Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

28/A - Přátelé v ohrožení

Děkujeme všem, kteří nejen čtou, ale také pod kapitolou zanechají nějaký ten komentář, který je pro nás opravdu velikým povzbuzením do další práce - ajka, Saskya, Slimča, Teressa, Mirek, Janica, Severina, jahavi (ivik.bublik), Elza, Lily - Vám všem patří dnešní věnování.

»«

 

Druhý den ráno se Harry přemístil do Severusových komnat. Ten už seděl u stolu, před sebou měl konvici s kávou a toasty s marmeládou.

 

Harry vklouzl na své obvyklé místo, plaše se na něho usmál a sáhl po jednom z chlebů.

 

„Žádné vřelé přivítání?“ zeptal se Snape.

 

Harry vyskočil, bleskurychle obešel stůl, položil dlaň na jeho čerstvě oholenou tvář a zadíval se mu do očí.

 

Když v jeho černých hlubinách našel jen radost z toho, že ho vidí, naklonil se k němu a zlehka se dotkl svými ústy jeho tenkých rtů.

 

Severus se k němu krátce přitiskl, ruku položenou na Harryho boku.

 

Harry se pomalu a neochotně odtáhnul.

 

„Postel byla bez tebe studená,“ řekl Snape tiše a tím zaplašil všechny starosti, které Harryho trápily celou noc. Všechny ty úvahy o tom, že ho snad Severus nepovažuje za dostatečně zralého, aby se s ním sdílel své myšlenky stejně tak, jako s ním sdílí lože, se rázem rozplynuly jako dým a jeho tvář se rozzářila šťastným úsměvem.

 

Severus přimhouřil oči a založil si ruku v bok. „Tys měl strach...“

 

„Samozřejmě, že měl!“ vykřikl Harry.

 

Snape potřásl hlavou. „O náš vztah, ty pošetilče. Tím, že jsi dokázal ode mě odejít, jsi prokázal, že jsi vyspělejší, než jsem si myslel. A já jsem ti za to vděčný, ale příště budu rád, když tě po svém návratu najdu ve své posteli.“

 

„Dobře,“ odpověděl Harry a usadil se zpět za stůl. Náhle si uvědomil, jak strašný má hlad. Namazal si toast další vrstvou marmelády a s úlevou se do něho zakousl.

 

„Mluvil jsem včera večer s Albusem,“ řekl Snape tiše. „Ani jeden z nás nemůžeme přijít na nejlepší řešení. Voldemort se chystá zaútočit na rodiče slečny Grangerové.“

 

Harry se málem udusil soustem, které právě jedl.

 

„Do prdele. Kdo další byl ještě předvolán? Kdyby se její rodiče náhle přestěhovali, mohlo by Voldemortovi dojít, že jsi špeh?“

 

„To není vše,“ pokračoval Severus. „Požádal mě, abych mu zjistil jejich adresu.“

 

„Aha. Výborně. Tak teď jsme opravdu ve slepé uličce.“

 

Severus usrkl kávu.

 

„Musíme si o tom promluvit s Hermionou,“ řekl nakonec Harry.

 

„A zbytečně ji vyděsit?“

 

„Horší by bylo, kdyby zjistila, že jsme to věděli a nedali jí možnost, aby s tím něco udělala,“ řekl Harry.

 

„Jsi si jistý?“ zeptal se Severus.

 

Harry přikývl. „Není nic horšího, než být vyřazen ze hry, a krom toho Hermiona mívá docela dobré nápady.“

 

„Zeptám se ředitele, jestli by bylo možné, abychom se všichni sešli po večeři,“ souhlasil Severus. Podíval se na hodiny na zdi, které právě ukazovaly ‚čas jít učit‘ a vstal. Harry si ještě strčil poslední sousto do pusy a vstal také.

 

Severus zvedl košík s pergameny a přešel k Harrymu, aby ho jemně políbil, jazykem mu olízl rty a ochutnal tak sladkokyselé stopy po marmeládě.

Bolest z odloučení, kterou dnes v noci oba zažili, jako by je ještě víc spojila. Harry si na okamžik opřel čelo o Severusovu hruď, pak o krok ustoupil a s úsměvem se přemístil do svého pokoje. Odtud seběhl dolů do společenské místnosti a na vyučování.

 

 »«

„Jednou k tomu muselo dojít,“ řekla Hermiona rozhodně, čímž překvapila přítomné v kanceláři ředitele školy - Harryho, Snapea i profesorku McGonagallovou.

