Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

23/C - Pomoc od přátel

 

Hermiona se Snapem procházeli nemocničními chodbami, v nichž Severusův citlivý nos dráždily výpary silných desinfekčních a čistících prostředků.

 

Když se blížili k oddělení, Hermiona řekla: „Půjdu první, ano? A pokud si vás Harry nebude přát výslovně vidět, zůstanete venku.“

 

Snape pouze přikývl.

 

Hermiona nakoukla do sesterny a zeptala se, na kterém pokoji najde Alexe.

 

„Kdo jste?“ zeptala se zdravotní sestra.

 

„Jeho sestra. Volala jsem dnes ráno.“

 

„Ach... ano, jistě. Omlouvám se, že jsem byla v telefonu tak příkrá, ale jsme povinni zachovávat diskrétnost. Řekla jsem Alexovi, že jste telefonovala a vypadalo to, že ho to velmi potěšilo. Řekl vám Derek něco bližšího?“ zeptala se opatrně.

 

„Ne, jen se ke mně dostala zpráva, kterou nahrál na záznamník.“

 

„Chápu.“ Žena se podívala na Snapea. „A to je kdo?“

 

„Kolega.“

 

„Je ale dost možné. že Alex ještě nebude mít dost síly, aby se setkal s vámi oběma,“ podotkla sestra taktně. „Byl na tom velmi zle a pořád mu ještě není dobře. Možná byste měla jít jako první, drahoušku. Pokud bude chtít vidět i vás,“ podívala se opět na Snapea, „tak vás tam na chvilku pustím, ale musí to být jeho rozhodnutí. Prosím nebuďte ale zklamaný, pokud se na to nebude cítit.“

 

Oba přešli k pokoji, kde ležel Alex. Hermiona nahlédla skleněnou výplní ve dveřích a vešla dovnitř.

 

Velký, ne – přímo obrovský – muž seděl vedle postele a držel za ruku mladého muže s kudrnatými černými vlasy. Tohle rozhodně nebyla  Harryho tvář. Podívala se tázavě na Snapea, který nahlédl dveřmi a kývl na potvrzení, že je to skutečně Alex Johnson. Právě spal. Hermiona byla šokovaná tím, jak drobně a křehce vypadal. Je možné, aby to bylo opravdu Harryho tělo?

 

Muž vstal a opatrně uvolnil Harryho ruku. Ten se pohnul, ale oči neotevřel.

 

„Derek?“

 

Muž přikývl.

„Hermiona? Jsem moc rád, že jsi konečně přišla.“

 

Ukázal na pohodlnou židli, na které před chvílí seděl a pro sebe si k posteli přitáhl plastovou židli.

 

Hermiona jemně prohrábla Harrymu vlasy, zlehka mu přejela prsty po ruce a starostlivě si svého kamaráda prohlížela.

 

Severus je sledoval přes sklo dveří.

 

Kdo je ten zatracený obr, co držel Harryho za ruku?

 

„Dostala jsem tvůj vzkaz až dnes ráno,“ vysvětlila Hermiona šeptem. „Moji rodiče byli na dovolené.“

 

„Aha. Alexe trochu trápilo, že o něho budeš mít strach.“

 

„Měla jsem velkou starost – a nejenom já,“ řekla a otočila hlavu směrem ke dveřím.

 

Napadlo ji, že nebude vadit, když Snape přijde blíž, zatímco Harry spí.

 

Derek se ohlédnul. „Kdo to je?“

 

„Severus. On a Harry... oni byli...“

 

„Aha. A proč nejde dovnitř?“

„Zdravotní sestra nechtěla povolit, aby u něho bylo najednou tolik lidí.“

 

Derek vstal, otevřel dveře a gestem ruky pozval Severuse dovnitř.

 

„Spí,“ řekl tiše. „Je nepravděpodobné, že mu svou přítomností nějak ublížíš.“

 

Derek mu chtěl přisunout další plastovou židli, ale Severus zavrtěl hlavou a opřel se o zeď. Stejně jako Hermiona byl vyděšený z toho, jak křehce Harry vypadal. Jeho kůže byla jako tenký papír a vypadal tak pohuble...

 

„Hodně spí,“ řekl Derek. „Myslím si, že je to těmi léky proti bolesti a anestezií, nebo co mu to vlastně dávají.“

 

„Anestezii?“ nakrabatila Hermiona čelo. „Oni ho museli operovat?“

 

Derek se na ni pozorně podíval a potom na Severuse.

