Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

19/A - Vánoční prázdniny

Harry se o víkendu cítil osamělejší, než kdy jindy. Nevěděl proč, byl přeci mnohokrát ve svém životě sám. Byl sám po tom, co se mu rozpadl vztah s Derekem, i když to nebyla zase až tak pravda – zůstali společně bydlet v jednom bytě.

 

Když Harry zjistil, že je Hermiona zavrtaná v práci na lektvaru a Ron byl pryč z hradu a trénoval famfrpál – tým potřebuje cvičit a jeho kapitán u toho nemůže chybět, rozhodl se, že na víkend půjde do svého domku v Prasinkách. Změnil si vzhled a letmo se zkontroloval. Pohled do zrcadla byl pro něho však nečekaně bolestný. Viděl tvář, která se zdála být Severusovi milá, zatímco jeho skutečné já nenáviděl. Málem to vzdal a vrátil se zpět do Bradavic, ale něco ho nutilo ve svém domku zůstat. Co když Severus přijde za Alexem?

 

Možná si s ním bude chtít promluvit.

 

Šel na trh, povídal si s prodavači ve stáncích a koupil nějaké jídlo. Pro jistotu raději pro dva lidi.

 

Vrátil se a posadil se ke krbu. Díval se z okna na poklidně se snášející sníh, bylo to jako v mrazivé pohádce. Harry cítil, že se i do jeho duše pozvolna vkrádá chlad.

 

Zkontroloval svou magii a zjistil, že je opět v plné síle. Pokusil se chvíli cvičit, udělal zkusmo několik kouzel. Uvařil večeři. Chvíli četl a potom šel do postele. Byla chladná a příliš velká.

 

Neklidně spal a druhý den vstával pozdě, protože se mu podařilo usnout až v době, kdy se normálně probouzel. Když si uvědomil, že víkendové noci byly obvykle plné doteků a vášnivého sexu, bylo mu smutno a stýskalo se mu. Dnes nebyla žádná bolest svalů, nebolel ho namožený krk ani zhmožděné čelisti od usilovného sání Severusova obrovského mužství.

 

Zhroutil se na kuchyňský stůl u šálku kouřícího čaje. Na této židli on a Severus…

 

Nesnesl ty vzpomínky, ale nedokázal ten příval obrazů zastavit.

 

Vstal a oblékl se. Šel se znovu projít do vesnice, ale než odešel, připevnil na dveře cedulku se vzkazem, že se vrátí za hodinu.

 

Jen pro jistotu.

 

Narazil tam na Sebastiana Flighta, finančního poradce, se kterým se seznámil u Luciuse. Dali si skleničku v restauraci Tufted Duck. Vrátili se k rozhovoru, který spolu vedli na Malfoy Manor, kdy Sebastián Flight nabídl Harrymu, že bude řídit jeho investice. Harry mezitím několikrát dal na jeho rady a udržoval s mužem pravidelnou písemnou korespondenci. Jejich nečekané setkání bylo velmi užitečné, ale Harry byl rozladěný, když si uvědomil, že toto obchodní jednání bylo vrcholem zábavy za celý víkend.

 

Když se vrátil do Bradavic, připadal si naprosto ztraceně.

 

Společenská místnost Nebelvíru byla plná veselého švitoření jako obvykle. Harry si všiml, že Ron hraje šachy s Deanem a Hermiona sedí na pohovce s knihou. Kývnul na Rona a svalil se vedle Hermiony.

 

Nepřítomně se na něho usmála.

 

„Co se děje?“ zašeptal Harry.

 

„Mám už dost všech těch lidí, kteří zmlknou, jakmile se někde objevím a začnou si povídat, jakmile se vzdálím,“ oznámila naštvaně Hermiona. „Už jsem se ptala Rona, jestli bychom se nemohli chovat tak, jako by se nic nestalo. Když uvidí, že se náš vztah ustálil, tak nebudou mít důvod k pomluvám a tahle šílenost se zastaví.“

 

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Harry při pohledu na její bledé propadlé tváře.

