Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

22/B - Následky

 

Harry si vzal další lektvar a rozhodl se, že raději nebude snídat (stejně neměl na jídlo ani pomyšlení) a půjde na ranní vyučování nalačno. Odpoledne byly lektvary a on byl odhodlaný se na nich ukázat. Nechtěl, aby si Severus myslel, že je na něho naštvaný, nebo že se chová jako děcko a nedokáže se vyrovnat s tím, co se mezi nimi stalo.

 

Během oběda se cítil daleko hůř. Ron ho po očku pozoroval a nemohlo mu uniknout, že jeho kamarád usrkává pouze vodu.

 

„Nezabral ti ten lektvar proti nevolnosti?“

 

Ginny vzhlédla. „Taky ti bylo zle, Harry? Od nás to měla Gwen a Felicity, ale už jim nic není. Jen toho využily jako záminku, aby mohly strávit celý den na koleji.“

 

„Možná, že jsi měl zůstat v posteli,“ řekl Ron


Do Velké síně vešli Hermiona, Neville a hned za nimi i Dean. Posadili se vedle nich.

 

„Zbylo ještě něco?“ zeptal se Dean a přitáhl si k sobě mísu.

 

Dokonce i pouhá vůně jídla Harrymu zvedla žaludek a břicho ho bolelo tak, že se ho nemohl ani dotknout. Cítil, jak mu kape pot po zádech. Potřeboval trochu lektvaru proti bolesti.

 

„Harry chytil ten virus, co tady řádí,“ řekl Ron s plnou pusou brambor.

 

Neville a Hermiona se na něho ostře podívali.

 

„Proč nejsi v posteli?“ plísnila ho Hermiona.

 

„Měl bys vážně jít za madam Pomfreyovou,“ prohlásil Neville po té, co si Harryho pozorně prohlédl. „Vypadáš, jako bys měl teplotu.“

 

„Jo, to co předvedl dnes ráno v posteli, bylo nechutné,“ souhlasil Ron.

 

„Kdybych nevěděl, že jsi na holky, mohl bych si to vykládat jinak, Rone,“ zasmál se Dean.  

„No jo,“ protočil Ron oči v sloup. „Přistrč mi sem tu mísu, to vypadá dobře.“

 

„Harry,“ přerušila je Hermiona, „proč se nevrátíš zpátky do postele?“

 

„Chci jít na lektvary.“

 

„Sakra, Harry,“ vykřikl pobouřeně Dean, „co je to s tebou? Máš dobrou výmluvu, aby ses ulil ze svého nejméně oblíbeného předmětu, a přesto tam chceš jít? Zbláznil ses nebo co?“

 

„Možná, že si nevzal dost lektvaru proti nevolnosti,“ napadlo Ginny, „kdyby ano, už by dávno účinkoval.“

 

Harry se s námahou postavil. Bolest byla opravdu nesnesitelná. „Jdu na toaletu,“ řekl, když se na něho upřely jejich pohledy a opatrně vyšel na chodbu.

 

„Raději na něho dohlédnu,“ řekl Neville a také vstal.

 

„Budu s ním na lektvarech a ohlídám ho tam,“ řekla Hermiona. „Po hodině se ujistím, že se vrátí na kolej a uložím ho do postele.“

 

***

 

Harry si vzal trojitou dávku lektvaru proti bolesti a opláchnul si obličej studenou vodou.

 

Když vzhlédl, uviděl Nevilla, jak na něho trpělivě čeká.

 

„Ta nevolnost má nějakou hlubší příčinu, že? To není to, co mají ostatní.“

 

„Zdá se, že máš pravdu,“ zašeptal Harry.

 

„Potřebuješ pomoct. Dovol mi, abych tě vzal k madam Pomfreyové.“

 

„Až po lektvarech,“ řekl Harry tvrdohlavě. „Musím se setkat se Severusem tváří v tvář, Neville.“

 

Neville si povzdechl.

 

Harry se zhluboka nadechl. Lektvar proti bolesti už účinkoval a on se mohl narovnat. „Vidíš? Už je to lepší.“

 

„Dobře,“ řekl Neville, ale z hlasu mu čišela nedůvěra. „Mám tě přemístit do sklepení?“

 

Harry zavrtěl hlavou. Dole nebylo žádné skryté místo, na kterém by se mohli nepozorovaně objevit a toho si byl vědom i Neville.

 

Hermiona čekala na chodbě, když oba vyšli. Neville se od nich odpojil a šel na hodinu kouzelnických dějin, které byly čím dál tím nudnější a to už se zdálo, že to ani nemůže být pravda.