 

„Víte, co se mu stalo?“

 

„Tak trochu. Byl několik dní nemocný a nepodařilo se mu dostat pod kontrolu infekci. Tedy byla to nějaká infekce, jestli se nemýlím?“

„Na to má nitrožilní antibiotika,“ kývl Derek směrem ke kapačce. „Zdá se, že to zabírá. Ale víte, proč... bože, já nevím jak to mám říct,“ v rozpacích si třel rukou tvář.

 

„Víme, že chceš pro Harryho to nejlepší,“ řekla Hermiona jemně. „Věř, že to, co nám řekneš, se nikdo další nedozví.“

 

„Oni si myslí... myslí si, že byl znásilněný,“ řekl zmučeně. „A nejspíš to ten někdo udělal... bože, nemůžu to ani vyslovit...“ zmlknul. Pak se zhluboka nadechl, „...nějakým velkým nástrojem.“

 

Snape stál bez hnutí u zdi jako socha.

 

„Zeptali se mě, jestli se mu líbí násilný sex,“ pokračoval Derek. „Věřili byste tomu? Proboha, kdo by si přál něco takového! Řekl jsem samozřejmě, že neměl, je tak sladký a krásný... jen proto, že jsem tak velký, tak si odvodili tyhle hrozné závěry...“

 

Tento muž byl Harryho milencem?  Dumal Snape. Tenhle obr? A Potter šel k němu vyhledat pomoc? Je možné, že s ním Harry strávil Vánoce?

 

„Alex o tom nechce mluvit,“ pokračoval Derek. „Lékař chtěl zavolat policii, ale on nechtěl. Takže si myslím, že to musel být někdo, koho zná. Nemáte představu, kdo by to mohl být?“

 

Hermiona nevěděla co říct, tak se snažila volit slova co nejopatrněji. „Kdyby chtěl, aby to vyšetřila policie, tak by určitě...“

 

„Seru na policii!“ zavrčel Derek. „Jestli najdu toho bastarda, co mu to udělal, ukroutím mu vlastníma rukama koule a nacpu mu je do krku, to si piš!“   

Harry se neklidně zavrtěl.

Derek se stáhnul zpět na židli a Hermiona si sedla na kraj Harryho postele.

 

„Harry?“

 

Zachvěly se mu řasy.

 

„Hermiono?“

 

„Ano, jsem to já,“ řekla vesele.

 

Harry jí stisknul ruku a pokoušel se posadit. Derek zareagoval okamžitě a pomohl mu.

 

„Chceš napít, lásko?“

 

„Snape,“ hlesl Harry, když si všimnul muže stojícího u zdi.

 

Derek mu podal vodu, teď už se Harry zvládnul napít přímo ze sklenice, bez použití brčka. Jeho oči ale byly stále upřené na mistra lektvarů.

 

Derek si od něho vzal sklenici a s úsměvem ho pohladil po tváři.

 

„Myslím, že ti spadla teplota,“ řekl povzbudivě.

 

„Jak se cítíš?“ zeptala se Hermiona a znovu uchopila Harryho ruku.

 

Copak na něho musí všichni sahat? pomyslel si Snape podrážděně.

 

„Pravdu?“

 

Přikývla.

 

„Jsem slabý jako moucha.“ Podíval se na Snapea. „Pořád se mi chce zvracet, ale není co.“

 

„Ty jsi nic nejedl?“

 

„Moc ne. Neměl jsem hlad. A... a...“

 

„Bojíš se toho, až to půjde ven,“ doplnila ho soucitně.

 

Harry si sklouznul rukou na břicho. „Už ne,“ řekl trpce a odvrátil se.

 

Derek vklouznul rukou pod přikrývku a položil jí na Harryho sáček do kterého odcházel obsah jeho střev, aby mu naznačil, že ho přijímá se vším všudy.

Co se to tu k sakru děje a proč ten člověk strká svoje pracky Harrymu pod deku? Pomyslel se Snape rozzlobeně. Jak se vůbec opovažuje! A nebo se ho snaží Harry jen provokovat, po tom, jaký o něj měl strach...“

 

„Je to jen dočasný, zajíčku,“ řekl Derek. Podíval se na Hermionu a potom si pohledem vyžádal Harryho souhlas.

