Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 21 - 30

21 - Bod zlomu

Autorka se na začátku kapitoly omlouvá slabším povahám, ale to, co se odehraje v této části, je nezbytné pro další vývoj povídky.

***

 

Severus Snape stál uprostřed famfrpálového hřiště a v duchu si děkoval za nápad umístit pod svůj hábit vyhřívací kouzlo. Po několika dnech vytrvalého deště se vrátil mráz. Přestože se prudce ochladilo teprve před hodinou, už mu ojíněná půda křupala pod nohama, zatímco vzduch byl stále ještě naplněn vlhkostí.

 

Dopoledne strávil několik hodin na Grimmauldově náměstí a pozoroval překvapení a šok ve tvářích ostatních členů Řádu, když zjistili, že je Harry Potter mág. Byl z nich absolutně znechucený. Bylo to, jako by se snad domnívali, že chlapec může udělat cokoli pro jejich bezpečí a všechno bude v pořádku. Také proto si zřejmě mysleli, že není zapotřebí, aby se k Řádu připojila Harryho třída. Pouze čtyři bratři Rona Weasleyho si mysleli opak.

 

Jeho znechucení ještě zesílilo, když se k nim Potter připojil a všichni padali na kolena, sotva vstoupil dovnitř. Jen on a Albus zůstali stát na svých místech. Severusovi moc nepomohlo ani to, když viděl, jak si to celé Potter nepřipouští. Jako by se ho to ani netýkalo, byl tak zatraceně skromný a ušlechtilý. Potom od nich přijal slib a vysvětlil jim, co od nich očekává. Spousta řečiček, jak tohle sám nedokáže a že je potřebuje na provedení zatěžkávací zkoušky. A oni samozřejmě vše odkývali, jako stádo přihlouplých ovcí. 


Severus si nemohl nepovšimnout, jak mladý Nebelvír přímo překypoval nadšením, jak byl vzrušený, když k nim promlouval. Byl sám na sebe naštvaný, že něco takového zaregistroval, protože Harry Potter ho přece absolutně nezajímal. Chlapec byl oblečený do střízlivého kouzelnického hábitu. Měl ho rozepnutý a jak seděl na kraji stolu, bylo vidět, jak se mu pod těsnými džínami napínají svaly na stehnech. Když se mu plášť svezl ještě trochu na stranu, byl vidět jeho štíhlý pas bez jediného přebytečného gramu tuku navíc. Jeho tělo bylo mladé a pružné. Ne, že by ho tělo toho zatraceného Pottera nějak zajímalo!

 

Tedy až na to, že ho pohled na toho malého zmetka doháněl k šílenství.

 

Myslel si, že se v Itálii zbavil vší touhy, co k němu cítil, ale potom mu stačil jediný pohled na toho bastarda a jeho odhodlání bylo v tahu.

 

Pokaždé, když ho uviděl, jeho tělo na něho reagovalo absolutně proti jeho vůli, jako kdyby byl nějaký zatracený puberťák. Jeho libido bylo vybuzené na maximum a každou noc se mu zdály nechutné erotické sny, ve kterých měl hlavní roli nějaký podivný kříženec mezi Potterem a Alexem. V těch snech se jeho hněv projevoval velice bizarními způsoby, ale nakonec to vždy skončilo úžasným tvrdým sexem, při kterém Pottera přišpendlil ke stěně, k podlaze nebo kamkoli, kde se v jeho snu zrovna nacházeli, dokud oba neexplodovali při mohutném výbuchu orgasmu.

 

Každé ráno se potom probouzel celý ulepený a naštvaný, až to nakonec nevydržel a oznámil Brumbálovi, že ve čtvrtek v noci nebude na hradě. Sbalil v baru nějakého svalovce - když drobní Italové nezabrali, potřeboval zřejmě jiný typ muže. Souložili spolu skoro polovinu noci a ráno přišel pozdě do vyučování, protože sotva usnul, zdál se mu ten zatracený sen znovu. Zamáčknul muže, jehož jméno ani neznal, do matrace a ve snaze zbavit se svých představ ho brousil až do té doby, kdy se musel vrátit do školy.

 

Nebylo to plánované, ale vidět ten šokovaný výraz na Potterově tváři, když to ten malý bastard poznal, bylo nesmírně uspokojující.

