Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

20/B - Zima

 

Přišla sobota večer a Hermiona s Nevillem se vydali dolů do Snapeovy kanceláře. Protože si nebyli jistí, kde přesně má jejich profesor svou soukromou laboratoř, Draco na ně počkal před kanceláří mistra lektvarů s tím, že je tam zavede.

 

Pracovali společně pozoruhodně efektivně. Snape celou dobu ignoroval Nevilla, který seděl na židli a pozoroval jejich počínání. Neville odříkával jména vzácných rostlin a poukazoval na to, které z nich bylo snadné získat, a které si vyžádaly značné úsilí.

„Už jste dokončil jejich roztřídění a umístění do herbáře, pane Longbottome?“ zeptal se Snape. 

 

Neville přikývl. „Zeptal jsem se Colina Creeveyho, jestli je možné, aby snímky mohl nafotit tak, aby ukazovaly rostliny ze všech stran. Chci k záznamům přidat ještě fotografie,“ vysvětlil.

 

„Skvělý nápad. Byl bych vám vděčný, pokud zařídíte, aby mi pan Creevey poslal kopie těch záběrů.“

 

„Samozřejmě,“ přislíbil Neville. „Omlouvám se, mělo mě to napadnout.“

 

„Neomlouvejte se, jsem rád, že mám možnost něco takového získat. Takový herbář je velmi užitečný pomocník pro všechny, kdo se zabývají lektvary. Je důležité mít možnost porovnat si vzácné ingredience s dokonalou předlohou.“

 

Pečlivě zvážil  jednu z rostlin, které Neville přinesl.

 

„Obávám se, že nám toto množství nebude stačit. Když od toho oddělím stonek, bude nám chybět několik gramů.“

 

„Dobrá, zajistím to, ale mohl byste nejdříve odvážit i ty ostatní přísady? Abych zbytečně nelítal tam a zpět.“

 

„To zní rozumně.“

 

Zbývající přísady byly zváženy a jejich množství mistr shledal jako uspokojivé.

 

„Budu zpátky tak za čtyřicet minut,“ oznámil jim Neville, „takže raději s vařením nezačínejte, jestli tu rostlinu potřebujete dřív.“

 

„Čtyřicet minut ti bude trvat cesta do skleníku a zpět?“ ušklíbl se Draco. „Kdyby ses náhodou cestou stavoval v kuchyni, můžeš mi přinést sendvič, mám hlad jako vlk.“

 

Neville zrudnul. „Já nejdu do kuchyně,“ prohlásil důstojně, „ani do skleníků.“

 

Draco vzhlédl od své práce.

 

„Takže další rychlý výlet do Číny nebo Austrálie?“

 

Neville zavrtěl hlavou a šel ke dveřím.

 

„Není to odtud daleko,“ řekl.

 

Snape prudce vzhlédl, najednou mu všechny věci zapadly do sebe. Vykročil ke dveřím, následoval Nevilla na chodbu a rázně za nimi zavřel dveře.

 

„Nevíš, o co tady jde?“ zeptal se zmateně Draco.

 

„Nemám tušení,“ řekla Hermiona po pravdě.

 

Za zavřenými dveřmi Snape vykouzlil štít proti vyrušení a hrozivě se tyčil nad Nevillem.

 

„Celou dobu jste to věděl,“ řekl tichým, ale o to nebezpečnějším hlasem.

 

Neville vysunul vzdorovitě bradu, při tom se zoufale snažil uklidnit chvějící se nohy.

 

„Ano.“

„Vy… jste viděl…“ přidušeně pokračoval Snape.

