Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

27/A - Zmijozel, Nebelvír a domácí skřítci

Draco se chystal jít přímo do svého pokoje, ale ve společenské místnosti si ho odchytl Crabbe. Ráno mu přišel balík z domova a teď zval Draca na kousek dortu.

 

Posadil se tedy vedle svých dvou nerozlučných přátel a nabídl si.

 

Nemohl se ubránit myšlence na to, zda by Goyla a Crabba jejich rodiny zabily, kdyby se narodili jako motáci. Možná, že právě ta jejich jiskřička magie, kterou oba dva měli, jim zachránila život.

 

Při tom pomyšlení ho veškerá chuť na dort přešla.

 

Jakého druhu lidí se vlastně rodiny zbavovaly? Těch, kteří neměli žádnou magii, ale nechali si někoho, kdo má zhruba tři mozkové buňky, a to je mají dost možná oba dohromady? K čemu měl posloužit výběr právě těch dvou jako pokračovatelů čistokrevného rodu? Oba jejich otcové věrně sloužili Voldemortovi – nejspíš je ani nenapadlo zachovat se jakkoliv jinak, pomyslel si Draco. Co vlastně můžou nabídnout kouzelnickému světu krom čistoty své krve?

 

„Co máte v plánu, až odejdete z Bradavic?“ zeptal se Draco na oko ledabyle a ukousl si z dortu.


Greg a Vince se na sebe podívali.  

 

„Děje se něco?“ zeptal se Draco.

 

Chlapci na sebe kývli.

 

„Uvažujeme nad tím, že pojedeme do Kanady,“ odpověděl Vince. Zvedl bradu, jakoby čekal, že se bude muset bránit.

 

Draco opatrně odložil svůj kousek dortu.

 

„Proč?“

„Chceme se tam vzít,“ ozval se hrdě Greg.

 

„Oni jsou v kouzelnickém společenství v Kanadě povolené sňatky homosexuálů?“ zeptal se Draco zmateně.

Greg s Vincem strnuli.

 

„Mudlové tam mají povolené sňatky homosexuálů,“ vysvětlil Vince.

 

„Ale to snad v Anglii také, ne?“ zamračil se Draco.

 

Nastalo rozpačité ticho.

 

„V Kanadě pro nás bude snadnější předstírat mudly,“ vysvětil Greg. „A když něčemu nebudeme rozumět, tak si budou myslet, že je to jen proto, že neovládáme jejich jazyk.“

 

„Chci slyšet pravdu,“ Draco se k nim naklonil a nenápadně se rozhlédl, jestli je někdo neodposlouchává, „máte v plánu odjet do Kanady a žít tam mezi mudly?“

 

„Víš přeci, že nemáme právě moc magie,“ pokrčil rameny Vince a tím připomenul Dracovi jeho dřívější úvahy. „Myslím si, že nám bude lépe bez tohohle všeho,“ řekl a mávl rukou neurčitě v prostoru a tím gestem zahrnul vše, co má něco společného s magií.


„Chcete kouzelnický svět opustit? A vaše rodiny to vědí?“

 

„No tak, Draco, možná že jsme hloupí, ale ne tak, abychom spáchali sebevraždu.“

 

„Ale z čeho budete žít?“

 

„Mám nějaké peníze, co mi odkázala prateta,“ vysvětlil Vince. „Dost na to, abychom se tam dostali a měli pár korun do začátku. No a potom si najdeme nějakou práci.“

 

„A co budete dělat? Museli byste mít nějakou kvalifikaci,“ Draco byl v naprostém šoku, ale skutečné překvapení ho ještě čekalo.

 

„Na tom už pracujeme,“ řekl Greg.

 

„Máme mudlovského domácího učitele,“ šeptal Vince „a udělali jsme si maturitu – to je takové mudlovské NKÚ – z angličtiny a z latiny.

