Ještě chvíli se jen tak kochal pohledem na jeho obličej. Uvažuje vůbec Harry o tom, že budou jejich životy spojené i za mnoho let?

 

Severus doufal, že ano. Harry měl rád stálost. Celých sedm let v Bradavicích měl stále stejné přátele, jen v poslední době jejich okruh rozšířil. Pravidelně navštěvuje Hagrida – a je stále stejně skromný – ba právě naopak, podceňuje se. Věděl, že by měl nechat Harryho nechat jít, měl by to chtít, ale on chtěl jeho. Nenechá ho odejít bez boje!

 

Harry otevřel své velké zelené oči, které se okamžitě naplnily radostí, jakmile se na něj podíval. Severus cítil, jak mu poskočilo srdce v hrudi. Harry k němu automaticky vztáhl ruku a Severus, aniž si to uvědomil, ho za ni uchopil.

 Hermiona se nad tím obrázkem usmála, ale okamžitě si zakryla ústa dlaní.

 

Severus se naklonil, aby Harryho políbil, když v tom ho udeřila realita a došlo mu, kde jsou a že mají publikum.


Hermiona byla velmi zklamaná, když se Snape od Harryho odtáhl a obrátil se k ní.

„Je to pro mě těžké přiznat dvakrát v tak krátkém časovém úseku, ale jsem ohromen.“

 

„Ano, ochranná kouzla jsou vynikající,“ souhlasil Harry. „Mohl bych nějaké přidat, ale ani to snad není nutné.“

„Mohl bys to prosím udělat, Harry?“ zeptala se Hermiona. „Čím více, tím lépe. A i kdyby náhodou někdo vycítil, že jsi na ochranných kouzlech pracoval i ty, tak to pro něho jistě nebude žádné překvapení.“

 

„Ale hádám, že já bych vám s tím pomáhat neměl?“ nadhodil Severus.

 

„Pokud jste si jistý, že jsou ochrany dostatečně silné, tak bych vás raději neohrožovala,“ řekla Hermiona tiše.

Severus, který nebyl zvyklý, že by někdo bral ohledy na jeho bezpečí, se cítil nečekaně dojatý.

Harry se posadil uprostřed místnosti na podlahu a začal pracovat na ochranných kouzlech. Mezitím se Hermiona se Severusem rozhlíželi po domě a kontrolovali mudlovské zabezpečení - zámky na oknech a dveřích, pevnost jejich uchycení atd. Dům byl přeplněn knihami a Severus se tady cítil příjemně. Není divu, že Hermiona přijela do Bradavic nabitá znalostmi.

 

„A nechtěli by vaši rodiče přijmout ochranu v Bradavicích?“ zeptal se Snape tiše, když stáli v pracovně jejího otce. „Jsem si jist, že profesor Brumbál by rád učinil potřebná opatření.“

 

„Ne,“ zavrtěla hlavou Hermiona. „Vědí, že je tu jisté nebezpečí. Dokonce mi navrhli, abych opustila kouzelnické společenství a vrátila se domů, dokud se situace nezmění. Oni nechápou, že já musím být součástí té změny – sice to musí udělat Harry, ale potřebuje veškerou podporu, kterou mu můžeme dát. Nemůžu ho opustit. Ale právě tak nelze očekávat, že dokážu opustit svou rodinu.“ Podívala se na něho. „Hledala jsem nějaký lektvar na jejich osobní ochranu, ale nezdá se, že je nějaký, který by účinkoval tak dlouho, aby jim byl užitečný.“ Znělo to, jako by Severuse žádala, aby se s ní podělil o své zkušenosti a případně jí pomohl.


„Je mi to líto,“ řekl jemně. „Tento problém jsem důkladně studoval a pokusil jsem se mnohokrát uvařit lektvar, který by měl takovéto schopnosti, ale bez úspěchu.“

 

Přikývla. „Děkuji vám.“

 

Harry se objevil ve dveřích a cpal se čokoládou.

 

„Předpokládám, že sis ji přinesl sebou,“ prohlásila Hermiona.