 

„Dva muže, kteří se navzájem uspokojují? Ano. Připouštím, že to pro mě byl šok – vidět vás v takové situaci. Jsem si jistý, že bychom byli všichni raději, kdybych toho dne zůstal na zahradě. Ale že máte spolu vztah, jsem věděl až od toho dne, kdy jsme se tam spolu poprvé setkali.“

 

„Je příšerné, že jste svého profesora viděl v takové situaci! Natož se studentem…“

 

„Netušil jsem, jestli víte o tom, že Alex je Harry, nebo ne,“ řekl Neville. „Ať tak, nebo tak, nebyla to moje starost. Zdálo se mi, že to co jste dělali, bylo docela vzájemné.“

 

„Co to pro Merlina s vámi Nebelvíry jenom je?“ odfrkl si Snape znechuceně. „Zdá se, že nemáte vůbec žádnou morálku!“

 

Stále vyděšený Neville se napřímil. „Věřím, že se mýlíte, pane. Od Harryho bylo špatné, že vám neřekl o své totožnosti. Nevím, proč to udělal, ale věřím tomu, že by nikdy nikomu nechtěl záměrně ublížit. Tedy samozřejmě krom Voldemorta. Byl v poslední době tak šťastný, jak jsem ho ještě v životě neviděl. A pokud vás zajímá, co si myslím o vztahu mezi učitelem a žákem? Ještě před rokem bych vám asi řekl, že je to špatné. Ale i když je Harry někdy naivní, jako by mu bylo pět, jindy se zdá být starší než Brumbál. A vím, že když jste se dali dohromady, tak dávno nebyl panic, takže v tomhle ohledu můžete být kl…“

 

„A jak tohle můžete vědět?“ vyštěkl na něho Snape.

 

„Zapomínáte, že jsem vás viděl a slyšel?“ vyhrkl Neville. „A sakra.“

Do Snapeových tváří se dostalo trochu červené.

 

„Takže vy jste mě špehoval! Nepochybuji o tom, že se celá nebelvírská místnost výborně bavila při vyprávění historky, jak se jejich nenáviděný mistr lektvarů tahá se svým nejmíň oblíbeným žákem.“


V tom se něco v Nevillovi zlomilo. Prstem žďuchnul Snapeovi do hrudi. „Vy sám jste mi tam tu práci doporučil! Netušil jsem, pro koho budu pracovat, dokud jsem nepřišel na první pracovní schůzku! A ano, věděl jsem od prvního okamžiku. že je to Harry,  ale věřil jsem, že ví, co dělá a že to, že předstírá, že se neznáme, má nějaký smysl! O tom, co, kde a s kým dělá, jsem nic nevěděl! A pokud jde o diskuse ve společenské místnosti – ano, všichni jsme věděli, že Harry někoho má. Dost často se vytrácel a někdy byl zasněný. Ale nikdy neuvedl žádné konkrétní jméno a my všichni jsme byli přesvědčení, že jde o nějakého mudlu. Protože na rovinu, s kým by se mohl z našeho světa scházet?“

„Řekl bych, že asi tak s polovinou kouzelnické populace,“ vrátil mu Snape zpět.

 

„Děláte, jako by se Harry odvážil riskovat něčí život tím, že se s ním zaplete. Ale vy? Vy už v nebezpečí jste. A krom toho, Harry byl v přestrojení. Mám podezření, že si vás vybral i proto, jak jste silný, že i kdyby to prasklo, tak byste věděl, jak se ochránit. Ale to jsou všechno jen mé spekulace. Harry nikdy vaše jméno nezmínil. A neudělal jsem to ani já. Dokonce i když jsme byli s Harrym o samotě, tak jsme o vás nikdy nemluvili. A docela mě pobuřuje, že si můžete myslet opak.“ 

 

„Jak ušlechtilé od vás, pane Longbottome. V tom případě mi prozraďte, proč to všechno dělal? Když ne proto, aby pobavil své přátele?“

Neville se na něho smutně podíval, potom jen zavrtěl hlavou a otočil se k odchodu.

 

„Přesně tak. On totiž žádný jiný důvod neexistuje,“ ušklíbl se Snape.

 

Neville se vrátil. „Chcete slyšet další důvody? Myslím, že si jich umím představit docela dost! Ale opravdu je chcete slyšet?“ procedil skrz zaťaté zuby.

