Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

24/B - Zimní ples

 


Následující večer se Harry přemístil k Malfoy Manor, na stejné místo, na jakém se před časem objevil se Severusem.

 

Zahrada byla plná lidí. Větve stromů byly propletené třpytivými světélky, a v místě, kde se na širokém schodišti vedoucímu k panství Malfoy Manor už řadil zástup lidí, bylo umístěné ohřívací kouzlo. Dva domácí skřítci ve zlatem vyšívaných livrejích kontrolovali pozvánky a prováděli nad přítomnými detekční kouzla. Harry uvažoval nad tím, jestli uniformy, ve kterých byli skřítci navlečeni, byly považovány za vybavení domu, nebo něco podobného, a ne za oblečení.

 

Když mluvíme o oblečení, k Harryho údivu měli na sobě všichni hosté mudlovské obleky a bílé motýlky. Harry, který předpokládal, že když si na sebe vezme svůj nejkvalitnější hábit, tak bude vhodně oblečen, se rozhodl, že tento fakt bude ignorovat. Ostatní hosté byli natolik taktní, že dělali, že si ničeho nepatřičného nevšimli.  

 

Bohužel, reakce domácích skřítků byla opačná.

 

Když na něho přišla řada, jeden ze skřítků ho požádal o pozvánku.

 

„Je mi líto, nemám ji sebou. Můžete se ale zeptat Luciuse a on vám potvrdí, že jsem byl pozván.“

 

Skřítek si přes svůj dlouhý nos prohlídnul Harryho odshora dolů a šťouchl loktem do svého kolegy. Oba nejspíš dospěli ke stejnému názoru a zablokovali mu cestu. 

 

„Pán zřejmě žádnou pozvánku nedostal, jinak by věděl, jak se má obléknout,“ posmíval se skřítek.

 

„A je jasné, že pán nikdy nebyl na Zimním plese,“ zamumlal ten druhý.

 

„Neviděl jsem pozvánku, protože byla doručena mému partnerovi,“ vysvětlil Harry. Nechtěl do toho tahat Snapea, ale vypadalo to, že mu nic jiného nezbývá.

 

„A kdo to je?“ ušklíbl se na něho starší skřítek. Lidé, stojící za Harrym, už začínali reptat, že musí čekat.

 

„Severus Snape.“

 

„Profesor Snape je již tady a o žádném partnerovi se nezmínil,“ řekl mladší skřítek vítězoslavně. „Pán by měl odejít, nebo ho Twiggly...“

 

„Ověřte si to u pana Malfoye,“ přerušil ho Harry rozhodným hlasem. Skřítek se na okamžik zarazil, ale po chvíli pokračoval. „Pan Malfoy má na práci důležitější věci, než aby se zabýval nezvanými hosty!“

 

„Je tu snad nějaký problém?“ Lucius Malfoy scházel dolů po schodišti, na tváři zářivý úsměv.

 

„Luciusi. Vaši domácí skřítci jsou dotčeni mým oblečením a tím, že nemám pozvánku. Ale já jsem trval na tom, že určitě budete rád, že mě znovu uvidíte,“ pronesl Harry tichým a mírně svůdným hlasem.

 

Malfoy kývl na pozdrav lidem, kteří čekali za ním a skřítci je nechali všechny najednou projít. Zastavil se o schod výš nad Harrym a podíval se na něho.

 

„Za normálních okolností by neřekli ani slovo, ale na tento ples je zvykem chodit v obleku a s bílým motýlkem,“ řekl pobaveně. „Překvapuje mě, že jste si nepřeměnil formální hábit na společenský oblek,“ zvedl tázavě obočí.

 

Harry se k němu naklonil a lehce vydechnul Luciusovi do ucha. „Jistěže jsem to mohl udělat, ale nechtěl jsem šokovat vaše hosty. Jsem totiž... tradičně oblečený,“ předl Harry.

 

Což znamenalo, že je pod hábitem nahý.

 

Viděl, jak se Luciusovi oči rozšířily v momentě, když se rozeběhla jeho fantazie.