 

„Jistě, dáš si taky?“

 

Zavrtěla hlavou. „Ne, ty ji potřebuješ. Krom toho, moje postava...“

 

Harry i Severus přejeli pohledem po její siluetě a potom se na sebe udiveně podívali. Hermiona zrudla rozpaky.

 

„Myslím si, že vypadáš dobře, Hermiono,“ zhodnotil Harry.

 

„No... ale já chci, aby to tak zůstalo,“ usmála se a prohrábla si vlasy.

 

Harry se zasmál. „Tak co dál? Dimbledumble, nebo jak se jmenuje?“

 

Severus přikývl. „Jistě. Kdyby to nebylo tak příjemné ráno, tak bych byl tvou neznalostí pobouřen.“

 

„Co se stane s mými rodiči?“ zeptala se Hermiona tiše.

 

„Budeme postupovat podle plánu. Doufejme, že Fletchera zastoupil někdo, kdo má mozek. Obávám se ale toho, že se sem budeme napříště muset vrátit tak, abychom byli viděni.“

 

„Máte obavy?“ zeptala se Hermiona.

Harry se k ní naklonil. „Jen z toho, že si bude muset obléct mudlovské oblečení,“ špital jí do ucha, šťastný, že může na chvíli zaplašit její starosti.

 

„Nelíbí se vám?“ zeptala se Hermiona se zájmem.

 

„Pokud je někdo zvyklý na tradiční kouzelnický oděv, tak se může cítit trochu... stísněně,“ poznamenal Harry.

 

„Cože? Jak to? Vždyť to má na sobě obvykle tisíc knoflíků,“ pronesla Hermiona statečně při pohledu na profesora.

 

„Harry...“ řekl Severus varovně, ale ve stejném okamžiku už mladý muž položil svou otázku.

 

„Hermiono, pamatuješ si toho starého čaroděje, kterého jsme potkali ve frontě na vodu na Světovém poháru ve famfrpálu?“

 

Hermiona zavzpomínala...

 

„Prostě měj rozum, Archie, a natáhni si je! Takhle tu nemůžeš chodit, dokonce i ten mudla u brány už má podezření...“

Tu košili jsem koupil v mudlovském obchodě,“ bránil se starý kouzelník tvrdohlavě. „Mudlové takové nosí.“

„Nosí je jejich ženy, Archie, ale muži ne, ti nosí tohle,“ prohlásil kouzelník z ministerstva a mával proužkovanými kalhotami.

„Ty si na sebe nevezmu,“ řekl starý Archie pobouřeně. „Mám rád, když mi kolem franty pěkně fouká.“

V tu chvíli se Hermiona tak strašně rozhihňala, že musela z fronty vyběhnout a vrátila se teprve, až když si Archie nabral vodu a zamířil pryč.

 

Jakmile ta poznámka Hermioně zapadla na správné místo, vykulila oči a přejela pohledem Severusovu postavu. Viděla ale jen jeho boty, nic víc.

 

„Děkuji vám, pane Pottere,“ zavrčel Severus. „Slečno Grangerová, kouzelníci obvykle očarují své hábity tak, aby ostatním zabránili zírat na nezakryté části jejich těla.“

 

„Cože? To mi nikdo neřekl!“ bránil se Harry.

 

„Všiml jsem si,“ ušklíbl se Severus.

„Ty bastarde!“ vybuchl Harry a vrhl se Severusovi do náruče.

 

Ten ho pevně objal a znemožnil mu se pohnout. Hermiona se smála.

 

„Otočte se, slečno Grangerová,“ nařídil jí Snape.

 

Hermiona to udělala a Severus přitiskl své rty na Harryho v dlouhém hlubokém polibku.

 

Zrcadlo v předsíni umožnilo Hermioně nestydatě sledovat celou scénu. Z toho, co viděla, se nedalo pochybovat o vášnivosti jejich vztahu a měla radost i za Harryho. Snape je pro něho skutečně ideální partner. Je silný, náruživý a nestrpí žádné nesmysly, ať už je udělá kdokoliv. Je to ideální ochránce pro někoho, kdo si neuvědomuje, že potřebuje ochranu.