 

„Nevěřím, že byste dokázal najít jediný. Raději běžte a přineste tu zatracenou rostlinu. Už toho mám dost.“

 

Neville zvednul ruku a začal počítat na prstech. „Za prvé: možná mu dělala dobře vaše společnost? I když si vážně nedokážu představit proč. Za druhé: byl sám a možná to udělal proto, že byl zoufalý. Nevěřím ale, že by byl někdo až tak zoufalý, aby se scházel s někým, koho nemá rád. A můžu vás ujistit, že Harry není masochista, i když si myslíte opak. Za třetí: sex. Tohle snad nemusím rozebírat. Za čtvrté: vypadal jste děsně sexy, když jste byl polonahý. Když takhle působíte na mě, tak na Harryho jistě taky. Za páté: úplně se zbláznil. Nemůže totiž existovat jiné vysvětlení. Protože se právě teď chystám přinést rostlinu ze záhonu, který Harry nechal zřídit speciálně kvůli vám. A to ještě v době, kdy ani jeden z nás nevěděl, že tyhle rostliny budou potřebné v tomto lektvaru. Jen mě požádal, abych pro vás vypěstoval nějaké vzácné rostliny na výrobu nebo vývoj nových lektvarů. Přesně tyhle věci člověk dělá pro někoho, komu se chce vysmívat za zády!“ Neville se vztekle otočil na podpatku a hnal se chodbou pryč.

 

***

 

Následující tři týdny se strašně vlekly. Harry se snažil vyplnit si každou minutu svého volného času a soustředit se na budoucnost. Stal se skoro závislý na přestávkách mezi hodinami, kdy si odběhl do tělocvičny. Fyzická námaha mu dávala na chvíli zapomenout.

 

Bylo těžké vidět Snapea, jak se na něho dívá s lhostejným výrazem nebo se znechucením. Harry nevěděl, co snáší hůř. Až do dalšího pátku Snape Harryho přítomnost ve třídě lektvarů naprosto ignoroval.

 

Lektvary pro sedmý ročník byly dvakrát týdně. Ve čtvrtek odpoledne a v pátek dopoledne. Ve čtvrtek měli lektvary poslední hodinu, což jim umožnilo, aby se zdrželi, kdyby se vaření protáhlo. A v případě, že pracovali na nějakém složitějším lektvaru, který potřeboval přes noc nechat uležet, mohli na něm pokračovat hned druhý den ráno.

 

V pátek přišel Snape do třídy o několik minut později, což bylo natolik neobvyklé, že si ho Harry důkladně prohlédl, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Zdálo se, že měl rozcuchané vlasy od větru. Když procházel uličkou, Harry zaregistroval, že ze Snapea vychází vlhký chlad. Nenápadně se podíval na jeho boty. Byly mokré. Snape byl venku. Zavolal si ho snad Voldemort? A nebo se jen rozhodl, že půjde ráno na procházku v chladivém lednovém vzduchu?

 

Snape zkontroloval práce všech studentů a s každým se na okamžik zastavil, aby s ním promluvil, než se dostane do další fáze vaření. Nakonec se dostal i k Harrymu. Nebelvír byl připraven na to, že ho bude jeho učitel ignorovat, tak jako v minulých hodinách, ale spletl se. Snape se u jeho stolu zastavil a pohlédl do kotlíku. Harry po dlouhé době cítil blízkost těla, po kterém tak toužil. Byl to snad nějaký nový druh trestu? Ze Snapea už nesálal chlad a vzduchem se linula jen jeho normální vůně, kterou měl tak rád. Snape se o něho otřel, jak se nakláněl nad kotlíkem, aby ho mohl zkontrolovat. Harry si nemohl pomoci a zhluboka se nadechl. Cítil Snapeův šampon. Vůně byla slabá, spíš jako by si myl vlasy už včera, než dnes ráno. Další vůně byl… tabák? Ale Snape přeci nekouří. A dále santalové dřevo? Snape přeci nepoužívá santal – před časem mu vysvětlil, že je příliš silný, a že potom špatně rozeznává slabé podtóny jemných vůní při výrobě lektvaru. A vtom Harry zachytil slabou vůni něčeho známého. Bylo to zemité, pižmovité… v tom ho naplno zasáhlo porozumění.

