Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

20/A - Zima

Harry se vrátil do hradu těsně před příjezdem Bradavického expresu, uložil si věci do svého pokoje a vydal se rovnou do knihovny. K jeho překvapení tam však Hermiona nebyla, ačkoli na jejím obvyklém místě v koutě na stolku ležela hromada knih. Harry vyhledal paní Pinceovou a zeptal se zapšklé knihovnice, jestli ví, kde je její pravidelná návštěvnice.

 

Domnívám se, že šla do skleníků,“ prohlásila čarodějnice kysele způsobem, jakým by mu mohla oznámit i to, že Hermiona šla do bordelu. „Přišel pan Longbottom a odvedl si ji.“

 

Harry netušil, že se Neville vrátil z prázdnin dřív. Zaplavil ho pocit viny, že jeho něco takového nenapadlo.

 

Sestoupil po točitém schodišti dolů a pokračoval ven do zahrady. V dálce zahlédl studenty, kteří právě dorazili.

 

Ve skleníku našel nejen Hermionu a Nevilla, ale byl s nimi také Draco. Všichni tři seděli na velkých jutových pytlích, listovali v knize a podle obrázků v ní se snažili určit nějaký list, co držel Neville v ruce.

 

Když Hermiona viděla přicházet Harryho, strčila knihu Dracovi, vyskočila a prudce ho objala.

 

To byl první kontakt s lidskou bytostí od té doby, co byl naposledy ve škole.

 

Harry jen velmi neochotně od dívky odstoupil.

 

„Doufám, že to samé neočekáváš i od nás?“ zeptal se uštěpačně Draco.

 

„Pokud máš pocit, že mě potřebuješ obejmout, tak jsem ti k dispozici,“ řekl Harry, doširoka otevřel náruč a s pobavením sledoval hrůzu na Dracově tváři. „Ale samozřejmě na nic víc nejsem připraven. Bez urážky, ale víš, že nejsi můj typ.“

 

„Krom toho nejsi volný,“ ozvala se Hermiona. Tohle bylo pro ni stále bolestivé téma.

 

„Máš přítele? Ehm, vsadím se, že jste si to rozdávali celé vánoce, co?“ snažil se Draco zamluvit to objímání.

 

Harry si byl vědom Nevillova pohledu. Teď není čas na detaily, tedy pokud někdy ten správný okamžik vůbec nastane.

 

„Moje srdce už skutečně patří někomu jinému,“ povzdechl si dramaticky a držel při tom ruku na srdci. „Sice jsem ho věnoval, ale na oplátku žádné nedostal, bohužel. Proto tedy odpověď na tvou druhou otázku zní ne. Máš něco proti homosexuálům, Malfoyi?“ zeptal se zvědavě. Je možné, že Draco nikdy neviděl svého otce s jiným mužem? Nebo právě naopak a proto mu toto téma vadí? Jeho otec by měl být přeci věrný jeho matce.

„Ne, jsem jen rád, že sis někde neužíval, zatímco jsme tady s Grangerovou dřeli do roztrhání těla,“ prohlásil Draco vážně.

 

Harry na něho vyvalil oči. „Našli jste něco?“

 

Hermiona se na něho usmála. „Myslíme si, že ano. Našli jsme tento starý text. Je to návod, který vypadá, že má jistý potenciál, ale nebyli jsme schopni určit tři byliny – zdá se, že ta jména nejsou v žádné dostupné encyklopedii. Dvě z nich Neville určil podle popisu, ale ta třetí byl problém. Nicméně ji právě teď našel v Egyptě.“

 

„Nebuď ale předčasně nadšený, Pottere,“ zchladil ho Draco. „Musíme napřed lektvar uvařit, vyzkoušet, vylepšit…“

 

„Ano, ale – skvělá práce! To je báječné! Už to ví profesor Snape?“

 

„Je pryč,“ povzdychla si Hermiona, „a přitom s ním potřebujeme mluvit, aby se podíval, jestli v tom postupu nemáme chybu.“

 

„Je pryč v době, kdy se vrací studenti?“ zeptal se Harry a přemýšlel nad tím, jestli mohl být Severus povolán. Zjistil snad Voldemort, že bylo s jeho spojením nějak manipulováno? Jeho úzkost narůstala do té doby, než Draco prohlásil: „Byl pryč celé prázdniny. Myslím, že na nějaké konferenci v Itálii. Předpokládám, že byl v sedmém nebi.“

 

Výborně.

