Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

27/B - Zmijozel, Nebelvír a domácí skřítci

Ron si užíval života jako nikdy před tím. Měl dostatek jídla, famfrpálu, spoustu sexu a zdálo se, že mu to takhle přesně vyhovuje. Stále ještě rostl a už se přehoupl přes šest stop. Kromě toho si s chutí několikrát týdně zašel do posilovny, kterou nechal Harry na škole vybudovat, a na jeho postavě to bylo znát.

 

Vlastně mu docela vyhovovalo přemýšlet při cvičení. Ron tam dokázal myslet úplně na všechno: na holky, strategii, dokonce i na domácí úlohy. Ať se mu to zdálo ze začátku bizarní, nedávno mu došlo, že když bude nad školními úkoly přemýšlet, než je napíše, že je to opravdu užitečné. Když ho Hermiona přestala uhánět, aby se připravil na vyučování a nekontrolovala mu jeho práce, rapidně mu klesl prospěch a domácí úlohy odevzdával pozdě. Nyní nad tím - zatímco cvičil nebo běhal - přemýšlel a zjistil, že když si to předem srovná v hlavě, je schopný napsat docela slušnou esej.

 

Krom toho se jednou týdně scházel se Snapem, Pastorkem a Hestií Jonesovou a probírali strategii. Jejich schůzky probíhaly na  Grimmauldově náměstí 12. Měl z toho místa zvláštní pocity, dům byl totiž celý uzavřený krom kuchyně, kde sedávali u jídelního stolu. Ronovy nápady tady považovali za dobré a brali ho jako rovnocenného partnera a to jeho sebedůvěru značně posílilo. Snape s ním sice jednal se svým obvyklým sarkasmem, ale na to už byl natolik zvyklý, že mu to nevadilo. Jen nevěděl, jak se má vypořádat s tím, co udělal Harrymu, nemluvě o tom, že při té příležitosti zjistil, že ti dva byli milenci... brrrr! Přemýšlel nad tím, jak asi snášel Snapeův sarkastický postoj Harry. Bylo pro něho totiž jen těžko představitelné, že by s ním Snape zacházel jinak jenom proto, že s ním chtěl mít sex... ale proč se s ním zapletl Harry... možná je Snape prostě jen skvělý milenec... a už je u toho znovu... grrrrr!  

 

Naštěstí mu Snapeova obvyklá jízlivost umožnila přestat o něm a Harrym přemýšlet a soustředit se na to, proč tam přišel.

 

Během jedné takové schůzky se náhle Severus chytil za předloktí levé ruky.

 

„Volá tě?“ vyhrkl Pastorek v náhlém porozumění.


„Ano,“ procedil Severus skrz zaťaté zuby. Bolest sice nebyla stejně silná jako dřív, ale bylo to tak dávno, co byl povolán, že si za tu dobu odvykl.

 

Neměl usnout na vavřínech.

 

Když se trochu vzpamatoval, přeměnil svůj hábit na smrtijedské roucho a obrátil se na Rona.

„Informujte... profesora Brumbála, ihned jak se vrátíte, prosím.“ řekl vyrovnaně.

 

Při pohledu na jeho oblečení Ronovi přeběhl mráz po zádech, ale přikývl. „Jistě, pane.“

 

„Jak dlouho předpokládáš, že budeš pryč, Severusi?“ zeptal se Pastorek a dokonce i Ronovi došlo, že ve skutečnosti otázka zněla: „Za jak dlouho se o tebe máme začít obávat, že se už nevrátíš?“

 

Severus se drsně zasmál. „Kdo ví? Ale během školního roku mě zatím nikdy nezdržel déle než do rána, tak abych mohl jít ráno učit a nevzbudil žádné podezření.“

 

„Dávej na sebe pozor,“ hlesla Hestie a dotkla se jeho ruky.

 

Jakákoliv slova zněla v takovéto situaci naprosto absurdně, ale Snape jen přikývl a odešel do předsíně. Zvuk jeho kroků se zlověstně rozléhal celým domem.

 

Seděli tam a mlčky na sebe koukali, dokud se za ním s bouchnutím nezavřely hlavní dveře.

 

„Rone, požádej profesora Brumbála, aby nám dal vědět, jestli se Snape v pořádku vrátil,“ řekl Pastorek tiše.