 

 

Teď tu byli všichni shromážděni a Potterova moc byla tak neuvěřitelná, že dokonce i on sám to musel uznat, třebaže to udělal s velkým sebezapřením. Všichni studenti na něj vrhali nejrůznější kouzla a zdálo se, že nemají vůbec šanci se přes Harryho štít dostat, třebaže většina z nich používala bezvýznamné kletby. Dokonce i když se k nim pak přidali dospělí se silnějšími kletbami, tak žádná z nich neměla šanci projít skrz.

 

Těsně před tréninkem přemístil celou skupinku kouzelníků z Londýna přes ochranná kouzla školy přímo na hřiště. Po chvíli se na tom samém místě objevil i Longbottom se svou skupinkou. Ředitel odmítl, aby se některý z chlapců pro své pasažéry vracel dvakrát. Chtěl, aby alespoň jeden z nich po tréninku zůstal v plné síle.

 

Severus si to nerad přiznal, ale Longbottom se ukázal být jako velmi silný a schopný kouzelník.

Moody náhle vrhnul na Pottera Imperius a jeho štít popraskal. Kouzlo však ještě zadržel, aniž by ho vpustil dovnitř.

 

To snad nemyslí vážně, sesílat na něho dvacet kleteb naráz! To by snad už stačilo!

 

Všichni se seskupili kolem něho. A i když Potterovi vlál plášť v ledovém větru, měl na čele pot.

 

„Fuj! Kdo by kdy řekl, že magie může vyprodukovat tolik tepla?“ zazubil se.

 

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptala se Molly Weasleyová starostlivě.

 

„Samozřejmě,“ usmál se Harry a položil jí ruku na rameno. „Všechno je v pořádku.“

 

„Asi ano, ale je to tak nezvyklé.“

 

„Neměl bys také zaútočit, než se jen pasivně bránit?“ zeptal se Kingsley Pastorek. „Myslel jsem, že budeš zkoušet i útoky, nejen obranu? Tedy ne, že bych se hlásil dobrovolně jako cíl,“ dodal.

 

„To není potřeba. Je tu jen jedna kletba, kterou budu muset použít,“ prohlásil Potter tiše. „Jen se potřebuji dostat dostatečně blízko k Voldemortovi, abych to mohl jednou provždy skončit.“

 

To Snapea opět rozzuřilo, protože ten kluk jako by mu promluvil z duše. To Voldemort se vyžívá v mučení a ponižování nepřátel. Potter má před sebou jediný cíl a to skončit to tak rychle, jak jen to bude možné.

 

Hermiona zašmátrala v plášti a podala Harrymu lahvičku s lektvarem. „Jsi připravený to vyzkoušet?“

 

Harry přikývl a jedním mocným douškem lahvičku vyprázdnil.

 

„Merline, to je hnus. Myslím, že ani madam Pomfreyová takovou příšernost nemá ve svém arzenálu a že už do mě nalila ledasco,“ zašklebil se. „Jak dlouho to bude trvat, než nastoupí účinky?“

 

„Mělo by to začít působit tak za dvě až tři minuty, potom se postupně během dvaceti minut účinnost zvyšuje. Poté, doufejme, by měl účinek trvat několik hodin a pak bude postupně slábnout, dokud to tělo samo neodbourá.“

 

„Výborně. Tak to tedy můžeme začít. Proč si nevyzkoušet i nějaké ostřejší kletby, proto jste sem přeci přišli, ne?“ obrátil se na své žáky. „Takové, abyste se mohli účinně bránit Smrtijedům, ačkoli…“ usmál se na Mooddyho, „ty zakázané raději ponechejte odborníkům.“

„Mám kopii vašeho souhlasu v kapse,“ rozzářil se Mooddy a významně si poklepal na kapsu. „Zřídka kdy se mi dostane taková šance. Je to pro mě šťastný den, Pottere.“

 

***

 

