Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

23/A - Pomoc od přátel

 


Derek Summers otočil klíčkem v zámku a spolu s Andym vpadli do bytu.

 

„Bože, já tě tak strašně chci!“ zasténal Andy do Derekových rtů.

 

Líbali se spolu dlouho a tvrdě, než před ním Andy poklekl a rozepnul zip na poklopci.

 

Zhluboka se nadechl. Miloval vůni svého milence.

Potom však ucítil ještě něco dalšího. Otočil hlavu na stranu a znovu nasál.

 

„Dereku? Co to tady smrdí?“ zeptal se tiše, a sevřel prsty kolem stehna svého partnera.

 

Větší muž se opřel o zeď a už se chystal pronést komentář o tom, že si myslel, že ho má raději takhle, než vymydleného, když si uvědomil Andyho nervozitu. Tiše si odfrknul.

 

Nemohl pochopit, z čeho má obavy.

 

Vytáhl Andyho na nohy a rozsvítil světlo.

 

Nic neobvyklého.

 

Odvedl Andyho do kuchyně a stiskl vypínač napravo ode dveří.

 

Vše tady bylo jako obvykle. Čisté a útulné, nic, čemu by museli čelit.

 

To ho uklidnilo úplně, tak šel dál a rozsvítil světlo v obývacím pokoji.

 

„Do prdele!“

 

„Alexi?“

 

Jejich přítel ležel na gauči stočený do klubíčka a tvrdě spal. Kolem úst a na čalounění byly zvratky. Byl zachumlaný v nějakém černém hadru.

 

„Opíjet se není Alexův styl,“ řekl Andy, zatímco oba zamířili k pohovce.

 

Derek se posadil vedle něho a zatřásl s ním.

 

„Alexi! Vzbuď se! Vítej doma, chlape. Člověče, jak si to představuješ? Neukážeš se, jak je rok dlouhej a první co uděláš je, že zaneřádíš novou pohovku?“ trochu rozladěně, ale v přátelském duchu s ním znovu zatřásl.

 

Alex sebou škubnul, ale neprobudil se.

 

„Alexi!“

Andy se dotknul jeho čela. Alex byl horký a jeho kůže byla nepřirozeně suchá.

 

Andy s ním naléhavě zatřásl. Vypadalo to, jako by manipuloval s hadrovou panenkou.

 

„Volej 999! Okamžitě, Dereku!“

 

„Cože?“

 

Andy kontroloval Alexovy základní funkce.

 

„Udělej, co jsem ti řekl!“

 

Jelikož Andy pracoval jako řidič u záchranné služby, Derek už neváhal.

 

Zatímco čekali na záchranku, Andy rozepnul Harrymu oblečení. Doběhl namočit ručník do studené vody a vysvětloval: „Má vysokou horečku a je v bezvědomí. Neviděli jsme ho celé měsíce a on se tady objeví v takovémhle stavu!  Hledal u nás pomoc. Dnes jsme přišli déle než obvykle, kdybychom nešli do toho hloupého kina, byli bychom už několik hodin doma. Bože, doufám, že bude v pořádku!“

 

„Je to hodně zlé?“ zeptal se Derek vyděšeně. Přinesl další namočený ručník a pomáhal Andymu s ochlazováním rozpáleného těla jejich přítele.

 

„Myslím si, že je jeho horečka nad rámec běžné normy. Je dehydrovaný a břicho má tvrdé na omak. Jeho stav je opravdu vážný.“

 

***

 

Neville a Snape přistáli na zahradě Alexova domku v Prasinkách. Neville se dotkl dveří a ochrany je vpustily dovnitř. Oba dva spěchali nahoru do ložnice.

 

Tam nebylo po Harrym ani stopy. Trvalo jim jen pár minut, než zkontrolovali celý dům a zahradu.

 

„Nepřišel sem,“ řekl Severus rezignovaně.

„Zdá se, že ne,“ souhlasil Neville.

 

„Je možné, že by se přemístil ke svatému Mungovi?“ přemýšlel nahlas Snape.

 

„Myslím, že potřebujeme získat víc informací, pane profesore. Jediné, co je v tuto chvíli jisté, je to, že je pryč ze školy. Musíme do svého pátrání zapojit ředitele.“

 

Severus se podíval do ustaraného Nebelvírova obličeje.