 

Harry se neochotně vzdal Severusových úst, když se jeho milenec odtáhl. Cítil se tak… vzrušeně.

 

„Měli bychom jít,“ řekl Severus a hladil při tom Harryho zezadu kolem pasu až k jemným křivkám jeho zadku.

 

„Jsi připravený, Harry?“ zeptala se Hermiona a otočila se.

 

„Mohl bych na tuto slovní hříčku zareagovat, ale neudělám to,“ ušklíbl se Harry. „Můžeme jít?“ zeptal se Severuse.

 

„Jsem rád, že vidím, že máš alespoň nějaké zábrany,“ pronesl Snape a ignoroval jeho odfrknutí.  A doufal, že se tak živočišně necítí jen on sám. „Myslím, že by ses měl vrátit. Dřív, než si tvé nepřítomnosti někdo všimne - ano vím, že máte nějaké volné hodiny, ale měl by ses vrátit a ujistit se, že tě někdo uvidí i před tím, než začne vyučování. Můžeš třeba jít do  knihovny, převrhnout tam několik hromad knih a jít na nervy paní Pinceové. Jsem si naprosto jistý, že nepotřebuješ radit v tom, jak být nemotorný,“ ušklíbl se na něj. 

 

„Hej! Vždyť jsem tu vázu spravil!“ zazubil se na něho Harry.

 

„Co se stalo s vázou?“ zeptala se Hermiona, zatímco kráčeli dolů po schodech.

 

„Rozbil jsem nějakou Ming starožitnost Malfoyovic rodu,“ řekl Harry nevzrušeně.

 

Hermiona zalapala po dechu a potom se na něho s úšklebkem otočila. „To snad ne! Jak se ti to povedlo?“

 

„Tak o tom mluvit nebudeme,“ vstoupil jim do toho Severus přísně. „To znamená ani později,“ dodal, když viděl, jak se Harrymu zajiskřilo v očích.

 

„Morousi,“ odsekla mu Hermiona a sama byla překvapena svou reakcí.

 

„Bylo mi potěšením,“ uklonil se jí Severus.

 

»«

 

Harry se vrátil do Bradavic, zatímco Hermiona a Snape si u Leonarda Dimblethwaita pochutnávali na čaji a koláčcích. Poté, co Severus několik minut prskal, se nechal ukonejšit uklidňujícími výroky, které na jeho adresu nakladatel sesílal o tom, jak skvělý je pedagog a jak je na jeho žácích vidět skvělé vedení. Hermiona pracně zadržovala smích. Když se oni dva poněkud toporně bavili o některých nových výzkumech a vypadalo to, že tohle bude na hodně dlouho, vlétla do místnosti sova a zamířila si to k Severusovi. 

 

Rychle vzkaz přečetl a s vážnou tváří se podíval na Hermionu.

 

„Slečno Grangerová, obávám se, že mám pro vás špatné zprávy. Vaši rodiče měli dnes ráno cestou do práce autonehodu...“

 

Hermiona nechala svůj šálek vyklouznout z prstů a spadnout na zem. Byla si dobře vědoma toho, že jde sice o krásný porcelán, ale určený spíš ke každodennímu používání, než že by byl nějak zvlášť cenný. No rozhodně nepatřil do éry dynastie Ming.

 

„Jsou zraněni?“ vydechla a položila si ruku na hrdlo.

 

I když věděla dopředu, co se stane, tak stejně měla strach. Do jisté míry byly její obavy reálné. Věděla, že kouzelníci nikdy nepochopí, jak moc jsou mudlové křehcí.

 

„Už je propustili z nemocnice...“

 

„Z nemocnice?“ zasípala a spěchala ke Snapeovi. „Dovolte mi, abych si tu zprávu přečetla, prosím.“

 

Snape jí předal vzkaz. Albus v něm oznamoval, že sova dorazila do Bradavic nedlouho po té, co oni odešli. Nic konkrétního v dopise nebylo, jen to, že se její rodiče zotavují doma a žádost, aby ji Snape vzal k nim na návštěvu.