 

Harry se snažil dát se dohromady. Nebude ničemu užitečné, když se sesype pokaždé, jakmile uslyší Snapeovo jméno.

 

„Jak dlouho si myslíte, že se bude vařit ten lektvar?“ zeptal se Harry raději.

„Jen pár hodin, ale musí to ještě před použitím tři týdny kvasit,“ vysvětlila mu Hermiona.

 

„Pak tedy – čím dříve se pustíme do práce, tím lépe,“ prohlásil odhodlaně Harry. „Mohli byste teď tomu projektu věnovat víc času? Myslím nejen o hodinách nápravné magie? Je mi hloupé vás s tím zatěžovat, ale…“

 

„Nejsi blázen?“ zavrtěla nevěřícně hlavou Hermiona. „Nemáš ani představu, kolik hodin denně jsme na tom lektvaru pracovali. Nemyslíš si, že i my si uvědomujeme, jak se nám čas krátí?“

 

„Promiň,“ Harry se na ni zazubil a v rozpacích zrudnul. „Děkuji vám.“ V tom ho něco napadlo. „Máme všechny potřebné ingredience? Pokud by bylo něco příliš drahé, potom to není problém, peněz mám dost.“

 

Draco kývl na Nevilla. „Tady je náš dodavatel vzácných přísad. Stejně jako těch prapodivných, kterých je v návodu celá kupa.“

 

„Zvládnu to, Harry. Ačkoli s jednou rostlinou by mohly nastat problémy, pokud bychom jí potřebovali větší množství. Kvete jen jednou za čtyřicet pět let a navíc z ní do toho lektvaru potřebujeme pouze tyčinky.“ prohlásil Neville.

 

„Budu předstírat, že chápu, o čem mluvíš,“ prohlásil Harry, což vyvolalo u Draca záchvat smíchu.

 

„Vážně nechápu, jak ses mohl stát tím, kým jsi,“ řekl Draco diskrétně pro případ, že by je někdo zaslechl, „když tvé základní vědomosti jsou tak minimální. To je prostě tragédie, Pottere!“

 

Harry se usmál. „Já vím. To dokáže nasrat, že, Malfoyi?“

***

Ron se posadil při večeři vedle Harryho, naproti Hermioně. „Jak se ti daří, kámo? Měl jsi dobré vánoce?“

 

„Nic moc,“ řekl Harry popravdě. „A ty?“

 

„Skvělé!“

 

Oba uslyšeli Hermionino zalapání po dechu.

 

Harry se na ni soucitně zadíval, zatímco Ron zrudl.

 

„Promiň, Hermiono! Víš, že když otevřu pusu, vždycky hrozí nebezpečí, že něco plácnu, vždyť mě znáš,“ omlouval se Ron.

 

„Tak co jsi tedy dělal?“ optala se Hermiona zdvořile a snažila se nasadit lhostejný tón.

 

Ron zrudnul ještě víc.

 

‚Bože, on snad už nemůže být průhlednější,‘ pomyslela si Hermiona v duchu.

 

„No, vánoce v Doupěti byly takové jako vždycky,“ vytáčel se Ron. „Navštívila nás teta Janet se svým synem a jeho přítelkyní...“ - kterou jsem ojel v kůlně - dodal v duchu Ron. „...a dvojčata uspořádala skvělou párty. Byli na ní Angelina Johnsonová, Oliver Wood, Katie, Alicia – všichni hráči z původního týmu a spousta dalších lidí. Sice jsem se strašně opil, ale jinak to bylo skvělé. Tedy… ráno už zase tak moc ne. Ale dvojčata vyvinula excelentní prostředek na léčbu kocoviny. Skvěle pomáhá a zároveň i výborně chutná – ne jako ty obvyklé věci, co se prodávají v lékárně, ze kterých se ti chce zvracet dřív, než to začne účinkovat. Budou to jednou prodávat po litrech, teda až odstraní to, že po tom zmodrá kůže na celém těle.“