Potter znovu zvednul štít a oni na něho začali metat kletby. Tentokrát opravdu přitvrdili. Severus se k nim nepřidal, jen poslouchal chválu, která plynula z úst lidí okolo něho na to, co chlapec všechno dokáže. Zasraný Potter. Kdyby jen věděli, jaký hajzl dokáže být, jak moc dokáže ublížit… Severus cítil, jak v něm narůstá hněv, jako když láva pomalu stoupá k jícnu sopky. Jejich zatracený zachránce tam stál a vypadal naprosto úchvatně. Ovládal dokonale svou magii a tvářil se přitom jako zatracené neviňátko. Kdyby jen tušili, co je zač, kdyby jen věděli, jak ho sprostě využil. Poprvé v životě někomu dovolil, aby se k němu přiblížil a on mu plivl do tváře. A on po tom zmetkovi toužil dokonce i když byl ve své skutečné podobě!  Ano, nakonec si musel přiznat, že Pottera mnohokrát během jejich hodin nápravné magie považoval za přitažlivého a provokativně vzrušujícího. A po celou tu dobu, co se on tu nevhodnou touhu pokoušel potlačit, to ten kluk moc dobře věděl! Jak se tomu asi musel smát, třebaže Longbottom tvrdí něco jiného! Severusův hněv nabíral na síle a ničil ho zevnitř. 

 

„Teď všichni společně! Metejte kletby současně!“ křičel Moody. „Zdá se to neuvěřitelné, ale vypadá to, že ten zatracený lektvar funguje!“

 

No samozřejmě že, ten zatracený lektvar pracoval bezchybně, ono totiž všechno hrálo ve prospěch zkurveného Harryho Pottera!

 

„Natrhnu mu prdel!“ pomyslel si Severus a zlostně mávl směrem k němu rukou.   

 

Ve středu hřiště Harry padnul na kolena.

 

„Albusi, štít!“ zachroptěl ztěžka.

 

„Stop! Zastavte to!“ křičel Artur Weasley, ale zcela zbytečně, protože každý už běžel k chlapci, který byl v obličeji úplně popelavý. Klečel na kolenou a vypadal, že má bolesti.

 

„Držím ho,“ řekl Albus tiše a položil ruku na Harryho rameno.

 

Chlapec beze slova přikývl.

 

Draco poklekl před Harryho.

 

„Harry? Jaké kouzlo tě zasáhlo? Kde jsi zraněný? Můžu ti pomoct?“ natáhl ruku a chtěl se dotknout Harryho hrudníku.

 

„Ne!“ téměř vykřikl Harry, na což se Draco stáhnul zpět.

 

Položil ruku Dracovi na rameno a pevně mu jej stisknul. „Budu za chvilku v pořádku,“ řekl přes zaťaté čelisti.

 

„Co to bylo za kouzlo?“

 

„Nebo to byla nějaká kombinace?“

 

„Co je s ním?“ ozývalo se kolem přidušené mumlání.

 

Harry se začal divoce rozhlížet kolem sebe.

 

Když se jeho pohled zastavil na Snapeovi, Draco to zaregistroval a ohlédnul se přes rameno, aby zjistil, kam míří pohled zelenookého mladíka… Překvapeně se díval do vyděšené tváře vedoucího jeho koleje.

 

Snape měl pocit, jako by právě dostal ránu do žaludku.


Je možné, že on…?

 

A co se vlastně stalo?

 

Nemohl přece... To není možné…

 

Harry se od něho odvrátil jako první.

 

Snape udělal pár kroků k němu.

 

Viděl, jak se Harry trochu chvěje, ale i když dál zůstával klečet na kolenou, zdálo se, že se začíná ovládat.

 

„Všichni jste byli skvělí,“ řekl tiše. „Draco, Hermiono, odvedli jste výbornou práci. Vážně excelentní výkon. Mohli byste, prosím, začít pracovat na lektvaru s vyšší účinností?“

 

„Hned se do toho pustíme,“ slíbil Draco.

 

Harry přikývl a v davu hledal další tvář. Vypadalo to, že ten prostý pohyb mu dělá potíže. „Neville? Jsi schopný odtud všechny sám přenést?“

 

„Jistě. A ty nebudeš potřebovat pomoct, Harry?“ zeptal se Neville starostlivě.

 

Harry zavrtěl hlavou. „Jsem jen unavený. Uvidíme se později.“

 

A přemístil se.

 

„Nemůže na tom být až tak špatně, když se sám přemístil,“ prohlásila Tonksová vesele. „To bylo působivé divadlo, že? S ním nemůžeme prohrát!“

 

Zdálo se, že jsou všichni v dobré náladě.

 

Neville je začal shromažďovat do skupin, podle toho, kam je bude přemisťovat.