 

Na přiškrcený zvuk, co unikl z hrdla vedoucí její koleje, Hermiona jen prohlásila: „Počítám s něčím takovým už celá léta. Přidala jsem k domu i na jejich pracoviště mimořádné ochrany, ale vypadá to, že nyní potřebujeme udělat víc, než jen to. Ale na druhou stranu bychom tím ohrozili profesora Snapea.“ Hermiona si několik vteřin zamyšleně ohryzávala nehty, než k němu vzhlédla. „Kdo všechno byl na tom setkání s vámi, pane profesore? A proč vlastně chce Voldemort zabít mé rodiče právě teď?“

 

„Byl tam Lucius Malfoy, Červíček a Rookwood.“

 

„Je obvyklé, že setkání bývají takhle malá?“ zeptala se Hermiona překvapeně.

 

„Občas se to stane,“ odvětil Severus.

 

„Takže jste byli předvoláni jen proto, abyste zorganizovali útok na mé rodiče?“ zeptala se zmateně.

 

„Mluvilo se tam o několika útocích – vlastně každý z nás dostal za úkol zorganizovat jeden z nich.“

 

„A něco takového po vás chce pravidelně?“ zeptala se Hermiona s despektem.

 

Severus se napřímil. „Jak se to vezme. Já jsem obvykle požádán o výrobu nějakého lektvaru, nebo o informace týkající se plánů ředitele.“

 

Hermiona mu položila ruku na rameno. „Je mi to líto,“ řekla procítěně.

 

Severus snad nikdy nevypadal překvapeněji.

 

„Jde o to, že jestli to nebyl obvyklý požadavek, tak je to pro vás mnohem složitější,“ pokračovala. „Chci tím říct, že vás dostal do patové situace. Pokud mu tu adresu prozradíte, tak by vás mohl začít podezřívat Brumbál. A pokud ne, tak budete čelit Voldemortovu hněvu. Myslíte si, že je to nějaká zkouška, že vás přivedl do takovéto situace?“

 

„Obávám se, že vůbec netušíte, o čem tady mluvíte, slečno Grangerová,“ odpověděl Snape. „Přikázal mi už udělat mnoho věcí, kvůli kterým by mohl mít profesor Brumbál pochybnosti, kdyby mi zcela nedůvěřoval. U Voldemorta není prostor na jakékoliv zaváhání, on očekává, že uspěji, a to tak rychle, jak jen je to možné.“

 

„Slečno Grangerová,“ oslovila dívku McGonagallová. „Můžete nám prosím říct, jaká ochranná kouzla jste použila? Abychom znali možná rizika a byli schopni zvážit další možné kroky.“

 

Hermiona přikývla a vychrlila ze sebe plejádu asi šesti extrémně silných ochranných kouzel.

Učitelé se po ní udiveně podívali.

 

„Kdo tam ta kouzla umístil, slečno Grangerová?“ zeptala se profesorka McGonagallová.

 

„Udělala jsem to sama, některá už během třetího ročníku a zbytek ve čtvrtém."

„Cože?“ vyjekla profesorka McGonagallová skřehotavě.

 

„Je to vůbec možné?“ ozval se Severus. „Jsou tu přeci zákony omezující kouzlení nezletilým...“

„Nicméně na ochranná kouzla se tato omezení nevztahují,“ přerušila ho Hermiona nekompromisně.

 

„Vy jste si nejdřív nastudovala příslušné zákony?“ konstatoval Brumbál a překvapeně zamrkal.

 

„Každý může získat přístup do ministerské knihovny a přečíst si tam knihy o zákonech,“ řekla Hermiona. „Strávila jsem tam mnoho příjemných dní.“

 

„Proč jsi mi o tom nikdy neřekla?“ zeptal se Harry.

 

Hermiona se na něho podívala. „Protože, jak tě znám, tak by ses jistě dostal do problémů,“ řekla přísně.

 

Severus ze sebe vydal přidušený zvuk, který spěšně zamaskoval kašlem, jakmile se na něho Harry zamračil.

 

„Vím, že kdyby ses dostal do potíží, tak bys napřed použil kouzlo a o následcích bys uvažoval až později,“ pokračovala neochvějně.

 

Teď už i Minerva McGonagallová měla co dělat, aby skryla včas svůj úsměv rukou.

 

„Ale ruku na srdce, nejsem přeci až tak hrozný,“ zvolal Harry.

 

„Vzpomínáte na ten létající automobil, pane Pottere?“ nadhodil Snape.

 

„A na Záchranný autobus a tvou noční eskapádu?“ přidala se Hermiona.