 

Dean se zasmál tomu, co slyšel a Ron s úsměvem pokračoval. „Potom byl večírek u sousedů a tam jsem se taky opil.“ - Myslím, že to tentokrát to odnesla jejich dcera Emily, ale nejsem si moc jistý - zahloubal se v duchu. „Takže mi musíte odpustit, že jsem se bavil, ale tyhle prázdniny byly zkrátka skvělé – víte, čekal jsem, že budu nešťastný po tom všem,“ dodal.

 

Harry na něho zíral jako na zjevení.

 

„To zní dobře,“ ozvala se Hermiona opatrně a snažila se nemyslet na všechny ty věci, co si Ron nechal pro sebe a neřekl je nahlas. Pro začátek si neuměla představit, že by Ron označil nějaký večer za zdařilý bez jakékoli formy sexuální aktivity. Tím si byla naprosto jistá, Ron určitě nepromarnil žádnou příležitost! Připadalo jí směšné, že se musela krotit, aby se ho nezeptala, jestli si také našel čas na své úkoly, to už teď vážně není její starost, nebo snad ano?

 

Obrátila se na Thomase, přičemž se jí podařilo nasadit bezstarostný tón v hlase: „A co ty, Deane? Měl jsi také tak vzrušující prázdniny?“

 

***

 

Téhož večera zaklepala Hermiona, Neville a Draco na dveře Snapeovy třídy.

 

„Vstupte!“

 

Vešli dovnitř. Severus právě připravoval učebnu na zítřejší vyučování. Krátce si je přeměřil pohledem.

 

„Čemu vděčím za tu čest?“ ušklíbl se a obrátil se k Nevillovi. „Pane Longbottome, myslel jsem si, že dřív zamrzne peklo, než se tady dobrovolně objevíte. Ve skutečnosti jsem se vždy modlil za to, aby se to nikdy nestalo.“  

 

K všeobecnému překvapení se na něho Neville usmál a strčil ruce do kapes. „Ujišťuji vás, že jsem přišel pod nátlakem,“ usmíval se. „Pokud se budete cítit lépe, mohu vám odpřísáhnout, že se kotlíku nepokusím ani dotknout, natož abych myslel na vaření lektvaru jako takového.“  

 

„Tak to se mi skutečně ulevilo,“ protáhl Snape. Kdo by si pomyslel, že s ním bude Longbottom schopen vtipkovat? Vždycky byl vyděšený jako králík, jakmile překročil práh této místnosti. „Tak co mi nesete?“

 

Draco se k němu natočil a gestem ho požádal o svolení použít tišící kouzlo. Snape po něm blýsknul pohledem a kouzlo vytvořil sám.

 

„Děkuji vám, pane,“ pípnul Draco. „Myslíme si, že jsme na něco přišli,“ pokračoval bez úvodu, „a chtěli bychom na to znát váš názor, pane.“

 

„Opravdu?“ řekl Snape jako by nic, ale v očích mu byl vidět zájem.

Náhle někdo prudce zaklepal na dveře a zalomcoval klikou.

 

Snape přiskočil ke dveřím a pomocí kouzla zablokoval výhled těch, kteří byli uvnitř, od těch, kteří byl za dveřmi. Studenti slyšeli jen nervózní šeptání.

 

Pak se dveře zabouchly a on se k nim obrátil. „Musím teď odejít. Přijďte zítra.“

 

„Přijdete na hodinu nápravné magie?“ zeptala se Hermiona. „Mohli bychom si o tom promluvit tam.“

 

Snape na okamžik ztuhnul. „Domluveno,“ odpověděl a odešel.