 

Snape došel k místu, kde ještě před okamžikem klečel Harry.

 

„Jsem tak šťastná, že se to povedlo,“ řekla mu Hermiona.

 

„O čem tady mluvíte?“ zeptal se Snape otřeseně.

 

„Lektvar se nám povedl na první pokus! Byla jsem si jistá, že to budeme vyvíjet dlouho a že si to bude žádat několik dalších zkoušek, než budeme úspěšní. Návod, podle kterého jsme to dělali, byl dost vágní.“

 

Snape nepřítomně přikývnul a díval se na zem. Na jinak mrazem ojíněném trávníku byly vidět mapy v místech, kde ho rozehřálo teplo Harryho rozpáleného těla.

 

Už se chystal odejít, když na zemi uviděl malou tmavou skvrnu.

 

Hermiona se obrátila k paní Weasleyové, která jí právě říkala, jak moc ji mrzí, že jejich vztah s Ronem nevyšel a jak ji má ráda. Draco se věnoval Moodymu. Nikým nepozorován se Severus sklonil a dotkl se té skvrny prstem.

 

Byla to krev.

 

Severus se narovnal, ignoroval všechny kolem a hnal se do hradu.

 

Srdce mu bušilo jako splašené a nohy ho automaticky nesly do jeho soukromé laboratoře, kde se začal probírat zásobami lektvarů. Připravil si několik lahviček, mast a zamířil do společenské místnosti Zmijozelu.

 

Místnost byla plná studentů, kteří dali přednost útrobám hradu před mrazivým počasím, které panovalo venku. Všichni zvedli hlavu, aby se podívali na nově příchozího. Když u dveří zaregistrovali Snapea, zmlkli. Blaise Zabini přestal pracovat na svém domácím úkolu a šel Snapeovi vstříc.

 

„Všechno je v pořádku, pane. Za celou dobu tady nebyl jediný problém,“ podával hlášení.

 

„To rád slyším. Obávám se však, že vás budu muset požádat, abyste držel službu o trochu déle, než jsem plánoval. Ale jestli máte nějaký program, pak by vás mohla slečna  Parkinsonová…“

 

„To je v pořádku, pane. Mám spoustu úkolů a stejně bych zůstal tady a pracoval na nich.“

 

„Děkuji.“

 

Severus se vrátil dolů a dal si do pláště připravené lektvary. Ještě rychle napsal krátkou, nic neříkající zprávu pro Albuse a odešel z hradu.

 

***

Harry přistál na podlaze uprostřed svého obývacího pokoje v domku v Prasinkách a zhroutil se na konferenční stolek. Bolestí se nemohl ani pořádně nadechnout. Po několika trýznivých minutách se mu podařilo svléknout hábit a opatrně se dotkl svého zadku. I když ani nemusel, věděl dopředu, co zjistí.

 

Krev.

 

Pokusil se vstát, ale bolest byla tak intenzivní, jako by do něho někdo zabodl nůž. Znovu padnul na kolena. Napadlo ho, že by se mohl nahoru do patra přemístit. Ušetřil by si tak schody, ale nebyl si jistý, jestli by to zvládnul. Poslední zbytek sil dal do toho, aby se dostal domů. Rozštípnout se právě v téhle situaci bylo to poslední, co si přál. Spustil se tedy na ruce a po čtyřech se pomalu sunul ke schodům a po nich pomaloučku nahoru. Cestou se však musel zastavit, točila se mu hlava. Chvíli počkal, než ho přejde závrať a pokračoval dál. Věděl, že se musí dostat do ložnice, kde měl v nočním stolku lektvar proti bolesti.

 

Vytáhl lahvičku a hodil do sebe trojitou dávku. Klesl horní polovinou těla na postel a čekal, až lektvar začne působit. Cítil, jak mu horká krev stéká po nohách. Nejspíš za sebou zanechal krvavé stopy po celém domě. Rozhodl se, že na znečištěný dům bude myslet později. Když konečně ucítil, že léky začínají zabírat, opatrně si zase kleknul. Každý pohyb byl nesmírně bolestivý, ale cítil, že lektvar tu nejhorší bolest otupuje. Povolil si knoflík u kalhot, rozepnul si zip a opatrně si je stáhl z boků. Opřel se o noční stolek, s námahou vstal a nechal džíny sklouznout dolů. Jen zvednutí nohy pro něj byla hotová muka, ale Harry to nevzdával a za chvíli se mu podařilo z nohavic vysvléct.

