Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

22/A - Následky

Dnes mám hned dvě věnování:

Montáž Severuse věnuji Niki, s přáním aby se brzy uzdravila...

Kapitola ji pro Tebe soraki, jako omluva… nejen že u tebe čtu a nekoketuju, ale ještě k tomu mě nějak vypadla reakce na tvůj komentář k minulé kapitole...

***

Druhý den ráno byl Harry odhodlaný jít do školy.

 

Neville ho přišel včera odpoledne zkontrolovat, aby se ubezpečil, že je v pořádku. Když se Harry probudil, uviděl Nevilla, jak v tichosti sedí v rohu pokoje a čte si.

 

Harry byl svému příteli za jeho laskavý přístup vděčný. Jeho péče byla milá a nevtíravá. Neville se neptal na nic, co by ho mohlo uvést do rozpaků. Jen mu připravil polévku a pití. A když viděl, že má Harry takové bolesti, že ani nemůže vstát z postele, vyčaroval láhev, aby se do ní mohl vymočit.

 

Ještě podal Harrymu léky a počkal u něho, dokud neusnul. Potom teprve tiše odešel.

 

Neville se nemusel na nic ptát, podle mastí a léků na stole mu bylo jasné, že je Harry zraněný. Věděl také, že za celý svůj život strávil na ošetřovně tolik času, že pokud to bylo jen trochu možné, tak se jí vyhnul. Neměl tušení, co se stalo. Ale Snapeovi na tom tolik záleželo, že mu přinesl všechny ty masti a lektvary, byť u něho nezůstal.

 

***

 

Neville se vrátil do školy. Hermiona a Draco byli ve Snapeově laboratoři a diskutovali o tom, jak vylepšit lektvar. Neville si nebyl jistý, jak nadhodit hovor o poraněném kamarádovi. Věděl, že ostatní nic o vztahu Snapea a Harryho neví, takže jim Snape těžko mohl říct, jak na tom Harry je. Byl trochu překvapen, že si Hermiona o svého kamaráda nedělá starosti.

 

Když vešel, všichni vzhlédli.

 

„Přinesl jsi další Spindificus aroratea?“ zeptala se Hermiona dychtivě.

 

„Ne, někde jsem se zdržel a potom byla příliš tma na to, abych je sklidil,“ řekl Neville a poukázal tak na to, že už je pozdní odpoledne. V tuto roční dobu bývá obloha už dávno ocelově šedá a brzy bude soumrak.

„Ale tys věděl, že chceme pracovat na tom lektvaru,“ řekla dívka naštvaně.

 

„Myslel jsem, že dnes budete jen probírat různé možnosti, jak dál,“ řekl klidně. „Byl jsem se podívat na Harryho a trochu se tam zdržel.“

 

„Je v pořádku?“ zeptal se Draco poplašeně.

 

Neville si všimnul, že se na něho Snape dívá, zatímco dál listoval v knize.

 

„Když jsem přišel, spal. Zůstal jsem u něho a čekal, až se probudí, abych mu dal polévku.“

 

„To jsi dobře udělal, Neville! Všechna ta náročná kouzla mu určitě odebrala spoustu energie. Musel mít hrozný hlad! Budeme muset tu únavu brát při vaření v potaz,“ zauvažovala Hermiona. „Ten lektvar by měl mít dlouhodobější účinek. To není moc dobré, že účinek trvá tak krátce a on po nějaké kletbě úplně odpadne. Neměl by pak žádnou ochranu.“

 

„Nemyslím si, že by bylo potřeba toto brát v potaz,“ řekl tiše Neville. „Předpokládám, že usnul po tom, co vypil lektvar proti bolesti.“

 

„Lektvar proti bolesti?“ vyjekla Hermiona. „On… byl zraněný? Myslela jsem, že je jen vyčerpaný!“

 

„Myslím, že má… tak trochu bolesti. Možná jsou to jen ztuhlé svaly. V každém případě znovu usnul.“

 

„Jaké štěstí, že má někoho, kdo se o něho postará,“ vykřikla Hermiona. Potom se však ostře podívala na Nevilla. „Nevěděla jsem, že víš, kde Harry bydlí o víkendech. Neříkej mi, že je to někde v New Yorku nebo San Franciscu? Prostě na nějakém vzdáleném místě, kde žije mezi mudly, kteří ho neznají a kam se my ostatní jen těžko přemístíme. Už ses setkal s jeho… láskou?“ zeptala se opatrně, tak opatrně, jak to jen šlo. Upřeně se dívala na Nevilla a pohledem mu naznačovala, že není vhodné zmiňovat Harryho sexuální orientaci před mistrem lektvarů.