 

Snape měl sex! Měl nedávno sex a neumyl se. Teď tu stojí a šíří kolem sebe pach jiného muže. Proto si poprvé po šesti týdnech stoupl k Harrymu tak blízko.

 

„Vaše technika je stále naprosto nevyhovující,“ ušklíbl se Snape.

 

Harry v tu chvíli jakoby přimrzl na místě. Cítil strašnou bolest smíchanou se šokem. Mlčel. Co na to taky mohl říct? Neměl žádné právo žárlit na Snapeovy milence – tak proč má pocit, jako by mu někdo zabodl ocelovou tyč do hrudníku? To proto, že to Snape udělal úmyslně. Zcela promyšleně, aby mu ukázal, že už je dávno za tím. Že pro něho Harry nic neznamená. Harry podvědomě věděl, že by měl mít radost z toho, že Snape není sám, že někoho má.

 

Ale zjistil, že se z toho nemůže těšit.

 

Ne, když ten někdo nebyl on sám.

 

Setkal se s jeho pohledem, ve kterém byl výsměch, moc dobře věděl, že to Harry poznal. Potom se prudce otočil a odplachtil na druhý konec třídy.

 

Hermiona se na Harryho podívala a soucitně pokrčila rameny.

 

***

Hermiona si dělala o Harryho starosti.

 

Byl vždycky tajemný – věděla, že její přítel si nechává pro sebe spousty věcí, ale obvykle jí všechno nakonec pověděl, když na něho trochu přitlačila. Stejně to probíhalo se zjištěním, že je mág. Jak typické. Jakmile se trochu dostala ze svého vlastního trápení, uvědomila si, že s jejím přítelem něco není v pořádku. Stále sice ještě o víkendech odcházel pryč, ale vracel se mnohem dřív než předtím, a neměl žádnou radost ze života, to bylo poslední dobou naprosto zřejmé.

 

Hermiona se snažila si s Harrym promluvit už před dvěma dny. Bylo pozdě v noci a oba si četli schoulení do klubíčka každý na opačném konci pohovky ve společenské místnosti. Ron byl stále někde venku a Hermiona si už zvykla na to, že ho neustále vidí flirtovat s nějakými dívkami. Teď, když bylo všem jasné, že nejsou pár, tak se na ni ostatní přestali dívat s lítostí v očích. Vánoční prázdniny byly pomyslný zlom nejen pro ni, ale i pro ostatní. Hermiona sice věděla, že se studentské vztahy mění tak rychle jako skóre ve famfrpálu, ale nikdy by ji nenapadlo, že by se jí to mohlo také týkat.

 

Ale aby byla k Ronovi spravedlivá, musela uznat, že tvrdě pracuje na znovuobnovení jejich přátelství. Vypadal teď naprosto spokojeně, což byl jasný důkaz, jak málo byl připraven na vážný vztah. Hermiona cítila, že je lepší, že se s ním rozešla nyní, než kdyby k tomu došlo později.  


Musela si sama sobě přiznat, že ji zaskočilo, když si Neville při hodině nápravné magie sundal košili a odhalil tak svoje svalnatá záda. Dívka byla sama sebou překvapena, když se přistihla u toho, že tělo mladého bylinkáře obdivuje. Nikdy si Nevilla v tomto směru příliš nevšímala, takže si ani neuvědomila, jak moc se změnil. Také jeho tvář měla mnohem ostřejší rysy a bylo zřejmé, že se musí holit častěji, než ostatní chlapci v jeho věku. Najednou na ni dolehlo poznání, že se z Nevila stal muž a že by se kolem sebe měla dívat pozorněji.  

 

Harry to měl proti ní vždycky obráceně. Ve škole nikdy žádný vztah neměl, ale věděla, že během prázdnin měl v mudlovském světě přinejmenším jednu nebo dvě známosti. Také věděla, že jeho první milenec byl mudla Derek a přestože se rozešli, tak se Harry dál stýkal s ním i s jeho novým přítelem. To dávalo Hermioně trochu naděje, že i oni dva s Ronem si můžou zachovat přátelství i přes to všechno, co se mezi nimi stalo.