 

V hlavě si promítal všechna nedávná sezení s Albusem a pátral po nějaké užitečné radě, kterou by mohl použít. Nakonec si na pár z nich vzpomněl:

Když jsi zraněný, spotřebuje tvé tělo spoustu magie, pokud se budeš  pokoušet urychlit průběh hojení.

Když jsi zraněný, tak se snaž vyhnout použití kouzel.

I když jsi pod tlakem, používej mozek - použij co nejméně magie tak, aby to přineslo co největší efekt.

 

Jen s obtížemi se dokázal soustředit, ale věděl, co přesně v této chvíli potřebuje. Jednou rukou se křečovitě držel nočního stolku a druhou pozvedl, aby tak přivolal svou berlu. Byla pevně svázaná s jeho mocí a to znamenalo, že bylo zapotřebí velmi málo energie k tomu, aby si ji přivolal. Slyšel, jak rachotí po domě, naráží do zábradlí a potom mu lehce dosedla do ruky.


Nikdy ho nenapadlo, že jako mág ji bude potřebovat právě v takovéto situaci, nicméně teď byl za ni vděčný. S pomocí berly se došoural do koupelny. Odhrnul závěs ve sprchovém koutě a vstoupil dovnitř. Nechal na sebe téct proud studené vody, aby mu sama odplavila krev z nohou. Neodvážil se pustit si teplou vodu. Věděl, že by ho to bolelo mnohem víc. Voda, která odtékala do odpadu byla sytě růžová...

 

Po několika minutách se předklonil a opřel se čelem o mokré dlaždice. Třesoucí rukou si zajel mezi půlky, ale okamžitě ucuknul, když se dotkl potrhané tkáně. Zvedl se mu žaludek a myslel si, že se na místě pozvrací. Několikrát se zhluboka nadechl a snažil se ovládnout. Nebyl schopen se dostat na toaletu a nesnesl pomyšlení, že si ještě k tomu ke všemu pozvrací nohy.

 

Rukou se vrátil na místo, kde cítil největší bolest a konečky prstů si jen ověřoval, co už stejně věděl.

 

Jak moc ho Severus nenávidí, když mu provedl tohle?

 

Znovu se naklonil, přitiskl čelo na studené dlaždice a rozplakal se.

 

***
Severus stál u dveří domku Alexe Johnsona.

 

Zaklepal.

 

Čekal.

 

Znovu zaklepal.

 

Nechají ho ochrany ještě vstoupit do domu?

 

Stisknul kliku, vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře.

 

U konferenčního stolku ležel promáčený plášť a od něho vedla krvavá stopa po schodišti nahoru do patra.

 

Slyšel odtamtud sprchu.

 

Zamířil nahoru po schodech a vyhýbal se jasně červeným skvrnám, které na něho křičely svá němá obvinění.

 

V ložnici našel lahvičku se zbytkem lektvaru a kalhoty, které...

Merline, to ne…

 

Severus v hrůze zalapal po dechu, mávnul hůlkou, vyčistil podlahu a odstranil zakrvácené oblečení. Překonal pár zbývajících kroků a zaklepal na otevřené dveře koupelny. Voda stále ještě tekla.

 

Chvíli přešlapoval před sprchovým závěsem.

 

„Pottere?“

 

Ticho.

 

Se staženým žaludkem odhrnul závěs.

 

Potter stál k němu zády, hlavu opřenou o dlaždice a nechal na sebe téct vodu ze sprchy.

 

Tolik se mu ulevilo, že ho vidí živého. Jeho strach přešel v hněv.

 

„Pottere! Tvoje ochranné kouzlo mě pustilo dovnitř! Kdokoliv sem mohl právě teď vtrhnout a zabít tě, ty idiote!“

 

Harry se narovnal, ale zůstal na místě.

 

„Věděl jsem, že jsi to ty. Přišel jsi mě zabít a dokončit tak svoji práci?“

 

Severus ho popadl za ruku a otočil ho čelem k sobě.

 

Bolest, kterou viděl v Harryho tváři, ho šokovala, ale ne zdaleka tolik, jako slzy, které se mu koulely po tvářích.