 

„Má vývod.“

 

„Cévku? To je po operaci dost běžné opatření...“ 

Harry se obrátil na svého přítele a Snapea naprosto ignoroval. „Ach, tu jsem měl taky. Odstranili mi ji dnes ráno, díky bohu. Oni mi udělali kolostomií,“ dodal.

 

„Och, Harry!“

 

„No tak, lásko. Jakmile se uzdravíš, zase ti to sešijou dohromady. A doktor dnes ráno říkal, že nemůže uvěřit tomu, jak rychle se zotavuješ. Dej tomu ještě pár týdnů a bude po všem.“

 

„Pár týdnů?“ řekl Severus užasle. Nemohl pochopit slova, která slyšel. Slova vnímal, ale nevěděl, co vlastně znamenají. Co že to udělali s Harryho tlustým střevem?

 

Hermiona se na něho otočila. „Myslím, že je to dost rychlé, na tento druh operace,“ dala důraz na poslední slovo.

 

Podívala se na Harryho. „Chceš, aby Severus odešel?“ zeptala se tiše, ale jasně.

 

Harry se podíval na Snapea. Nic neříkal, dokonce se ani nevysmíval mudlovskému způsobu léčby. No hlavní je, že viděl, že je Harry na živu. Už se může přestat obávat následků, které by pro něho z jeho smrti vyplývaly. Odvrátil se.

 

„Ano.“

 

Snape se napřímil a opustil místnost.

Derek se podíval na Harryho, který vypadal napjatě a potom na Hermionu. Měl však pochopení i pro Severuse. Chápal sice Alexovy rozpaky, ale byl přesvědčený, že bude jednodušší, když jeho přátelé budou vědět vše. Bylo mu Severuse líto, vypadalo to, že je z posledních slov v šoku. Přesně takhle se z počátku on sám také cítil, ale v té době Alex spal po narkóze, takže mu nemusel nic říkat. Měl dost času se nastalé situaci přizpůsobit.

 

Vstal. „Jdu si pro kafe. Mám přinést i pro tebe?“ zeptal se Hermiony.

 

Dívka si uvědomila, že jim chce dopřát soukromí a Derekovu nabídku na donesení kávy s díky odmítla.

 

Když byli sami, naklonila se k Harrymu a lehce ho objala.

 

„Idiote,“ řekla mu jemně. „byli jsme všichni šílení strachy, než jsme tě našli. Proč jsi nikomu neřekl, co se stalo?“

 

„Já jsem se styděl.“

 

Harry se zoufale snažil dát si všechno dohromady. Když viděl Hermionu naposledy, tak o jeho vztahu se Snapem přece nevěděla...

 

„Jak jsi to zjistila? To o Severusovi?“

 

„Snape měl o tebe velkou starost...“

 

Harry si odfrkl.

„Opravdu se...“

 

„Jistě. Proto na mě zase křičel ve třídě.“

 

„V okamžiku, kdy zjistil, že si nešel na ošetřovnu, byl opravdu hrozně rozrušený. Řekl nám, že je to otázka života a smrti. Když jsme tě začali hledat a nikde jsi nebyl, tak se přiznal, co ti udělal. Snažila jsem se ho zmlátit...“

 

„Co?“ Harry se zazubil.

 

Hermiona zčervenala. „Ehm, ano. Přímo před ředitelem Brumbálem. Snape se vůbec nebránil. Musel mě od něho odtáhnout Neville a řekl, že... že Snape byl tvůj tajný milenec a že není divu, že byl tak naštvaný, protože celou dobu nevěděl, že to jsi ty. Zpočátku jsem tomu nemohla uvěřit a stále tomu úplně nerozumím, je to všechno tak zamotané.“

 

Harry klesl hlouběji do polštáře. „Je to pravda. A také je pravda, že jsem ten největší idiot na světě.“

 

Hermiona zůstala klidná. „Miluješ ho.“

 

Harry se od ní odvrátil a v očích se mu zaleskly slzy. „Jo. Ale teď mě nenávidí kvůli mně, a ne kvůli mému otci.“

 

***

Derek našel Severuse na chodbě, jak sedí na lavici, záda a hlavu opřenou o zeď. Pokynul mu, aby ho následoval a vydal se do malé místnosti, která byla až na konci oddělení.

 

Na světe nebylo mnoho lidí, vedle nichž se cítil Severus malý, ale tento muž k nim rozhodně patřil. Byl stejně vysoký jako široký, úplná hora svalů. Myšlenka na to, jak Harry leží pod tímto člověkem, mu zpěnila krev. Nicméně Dereka následoval. Ne nadarmo strávil dvacet let sledováním a analyzováním svého největšího nepřítele, aby našel jeho slabiny. Nehodlal si nechat ujít příležitost tohoto muže blíže poznat.