 

„Moc ne. Je mi divně a tak nějak přežívám. Zní to hloupě, že? Něco se ještě stalo, mezitím, cos tu nebyl,“ Hermiona ještě víc ztlumila hlas, „Ron si se mnou ještě přišel promluvit. Chce být dál mým kamarádem jako na začátku, prý jsem byla vždy jeho nejlepší kamarádka a nechce, aby se to změnilo. Ale je to tak divné. Cítím se tak osamělá. Opakuji se…“ pokrčila rameny. „Promiň, nechtěla jsem skučet.“

 

„Tak za prvé, ty máš právo na to plakat… tedy jen chvíli…“ přikrčil se Harry, když se na něho Hermiona rozpřáhla, že ho pleskne v žertu po rameni. „Za druhé… no je to pro tebe všechno nové, ne? Neboj se se mnou o čemkoli mluvit. Povím ti, pokud bys byla příliš sentimentální.“

 

Hermiona se na něho vděčně usmála. „Měl jsi dobrý víkend?“ snažila se otázkou změnit téma. „Byl jsi se svým tajemným milencem?“

 

„Bohužel ne,“ odvětil Harry a vstal. „Jdu si raději promluvit s Ronem, ať všichni vidí, že máme normální vztahy. A taky, že nejsem na ničí straně.“

 

Hermiona chápavě přikývla a on odešel za Ronem. Přisunul si židli a několik minut sledoval hru mezi ním a Deanem.

 

V místnosti bylo téměř hmatatelně cítit úlevu studentů z toho, že se jejich nerozlučná trojka nehádá.

 

***

V úterý po vyučování byla jeho lekce pro nápravu magie. Harry strávil mnoho času přemýšlením nad tím, jak se vypořádá se Severusem a jak se vyrovná s jeho nepřítomností na hodinách.

 

Na schůzku šel vedle Rona a Padma, která byla navštívit svou sestru Parvati, šla s Hermionou hned za nimi. Harry si jasně uvědomoval, jak se Ron snaží sledovat, o čem že se Hermiona a Padma celou cestu baví. Neville přišel do třídy rovnou ze skleníků a když dorazili, už na ně čekal, stejně tak jako Ernie a Eloise.

 

Harry byl zaskočen výrazem ve tváři Draca Malfoye, který právě vstoupil dovnitř. Vypadalo to, že mladý Zmijozel je opravdu rozrušený.

 

„Takže ty jsi tady,“ řekl Draco svým obvyklým povýšeným způsobem.

 

Harry zvedl tázavě obočí.

 

„Ve Velké síni jsi nebyl několik dní a ukázal ses tam až včera… myslel jsem si, že se ještě zotavuješ.“

 

„Byl to strašný trapas, Harry,“ prohlásila soucitně Eloise. „Byl jsi hodně popálený?“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ani ne, ale dostal jsem lekci. O společném víkendu jsem se hodně vyčerpal a v týdnu jsem udělal ještě několik náročných kouzel. Byl jsem při hodině příliš unavený, a proto se to celé stalo. Byl jsem nepozorný.“

 

„Čím jsi se v týdnu tak vyčerpal?“ zeptal se Ernie.

 

Severus nepřišel a vypadá to, že ani neposlal po Dracovi žádnou omluvu, přemítal Harry.  Ale tohle asi není vhodné místo, kde by mu mohl poreferovat o svých pocitech s uzavíráním spojení mezi ním a Voldemortem...

 

Bože! Jak jen mohl být tak sobecký! Opravdu ho vůbec nenapadlo zeptat se Snapea, jak se cítí, jestli už je zotavený? Na to se ho přeci měl zeptat v první řadě… Bože! Není divu, že ho ten člověk nenávidí. Vždyť od té doby, co ho skoro zabil, si s ním o tom nepromluvil. Konečně se ukázalo, že má Severus ve všem pravdu, je opravdu strašný.

 

„Harry?“

 

„Omlouvám se, o čem jsme to…?“

 

„Ve středu večer jsme si odskočili do Číny,“ začal místo něho vysvětlovat Neville.

 

„Do Číny? A proč?“ neubránil se otázce Ernie.

 

„Musel jsem tam kvůli nějakému obchodu a tak mě napadlo, že Harry uvítá trochu rozptýlení.“

 

Dokonce i Draco nepokrytě na mladého botanika zíral. „Ty ses přemístil do Číny? A zpět? V jednom dni?“

„A mě vzal ve čtvrtek do Austrálie,“ potlačila Hermiona smích.

 

„Cože!“ vyhrknul Ron.

 

„Harry?“ otázala se Padma. „To už se nedivím, že zkolaboval!“

 

„Ne, to Neville,“ opravila ji Hermiona.

 

Pohledy všech přítomných se obrátily na nesmělého mladého muže.

 

„Tak moment, ty se opravdu dokážeš přemístit ve středu do Číny a zpět a hned ve čtvrtek do Austrálie a zpět?“

 

„Vlastně, v Austrálii byl tak trochu dvakrát tam i zpět. Vzal mě totiž sebou, nikdy jsem se samostatně na takovou vzdálenost nepřemístila,“ podotkla Hermiona.