 

„Jsi zraněný,“ řekl bezbarvým hlasem. Náhle si všimnul, že voda, která stékala chlapci po nohách, je zabarvená jeho krví.

 

Harry se hořce zasmál. Opřel se zády o dlaždice. Cítil, že nemůže stát bez opory, všechno se s ním houpalo.

 

Snape z něho nemohl odtrhnout oči. To tělo, které tak důvěrně znal, hladil a líbal... už to pro něj nebyl takový šok, vidět nad tím důvěrně známým tělem Potterovu hlavu, jako tenkrát ve třídě. To, co bylo šokující, byla naprostá odevzdanost, která čišela z postoje celého chlapcova těla.

 

Násilím se vrátil zpět do reality a donutil se vzpamatovat.

 

„Jak moc jsi zraněn?“ zeptal se příkře. Nedovolil svému hlasu, aby se do něho dostala jakákoli emoce.

 

„Jestli tvým jediným cílem bylo, abych už neměl nikdy potěšení z análního sexu, tak se ti to podařilo,“ oznámil Harry věcně.

 

To bylo pro Severuse horší než facka.

 

„Musím tě dostat ven z té studené vody. Jsi v šoku,“ řekl klidným hlasem.

 

„Co se sakra o mě staráš?“ zavrčel chlapec. „Buď to dokonči, nebo odejdi. Své city jsi demonstroval naprosto jasně.“

 

Severus chvíli uvažoval, co mu má říct, ale nakonec v něm převládl pragmatik. „Musí tě okamžitě prohlédnout madam Pomfreyová.“

 

Harry si odfrknul a bouchnul hlavou o dlaždice. „Myslíš si, že požádám madam  Pomfreyovou, aby mi ošetřila zadnici?“

 

„Je to kvalifikovaná zdravotnice…“

 

„Přesně tak. A až uvidí, že je můj konečník roztržený, jako by do něho někdo zarazil pěst, tak jak jí to asi vysvětlím, co?“

 

Severus sebou polekaně trhnul. Takže jeho kouzlo to vzalo doslova? 

 

„Je to zranění pouze vnější, nebo…?“

 

„Jak to mám k sakru vědět? Nedokážu se toho dotknout.“

 

„Já… já jsem přinesl nějakou znecitlivující mast.“

 

„Jak jsi velkodušný,“ poděkoval Harry ironicky.

„Kolik lektvaru proti bolesti sis už vzal?“

 

„Trojitou dávku,“ odpověděl prostě Harry.

 

„Něco dalšího?“

 

„Zatím ne.“

 

„Dobře, půjdu teď pro nějaký silnější lék. Použij tu znecitlivující mast hned, dokud lektvar proti bolesti ještě funguje. Než tahle mast zabere, tak se vrátím a budeš moci použít mast na zacelení.“

 

Harry tam však stál dál, ani se nepohnul. Tekla na něho studená voda a on se celý třásl. Snape ho vytáhnul ven ze sprchy a snažil se ignorovat bolestivé vzdychnutí, které se chlapci nepodařilo skrýt. Jemně mu přehodil ručník kolem ramen a odešel.

 

***

Když se Severus vrátil, ležel Harry v posteli obličejem dolů, přikrytý dekou. Posadil se na kraj jeho postele. I ten nepatrný pohyb matrace však způsobil Harrymu bolest a on se neubránil dalšímu syknutí. Severus proto pokleknul vedle postele na zem.

 

„Harry, celou cestu jsem o tom přemýšlel a bylo by opravdu lepší, kdyby ti to ošetřila madam Pomfreyová,“ prohlásil.

 

„Jdi k čertu,“ zamumlal Harry a  odvrátil od něho tvář. „Anebo raději ne. Nechci tě tam potkat, kdybych se náhodou někdy ocitnul v pekle.“

 

„Podívej, já nevím, jak vážné je tvé zranění, ale je opravdu nutné, abys tu druhou mast použil správným způsobem.“

 

„Jak se to používá?“

 

Snape se nadechl. „Dnes a zítra ráno si naneseš znecitlivující mast a o půl hodiny později použiješ hojivou mast. Zítra večer by tvé vnější zranění mělo být vyléčené…“

 

„Díky Merlinovi za to!“ vydechnul Harry.