 

„Přijdu tě vyzvednout po přednášce, ano? Počkej na mě ve třídě,“ volal Neville ještě přes chodbu.

 

„Dobře,“ přikývl Harry.

Snapeovi, který právě odcházel z Velké síně, jejich slovní výměna nemohla uniknout. Zkoprněl. Vypadá to, že Longbottom opravdu neztrácí čas.

***
Po půl hodině strávené v učebně lektvarů Harry věděl, že jít sem byla velká chyba. I přes dryáky, co do sebe nalil, se cítil strašně. Bolel ho každý pohyb, bylo mu na zvracení a měl závrať. Když se pokusil přidat do kotle další přísady, tak se mu ruce třásly takovým způsobem, že raději zůstal obrácený zády ke Snapeovi, aby si toho nevšiml.

 

Podíval se na návod. Další na seznamu byl nakládaný mozek Děsovce. Pro ten si bude muset dojít k Severusovu stolu.

Harry zaťal zuby a sbíral odvahu na to udělat první krok, když se k němu přitočila Hermiona a vložila mu do ruky jakousi sklenici.

 

Při pohledu na obsah si oddechl a poděkoval svojí přítelkyni.

 

„Žádné povídání ve třídě, Pottere,“ vyštěkl Snape. „Já očekávám, že v mých hodinách budete pracovat samostatně a nebudete se spoléhat na své schopnější kolegy. Odebírám Nebelvíru pět bodů.“

 

Harry se odvrátil. Takže Snape se vrátil ke svým starým způsobům a bude mu strhávat body při každé příležitosti.

 

Otevřel nádobku a když ucítil zápach, co se z ní linul, rychle ji zase zavřel.

 

Zakryl si ústa rukou.

 

„Neočekával bych, že studenti posledního ročníku se budou chovat jako prvňáci, Pottere,“ protáhl Snape jízlivě. „Dalších pět bodů.“

 

Snape si byl samozřejmě dobře vědom toho, jak roztok, ve kterém byl mozek naložený, odporně páchne a teď se zadostiučiněním čekal, až ho Harry začne krájet. To jeho zápach ještě zesílí, pomyslel si škodolibě. Opět byl na něj naštvaný – zlobil se, protože to vypadalo, že Potter už pustil z hlavy to, co se stalo o víkendu, navzdory té hrozné věci, kterou mu způsobil. Zlobil se, protože se mu zdálo, že Potter už je opečovávaný Longbottomem, který byl tak dobře stavěný a silný a tak zatraceně milý. Zlobil se, že navzdory tomu, co mu Potter řekl o víkendu, to vypadalo, že na něj kašle. A zlobil se i sám na sebe, že ho to nenechává klidným.

 

V další chvíli začal Harry zvracet.

 

„Ach, Merline, za co,“ zavrčel Snape a ucouvl zpět.

 

„Nechte ho být na pokoji!“ odsekla Hermiona k jeho šoku a nemalé radosti ostatních spolužáků. Přešla k Harrymu, který se se sklopenou hlavou opíral o stůl a lapal po dechu.

 

„Nemůže za to, je nemocný! Zvracel už dnes ráno, ale lektvar, který si vzal, asi nezabral,“ vysvětlila o poznání klidněji.

 

Draco se pozorně díval, co se děje kolem něho. Většina studentů zmírnila plameny pod kotlíky, aby mohli sledovat scénu.

 

Hermiona nechala zmizet zvratky a položila Harrymu ruku kolem ramen. I přes kolejní uniformu cítila, jak tělo jejího přítele žhne.

 

„Harry!“ řekla vylekaně. Přejela mu dlaní přes čelo. „Máš horečku!“

 

Snape k nim přiskočil a odstrčil Hermionu stranou. Nekompromisně uchopil Harryho za bradu a zvednul mu hlavu.

Harry nemohl potlačit bolestivý sten, který v něm ten prudký pohyb vyvolal. Zapotácel se a chvíli si myslel, že by mohl…

 

„Je mi zle,“ dostal ze sebe ještě před tím, než odvrátil hlavu a začal znovu zvracet.

 

„Fuj, už zase!“ zvolal někdo.

 

„Merline, jsi vážně nechutný, Pottere,“ šklebila se Pansy Parkinsonová.

 

„Žádný člověk nemůže za to, že je nemocný,“ vybuchl Draco a sledoval její překvapený výraz.

 

„Hele, je to Potter. To není člověk,“ odsekla.

 

„Ticho! Vraťte se ke své práci!“ vyštěkl Snape.