 

Ale o svém posledním partnerovi Harry nikdy nemluvil. Hermiona předpokládala, že to je další mudla, kterého Harry potkal přes léto. Když se totiž vrátil do školy, jeho zelené oči zářily štěstím a každý víkend se vypařil někam pryč. Jeho zálety vyvolaly v nebelvírské společenské místnosti mnoho spekulací a také žárlivosti. Ale když se ujistili, že se nikdo jiný ze školy neztrácí ve stejném čase, jejich komentáře brzy utichly.

 

Nyní si Hermiona Harryho potajmu prohlížela a uvažovala nad změnou, která se s ním v posledních dnech stala. Sice na první pohled vypadal zdravý a siný, ale něco z něj jako by bylo pryč, něco se změnilo. Například začal pilně studovat. Ne ze školních učebnic, ale pročítal si knihy o pokročilé magii. Některé mu přišly soví poštou, jiné mu je půjčil Brumbál.

 

„Řekneš mi, co se děje, nebo si to zase necháš pro sebe?“

 

Harry překvapeně zvednul oči od knihy a zamumlal: „Prosím?“

 

„Já vím, že jsem ti v posledních několika týdnech nevěnovala tolik pozornosti jako jindy, ale přesto vím, že tady něco zavání.“

 

Harry si přičichl k podpaží. „Díky,“ odpověděl sarkasticky. „Jestli máš pocit, že to jde ode mě, tak se půjdu osprchovat.“

Hermiona ho plácla přes ruku. „Nech těch blbostí. Rozumím tomu, že každý má své tajemství, ale jestli se mnou budeš chtít o čemkoli mluvit, pak jsem tady pro tebe. Mimochodem, děkuji ti za všechnu tvou podporu, jsi ke mně tak laskavý. Bez tebe bych…“

 

„Nesmysl,“ přerušil ji Harry. „Jsem tvůj přítel.“

 

„A já tvá přítelkyně. Ale to neznamená, že mi musíš říct všechno. Já se dokážu vyrovnat se zvědavostí…“

 

Harry si odfrknul a usadil se pohodlněji. Zavrtěl hlavou a podíval se na Hermionu.

 

„Udělal jsem něco opravdu hloupého a někomu jsem tím ublížil.“

 

„Rozumím, ale mohl bys být konkrétnější?“

 

„Raději snad ne,“ povzdychl si Harry. „Necítím se být připraven o tom mluvit.“

 

„Dobře.“ Hermiona se na několik vteřin odmlčela. „Řekneš mi tedy alespoň, co pěkného čteš?“

 

Harry se zasmál. „Jsem rád, že tě mám, Hermiono,“ a poslal dívce úsměv.

 

Hermiona si k němu přisedla. „Vždycky tu pro tebe budu,“ zašeptala a objala ho.

 

***

 

Nyní byla hodina lektvarů a Hermiona se dívala na Harryho ztuhlý výraz ve tváři. Musí na tom být opravdu hůř, než si původně myslela. Snape na něj nepromluvil celé týdny, ale ten komentář, který před chvílí udělal, nebyl zdaleka tak urážlivý jako ty, kterými ho častoval v minulosti. Přesto se Harry tváří naprosto zničeně. Pro Snapea to musí být také obtížné, netuší, jak se vypořádat s tím, že má ve své třídě mága. Hermiona si přesto myslela, že to vzal za špatný konec, vzhledem k tomu, co všechno pro něho Harry během hodin nápravné magie udělal. To, jak mu pomohl rozvinout jeho schopnosti a jak zaškrtil spojení mezi ním a Temným pánem. Ale na druhou stranu - Snape sice Harryho nezahrnoval chválou, ale naprostý nedostatek jeho sarkastických komentářů byl zcela patrný. Pravděpodobně si vzal k srdci Harryho slova  o tom, že chce své schopnosti udržet v tajnosti.