 

Zhluboka se nadechl a přikývl.

 

„Nemůžeme si dovolit ztratit ani minutu,“ řekl tiše.

 

„Měli bychom napřed najít Hermionu. Mohla by mít nějakou představu o tom, kde by Harry mohl být. Když budeme mít štěstí, tak bude ještě u madam  Pomfreyové.“

 

Snape jenom přikývnul a o pár chvil později se oba objevili na ošetřovně.

 

„Není tam,“ oznámil jim Neville, ještě než je stihli přítomní zahrnout otázkami. „Musíme se spojit s profesorem Brumbálem.“

 

Byl tu i Ron Weasley, který přispěchal na ošetřovnu zjistit, jak je Harrymu, ihned po té, co se dozvěděl o jeho nevolnosti při hodině lektvarů.


Poppy neztrácela čas a spojila se letaxovou sítí s Brumbálem. O chvíli později už byli všichni v kanceláři ředitele školy.


„Harry se ztratil,“ řekl Neville, který stále ovládal situaci. „Profesor Snape si myslí, že na tom může být velmi zle.“

 

Brumbál se zachmuřil. „Poppy?“

 

„Albusi, já jsem ho neviděla. Nemám ponětí, co se děje. Pan Weasley mě dnes ráno informoval, že pan Potter zvracel a požádal mě o lektvar proti nevolnosti. Dala jsem mu ho, aniž bych Harryho viděla. Ve škole je epidemie, měla jsem za to, že je Harry natolik rozumný, aby odhadl svůj zdravotní stav. Když jsem ho potom viděla u oběda, tak jsem se nijak neznepokojovala...“

 

„Bylo mu zle celý týden,“ přerušila ji Hermiona. „A nemyslím si, že by s tím měl něco společného ten virus, co řádí na škole.“

 

„Slečna Grangerová má pravdu,“ potvrdil Severus. „Každá minuta je drahá! Jsem přesvědčen o tom, že je Potter v kritickém stavu. Musíme neprodleně kontaktovat Nemocnici svatého Munga!“

 

„Samozřejmě, Severusi, to uděláme, ale neměl byste nám něco říct? Jak víte, že je na tom chlapec tak zle?“

 

Severus se napřímil a zhluboka se nadechl. „Zasáhla ho moje kletba, když jsme zkoušeli ten lektvar.“

 

„Ne, to není ono. To by za mnou jistě přišel, nebo ne?“ zeptala se Poppy zmateně. Věděla, co provádějí a proto byla celou neděli v pohotovosti.

 

„Nechtěl, abyste ho viděla. Dal jsem mu potřebné léky, ale vzhledem k nastalé situaci si myslím, že si je nesprávně aplikoval.“

 

„To snad nemyslíte vážně, Severusi,“ protestovala Poppy, „Když jste věděl o možnosti, že nedodrží správný postup, tak proč jste mu ty léky vůbec svěřoval? Vím, že nemáte Harryho právě v oblibě, ale tohle je...“

 

Když se na něho všichni obrátili, vydal Snape přiškrcený zvuk.

 

„Severusi, co to bylo za kletbu?“ zeptal se Albus tiše.

 

Snape se odvrátil. „Nepoužil jsem hůlku a ani nevyslovil žádné konkrétní kouzlo,“ řekl. „Proto si jeho následky mohu jen domýšlet. Ale jestli jsou mé předpoklady správné, je Potter smrtelně zraněn. Musíme ho okamžitě najít.“

„Co jste mu, sakra, udělal?“ řval na něho Ron.

 

Poppy došla ke krbu. „Zkontaktuji se s Nemocnicí svatého Munga.“

 

„Zadržte!“ nařídil jí Brumbál. „Pokud se budete shánět po Harry Potterovi, tak se to během hodiny dostane do novin. To, že je možné, že je spasitel kouzelnického světa vážně nemocný, musíme za každou cenu utajit. Voldemort by si tuhle šanci nenechal ujít. Není možné, že tohle Harrymu došlo a změnil si svůj vzhled?“

 

Severus si povzdechl. „Možná opravdu použil maskovací kouzlo, tedy pokud má dost síly na to, aby ho udržel,“ přejel si rukou přes obličej.