 

Harryho pohled sklouzl ke kamenným vázám, které lemovaly celou balustrádu a přetékaly bílými a červenými růžemi.

 

Vytáhl jedno bílé poupě, vdechl jeho vůni a po celou dobu se díval Luciusovi do očí. Potom přejel prsty po sametových okvětních lístcích a neverbálním bezhůlkovým kouzlem proměnil růži na hedvábného bílého motýlka.

 

„Pěkná podívaná,“ zašeptal Lucius, který nemohl z chlapce odtrhnout oči.

 

Harry si rozepnul horní dva knoflíky na hábitu, odhalil holou kůži a sklouzl hedvábnou látkou po svém holém krku.

 

„Mám jen jeden problém,“ podíval se skrz řasy na Malfoye a přiznal: „neumím si ho sám uvázat.“

 

Lucius přistoupil blíž, přitisknul se zezadu k Harrymu a uchopil motýlka.

Pro Harryho to byla velmi zranitelná pozice, ale to, co ve skutečnosti cítil, byl obrovský pocit moci. Krom toho zahlédl i něco jiného...
 

 

***

 

Severus stál na horních schodech a právě vycházel ven s Narcissou, která hledala svého manžela.

 

Dlouhé blond vlasy nešly přehlédnout a s ním ... k sakru! Jak se mohl opovážit?

 

Jak si vůbec troufnul!

 

Ten hlupák! A dokonce flirtuje s Luciusem! Jestli si myslí, že z Luciuse dostane podobným způsobem nějaké informace, tak se tedy mýlí – a šeredně!

 

Cítil, jak Narcissa vedle něho ztuhla.

 

Už nebyla žádná možnost, jak zabránit tomu, aby se Narcissa právem nenaštvala.

 

Něco se v něm pohnulo.

 

„Severusi, ne...“ stiskla mu ruku.

 

„Ach, ano! On mě jen tak škádlí, Cisso, ale tohle mu jen tak neprojde!“

 

Seběhl po schodech dolů.

 

„Luciusi, musíš se věnovat ostatním hostům. Nech to na mně.“ Vytáhl Alexova motýlka z Luciusových rukou a přitáhl si chlapce k sobě.

 

Harrymu se rozbušilo srdce, když vzhlédnul a viděl, že Severusovy temné oči planou hněvem.

 

V příštím okamžiku se však Severus k němu sklonil a prudce ho políbil.

 

Harry měl pocit, jako by se svět kolem nich rozplynul. Byl tam jen on a Snapeova ústa, jeho horký dech s příměsí alkoholu, tolik známá a žádaná vůně, která mu prostoupila celým tělem a naléhavost, se kterou se k němu Severus tisknul.

 

Bože, tak takhle vypadá ráj!

 

Zasténal do Snapeových úst a jeho tělo kopírovalo křivku druhého muže. Severus upustil motýlka, položil mu ruku na záda a ještě víc se k němu přitisknul.

 

Harry šílel touhou.

 

„Severusi, drahý, obávám se, že tvého přítele ještě neznám. Mohl bys nás prosím představit?“ Narcissin pobavený hlas je vrátil do reality.

 

Harry neochotně a beze spěchu odstoupil od Severuse. Nemohl si však pomoct a špičkou jazyka si olíznul levý koutek úst, aby tak ještě na moment zakusil chuť svého milence.

 

Severus zachytil ten bezděčný pohyb a z jeho pohledu bylo vidět, že i on je na míle daleko.

 

Vyměnili si pohled a lehce na sebe kývli.


Harry cítil, jak se mu podlamují kolena úlevou. Cítil se tak šťastný a plný naděje.

Severus si ho vytáhl k sobě, otočil ho tak, aby se zády opíral o jeho široký hrudník a řekl: „Narcisso, dovolíš, abych ti představil Alexe Johnsona? Alexi,“ sklouznul rukou na jeho kyčel a majetnicky ho k sobě tisknul, „Je mi ctí, že ti můžu představit Narcissu Malfoyovou.“

Harry stisknul křehkou ruku, kterou mu nabízela. Lucius mezitím přistoupil ke své ženě a nabídl jí rámě.       

