Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

24/A - Zimní ples

 

 

Druhý den ráno přišla Harryho navštívit madam Pomfreyová.

 

Nezměnila svou obvyklou uniformu a tak vzbudila svým zjevem nemalý údiv personálu, když ji pozorovali, jak si vykračovala po chodbě tak rázně, až za ní vlály křídla jejího bílého čepce. Nicméně panu Humphriesovi, primáři oddělení, který se blížil k důchodovému věku, to připomnělo dobu jeho studia. Byl naprosto fascinován jejím profesionálním přístupem a odbornými otázkami, vztahujícími se k aktuálnímu stavu pacienta. Mladík ji zřejmě dobře znal a byl z její návštěvy potěšen, i když ho uvedla do rozpaků, když ho hubovala za všechen ten poprask, co způsobil svým zmizením. Mezi tím vším plísněním ovšem stihla Alexe prohlédnout. Zjistila, že lékaři dovolili, aby obsah sodíku v mladíkově těle klesnul na nebezpečnou úroveň, kdy hrozila destabilizace buněčné aktivity. 

 

Humphries souhlasil s tím, aby už následující den byl Alex pod jejím dohledem převezen na specializované oddělení, kde pracovala, i když měl celou řadu podmínek. Dokonce požádal madam Pomfreyovou o její telefonní číslo, aby si mohl ověřit, že je všechno v pořádku. Lékouzelnice mu řekla - k naprostému úžasu celého týmu lékařů, kteří tam byli právě na vizitě - že je drzý mladík a že je jí naprosto jasné, o co mu ve skutečnosti jde.

 

O několik dní později mu však přišel dopis na pergamenu psaný krásným rukopisem, který vypadal, jako byl psaný brkem. Žena mu děkovala za jeho pomoc. Sdělila mu že se její mladý kolega dobře uzdravuje a zeptala se ho, jestli by nezapřemýšlel o možnosti doprovodit ji na operu, že má náhodou dvě místa na představení Aidy. Dále mu sdělila, že jí nemůže poslat odpověď, ale jestli projeví zájem, bude ho v uvedený den očekávat v atriu Royal Opery, oblečena do rubínově červených šatů a ráda s ním stráví večer.

Primář žil sedm let po smrti své ženy sám a strávil hodně času přemítáním o té zvláštní, záhadné dámě. Nakonec dospěl k názoru, že zřejmě pracuje pro tajnou vojenskou nemocnici. Jednou viděl zaměstnance v nemocnici pro mariňáky a měli na sobě také takové naškrobené staromódní uniformy, podobné těm, co nosil před léty i on sám. Její dopis tyto dohady jen potvrdil, a proto se rozhodl si pro tuto zvláštní příležitost koupit bílého hedvábného motýlka.

***

 

Derek s Andym vůbec nebyli rádi, když později toho dne zjistili, že Alex bude převezen do jiné nemocnice. Andy chtěl vědět, jaká ze záchranných služeb ho poveze a jestli by se převozu mohl účastnit jako jeden z členů posádky. Také se zajímal, jak daleko to je a proč ho vlastně transportují.

 

Derek se na Alexe přísně podíval a zeptal se ho, jestli tam, kam ho převezou, bude ten ničema Severus.

 

 

Ale většina jejich obav vyplývala z toho, že se jim nelíbila představa, že se chystají jejich přítele převážet tak brzy.

 

Harry přemýšlel, co svým přátelům říct. Zachránili mu život, starali se o něho a on toho před nimi tolik tají. Má jim říct pravdu? Ale jak jim to říct? A budou mu věřit? Co když je tím ohrozí?

 

„Podívejte,“ řekl tiše, „místo, kde učím... není až tak úplně normální škola. Nemůžu vám říct víc. Ale oni mají zařízení, ke kterému jiné nemocnice nemají přístup, opravdu mi tam mohou pomoct.“

Derek mu stisknul ruku a přikývnul.

 

„Je to nebezpečné?“ zeptal se. Díval se mu při tom do očí a nepřestával mu hladit ruku.