 

„Samozřejmě,“ souhlasil Ron, ale byl překvapen mírou obav, jakou ti dva o něj měli. Snape se přeci vždycky choval tak příšerně. Bylo pro něho těžké uvěřit, že se o něj může někdo bát. Ale teď, když ho viděl odcházet s ledovým výrazem čelit Voldemortovi, začal chápat zrůdnost toho, k čemu se Severus dobrovolně upsal a jak neuvěřitelná je jeho odvaha, se kterou tohle celá léta podstupuje. Není divu, že ten mizera byl tak nepříjemný, když musel stát před svými studenty po té, co strávil celou noc ve Voldemortově společnosti. Merlin ví, co všeho musel v ty noci udělat. A co se během nich stalo jemu samotnému. Ron se otřásl.

 

„Ano, je to zlé,“ prohlásil Pastorek, když si všiml jeho reakce. Bylo mu jasné, na co myslí. Za svůj život už mnohokrát viděl, co se začínajícími bystrozory jejich první střetnutí se Smrtijedy udělalo.

 

„Kde bere v sobě tu sílu?“ zeptal se Ron.

 

Pastorek potřásl hlavou. „Já bych to nemohl dělat,“ prohlásil. „Ten neustálý strach, samota a znechucení od každého, kdo tě zná... Severus je pro nás nepostradatelný spojenec.“

 

Hestie Jonesová jim uvařila čaj a nalila šálek Ronovi. Ten si tam přihodil několik kostek cukru a doufal, že ho sladký horký nápoj uklidní.

 

„Co by se s ním stalo, kdyby ho odhalil?“

 

„Myslím, že to nechceš slyšet! Jedna možnost je nepromíjitelná kletba Crucio, ale vedle ní je ještě spousta opravdu šeredných způsobů, jak někoho mučit. Severus mnohé z nich bezpochyby už na vlastní kůži i vyzkoušel.“

Ron znovu upil čaje ve snaze uklidnit svůj rozhoupaný žaludek. „Myslíte, že ho Voldemort podezřívá?“

 

„On si neváží nikoho,“ řekla tiše Hestie. „Po tom, co se vrátil zpět mezi živé, tak mnoho rodin Smrtijedů krutě potrestal. Nechal je trpět za to, že ho nebyli schopni najít a dokonce ani pokračovat v jeho práci.“  

„Přesto pořád stojí za ním?“ řekl Ron užasle.

 

„Strach a vědomí, že neexistuje cesta zpět, je pro ně účinná motivace,“ odpověděla. „Mučil rodinné příslušníky každého Smrtijeda přímo před jejich očima. Ukázal jim tak názorně, že kdyby ho znovu zradili, tak by si našel jejich rodiny a jeho hněv by tvrdě dopadl na ně.“

 

„Merline! To ale...“ závity v Ronově mozku pracovaly naplno, „to ale znamená, že ve skutečnosti k němu nejsou tak loajální, jak jsme předpokládali? Mohli bychom jejich rodinám nabídnout ochranu? To bychom mu přeci podtrhli koberec pod nohama a sebrali bychom mu tak zbraň, kterou je drží u sebe, ne?“

 

„To je zajímavý nápad,“ uvažoval Pastorek nahlas. „I když si po pravdě nejsem jistý, zda máme dostatečné prostředky na takovou úroveň ochrany tolika rodin. Abychom je byli schopni ochránit před Voldemortovým hněvem,“ vysvětlil. „Také je na naší straně mnoho kouzelníků, kteří touží po jejich krvi a my nemůžeme jen tak jednoduše smazat zločiny, které spáchali.“

„Myslím, že bychom měli ještě promyslet, jak jejich předstíranou loajalitu využít v náš prospěch,“ řekl Ron.

 

„Souhlasím,“ přikývla Hestie. „Pojďme to ale nechat na příští schůzku. Ale mám ještě jednu věc... nechápu, proč mě to nenapadlo dřív... ale předpokládám, že to bude tím, že jsem ještě nikdy nikoho neviděla reagovat na předvolání toho bastarda. Jak Snape věděl, kam má jít? Předpokládám, že to není pokaždé na stejném místě a pokud ano, a je to nějaké nezakreslitelné místo, tak by nám to už přece řekl, ne?“ 

 

„Musíme se ho na to zeptat,“ souhlasil s ní Ron. „Tohle by mohla být důležitá informace. Pokud by se nám podařilo napadnout ho na jeho území...“

 

„Problém je v tom, že tam asi bude mít nastražené pasti a také má tu výhodu, že zná jejich pozice a vůbec... tyto okolnosti by převážily výhodu překvapení.“

 

„Jistě,“ souhlasil Ron a unaveně se sesunul ve svojí židli. „Přesto se na to Snapea zeptáme, i když ne kvůli tomuhle nápadu.“  

 

Hestie vstala.