 

„Latina byla opravdu jednoduchá,“ ušklíbl se Greg, „ale nemyslím si, že by ji mudlové moc používali. A Vince navíc udělal zkoušky z matematiky,“ řekl pyšně a usmál se na svého partnera. „To já na počítání moc nejsem.“

„Ty to zvládneš,“ kývl na něj Vince a povzbudivě se na něho usmál. „Ty jsi zase lepší ve francouzštině a ta nám tam bude opravdu užitečná.“ Podíval se na Draca. „Víš, Goylovi mají ve Francii dům a vždy tam trávili hodně času, takže je to pro Grega jako druhý mateřský jazyk. Krom toho se v Kanadě mluví i anglicky, což by nám mohlo pomoct.“

 

„Ve francouzštině jsi skoro stejně dobrý jako já,“ opravil ho Greg. „Nezapomínej na to, že jsme do našeho sídla ve Francii jezdili spolu.“

 

Draco se podíval z jednoho na druhého. „Vy jste to plánovali celá léta? Proč jste mi nic neřekli?“

 

„Jen pár let,“ vysvětlil Vince. „A nemohli jsme ti to říct vzhledem k tomu, že tvůj otec zná naše taťky. Ale teď ti věříme, že nás neprozradíš.“ podíval se na něj vážně Vince.

 

Draco si je prohlížel a uvědomil si jejich nervozitu. Nemohl si pomoct, ale musel je za tu šikovnost, s jakou ho po celou tu dobu podváděli, obdivovat a byl poctěn tím, že mu nyní důvěřují.

 

„Proč teď? Proč jste se rozhodli věřit mi právě teď?“

 

Vince se podíval na svého milence.

„Myslím, že jsme se rozhodli ve chvíli, když si ty začal myslet sám za sebe,“ řekl nakonec.

 

„Jak tomu mám rozumět?“ zeptal se Draco ostře.

 

„Často jsme tě vídali s Hermionou Grangerovou,“ řekl Greg.

 

„No a co? Pracujeme na společném projektu pro Snapea...“

 

„Jo, ale pokud bys ji nenáviděl tak jako dřív, tak bys s ní netrávil tolik času,“ usoudil Greg logicky, „dokonce to vypadá, že tě přitahuje.“

 

Draco vyprsknul. „Přitahuje! Ale no tak! Vaše pozorovací schopnosti jsou jaksi mimo, vlastně… hodně mimo! Ona je sice velmi chytrá čarodějka...“

 

„Ha!“ ukázal na něho Vince prstem.

 

„Co? Jen proto, že ji považuji za chytrou, tak to ještě neznamená, že jsem do ní zamilovaný! Pro Merlina… za co?!“

 

„Ještě nedávno bys nikdy nepřiznal, že je chytrá... je to přeci jen mudlovská šmejdka, ne?“

 

Draco se opřel. „Copak na tom záleží?“ zeptal se.

 

„Na čem? Na tom, že je chytrá, nebo že je mudlorozená?“

 

„Na obojím... vy si opravdu myslíte, že se mi líbí?“

 

„To je tvoje věc, kámo. V každém případě má hezké tělo a jako bonus mozek. Myslím si, že vám to spolu sluší,“ řekl Greg prostě.

 

Draco rychle zavřel ústa, která se mu otevřela dokořán.

 

„A fakt, že není čistokrevná, je vám fuk?“ zasyčel na ně zblízka.

 

„A není to celé... to s tou čistou krví... hloupost?“ zeptal se Vince. „Podívej se na nás dva – ve škole nenajdeš čistší krev. A jsme si vědomi toho, že jsme asi nejhloupější studenti na škole. Jaká pak asi budoucnost nás v kouzelnickém světě čeká? Každý o nás ví, že jsme hloupí. Získali bychom pouze nějakou podřadnou práci, nebo bychom museli žít z peněz našich rodin - a já chci od života víc, než jen to. Greg a já sice nejsme géniové, ale chceme žít spolu a podle svého. Já se nechci koukat na to, až přijde Greg domů ze schůzky s Temným pánem napůl mrtvý po tom, co byl mučen! Jenom proto, že měl zrovna špatnou náladu... nebo kvůli jiné prkotině! Musel jsi přeci někdy vidět svého vlastního otce v takovém stavu? Anebo možná ne, možná byl natolik chytrý, aby se něčemu takovému vyhnul. Ale můj táta... no prostě vím, že tohle pro Grega nechci. Krom toho, až Potter toho šmejda zabije, tak co bude s našimi rodinami? Chceme být od toho co nejdál,“ řekl neochvějně. „A pokud máš v hlavě jen kousek mozku, tak uděláš to samé.“

 

„Proč si myslíte, že vyhraje Potter?“ zeptal se Draco a horečnatě přemýšlel.