 

„Jak to myslíš?“

 

„Je způsob tvého života nebezpečný?“

 

Harry natáhl ruku a pohladil Derekovi vlasy. Miloval toho člověka a jeho partnera stejným způsobem, jako miloval Hermionu – jejich přátelství bylo naprosto pevné. „Ano. Ale vždy tomu tak bylo a bude ještě hůř. Musím na to být připravený.“

Derek znovu přikývl. „Jsme tu pořád pro tebe,“ zašeptal. „Kdybys odtamtud potřeboval utéct, nemusíš nám nic vysvětlovat. Prostě stačí, když k nám přijdeš.“

 

Harry zamrkal, aby zaplašil slzy a pevně obra objal. „Děkuji,“ zašeptal mu do krku. Andy ho poplácal po rameni a Harry mu stisknul ruku. Když se podíval Derekovi do očí, viděl v nich strach.

„Děkuji vám za všechno. Za záchranu, za péči...“

 

„Ach, sklapni už! Můžeš nám vystavit šek, až zase příště přiběhneš a pozvracíš nám fungl novou pohovku! Nepodařilo se ti najít kbelík, co?“

 

Harry se zasmál a omluvil se, i když věděl, že jeho přítel žertuje. Slíbil, že je navštíví tak brzy, jak jen bude moct.

 

***

 

O tři dny později byl už Harry na své první hodině lektvarů.

 

„Pan Potter,“ protáhl Snape, „jak laskavé, že jste nás opět poctil svou přítomností. Snažte se prosím pro změnu dnes ovládat a nezvracejte v mé třídě.“

Pansy Parkinsonová se zachichotala, ale Harry byl rád, že Snape alespoň nějakým způsobem vzal na vědomí jeho přítomnost. A přestože ho přivítal svým obvyklým sarkastickým způsobem, ukázal mistr lektvarů Harrymu co musí udělat, aby dohnal zameškané hodiny a víc si ho nevšímal. Harry cítil, že tohle bylo téměř jako nabídka příměří.

 

***

Před návratem do vyučování strávil Harry dva dny na ošetřovně. Madam Pomfreyová rychle vyřešila jeho vnitřní zranění a spojila jeho tlusté střevo.

 

Dala mu lektvar na obnovení svalové hmoty, který mu zacelil jizvu na srdci.

 

Pak se posadila vedle jeho postele a velmi přísným hlasem mu oznámila, že její diskrétnost je naprosto spolehlivá a ujistila ho, že byla důkladně proškolena v otázkách týkajících se sexuálních záležitostí. Řekla mu, že je zklamaná, že Harry nebyl schopen k ní přijít, i když chápe jeho důvody. A že v době - než nastoupila do Bradavic - ošetřovala mnoho homosexuálních kouzelníků i čarodějek, a také má nějaké menší zkušenosti s prací s oběťmi domácího násilí. Dodala, že doufá, že se v budoucnu nebude zdráhat přijít za ní s jakýmkoliv problémem bez ohledu na svého partnera a druh svých problémů. A třebaže pro tuto příležitost uvařil nezbytné lektvary profesor Snape, neboť byl dobře obeznámen s jeho potížemi, tak příště, pokud si to bude Harry přát a v zájmu zachování diskrétnosti, vyhledá nějaké dodavatele lektvarů mimo školu.  

A nakonec mu předala jméno a adresu vysoce uznávaného lékouzelníka, pro případ, že by přesto raději vyhledal lékařské ošetření jinde.

 

 

***

 

V nebelvírské společenské místnosti Harryho přijali s obvyklou srdečností – uvítali ho a dělali si legraci z toho, jak je snadné se vyvlíknout z vyučování.

 

Ron a Draco byli seznámeni s Harryho potížemi, i když každý v jinou dobu. Nakonec se ukázalo, že vysvětlování bylo jednodušší, než očekával.

 

Harryho první den ve třídě byl pátek a když teď už neměl žádný důvod chodit na víkend do svého domku v Prasinkách, seděl večer ve společenské místnosti a hrál šachy s poněkud roztržitým Ronem.