 

Neville se záměrně vyhnul pohledu na Snapea, než odpověděl: „Ano, setkali jsme se, ale nevím, jestli jsou ještě spolu. Když jsem ho dnes našel, byl sám.“

 

„Věděla jsem, že není něco v pořádku,“ řekla Hermiona a vstala. „A on mi nic neřekl! Až se vrátí, tak mu dám co proto.“

 

„Obávám se, že dneska ještě zůstane tam, kde je.“

 

Hermiona přikývla. „Bylo by hloupé, kdyby se přemisťoval na tak velkou vzdálenost, pokud je ještě magicky vyčerpaný. Ale někdo by měl být s ním… Neville, můžeš mě tam, prosím, přenést?“

 

Neville zavrtěl hlavou. „Slíbil jsem mu, že se vrátím,“ trochu zalhal, ale i když nic takového neřekl, stejně to měl v plánu. Pokud Harry nikdy Hermionu do svého domu nepozval, tak on nemá právo ji tam vodit. „Krom toho, ochrana jeho domu by tě stejně nevpustila dovnitř,“ a ještě než začala protestovat, tak dodal, „už spí a nebudu ho kvůli tomu zbytečně budit. Když pominu fakt, že by neměl plýtvat energií na kouzla, která nejsou nezbytně nutná.“

„Dobrá, to dává smysl. Ale vyřiď mu, prosím, že si pro mě může kdykoli vzkázat – kdyby potřeboval mateřskou péči, ano?“

 

Draco se ušklíbl, ale Snape byl podivně tichý. Šel si pro jinou knihu a vypadalo to, že jejich rozhovor absolutně ignoruje.

 

„Samozřejmě,“ souhlasil Neville.

 

„Výborně, můžeš tu ještě chvíli počkat? Dojdu pro svou ohřívací láhev.“

 

„Pro svou… co?“ zeptal se Draco.

 

Hermiona se usmála. „Ohřívací láhev. To je věc, kterou mudlové používají proti bolesti. Je to nádoba, do které se nalije horká voda, zahřeje se to a on nebude muset používat žádné kouzlo, které by ho oslabilo. Dostala jsem ji před pár lety k Vánocům a mám vyzkoušené, že to funguje. Nedívej se na mě, jako bych měla dvě hlavy! Spousta mudlovských žen ji používá v období, kdy mají své dny, aby si ulevily od bolesti. Je to šetrnější, než do sebe cpát nějaké prášky!“

 

Neville vstal. „Půjdu s tebou, chci s sebou vzít nějaké náhradní oblečení pro nás oba.“

 

„Tak dobře. A budeš moct zítra sehnat nějaké z těch rostlin, které potřebujeme?“

„Ano, o polední pauze to zařídím.“

 

„Výborně. Draco, pane profesore, bude vám to vyhovovat? Jestli vám to nebude vadit, můžu na tom pracovat už zítra dopoledne, mám o hodinu kratší rozvrh, takže to tady zatím připravím.“

 

Oba muži přikývli a Hermiona vyšla z místnosti následována Nevillem.

 

Draco se podíval udiveně na Snapea.

 

„Copak ona neví, že je Potter gay?“

Neville tu poznámku zaslechl a ještě se otočil ve dveřích. „Ale jistě, že to ví. Prostě nevěděla, že to ví i profesor Snape, a tak se snažila chránit soukromí svého přítele.“ Blýskl rozzlobeným pohledem po Snapeovi a odešel.

 

***

Když druhý den ráno Harry pečlivě zkoumal své zranění, zjistil, že se jeho tělo za těch téměř čtyřiadvacet hodin od prokletí hodně zregenerovalo. Byl už schopen vstát, sice s léky proti bolesti a to ještě chodil hodně toporně, ale šlo to. Byl rád, že mu jich tady nechal Snape dostatečné množství. Ještě než odešel, tak ho informoval, že by neměl brát najednou víc jak dvojnásobnou dávku a to maximálně dvakrát denně.

Uvědomil si, že by nebylo vhodné, aby jedl nějakou tuhou stravu, přestože bylo jasné, že potřebuje doplnit energii po tak extrémním užití magie.