 

„Poslední dobou jsem si ho všímal,“ řekl Greg. „A vyzařuje z něj sebedůvěra, ne? Nedělá kolem sebe zbytečný rozruch, je prostě nad věcí. Viděl jsem i Temného pána. On je děsivý, ale myslím si, že se nejvíc děsí sám sebe, proto zastrašuje všechny kolem. Potter ho oddělá,“ řekl pevně.

 

„Tak proč se nepřipojíš k Potterovi?“ zeptal se Draco překvapeně.

 

„Abych bojoval se svým otcem, nebo strýci a bratranci? Nemyslím si, že bych je byl schopen zabít. Já je mám rád, víš?“

 

„Takže jsme se rozhodli, že se s toho vyvlíkneme,“ doplnil ho Vince.

 

„A vrátíte se, až bude po všem?“ zeptal se sarkasticky Draco.

 

„Myslím, že tam zůstaneme,“ řekl s tichou důstojností Vince. „Bude to pro nás nový život. Snad jen kdyby nám chyběla magie, tak se přidáme k nějaké tamní kouzelnické komunitě.“

 

„Budeme moc rádi, když se k nám připojíš, Draco,“ nabídnul mu Greg. „Ne v tom smyslu, samozřejmě,“ dodal spěšně, aby si to náhodou Draco špatně nevyložil. „Zůstaň s námi. Máme o tebe strach.“

 

„Strašně moc si vaší nabídky vážím,“ řekl Draco pomalu. Nikdy před tím si těch dvou nějak zvlášť nevážil, ale věděl, že podobné chyby se už nikdy nedopustí. „I když vás musím zklamat, moje budoucnost je tady,“ dodal.

 

Vince přikývl. „Myslel jsem si, že to řekneš. Budeš u nás vždycky vítán, pokud bys někdy potřeboval přijít.“

 

„Děkuji,“ Draco sklonil hlavu. Byl si vědom, že jeho přátelé vyložili karty na stůl a on ty své nechal skryté. Když však nic nebudou vědět, bude to bezpečnější nejen po něj, ale i pro ně.

 

***

 

Harry požádal Dobbyho, aby k němu přišel a aby s sebou přivedl nejváženějšího bradavického domácího skřítka. Neměl sice ani tušení, jestli mají domácí skřítkové nějakou hierarchii, ale Dobby mu připadal jako poměrně průměrný skřítek a on potřeboval někoho, kdo by mohl mluvit i za ostatní. Oba přišli ještě ten večer. Starší skřítka bylo to nejvíc scvrklé a vrásčité stvoření, které kdy Harry viděl, ale vyzařovala z ní autorita. Tedy, Harry si byl alespoň celkem jistý, že to byla skřítka.

 

„Harry Pottere,“ Dobby se hluboce uklonil, „To je Imi.“


Harry se sklonil a potřásl staré skřítce rukou. „Děkuji vám mockrát, že jste přišla, Imi,“ přivítal se s ní, „posaďte se, prosím.“

 

Rychle přeměnil židli, psací stůl a knihu, co na něm ležela, na tři křesílka a přemístil je ke krbu.

 

Stará skřítka si zvědavě Harryho prohlížela, jako by si s nějakým kouzelníkem potřásla rukou poprvé (a nebyla si úplně jistá, jak se to dělá) a pak se posadila do jednoho z křesel.

 

Dobby vypadal ohromeně a byl nezvykle tichý.


„Chtěl jsem se vás zeptat na několik věcí, ale bude-li vám některá z mých otázek nepříjemná, tak na ni nemusíte odpovídat,“ vysvětlil Harry. „Nebudu na vás nikterak naléhat.“

 

„Kolik je vám let?“ zeptala se skřítka.

 

„Sedmnáct. Můžu se zeptat, kolik je vám dvěma?“ dodal směle.