 

„Řeknete mi všechno, co víte o jeho stavu?“ otázala se Poppy. „Mám tam přítelkyni a můžu se jí zeptat, jestli přijali během dnešního dne pacienta s těmito příznaky.“

 

Snape přešel k oknu. „Domnívám se, že může mít perforované střevo a vážnou infekci.“

 

Poppy otevřela užasle ústa. „Později budu chtít více informací… jestli máte pravdu, pak by to mohlo být opravdu fatální.“ Obrátila se ke krbu a vysvětlila své přítelkyni naléhavost situace. Řekla jí, že se domnívá, že by u nich mohl být vážně zraněný jeden ze studentů pod falešným jménem a maskovacím kouzlem. V kostce jí přiblížila stav, ve kterém se pacient pravděpodobně nachází. Irena Amaldiniová znala Poppy ještě z dob, kdy společně procházeli ošetřovatelským výcvikem, a věděla o nutnosti utajení takto choulostivých informací. Vzhledem k tomu, kde její kolegyně pracovala, to brala jako samozřejmost. Slíbila jí, že zjistí vše potřebné.

 

„Co jste mu k sakru udělal, že je v tak vážném stavu?“ ječela Poppy na Severuse.

 

Najednou se zdálo, jako by se jim ten člověk sesypával přímo před očima. Hermiona s překvapením sledovala, jak se mu chvějí prsty, kterými si nervózně prohrábl vlasy.

 

„Použil jsem jistou nadávku a ono mě to vzalo za slovo,“ řekl Snape váhavě a odvrátil hlavu. „Byl jsem naštvaný,“ zašeptal.

 

„Jakou nadávku jste řekl? Nebo pomyslel? Koukejte mi to říct, nebo vám natrhnu prdel!“ řval na něho Ron, jako smyslů zbavený.

 

Severus svěsil hlavu. „Přesně to, co jste řekl teď vy,“ zavrčel.

 

„Cože?“

 

„Přesně tak se to stalo. Pomyslel jsem si ‚Natrhnu mu prdel‘ a ta nadávka se proměnila v kletbu.

 

Po tomto prohlášení zavládlo hrobové ticho.

 

Byla to Hermiona, kdo zareagoval jako první. V jednu chvíli tam stála paralyzovaná jako socha a vzápětí už bušila Snapeovi pěstí do prsou.

 

„Hajzle! Bezohledný bastarde!“ vzlykala. „Jak jen jste mohl?“

 

Byl to Neville, kdo ji od Snapea odtáhnul. Ostatní se nevěřícně dívali, jak do sebe Snape nechává bez hnutí bušit.

 

Ron tam stál s otevřenými ústy a stále nemohl uvěřit tomu, co se právě odehrálo.

 

„Nech toho, Hermiono!“ Neville držel pevně dívku zezadu ve svém náručí. „Okamžitě se uklidni!“ Jeho hlas byl pevný. To dívku rozlítilo ještě víc. Tentokrát ale svou zlost směřovala na Nevilla.

 

„Jak můžeš být na jeho straně? Po tom, co udělal Harrymu? Jak můžeš? Vždycky jsem věděla, že ho nesnášel… ale tohle? Věděl jste, že byl Harry homosexuál, že?“ otočila se a podívala se zpříma na Severuse. „Proto jste to udělal? Chtěl jste se ujistit, že už nikdy v životě nebude mít žádné potěšení? Jste tak odporný, odporný…“

 

„To už stačí, Hermiono!“ křičel Neville. „Snape měl k tomu, co udělal, dobrý důvod…“

 

„Měl dobrý důvod k tomu, aby Harrymu udělal něco takového? Nezbláznil ses takhle náhodou?“

 

„Já ne, ale Harry nejspíš ano.“

 

„O čem to mluvíš? Co by asi Harry mohl udělat Snapeovi tak strašnýho? Mluv, jsem zvědavá!“

 

„Řeknu ti jen to, co musíš vědět,“ řekl odhodlaně Neville. „Harry se setkal se Snapem a měl na sobě maskovací kouzlo. Nikdy mu neprozradil svou pravou identitu. Snape to zjistil za delší dobu sám, jenom díky nešťastné náhodě.“

 

„No tak na něj udělal boudu, to je toho,“ mávl rukou Ron. „Dokážu pochopit, že se na něho za to naštval, ale... ale to, co mu za to provedl...“ ukázal na Snapea. „...to je příliš osobní.“

 

„To, co Harry udělal Snapeovi, bylo osobní pro něj!“ odsekl Neville.

