Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

19/B - Vánoční prázdniny



Týden uběhl jako voda. Blížil se čtvrtek a s ním i další hodina lektvarů. Harry sice viděl Snapea ve Velké síni, ale tam ho profesor naprosto ignoroval. Až budou v jeho třídě na hodině lektvarů, tak si ho nejspíš pěkně podá.

 

Harry byl připraven na pohrdání a jízlivosti, kterými ho Snape jistě zahrne.

 

Místo toho celé dvě hodiny ve třídě proběhly, jako by tam Harry vůbec nebyl. Snape ho absolutně přecházel, nepodíval se jeho směrem, netyčil se nad jeho kotlíkem, aby zkontroloval jeho práci, prostě nic. Přednáška probíhala jako obvykle, a možná s ohledem na historky, co vyprávěli studenti z jiných ročníků, až nečekaně hladce.

 

Harry se cítil zmateněji a nervózněji než kdy jindy, studený lepkavý pot mu stékal po zádech, ještě když hodina skončila a on se svými spolužáky stoupal po schodišti.

 

„Tak to tedy bylo divné,“ řekla Hermiona. „Uvědomuješ si vůbec, Harry, že tě Snape nepočastoval žádnou ze svých sarkastických poznámek?“

 

Och, to si Harry uvědomil až příliš bolestně.

 

„Asi je v rozpacích z toho, jak tě svléknul,“ ozvala se zezadu Eloise. „Možná se kvůli tomu dostal do problémů.“

 

 

Hermiona se na ni otočila. „Nejspíš máš pravdu,“ přikývla, „ale on to musel udělat, když to Harry nezvládl sám. A nemohl přeci tušit, že se před ním Harry zjeví ve své plné kráse.“

 

Harry něco nesrozumitelně zamumlal.

 

Eloise poklepala Harrymu po rameni. „Nic si z toho nedělej. Byla to nejžhavější hodina lektvarů, co jsem kdy zažila! Máš opravdu hezké tělo a nemáš se vůbec za co stydět! Jdeš na věštění z čísel, Hermiono?“ dívky se otočily, aby se vydaly po opačném schodišti. Hermiona se ještě po Harrym ohlédla a potom se chápavě na svou kamarádku usmála.

 

 

***

 

Tento rok se sice ve Velké síni nekonal tradiční vánoční ples, nicméně diskotéka se studentskou kapelou Wands většinu studentů potěšila. Wands byla převážně chlapecká skupina a její členové byli vyhlášení spíš svým sexappealem, než  hudebním talentem. Naštěstí v kapele účinkovalo i několik dívek a jejich sólová kytaristka byla proslulá nejen svými odvážnými kostýmky, ale i svým hudebním uměním.

 

Studenti se na parketu už značně odvázali. Domů měli všichni odjíždět druhý den ráno, takže si zbývající čas chtěli se svými přáteli pořádně užít.

 

Draco seděl za jedním ze stolů, které byly rozestavěné kolem stěn, aby nepřekážely tančícím párům, a sledoval dění v sále. Byl si vědom toho, že dnes vypadá zatraceně dobře. Měl na sobě úzké krémové kalhoty, pod kterými se rýsovalo jeho pevné, dobře tvarované pozadí a košili s krátkým rukávem tmavomodré barvy, o které věděl, že nechá vyniknout barvě jeho vlasů. Prohlížel si se zaujetím dívky tančící kolem. U stolu s ním seděli Crabbe s Goylem a Draca napadlo, jestli by si ti dva spolu nechtěli zatančit.

 

Byl si vědom toho, že kouzelnický svět sice homosexualitu přijímal velmi dobře, ale nefandil jejímu přílišnému předvádění na veřejnosti. Znal několik homosexuálních čarodějů, ale nikdy je neviděl společně tančit, natož, aby si na veřejnosti projevovali své city.

 

Draco se k nim naklonil. „Proč si nezatančíte?“ zeptal se jich.

 

Oba chlapci se na něho podívali s výrazem naprostého ohromení, téměř jako by Dracovi narostla druhá hlava.

 

„Copak si myslíš, že by s námi chtěla některá tančit?“ prohlásil Greg a rozhlédl se po dívkách v okolí.

 

„Nemyslím je,“ řekl Draco lehce netrpělivě, „vy dva spolu.“

 

Chlapci se na sebe podívali a potom se vrátili pohledem k Dracovi.