 

Vypadalo to, že Potter se zvracením skončil, zřejmě toho měl v žaludku velmi málo. Grangerová jeho příkaz ignorovala a dál ho držela za ruku a nabízela mu tak oporu.

 

Severus ho vzal za ramena a obrátil ho k sobě. Ještě před tím, než chlapec opět sklonil hlavu, všiml si jeho skelného pohledu. Severus cítil horkost, která z něj přímo sálala.

Všechno to najednou dosedlo na své místo.

 

„Ty idiote!“ procedil skrz zaťaté zuby. Obrátil se ke Grangerové. „Zaveďte ho okamžitě k madam Pomfreyové.“

„Ano, pane.“

 

Hermiona odvedla Harryho ze třídy. Na chodbě se Harry opřel o zeď. Zrychleně dýchal, břicho měl jako v ohni a žaludek křečovitě stažený po předchozím zvracení. Bolelo ho i to, jak se mu o břicho otíral jeho hábit.

 

„Mám jít sehnat Nevilla, aby ti pomohl?“ zeptala se Hermiona tiše.

 

Harry chvíli nerozhodně stál.

 

„Kolik je hodin?“

 

„Skoro tři. Myslím si, že mu nebude vadit, když zamešká kousek Binnsovy hodiny, Harry. Počkáš tady, než pro něho doběhnu?“

 

Harry se několikrát nadechl.

 

„Přemístím se sám,“ řekl. Rychle se sklonil a políbil Hermionu na tvář.

 

„Promiň,“ řekl. „Nevoní mi z pusy… brrr… nemyslí mi to, promiň.“

 

A přemístil se.

 

Hermiona stála v prázdné chodbě a lehce si třela tvář. Do hodiny lektvarů se vrátit nemohla a na ošetřovnu také nemohla jít. Harry by si jistě nepřál, kdyby hned přispěchala za ním a chtěla ho držet za ruku. Vždycky nenáviděl povyk, který doprovázel jeho osobu. Proto se rozhodla, že půjde do knihovny. Nebyla si jistá, jestli první várka lektvaru, který násobil síly, obsahovala složky ve správném poměru. Jen se na to podívá… a potom může jít za Harrym. Když dá madam Pomfreyové dost času, tak tou dobou už bude Harrymu lépe.

***

Ve třídě Snape nervózně přecházel sem tam jako lev v kleci. Srdce mu tlouklo jako zběsilé, ruce měl zaťaté v pěst. Ten by mohl pohledem zabíjet, pomyslel si Draco.

 

Snape byl opravdu naštvaný, ale momentálně u něho převládala daleko silnější emoce a tou byl strach.

 

Když konečně dospěl k rozhodnutí, ozval se ostrým tónem: „Pane Malfoyi, slečno Parkinsonová, po zbytek hodiny vám dávám třídu na starost. Ujistěte se prosím, že všichni dokončí svou práci a zanechají třídu v perfektním stavu.


„Kde vás můžeme najít, kdyby se vyskytnul nějaký problém, pane profesore?“ zeptala se dívka.

 

„Důvěřuji vašemu úsudku a pevně doufám, že žádné komplikace nebudou, slečno Parkinsonová,“ řekl Snape přísně. „Jestli mě však budete potřebovat, budu ve své kanceláři. Madam Pomfreyová mě při snídani informovala, že musela řešit v posledních čtyřiadvaceti hodinách celou řadu případů nevolnosti. Ale tohle je první případ, kdy to u někoho vyvolalo horečku. Pokud by ve škole vypukla epidemie, nemáme dostatečnou zásobu lektvaru na snížení horečky. Raději je půjdu uvařit hned, než tady bude polovina žáků zvracet a učitelé na hodinách budou muset nosit ochranné štíty,“ opovržlivě vysvětlil.  

 

„Mohla bych vám s tím pomoci, pane,“ horlivě se nabízela Pansy.

 

Nikdy nevynechá jakoukoli příležitost, jak se zavděčit, pomyslel si Draco nevrle. A to ani nebyla na lektvary nijak zvlášť dobrá.

„Vaše nabídka je velkorysá, slečno Parkinsonová. Nicméně musíte dodělat vlastní lektvar, abych vám mohl udělit na konci semestru potřebnou kvalifikaci. Krom toho, jak si jistě pamatujete z pátého ročníku, uvaření lektvaru na snížení horečky je velmi jednoduché, pouze časově náročné. Proto to nesnese prodlevy.“

 

A s tímto vysvětlením odešel.