 

Severus ještě na Harryho zuřil, ale od té doby, co ho zasáhla jeho kletba, si uvědomil jednu zásadní věc: měl ho rád. Byl na něho naštvaný, protože mu na něm záleželo. Ztratil nad sebou kontrolu, protože mu na něm záleželo. Byl vyděšený, protože mu na něm záleželo. A když Harry zmizel...

 

Rozhodně neočekával jiného milence na scéně. Myšlenka na to, že Harry šel rovnou k tomuto muži, v něm opět zapálila oheň hněvu. Ta soudnější část jeho mozku mu sice říkala, že tento muž je spíše Harryho bývalý, než současný milenec, ale Harry se obrátil o pomoc k němu a ten člověk ho zřejmě stále slepě miluje.

 

Derek dal vařit vodu a vyndal z lednice mléko. Hodil několik mincí do kalíšku, ze kterého pak personál nakupoval kávu. Místnost byla určena pro pacienty a jejich návštěvy, ale většinou byla prázdná. On a Andy však raději pili kávu zde, než v bufetu, nechtěli se od Alexe vzdalovat příliš daleko.

 

Nalil kávu do dvou čistých kelímků, sedl si na jedno z ošoupaných křesel a přistrčil kávu přes nízký stolek k Severusovi.

 

„Napij se, to ti pomůže. Chceš cukr? Vypadáš, jako bys potřeboval něco na uklidnění.“

 

Snape se na něho ostře podíval. Snaží se snad ten muž být k němu laskavý? A proč vlastně?

 

Podle všeho byl prostě takový.

 

„Když jsem se to dozvěděl, taky jsem z počátku vůbec nedokázal promluvit,“ řekl Derek. „Vidím, že tě to zasáhlo zrovna tak jako mě, že?“

 

Snape přikývl, neschopen cokoliv říct.

 

Udělal spousty odporných věcí, když byl smrtijed, ale nedokázal mluvit s někým, kdo netušil, že to celé právě probírá s osobou, která to zavinila...

 
Zamračil se.

 

„Jo, to kafe není nic moc, já vím, ale alespoň zahřeje,“ Derek horečnatě přemýšlel, co ještě tomu muži říct, aby se cítil lépe. Jen tak mimochodem ho napadlo, že Alex má nejspíš slabost pro starší chlapy.

„Promiňte,“ řekl Severus konečně, „ale nepochopil jsem to o té operaci.“

 

„Kolostomie? To je děsný slovo, co? A taky noční můra pro každého homosexuála – ale jak říkají, je to dočasné, tedy pokud se to bude dobře hojit.“

 

Severus se na něho podíval s neskrývaným zmatkem.

 

Derek se k němu naklonil a začal vysvětlovat. „Jeho tlusté střevo – rozuměj, někde hluboko uvnitř – bylo roztržené nebo potrhané, prostě nějak poškozené. Opravdu jsem se neptal na podrobnosti. V každém případě to, že mu do břišní dutiny unikal obsah střev, mu způsobilo tu infekci. Doktoři byli sice překvapeni tím, jak měl čistý střeva, ale i zřejmě i to málo stejně stačilo k tomu, aby dostal zánět.  A potom měl  potrhaný konečník, takže se tudy nemohli dostat. Když však zjistili, jak má rozsáhlou infekci, tak se o to ani nepokoušeli. Stručně řečeno, nakonec to museli vyřešit tím, že mu před tou poškozenou částí střevo uřízli a napojili na hadičku, kterou protáhli břichem ven a na konec dali sáček, do kterého všechno odchází. Je to hrozné. Snažím se toho chudáčka uklidnit, jak je to mých silách, ale jistě chápeš, že je pořádně rozrušený, takže se nediv, že s tebou nechtěl mluvit.

 

Snape byl v šoku. Tohle s ním otřáslo až do morku kostí.