 

Po té, co po páté prohrál, oznámil mu Harry s úsměvem, „Myslím si, že další porážku už moje křehké ego neunese. Vzdávám se a jdu dohnat domácí úkoly, co se mi nakupily.“

Ron se podíval z okna. „Venku je docela dobré počasí – mohli bychom se proletět, jestli chceš.“

 

Chvilkové nadšení z té představy rychle nahradila praktická úvaha. „Ne, pochybuji, že je můj zadek na něco takového připraven. Co to nechat na příští týden?“

Ron zrudnul.

 

Harry se k němu naklonil. Společenská místnost byla téměř prázdná, většina žáků využila pěkného dne k pobytu mimo hrad, kde měli šanci se víc vyřádit.

 

„Rone, ty jsi v rozpacích z toho, že jsem gay? Zdálo se mi, že s tím nemáš problém – a nejen kvůli Charliemu – ale tak vůbec.“

 

„V tom to není... tedy ne tak docela,“ zamumlal Ron.

„Tak o co jde?“

Ron se podíval na Harryho a potom se rozhlédl po místnosti. Nikde nikdo na doslech.

 

„Je to jen kvůli... němu,“ vysoukal ze sebe. „Pořád na to musím myslet. Vy dva spolu. Grrrr! Já to prostě nechápu.“

 

Harry se napřímil a uvažoval nad tím, co mu odpovědět.

 

„A to je nutné?“

 

„Co?“

 

„Podívej, já taky nechápu, jak můžeš toužit po Millicent Bulstodové, ale beru to jako fakt.“

 

„To bylo, kamaráde, bylo! Jednou mi to úplně stačilo, to mi můžeš věřit, kámo.“

 

„Hele, já opravdu nepotřebuju vědět detaily. A o to právě jde, ne? Nemusíš to chápat. Dokonce, ani kdybychom ještě byli spolu. Ale v každém případě to už neplatí. Můžeš na to zapomenout. Já musím.“

 

Ron se na něho podíval.

 

„Jo, jasně, kámo.“

A bylo to.


***

 

Draco se k němu přiblížil v knihovně, kde pracoval s Hermionou na zameškaných úkolech. Snape ustanovil Draca a Hermionu jako asistenty svého lektvarového  projektu a tím jim dal krytí, aby mohli společně pracovat na výzkumu pro třídu nápravné magie.

 

Malfoy přehodil tašku přes opěradlo a svalil se do křesla.

 

„Měl jsi dobrou dovolenou?“ zeptal se Harryho sarkasticky.


„Kéž by tomu tak bylo,“ odsekl Harry.

 

Draco se na něho zkoumavě podíval.

 

„Byl jsi u Svatého Munga?“

 

„Ne.“

 

Draco se sklonil nad knihou, kterou vytáhl z tašky a zabořil do ní nos. „No prosím. Nemusíš mi věřit. Dokážu pochopit, že přísaha věrnosti od Malfoye pro tebe nic neznamená.“

 

Harryho oči se střetly s těmi Hermioninými nad jeho blonďatou hlavou.

 

Harry si povzdechl. „Nechtěl jsem se vydat všanc nikomu z kouzelnického světa, Draco. Byl jsem v mudlovské nemocnici.“

 

Draco se prudce narovnal. „Merline, proč si nešel za mnou?“ řekl v přímém rozporu se svým dřívějším prohlášením.

 

„Hele, styděl jsem se o tom někomu říct, bál jsem se, co by kdo pomyslel, víš?“

 

„Proč? Protože hrdina kouzelnického světa nemá právo se pozvracet?“

 

„Protože jsem měl problémy s prdelí, jasný?“

 

„Prosím?“

 

„Slyšel jsi."