 

***

 

Další den vešel Snape do třídy pro nápravu magie a v obličeji měl nečitelný výraz. Neměl v úmyslu se ještě někdy v budoucnu zúčastnit lekcí, které Potter vedl, ale vzhledem k tomu, že hlavní náplň dnešní hodiny bylo probrat něco, co výrazně ovlivní válku, musel u toho být. Jakmile Temný pán padne, nic mu nezabrání, aby z tohoto místa odešel jednou provždy. Pobyt na konferenci v Itálii mu ukázal, že kvalifikovaný mistr lektvarů má ve světě mnoho šancí, a to nejen těch pracovních.

 

A kromě toho nechtěl, aby si ten spratek Potter myslel, že ho jeho přítomnost jakýmkoli způsobem znepokojuje. Potter udělal všechno, co mohl, aby ho ponížil, ale víckrát mu to nedovolí! Rozhlédl se kolem, aby zachytil reakce ostatních. Grangerová a Weasley už tam byli, ale nemluvili spolu – no, o té avantýře slyšel všude. To by mohlo zmírnit výsměch, že slizký mistr lektvarů měl - aniž by to tušil - sexuální vztah se studentem, kterého nejvíc nenávidí.

 

No jistě, Grangerová se na něho dívá s úsměvem na tváři. Možná si dokonce myslí, že jsou na stejné lodi - oba dva zrazeni svými milenci - je to přesně ten druh sladkobolného sentimentu, ve kterém si dívky tak libují. Jak nechutné. Nebylo na ní vidět, že by schvalovala Potterovo jednání, na to byla příliš svázaná pravidly a předpisy, než aby podporovala vztah mezi profesorem a studentem, tím si byl jistý.

 

Severus si dal velký pozor, aby se pohledem vyhnul Potterovi, který k němu seděl zády a právě mluvil s McMillanem a Midgenovou. Ti dva se drželi pod stolem za ruce.  Jak dvě cukrující hrdličky. Naprosto nechutné...

 

Ani na okamžik se nepodíval na Potterova svalnatá záda, nebo na to, jak se jeho hábit napíná kolem jeho stehen, a už vůbec ho nenapadlo uvažovat nad tím, jestli jsou jeho černé vlasy jemnější než ty Alexovy.

 

„Harry, už jsme kompletní,“ řekla Hermiona.

 

Ten malý parchant se rychle otočil a na okamžik se setkal s jeho pohledem.

Snapea napadlo, že vypadá zoufale a bezbranně. Potom se však chlapec vzpamatoval, nadechl se a promluvil ke třídě.


„Ahoj, jsem rád, že jste všichni přišli. Doufám, že jste všichni o vánočních prázdninách procvičovali a že jste si dopřáli i trochu zábavy.“ Odpovědi se mu dostalo v podobě nesrozumitelného bručení. „Beru to jako ano,“ zazubil se. „Já osobně jsem se o prázdninách pokusil přemýšlet… ano, jsem rád, že všichni chápete, jakou mi to dalo námahu,“ dodal k všeobecnému veselí a vyhnul se pohledu na Snapea. „A obávám se, že už nejsem schopen dále rozvíjet váš magický potenciál.“

 

„To ne!“ vyjekla Padma, „vždyť jsme teprve na začátku!“

 

„Musím se soustředit na porážku Voldemorta,“ odpověděl Harry. „To bylo jasné od samého počátku, že je to můj hlavní cíl, ale nyní je na čase tuhle hru trochu urychlit. Chci, aby byl mrtvý do konce školního roku tak, že až dokončíte školu, budete moci vést normální život bez hrozby, která by se nad vámi vznášela. Když mi s tím pomůžete, budu rád, ale nebudu to od vás vyžadovat. Od dnešního dne se všechna práce zaměří na jediný cíl, a tím je porážka Voldemorta. Pochopím všechny, kteří se nebudou chtít do posledního boje zapojit, a nebudu z toho vyvozovat, že jsou stoupenci opačné strany nebo něco podobného. Každý se může rozhodnout, jestli bude pracovat v naší započaté práci, nebo se vyhne všem těm strašným věcem, co nás na této cestě mohou potkat. Pokud však chcete odejít, učiňte tak, prosím, nyní. Nikdo ze zbývajících žáků ve třídě nebude moci vyzradit vaše tajemství. Věřím, že ostatní si o vás nebudou myslet nic špatného a já osobně to budu považovat za velmi rozumné rozhodnutí.“

 

V nastalém tichu se zdálo, že nikdo ani nedýchá, všichni byli jako přimražení. Nikdo se nepohnul.