 

„Do prdele!“ zamumlal Ernie.

 

„Myslím si, že je to jedna z těch dovedností, která je nám dána do vínku,“ řekl Neville skromně. „Asi tak, jako když Draco naprosto snadno dělá lektvary a mě to celé, co se děje kolem vaření, děsí. Přemisťování je pro mě tak nějak přirozené. Nevidím v něm žádný problém,“ přiznal.

 

„Neville, ty jsi úžasný!“ řekl Ernie a nastavil svému příteli zvednutou pravou ruku. Na to se jeho přítel usmál, plesknul mu do ní a v rozpacích zčervenal.

 

„Výborně, tak teď do práce,“ řekl Harry. „Hermiono a Draco, vy si jistě chcete navzájem vyměnit nové poznatky s výrobou lektvaru, na kterém právě pracujete, že?  Později vás přiřadím do jiné skupiny a dám vám jiný úkol. Neville, mohl bys mě chvíli poslouchat? Vím, že nemáš rád lektvary, ale chci, aby ses k nim připojil a abyste společně zjistili, jestli by některé z těch podivných a báječných rostlin, které jsi získal, mohly být nějak užitečné.“ Dal instrukce i ostatním a obrátil se k Ronovi. „Nevypadá to, že by Sn… Severus přišel. Chceš tady zůstat, nebo raději odejdeš?“

 

„Malfoyi? Snape nepřijde?“ zavolal Ron přes celou místnost.

 

Draco se na něho úkosem podíval. „Tady jsme Severus a Draco. Dodržuj laskavě pravidla, Rone, tak jako my všichni ostatní,“ protestoval blonďák.

 

„Tak přijde nebo nepřijde?“

 

„Nemám tušení.“

 

„Je to hlava tvé koleje…“

 

„Ano, to je pravda, ale v poslední době má tak mizernou náladu, že není radno s ním o čemkoliv mluvit. Když jsem se o to posledně pokusil, tak mě prakticky vyhodil.“ Malfoyův jízlivý tón se náhle změnil. Vstal a přešel k nim. „Můžu si s tebou promluvit, Harry?“

 

Ron stále čekal, ani se nepohnul.

 

„Odprejskni, Rone,“ pronesl Draco netrpělivě.

 

Ron se podíval na Harryho. „Přidám se ke skupině, ve které je Padma, ano?“

 

Harry přikývl a podíval se na Draca.

 

„Navzdory mé nechuti sejít se dnes se Severusem navrhuji, že bychom ho měli jít najít, nemyslíš? Není samo sebou, že je takhle rozladěný. Možná bychom mu mohli pomoct.“

 

Harry nevěděl, jak odpovědět. Byl si víc než jistý, že je Severus nevrlý kvůli němu, nikoli proto, že by byl nemocný, ale ani tuto možnost nemohl vyloučit, dokud se o tom někdo nepřesvědčí. Vsadil by ale poslední dolar na to, že neexistuje způsob, jak přimět Severuse, aby byl dobrovolně někde blízko něho.

 

„Myslíš si, že bys ho mohl jít zkontrolovat beze mě?“ zeptal se Harry.

 

„Proč?“

 

Draco nikdy nechodil kolem horké kaše.

 

„Protože jsem ho skoro zabil?“

 

„To snad ne,“ řekl Draco se smíchem, ale vzápětí se na Harryho vážně zadíval. „Do háje! Jestli si to opravdu myslíš, pak jsi idiot! Nebyl v nebezpečí. To jen, že tvá síla je obrovská – tak, až se to zdá děsivé, tak to alespoň cítím já… myslím si, že jeho nervový systém nevydržel tu zátěž a dostal se do šoku. Ale jakmile jsi byl pryč, tak se během okamžiku stabilizoval.“

 

„Ale co to kóma, nebo co to bylo?“

 

Draco potřásl hlavou. „S tím ty nemáš nic společného. Ztratil vědomí, když jsme  zaškrtili spojení mezi jím a Temným pánem. To propojení fungovalo spoustu let, nemohl jsi přeci očekávat, že když s ním budeme manipulovat, že to v organismu nevyvolá žádnou reakci!“

 

„Takže by měl být pořádku,“ ujišťoval se Harry.