„Ach, pane, profesor Brumbál píše, že mě můžete za nimi doprovodit! Musím je vidět! Prosím vás!“

 

„Slečno Grangerová, mám své povinnosti ve škole…“

 

„Ale máte svolení od profesora Brumbála! Prosím, pane! Víte přeci, že profesorka McGonagallová se mnou nemůže jít! Prosím!“

 

„Drahoušku, je mi to tak líto,“ řekl procítěně Dimblethwaite. „Severusi, tohle té mladé dámě nemůžeš udělat! Musí být bez sebe starostmi! Pro Albuse jistě nebude problém vzít za tebe hodinu, nebo dvě.“

 

„Dávám vám hodinu, slečno Grangerová,“ protáhl Severus a dal si záležet na tom, aby jeho hlas zněl hrozivě a dal jí tak na srozuměnou, že jí dělá ohromnou laskavost.

 

„Děkuji vám! Děkuji vám oběma!“ Hermiona impulsivně objala starého nakladatele, který zrudl rozpaky a neobratně ji poplácal po zádech.

 

„Dobrá, dobrá, uklidněte se, jsem si jistý, že vaši rodiče jsou již v pořádku, kdyby ne, už byste to věděla. Severusi, mohl byste připravit nějaký heřmánkový čaj na uklidnění? Jsem si jistý, že moje sekretářka bude mít nějaký po ruce... míváme tady občas impulsivní klienty...“

 

„Leonarde, nejsem služka, ani domácí skřítek,“ ohradil se Severus ledově. „Je mi líto, že máte problémy, slečno Grangerová, nicméně už máte jen padesát pět minut.“

 

Hermiona se na nakladatele omluvně podívala. „Děkuji vám za všechno. A omlouvám se za ten rozbitý hrneček...“ začala. Snape ji to však nenechal dokončit. Pevně ji uchopil za loket a vlekl ji ke dveřím.

 

»«


Hermioně se nesmírně ulevilo, když zjistila, že ani jeden z rodičů neutrpěl žádné vážné zlomeniny. Oba airbagy se po nárazu aktivovaly, takže až na několik modřin a jeden zlomený prst (který bude v matčině práci problém) byli oba v pořádku a v dobré náladě.

 

Severus, oblečený do tmavého obleku s bílou košili a tmavou kravatou a s vlasy staženými do ohonu, vypadal velkolepě. Hermiona chápala Harryho zklamání, že s nimi nemohl jít. Snape nebyl přímo hezký, ale působil tak majestátně, že pohled na něho byl rozhodně nezapomenutelný. V okamžiku, kdy byli za branami kouzelnického světa, byl naprosto okouzlující a pozorný. Držel její matku za ruku, zatímco jí na otoky a pohmožděniny vtíral hojivý lektvar. Hermionu zahřálo pomyšlení, že vše si potřebné na poskytnutí pomoci jejím rodičům připravil už dopředu.

 

„Radil bych vám, abyste nějaký čas nesundávala své obvazy, paní Grangerová,“ řekl Snape omluvně. „Bylo by nejlepší, kdybyste udržela zdání, že jste těžce zraněná, co nejdéle. Pokud dovolíte, trocha tohoto lektvaru by vám měla pomoci od bolestí krční páteře. Bohužel vám dovolím jen jednu kapku – bude lepší, když i několik dní po nehodě na vás budou znát jisté stopy. Potom se vám budou vaše role lépe hrát.“

 

U domovních dveří se rozdrnčel zvonek a Hermiona vyhlédla z okna.  

 

„To je paní Jonesová, z domu naproti. Pravděpodobně se přišla podívat, proč jsi v tuto denní hodinu doma a ještě k tomu zafačovaná.“ Obrátila se na Snapea. „Ona je hrozná drbna.“

 

„To se nám hodí,“ přikývl Snape. Strčil lahev s lektvarem do kapsy a posadil se.