 

‚Budu si o tom muset s Harrym promluvit později,‘ slíbila Hermiona sama sobě.


***

Během posledních několika týdnů dával Brumbál Harrymu dvakrát týdně soukromé hodiny, ve kterých se Harry učil tomu, jak se při kouzlení vyvarovat přílišné ztrátě energie a jak ji případně rychle doplnit. Také diskutovali o tom, v kterých situacích je vhodné použít hůlku a kdy by bylo výhodné použít dokonce obě najednou. Veškeré diskuse provázela i praktická cvičení.

 

V úterý večer, zhruba po třech týdnech, kdy začali se svými lekcemi, se Harry zeptal na přesný účel Fénixova řádu. Na návrh staršího kouzelníka se v minulém školním roce Harry jednoho setkání zúčastnil. Na setkání bylo vidět, že je jeho přítomnost několika lidem velmi nepříjemná a snad i proto tato schůzka celkově nebyla příliš produktivní.

 

„Ach, ano. Právě o tom jsem s tebou chtěl mluvit,“ prohlásil starší kouzelník a usadil se do pohodlného křesla u krbu. Harry si sednul proti němu a vzápětí se na malém stolku mezi nimi objevily dva šálky s horkým čajem a na oválném talíři čerstvé sendviče.

 

„Řád byl ustanoven už před několika stovkami let a jeho cílem vždy bylo zajistit bezpečí a harmonii v kouzelnickém světě.“

 

„Bezpečí a harmonii? To jsou poměrně vágní cíle,“ prohlásil Harry a nakrabatil čelo.

 

„Ano, souhlasím. Je to velmi široký pojem, že? A myslím, že je to takhle dobře. Každá generace kouzelníků čelí různým krizovým situacím a musí se sama rozhodnout, co je pro ně právě teď podstatné a za co je třeba bojovat.“

 

„Jak se rozhodujete, co je právě důležité? Mají členové nějaké hlasovací právo?“

 

„Jistě, ale poslední slovo má hlavní představitel.“

 

„Není to poněkud nebezpečné?“

 

„Hlavu organizace volí ostatní členové Řádu, takže to v praxi znamená jen to, že některá rozhodování jsou rychlejší. Kdyby tomu tak nebylo, znamenalo by to o každém problému nekonečně dlouho diskutovat a to by nebylo ku prospěchu věci. Já sám cítím, že už nadešel můj čas na odpočinek. Věřím tomu, že s mágem v našich řadách budou chtít členové Řádu hlasovat o tom, abys ses stal novým hlavním představitelem.“


K Brumbálovu překvapení neodpověděl Harry ihned. Starý muž očekával, že Harry tento návrh okamžitě zamítne, nebo že poukáže na nutnost zachovat jeho obrovskou moc v tajnosti.

 

„Myslím si, že bude lepší, když budete pokračovat ve své práci,“ řekl Harry nakonec. „Mám sice několik nápadů, ale jak už jsem jednou řekl, potřebuji vaše rady a vedení. Někteří lidé by mohli být příliš pošetilí, než aby si uvědomili, že jen proto, že jsem mág, nemám patent na rozum. Nechci, aby slepě souhlasili se vším, co řeknu. To by bylo opravdu velmi špatné,“ usmál se Harry.

 

„Velmi rozumná úvaha, i když musíš požádat o členství, abys mohl v Řádu vystoupit. Harry, tak nějak jsem předpokládal, že při této příležitosti odhalíš členům Řádu, že jsi mág.“

 

„Ano, myslím, že to bude nezbytné,“ přitakal Harry. Odložil hrnek s čajem a nabídl si  další kuřecí sendvič s kari dresinkem. „Chtěl bych, aby tento víkend členové Řádu vyzkoušeli, jak funguje ten nový lektvar. A byl bych moc rád, kdyby se toho mohli zúčastnit i žáci z mé skupiny pro nápravu magie, včetně Rona a Hermiony.“

 

„Ale oni jsou velmi mladí,“ protestoval Brumbál.