 

„Myslíte, že bychom pro dnešek mohli skončit? Já už opravdu potřebuji odejít.“

 

„Jistě,“ souhlasil Pastorek.

 

Než vstoupili do letaxové sítě, obnovili zabezpečovací kouzla a potom teprve všichni postupně odešli.

 

»«

 

Harry si dělal domácí úkoly ve společenské místnosti, když dovnitř vešel Ron a posadil se na gauč vedle něho.

 

„Dnes jsi zpátky nějak brzy,“ okomentoval jeho příchod Harry.

„Jen o chvíli,“ připustil Ron. „Ale i tak to bylo užitečné setkání. Máme spoustu nových nápadů.“

 

„To je dobře,“ usmál se Harry a myslel při tom na to, že za chvíli půjde za Severusem.

„Máš chuť na šálek čaje nebo horké čokolády?“

 

„Ne, Hestie do mě nalila dva hrnky čaje. Mám ho až po uši, už takhle budu běhat na záchod celou noc. Co to děláš?“

 

„Domácí úkol z přeměňování a esej z formulí,“ protočil Harry oči v sloup.

 

„Proč se s tím vůbec obtěžuješ?“ zeptal se Ron. „Kdybych byl na tvém místě, tak by se na to vyflákl.“

 

„Jestli se mi podaří přežít Voldemorta, tak budu potřebovat nějakou práci,“ pokrčil Harry rameny.

 

„Jo, ale chystáš se to ostatním říct, viď?“

„Říct komu a co?“ přišel k nim Seamus s úsměvem.

 

Ron se na Harryho polekaně podíval, a slíbil si, že si bude dávat větší pozor na to, co kde říká.


„Která z mých tajemství bych mu měl prozradit, Rone?“ přemítal nahlas Harry.


Seamus se rozesmál a svalil se do křesla. „Tak o co jde, Harry? Starému dobrému Seamusovi přeci můžeš říct všechno!“

 

Harry natáhl před sebe nohy, ruce si složil za hlavou a chvíli přemýšlel. „Dobře, Seamusi, mohl bych ti třeba říct, že se chystám zabít Voldemorta,“ prohlásil.

 

„A to si myslíš, že mi říkáš nějakou novinku?“ ušklíbl se Seamus. Vytáhl sáček Bertíkových fazolek a oběma jim nabídl.

 

„Chystáš se mi pomoct?“ zeptal se Harry.

 

„Kdo? Já?“ zarazil se Seamus.

 

„Jo, ty, Finnigane.Nemůžu všechno zvládnout sám. A jdu do toho už brzy. Ty, takový muž činu... přece nebudeš stát stranou, nebo dokonce držet s nepřítelem?“

 

„Ty to myslíš vážně,“ řekl Seamus a posunul se na kraj sedadla.

 

„Ano.“ Harry spustil ruce dolů, položil si je na kolena a zadíval se na mladého muže, se kterým sdílel šest let pokoj. „Myslím si, že bez Voldemorta se nám všem bude žít lépe. Vím sice, že jsi byl v BA, ale teď je to mnohem vážnější situace. Byl bych rád, kdybys byl na naší straně. Přemýšlej o tom, prosím...“

 

Seamus vstal a postavil se před Harryho. „Nepotřebuji si nic rozmýšlet. Jsem s tebou.“ A když viděl, že na to chce Harry něco říct, spěšně pokračoval. „Můj táta je mudla, a je to ten nejlepší táta na světě. O minulých prázdninách se mi svěřil, že když jsem dostal svůj dopis, tak ho málem zabilo pomyšlení, že mám nastoupit do internátní školy a odejdu z domova. Ať mi nikdo neříká, že mudlové nejsou stejně dobří jako čarodějové.“

 

Napřáhl k Harrymu ruku a ten ji přijal.

 

„Díky, Seamusi. Nemluv, prosím, s nikým o tom, že se to už blíží, nebo o čemkoli jiném, co by mohlo pomoct druhé straně. Je to důležité.“

 

Seamus přikývl. „Měl bys to samé, co mně, říct i Deanovi s Nevillem. Všichni stojíme za tebou.“

 

„To rád slyším. S Deanem si promluvím. A Neville už se rozhodl.“

 

„Tak to je fajn. Nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat nějaké čerstvé růže.“

„Nepodceňuj Nevilla,“ podíval se Harry na svého přítele přísně a snažil se vší silou zakrýt podráždění ve svém hlase.  