 

„Mně je dvě stě sedmdesát tři. A Dobby... tobě je asi sto dvacet sedm?“

 

„Sto dvacet osm,“ opravil ji Dobby. „Minulý měsíc jsem měl narozeniny.“

 

„Měl jsi mi to říct,“ usmál se na něho Harry, „Mohli jsme mít oslavu s dortem a ...“

 

„Harry Potter je příliš laskavý...“ začal Dobby.

 

„My oslavujeme svým vlastním způsobem,“ přerušila ho Imi. „A teď k vašim otázkám, pane Pottere.“

 

„Dobře, všiml jsem si, jak silnou magii domácí skřítkové mají a napadlo mě, jestli máte vůbec nějaké hranice.“ zeptal se.

 

Dobby se mu prakticky uklonil až ke kolenům, ale Imi se ukázala jako tvrdší oříšek.

„Co tím přesně myslíte?“ zeptala se.

 

„No, všiml jsem si, že nepoužíváte hůlku... anebo ji používáte tak zřídka, že jsem si toho nikdy nevšiml. A pokud nějakou máte, děláte si vlastní, nebo si ji kupujete? Nebo ji dědíte? A používáte vnitřní magii, nebo čerpáte z okolního prostředí? Fungují vaše kouzla všude? Nebo jsou nejsilnější ve vašem domově?“

 

„Hmmm... a proč to chcete vědět, Harry Pottere?“ zamračila se skřítka a naklonila se tak, aby mu viděla do obličeje.

 

„No, abych byl upřímný, částečně proto, že jsem zvědavý a částečně proto, že se snažím pochopit principy magie. A ten poslední důvod souvisí s tím, proč jsem vás sem vlastně pozval.“

 

„Pak by bylo lepší, kdyby Harry Potter řekl Imi o co jde,“ vyzvala ho.

 

„Víte o tom, že někteří kouzelníci bojují s jinými?“ zeptal se jí Harry. „Kouzelníci jako je profesor Brumbál a já nesouhlasíme s  Voldemortovými názory a nechceme žít v takovém světě, ve kterém určuje pravidla on.“

„Dobby o tom ví všechno,“ řekl skřítek vzrušeně a vyskočil, „proto se Dobby snažil Harryho Pottera zastavit, když chtěl jet do Bradavic, protože zlý pan Malfoy chtěl Harrymu Potterovi ublížit kvůli Voldemortovi.“

 

„Ano, a ty ses nezachoval tak, jak se sluší a patří na domácího skřítka,“ řekla mu Imi přísně, čímž Dobbyho usadila zpět do křesla.  

 

„To je dobrá připomínka,“ řekl Harry. „Proč vlastně domácí skřítkové musí udělat to, co po nich jejich pán chce? Jste evidentně inteligentní, rozumná stvoření. Proč sloužíte kouzelníkům? Proč nemůžete činit svá vlastní rozhodnutí?“

 

Imi si nadzvedla své kulaté bříško, které se klenulo nad jejíma nohama, poposedla si dozadu a opřela se zády o opěradlo křesla. „Neznáte naší historii, Harry Pottere. Dřív žili skřítci v lese a nestarali se o kouzelníky. Ale když zjistili, že kouzelníci žijí v domech, tak se jim ta myšlenka moc zalíbila. Skřítkové proto začali vyjednávat s kouzelníky. Dohodli se, že je nechají žít ve svých domech, a oni se za to o ně budou starat. Domácí skřítkové milují domy,“ dodala na závěr, jako by to vše vysvětlovalo.

 

Harry se snažil přijít na to, co mu neřekla nahlas.

 

„Jsou tedy domácí skřítci vázáni na domy, nebo na jejich majitele?“

 

„Ach! Vy jste mi ale chytrý kouzelník!“ přikývla pochvalně Imi. „Mnoho kouzelníků na původní dohodu zapomíná a myslí si, že jsou domácí skřítkové vázáni na ně. I skřítci na to začínají zapomínat,“ prohlásila nakvašeně.