 

Zatímco bolestivě sténal v koupelně, Neville mu připravil hrnek teplého mléka s medem a s léčivými bylinkami. Nápoj byl překvapivě lahodný a pomohl mu zmírnit třes v rukou a nohou.

 

„Jsi schopný jít zítra do školy?“ zeptal se Neville ustaraně. „Nemyslíš si, že bys měl ještě zůstat v posteli?“

„Rád bych,“ přisvědčil Harry unaveně, „ale poslední co chci, je, aby se někdo zajímal o to, co se mi stalo. A krom jiného, nechci, aby mě sem ředitel přišel zkontrolovat.“

 

„Tak tady zůstaň ještě půl dne,“ navrhnul Neville. „A pak – už jsem všem řekl, že jsi byl po té zkoušce vyčerpaný, takže je to vůbec nepřekvapí. Předpokládám, že jsi byl opravdu vymačkaný jako citrón, po použití takového množství magie.“

 

„Ano, výraz vymačkaný jako citrón je výstižný,“ ušklíbl se Harry. „To je skvělý plán, Neville, jsi opravdu dobrý přítel… děkuji.“

 

„Ty bys udělal pro mě to samé,“ pokrčil Neville rameny. „V každém případě jsem rád, že jsem se dostal ze školy. Hermiona chtěla jít se mnou. Ona si myslí, že jsme ve Spojených státech.“

 

„Cože?“

 

Neville mu to vysvětil a Harry se rozesmál.

 

„Budu je muset někdy pozvat na návštěvu,“ řekl. „Bylo to jen takové… jakési soukromé místo pro mě a Severuse, ale teď…“

 

„Možná se ještě obměkčí,“ řekl zamyšleně Neville. A když slyšel Harryho odfrknutí, pokračoval, „nemysli, že jsem nepoznal jeho rukopis na tvých lécích.“

 

Harry se otočil a přes pokoj se belhal pro svůj hábit. „Ne,“ řekl. „Jsem si jist, že Snape nemá nic, co by byl ochotný nabídnout Harrymu Potterovi. Měli bychom jít.“

 

„Chystám se nás přemístit společně,“ řekl Neville neochvějně, „měl bys šetřit energií, Harry, víš přeci, že to pro mě není obtížné. A pokud by ses potřeboval přesunout během dne, tak mi, prosím, pošli vzkaz po svém skřítčím příteli a já to zařídím, ano?“

***
Nevillův nápad se ukázal jako rozumný. Harry by se jen těžko dostal sám bez pomoci  včas na snídani.

 

Přemístili se přímo do hradu do malé prázdné místnosti sousedící s Velkou síní. Harry se na Nevilla tázavě zadíval.

„Ochrany jsou v pořádku – vlastně jsem je nedávno trochu posílil,“ přiznal Neville rozpačitě, „Zdá se, že se mi teď hrad snaží víc vyhovět. Trochu jsem si s ním promluvil, poté, co mě jeho ochrany odrazily, když jsem se vracel z Austrálie.“

 

Harry se ušklíbl. „Udělal jsem to samé. Myslím, že když bylo řečeno, že není možné se po hradě přemisťovat, tak se o to ani nikdo nepokusil. Ale on pozná, koho může vpustit dovnitř a koho ne, že? Jen je nutné vycítit jeho magii a promluvit si s ním.

Potom na tebe reaguje …“

 

Neville přikývl. „Ano a teď, když se přemísťuji tam a zpět, cítím se daleko jistější, než před tím.“

 

Došli do Velké síně, kde právě končila snídaně. Harry zaregistroval, že se všem přítomným členům Fénixova řádu hodně ulevilo, když ho uviděli přicházet. Albus na něho kývnul a usmál se na něj. Harry si všimnul, že Snape po jediném letmém pohledu od něj odvrátil zrak a zarytě se zadíval do svého čaje.

 

U nebelvírského stolu se mu mezitím Ron snažil zajistit trochu místa, aby si mohl k němu přisednout.

 

„Ne, kámo, já budu stát,“ řekl Harry. Nedovedl si představit, že by zvládnul přehodit nohu přes lavici. „Stejně se chci jen napít dýňové šťávy. Už jsem jedl.“

 

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptala se Hermiona a zatvářila se ustaraně. „Máš ještě bolesti?“

 

No skvěle, tak to mi přesně scházelo!

 

„Jen mě trochu bolí záda.“

 

„Že sis naložil moc na činku?“ tipnul si Dean.