 

 

Asi o hodinu později čekal Neville před učebnou lektvarů na Harryho. Počkal několik minut, až studenti vyjdou ze třídy a když už byla prázdná i chodba, kde čekal, lehce znervózněl.

 

Kde je Harry a Hermiona? A mezi odcházejícími studenty neviděl ani blonďatou kštici Draca Malfoye.

 

Uvnitř zaslechl hlasy. Pootevřel dveře a podíval se škvírkou. Viděl, jak Pansy Parkinsonová utírá tabuli a Draco sedí za katedrou a něco píše.

 

Pansy se ohlédla. „Longbottom,“ ušklíbla se. „Co tady děláš? Hlavně na nic nesahej! Nemám nejmenší zájem, aby to tady zrovna teď vybouchlo.“

 

„Hledám Hermionu a Harryho,“ odpověděl jí klidně.

 

„Potterovi bylo špatně,“ vysvětlil Draco a upřel na Nevilla výmluvný pohled.

 

„Všechno to tu ohodil. Bylo to nechutné,“ protáhla Pansy obličej.

 

„Kde je teď?“ vyjel na ni Neville ostře.

 

„Nemluv se mnou tímhle tónem,“ vyštěkla Pansy. „Kde by asi tak mohl být, ty blbečku?“

 

„Snape poslal Grangerovou, aby ho doprovodila na ošetřovnu,“ prohlásil Draco chladně. „Nechali si tady věci. Vezmeš jim to, když už jsi tady? Profesor Snape tu chce mít uklizeno.“

 

„Kde je Snape?“ zamračil se Neville.

 

„Starej se o sebe,“ odsekla dívka. „Jdi do hajzlu, Longbottome, a nestrkej nos do záležitostí Zmijozelu.“

 

Neville si, ještě než odešel, vyměnil rychlý pohled s Dracem.

 

„To se musíš za každou cenu chovat jako bestie, Pansy?“ ucedil k dívce Draco.

 

„Cože? Vždyť je to jenom zasranej Nebelvír. Krom toho je největší budižkničemu na škole. Dokonce i Greg s Vincem mají víc magické moci, než tenhle mamlas.“

 

Draco se rozesmál.

 

***  

 

Severus vyšel z krbu v nemocničním křídle, v ruce držel několik lektvarů.

 

„Severusi! Nesete mi další lektvary proti nevolnosti? Výborně! Mám tu dalších patnáct pacientů,“ vychrlila na něho madam Pomfreyová zpoza stolu, aniž by se na něho podívala.

 

„Ne, s těmi přijdu později. Tohle je lektvar na snížení teploty a velmi silný antibakteriální lektvar.“

 

Lékouzelnice se prudce ohlédla, aby se podívala, co jí Severus pokládá na stůl za medikamenty.

 

„Nechci být nevděčná, já jsem vždycky ráda za všechno, co pro nemocnici vyrobíte, Severusi, ale… proč právě tohle… a teď? Potýkám se tady se zvracením a průjmy!“

 

Severus se odpoutal od svých nádobek a věnoval plnou pozornost ošetřovatelce.

 

„Co jste shledala na Potterovi?“ zeptal se. „V určení diagnózy býváte obvykle skvělá.“

 

Poppy se zachmuřila. „Harry? Tomu jsem dnes ráno poslala lektvar proti nevolnosti. Bral si ho pro něho Ron Weasley. Řekl, že by mi dal vědět, kdyby se mu přitížilo. Proč? On dostal horečku?“

 

„Nepřišel za vámi? Poslal jsem ho za vámi z mé hodiny,“ Severusův hlas zněl zoufale.

 

Do toho vešel Neville.

 

„Co je s ním?“ dožadoval se Snape.

 

„S kým?“ zeptal se totálně zmatený Neville.

 

„S Potterem! Je mu hůř?“

„Ještě jsem ho neviděl. Právě jdu z vaší třídy. Měli jsme se setkat ve sklepení po…“

 

„Váš milostný život mě ani v nejmenším nezajímá,“ vyštěkl Snape. „Potterovi bylo během mojí hodiny hodně zle, poslal jsem ho s Grangerovou na ošetřovnu. Ale nedorazili sem.“

 

Neville odpověděl s klidnou důstojností: „Harrymu bylo špatně celý týden. Proto jsem ho chtěl vyzvednout ve třídě, abych ho odvedl k madam Pomfreyové. Moc se mu sem nechtělo. Podívám se do věže, možná bude spát ve svém pokoji.“ A beze spěchu odcházel.

 

„Longbottome! Je to naléhavé,“ řekl Snape.