 

„Já nikam nejdu, Harry,“ prohlásil Ernie do ticha.

 

„Ani já,“ ozvala se jako ozvěna Eloise a pevně chytla Ernieho za ruku.

 

„Harry, my všichni jsme s tebou, ať v dobrém, nebo ve zlém. Mohl bys tuto nudnou část přeskočit a dostat se k něčemu zajímavějšímu?“ zaskučel Draco k všeobecnému smíchu a kývání na souhlas.

 

Snape tam jenom tak seděl a sledoval situaci. Harry zaznamenal, že se na něho dívá a snažil se zachovat klid. Vůbec se mu to ale nedařilo. Z té nečekané pozornosti mu přejížděl mráz po zádech.


„Dobře, všem vám děkuji. Teď po vás budu chtít, abyste se všichni vyjádřili k následujícímu tématu. Jde o důležitou výzkumnou práci a jakékoli nápady jsou vítány. Nemusíte se obávat, že vaše návrhy budou znít hloupě. Všichni velmi dobře víte, že ty moje tak většinou znějí,“ zašklebil se na ně a pokračoval. „Hermiona a Draco přes prázdniny udělali úžasný výzkum - pokud se ovšem dá vzhledem k tomu, jak dřeli, mluvit o prázdninách,“ usmál se na oba na znamení díků. „A přišli na lektvar, který by mohl znásobit mou sílu.“

 

Nemyslíte si, že už máte dost síly... Harry?" protáhl Snape. „To jste takový megaloman?“

 

Jsem sice silný, ale Voldemort čerpá sílu ze všech svých následovníků, kterých jsou stovky – přinejmenším. Všechnu tuhle nakumulovanou moc musím porazit. Takže navýšení mé vlastní moci se zdá být jediná cesta k tomu, abych to mohl dokázat.“

 

„A co se s nimi vypořádat z opačného konce?“ navrhl Ron. Všichni k němu vzhlédli. Ron zčervenal, ale pokračoval. „Co když odstřihneme spojení mezi ním a jeho následovníky?“

 

„Ale je vůbec možné to udělat?“ zamračila se Padma.

„Jistě, že je to možné,“ řekl Snape po chvíli. „Draco a Harry už zúžili moje vlastní spojení s Temným pánem.“

 

„Vy máte Znamení zla?“ vyjekla Padma.

 

Snape si povzdechl. „Copak vy mladí nevíte nic o minulosti? Přijal jsem Znamení zla, když jsem byl mladý a pošetilý, ale dávno jsem se ho zřekl. Nicméně Temný pán byl schopen čerpat mojí moc. Draco a Harry se s tím vypořádali.“

 

„Takže ten přístup zcela odřízli?“ zeptala se Hermiona a oči jí planuly nadšením.

 

„To by našim účelům moc dobře neposloužilo, nemyslíte?“ odpověděl Snape.

 

„Co to znamená?“ zamračil se Ernie.

 

„To znamená, že i malá skulina mi umožňuje cítit, když volá své následovníky,“ řekl Snape. ‚Tato skupina sice může být chráněna kouzlem, kterým je Potter zavázal, ale čím víc lidí ví, že jsem špion, tím se zkracuje moje šance na přežití,‘ pomyslel si Snape nevrle.

 

„Chápu tedy správně, že spojení je možné ukončit jen na základě dobrovolnosti?“ zeptala se Hermiona.

 

„Takže neexistuje žádný způsob, jak to udělat většímu počtu lidí,“ doplnil ji Draco.

 

„V každém případě je to ale zajímavý nápad, …“ prohlásila Padma, čímž každého překvapila. Už si zvykli, že ona je tady ta negativní.