 

„Jsi v pořádku, Draco?“ zeptal se ho Vince.

 

„Ano, samozřejmě, že jsem! Proč byste si nemohli společně zatančit?“ zeptal se jich.

 

Vince s Gregem se na sebe podívali.

 

„Nemáme rádi tanec,“ řekl nakonec Vince prostě.

 

Draco bouchl hlavou o stůl. Když zvedl hlavu, překvapeně zíral na parket.

 

Ron Weasley tam právě tančil s nějakou dívkou v krátké sukni a přiléhavém pruhovaném tričku. Vše by vypadalo v pořádku, pokud by neměl ruku položenou na jejím zadku a prakticky se nepohupoval proti ní.

 

Draco se nenápadně rozhlédl.

 

Nikde v dosahu Grangerovou neviděl. Mladík si stále živě pamatoval, jak se na něho dívka rozzlobila kvůli celkem nevinné poznámce, ale tohle byl úplně jiný kalibr. Weasleyho rozhodně čekají pořádné problémy.

 

Díval se, jak Weasleyho ruka manévruje přes dívčí zadek nahoru po zádech, až se dostal do jejího podpaží... no to snad nemyslí vážně! On se jí chystá přede všemi osahávat prsa? Vždycky věděl, že ten člověk nemá žádnou úroveň, ale tohle bylo moc!

 

Dívka odstrčila jeho nenechavé ruce pryč ze svého těla.

 

No, už bylo na čase!

 

Ale vzápětí mohl Draco sledovat, jak Ron odtáhl dívku z parketu a vyklouzli pryč z místnosti.

 

Draco se kupodivu cítil pobouřený.

 

„Viděli jste to samé, co já?“ obrátil se na Grega. „Chování Weasleyho přesáhlo všechny meze, co se to tu k sakru děje?“

„Jo, dalo se předpokládat, že rozšíří pole působnosti, když je teď volný.“ odpověděl mu Goyle.

 

„Cože? A co Grangerová?“

 

„Minulý týden se rozešli,“ objasnil mu Vince. „Přistihla ho inflagranti s nějakou holkou z Havraspáru.“

 

„Cože? To snad není možné!“

 

„Je to pravda,“ přisvědčil Greg. „Slyšel jsem to od Johnsona. Jeho sestra je z Havraspáru a je nejlepší kamarádka Turpinové.“

 

„Lisy Turpinové?“

 

„Jo, to byla ona, už ale s Weasleym nechce mít nic společného. Tvrdí, že si myslela, že se rozešel s Grangerovou před tím, než se s ní vyspal. Jako by jí někdo něco takovému mohl uvěřit, že? Myslím si, že je to stejná coura jako Pansy,“ prohlásil Vince.

 

„A proč mi to nikdo neřekl?“ zeptal se zaraženě Draco.

 

„Myslel jsem, že o tom víš, kámo,“ bránil se Goyle. „Mluvilo se o tom na mých narozeninách. Jasně. Možná, že Johnson s tou novinkou přišel až potom, cos odešel?“

 

Kam vlastně šel? Jistě, do knihovny. Byla tam Grangerová a… ach, sakra! Rychle si vybavil rozhovor, který spolu vedli. Bože, on se zmínil o Weasleyho péru – dokonce si myslel, že mu zapomněla dát zprávu o Potterovi, protože si s ním užívala. Není divu, že ho poslala do prdele. Musí ho považovat za pěknýho hajzla. Tedy, on se k ní tak v minulosti často choval, tak se nemůže nedivit, že si dívka myslela, že se vrátil ke starým způsobům. Už chápal, proč se k němu Hermiona od té doby chovala přinejmenším… odměřeně.

 

Dobře, ale koho by taková věc napadla? Jejich vztah už dlouho vypadal, že nemůže skončit jinak, než hromadou malých rudovlasých neřádů, pobíhajících po celém domě. Grangerová má velké štěstí, že tomu unikla.

 

Náhle se nad nimi ozvalo zašustění křídel a Dracovi přejel mráz po zádech, když poznal, že je to otcova sova Archimedes. Chlapec jí uvolnil místo na stole, pták tam přistál a okamžitě mu nastrkoval nohu s dopisem. Zatímco Goyle podával sově plátek lososa, který Archimedes přijal se zjevným potěšením, Draco mu odvázal formálně vypadající dopis a rychle si ho přečetl.