 

Seamus na něj nevěřícně pohlédl.

„Vážně, kámo,“ vložil se do toho Ron, „Jestliže by Neville musel čelit Voldemortovi místo Harryho, tak já bych se postavil po jeho boku.“

 

„Dobře,“ řekl nakonec Seamus váhavě, „budu si to pamatovat.“ Vstal. „Už musím jít,“ dodal a protáhl se.

 

„Kam jdeš?“ zeptal se Ron.

Seamus na něho mrknul. „Za jistou dívkou, která nemá ani trochu zájem o někoho s rezavými vlasy,“ zazubil se a ještě než došel k portrétu, prohrábl si rukou vlastní kštici.

 

Harry se zasmál.

„Čemu se směješ?“ zeptal se Ron a hodil po něm polštář.

 

„Vsadím se, že přemýšlíš o tom, kdo to je a jestli bys nemohl změnit její názor na rezavé vlasy,“ ušklíbl se Harry.

 

„Harry, to není moje barva vlasů, co je na mně přitahuje,“ ušklíbl se Ron zpět.

 

Harry se zasmál a strojeně se uklonil. „Vzdávám hold našemu nebelvírskému sexuálnímu králi,“ dobíral si ho.

 

„Jo, jistě. Jen mi zrovna svítí má šťastná hvězda...“ Ron se rychle se rozhlédl, aby se ujistil, že je tentokrát nikdo neposlouchá. „Vím, že koukáš jiným směrem, než já. Ale i kdyby ne, tak máme zjevně každý jinej vkus,“ nakrčil nos. „Chci tím říct... grrrrr! Najdi si příště někoho lepšího, kámo!“

 

Harry ztuhl. „Je to pozoruhodný muž...“ začal.

 

„Hele, o tom ani v nejmenším nepochybuji,“ zvedl Ron ruku, aby Harryho zastavil. Naklonil se k němu blíž a znovu se rozhlédnul. „Dnes večer si ho zavolal během naší schůzky... a... bylo to příšerné! Jak to jen zvládá? Já bych si při každém předvolání nadělal do kalhot!“

 

„On si ho zavolal?“ Harrymu se zhoupnul žaludek.

 

„Jo. Přeměnil si svůj hábit, a aniž by hnul brvou, byl pryč. I když připouštím, že je po fyzické stránce impozantní, tak... ty jsi slavný, mohl bys mít kohokoliv! Takže kupředu a hledej! Nechápu, proč by sis před velkou bitvou nemohl vyšukat mozek z hlavy.“

 

„Tak jako ty?“ prohlásil Harry suše.

Ron se posadil zpět. „Myslím, že bych to dělal bitva - nebitva. Mám prostě rád sex,“ řekl, aniž by vypadal uraženě.

 

„A nechceš něco víc?“ zeptal se Harry Rona zvědavě a lehce změnil téma hovoru. Hermiona a Neville sice věděli, že se dal se Severusem zase dohromady, ale netušil, jestli by Snapeovi nevadilo, kdyby o tom věděl ještě někdo další.

 

„Třeba víc žen? Jo!“ zašklebil se Ron.

„No tak, Rone, víš dobře, co jsem tím myslel. Co nějaký vztah?“

 

„To už jsem si zkusil… ale na usedlý život jsem ještě mladý, v tom měla Hermiona pravdu. Bylo to s ní skvělé… ale přiznávám… vždycky jsem pokukoval stranou. No a teď se kvůli tomu nemusím cítit provinile. A navrch jsme zůstali přátelé. Dopadlo to úplně nejlíp, jak jsem si jen mohl přát.“

Harry byl v šoku, copak Ronovi jde opravdu jen o sex?  Možná je to tím, že pochází z velké rodiny, která ho vždycky zahrnovala láskou a péčí a tak teď nepotřebuje milujícího a pečujícího partnera, ani to, aby o někoho na oplátku pečoval. Bude mít přeci vždycky svou rodinu, která ho miluje.

 

Harry miloval Severuse a rád se o něj staral. Právě teď měl o něho neuvěřitelný strach. Hlavou se mu honily nejrůznější scénáře, co všechno s ním může Voldemort právě dělat, jestliže vycítil, že jejich spojení bylo nějak oslabené. Vyslýchá Severuse, mučí ho?

 

Ale i kdyby tomu tak nebylo, proč si ho Temný pán zavolal?