Draco si vybavil celou situaci. „Snape to věděl...“

 

„Jo, odhadl to, ale neexistoval způsob, kterým by mě dostal k madam Pomfreyové...“

 

„Ona je přísná, ale jinak je...“

 

„Draco, chtěl bys, aby ti strčila prsty do zadku a přitom komentovala tvůj sexuální život?“

 

Draco otevřel ústa, ale hned je zase zavřel. Přes stisknuté rty jen procedil. „Dobrá otázka.“

 

„Děkuji ti. Jsem rád, že to konečně chápeš.“

 

„Možná kdybys za mnou přišel, tak bych ti dokázal pomoci.“

 

„Jo, jasně. Nedokázal jsem se přinutit ani k tomu, abych někomu přiznal, jaký mám problém. A jestliže by ta léčba znamenala, že by ses mi musel hrabat v zadku, myslím si, že by o to ani jeden z nás nestál. Pokud ovšem ke mě necítíš něco jiného, než jsem si dodneška myslel, zlato," řekl Harry a zamával na blonďatého chlapce řasami.  

 

„Jak moudré od tebe, že jsi vyhledal pomoc jinde, Pottere,“ ucedil Draco. Když se však podíval na Hermionu a viděl, jak se směje, vzdal to a usmál se taky.  

***

 

Několik dalších týdnů proběhlo hladce. Severus chodil do Harryho hodin nápravné magie, což potvrdilo nastolené příměří. Lektvarový projekt se blížil k dalšímu testování a bylo rozhodnuto, že novou várku bude na sobě testovat Neville, protože - jak prohlásila madame Pomfreyová - se Harry nemůže vystavovat takovému riziku tak brzy po svém zotavení.

 

Místo toho, aby se zaměřil na obranu, rozhodl se Neville zkusit urychlit růst bylin. Přinesl si několik řízků vzácných rostlin, které kvetly jen jednou za čtyřicet pět let a soustředil na ně svou magii, aby urychlil jejich vývoj. Potom si vzal lektvar a zkusil to znovu.

 

„Je v tom určitě rozdíl,“ řekl potěšeně. „Já vím, že to není bez pořádného srovnání prokazatelný test, ale přesto je rozdíl zřejmý. Nicméně rád bych dosáhl ještě většího úspěchu. Ačkoli máme dost ingrediencí na to, abychom vyrobili ještě více dávek čtyřnásobné síly, budu zkoušet urychlit jejich růst pouze svou vlastní magií, ale musím říct, že je to dost obtížné.“

 

Harry se v duchu radoval, když si nejednou všimnul, že se na něho Severus potajmu dívá. A nebyl to až tak znechucený pohled, který by od mistra očekával. Ale nebyl to ani vřelý pohled a nebyla v něm ani touha, byl to posuzující pohled. Harrymu to dalo v jeho zoufalství jiskřičku naděje, že k němu přeci jenom Severus necítí pouze nenávist.

 

Tyto zkušenosti Harryho city k Severusovi nijak neochladily. Ve skutečnosti se nad nimi byl nucen znovu zamyslet. Snape by velmi složitý člověk, někdy dokonce rozporuplný, ale o to více ho fascinoval a jeho zájem o něj ještě vzrostl.

***

Dva týdny po svém návratu cítil, že je čas, aby se jeho skupina zaměřila méně na rozvoj svého potenciálu, ale aby začali více spolupracovat. Eloise a Ernie zjistili, že při kouzlení v tandemu mají pozoruhodné výsledky. Harry uvažoval, co by se stalo, kdyby se pokusil spojit i další členy skupiny. To by nemusel být špatný směr jejich další práce – Neville sice viděl kompatibilitu pouze v magii Eli a Ernieho – ale mohlo by být zajímavé sledovat výsledky, když se pokusí spojit při kouzlení i jiní lidé.

 

***

 

Harry seděl s týmem nebelvírů v jejich šatně, už za ně sice nehrál, ale občas s nimi trénoval. Měl rád tu uvolněnou atmosféru, která tady po tréninku panovala. Chtěl se s Ronem na hřiště vrátit, tak jako to měli ve zvyku a pokračovat jen oni dva, ale když uviděl Malfoye přicházet směrem od skleníků, tak si to rozmyslel.