 

„Měl by, ale chová se nějak podivně.“

 

„Nevím, jestli by byl můj zásah ku prospěchu věci,“ řekl Harry opatrně. „Ještě jsem se úplně nezotavil po tom, co jsem magicky zkolaboval a nemyslím si, že by bylo moudré v takovém stavu, v jakém jsem, kouzlit víc, než je bezpodmínečně nutné.“

 

„To zní rozumně,“ řekl Draco. Na minutu se odmlčel. „Ale pořád platí, že bych chtěl náš zásah zrevidovat. Zeptám se Brumbála. Možná kdyby u toho byla madam  Pomfreyová a dohlížela na mě…“

 

„Chceš jít za Snapem hned teď?“  

 

Draco potřásl hlavou. „Ne, dnes ne. Cestou sklepením jsem slyšel, jak křičí na nějaké studenty. Krom toho musím probrat nějaké věci s Gra… Hermionou. Vzhledem k tomu, že mám v plánu zde o prázdninách zůstat a pracovat na tom lektvaru, chci s ní projednat některé své nápady."

 

***

 

Později ten večer Draco zamířil do kanceláře Brumbála. Chodím sem nějak překvapivě často, pomyslel si trpce, když si uvědomil, že zde byl o víkendu, aby požádal o povolení zůstat ve škole v průběhu vánočních prázdnin.

 

Přemýšlel o tom, co se se všemi děje. Grangerová byla překvapivě tichá. Tedy ne, že by někdy byla nějak hlučná, ale… Něco tady nehraje.

 

Možná je ještě stále v rozpacích po jejich nočním setkání v knihovně, jak na něho tak nečekaně a téměř bez důvodu vybuchla.

 

A Potter? Jeho začátek ve třídě pro nápravu magie byl velmi promyšlený a hodiny měl dobře zorganizované. Ne že by hodiny byly méně produktivní než v minulosti, byly stále dobré, to musel uznat. Jen už se neprojevoval tak nadšeně jako na začátku. Chyběla mu jeho obvyklá spontánnost. Možná, když jeho učedníci ovládli své schopnosti, tak se bude snažit s nimi uskutečnit nějaké jiné plány. Kdo ví? V každém případě si to ten zatracený mág nechal pro sebe. Dobrý Merline! On přeci viděl, jak je hluboko uvnitř Harry nervózní. Hrubě Pottera i Severuse podcenil. Myslel si, že jejich chování dokáže odhadnout a šeredně se přepočítal. Toto zjištění s ním otřáslo. Draco neměl rád, když nevěděl, na čem je.

 

V ředitelově kanceláři Draco trpělivě čekal s kouřícím šálkem kávy v ruce, než Brumbál dokončí dopis, na kterém právě pracoval.

 

Zmijozela zajímalo, komu stařec píše.

 

Káva, kterou právě popíjel, byla vynikající. V Bradavicích se k ní téměř nedostal, z nějakého důvodu se tady málokdy podávala. Když byl ještě doma, byl to jeho oblíbený nápoj. Trvalo mu jen okamžik, než mu došlo, že to asi není pro Brumbála tajemstvím, nejspíš mu chtěl šálkem kávy navodit pocit domova.

 

Sotva ředitel dokončil dopis a odeslal ho po sově, obrátil se na Draca a věnoval mu plnou pozornost.

 

„Děkuji vám za vaši trpělivost, pane Malfoyi. Co pro vás mohu udělat?“

 

Draco odložil šálek. Je nutné, aby přistupoval k rozhovoru s taktem a beze spěchu, i když se uvnitř chvěje netrpělivostí – možná to byly jeho nově nabyté léčitelské schopnosti, co ho nutilo rychle přispěchat druhému na pomoc.

 

„Jsem tady, protože mám starost o profesora Snapea,“ začal.

 

Brumbál se opřel pohodlně do křesla a Draco mohl téměř cítit, jak se zatvrzuje, i když se vlídný výraz jeho tváře nezměnil.

 

„Něco konkrétního, pane Malfoyi?“ zeptal se mile.

 

„Omlouvám se, pane, ale profesor Snape je v poslední době v hodně špatné náladě,“ snažil se Draco volit správná slova.

 

„Pro studenty je nevhodné, aby se vyjadřovali k chování svých profesorů, pane Malfoyi,“ usadil ho Brumbál chladně, „…pokud si však myslíte, že představuje pro studenty reálnou hrozbu?“ dodal a nadzvedl obočí.

Draco potřásl hlavou. „Je to jinak, pane, než si myslíte. Je mi jasné, že nemám právo na podobný komentář. Ale od té doby, kdy jsme přerušovali jeho spojení s temnou stranou, tak se mnou nepromluvil. Mám obavy, že jsme přehlédli nějakou drobnost, nebo že jsme něco udělali špatně.“

„Rozumím,“ řekl ředitel o poznání přívětivějším tónem.