 

„No tohle!“ odfrkl si Harry. „A já jsem trval na tom, že před tebou nemáme nic skrývat!“

 

Hermiona se na něho usmála. „Jsem ti za to opravdu vděčná, Harry. Ale vraťme se k tomu, co se děje teď, ano? Vypadá to, jako by moji rodiče byli vybráni k tomu, aby odvrátili Harryho pozornost jinam. Logicky si vybral někoho, na kom mu záleží, a kdo je zároveň přijatelný pro Smrtijedy - na rozdíl třeba od čistokrevných Weasleyových nebo Dursleyů, kteří jsou pro změnu dobře chráněni. A... a ještě k tomu dosáhne naprosto stejného efektu, ať už by nám jeho plán profesor Snape vyzradil nebo ne! Kdybychom o útoku věděli, tak se soustředíme na to, jak mu zabránit a když ne, tak budeme rozptýleni... jeho následky.“ Poslední dvě slova řekla Hermiona zdráhavě. Zjednodušeně to totiž znamenalo, že její rodiče budou mrtví.

 

„Je nějaká možnost, jak by mohli zjistit, kdo ty ochrany vytvořil?“ zeptal se Harry.

 

Ostatní se na něho podívali.

 

„No, já cítím ochranná kouzla v Bradavicích, a cítím nejen ta stará kouzla, ale i ta nová, která jsou s nimi provázaná. Poznají Smrtijedi, že je tam Hermionina ochrana už několik let? Můžou nějak rozpoznat její magický podpis? V případě, že by to dokázali zjistit, tak by byl Severus mimo podezření. Ale další otázkou zůstává, zda  jsou ty ochrany dostatečně silné? A je mi líto, Hermiono, že to musím říct, ale co zastaví jejich útoky, pokud právě nebudou doma, nebo v práci?“

 

„Myslím si, že většina lidí by nebyla schopna zjistit, kdy byly ochrany vybudovány, nebo dokonce kdo je udělal,“ řekl Albus a zavrtěl hlavou. „Skutečnost, že jste zabezpečila svůj vlastní domov, dává kouzlu větší moc, nicméně navrhuji, abychom se podívali, co se dá ještě udělat pro jejich posílení. Všichni vedoucí kateder jsou kvalifikovaní v ochranných kouzlech, protože mají bohaté zkušenosti s jejich nastavováním ve vlastních kolejích, plus těch, co chrání celé Bradavice. Minervo, byla bys tak laskavá a doprovodila slečnu Grangerovou?“

 

„Moc rád bych vám pomohl,“ nabídnul se Harry.

 

„Vím, že jsi velmi mocný, Harry, ale tvá přítomnost by mohla věci pokazit,“ zamítl Albus.

 

„Při vší úctě, Albusi,“ prohlásil Harry, „tady v Bradavicích jsem také nastavil dodatečné ochrany a mohu použít magii země přímo, bez použití hůlky, taková forma kouzlení je nezjistitelná.“

 

„Mohla by to být past,“ řekl tiše Severus. „Existuje možnost, že Voldemort už dávno ví, kde rodiče slečny Grangerové žijí. Mohl nechat sledovat její sovy, nebo mohl nechat někým sledovat ji, když se vracela domů na prázdniny. „Kdyby mě podezříval, že jsem špeh, očekával by právě to, co pan Potter navrhuje - že se bezmyšlenkovitě vrhne na ochranu domu jednoho z jeho přátel."

 

„Dobře a co navrhuješ?“ zeptal se Harry důrazně.

 

Severus přecházel po místnosti.

 

Náhle se otočil. „Minervo, obávám se, že budeme potřebovat malou, ale veřejnou ukázku tvého úrazu nebo nemoci – pád ze schodů, nebo kouzelnické spalničky, nebo něco takového.“ 

 

„Opravdu, Severusi? A to jako proč?“ řekla a zpříma se postavila.

 

„Aby vás ředitel nemohl požádat, abyste doprovázela slečnu Grangerovou domů, až její rodiče budou mít... autonehodu,“ řekl klidně.

 

„Chystáte se zajistit, aby auto mých rodičů mělo nehodu?“ Hermiona bojovně vyskočila se zaťatými pěstmi.

 

„Jen menší nehodu, která si nicméně bude vyžadovat váš návrat domů,“ přikývl Severus. „Jsem si jist, že něco takového by šlo zařídit bez větších problémů.“

 

„Co máš v plánu, Severusi?“ zeptal se Brumbál.

 

„Budu doprovázet slečnu Grangerovou a posílím ochrany na jejich domě. Mohu použít nenápadně bezhůlkové kouzlo, pro případ, že mě budou sledovat,“ řekl.