„Jsem potěšen, že vás konečně poznávám,“ řekl nadšeně Harry.

 

Ale vypadal poněkud roztržitě, protože se mezitím Severus proti němu jemně kolébal. A byl vzrušený. Úžasně, nádherně tvrdý. Harry musel bojovat s pokušením zavřít oči a otřít se o ten úžasný orgán. Dalo mu to velkou práci překonat vlastní touhu.

 

„Severusi, ty bys ale zasloužil! Vůbec ses nezmínil, že si vezmeš sebou Alexe!

 

Vezme? Ano, prosím, ať to udělá! Pomyslel si Harry, ale nahlas řekl: „Omlouvám se za ten zmatek, ale celé je to moje vina. Jsem tady, aniž by se mnou někdo počítal a ještě mám na sobě nesprávné oblečení! Myslel jsem, že nebudu schopen se sem dostat, ale na poslední chvíli se mi podařilo se uvolnit. Doufám, že to příliš nevadí?“

 

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se na něj Narcissa, „Jsem ráda, že poznávám někoho, kdo na Severuse tolik zapůsobil. Je obvykle tak nesmělý.“

 

Harry se otočil, podíval se do jeho temných očí a cítil, že se k němu Severus zase o trochu víc přitisknul. „Omlouvám se vám, jestli jsme vás přivedli do rozpaků,“ řekl, aniž by odvrátil pohled od Severuse. „Stýskalo se mi po něm,“ zašeptal.

 

„Chápu, ale budete to muset ještě chvíli vydržet. A mohli byste začít tím, že půjdete dovnitř,“ usmála se na ně Narcissa. „Luciusi, hledala jsem tě. Ministr Baskins s tebou chce mluvit.“


„V tom případě pojďme všichni do tanečního sálu,“ zamumlal Lucius, který si navenek zachovával klid.

 

Počet lidí v domě Harryho naprosto ohromil.

 

„Dobrý bože, je tohle normální?“ zeptal se Severuse, když se pokoušeli procpat davem.

 

„Pro někoho v Malfoyově postavení? Samozřejmě.“

 

Severus ho chytil za ruku, aby se v davu nerozdělili. Harry zářil štěstím.

Kolem nich prošel číšník s nápoji – tentokrát to byl krásný mladý muž – a Harry se před tím, než si vzal nabízenou skleničku, podíval po očku po Snapeovi.

 

„Nemyslím si, že by tam bylo něco přimíchané,“ zašeptal mu Snape horkým dechem do ucha. „Při akci jako je tato, by to nemělo smysl, alkohol dokáže sám o sobě rozvázat jazyk. Nepij víc než dvě sklenky.“

 

 

Harry přikývl. Nevěděl, kam jdou, ale cestou narazili na nějakého Snapeova známého, byl mu představen a chvíli s ním promluvili.

 

 To se stalo ještě několikrát, pozdravili se i se Sebastianem Flightem a Catismorem.

 

Nakonec se postavili k jednomu ze širokých sloupů, který jim poskytnul trochu ochrany před proudícími lidmi. Oba dopili a odložili své sklenky na podnos.

 

„Měl bych tě vzít domů a naplácat ti,“ zavrčel Severus a přistoupil blíž k Harrymu. Z jeho hlasu však nebyla cítit agrese, ale jen napětí.

 

Harry se přisunul ještě o kousek blíž a stoupl si na špičky. „Myšlenka, že si mě přehneš přes koleno, se mi rozhodně líbí,“ zašeptal mu do ucha. „Jen si nejsem jistý tou částí o výprasku. Mohli bychom si ho nechat na jindy?“

 

Cítil, jak se Severus prudce nadechl a zatočila se mu hlava, jako by byl opilý. Mozek měl zastřený touhou, neschopný se na cokoliv soustředit.

 

„Jak dlouho tady budeme muset zůstat?“ vyhrkl.

 

Severus se zasmál.

 

„Jsi nadržený,“ zažertoval.

 

„Ano, to jsem,“ přiznal Harry.