 

Severus po něm blesknul pohledem. „Zapomeňte na to, pane Longbottome. Překvapuje mě vaše zanícení, nicméně já si nezasloužím, abyste se mě zastával.“ Otočil se a přešel k oknu. Zadíval se na famfrpálové hřiště, kde jeho noční můra začala.

 

„Vysvětlete mi to.“ řekla Hermiona s rukama založenýma na prsou. „Už bylo řečeno tolik, že to musíte dokončit.“

 

Neville se tázavě podíval na Snapea, ale ten stál dál zády k nim.

„Harry měl tajného partnera, s nímž trávil víkendy a každou středu...“

 

„A co s tím má společného on?“

 

Neville pohlédl na Snapea.

 

Ticho.

 

„To je naprosto vyloučené!“ vybuchl Ron.

 

„Harry měl vztah... s vámi?“ zeptala se Hermiona profesora. 

 

„Věřil jsem tomu, že mám vztah s mužem jménem Alex Johnson,“ odpověděl jí Snape chladně.

 

„Vždyť je to váš student!“ vybuchl Ron.

 

Severus zvednul obočí a upřel na Rona spalující pohled. „Alex Johnson nebyl můj student! Věřil jsem tomu, že je mu dvacet, že má svůj dům, svou práci...“

„A já jsem to ještě celé zhoršil,“ připustil Brumbál, „Řekl jsem Severusovi, že je Alex člen Řádu.“

 

Hermiona bezmocně klesla do křesla.

 

Ve stejném okamžiku zaplály zelené plameny v krbu.

 

U svatého Munga za celý den nepřijali pacienta s takovýmto druhem poranění.

 

***

 

„Kde jen může být?“ zatnul Snape zuby. „Poppy, můžete se zkontaktovat s nemocnicemi v zahraničí? Máte spojení se všemi? Začněme s tou nejbližší. Nemůžu uvěřit tomu, že by se mu podařilo přemístit se v jeho stavu příliš daleko.“

 

„A co mudlovské nemocnice, nebo jejich lékaři?“ navrhnul Ron tiše.

 

Hermiona vzhlédla. „Ano, to je dobrý nápad!“ Ale okamžitě posmutněla. „Ale těch je v okolí tolik…“

 

„Já si myslím, že šel ke své rodině, co myslíte?“ nadhodil Albus. Navzdory tomu, co jim o nich Harry vyprávěl na začátku školního roku, věřil, že rodinné svazky mají velkou důležitost - když je člověku nejhůř.

 

„O tom nejsem přesvědčená,“ řekla Hermiona odmítavě.

 

„Potřebujeme zúžit okruh hledání,“ řekl Ron věcně. „Copak mudlové nemají vlastní lékaře? Myslím si, že jsi také k nějakému chodila, je to tak, Hermiono?“

 

„Rodinný lékař,“ přikývla. „Nejspíš to bude někdo, kdo bydlí poblíž Dursleyů. Jeho jméno by mělo být v Harryho školní zdravotní kartě,“ s nadějí vysvětlila, ale potom dodala, „ale byla bych hodně překvapená, kdyby šel právě tam.“

 

Albus si přivolal tlustý fascikl z kabinetu a rychle nad ním zamával hůlkou.

 

„Obávám se, že vás zklamu. Žádné jméno lékaře v jeho složce není uvedeno.“


„Půjdu zkontrolovat své záznamy,“ řekla Poppy, „a zkontaktuji také ostatní kouzelnické nemocnice. Jakže bylo to jméno? Které používal, když na sebe vzal druhou identitu?“

 

„Alex Johnson,“ odpověděl Snape.

 

Poppy se na něho upřeně podívala. „Neberte to ode mě jako provokaci, Severusi, ale já mám o toho hocha upřímné obavy,“ řekla tiše. „Modlím se za to, abyste neměl na svědomí jeho smrt.“

 

***

 

„Kolik tak může být v okolí mudlovských nemocnic?“ zeptal se Ron.

 

„Stovky,“ usadila ho Hermiona.

 

„To si děláš srandu!“

 

Zavrtěla hlavou.