 

Tělocvična byla volně přístupná pro všechny studenty a Dean jí využíval častěji než ostatní. Nosil si s sebou magicky upraveného walkmana. Poslouchal hudbu ze sluchátek a doprovázel ji svým falešným zpěvem. Bavil tím všechny ostatní mudlorozené a uváděl ve zmatek čistokrevné kouzelníky.

 

„Něco podobného,“ vykrucoval se Harry a mnul si dolní část zad.

 

„Udělám ti masáž, Harry!“ nabídla se jedna z Ginniných kamarádek a její slova strhla lavinu chichotání.

 

Ron obrátil oči v sloup.

 

„Ehm, děkuji, ale… to nebude nutné,“ usmál se Harry na dívku.

 

„Morous jeden, musí zkazit všechnu zábavu,“ řekla další a ostatní se k ní přidaly.

 

Ron popadl poslední topinku a vstal.

 

„Pojďme pryč. Někteří lidé tady nemyslí na nic jiného než na sex,“ řekl hlasitě a zadíval se na dívky.

 

Trapné ticho přerušil svou hláškou Seamus: „No, to tedy řekl ten pravý…“


To vyvolalo výbuch smíchu. Ron zčervenal, ale pak se také začal usmívat. Přes stůl se setkal pohledem s Hermionou, i ona se usmívala. Náhle si uvědomil, že hráz, kterou mezi nimi postavil, je pryč. Oni dva byli znovu přátelé.

 

Bohužel, tato část dne měla být pro Harryho ta nejlepší. Jako první hodinu měli přeměňování. Po patnácti minutách, kdy seděl jen na půlce zadku na okraji sedadla, to už nemohl vydržet a poprosil, jestli může vstát. Profesorka McGonagallová se na něho přísně podívala a potom jen stroze přikývla. Než skončila přednáška, Harryho bolelo celé tělo a byl unavený, ale nehodlal se jen tak vzdát. Na chodbě si vzal další lektvar proti bolesti. Hermiona a Ron se na něho dívali s obavou v očích, ale naštěstí zasáhl Neville, když řekl: „Půjdeš na bylinkářství?“

 

„Chci tady vydržet alespoň do oběda,“ řekl mu Harry přes zaťaté zuby.

 

„Dobře. Pak tě tedy vezmu dolů,“ oznámil mu Neville a než se Hermiona s Ronem vzpamatovali, přemístil se s Harrym na nepoužívaný konec skleníku číslo pět.

 

„Merline!“ vykřikla profesorka Prýtová a polila se čajem.

 

„Omlouvám se, Pomono,“ řekl Neville zvesela. Přestože Pomona Prýtová nebyla členkou Řádu, znala všechna Nevillova tajemství. Za posledních pár let spolu strávili hodiny a hodiny prací ve skleníku. Spojovala je láska k rostlinné říši a to mezi nimi vytvořilo vztah, který byl výhodný pro obě strany. Pomona si uvědomovala, že vedoucí koleje jejího chráněnce, Minerva McGonagallová, se svou strohou a přísnou náturou, se až příliš podobá jeho babičce. Věděla, že plachý mladík, který projevoval tak neobvyklý zájem o její předmět, potřebuje citlivější vedení. A jak se Neville postupně měnil v mladého muže, tím víc si profesorka cenila jeho pomoci a rad s vědomím toho, že už ji svými znalostmi dávno předčil.

 

Profesorka si uvědomovala, že se její oblíbený žák přemístil i s Harrym Potterem, věřila však Nevillovi natolik, že se ho nemusela ptát na důvod. Věděla, že by nikdy neudělal něco jen proto, aby se předvedl.

 

„Harrymu není dobře, ale chtěl se zúčastnit přednášky,“ usmál se na ni omluvně.

 

„Ví profesor Brumbál, že tohle dokážete?“ zeptala se žena, zatímco si dolévala čaj do svého hrnku.

 

„Ví o tom,“ odpověděl za něho Harry. „Ale je to něco, co se snažíme udržet pod pokličkou.“ Pohlédl na profesorku Prýtovou s určitými obavami.

 

„Nemusíš se obávat, Pomona je naprosto důvěryhodná,“ řekl Neville a letmo se dotknul Harryho ruky.