 

„Jdeme ke mně!“ vyhrkl Harry.

 

„Cože?“ zeptal se zmateně Ron, ale následoval ho.

 

Když byli v pokoji, Harry zajistil dveře ochrannými kouzly.

 

„Měl nějakou představu, proč si ho zavolal?“ zeptal se Rona, ještě než se mladík pohodně rozvalil na jeho posteli.

 

„Snape?“

 

„Kdo jiný?“ odsekl Harry netrpělivě.

 

„Ne. Jen mě požádal, abych to řekl Brumbálovi, hned jak se vrátím.“

 

„A co na to Brumbál řekl?“


„Děkuji vám.“ Ron se ušklíbl a posadil se. „Hele, Snape ví, co dělá...“

 

„Jistě,“ odvětil Harry. „Zas a znovu se vystavuje nebezpečí.“ Napřímil se. „Co si myslíš ty se svým strategickým uvažováním, že by mohlo tohle předvolání znamenat?“

Ron se na chvíli zamyslel.

 

„Dobře, předpokládám, že od něho potřeboval nějaké informace… které mu Snape buď může, nebo nemůže poskytnout. Nebo by mu mohl nařídit, aby zjistil něco nového… nebo by mohl chtít, aby něco udělal – jako třeba uvařit nějaký lektvar. Nebo prostě jen mobilizuje své vojsko před velkou bitvou. Ale myslím, že se to dozvíme hodně brzy. Nevzpomínám si totiž, že by Snape někdy chyběl na hodině, takže si myslím, že se do rána vrátí. Tedy, pokud mezitím nedojde k útoku, v takovém případě bychom se dozvěděli účel toho předvolání dřív, než bychom chtěli. Nebo je tu možnost, že byl odhalen a už je nejspíš mrtvý a stovky studentů se budou moct těšit na nového učitele.“

 

Harry se otřásl. „Bože, Rone, to bylo ale hnusný.“

 

„Ale pravdivý.“ V náhlém porozumění se podíval na Harryho. „Sakra, Harry, nemůžeš přece mít toho bastarda pořád rád! Po tom všem, co ti udělal!“

 

„Já jsem si to zasloužil,“ řekl Harry.

 

„Nesmysl!“ Ron rozzlobeně vyskočil a chytil ho za ruce.  „Z toho, co jsem pochopil, tak to bylo... kouzlo - nekouzlo... prachsprosté znásilnění! A to si nezaslouží nikdo! Neumím si představit, že to, cos mi teď řekl, myslíš vážně!“

 

Harry jen pokrčil rameny a odvrátil se od něho. Přistoupil ke krbu, který se rozhořel, jakmile vstoupili do místnosti.

 

„Možná,“ řekl tiše. „Nicméně, tak jak jsi před tím sám řekl, on je mimořádně statečný a je pro naši válku velkým přínosem. Nemůžu s tebou souhlasit, když mluvíš o jeho zabití, jako kdyby to byla dobrá věc. Na jeho místě se jednou můžu ocitnout já. Nebo ty... nebo...“
 
„Dobře!“ rozhodil Ron rukama. „Řekl jsem to bez rozmyslu. Stovky dětí, které znají Snapea jen jako zlého parchanta, se budou radovat a pár lidem, kteří vědí o Snapeově roli ve válce, bude chybět. Takhle ti to stačí?“

 

„Dokonale!“ odsekl Harry.

 

„Merline!“ zaťal zuby Ron. „Už jsme skončili? Dokážu si představit lepší způsob, jak strávit večer.“

 

Harry pouze přikývl a musel se vší silou ovládnout, aby na něm nebylo nic znát.  „Děkuji ti, že jsi se mnou ztrácel čas,“ dodal sarkasticky.

 

„Poslyš,“ řekl Ron, „Všichni nemůžeme pořád myslet na válku. Musíš si i užívat, abys pak měl pro co bojovat, víš. Takže já jdu za někým, kdo mi trochu zvedne náladu,“ a když odcházel, zabouchnul za sebou dveře.

 

»«


„Do prdele!“ pomyslel si Harry. „Severusi!“ Představa toho, že je v nebezpečí, pro něho byla daleko horší, než když viděl Hermionu a Rona při Turnaji tří kouzelníků svázané na dně jezera. Pro ně totiž mohl něco udělat.

 

Co by asi tak mohl teď udělat pro Snapea?