„Nechal je. aby mu tohle všechno provedli?“

 

„A ty si myslíš, že měl na vybranou? Když jsme ho našli, byl v bezvědomí a oni to museli udělat, ta operace mu zachránila život.“

***


Andy kráčel po chodbě a nesl několik sendvičů. Šel na brzký oběd a rozhodl se ho strávit společně s Alexem a Derekem. Byl zvyklý napřed nahlédnout prosklenou tabulí ve dveřích, pro případ, že by zrovna byl u Alexe lékař. Ale když viděl, že u jeho přítele sedí mladá dívka, potěšeně se usmál. To je jistě Hermiona, dostala zprávu a přišla Alexe navštívit. Předpokládal. že jim chtěl Derek dopřát soukromí. Chystal se otevřít dveře a pozdravit je, když k němu však dolehl Alexův rozrušený hlas, zarazil se.

 

„On se přes to přenese,“ konejšila ho Hermiona, i když její hlas vůbec nezněl jistě.

 

„Ne, Severus něco takového mohl udělat, jen pokud ho hnala opravdová nenávist,“ zašeptal Alex, „a to, co se stalo, je jenom moje vina. Já jsem takový idiot.“

 

Andy slyšel vzlykání, šustění látky a tichá slova. Letmý pohled mu potvrdil, že se ho dívka pokouší uklidnit. Alex jí musí hodně důvěřovat, aby jí byl schopen tohle všechno říct. Možná právě proto, že to byla žena. Ale on teď už konečně ví jméno toho chlapa, co mu to udělal...

 

Procházel chodbou ve snaze najít Dereka a ani ho příliš nepřekvapilo, když ho našel, jak si povídá s nějakým mužem. Jeho přítel měl dobré srdce a tak mu nečinilo potíže sblížit se s příbuznými ostatních pacientů, lékaři i zdravotními sestrami.

Vstoupil do místnosti a podal svému milenci sendvič.

 

„Andy!“ Při pohledu na něj se Derekova tvář rozzářila radostí. „Tohle je Alexův přítel.“

 

Severus vstal a stiskl nabídnutou ruku.

 

„Severusi, tohle je Andy.“

 

Andyho pěst mířená pod Severusovu čelist ho srazila zpět na židli.

 

„Andy! Co to k čertu má znamenat?“ zeptal se zmateně Derek.

 

Severus mezitím znovu vstal.

 

„To je on! On je ten zatracený hajzl, co ublížil Alexovi!“

 

„Co se to tu děje?“ Staniční sestra stála ve dveřích a na tváři měla rozezlený výraz.

 

Odpovědí jí bylo hrobové ticho.

 

„Upadl,“ řekl Derek. „Omlouváme se za hluk, sestro. Půjdeme s ním ven.“

 

Obrovský běloch a o něco menší, ale stejně svalnatý černoch popadli Severuse každý z jedné strany a vedli ho chodbou pryč.


Hermiona uslyšela kroky a něco jí na tom rytmu znepokojilo, šla se podívat ke dveřím. Vyšla na chodbu a postavila se doprostřed, aby jim zablokovala cestu.

 

Snape měl rozražený ret a krev mu kapala ze sinalé tváře.

 

„Co se stalo?“

 

„Nic, Hermiono. Jen si potřebujeme promluvit tady se Severusem venku,“ vysvětlil jí Derek.

„Myslím, že ne,“ odpověděla Hermiona, která ve srovnání s oběma muži vypadala drobněji, než kdy jindy.

 

Derek to okamžitě pochopil. „Tys to věděla, že jo? Věděla jsi to, a přesto jsi ho sem přivedla?“ zahřměl.

 

„Ustupte z cesty, slečno Grangerová,“ prohlásil Snape svým obvyklým autoritativním tónem.

 

„Abyste se mohli jít prát na dvůr jako nějací školáci? No to tedy určitě ne.“

 

„Okamžitě přestaňte,“ ozval se za ní tichý hlas.

 

Harry stál mezi dveřmi a držel se stojanu od kapačky. V bílé tváři měl odhodlaný výraz. Na sobě měl jen kalhoty od pyžama, na prsou samolepky od srdečního monitoru a viditelné stopy po defibrilátoru. V ohybu ruky bylo vidět kanylu, do které vedla hadička od infuze.

 

„Proboha, proč si vstal z postele?“ přikročil k němu Derek. 

 

„Zdá se, že proto, abych zabránil vraždě. To, co chcete udělat, je naprosto bezdůvodné,“ řekl Harry vážně.

 

„Pojď zpátky do postele,“ řekl Derek rychle.