 

Máš pravdu, Padmo,“ řekl Harry. „Jestli k tomu něco máš, můžeš to později probrat s Eli, Erniem a Ronem? Děkuji. Ale teď je na čase podívat se na ten lektvar.“

 

Ernie zasténal.

 

Harry se usmál. „Můžete začít, Draco, Hermiono.“

 

Po letmém pohledu na svou kolegyni začal Draco vysvětlovat. „Harry nás požádal, abychom vyvinuli elixír, který by znásobil jeho magickou moc. Nebudu vás nudit detaily. Myslím, že stačí, když budete vědět, že jsme našli něco, o čem si myslíme, že má potenciál. Teď se na to všichni podíváme a uvidíme, co si o tom budete myslet vy.“

Rozprostřel na stůl pergamen s návodem a pár minut bylo ticho, když všichni četli. Harry ho do téhle chvíle neviděl. Nic z toho mu nedávalo příliš smysl, snad krom toho, k čemu má lektvar sloužit.

 

„Tohle opravdu zdvojnásobí moji moc?“ zeptal se nedůvěřivě.

 

Hermiona přikývla. „Teoreticky ano.“

 

A mohli byste ten účinek ztrojnásobit, nebo zčtyřnásobit?“

 

Draco si odfrknul. „Dej mu větvičku a hned chce celé koště…“

 

„Vlastně je to docela zajímavý úkol, ne?“ začala Hermiona. „Myslíš, že pokud bychom v lektvaru navýšili aktivní složky, vedlo by to k přímému nárůstu účinku? A zvýšení účinku bychom mohli odhadnout podle…“

 

„Podle mého názoru by to bylo velmi nerozumné, pokusit se zvýšit účinnost lektvaru při prvním pokusu o jeho výrobu,“ přerušil ji Snape chladně.

 

„Ale bude trvat věčnost…“ začal Harry.

 

„Jistě, ale zatím si vůbec nejsme jistí, jestli to bude fungovat,“ vmísil se do toho Ron.

 

„Krom toho můžeš být alergický na některou z jeho složek, nebo na jejich kombinaci,“ spekuloval Draco. „Bude důležité zjistit, jestli všechny složky, které lektvar obsahuje, dobře snášíš. Některé jsou totiž tak vzácné, že jsi s nimi nejspíš nikdy nepřišel do styku a tak na ně tvé tělo není zvyklé, nemusíš na ně tudíž zareagovat dobře.“

 

„Jak dlouho se dá ten lektvar uchovat?“ zeptala se Padma.

 

Všichni se na ni překvapeně podívali a ona se trochu přikrčila, nicméně Snape se znovu podíval na seznam přísad. „Nevidím žádný důvod, proč by měl lektvar při správném uskladnění pozbývat na účinnosti.“

 

„Tak tedy proč neudělat dvě… tři, nebo víc dávek s různou mírou účinnosti? Pokud bude nejslabší v pořádku, může pak Harry vyzkoušet silnější.“

 

Tento návrh se setkal s mlčením.

 

„To je ten důvod, proč miluji diskuse,“ vykřikl Harry. „Tohle mi připadá jako výborný nápad. Máte někdo nějaký důvod k tomu tuto cestu zavrhnout?“ zeptal se.

 

„Obávám se, že jsme omezeni některými přísadami,“ řekl Neville. „Také jsem některé rostliny, které se mi podařilo získat, identifikoval pouze odhadem. Měli bychom raději vyzkoušet i jiné alternativy, dokud si nebudeme se všemi přísadami na sto procent jistí, bylo by to zbytečné plýtvání vzácnými surovinami.“

 

Snape přikývl. „Je naprosto neuvěřitelné, že s vámi souhlasím v čemkoli, co se týká lektvarů, ale máte pravdu. Měli bychom nejdřív uvařit první várku a zjistit jestli a jak funguje.“

 

„Můžete začít hned, nebo se vám zdá, že je dnes už příliš pozdě?“ zeptal se Harry.

 

„Už ti hoří oheň pod kotlíkem?“ zazubil se Ernie.