 

„A přesto riskují své životy stejně jako já,“ neustoupil Harry.

 

„Nemyslím si, že by jejich rodiče souhlasili s tím…“

 

„Jsou všichni dospělí, Albusi,“ Harry použil křestní jméno svého učitele záměrně. Dal tím najevo, že si je vědom, že jejich postavení je rovnocenné a to právě v tuto chvíli potřeboval využít. „Ron a Hermiona byli se mnou vždycky v dobrém i zlém. Nechci, aby jim někdo ublížil o nic víc, než si to přejete vy. Nicméně všichni z mé skupiny si sami vybrali, že se k boji připojí. A abych byl upřímný, my jejich mimořádnou sílu a talent potřebujeme.“

 

Když uslyšel ředitel tato slova, cítil, jak na něho dolehla všechna jeho léta. Harry měl samozřejmě pravdu, ale vždyť byli všichni tak mladí… chtěl je tak moc před tím vším uchránit.

 

„Ani já jejich bezpečnost neberu na lehkou váhu,“ ujistil ho Harry, jako by četl jeho myšlenky. „Udělám pro jejich ochranu vše, co bude v mých silách, slibuji. Ale čím více budou vědět, co mohou očekávat, tím budou ve větším bezpečí. Pamatuji, že jste v mém případě vždy praktikoval opak. Ale já jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že to není ten nejideálnější přístup,“ řekl Harry pevně.

 

„Tak dobře,“ přikývl Albus. „Svolám na tento víkend schůzku Řádu a zeptám se jich. Ale nemyslím si, že všichni budou souhlasit s přítomností cizích osob.“

 

Harry se naklonil dopředu. „Je to velmi důležité, Albusi. Pokud by měli nějaké námitky, tak mi dejte vědět. Budu v pohotovosti. A ostatní také, protože chci, aby se zapojili do testování.“

 

„Jak si to přesně představuješ?“ zeptal se ředitel.

 

„Chtěl bych, aby byli všichni na famfrpálovém hřišti. Neville a já je tam můžeme přemístit a kolem musí být po celou dobu neprůhledný štít a kouzlo proti vyrušení. Můžeme na tolik lidí uvalit kouzlo, kterým jsou vázání žáci v mé třídě? Nechci riskovat, že se dostane ven jakýkoliv náznak toho, co děláme.“


„Dobře promyšlené,“ přikývl Albus.

 

„Pokud bude vše v pořádku, pokusím si vytvořit tak pevný štít, aby odolal i silným kletbám.“

 

„Jakým kletbám?“

 

„Chci, aby na mě všichni najednou vrhali kletby. Proto tam chci mít svou třídu, kromě Severuse nikdo z nich nemá s útočnými kletbami žádné zkušenosti, anebo jen velmi malé. Takže ta zkouška bude dobrá i pro ně. A až najdeme můj kritický bod, ve kterém se už nedokážu ubránit sám, tak si vezmu lektvar a začneme znovu. Jasně se nám tak ukáže, nakolik lektvar posílí moje schopnosti.“    

 

„Ale pokud budeme čekat až na tvůj kritický bod, můžeš být vážně zraněn.“

 

„Bude tam Draco a pokud by šlo o nějakou banalitu, můžu si dojít za madam Pomfreyovou. Nemám v úmyslu zbytečně trpět. Slibuji, že vás okamžitě upozorním, jakmile ucítím, že ten bod zlomu nastal, nemusíte se znepokojovat.“

 

***

Pokračování příště…

 

 

 

Poslední komentáře
30.10.2010 11:59:46: Na Harryho místě bych Snapeovi jednu vlepila.
07.03.2010 15:51:47: Je dobře, že se Nevillovi povedlo říct svůj názor na Harryho nahlas.
23.11.2009 19:37:31: Super kapča. Moc se těším na pokračování.
22.11.2009 21:46:22: Nepřipadá vám, že se Severus chová podobně jak Ron? Ale u Rona je to více pochopitelné, přece jen p...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.