 

„Půjdu s tebou,“ prohlásil Harry.

 

„Nesmí vás tam vidět Smrtijedi, Harry,“ řekla profesorka McGonagallová a zavrtěla hlavou.

 

„Já vím. Neuvidí mě.“

 

Hermiona se na všechny podívala. „Děkuji,“ zašeptala.

 

Harry vstal a rychle ji objal.

 

„Děláme správnou věc, vzhledem k okolnostem, že?“ zeptala se dívka schoulená na jeho rameni.

 

„Vzhledem k tomu, že jsou stále v ohrožení?“ zeptal se jí Harry.

 

Přikývla.

Harry se podíval na starší kouzelníky. „Existují nějaká ochranná kouzla, která bychom mohli použít na její rodiče?“

 

„Zajistit někomu tak rozsáhlou osobní ochranu, jakou máš na mysli, je téměř nemožné,“ řekl Brumbál tiše. „A co se týče této kombinace, Severus by mohl Voldemortovi naznačit, že za tu nehodu je zodpovědný on...“

 

„Temný pán by neměl moc velkou radost, pokud bych jednal bez jeho svolení,“ přerušil ho Severus.

 

„Ber to jako záložní plán, Severusi,“ navrhla Minerva.

 

Přikývl. „Ano. Měl bych ještě…“ podíval se na Hermionu a zarazil se. „Ale jestli to bude potřeba, tak to udělám.“

 

„Jste ušlechtilý člověk, profesore Snape,“ usmála se na něho dívka se slzami v očích.

 

„Jste si jistá, že nemluvíte o někom jiném, slečno Grangerová?“ řekl pochybovačně lektvarista.

»«

Ale samozřejmě, ne vše šlo přesně podle plánu.

 

Minerva sice měla nehodu, avšak osud celou událost převzal do svých rukou a výsledek tak byl zcela nečekaný. Touto částí plánu byl pověřen Albus, který celou scénu přichystal bez vědomí ostatních, aby jejich reakce byla opravdová. Avšak jeho kouzlo, které mělo způsobit, že Minerva před všemi uklouzne po schodech, které předem - stejně, jako místo dopadu - opatřil neviditelným polstrováním, bylo bohužel zmařeno jedním mrzimorským druhákem.

 

Když totiž vedla nebelvírské studenty dolů, aby sledovali famfrpálový zápas mezi Zmijozelem a Havraspárem, tak nešťastně uklouzla po máslovém ležáku, který rozlil jeden mrzimorský druhák, když se ho v panice před přicházející profesorkou snažil chvatně schovat pod svůj hábit. Minerva sklouzla po kluzkém nápoji tak nešikovně (aniž by znala Albusův plán, měla na sobě své nejvíce klouzavé boty) a místo relativně bezpečného pádu ze schodů, přepadla po hlavě přes zábradlí a za doprovodu vyděšeného křiku studentů dopadla na zem, přičemž se ještě ve vzduchu stihla přeměnit do kočičí podoby.

Studenti ještě několik let zaníceně diskutovali o tom, jestli profesorka na sobě skutečně měla fialové bombarďáky lemované růžovou krajkou, které prý zahlédli, když padala hlavou dolů a nebo - jak tvrdili druzí - byla v okamžiku, kdy se proměnila, pod hábitem úplně nahá. Ať tak nebo tak, její přistání vyvolalo hlasitý potlesk, ale bohužel jí to i tak stálo mnohočetné zlomeniny, které způsobily, že se profesorka nebyla schopná proměnit zpět. Místo toho zůstala ležet na místě a se srdce drásajícím nářkem si jemně olizovala zraněné přední tlapky.

 

„Nedotýkejte se jí!“ křičela Hermiona zatímco k ní sbíhala po schodech. Nebyla si sice jistá, jestli je to celé realita nebo nahrané, ale její láska ke kočkovitým šelmám (nemluvě o náklonnosti k hlavě své koleje) jí poháněla kupředu a cestou řvala na každého, kdo se jí připletl do cesty. Všichni studenti z Nebelvíru věděli, že Hermiona díky svému kocourovi Křivonožkovi ví o kočkách všechno a tak jí raději ustupovali z cesty, stejně jako Mrzimoři, kteří stáli v dolní části schodiště a právě se chystali poraněnou kočku zvednout.

 

„Běž pro madam Pomfreyovou!“ vykřikla vyděšená Hermiona na prvňáčka, který se při tak odpovědném úkolu nadmul pýchou a vystřelil najít lékouzelnici.