 

Draco,

 

včera večer jsem mluvil se Severusem a zjistil jsem, že nemá v úmyslu o vánočních prázdninách zůstat v Bradavicích.

 

Mohl bys mi vysvětlit, kdo tedy bude dohlížet na tvůj projekt? Pokud ovšem vůbec takový výzkum existuje. Sova bude čekat na tvou odpověď a já pevně doufám v to, že se uvidíme zítra doma.

 

Velmi jsem se v tobě zklamal.

 

Otec

 

Draco nervózně vstal.

 

„Špatné zprávy?“ otázal se Goyle.

 

„Jen nedorozumění,“ odpověděl mu Draco po chvilce váhání. „Musím mluvit s Brumbálem.“

 

Draco se vydal uličkou mezi stoly. Hermiona Grangerová seděla společně s Ginny Weasleyovou na protějším konci sálu a on si i na tu dálku všimnul napětí v jejích ramenech. Ale teď neměl čas.

 

Zjistil, že ředitel školy je zaneprázdněn hovorem s hloučkem lidí, ve kterém byli jak učitelé, tak naprosto cizí lidé. Trpělivě vyčkával, až ho ředitel zaregistruje.

 

Když si ho Brumbál všimnul, na okamžik se zarazil, potom ho však mile oslovil.

„Pane Malfoyi,“ usmál se přátelsky Brumbál. Alespoň Draco to analyzoval jako přátelský úsměv.

 

„Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale můžu na slovíčko?“ mávl Draco dopisem.

 

„Samozřejmě, milý hochu. Omluvte mě, prosím,“ řekl k ostatním.

 

Odvedl Draca do postranní místnosti. Draco nemohl vzpomenout, že by ji kdy předtím viděl.

 

„Dostal jsem dopis od svého otce, pane,“ oznámil mu a podal mu list pergamenu. „Neměl jsem tušení, že tady profesor Snape nebude. Myslel jsem si, že vždycky zůstává o prázdninách v Bradavicích,“ dodal zvědavě.

 

„Dobrá,“ prohlásil Brumbál, „myslím si, že tahle záležitost půjde napravit poměrně snadno. Teď ale musíte jít se mnou, abych vás seznámil se svým přítelem Cuthbertem.“ Vzal Draca za ruku a odvedl ho zpět do sálu.“

 

„Ale pane…“

 

„Ano, ano, vím, ale všechno má svůj čas! Cuthberte!“ Na Brumbálovo zvolání zareagoval kouzelník, který vypadal minimálně jako vrstevník stařičkého ředitele školy. Byl jednoduše a elegantně oblečený v lila saténovém hábitu s vkusným lemováním. Draca okamžitě napadlo, že celý jeho zevnějšek přímo křičel jeho postavení. Jaký to byl kontrast oproti citrónově zelenému hábitu se třpytivými sněhovými vločkami, který na sebe dnes navlékl Brumbál.

 

„Cuthberte, dovol mi, abych ti představil mladého muže, o kterém jsem ti vyprávěl! Draco Malfoy. Draco, tento pán je Cuthbert Entwhistle.“

 

To jméno se zdálo být Dracovi povědomé.

 

„Léčitel Entwhistle?“ zeptal se elegantního muže a jeho obdiv k němu ještě vzrostl.


„Ano, to jsem já,“ usmál se muž a potřásl Dracovi rukou. „Albus mi právě vyprávěl o vašem nedávném dobrodružství.“

 

„A vy jste nám přišel pomoct?“ zeptal se Draco v náhlém záchvěvu úzkosti. Pokud se Brumbál natolik obával o Snapea, že k němu zavolal léčitele, tak proč tady probůh ztrácí čas zbytečným tlacháním?

 

„Víc než to, drahý chlapče,“ oznámil mu Brumbál a položil ruku kolem Dracových ramen. „Cuthbert mi už léta slibuje, že mě na Vánoce navštíví. Ale až letos jsem našel pádný argument k jeho návštěvě. Požádal jsem ho, jestli by byl tak laskavý a posoudil vaše schopnosti, Draco. Budete-li si vzájemně rozumět a pokud ve vás  Cuthbert najde potřebný potenciál, je ochoten zvážit možnost vzít vás k sobě do učení. A pokud si nebudete vzájemně vyhovovat, je schopný vám doporučit jiného léčitele, který by více vyhovoval vašim potřebám.“

 

 

Draco zíral v úžasu na ředitele školy.