„Sejdeme se nahoře, Rone. Musím zjistit, jestli má Draco tento víkend volno.“

 

Ron sice Malfoye toleroval, ale nechtěl s ním trávit víc času, než bylo nezbytně nutné. Věděl, že zmijozel už Harryho neohrožuje a tak jen prostě přikývl a odešel.

 

„Draco, chtěl bych udělat o tomto víkendu další speciální lekci,“ začal Harry.

 

„A ty čekáš, že ti řeknu ano? Po tom, co jsi mě přikoval ke zdi? A musel jsem močit do díry? Bez jídla a vody? S nebezpečnými zvířaty…“

 

 „Jsem si jistý, že se ti to líbilo. Přiznej to.“

 

„Pottere, nejdřív jsem se tě chtěl zeptat, co s tebou ti mudlové v nemocnici provedli, ale pak jsem si uvědomil, že tvůj mozek nebyl v pořádku ani předtím. Zbláznil ses, snad?“

„Ale no tak! Nic tak strašného se už nestane. Alespoň nemám nic podobného v plánu,“ řekl Harry upřímně.

 

„No sice to zní slibně, ale bohužel musím odmítnout.“

 

„Odkdy je zbabělost zmijozelská vlastnost? Och, promiň -  já zapomněl - pokaždé, když je to lukrativní?“

 

„Lukrativní? Pottere, tohle slovo jsi našel v nějaké encyklopedii? Vsadím se, že ti ho řekla Grangerová.“

 

„Jo. Nebo spíše, ona to slovo použila, a pak mi musela vysvětlit, co to znamená,“ zakřenil se Harry. Bavilo ho si z Malfoye utahovat.

 

„Dobrá, ale nehledě na tvou nebývale honosnou slovní zásobu, mám už bohužel jiné dostaveníčko.“

 

„Máš rande? Celý víkend?“ nadzvedl Harry obočí.

 

„Bohužel ne. Rodiče pořádají Zimní ples. Bylo by to opravdu podezřelé, kdybych se ho nezúčastnil, zvlášť po tom, co jsem nebyl doma na Vánoce.“

 

Harry se zamračil. „A nebude to pro tebe nebezpečné?“ zeptal se vážně, zatímco stoupali po předním schodišti. „Kdo všechno tam bude?“

 

„No, Temný pán se ještě nikdy nikde neukázal na akci, která si vyžadovala oblek, ale nikdy nevíš. Ale ano, bude tam celá řada přátel mého otce ze všech sfér politického spektra.“

 

„Mám o tebe strach,“ řekl Harry upřímně, těsně před tím, než vešli do vstupní haly.

 

Draco se zastavil a překvapeně se na něho podíval. Už mu na to chtěl něco odseknout, ale rozmyslel si to. Místo toho se ho snažil uklidnit svou logickou úvahou. „Bude tam několik stovek lidí. Nemluvě o mé matce. Severus také přijde – a doufám, že přivede svého partnera. Vím, že ho otec pozval. Říkal o něm, že je to velmi zajímavý muž, což znamená, že si ho oblíbil. Umírám touhou ho vidět!“

 

Pane na nebi, pomyslel si Harry. Tak by mohlo být ještě zajímavé. Tedy pokud s ním bude Lucius jednat před svým synem jako obvykle, že? A má vůbec přijmout jeho pozvání? Draco mu řekl, že byl pozván, což znamená, že Severus neřekl Luciusovi, že jejich vztah skončil. Nebo Severus Malfoye od té doby prostě jen neviděl, připomněl si, aby si nezačal dělat zbytečné naděje. Velmi pravděpodobně tam bude i finanční poradce Sebastian Flight, se kterým se Harry přátelí. Nemluvě o tom, že bude užitečné poslouchat o čem kdo mluví a zcela jistě mu nebude na škodu, když zjistí celkovou náladu ve společnosti. Vždyť ani nemusí bezpodmínečně zůstávat v blízkosti Severuse, pokud by si to nepřál, jen do té míry, aby to vypadalo, jako že to pozvání přijali společně…

 

„No dobře, tak si to hezky užij,“ řekl Harry. „Možná bude lepší udělat tu prodlouženou hodinu až v úterý večer, tedy pokud proti tomu nikdo nebude nic mít.“

 

„To mi vyhovuje,“ přikývl Draco a zamířil do sklepení.