„... při použití té druhé masti musíš dovnitř zasunout tenhle specielně upravený nástavec, abys měl jistotu, že se vyléčí i případná vnitřní poranění.“

 

„Zasunout,“ opakoval Harry rozhodně.

 

„Madam Pomfreyová by žádný takový nástroj použít nemusela. Mohla by prstem…“

 

„Sakra! Copak si vážně myslíš, že bych připustil, aby mi něco takového dělala madam Pomfreyová? Zvládnu to sám!“

 

Snape se na chvíli odmlčel.

 

„Harry,“ řekl váhavě, „tohle se musí udělat opravdu důkladně, jinak můžeš zle onemocnět. Nemohl bych…“

 

„Ne, sakra! To ani omylem!“

 

Ticho.

 

„Nechci, aby to vyznělo nějak hrubě, ale moje prsty ve tvé zadnici už byly.“

 

Harry se otočil na polštáři a zadíval se na Severuse.

 

„Ne, vy jste měl prsty v zadku Alexe Johnsona. Harryho Pottera byste se nedotkl ani dvoumetrovým bidlem, jak jste dal naprosto jasně najevo.“ Harry se zhluboka nadechnul a pokračoval. „Jsem vám moc vděčný za všechny léky. A teď, prosím, odejděte.“

 

Snape vstal.

 

„To je od tebe hloupé.“

 

„Možná, ale vás už moje hloupost nemusí trápit. A teď už, prosím, BĚŽTE PRYČ.“

 

Severus položil s cinknutím lahvičky na noční stolek.

 

„Snape.“

 

„Ano?“

 

„Co to bylo za kouzlo, které jste použil?“

 

Severus chvíli mlčel, než unaveně odpověděl: „Byla to bezhůlková neverbální magie.“

 

„A?“ čekal Harry.

 

Snape odvrátil tvář. „Pomyslel jsem si ‚Natrhnu mu prdel‘.

Chvíli bylo ticho, které vystřídal podivný, napůl hysterický vzlyk. Snape se k němu otočil zpět.

 

„Co je ti?“

 

„Nic. Vůbec nic. Já jen, že jsem se těšil skoro čtyři měsíce, až jednou...  Ale teď se mi toho potěšení dostalo trochu víc, než jsem počítal, že?“

 

„Já… tohle jsem opravdu nechtěl…“ zadrhnul se Snape.

 

„Ne, tohle jste musel myslet vážně. Nemohl byste to udělat, pokud byste to nemyslel vážně, ne při neverbálním kouzlu.“

 

Zdálo se, že se Harry schoulil do sebe a přitáhl si k sobě těsněji peřinu.

 

Snape neochotně přešel ke dveřím.

 

„Snape,“ zavolal na něho ještě. „Omlouvám se,“ zašeptal. „Věděl jsem, že nesnášíte Harryho Pottera, ale byl jsem sobec. Ale já jsem opravdu měl rád toho Snapea, kterého jsem coby Alex potkal v Děravém kotli a nechtěl jsem, aby to skončilo. Myslel jsem si, že byste mě časem mohl mít také rád. Hloupé, že?“ Rukou si zakryl tvář, hlas mu zněl slabě. „Neuvědomil jsem si, jak důležitá je pro vás morálka a je mi líto, že jsem vás kompromitoval,“ křečovitě polknul a odvrátil se.

 

Snape se otočil a rukou se chytil zárubně u dveří. Poslední slova tak sotva slyšel.


„Do teď jsem si také neuvědomoval, jak moc mě nenávidíte. Ale teď už je mi to jasné.“

 

Snape jen pevněji stiskl rám dveří a potom bez ohlédnutí odešel.

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
25.04.2012 19:26:25: :D Já chápu, že zúčastnění aktéři si to zřejmě užívali mnohem míň než já, ale představa, že Snape Ha...
07.03.2010 16:45:21: A to je důvod, proč se neverbální a bezhůlková kouzla běžně nepoužívají! Nikdy není jisté jak to dop...
15.01.2010 22:04:33: No, první jsem si myslela, že ho Severus neverbálně vykastroval, ale nakonec ne. Jaké překvapení XD ...
27.11.2009 17:37:40: Ani nedýchám, natož abych se odvážila napsat jakékoliv hodnocení děje... Za nádherný překlad díky, b...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.