 

„Jestli nezatopíme co nejdřív pod kotlíkem, abychom hnuli s tím výzkumem, tak to bude Voldemort, kdo mám pěkně zatopí. Vážně nechci ztratit ani minutu. Mohl by zaútočit kdykoli a čím více na něho budeme připraveni, tím lépe. Raději bych byl v takové pozici, že bychom mohli sami zaútočit, než defenzivně čekat, co stane. Omlouvám se, pokud vám to bude znít morbidně, ale já si až přespříliš uvědomuji, že stále umírají nevinní lidé a pokud je v naší moci ho zastavit, tak to prostě musíme udělat.“

 

Kolem se rozhostilo tíživé ticho.

 

Porušil ho až Neville. „Vlastně, Harry, my to musíme udělat za denního světla, ať chceme nebo ne. Některé rostlinné složky potřebné do lektvaru se bez něho neobejdou.“

„Aha, tak potom se nedá nic dělat.“

„Máme pohromadě všechny přísady?“ kontroloval Ernie. „Jestli jsou některé tak vzácné, jak jste říkali?“

 

Snape se podíval na Draca a Hermionu.

 

„Počítali jsme, že základní věci získáme z vašich zásob, Severusi – samozřejmě, že vše zaplatíme.“

 

„To není otázka peněz. Škola ale nepoužívá právě ty nejkvalitnější ingredience – je to zbytečné – doufám, že vám nemusím vysvětlovat, proč tomu tak je. Většina z těch věcí je v mých soukromých zásobách, ale budu muset objednat iridium a antimon…“

 

„Ach, to už jsem zajistila,“ poklidně ho přerušila Hermiona.

 

„Opravdu? A to jste všechno stihla během prázdnin, slečno  Grangerová?“ zeptal se Snape hedvábně.

 

„Potřebovala jsem to už dřív na nějaký projekt,“ zčervenala Hermiona.

 

„Nějak si nemůžu vzpomenout, který lektvar si žádá kombinaci právě těchto dvou složek…“

 

„Nepotřebovala jsem je na jediný lektvar,“ přerušila ho.

 

„Rozumím, ale to není to, o čem se teď dohadujeme. Je podstatné, že bychom měli použít jen ty nejkvalitnější…“

 

„To přesně splňují.“

 

Na jeho nevěřícný pohled si Hermiona povzdechla a dodala: „Možná by pomohlo, kdybyste občas věřil mému slovu. Objednala jsem je přímo od Beresforda.“

 

„V jižní Africe?“ Snapeovi vyletělo obočí téměř až do vlasů.


„Netušila jsem, že mají pobočky i jinde,“ odsekla mu Hermiona.

 

„Slečno Grangerová...“

 

„Hermiono,“ opravil ho Harry. „A můžeme se prosím vrátit k našemu problému? Může mě některá z těchto příšerně znějících věcí otrávit?“

„V dostatečném množství by vás to zabilo naprosto spolehlivě… Harry. Ale s ohledem na zdroje, odkud byly získány, by se tak alespoň nestalo kvůli jejich případné kontaminaci,“ připustil Snape. „Doufám, že předpokládám správně, že ke zbytku rostlin máte přístup, Neville?“

„Mám. Ale budeme muset být opatrní. U rostliny Eridacia purplura, která kvete jen jednou, jsem urychlil růst, a pak se ukázalo, že do lektvaru jsou důležité pouze její tyčinky. Takže teď ji budu muset hlídat, aby předčasně neodkvetla.“

 

„A to nemůžeš získat další rostlinu?“ zeptala se Eloise.

 

„To bych mohl, ale jediné místo na celém světě, kde rostou, je zároveň domovem hipogryfů,“ odpověděl Neville. „Nebyli vůbec nadšení, když jsem je vyrušil a mohu vám říct, že to Dracovo zranění na ruce, co utrpěl před pár lety, bylo pouhé škrábnutí proti tomu, co mi udělali na zádech... a... ehm... na jiných místech.“

 

Padma se zahihňala a Neville se rozpačitě usmál.