 

„Moment,“ řekl zmateně Harry, „Když byl Dobby vázaný pouze na dům, a ne k jeho majiteli, tak proč se zachoval jako špatný domácí skřítek, když se snažil překazit plány pana Malfoye?“

 

„V tom nebyl ten problém,“ prohlásila Imi netrpělivě. „On ohrozil život kouzelníka! A to je velmi špatná věc! Moc zlá věc!“

 

„Ach tak,“ řekl Harry. „Takže, kdybych se vás zeptal, jestli byste byli ochotni - samozřejmě ze své vlastní vůle - bojovat s námi proti Voldemortovi, tak byste nemohli? Ani kdybyste chtěli?“

 

Imi si netrpělivě povzdychla. Luskla prsty, objevil se tác s čajem a vznášel se před ní ve vzduchu.  Ukázala na konvici a ta sama nalila každému čaj do šálku, přidala mléko (a spoustu cukru pro oba skřítky, jak si Harry všimnul) a pak šálky odlevitovala k nim.

 

„Vy kouzelníci se velmi snadno rozzlobíte,“ řekla Imi, když hlasitě usrkla ze svého šálku, až se jí rozbimbaly uši. „Dobby ohrozil život kouzelníka, kterému chtěl pomoci, a to je velmi špatné! Obzvlášť to, jak proklel koště Harryho Pottera!“ zlostně se podívala na mladšího skřítka, který se pod jejím pohledem schoulil v křesle a tvářil se jako hromádka neštěstí. Snažil se bušit hlavou do opěrky křesla, ale čalouněný potah nábytku jeho rány tlumil, neboť Harry v tom samém okamžiku, co s tím Dobby začal, vyslal na opěrku neverbální bezhůlkové kouzlo a vystlal ji molitanem.

 

„Takže byste mohli bojovat, kdybyste chtěli?“ ujistil se Harry.

 

„My nemáme ve zvyku válčit,“ povzdychla si Imi.

 

„Ale byli byste ochotni nám pomoci s obranou?“

 

„Domácí skřítci hájí své domy po staletí,“ prohlásila Imi pyšně. „Známe spoustu ochranných kouzel, která můžeme použít!“

 

„A byli by k tomu bradavičtí skřítci ochotni?“

„Dobby bude bránit i útočit, cokoliv, o co ho Harry Potter požádá! Pro Dobbyho by to byla čest, kdyby mohl stát po boku Harryho Pottera,“ řekl skřítek bojovně.

 

„Ne, to mně by bylo ctí, kdybys byl po mém boku, Dobby, a totéž mohu říct i o ostatních skřítcích,“ řekl Harry upřímně. „Ale nechci, abyste byli v nebezpečí. Nemám tušení, jestli by se domácí skřítkové měli hůř, kdyby vyhrál Voldemort, takže nevím co vám nabídnout, abych vás přesvědčil, abyste byli na naší straně...“

 

„Ve skutečnosti,“ řekla Imi, „je to pro skřítky čest, když o nich Harry Potter takhle mluví. Většina kouzelníků raději naši existenci ignoruje.“ 

 

Harry se na starou skřítku pozorně podíval.

 

„Myslím si, že tento postoj kouzelníků domácí skřítkové často podporují,“ prohlásil.

 

„Opět máte pravdu!“ zasmála se Imi. „Nepotřebujeme, aby se nám kouzelníci neustále do všeho pletli!“

 

Harry se usmál a nalil jí a Dobbymu další šálek čaje. „Takže, když teď máte částečnou představu, proč jsem si vás pozval, byla byste mi ochotná říct víc o vaší magii?“

 

***

 

Hermiona šla ke skleníkům. Přes zarosené sklo viděla, že je Neville uvnitř. Lehce zaklepala na tabulku skla před tím, než vklouzla dovnitř a rychle za sebou zavřela, aby ze skleníku neunikalo teplo. Venku opět začalo sněžit a tak její černý školní hábit zdobily velké bílé sněhové vločky.  

„Neville,“ řekla nesměle, když mladý botanik ani nevzhlédl od své práce.

 

„Okamžik,“ odvětil klidně.

 

Hermiona šla blíž a dívala se, jak přesazuje nějakou rostlinu. Zkušenými prsty rozplétal kořeny, před tím, než ji něžně umístil do většího květináče a nasypal kolem kořenů čerstvou zeminu. Jakmile práci dokončil, postavil květináč mezi ostatní na velký stůl, na který svítily vykouzlené světelné kotouče. Utřel si ruce do starého rozdrbaného ručníku, pověsil ho zpět na hřebík a obrátil se na Hermionu.