 

Severusův výraz byl naplněn touhou. „Mohli bychom...“

 

Najednou někoho spatřil na druhém konci sálu.

 

„Co se děje?“ zeptal se Harry a začal se otáčet.

Severus si ho přitáhl k sobě, aby mu v tom pohybu zabránil.

 

Harry se ponořil do toho dotyku a užíval si ho i přes adrenalin, který v něm začal kolovat. Věřil, že Snape se s tím, co vzbudilo jeho zájem, vypořádá.   

„Tohle budeme dělat celou cestu přes sál, Severusi,“ zašeptal a lehce ho kousnul do ucha. Harry si byl vědom toho, že se to až tak nehodí, ale nemohl si prostě pomoct. Přitiskl čelo ke Snapeově krku.

 

„Lucius, Rookwood a ministr někam odcházejí – předpokládám, že jdou do Luciusovy pracovny,“ zašeptal mu Snape do ucha. „Jdeme za nimi.“

 

Stále ruku v ruce vyšli podél zdi ze sálu. Venku už nebylo tolik lidí, postávalo zde jen několik párů. Severus opatrně stisknul kliku jedněch dveří na chodbě, ve které se ocitli, a oba potichu vkouzli dovnitř. Ocitli se v překvapivě malé místnosti, osvětlené jen mihotavými plameny hořícího krbu.

 

Severus si přiložil prst na rty pro výstrahu, aby nemluvil a tiše přešel místnost. Harry ho následoval.

 

Zavřené dveře nejspíš vedly do další místnosti. Severus se sklonil ke klíčové dírce a naslouchal.

 

Harry stál hned za ním. Slyšel hlasy, ale nerozuměl slovům. Teď by se mu hodily ultradlouhé uši. Bylo zjevné, že ti uvnitř nepoužili žádné tišící kouzlo, po chvíli hlasy zpoza dveří zesílily tak, že je mohli slyšet pohodlně oba.

 

Severus se na něho podíval a narovnal se. Stáli kousek od sebe a mlčky naslouchali.

 

„Ministerstvo je směšné!“ vyštěkl jeden z hlasů. Harry předpokládal, že je to Rookwood, protože Malfoyův hlas by poznal.

 

„Neopovažujte se mluvit se mnou tímto tónem!“ vykřikl ministr.

 

„A proč ne?“ zasmál se Rookwood. „Co uděláte, Baskinsi? Myslím si, že není pravá chvíle na to si vyskakovat... pokud se nemýlím, tak bude mít vaše dcera co nevidět termín!“

 

„Mou dceru z toho vynechejte!“

 

„Můj drahý Alberte,“ ušklíbl se Rookwood, „jaký bych to byl tchán, kdybych se neobával o zdraví své snachy? Těhotenství je pro ni opravdu náročné, víš?  Je křehká jako pírko... jen ho odvanout.“

„To je hrozba? Pokud jí jakkoli ublížíš....“

 

Rookwood se zasmál. „Ale jdi, Alberte! Nemám v úmyslu se dotknout jediného vlasu na její krásné hlavince. A není to moje vina, že je tak fixovaná na...“

 

„Pánové,“ přerušil je autoritativně Lucius sametovým hlasem, „tyto rodinné historky jsou  jistě okouzlující, ale máme na programu důležitější věci k řešení. Pan Baskins si ještě nabídne brandy a potom nám hezky povypráví, proč má ministerstvo námitky k podnikání tady  Rookwooda v ...“

 

Snape a Harry poslouchali ještě několik minut, když někdo otevřel dveře z chodby a zvolal. „Šmankote, to není šatna!“ a chvatně je zase zavřel.

 

Severus a Harry se na sebe podívali a v příští vteřině zmlkly i hlasy uvnitř.

 

V dalším okamžiku vlekl Severus Harryho přes celou místnost, přitiskl ho na vchodové dveře a tvrdě ho políbil. Harry ho chytil kolem krku a stejně vášnivě mu polibek vracel.

 

Tiché cvaknutí dveří jim bylo varováním, že je někdo v místnosti.