 

„Děkuji vám, pane,“ řekl a nasucho polknul, „děkuji vám oběma,“ otočil se na léčitele Entwhistla.

 

„Já se na naši spolupráci také těším,“ řekl léčitel. „Pochopil jsem správně, že jste již dvakrát použil své schopnosti?“

 

Draco úzkostlivě přikývl. „Ano. Já… já vím, teď se to zdá jako ztřeštěnost, ale…“

 

„Uklidněte se, mladý muži. Většina léčitelů objeví své schopnosti, když se dostanou do nějaké krizové situace a někdo neodkladně potřebuje jejich pomoc. A krom toho pro léčitele je těžké někomu svým zákrokem ublížit – učení spočívá v tom, že čerpáte ze zkušeností svého rádce a průvodce.“

 

„Děkuji,“ zašeptal Draco úlevně.

 

„Nyní, pane Malfoyi, proč si nesednete a neodepíšete svému otci na jeho dopis a nesdělíte mu pravdu o svých plánech na vánoční prázdniny?“ zeptal se Brumbál.

 

„Mám mu říct všechno?“

 

„Měl by znát vše a myslím si, že jistě ocení důležitost vašeho setkání s Cuthbertem,“ dodal Brumbál.

 

***

 

Draco seděl ve svém pokoji a přemýšlel co má odpovědět svému otci. Složený dopis při tom žmoulal v ruce. Sova trpělivě čekala na bidýlku v rohu místnosti.

 

Konečně se cítil být připraven a napsal tyto řádky:

 

 

Otče,

 

skutečně pracuji na výzkumném projektu, na kterém se podílím s Grangerovou. Počáteční výzkum je však cele v našich rukou a Severus souhlasil s tím, že náš projekt zhodnotí v novém termínu a jeho dohled není nutný. Grangerová změnila své plány ohledně vánočních prázdnin hned poté, co se dozvěděla, že zde zůstávám. Zřejmě má obavy, abych se v našem výzkumu nedostal dál, než ona.

 

Nicméně, měl jsi pravdu ve svém předpokladu, že je za tím ještě něco jiného.

 

Nebyl jsem si jist tím, jak Ti takovou věc oznámit, protože i když je to nesmírná čest, cítím, že budeš mít jisté výhrady a nechtěl jsem Tě zbytečně rozrušit.

 

Nedávno jsem zjistil, že jsem léčitel. Profesor Brumbál pozval léčitele Cuthberta Entwhistla, aby strávil vánoční svátky v Bradavicích a zvážil, zda je ochoten vzít mě k sobě do učení.

Věřím, že i přes své pochybnosti oceníš, jaké cti se naší rodině mým prostřednictvím dostalo. Setkal jsem se s ním dnes večer a ten muž je absolutním ztělesněním kultivovanosti a elegance. Doufal jsem, že se rozhodne o mém přijetí ještě před tím, než Ti napíši a sdělím Ti, že se nám dostalo další cti a tím celou tuto záležitost učiním pro Tebe přijatelnější. 

 

Chápu Tvé znepokojení ohledně typu lidí, které budu muset v budoucnu léčit – ujišťuji Tě, otče, že i já tuto záležitost nesu těžce – ale mám už v hlavě další výzkumný projekt na toto téma. Jsem přesvědčen, že ze svých počátečních dojmů při vstupování do lidských těl budu schopný samostatného bádání o rozdílech mezi čistokrevnými kouzelníky a mudlorozenými. Tento výzkum pod záštitou zkušeného léčitele poskytne nezvratný a nepopiratelný důkaz, který by mohl ukončit současný konflikt ke spokojenosti nás všech.

 

Proto jsem si jist, že chápeš všechny mé důvody, proč se zítra nemůžu vrátit domů. Vyřiď prosím můj láskyplný pozdrav matce – později jí ještě napíšu, ale budu Ti vděčný, když jí zatím o všech zmiňovaných novinkách zpravíš.

 

Draco

***

Pokračování ve čtvrtek.

Podívejte se prosím na článek, který jsem vkládala včera.

 

Poslední komentáře
07.03.2010 15:03:39: Takové elegantní dopisy bych taky ráda uměla psát...
12.11.2009 17:29:00: jojoooooooooooo
12.11.2009 17:28:58: jojoooooooooooo
12.11.2009 17:28:39: aleee no taak smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.