 

„Jen jsem chtěl navrhnout, jestli bych ho mohl zkontrolovat… tedy jestli to dovolí… a možná, že by na mě madam Pomfreyová mohla dohlížet…“

 

„Nemyslím si, že to bude nutné, pane Malfoyi,“ odpověděl starý muž.

 

Draco se na něho zvědavě podíval. „Něco je evidentně špatně, pane. Je opravdu tak obtížné se na to znova podívat a zjistit příčinu? Nechci samozřejmě, aby bylo profesoru Snapeovi ještě hůř. Možná bylo pošetilé, že jsme se do toho vůbec pouštěli, ale jevilo se to jako nezbytné…“

 

„Přesně tak, bylo to nezbytné,“ přitakal Brumbál. „Nemám žádné pochybnosti o tom, co jste vy a Harry udělali. Ale na rozdíl od vás si nemyslím, že je dobrý nápad, abyste se vrátili do…“

 

„Nemyslím nás oba, pane!“ přerušil ho Draco a byl přesvědčen, že se ředitel obává o Potterovo zdraví. Je jasné, že vždycky dával a bude dávat potřeby svého zlatého chlapce před ty Snapeovy. Ale to on teď nepřipustí! „Mluvil jsem o tom s Harrym a shodli jsme se na tom, že by nebylo vhodné, aby mi pomáhal svým magickým potenciálem tak jako minule, když se ještě necítí dobře, ale já to chci jen zkontrolovat. Mohl byste mě při tom doprovázet vy, pane,“ navrhl vážně.

 

Brumbál se se zaujetím podíval na mladého muže, který byl ochoten se s ním pohádat, jen aby se mohl postarat o někoho, kdo je mu blízký.

 

„Draco, nemyslíte si, že to může počkat?“ snažil se ředitel o smířlivý tón.

 

Draco otevřel ústa k protestu, ale místo toho jen vyhrkl: „Proč?“

„Pokud si opravdu myslíte, že není něco v pořádku, bude lepší, když ho ještě chvíli budete pozorovat a v případě, že se vaše podezření potvrdí, pozveme raději zkušeného léčitele než madam Pomfreyovou. Nejsem ochotný riskovat Severusovo zdraví, ale pokud si myslíte, že je jeho zdravotní stav opravdu vážný…“

 

Draco seděl a přemýšlel. Léčitelé se obvykle zvou v krajních situacích, protože je jich málo a většina lékouzelníků a kouzelníků je schopna drobná poranění ošetřit. Mladík si uvědomil, jak se mýlil ohledně názoru na vztah Brumbála k profesoru Snapeovi. A teď se dokonce ředitel ptal na jeho odborný názor.

 

„Myslím si, že den nebo dva můžeme počkat a sledovat ho,“ řekl Draco opatrně. „Jeví se jako silný a zdravý, jen to jeho chov…“ zadrhl se uprostřed slova.

 

„Má výbušnou povahu, to je pravda. Draco, ale kdybyste měl pocit, že se stav profesora Snapea zhoršuje, okamžitě mi dejte vědět a já vás bez prodlení přijmu. Měl byste však mít na mysli, že Severus má mnoho aspektů života, které můžou působit na jeho náladu, bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo, nemyslíte? Dejte mu trochu času, aby se srovnal se svou novou situací.“

Dracova první myšlenka patřila Snapeově roli tajného špiona. Není divu, že byl občas nevrlý! Vždyť o tom spolu nedávno mluvili v rámci jejich nápravné třídy a Severus se mu svěřil, že byl na setkání Smrtijedů mučen a možná nejen to – přes to až do minulé lekce nevynechal ani jedinou hodinu. Zdá se, že mladý muž byl ve svých úvahách zase vedle.

 

„Děkuji vám, pane,“ řekl Draco a vstal. „Je mi líto, že jsem vás zbytečně připravil o čas.“

 

„Nikdy jsem péči o ostatní nepovažoval za ztrátu času, pane Malfoyi. V těchto věcech vám budu kdykoli nápomocen,“ a k Dracově překvapení se natáhl přes stůl a napřáhl k němu ruku. Draco ji přijal s větší radostí, než by sám věřil, že kdy bude z tak prostého gesta mít.

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 14:46:10: Tak mi připadá, že chudák Draco vlastně neví nic o citových problémech v okolí. To si ale mohli přec...
08.11.2009 11:42:10: vazne skvela skvela poviedka smiley${1}
07.11.2009 12:31:05: Omlouvám se, jsem strašná lemra líná... Jen nějak nevím, co napsat. Ta kapitolka je taková informat...
07.11.2009 11:20:17: Další část bude zítra kolem poledne... Ich... nerada přidávám v neděli, to je vás tady vždycky má...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.