Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

26/B - Hovory s přáteli

 

V úterý v Harryho třídě pracovali na propojení magie. Byla to zajímavá zkušenost. Eli a Ernie jim předvedli, co všechno dokážou společně, oproti tomu, když každý z nich kouzlí samostatně. Potom Harry napsal na papírky jejich jména a vylosoval je do náhodných dvojic a jedné trojice. Nakonec si to vyzkoušeli všichni společně.

Především jejich poslední pokus vedl k nečekaným výsledkům a hlavně se v jejich společném kouzlení vůbec neprojevila síla, o které Harry předpokládal, že ze spojení všech jejich sil vzejde. Přemýšlel nad tím, co se asi s magií stalo, a proč se jednotlivé vrstvy spolu nepropojily tak, jak očekával. Požádal třídu, aby o tom do příštího týdne přemýšlela, než jim umožnil, aby pracovali ve dvojicích či skupinkách podle vlastního výběru. Uvažoval nad tím, jak by jeho vlastní magie pracovala v tandemu se Severusovou. Byl tak trochu zklamaný, ale zároveň cítil i úlevu, když si ho Severus jako partnera nevybral.

Ve třídě nápravné magie panovala dobrá nálada a Harry požádal domácí skřítky, aby jim připravili večeři. Na konci lekce všichni pospolu seděli a živě si povídali, a Harry byl s tou přátelskou atmosférou velmi spokojen. To, že se jídlo vynořilo jakoby odnikud, mu připomnělo, že chtěl prozkoumat magii domácích skřítků a že si během několika příštích dnů musí promluvit s Dobbym.

 

Harry si všiml, že si Neville povídal především s Erniem a Eli a dokonce i hodně s Dracem. Hermionu přímo neignoroval, ale přesto Harry nebyl tak moc překvapený, když na něho na konci hodiny čekal Draco.

Právě sbíral poházené kousky papíru a urovnával židle, když se Draco posadil na stůl uprostřed místnosti.

 

„Co se stalo mezi Nevillem a Grangerovou?“ zeptal se a klátil při tom nohama.

 

„Hermionou,“ opravil ho automaticky Harry.

 

Draco Hermionu jménem neoslovoval. Ačkoli bylo ve třídě určeno pravidlo o křestních jménech, úspěšně se tomu vyhýbal tak, že ji raději neoslovoval vůbec. Obecně platí, že i když člověk nepoužije vaše jméno, tak stejně víte, že mluví k vám. A mimo třídu nápravné magie - aby neztratil tvář - ji oslovoval Grangerová, i když už to postrádalo ten znechucený tón, jakým to rád vyslovoval v minulosti. Už to bylo prostě jen její jméno.

 

„Hermionou,“ opravil se hned a ochutnával ten nový neznámý pocit cizího slova na jazyku. Je zvláštní, že použití něčího jména může ovlivnit postoj k jeho nositeli.

 

„Jak to myslíš?“ otočil se k němu Harry.

 

„Ale no tak! Něco se mezi nimi děje! Oni spolu chodí a pokoušejí se to takhle nešikovně skrývat, nebo co?“

 

„Ne,“ usmál se Harry na blonďáka. „Proč se ptáš? Máš zájem?“

 

Ještě tak vědět, o kterého z nich se zajímám víc? Blesklo Dracovi hlavou k jeho zděšení. Nahlas však řekl: „O někoho z Nebelvíru? To si ze mě děláš legraci!“ ušklíbl se.

 

Harry se na něho pozorně podíval a rozhodl se, že zjistí, jestli Draco opravdu říká to, co si myslí. „Tobě by víc vadila její kolejní příslušnost, než původ?“

 

Draco vstal. „Pokud si vzpomínám, tak už jsme o mých názorech spolu mluvili, ne?“ protáhl. „O tom novém báječném světě, o který usilujeme, a kde genetické dědictví předků nic neznamená, je to tak? Já se umím přizpůsobit.“

 

„Ale nevěříš tomu, co?“ zeptal se Harry zklamaně.

 

„Ona je jedna z nejchytřejších lidí, které znám a velmi mocná čarodějka. Byl bych blázen, kdybych to neuznal. Ale já mám za sebou stovky let generací čistokrevných kouzelníků a ty předpokládáš, že to jen tak zahodím. Pottere… nemůžeš přece očekávat, že to udělám tak lehce.“

 

Harry se posadil. Draco zůstal stát, ale neodešel.