 

„Tak tomu můžu jen těžko uvěřit,“ pronesl Draco, „byl jsem tehdy téměř smrtelně zraněn.“

 

„No, jistě,“ odfrknul si Ron. „Nedramatizuj to, vždyť si to ještě všichni pamatujeme.“

 

„Hej! Zůstala mi po tom jizva!“ Draco vykasal rukáv košile a odhalil tak tenkou bílou čáru přes celé předloktí.

 

„Tipuju, že je to rodinná tradice Malfoyů, že? Uchovávat si jizvy jako důkaz předchozího boje?“ ozval se Ron posměšně.

 

Harry se jim do toho už chystal zasáhnout, když ho předešla Eloise: „Ukaž nám ty jizvy, Neville!“

 

K překvapení všech se k nim hoch skutečně otočil zády a po chvilce tahání za oděv si sundal zároveň hábit i košili.

 

„Do prdele!“ vykřiknul Draco a vyskočil na nohy a spěchal se podívat blíž.

 

Padma a Eloise zalapaly po dechu.


„Kdy se ti to stalo? A proč jsi nešel za madam Pomfreyovou?“ zeptal se Ron a přejel prstem podél dlouhého hlubokého šrámu na Nevillových zádech.

 

„Potřel jsem si to šťávou ze Žahavky lesní,“ odvětil Neville a s bolestivou grimasou v obličeji si košili a hábit natáhl zpátky. „Brzy budu jako nový. Nemá vůbec smysl s takovou banalitou obtěžovat madam Pomfreyovou.“

 

„A jak sis tam dosáhl?“ zeptala se Hermiona a téměř okamžitě zčervenala.

 

„Na záda jsem si to nanesl kouzlem a na prdel rukama,“ řekl Neville a strašně zrudnul. „Merline, to slovo jsem nechtěl říct!“


Ernie se zasmál. „Překvapuje mě, že se vůbec můžeš posadit, když jsi zraněný i dole pod pasem,“ poznamenal.

 

„Už jste si vzal lektvar proti bolesti?“ ozval se Snape.

 

„Ne, budu v pořádku.“

„Pane Longbottome, pokud nejste masochista, pak nevidím jediný důvod k tomu, abyste trpěl. Pokud je to vše, co jsme měli dnes probrat, pak půjdu. Pošlu vám lektvar po sově,“ kývl na Nevilla.

 

„Zadržte!“ zvolala Hermiona a okamžitě zrudla, když si uvědomila, na koho že to takhle pokřikuje. „Domluvíme se na sobotu?“

 

„Přejete si, abych se k vám připojil při vaření?“ zeptal se Snape.

 

„ANO!“ odpověděli Hermiona i Draco současně.

 

„Potom tedy navrhuji svoji soukromou laboratoř. V sobotu v deset hodin dopoledne. Tedy v případě, že tam bude dostatek světla pro rostliny?“ směřoval svůj dotaz k Nevillovi, který briskně kývnul.

 

„Prosím a teď už mě skutečně omluvte, mám důležitou práci.“ A byl pryč.

 

***

Děkuji všem, co už mi poslali příspěvky k 50% Stromu, i všem, co se k tomu ještě chystáte. Vím, že do konce listopadu je ještě moře času, ale já se na Vaše práce těším jako na Ježíška...

 

Ještě jednou připomínám, že můžete psát, kreslit, fantazírovat na jakékoli téma, které je blízké Vašemu srdci. Váš příspěvek se vůbec nemusí týkat děje naší povídky, a přesto mu to tady bude určitě slušet.

 

Vaše Sall

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 15:25:24: Krásná spolupráce! Díky.
19.11.2009 08:45:35: Pěkná kapitola. Čím dál víc jsem zvědavá na Nevila. Líbí se mi, že ho konečně někdo začal popisovat ...
18.11.2009 17:26:32: Nooo, nemám co dodat další pěkná kapitolka ale Sevík mě s tou jeho uražeností už docela začíná štvát...
17.11.2009 16:16:43: Měla jsi pravdu, tohle už bylo mnooohem zajímavější.smileysmiley Ale stejně je to k vzteku, bylo tam Se...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.