 

Jejich jediná naděje byla dobře sehrané divadlo.

 

Díky Merlinovi, že k tomu, co jim právě předváděli, nepotřebovali žádné velké herecké schopnosti.

 

Severus nerad stál k Malfoyovi zády, takže se s Harrym otočil tak, aby se sám mohl zády opřít o zeď.

 

Harry byl sice mezi nimi a v té chvíli byl zranitelnější, ale vzhledem k tomu, že byl menší, tak přes něho Severus dobře viděl a to byla výhodnější pozice, než když byli obráceně. On sám dokázal být nemilosrdný, když bylo potřeba, ale netušil, jestli by Harry nezaváhal. Dobré znamení bylo, že se je Malfoy zatím nepokusil proklít i když Severus věděl, že může rychle ztratit kontrolu. Uvědomoval si, že je blonďák fascinovaný Alexem a že z něho nespouští oči, tak se toho rozhodl využít. S trhnutím a malou pomocí bezhůlkové magie roztrhnul Alexův hábit. S uspokojením musel konstatovat, že zvuk trhající se tkaniny byl naprosto věrohodný. Zatímco nepřestával Harryho vášnivě líbat, spustil mu hábit z ramen.

 

Harry vyklouznul z rukávů a znovu pevně objal Severuse kolem krku. Když ucítil, jak Severus klouže rukou po jeho nahých zádech, tak i přes nebezpečí, ve kterém se ocitli, zasténal rozkoší a vyklenul se proti němu. A když ucítil jeho erekci, zasténal znovu.

 

Jeden z jejich pozorovatelů ze sebe vydal přiškrcený zvuk. Severus měl zavřené oči a ve tváři blažený výraz, ale nanejvýš dobře vnímal vše, co se kolem nich děje.

 

Přední strana Harryho hábitu držela na místě jen díky tlaku jejich na sebe naléhavě přitisknutých těl, ale ta zadní sklouzla nebezpečně nízko.

 

Malfoy stále ještě držel hůlku v pohotovosti, ale jen tam tak stál a fascinovaně zíral, jak se záblesky plamenů odrážejí na jemné kůži dokonale vypracovaných zad Alexe Johnsona. Ministr vyklouzl ze dveří přes Luciusovu pracovnu, aby se připojil k ostatním hostům, ale Rookwood setrval vedle něj.

 

Lucius si uvědomoval jeho vzrušení.

 

Severus a Alex byli bezesporu vášnivý pár. Už před pár roky shledal Severuse jako schopného milence a je vidět, že mu všechna ta léta nijak neubrala na jeho talentu, kterým si dokázal získat a udržet tohoto smyslného mladíka. Lucius se zaměřil na pohyb jejich boků a jeho vlastní vzrušení bolestivě zapulzovalo. Alexův hábit byl teď opravdu hodně nízko a bylo vidět, že je mladík skutečně tradičně oblečen – tedy, že je pod ním úplně nahý.  Pohled se mu zastavil na pevných půlkách. Luciusovi vyschlo v ústech, když pozoroval, jak Severusova ruka sklouzla podél jeho páteře a konečky prstů přejížděl ve vykukující rýze. Alex zasténal a posunul se výš, roztáhnul nohy a přitisknul se svým mužstvím na to Severusovo. Lucius uslyšel hrdelní zvuk z místa, kde stál Rookwood.

 

Byť byl Harry jakkoli omámen svojí touhou, uvažoval nad tím, jak daleko budou muset ve svém představení zajít. Slyšel tlumené zavrčení, ale byl si víc než jistý, že to nebyl Lucius. V souboji dva na dva měli docela dobré šance, ale raději se z toho pokusí dostat tak, aby k tomuto krajnímu řešení nemuselo dojít.

 

Najednou mu Snape položil ruce na hlavu, přerušil jejich polibek a jemně ho zatlačil dolů.

 

Harry se podíval se do nečitelného výrazu v jeho tváři... opravdu chce Severus, aby ho kouřil před nimi?