 

„Asi jsem idiot,“ řekl Harry, „ale nechápu všechny ty nesmysly… och, můj rodokmen sahá několik set let do minulosti. A mám pocit, že mudlové si na tom také zakládají. Ale není to přece tak, že by se někdo nějakým způsobem před sto lety z ničeho nic objevil. Každý má nějaké předky, jen je rozdíl v tom, jestli se obtěžoval nějak vypátrat svůj rodokmen, ne?“

 

Draco se rozesmál. „Musím přiznat, že je to nejpodivnější věc, kterou jsem kdy v životě slyšel. Pro kouzelníky znamená původ strašně moc.  A samozřejmě je k tomu vázáno i bohatství a vyšší postavení. K tomu všemu jsem se postavil zády, kvůli tobě.“

 

„Ne,“ řekl Harry tiše, „ věřím, že jsi to udělal hlavně pro sebe, Draco. Ty nejsi jeden z těch, co slepě poslouchají, takže nemusíš nic předstírat. Nemám nic proti soukromým zájmům, ty přeci máme všichni. Ale je tu pár věcí, co mě na tom zajímá. Co na tom záleží, jak hluboko tvůj magický původ sahá a jak čistý je? To přeci ještě nikoho nedělá magicky silnějšího. Podívej se na Hermionu. Nebo na mě! V mé rodině je mudlů požehnaně. Nemůžu uvěřit, že u Malfoyů se rodí jen samí silní kouzelníci… vždyť by to nebylo ani přirozené. Musel se u vás občas vyskytnout nějaký moták.“

 

„Pottere, předpokládám, že nemáš ani představu, jak moc si mě právě urazil…“ napřímil se Malfoy.

 

„Nemám,“ přerušil ho Harry. „Opravdu jsem tě nechtěl urazit. To neměla být urážka, jen konstatování. Jediný způsob, jak rodina po tisíce let může udržet čistokrevnou linii bez jakéhokoli motáka...  je nějaký zásah.“

 

„Jak to, pro Merlina, myslíš?“ podíval se Draco na Harryho rozhořčeně.

 

Harry nevěděl, jestli má tu hrůznou teorii rozvíjet dál a jak se přes tohle ošemetné místo dostat… kdo by si pomyslel, kam až se zpočátku tak nevinně vypadající rozhovor dostane.

 

„Možná jsem zašel až příliš daleko…“

 

„No prosím, jen od toho uteč, Pottere,“ řekl sarkasticky Draco.

 

„No… upřímně se bojím, že další můj komentář by opravdu mohl být urážlivý,“ řekl Harry otevřeně. „A já tě opravdu nechci urazit, Draco.“

 

Draco se mu zahleděl do očí, beze slova k němu došel a posadil se vedle něho. „Tak co tedy máš?“

 

Harry si přejel dlaní přes obličej. „Vím toho o kouzelnické kultuře moc málo,“ přiznal.

 

Ve dveřích se objevil Snape. „Och… Draco!“ podíval se z jednoho na druhého. „Děje se něco?“

 

Harry pohlédl na Snapea. „Právě jsem Draca smrtelně urazil,“ řekl tiše. „Zdá se, že nemám dost informací o kouzelnické kultuře.“ Podíval se na Draca. „Nebude ti vadit, když se k nám profesor na chvíli připojí?“ Záměrně pro svou otázku použil Severusův titul.

 

„Jistě, že ne,“ přikývl Draco.

 

Severus se k nim posadil.

 

„Jaký máte problém?“

 

„Mluvili jsme o důležitosti magického odkazu,“ vysvětlil Harry. „A já jsem tvrdil… no, spíš jsem uvažoval nad tím, jestli byla v čistokrevných rodinách u novorozenců praktikována nějaká selekce.“

 

„Prosím?“

 

„No… některé národy to považovaly za přijatelné… například zabití své narozené dcery, protože preferovaly syny. Napadlo mě, jestli kouzelnické rody neudržovaly svou čistotu tak, že se zbavovaly motáků.“

 

Draco se otřásl. „Jak se opovažuješ!“ vybuchl. „Jak se vůbec můžeš opovážit něco podobného říct! To je…“


„V linii našeho rodu to určitě dělali,“ řekl Severus potichu.

 

„Cože?“ obrátil se k němu Draco.