 

***

 

Draco zjistil, že jeho život je jednodušší, než předpokládal – většina učitelů totiž v tomto roce zadávala studentům společnou práci a protože všechny třídy byly smíšené, byla většina zmijozelů spárovaná s některým ze členů jiné koleje. Byl překvapen, když zjistil, že si ve společenské místnosti na tento systém stěžuje překvapivě málo jeho spolužáků. Zmijozelové dokonce začali vyhledávat milostné dobrodružství i mimo svou kolej. Uvědomili si totiž, že za těch sedm let, co spolu tráví čas na koleji, k sobě přistupují téměř jako k rodině, a že je vhodnější hledat poměr jinde. Takže nyní, když byly koleje promíchané, se nikdo nepodivoval na tím, že si Draco nepovídá jen se zmijozelskými studenty.

Měl také podezření, že někteří jeho další spolužáci ze Zmijozelu zvažují svou budoucnost po té, co vyjdou ze školy, i v jiné rovině. Že přemýšlejí, zda se přidat k Voldemortovi nebo ne. Všiml si, že mnozí z nich Pottera nenápadně pozorují. A ačkoli ostatním k Dracově zklamání neprozradil, že je mág, vyzařovala z něj při používání magie sebejistota, kterou dříve neměl a které si musel všimnout každý, kdo se na něj podíval. Ve skutečnosti byl teď Potter po té nehodě, která se mu stala před Vánocemi, mnohem vážnější a je možné, že někteří Dracovi spolužáci byli jeho chováním vystrašeni. Jak vždy všichni předpokládali, stal se z něj schopný a mocný kouzelník a Draco úplně cítil to váhání i mezi těmi zmijozelskými studenty, o jejichž rodinách věděl, že jsou věrnými stoupenci Temného pána.

 

Přistihl se při myšlence, že by chtěl odhalit Potterovy schopnosti Gregovi s Vincem, kteří sice nebyli z nejbystřejších, ale loajalita jim rozhodně nechyběla. Oni by si jistě zasloužili podat pomocnou ruku, aby se vydali na tu správnou cestu. Přemýšlel nad tím, že si na tohle téma později promluví s Harrym. Další na jeho seznamu byl Blaise Zabini, který také nenáviděl myšlenku, že by se měl stát něčím sluhou a mohl by jim být velmi užitečný. O Pansy naopak věděl, že je horlivou zastánkyní Temného pána, zrovna tak jako Theo Nott. Oni dva neměli šanci na „záchranu“ – i když, od kdy mu pro Merlina záleželo na tom, aby byl někdo „zachráněn“? Ale Potter měl v plánu to skončit a pro Draca bylo příliš bolestivé myslet na to, co to bude znamenat pro lidi, které znal. Pokud jde o jeho otce... jeho otec byl chytrý. Draco nepochyboval, že se Lucius dokáže vykroutit z jakékoliv situace, ale bál se, že jeho matka v tom zůstane sama.

 

***

Pokračování o Silvestra po půlnoci...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 18:55:24: Taky se mi líbila madam Pomfreyová. Její přednáška o kompetentnosti k léčení všeho druhu mne dostala...
29.12.2009 20:15:18: Milá Sall, držím ti v zouškovém období všechny palce (i ty na nohou) a nepochybuji, že to zvládneš n...
29.12.2009 10:26:20: Severíno, ono to s tím špatným spaním nabude až zas tak horký. právě piju své první ranní kafe a mám...
29.12.2009 08:01:50: Sall: tak hodně štěstí ve zkouškovým a pevný nervy při učení, mě zatím zkouškový spát dá, takže na n...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.