 

„Dobře. Tak to tedy opravdu budeme muset zúžit vyhledávání.“ Ron se na chvíli zamyslel. „Navrhuji nejdřív zkontaktovat všechna zařízení v okolí, kam by se mohl nejsnadněji přemístit. Potom Londýn - velké město by mohl zvolit kvůli anonymitě. A nakonec okolí Dursleyů. Kde vlastně žil Harry přes léto?“

 

„V Brightonu, ale to je velmi daleko. Potom už zbývají jen zahraniční kouzelnické nemocnice, které jsou ještě dále.“

 

„Byl na tom opravdu zle,“ připomněl jim Ron zcela zbytečně. „Pojďme se nejdřív porozhlédnout po místních nemocnicích. Neville, můžeš se tam přemístit?“

 

„Můžu, ale nevím nic o tom, jak to chodí v mudlovské nemocnici, nebo u jejich lékařů,“ řekl Neville nervózně. „S Hermionou by to pro mě bylo snazší,“ dodal.

 

„Dobrý plán,“ zhodnotil Ron uznale.

 

„Ne, to by trvalo příliš dlouho. Musíme použít telefon.“

 

 „Albusi, vy přece nějaký takový přístroj máte,“ řekl Snape.

 

„Obávám se, že s ním se dokážu dovolat jen k mudlovskému ministerskému předsedovi,“ zavrtěl starý muž hlavou.

 

Hermiona se podívala na Nevilla. „V mudlovských městech jsou telefony běžně na ulicích. Internetová kavárna – to je to, co teď potřebujeme. Můžeš mě vzít prosím do nějaké v Edinburghu nebo kdekoli jinde?“

 

„Kavárna? Vy chcete kávu?“ vykřikoval Snape. „Jak můžete v takové krizi myslet na to, že byste si mohli jít sednout do kavárny?“

„To není tak, jak si myslíte,“ řekla Hermiona klidně. „Jsou to místa, kde se mudlové snadno a rychle dostanou téměř k jakékoli informaci.“

 

V krbu se objevila hlava madam Pomfreyové.

 

„Žádná z kouzelnických nemocnic, které jsem zkontaktovala, ho nepřijala,“ hlásila.

 

„Navrhuji, abyste šli do nemocnice v Edinburghu a pokud nebudeme mít úspěch, tak vyhledejte nějakou místní internetovou kavárnu,“ navrhnul Albus. „A já se mezitím pokusím sehnat nějaký jiný telefon.“

 

Hermiona přikývla. „Rone, běž se prosím zeptat Deana. Má u sebe mobil, i když mu tu zatím nikdy nefungoval. Ale byl schopen tady zprovoznit walkmana, takže proč by to nezvládl s telefonem? Stačilo by udělat něco pro to, aby sem mohl proniknout signál.“

 

„Nepochopil jsem ani slovo, tedy krom toho, že Dean něco má,“ pohlédl na ní úzkostně Ron.

 

„Podívej se, s tímhle tady nebudeme teď ztrácet čas! Prostě řekneš Deanovi, že ředitel školy potřebuje jeho mobilní telefon, aby mohl zjistit, jestli by mohl fungovat na hradě – když ti ho půjčí, odneseš ho Eloise Midgenové. Ona je geniální na věštění z čísel a mohla by být užitečná. Mezitím může ředitel zjistit, jestli se dá nebo nedá používat v Bradavicích. V pořádku? Můžeme jít, Neville?“

„Jdu s vámi,“ oznámil jim Snape rozhodně.

 

Neville je oba pevně uchopil za předloktí a přemístil se s nimi do Edinburghu.

***

 

Derek a Andy se drželi za ruce v čekárně na pohotovosti. Bylo už po jedenácté hodině a personál měl napilno. Ošetřovali zde několik menších nehod, ke kterým došlo pod vlivem alkoholu, ženu, která zakopla na příliš vysokých podpatcích a vymkla si kotník, mladíka, kterému museli vypumpovat žaludek. A také několik lidí, zraněných při dopravní nehodě, když jakýsi řidič, poté, co vyšel z tepla hospody, nevzal na vědomí namrzlou silnici.

 

Oba byli v šoku.

 

Do nemocnice jel Derek v sanitním autě a Andy je následoval na své motorce. Když sanitka dorazila do nemocnice, Alexovi se zastavilo srdce.