 

„Zvaž svůj rodokmen,“ řekl Severus. „Jsou tam nějací tví předci, kteří zemřeli v raném dětství?“

 

„No… samozřejmě, že tam takoví jsou!“ vykřikl Draco, když si vybavil svůj rodokmen. „Životní podmínky nebyly vždycky tak snadné, jak dobře víte!“ 

 

Snape potřásl hlavou. „Kouzelnické rodiny se nemocím a chudobě, které doléhaly na mudly, dokázaly vyhnout. Zbavování se těch, u kterých se nepodařilo najít známky magie, bylo běžnou praxí. Zajímalo by mě, jestli v bohatších domech měli přístup k lidem jako je Neville, kteří by dokázali posoudit kouzelnický podpis bez použití magie. Průzkum, který by ukázal, zda dětská úmrtnost byla v bohatých rodech vyšší, než v běžné kouzelnické rodině, by byl jistě zajímavý.“

 

Dracovi to do sebe začalo zapadat. Jacob Arameus Malfoy narozen roku 1412, zemřel ve 2 letech. Rozpomínal se dál. Sebastian Lucius Malfoy, narozen 1693, zemřel ve věku 15 měsíců. Jména z jeho rodokmenu jakoby se mu vysmívala. Mohli je opravdu zabít jejich vlastní rodiče?

 

„To je odporné,“ zašeptal.

 

Nastalo tíživé ticho. „Co vás vůbec vedlo k takto erudovanému rozhovoru?“ zeptal se Snape.

 

„Ach…“ Draco si vzpomněl na svůj dotaz ohledně Gr... Hermiony… a Nevilla. „Na tom už nezáleží.“ Vstal. „Když jste přišel… chtěl jste si promluvit se mnou, nebo s Harrym, pane?“

 

„S panem Potterem,“ odvětil Severus klidně. „Ale jestli chvíli vydržíš, budu tu jen okamžik. Mohli byste dál pokračovat v tomto rozhovoru o…“

 

„To není třeba, já… už musím jít,“ řekl Draco rychle. Měl v hlavě zmatek a bylo mu mizerně, chtěl o tom všem přemýšlet v klidu o samotě.

 

Když Draco odešel ze třídy, obrátil se Harry na Severuse. „Byla to ode mě hloupost o něčem takovém s ním začít mluvit, že?“

 

„Myslím si, že ne,“ zavrtěl Severus hlavou a bezhůlkovým kouzlem zabouchnul dveře. „Pomůže mu to pochopit všechny důsledky filozofie čistokrevných kouzelníků. Zabíjení mudlů je jen špičkou ledovce, teď si uvědomil, že odmítání jinakosti nakonec vedlo i vraždění své vlastní krve…“

 

„Má pravdu,“ prohlásil Harry. „Je to odporné.“    

Pohlédl na Severuse. „Proč ses vrátil...?“

 

„Takhle si představuješ milé uvítání?“ ušklíbl se na něj Severus.

 

Harry nadzvedl obočí. Severus škádlí Harryho Pottera. Ne Alexe, ale Harryho. Naklonil se k němu. „Tebe vždycky rád vidím, Severusi.“

 

„Napadlo mě, jestli by ses nechtěl ke mně připojit v mých komnatách na drink,“ řekl Severus.

 

Že by to byl náznak červeně, co se objevil na Severusových tvářích?

 

„Nemůžeš to nechat na zítra?“ zeptal se Harry. O víkendu se dohodli, že se budou scházet každou středu, jako dřív.

„Můžu.“ Severus rázně vstal. „Budu brát v patrnosti, že středa je pro tebe dostačující,“ obrátil se k odchodu. „Je mi líto, že jsem…“

 

„Severusi!“ zastoupil mu Harry cestu. „Chceš tím říct, že mě chceš vidět častěji? Dneska i zítra?“

„Byl to jen hloupý neuvážený nápad…“

 

Harry ho tvrdě políbil.

 

O několik okamžiků později, lapaje po dechu, mu laskavě řekl, „Ty prevíte! Mizero! Copak nevíš, že bych trávil každou noc v tvé posteli, pokud bys mě tam chtěl mít? Ale máš spoustu práce… a starostí.“

 

„Pane Pottere, laskavě jednejte se svým učitelem s respektem! Já jsem jen nabídl něco k pití a vy jste si zřejmě udělal ukvapené závěry.“

 

Harry, naprosto vyvedený z míry, o krok ustoupil.

 

„Já… omlouvám se…“

 

Severus si přitáhl Harryho zpět. Jednu ruku měl položenou na jeho bedrech a druhou ho pohladil po tváři. „Nicméně jsem s vašimi závěry zcela spokojen,“ hlas mu při tom klesl nízko a Harrym proběhla vlna rozkoše.