 

„Děkuji ti, drahoušku,“ naklonila zamyšleně hlavu. „Jsem na stejné straně jako Albus,“ řekla Harrymu. „Stejně jako vy. Dost možná nejsem ta nejsilnější čarodějnice, ale pokud vám budu moci s čímkoli pomoct, stačí jen požádat.“

 

„Děkuji,“ řekl Harry. „Nechtěl jsem se vás dotknout…“

 

 „Vůbec ne. Pamatuji se, že za války měli mudlové všude vylepené plakáty s nápisem – Přílišná upovídanost stojí lidské životy. A příliš pravdy také! Ale pokud se tady můžete přemisťovat, není v zabezpečení Bradavic nějaký problém? Co tomu říká Albus?“

 

„O ochrany hradu se nemusíte bát, Neville i já jsme je posílili.“

 

„Opravdu?“ Podívala se na ně přes okraj svého hrnku.

 

Zhluboka se napila a potom pokračovala: „Zbytek třídy dorazí za několik minut, dáte si mezitím čaj?“

 

Harry s povděkem přijal horký nápoj a zapil jím lektvar proti bolesti. To mu pomohlo se vzchopit. Bohužel se musel po skleníku hodně pohybovat a tak ke konci hodiny sotva stál. Neville ho znovu přemístil do malé místnosti, která sousedila s Velkou síní.

 

Oběd se nijak nelišil od snídaně – obě jídla byla méně formálnější, než večeře, která byla vždy zahajovaná ve stejném čase. V době oběda měli studenti na stole připravené jídlo v mísách, kde je ohřívací kouzlo udržovalo teplé. Také nemuseli čekat, až k tabuli zasednou jejich profesoři a mohli se najíst podle toho, jak měli zrovna volno v rozvrhu. Takže pokud měli hlad, tak mohli přijít klidně i dříve.

 

Síň už v tu dobu byla plná studentů a tak nebylo divné, že si Harry a Neville zabrali místa na konci stolu hned u dveří. Tak, aby Harry nemusel chodit daleko a mohl sedět na kraji lavice.

 

Harrymu bylo trochu divně od žaludku, ale podařilo se mu spolknout trochu polévky tak, aby to viděl Draco, který právě přicházel k zmijozelskému stolu následován ostatními studenty své koleje. Do sálu přišla i profesorka McGonagallová a Severus, kteří spolu něco řešili.

 

Ron a Hermiona se loudali do sálu, povídali si jako za starých časů a vmáčkli se na lavici vedle nich.

 

„Vypadáš o trochu lépe,“ konstatovala Hermiona a pozorně se na Harryho zadívala. „Zajímalo by mě, z čeho tě začala bolet ta záda? Myslíš, že se nějaká kletba mohla dostat skrz? Měli bychom požádat Padmu, aby…“

 

„Ne, to není potřeba,“ kvapně vyskočil Harry. Jímala ho hrůza při představě, že Padma zjistí, jaké kouzlo ho zasáhlo. Ještě štěstí, že se jí to nepodařilo zaznamenat v momentě, když k tomu došlo – kolem létalo tolik kleteb od různých lidí, že tam byl totální chaos.

 

„Běž si odpočinout, kámo,“ doporučil mu Ron. „Přijdu tě vzbudit na večeři.“

 

„To nedokážeš mluvit o ničem jiném, než o jídle?“ povzdychla si Hermiona. „Všichni víme, co je v tvém životě důležité, Rone.“

 

Na chvíli nastalo trapné ticho.

 

„Dobře, dobře! Já vím, že máš různorodé libůstky. Ale já se nad to dokážu povznést,“ řekla. Vybrala si jednu obzvláště objemnou klobásu a začala si ji na talíři krájet na úhledné plátky.

 

Všichni kolem se rozesmáli a Harry s Nevillem nenápadně vyklouzli ven z jídelny. Neville ho přemístil přímo do jeho pokoje. Ještě mu dal nějaký lektvar proti bolesti a nechal ho samotného.

 

Za učitelským stolem uvažoval Snape trpce o tom, zda Longbottom zaujal jeho místo, když je on teď mimo hru.

 

***

V úterý při obědě se Harry cítil už méně unavený a byl už i schopen sedět. Musel pokračovat s léčbou a používat mast vnitřně, tak jak mu to Snape vysvětlil. Nejdřív se bál do sebe zasunout prst, ale jeho konečník byl zvenku již zacelen, jak to Severus předpokládal. Bylo to docela snesitelné, ale zdaleka to nebylo tak příjemné, jako když tyto partie byly prozkoumávány v minulosti.