 

Najednou se u nich objevily dvě sestry. „Alexi Johnsone! Co tady děláte?! Okamžitě se vraťte zpátky do postele! Tím, že jste odpojil od srdečního monitoru, jste spustil alarm na sesterně, a mimo jiné...“

 

Usilovně se snažili dostrkat mladého muže zpět do postele, ale on se ani nehnul.

 

„Moment,“ řekl neústupně.

 

„To poslední, co potřebujete, je stres,“ řekla jedna za sester. „Myslím, že je na čase, aby všichni vaši přátelé odešli a nechali vás v klidu odpočívat.“

 

„Budu v mnohem větším stresu, jestli se mi nepodaří tuhle situaci vysvětlit,“ podíval se na Dereka a Severuse.

 

„Pojďte dovnitř. Prosím. Jsem unavený a nechci tady stát ani o chvíli déle, než je nezbytně nutné.“

 

To na ně konečně zabralo.

 

Derek strčil Severuse do pokoje a Harry se nechal odvést do postele. Vyčerpaně se položil a počkal, až ho sestra opět připojí k přístrojům, které mu kontrolovaly životní funkce.

 

„Dávám vám pět minut a potom půjdete,“ řekla jedna ze sester zlostně. „To platí i na vás, Dereku,“ podívala se naštvaně na muže, který do té chvíle ani na moment Alexe neopustil.


Harry stěží sbíral sílu k tomu, aby promluvil, ale věděl, že to musí zvládnout.

 

„Andy něco zaslechl,“ začal.

 

„Chtěl jsem zrovna nakouknout dovnitř, když jsem tě uslyšel mluvit. A plakat,“ řekl Andy a zlostně zíral na Snapea.

 

„Nemám sílu to teď vysvětlovat,“ zašeptal Harry. „Něco jsi jen špatně pochopil. Prosím, věřte mi,“ podíval se na oba muže.

 

Derek k němu přistoupil a uchopil ho za ruku. „Promiň lásko, ale já mu nevěřím. Připadá mi, že před námi něco skrýváš.“

 

Harry se zasmál. To mu způsobilo bolest na hrudníku a on se prudce sehnul a chytil se rukama za srdce.


„Ježíši!“ zblednul Derek. „Jdu pro sestru...“

„Přestaň panikařit,“ zasyčel Harry. „Bolí to je jen proto, že se směju.“

Nicméně ta bolest připravila Harryho o další síly.

 

„Je hodně věcí, co o mně nevíte. Udělal jsem ve svém životě spoustu hloupostí,“ řekl tiše Derekovi. „A Severus strávil celá léta tím, že mě vytahoval z různých průšvihů a já se za něho můžu zaručit svým životem, rozumíš?“

 

„Dobře,“ souhlasil Derek a jemně mu hladil ruku.

 

„Výborně. Takže teď už můžeš odejít a vrátit se zpět do práce. Nebudu dál investovat do podniku, jehož majitel se poflakuje kdoví kde,“ usmál se na něho Harry. „Rád jsem tě viděl, Andy. Ale teď mě prosím nechte, abych řekl o samotě pár slov Severusovi a potom budu spát. Nemusíte se o mě bát.“ Poslední slova patřila hlavně Derekovi.

 

Andy přišel k Harrymu, dal mu letmý polibek a pohladil ho po tváři.

 

„Počkám venku,“ řekl Derek okázale a zahleděl se na Severuse.

 

„Dereku!“ zvolal Harry. Vzal muže kolem krku, přitáhnul si ho k sobě a zašeptal mu do ucha: „Prosím, slib mi, že mu neublížíš.“

Derek se zadíval do jeho usouženého obličeje. Do prdele! Alexovi na tom bastardovi opravdu záleží!

 

„Dobrá,“ řekl Derek a i s Andym odešli.

 

„Dej nám prosím minutu, Hermiono,“ požádal dívku Harry. „A děkuji ti, že jsi přišla.“

 

Dívka ho rychle objala, políbila na tvář a vyklouzla ze dveří.

 

Nakonec zůstali v pokoji jen oni dva. Snape se podíval na Harryho a utápěl se v přívalu protichůdných emocí. Cítil strach při pomyšlení, v jakém je Harry stavu. A hněval se na něho za to, že připustil, aby se dostal do takového stavu a pak ještě ke všemu vyhledal pomoc u mudlů, jejichž lékařské metody byly naprosto primitivní.