 

Poslední, co viděli, bylo, jak se kolem Alexe seběhl celý tým lékařů. Jak na něho přiložili defibrilátor a pokusili se ho vrátit zpět. Potom se vozík pohnul směrem, kde tušili operační sál. Tím toto hrůzné divadlo pro ně skončilo.

 

Sestra na příjmu se jich ptala na podrobnosti. Řekli jí všechno to málo, co věděli.

 

Právě, když se snažili zahřát horkou kávou z automatu nevalné chuti, přišla za nimi recepční se vzkazem, že by si s nimi rád promluvil Alexův ošetřující lékař.

 

Odvedla oba vynervované muže do malé místnosti, kam za nimi během pár minut přišel světlovlasý lékař.

 

„Jak je mu?“ zeptal se Derek a vstal.

 

„Je na intenzivní péči,“ odpověděl světlovlasý muž, který se jim představil jako doktor Matthews. „Musím vám položit několik otázek,“ dodal.

 

„Bude v pořádku, dostane se z toho?“ zeptal se Andy.

 

„Je na tom velmi špatně, ale je jistá naděje, že se nám podaří dostat tu infekci pod kontrolu.“

 

„Co je s ním? Jaký je to druh infekce?“ chtěl vědět Andy.

 

„Nejdřív odpovězte na mé otázky a potom se k tomu vrátíme,“ zarazil ho doktor.

 

„Promiňte nám,“ vstoupil do toho Derek, „Strašně nás vyděsilo, když jsme ho našli v takovémhle stavu.“

 

Lékař souhlasně přikývl, ale dál pokračoval stejně ledovým tónem. „Obávám se, že otázky, které vám musím položit, jsou velmi osobní,“ začal.

 

„Řekneme vám všechno, co víme, ale nejsem si jist, jestli vám můžeme nějak pomoci,“ řekl Derek a zmateně se podíval na Andyho.

 

„Viděl jsem, jak se v čekárně držíte za ruce, takže se nemýlím v předpokladu, že jste milenci?“

 

„Ano,“ řekl Derek pevně. „Ale co to má společného s Alexem?“

 

„Alex je také gay?“

 

„Má snad nějaký druh HIV?“ zeptal se Andy šokovaně. „Alex byl vždy zastáncem bezpečného sexu.“

 

„Znamená to tedy, že je váš sexuální partner?“ ověřoval si lékař stroze.

 

„Ne, není, rozešli jsme se před víc jak půl rokem?“ řekl Derek a podíval se tázavě na Andyho.

 

„To bude déle,“ odpověděl Andy. „Seznámil jsem se s tebou na konci srpna minulého roku a to už jsi s Alexem nechodil.“ Obrátil se k lékaři. „Ale on je stále náš velmi dobrý přítel. Má v našem bytě svůj pokoj, i když je většinu roku pryč. Neviděli jsme ho od loňského srpna. Očekávali jsme ho na Vánoce, ale na poslední chvíli nám dal vědět, že nebude moct přijet.“

 

Lékař nasadil o poznání přívětivější tón. „Nerad se vás na takové věci ptám, ale potřebuji zjistit, jaký měl Alex vztah k násilným sexuálním praktikám?“

 

Derek se k němu naklonil. „Hele, jenom proto, že měřím přes dva metry a on je drobný, ještě neznamená, že ode mě někdy požadoval tvrdý sex. Nikdy jsme nic takového nedělali. Ani já, ani on. Proč se na to, proboha, vůbec ptáte?“

 

„Snažím se zjistit, jestli je Alexův stav zapříčiněný nějakou násilnou sexuální praktikou, která se vymkla kontrole, nebo jestli byl znásilněn.“

 

„Cože?“

 

„Bože, to ne!“

 

„Je mi líto, že o tom s vámi musím mluvit. Je vidět, že vám na něm záleží, ale když už tohle musíme řešit, tak je lepší se ptát vás, než někoho z jeho blízkých příbuzných.“

 

„Alex nemá žádnou rodinu – jen tetu, ale nikdy o ní moc nemluvil,“ řekl Derek.

 

„Měli bychom informovat jeho nejbližší rodinu,“ řekl jemně lékař.