 

Temné oči jeho milence jako by mu vysílaly zprávu: Věř mi, vím co dělám! Harry se sesunul podél jeho těla a tváří se otřel o bouli na jeho kalhotách. S nadšením nasál tu známou pižmovou vůni, kterou tolik miloval.

 

Severusův záměr vyšel, protože Rookwoodovo hlasité zasténání nešlo přeslechnout.  Předstíral, že si nevítaného publika všimnul teprve teď, nejdřív strnul a vzápětí okamžitě sáhl po hůlce. Harry se snažil co nejrychleji obléknout a rychle vyskočil na nohy. Severus ho od sebe odstrčil, přičemž ho vmanévroval k poblíž stojícímu malému stolku a on do něho svým tělem narazil. Váza, která na něm stála, chvíli balancovala na hraně a potom spadla na dřevěné parkety, kde se roztříštila.

 

„Do prdele!“ vykřiknul Harry a vstal.

 

Malfoy jediným mávnutím hůlky zapálil svíce v nástěnných svícnech.

 

„Do prdele!“ opakoval Harry znovu, jako by byl v šoku z toho, že je vidí.

 

Přitáhnul si potrhaný hábit blíž k tělu. Malfoy letmo přejel pohledem po jeho nahé hrudi, dřív, než Harry řekl: „Pardon!“ Odvrátil se, a za pomocí hůlky a nahlas vysloveného kouzla dával všem na vědomí, že pracuje na opravě poničeného hábitu.

 

„Omlouvám se, že vás ruším, Severusi,“ protáhl Malfoy a sledoval při tom obezřetně svého přítele. „Tady Rookwood a já jsme si chtěl vychutnat v klidu brandy,“ zvedl sklenici, již třímal v ruce, v tichém pozdravu, „a uslyšeli jsme za dveřmi nějaký hluk. V domě je na třicet ložnic pro hosty, stačilo se jen zeptat, drahý příteli.“

 

Severus si klidně přejel rukou po klopě saka, aby tak odstranil neviditelné smítko. Naprosto při tom ignoroval impozantní erekci, kterou nemohly jeho přiléhavé večerní kalhoty skrýt. „Omluva je na mé straně, Luciusi. Dlouho jsme se Alexem neviděli a já jsem mu chtěl jen ukrást několik polibků, aniž bychom pobouřili některé z tvých hostů.“

 

Malfoy musel obdivovat, s jakým klidem Severus situaci zvládal. Bylo nepřehlédnutelné, do jaké míry je vzrušený. A být přistižený v tak kompromitující situaci... do háje se zatraceným Rookwoodem a jeho nedostatkem sebeovládání! Byl by rád sledoval Alexe, jak vezme do úst to mocné péro, i když by to nebylo právě to jeho.

 

Ale on si počká.

Alex ho zřejmě shledává atraktivním, možná bude stačit, když mu ukáže výhody, které by mu mohla přízeň Malfoye přinést. Až teď si uvědomil, jak se při tomto výjevu silně vzrušil, dokonce si ani nepamatoval, kdy byl naposledy tak tvrdý. Narcissa byla sice atraktivní žena a v posteli velmi dobrá, ale někdy prostě potřeboval něco jiného... o hodně jiného.

 

Alex zrudlý rozpaky mezitím zíral na rozbitou vázu, na které byla vyobrazena krásná mladá panna. Je opravdu rozkošný, pomyslel si Malfoy. Nemluvě o jeho mladém pružném těle...“

 

„Moc se omlouvám,“ zamumlal Harry, namířil hůlkou na střepy a dodal: „Reparo!“

 

Váza se scelila do původní podoby a vznášela se před mladým mužem. Chytil ji a prohlédl si výsledek. „Ach, to je smůla,“ řekl překvapeně, „glazura zůstala popraskaná! Jestli dovolíte, zkusím to znovu.“

 

Až Malfoyův smích ho donutil zvednout oči od vázy. Lucius se rozesmál tak srdečně, až Harryho při tom napadlo, jak bude pro Draca těžké vzdát se své rodiny.