 

Přemístil se do jeho komnat a rozhlédl se kolem sebe. Zapálil oheň v krbu a připravil na stůl lahev whisky a skleničky. Na postel uložil ohřívací kouzlo, protože si ještě živě pamatoval, jaká mu byla zima, když se vrátil ze hřbitova a jak se třásl po své nepovedené misi na Oddělení záhad. Potom se usadil do křesla s knihou a čekal.

 

A čekal...

Byly asi dvě hodiny ráno, když vrzly dveře a Snape unaveně vstoupil dovnitř. Zarazil se, když uviděl Harryho.


„Harry! Co tady děláš?“

 

Řekl to tónem, jako by tady Harry netrávil každou noc od toho úterního rozhovoru.

 

„Čekám tu na tebe?“ snažil se Harry i přes spalující strach udržet klidný hlas.

 

Severus ho obešel a zamířil rovnou do koupelny. „Dnes večer nemám na sex náladu. Vrať se do svého pokoje.“ řekl, aniž by se na něho podíval.

 

Harry dostal strach z toho, co všechno by jeho slova mohla znamenat. Přistoupil blíž a vztáhl k Severusovi ruku.

 

„Nedotýkej se mě!“

 

Harry polekaně ucukl.

 

Je snad Severus zraněný? Nebo zneužitý? Harrymu se rozbušilo srdce.

 

Snapeovy rysy o poznání změkly. „Nejsem zraněný, nebo… cokoliv jiného,“ řekl mdle. „Já… jen se cítím špinavý. Nech mě, abych se osprchoval a co nejdřív se dostal z těchto šatů.“

 

Harry přikývl a šel dát vařit vodu. Je sice trochu pozdě, ale Severus miloval černou kávu, už jen její vůně ho povzbudí.

 

Severus strávil ve sprše notnou dobu, ale nakonec přišel do obývacího pokoje.

 

„Dáš si kafe? Nebo whisky?“ zeptal se Harry.

 

„Nepotřebuji mateřskou péči, aby bylo jasné.“ řekl stroze Severus. Přesto na jeden hlt vypil připravenou whisky, souhlasně kývnul směrem k dóze s kávou a nalil si další rundu, zatímco mu Harry připravoval šálek horkého nápoje.

 

„Tu kávu si vezmu do postele,“ řekl tiše. „A ty bys už měl jít.“

 

Harry vstal a šel ke Snapeovi, ne snad, aby se ho dotkl, jen proto, aby mu stál po boku. Byl rád, když od něho Snape necouvnul.

 

„Samozřejmě, že můžu odejít, pokud si to tak přeješ, ale pokud si přeješ společnost… bez čehokoliv sexuálního.... tak určitě rád zůstanu.“

 

„Jsem zvyklý řešit následky návštěv u toho netvora sám,“ zavrtěl hlavou Snape.

 

 Harry přikývl.

 

„Rozumím. Ale to, na co jsi zvyklý, nemusí být zákonitě to nejlepší.“

 

„Ne, to jistě ne,“ řekl Severus váhavě, „Ale nemám dost síly na rozhovor. Připoj se ke mně na rychlou snídani,“ nabídnul Harrymu.

 

Harry přikývnul. Poznal, že byl odmítnut.

 

Bolelo ho to.

 

Ale věděl, že tohle není o něm, ale o Severusovi.

 

Došel až k němu a krátce stisknul jeho paži. „Jistě, půjdu. Jen chci, abys věděl, že vím, jak moc špinavý se cítíš. Měl jsem ho ve své hlavě, viděl jsem, co dokáže. Ale přes to všechno chci být pořád s tebou. Dobrou noc, lásko, a pokus se usnout.“  

 

A i když to byla jedna z nejtěžších věci, které musel v životě udělat, otočil se k odchodu.

 

A Severus ho nezastavil.

 

»«

 

Pokračování snad za 4 dni... ale nové kolo tipovací soutěže,  je tu už dnes...

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 22:27:13: Harry je třída! Umět nabídnout pomoc a oporu a přesto dokázat i odejít a neotravovat. Moc dík!...
04.02.2010 20:37:40: huráááá konečně jsem se zase dostala ke čtení.. Už bez tvého překladu nevydržím.. když můžu koukám s...
01.02.2010 21:23:04: Sall - v šuplíku??? smiley Uf - úplně mě polilo horko! smiley To nééééé!!! Zlatá Sallome, hodná Sallome...
01.02.2010 20:28:33: Elza – děkuji, těší mě, že se ti u nás líbí... ivik.bublik – ich, to nám to ale autorka usekal sr...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.