 

„V tom vám nepomůžu,“ pokrčil Derek rameny.

 

„Proč si myslíte, že byl Alex znásilněný?“ zašeptal Andy.

 

„Jeho infekce byla způsobena perforací tlustého střeva. Jsou tam i stopy po tom, že jeho konečník byl značně poškozen a že se jen velmi nedávno uzdravil. On...“ odmlčel se a na chvíli se od nich odvrátil. Derek se strachem očekával, co jim řekne. Přemýšlel, co by po tom všem, o čem do teď mluvili, mohlo ještě doktora uvést do rozpaků, když ten pokračoval. „K té penetraci zřejmě došlo nějakým tupým nástrojem, který mu způsobil vnitřní zranění. Ať to bylo cokoli, muselo to být uděláno násilným způsobem. Nedokážeme přesně určit, kdy se to stalo, protože jeho vnější zranění jsou na rozdíl od těch vnitřních už dobře zahojená. V každém případě je velké štěstí, že je stále ještě naživu.“

 

„Dobrý bože,“ zasténal Derek. „Ubožák!“ obrátil se na Andyho. „On k nám přišel hledat pomoc.“

 

„Našli jste nějaké důkazy o trestném činu?“ zeptal se Andy.

 

Lékař zavrtěl hlavou. „Vypadá to, že si udělal výplach. Střeva byla překvapivě prázdná. Muselo mu to způsobit velké bolesti,“ lékař se na chvíli odmlčel, ale potom pokračoval. „Byl schopen vám něco říct?“

 

Derek zavrtěl hlavou. „Byl v bezvědomí, když jsme ho našli.“

 

„No, alespoň netrpěl, když mu bylo nejhůř,“ řekl lékař. „Dejte mu čas, ale až bude schopen s vámi o tom mluvit, tak s ním proberte možnost, zda by to nechtěl ohlásit na policii. Znásilnění muže je stejně nepřijatelné, jako znásilnění ženy.“

 

„Nevím, jestli se na světě najde porota, která by sdílela váš názor,“ odfrkl si Andy. „My homosexuálové si o něco takového přece koledujeme, ne?“ dodal sarkasticky.

 

„Omlouvám se, jestli jsem řekl něco, co...“

 

Derek položil Andymu ruku na rameno, aby ho umírnil. „Nemohl jste to vědět. Jsem si vědom toho, že vypadám na první pohled jako hrubián. Děkuji vám za všechno, co jste pro něho udělal. Můžeme ho teď vidět?“

 

„Můžete, ale je v bezvědomí. Zatím je na JIPU, ale až se probere, tak mu dáme samostatný pokoj. Myslím, že by mu bylo nepříjemné odpovídat na vtíravé otázky ostatních pacientů.“

 

„Děkuji vám, pane doktore. Jak dlouho si asi myslíte, že tady zůstane?“

 

„Počítám tak dva až tři týdny, možná i déle. Bohužel jsme mu museli udělat dočasnou kolostomii...“

 

„Co?“ zeptal se Derek.

 

„To je vývod z tlustého střeva přes břišní stěnu,“ vysvětlil mu Andy.

 

„Cože? Ach, bože, to ne! Ne, ne, ne!“

 

„Snažte se uklidnit. On teď bude potřebovat vaši podporu,“ řekl doktor Matthews. „Nesmíte ho ještě víc vystresovat. Pevně doufáme, že je to jen dočasné opatření do doby, než se jeho infikovaná část tlustého střeva vyléčí. Potom, co vše vrátíme na své místo, zůstane Alexovi jen malá jizva. Ve skutečnosti ji docela dobře schová to jeho tetování.“

 

„Ach bože,“ zasténal Derek znovu.

 

***

Pokračování příště….

 



 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 17:38:26: To se dalo čekat, že se objeví u kamarádů. Asi neměl náladu na udržování pověsti nezranitelného velk...
15.12.2009 17:01:29: Tak dobře, podívej se na mail... možná že tam čeká obrázek, který sice patří tak k desáté kapitole, ...
15.12.2009 07:53:33: whampingwillow!!! Zlobim se!!! A za trest nakreslíš obrázek.
15.12.2009 07:06:08: Promiň, promiňsmiley Ale chápej, tím vlastně nic neprozrazuju, protože to že v povídce ještě bude něc...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.