 

„Drahý chlapče, té váze trvalo sedm století, než začala takhle vypadat. Jsem rád, že tomu tak zůstalo a nepokoušejte se to prosím změnit.“

 

Rookwood se tomu také zasmál a Harry se rozpačitě zašklebil.

„Je mi vážně líto, že jsem ji rozbil. Mohl bych vám ji nahradit? Nějakým celým kouskem?“

 

„Je to jen váza,“ mávl Malfoy rukou nad cennou starožitností. „Když jsem byl dítě, přemýšlel jsem nad tím, jestli to praskání povrchu nezpůsobil před lety nějaký kouzelník, kterému se nepovedlo opravné kouzlo. Je komické, že jste myslel na to samé.“

 

Bylo zvláštní sdílet s Luciusem Malfoyem jeho vzpomínky.

 

No, tedy ne tak divné, jako fakt, že se před ním chystal vykouřit Severuse.

 

„Myslím, že se raději vrátím do sálu, než se začne Narcissa vyptávat, proč jsem opustil naše hosty,“ usmál se omluvně Malfoy. „Samozřejmě jste u nás vítaní na noc,“ navrhl Alexovi a Severusovi.

 

Právě pro tyto účely tady máme pokoj se speciálním dvoustranným zrcadlem.  Nepoužil jsem ho od té doby, kdy tady nocoval Temný pán, a já jsem chtěl zjistit, proč je tak závislý na Nagini. Nebyl to moc dobrý nápad, Temný pán to nějak zjistil, a pozval mě, abych se podíval na vlastní oči. Po takovém zážitku si člověk uvědomí, že na světě jsou věci, které preferuje nevidět.

 

„Spíše si myslím, že bychom měli odejít,“ řekl Severus a urovnal si manžety.

 

„Pozvu vás nějaký jiný, trochu klidnější večírek,“ řekl Malfoy a blahosklonně se uklonil.

 

„Děkujeme vám za příjemný večer,“ usmál se Alex ostýchavě na svého hostitele.

 

Malfoy se tomu zasmál. „Nemám nejmenší pochybnost, že pro vás příjemný ještě bude! Nemusíš se namáhat hledat Narcissu,“ řekl Snapeovi, „vyřídím jí tvé pozdravy a díky. A teď už jděte!“

 

Oba muži se uklonili a odešli.

 

Rookwood se zhluboka nadechnul a pomalu vydechnul.

 

„Kdo by to do toho Severuse řekl? Vypadá tak nepřístupně,“ poznamenal překvapeně. „Kde tady máte nejbližší koupelnu, Malfoyi?“

 

***

 

Harry a Snape odešli z domu po schodišti na místo, odkud se mohli přemístit. Harry se otočil na Snapea. „Do mého domku?“

 

Snape přikývnul.

 

Harry ho uchopil za předloktí a oba je přemístil do svého obývacího pokoje.

 

Severus se na něho podíval a ustoupil o krok zpět.

 

Harrymu začalo prudce bušit srdce. Co to všechno mělo znamenat? Byla to nějaká nová forma trestu?

 

„Dal bych si kávu, tedy pokud jí máš,“ řekl Severus a opřel se o krbovou římsu.

 

Harry zapálil oheň v krbu a ještě navíc zakouzlil ohřívací kouzlo. Bylo znát, že v domku nikdo dlouho nebyl.

 

A potom šel dát vařit vodu.

 

***

Pokračování Merlin ví kdy...

 

Poslední komentáře
07.03.2010 19:08:18: To aby chodili na večírky častěji, když se tak úžasně odvážou a zapomenou na všechny neshody! Krása!...
16.01.2010 15:25:27: Och... děkuji za nás za obě... věřím že se Niki.Moonlight (beta) bude červenat smileysmileysmiley stejně j...
16.01.2010 13:25:31: Nejkrásnější kapitola a také jedna z nejkrásnějších povídek, jaké jsem kdy četla a že jich bylo na m...
06.01.2010 19:09:43: Hlásím návrat mooc se omlouvám, že jsem nekomentovala, ale poslední dobou na čtení nebyl čas ani nál...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.