 

Zlobil se sám na sebe, že nesledoval důkladněji, jestli se chlapec dobře zotavuje. Byl znechucený sám sebou z toho, že to chlapci způsobil. Jeho akutní hněv ale způsobilo to, že Harry dovolil, aby po něm ten bílý obr tlapkal a to, jak mu šeptal do ucha. Harry nejspíš v Derekovi našel důvěrníka. Ale jak to toho vzorce, k čertu, zapadá ten černoch?  

 

„Děkuji vám, že jste přišel, pane profesore,“ řekl Harry a jeho hlas zněl unaveně, jako by mu bylo sto let. A  k tomu to oficiální oslovení...


„Jsem rád, že jste naživu, i když ještě nejste úplně v pořádku,“ řekl Severus. O čem s ním jenom ten kluk chce teď mluvit?

 

„Jistě, moje smrt by zkazila plány na zabití Voldemorta, že?“ prohlásil nelítostně Harry.

 

„Pottere...“

 

Harry se otočil směrem ke Snapeovi a pohlédl na něj. „Já nevím, jestli cítíte nějakou vinu,“ přerušil Severuse, „ale jen pro případ, že by tomu tak bylo, jsem vám chtěl říct, že se obviňujete zbytečně. Já jsem se jako obvykle zachoval hloupě. Jediný, kdo za to, co se stalo, nese vinu, jsem já.“   

 

„Byla to moje kletba,“ řekl Snape.

 

„Jistě, ale kdybych nebyl slaboch a nechal se prohlédnout madam Pomfreyovou, nemusel bych skončit tady. A teď na můj zadek koukají naprosto cizí lidé...“ zadrhnul se. „V každém případě jsem si svým chováním vykoledoval mnohem víc potíží, než jsem si kdy dokázal vůbec představit. Takže můžete mít radost, že se mi dostalo zaslouženého trestu.“

 

Snape otevřel ústa k protestu.

 

„Ne. Jsem moc unavený. Jen jsem chtěl říct, že je mi to líto. Omlouvám se za všechno, co jsem udělal a lituji toho, že vám moje hloupost přinesla další problémy. Chci jen, abyste věděl... vím, jak jste nesnášel myšlenku, že byste měl mít sex se studentem… ale já jsem zdaleka nebyl nevinný. Derek – ten, který před chvílí odešel – byl můj první milenec. On je teď s Andym, ale když se spolu potkali, tak jsme nějakou dobu žili společně všichni tři. Takže se nemusíte cítit provinile, že jste svedl panice. Protože tím jsem nebyl už hezky dlouho. Až se teď vrátím do školy, mohli bychom za tím udělat tlustou čáru? Vím, že už mě budete navždycky nenávidět, a chápu proč, ale oba chceme porazit Voldemorta a to je to, na co se musíme především zaměřit.“

Přišla zdravotní sestra a před sebou strkala vozík s léky. „Musíte odejít, pane,“ řekla směrem ke Snapeovi. „Je to příkaz vrchní sestry.“


„Už jsem řekl všechno, co jsem chtěl,“ řekl Harry. „Sbohem, pane profesore.“

 

Zavřel oči, obrátil se na bok a přitáhl si k sobě deku. Zcela ignoroval sestru, která kontrolovala kapačku a pobíhala kolem něho.

***

 

Snape opustil místnost, v hlavě zmatek.

 

Nikde nikdo nebyl. Došel až výtahům.

 

Sotva zašel za roh, popadl ho Derek za flígr a přimáčknul ho ke zdi.

 

„Alex chce, abych tě nechal na pokoji,“ zasyčel Snapeovi do obličeje, „a já ho nechci zklamat. Ale jestli někdy zjistím, že jsi mu opět ublížil, tak tě šoupnu do základů patnáctipatrového paneláku, zaleju betonem a bude mi naprosto jedno, jestli někdy někdo tu tvojí bídnou prdel najde, nebo ne!“

 

***

Pokračování 28.12... snad…



 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 18:29:39: Přijde mi dost důležité, jak oficiálně mluví Harry. Jakoby se snažil netlačit na Severuse a nechat m...
26.12.2009 13:03:18: Tahle část kapitolky byla konečně trochu pozitivnější. Mám tuhle povídku MOC ráda, protože je hodně ...
21.12.2009 16:21:04: Taky mi to u Pastorka vůbec nedošlo a to jsem s kánonem seznámená víc než dobře...smiley${1}
21.12.2009 11:43:04: Harry přišel k rozumu, Severus jen k drobné ráně čenichovce, všichni si uvědomili své city, Hermiona...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.