 

Byl překvapen rychlostí, jakou se tělo kouzelníka bylo schopno uzdravovat. Byl si jistý, že to probíhalo daleko rychleji než u obyčejných lidí, ale netušil, nakolik za to mohou lektvary a nakolik rozdíly organizmu. Bylo by užitečné, kdyby mu jeho mimořádné síly umožnily, aby se vyléčil sám, ale bohužel, v tomto Harry štěstí neměl. Ráno ho strašně bolelo břicho a on si uvědomil, že i přes tekutou stravu, kterou si naordinoval, se mu chce na záchod. Po chvíli přemýšlení ho napadlo použít čistící kouzlo, které je tak užitečné pro homosexuální kouzelníky. Okamžitě se cítil lépe.

Bohužel, večer se bolesti břicha vrátily. Použil znovu to kouzlo, ale příliš mu nepomohlo. Mladík se rozhodl, že je to tím, jak si ukvapeně po dnešním ránu snížil dávku lektvaru proti bolesti.

 

Zrušil svou hodinu se třídou nápravy magie.

 

***

Ve středu večer se Harry cítil opravdu mizerně. Bolela ho hlava, cítil nevolnost a horečku. Břicho ho bolelo tak, že se ho nemohl ani dotknout. Zalezl si dřív do postele a použil obě masti, které dostal od Snapea. Vzal si trojitou dávku lektvaru proti bolesti a šel spát.

 

***

„Harry! Vzbuď se! Přijdeš pozdě na snídani!“

 

Ron zatřásl s Harrym a tím ho vytrhnul z hlubokého spánku a vrhnul ho přímo do hrozivé reality.

Harry se naklonil přes okraj postele a zvracel.

 

„Uááá!“ vykřikl Ron a uskočil.

 

Mávl hůlkou na závěsy a rozhrnul je, aby se mohl na svého přítele podívat na denním světle. Harrymu se stále zvedal žaludek.

 

Ron mu přistrčil odpadkový koš a odstranil nepořádek na podlaze.

 

„Je to všechno venku, Harry?“ otázal se a sedl si vedle něho, aby ho podepřel.

 

„Jsi strašně zpocený, kámo,“ zamračil se, když zjistil, že Harryho vrchní díl pyžama by se dal ždímat.

 

Šel do koupelny, namočil ručník do studené vody a vyždímal ho. Když se vrátil, ležel Harry v posteli, byl přikrytý dekou a rukou si zakrýval tvář.

 

Ron mu opatrně odsunul paži, otřel mu zpocené čelo a pak strčil ručník Harrymu do ruky. Harry si otřel tváře a na chvíli se mu ulevilo, ručník ho příjemně chladil.

 

„Díky, Rone,“ zachroptěl a z jeho úst byly cítit zvratky.

 

Ron šel zpět do koupelny a vrátil se se sklenicí vody.

 

„Jen usrkávej,“ řekl. „Nesmíš to vypít naráz, jinak bys zase zvracel. Zůstaň, kde jsi, já zatím dojdu pro madam Pomfreyovou.“

 

„Ne!“

 

„Nebuď hloupý, je jasné, že je ti zle, kámo. Pomfreyová ti na tu nevolnost něco dá. Nebudeš první ani poslední. Už za ní byly některé holky z Ginnina pokoje a všem pomohla. Ernie se mi zmiňoval včera večer při šachách, že někteří studenti z Havraspáru také zvraceli.“

 

I když bylo Harryho myšlení jako v mlze, po této Ronově zprávě se mu ulevilo. „Můžeš mi jen dojít k ošetřovatelce pro ten lék?“ zeptal se. „Vyřiď jí, prosím, že ji navštívím později, bude-li mi pořád špatně. Nemá smysl, abych jí ještě přidělával práci, jestliže toho má moc.“

                                                                                                                                                       

 

***

Pokračování příště...

 

Poslední komentáře
07.03.2010 16:59:07: Dobře se snaží o nenápadnost i v nemoci. A velký dík znovu za Nevilla!
29.11.2009 18:27:07: ojojoj. on nám snad harry chytnul otravu krve nebo něco podobně hnusného. chudák! no snad až snape z...
29.11.2009 13:13:44: Že by Neville zaujmul Severusovo místo, no to se mi teda hoodně nezdá...smiley Ale je hezké, že to Sev...
29.11.2009 12:15:06: Chudáčik Harry!smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.