„Mám nás přemístit?“ vydechnul Harry.

 

„Raději bychom měli odejít dveřmi, pro případ, že mě někdo viděl vejít. Přemísti se ze svého pokoje. Budu na tebe čekat.“

 

Jen při tom pomyšlení se Harry roztřásl a znovu vášnivě Severuse políbil. Potom se odtáhl a jemně přejel po Severusově hrudníku. Užíval si ten pocit, když zavadil o zřetelně rýsující bradavky pod jeho košilí a donutil tak svého milence zasténat.


***

O několik minut později se Harry přemístil do Severusova obývacího pokoje. Byl prázdný, ale na konferenčním stolku stály dvě sklenice s jantarovou tekutinou. Posadil se za stolek, a když si všimnul, že z jedné sklenky je upito, uchopil druhou sklenku. I když si whisky usrkl jen lehce, stejně měl pocit, že mu propálí hrdlo. A Severus stále nikde. Dveře do ložnice byly otevřené, a když jimi Harry procházel, uslyšel téct vodu.

 

Kvapně se svléknul a nahlédnul do koupelny. Byl to velký otevřený prostor. V rohu byl sprchový kout bez jakékoliv přepážky nebo závěsu - zbytek koupelny udržoval v suchu pouze mírný sklon podlahy a magie.

 

Když Harry vešel, tak se Severus se právě mydlil na břiše. Otočil se a uviděl ho. Harry jen na sucho polkl, ten pohled ho naprosto ohromil.

 

Vzápětí byl pod horkou sprchou vedle Severuse a ten ho důkladně umýval. Namydlenými dlaněmi klouzavě hladil každý centimetr jeho těla. Bylo to nádherné.

 

„Otoč se,“ řekl Harry, přičemž převzal mýdlo od Severuse.

 

Severus se otočil a opřel se rukou o zeď. Harry vzal mýdlo a klouzal rukama po Snapeově hrudníku, opřel se o jeho záda, postavil se na špičky a dlouze mu líbal šíji. Odstoupil a začal přejíždět po Severusových širokých ramenou až na vypracované bicepsy. Harryho mužství bouřlivě reagovalo na každý dotyk. Před tím, než se od něho odtáhnul, aby z něho mohl spláchnout pěnu, neodolal a celým tělem se na něho přitiskl. I přes vrstvu pěny cítil řadu jizev v místech, kde byl Snape zbičován. Spolkl svou zlobu, zakázal si myslet na to, jak se tam ty jizvy dostaly a snažil se je přijmout jako součást muže, kterého má rád.  


Miluje…


Harry strnul, když se rukou dotkl začátku rozsedliny mezi Severusovými půlkami.

 

Snape se obrátil a podíval se na něho vlídným chápajícím pohledem, ve kterém bylo povolení dělat s ním cokoliv.

 

Harry se přimknul k Severusovi, pevně ho objal a tvář si skryl do prohlubně jeho krku.

 

„Harry?“ ozval se Snape se strachem, že ten dotyk vyvolal v chlapci zlé vzpomínky na vlastní zranění. Jejich nedávný rozhovor měl živě v paměti a věděl, že navzdory tomu, co po něm následovalo, Harryho rány na duši ještě nebyly zdaleka vyléčené. „Jsi v pořádku? Nemusíme nic dělat. Dokonce tady ani nemusíš být.“ řekl jemně.

 

„Pracuji na tom…“ šeptl Harry proti jeho krku. „Já k tobě přeci patřím. Chci tady být s tebou.“ Naklonil se a dlouze Severuse políbil. Dal do toho všechnu svou lásku a něhu, která mu kolovala a zpívala v žilách.

 

***

Pokračování příště….

A abyste nám mezi tím neumřeli nudou, tak máme pro vás malou rozcvičku… schválně –   kdo je na obrázku....  http://www.sallome.7x.cz/hadej-kdo-jsem

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 21:47:05: Taky je mi líto Draca. Takhle si uvědomit krutou pravdu o čisté krvi kouzelníků...
26.01.2010 20:09:29: ivik.bublik - smileysmileysmileysmileysmiley děkuji Hajmi- dráček je rodný bratr ovečky co jí má na stránká...
25.01.2010 23:25:57: Sallome, díky. Je to nádhera, přece jen si člověk povídku víc vychutná, když někdo jiný pracoval v p...
25.01.2010 20:54:02: jé to je super že přidáváš často, stala jsem se na tom nějak závislá smiley no nevím jestli mám nějak ...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.