„Stalo se něco?“ zeptal se zdvořile, ale bez valného zájmu.

 

Hermioně vyschlo v ústech a jazyk se jí přilepil k patru. „Chtěla jsem se omluvit,“ začala.

 

Neville si odfrknul, otočil se a zvedl další rostlinu. „Není nutné, aby ses omlouvala za to, že říkáš to, co si beztak všichni myslí.“

 

„Zřejmě si to nemyslí všichni,“ odpověděla Hermiona, dotčená lhostejností v jeho hlase.

„Hlavně neříkej, že ti připadám přitažlivý, tomu bych nevěřil,“ prohlásil rezolutně Neville a uvolnil pečlivě další květinu z jejího původního obalu. Rostlina měla kořeny ostře fialové barvy.

 

„Harry o tobě řekl, že jsi žádoucí a dokonce se obával… že se líbíš jeho partnerovi.“

 

Rostlina Nevillovi vyklouzla z ruky a květináč se roztříštil o podlahu.

 

„Podle mého názoru, mají ti dva plné ruce práce sami se sebou,“ řekl Neville a zrudnul. „Doslova,“ dodal polohlasem.

 

„Nechtěla jsem tím říct, že by ses k nim měl připojit.“ Hermiona zrudla a měla pocit, jako by se jí cosi žhavého z oblasti břicha rozlilo po celém těle. Bože, to je ale představa! K čertu! Potom se podívala na Nevilla, jako by ho viděla poprvé, a vybavily se jí Harryho slova, v nichž ho popisoval jako přitažlivého. Teď tam před ní stojí, mohutný a svalnatý. Oblečený do světlých odřených džínů, které nemohly skrýt neobyčejně svalnatá stehna. Vyhrnuté rukávy košile odhalovaly silné ruce pokryté černými chloupky, které mu lezly i z rozhalenky košile. Hermioně teprve teď došlo, co se jí Harry snažil říct. Neville opravdu vypadal mužně. Byla šokovaná, když cítila známé mravenčení v břiše, a když si uvědomila, že jí navzdory horku, které ve skleníku panovalo, ztvrdly bradavky. Byla vděčná za volný střih svého hábitu. Nebelvírka si přitáhla plášť těsněji k sobě a sáhla po klice, ve snaze uniknout před svými myšlenkami, které byly stejně žhavé, jako okolní vzduch. „Je mi to opravdu moc líto, mýlila jsem se,“ vyhrkla ještě mezi dveřmi a zmizela.

 

Neville tam bezradně stál a ze sevřené pěsti mu bezvládně visela rostlina. Podíval se na ni a potom kopl do střepů, co zbyly z květináče.

Podaří se mi vůbec někdy pochopit ženy?

***

Později tu noc, v soukromí své postele, Hermiona přemýšlela nad tím, jestli neudělala chybu. Co by se asi stalo, kdyby nebyla takový zbabělec? Kdyby se odvážila políbit ho? Jak by asi chutnaly jeho rty? A jak by asi voněl? Jako květiny? Zemitě, jako čerstvě zrytá půda? Nebo snad po potu a vášni?


***

Pokračování snad za 4 dni... ale nové kolo tipovací soutěže,  je tu už dnes...

 

 

 

Poslední komentáře
20.12.2010 19:11:27: Ach a ja som dúfala, že Hermiona bude s Dracom. Neville je zrejme lepšie riešenie, ale Draco... Hm. ...
07.03.2010 22:03:42: No pozvat si k rozhovoru skřítky bylo mazané. Uvidíme, co se z toho vyvrbí dál. A Malfoy i Hermiona ...
29.01.2010 07:09:53: Všechny tři rozhovory byly vynikající. Dracovi přátelé mile překvapili, skřítka Imy působila jako ne...
28.01.2010 14:54:25: A pak že Grabbe a Goyle nejsou chytří kluci... smiley Tak to teď stojíme před problémem, s kým spárova...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.