 

„Nebyl by tady užitečnější spíš Hagrid?“ ušklíbla se Pansy Parkinsonová, která vyšla ze sklepení právě včas, aby viděla ten otřesný pád.

 

„ Odprejskni, Pansy!“ zavrčela na ni Hermiona a měla radost, když slyšela, jak druhá dívka šokovaně zalapala po dechu.

 

Hermiona opatrně poklekla u kočky, Ron a Harry po jejím boku. Bylo těžké odhadnout, jak vážné je její poranění, ale díkybohu neviděli žádnou krev, ani vyčnívající kosti.

 

Naštěstí se tam záhy objevila profesorka Prýtová, která briskně ovládla situaci a odehnala všechny pryč.

 

„Doufám, že není vážně zraněná,“ dělala si starosti Hermiona, zatímco si razili cestu na ošetřovnu. „Bylo to fakt hrozné!“ 

 

„Ale musím uznat, že její proměna byla neuvěřitelná,“ zaslechli Parvati, která šla těsně vedle nich. „Někdy se opravdu vyplatí být zvěromágem.“

 

»«

 

Ten večer byli studenti z Nebelvíru informováni, že vedoucí jejich koleje stráví několik dní na ošetřovně, než se jí zahojí polámané kosti. Také byli informováni, že v případě jakýchkoliv problémů se mají obrátit na profesorku Hoochovou. Prefekti byli požádáni, aby na mladší studenty dohlédli.  

 

Hermiona špatně spala, trápilo ji pomyšlení na stav profesorky McGonagallové a představovala si, jak asi proběhne nehoda jejích rodičů. Jak si teď může být jistá, že její rodiče nebudou vážně zraněni?

 

Druhý den při snídani začali celý plán realizovat. Za učitelským stolem bylo nezvykle rušno. Brumbál odešel pryč a když se vrátil, tak se na něco ptal profesorky Hoochové. Ta rezolutně zavrtěla hlavou. Brumbál se proto obrátil na Snapea, který jak se zdálo, nejdřív protestoval, ale pak se unaveně podřídil. Toto malé drama přilákalo ještě větší pozornost studentů, když Snape zamířil dolů za Hermionou Grangerovou a mluvil s ní.

 

„Slečno Grangerová. Ředitel si přeje, abyste šla se mnou,“ přikázal.

 

Hermiona vstala. „Jistě, pane. Ale kam vlastně jdeme?“

 

Snape se k ní naklonil blíž, vědom si všech dychtivých očí, které je sledují a uší, které poslouchají. „Věřím, že je ve vašem zájmu, aby to zůstalo tajemstvím,“ řekl krátce. „A dost už lelkování.“

 

Ron a Harry vstali také.

Snape na ně zíral. „Kam si myslíte, že vy dva jdete? Hádám, že slečna Grangerová dokáže chodit sama, aniž byste jí dělali z každé strany oporu. Pokračujte ve snídani.“

 

Hermiona vztekle naházela věci do své tašky.

 

„Můžete to tady klidně nechat, ať jsou vaši kolegové také pro jednou užiteční,“ ušklíbl se Snape.

 

Hermiona následovala Snapea ven z Velké síně.

 

„Přivolejte si svůj plášť,“ doporučil jí Snape chladně a sám udělal to samé.

 

Hermiona tak učinila se strachem a úzkostně se na něho podívala. Když přiletěl její plášť, okamžitě si ho přes sebe přehodila.

 

Snape jí dovedl ke dveřím a okázale je otevřel dokořán.

 

Šli mlčky po pěšině.

 

„Jsem tady,“ ozval se tiše Harry. „Je fajn, že je tahle pěšina tak ušlapaná, takže na ní moje šlépěje nejsou vidět.“

 

„A sakra!“ zasyčel najednou Snape.

 

Důvod jeho znepokojení byl nad slunce jasný.

 

Po cestě naproti nim kráčel Lucius Malfoy...

 

»«

 

Pokračování snad za 4 dni... mezitím se můžete zabavit u dalšího  kola tipovací soutěže  hádej kdo jsem.

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 23:11:29: Ano Lucius je ďábel sám...smiley${1}
07.03.2010 22:52:25: Nějak se to komplikuje a Lucius tomu dává korunu. Mimochodem Lucius je čert z jedné pohádkysmiley...
07.02.2010 21:41:43: Ještě jsem zapomněla poděkovat za věnování, takže děkuji, děkuji :)
07.02.2010 21:38:38: teda co si Voldy nevymslí. Dobráci měli super plán ale fakt jim nevyšel, chudák Minerva, snad bude v...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.