 

Hermiona šla otevřít a po krátkém vysvětlení situace se domem rozléhaly šokované výkřiky paní Jonesové.

 

Ještě než se stačila posadit, rozdrnčel se zvonek znovu. Přišla další sousedka, paní Mandy Bakerová.

 

Snape se okázale podíval na hodinky.

 

„Hermiono, pane profesore, vždyť vám ujede vlak!“ řekla paní Grangerová chvatně. „Pojď mi dát ještě pusu, drahoušku.“

 

„Jak je možné, že jste sem dostali tak rychle?“ podivila se Mandy Bakerová.

 

„Byla to zvláštní shoda okolností,“ prohlásil Snape a byl si jasně vědom toho, jak obě ženy jihnou při zvuku jeho sametového hlasu. „Právě jsem doprovázel slečnu Grangerovou k jejímu nakladateli - teprve nedávno jsem zjistil, že vydává odborné články z oboru, který učím - když mě kontaktovali ze školy, aby mi předali zprávu o nehodě.“

 

„No to jsou věci!“ zvolala paní Jonesová. „Ať si na mobilní telefony nadává kdo chce, jak chce, tohle je přesně ta situace, kdy jsou k nezaplacení, že? Ještě před deseti lety bys už seděla ve vlaku zpět a vůbec bys netušila, že tví rodiče měli nehodu! Naštěstí není jejich zranění moc zlé, díky Bohu...!“ blábolila Jonesová.  

 

Snape vstal a žena ztichla. Hermiona si přinesla kabát a pak objala a políbila rodiče.

 

„Postarejte se nám prosím o ni, pane profesore,“ řekl otec a také vstal.

 

„Nezklamu vás, pane Grangere,“ potřásl mu Severus rukou a podíval se mu zpříma do očí.

 

Hermiona dala matce poslední polibek a odešli.

 

Severus ji vedl po silnici pryč od domu.

 

Hermiona si nikdy nevšimla, jak je vysoký – jeho nohy v těch mudlovských kalhotách vypadaly neuvěřitelné dlouhé.

 

„Jste v pořádku, slečno Grangerová?“ zeptal se tiše, s pohledem upřeným před sebe.

 

„Ano, děkuji.“ popotáhla. Cítila se směšně dojatá. Věděla, že by měla cítit úlevu. „Co bude dál?“

 

„Nebudeme se o tom bavit tady, že ne?“ odpověděl Severus chladně.

 

Přikývla. Věděla, že kolem mohou být nevítané oči a uši. Dívka zvedla hlavu, podívala se směrem k hustému křoví a rychle srovnala krok se Snapem.

 

»«


„Pane profesore?“ řekla, když se vrátili do školy.

 

„Slečno Grangerová?“

 

„Ještě jednou vám děkuji. A...“ odmlčela se, zrudla jako rak a potom ze sebe vychrlila. „Jsem si jistá, že váš přítel by byl nadšený, kdyby vás viděl v tomto obleku.“

Pak uháněla do třídy a zanechala tam zadumaného Snapea, který měl necelých pět minut na to, aby se připravil na požitek z výuky havraspárských a mrzimorských třeťáků.

 

»«

 

Pokračování snad za 4 dni... mezitím se můžete zabavit u dalšího  kola tipovací soutěže hádej kdo jsem...

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 23:19:11: Tady to vypadá, že rozverná nálada z kapitolky prosákla i do komentářů!!! Já jsem si užila jak se mu...
11.02.2010 23:22:49: Dobrá beru... prozatím...smiley${1}smiley${1}
11.02.2010 22:47:00: Dobře , dobře ... dohodneme se (zatím) na kompromisu . Severuse necháme Harrymu (anebo nějakému jiné...
11.02.2010 21:05:13: Hmmm... tak rozdrtíš, jo? Hmmm... uvidíme... Jsem zvědavá, jaká bude odměna za tvou hlavu... Nebo sn...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.