 

Nevillovi na něj stačil jediný pohled a okamžitě se přemístil do svého pokoje. Pak se chodbou rozeběhl k Harryho ložnici. Tam však nebylo ani stopy po tom, že by tam Harry od rána byl. Neville seběhl po schodech dolů do společenské místnosti.

 

„Viděl někdo z vás Hermionu nebo Harryho?“

 

„Byla jsem tady celé dopoledne a ani jeden tudy neprošel,“ ozvala se dívka zachumlaná v županu. Neville v ní poznal Ginninu nemocnou kamarádku Gwen.

 

„Díky,“ vyběhl ven přes portrét a zastavil se až před dveřmi do knihovny. Přenést se přímo tam by bylo příliš riskantní.

 

Hermiona seděla na svém obvyklém místě.

 

„Hermiono? Kde je Harry?“ zeptal se jí udýchaně.

 

„Ach, Neville, omlouvám se! Zapomněla jsem, že ho přijdeš vyzvednout! Při hodině se mu přitížilo a Snape mě požádal, abych ho odvedla na ošetřovnu.“

 

„Ale tam jsi s ním nešla!“

 

„Ne, Harry se přemístil z chodby,“ řekla Hermiona. „On tam není?“ Vyslovila nahlas to, co jí Neville neřekl.

 

Neville zavrtěl hlavou.

 

„A ve svém pokoji?“

 

„Ten jsem zkontroloval jako první.“

 

„Do prdele!“

 

„Musím se dostat zpátky na ošetřovnu. Snape o něho má strach,“ zašeptal.

 

Hermiona ho vzala za ruku a odtáhla ho k paní Pinceové.

 

„Musíme se dostat na ošetřovnu. Je to naléhavé.“

 

Stará čarodějka si je důkladně přeměřila. Když viděla, jak ztěžka Neville dýchal a jak Hermioně planou oči, přikývla. Chvíli na to už vypadli z krbu v kanceláři lékouzelnice.

 

„Tak co?“ útočil na Nevilla Snape, ještě než se mladík stačil narovnat.

 

„Nikde jsem ho nenašel.“

 

„Můžete mi vysvětlit, kde je Potter, slečno Grangerová? Nechal jsem ho přeci ve vaší péči!“

 

„On se přemístil,“ odpověděla po pravdě Hermiona a polilo ji horko. „Myslela jsem si, že je mu natolik špatně, že by sem ani nedošel. Chtěla jsem se na něho jít podívat, až ho madam Pomfreyová uloží.“

 

„Jeho domek,“ navrhl Neville.

 

Snape se rychle otočil. „Ano,“ popadl několik lahviček s lektvary. „Vezměte mě tam, pane Longbottome. Okamžitě!“ nařídil.

 

Neville se na něho ostražitě podíval. „Nevím, jestli by si přál…“

 

„Teď už to není otázka toho, co si přeje a co ne. Je to otázka života a smrti. Takže prosím!“

 

„Co se to, u Merlina, děje?“ chtěla vědět Poppy.

 

„Není čas na vysvětlování, ale připravte se na pacienta s vysokou horečkou a závažnou infekcí. Přemístíme se s ním rovnou sem.“

Neville uchopil Snapea za předloktí a přemístil se s ním.

 

***

Touto kapitolou jsme se dostali do pomyslné poloviny povídky a při příští aktualizaci nás čeká oslava 50%.

 Ti z vás co máte v hlavě nějaký nápad, čím přispět, máte ještě pár dní na jeho realizaci a odeslání, takže neváhejte...

 Jsem ráda, že je tato akce tak úspěšná a že se nám sešlo tolik příspěvků… Vlastně je jich tolik že, jsem se je rozhodla uveřejňovat postupně – takový malý zahradnický maraton.  Celou sérii zahájím já a Niki a kdo bude další? Nechte se překvapit… jediné co vám v tuto chvíli prozradím je... že to bude stát za to...

Ještě jednou děkuji Vám všem, kteří jste k oslavě 50% přispěli, i těm co se k tomu chystáte...

Vaše Sallome

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 17:22:31: Proč si Harry neřekl Dracovi? Třeba mohl pomoci...
11.12.2009 18:18:00: Tak jsem přelouskala originál, ale stejně se těším na další kapču. Nejsem tak dobrý čtenář v AJ, hod...
10.12.2009 19:55:24: sereno, kapitola je napsaná a obetovaná, ale dnes jsem nebyla schopná aktualizovat k 50%. Nicméně už...
10.12.2009 19:06:37: Zdravím. Ráda bych se zeptala, kdy bude přidána další kapitola? Děkuji.
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.