Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

16 - Laskavost cizinců a krutost přátel

Tuto kapitolu bych ráda věnovala úžasné „psavce“ a skvělému člověku - soraki. Nejen za to, že je a že mi svou stálou přítomností tady dodává energii do další práce, ale hlavně za to, že po delší době začala přidávat na své stránky. Všichni si jistě pamatujete její nepřekonatelné pokračování „Kamene manželství“ a povídku „Kdo jinému jámu…“ Ani si nedokážete představit,  jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že pro nás píše volné pokračování „Jámy“ –  Kdo chce kam...

 

Děkuji Ti, soraki, dlouho jsem se tak nezasmála a Tvůj Severus je tak… tak Snapeovský…

***

 

 

Hermiona zírala z části šokovaně, z části se zaujetím na Harryho svalnatá záda a pevný zadek. Byla vděčná, když Snape vykouzlil neprůhledný štít, aby ostatní studenti neviděli, co se děje v čele třídy. Než se stala ta mela, byl její vlastní lektvar v rozhodující fázi, ale přesto si všimla, že Harry udělal kouzlo bez toho, aniž by promluvil nebo použil hůlku. Zauvažovala nad tím, jestli si toho ještě někdo ve třídě všimnul. Přidala do kotlíku další ingredience a pečlivě směs promíchala.

 

Několik minut se věnovala jen svému lektvaru, potom ji cosi napadlo a ostře se podívala směrem k Dracovi Malfoyovi.

 

Draco strnule zíral na štít, který vytvořil Snape. A ne jen tak pro nic za nic, byl přeci léčitel. Možná ho napadlo, že by mohl Harrymu pomoct?

 

Ostatní spolužáci už také dokončovali svoji práci a všichni se teď dohadovali, co se vlastně stalo.

 

Draco zamířil k Hermioně.

 

„Grangerová, už jsi zjistila, proč zase Potter tak zazářil?“ zeptal se ledabyle.

 

Hermiona s vědomím, že jsou kolem nežádoucí oči a uši, jen zavrtěla hlavou.

 

Ozvala se však Eloise Midgenová. „Co by udělala ta směs, kdyby se tam přidala čokoláda, Hermiono?“

 

Hermiona se na ni podívala zpět. „No... zřejmě by to bylo dost žíravé,“ řekla. „Myslím si, že když zahuštěné kakao zareaguje s…“

 

„Teď je docela zbytečné to začít analyzovat, ne?“ umlčela ji ostře Pansy Parkinsonová. „Je jasné, že ten lektvar explodoval kvůli tomu, že Potter propašoval jídlo do třídy,“ dodala znechuceně.

 

Dracův pohled se na okamžik setkal se tím Hermioniným.


Oba věděli, že by to Harry neudělal, kdyby to nebylo nezbytně nutné. V pondělí použil hodně magie a možná ještě nedoplnil energii. I když tenhle kousek byl i tak docela hloupý.

 

„Mám jít zjistit, jestli je v pořádku?“ zeptala se Eloise váhavě a Hermiona při těch slovech cítila pocit viny, že už dávno není u svého kamaráda.

 

„Půjdu tam já,“ řekla rychle.

 

„Nemůžeš tam jít,“ vpadl do toho Terry Boot šokovaně. „Vždyť na sobě nemá žádné oblečení!“

 

Draco si povzdechl a šel až ke třpytícímu se štítu.

„Profesore?“ zavolal. „Je všechno v pořádku?“

 

Po chvíli štít poklesl. Snape seděl za svým stolem a něco psal.

 

Po Harrym nebylo ani stopy.

 

„Pokud jste skončili, ukliďte si lavice a nechejte tam položené lahvičky se vzorkem. Prohlédnu to později,“ instruoval je Snape, aniž by vzhlédl. „Nemusím vám, doufám, říkat, že se máte držet dál od pracovního stolu pana Pottera,“ řekl. „Určitě máte tolik rozumu, aby jste se k němu nepřibližovali,“ dodal s jízlivým úšklebkem.

 

Studenti se po sobě nechápavě podívali.

 

„Nějaký problém? Dejte se do toho!“ vyštěkl Snape. Zjevně nebyl v nejlepší náladě.

 

„Pane?“ ozvala se opatrně Hermiona. „Kde je Harry?“

 

„Nevím a nechci to vědět, slečno Grangerová,“ řekl Snape, aniž by zvedl hlavu.

 

Hermiona si všimla, že se jeho brk zastavil a probodl ostrým hrotem pergamen.

 

Eloise a Hermiona si vyměnily pohledy. Snape se k Harrymu při schůzkách třídy pro nápravu magie choval – nedá se říct přímo přátelsky – ale minimálně korektně. A Harry do včerejšího večera tvrdě pracoval na tom, aby profesorovi pomohl. Hermiona byla naštvaná, že Snape zareagoval tak neadekvátně. Vyhnula se pohledu na Draca, ale cítila, jak se vedle ní napružil.

 

„Bude v pořádku, pane?“ zeptala se Eloise statečně.

 

Snape vzhlédl a jeho obličej připomínal prázdnou masku, v očích ani známky po životě. „Nemíním ztrácet čas se studenty, kteří jsou tak hloupí a žerou… jedí… v mé třídě! Dostala se za ta léta mého úsilí do vašich tupých mozků vůbec nějaká informace? Ukliďte a vypadněte!“ zavrčel.

 

Všichni pracovali co nejrychleji, aby byli co nejdříve z jeho dosahu.

 

***

Snape se pokusil udržet chladný výraz tváře, dokud poslední student neopustí třídu. Cítil, jak na něho Draco zírá, jako by mu chtěl něco říct, ale zpražil ho pohledem tak prudce, že si to chlapec rozmyslel a kvapně odešel.

 

Harry Potter. On měl vztah se zatraceným Harrym Potterem!

 

Ne vztah, jen sex.

 

Otřásl se.

 

Se studentem.

 

Ještěže spolu neměli anální sex, ale všechno ostatní dělali zatraceně často. A análnímu sexu se vyhnuli z jediného důvodu…

.... protože mu Alex vysvětlil, že to nechce dělat, dokud nebude moci odhalit svou pravou totožnost.

 

Sakra!

 

Jak si vůbec ten spratek mohl myslet, že by se s ním chtěl vyspat po zjištění, kdo doopravdy je?

 

On měl sex se studentem.

 

Měl rád…


Ne!

 

Neměl rád Harryho Pottera.

 

Jen si na toho chlapce zvyknul, to bylo celé, ale že by ho měl rád?

 

A Alexe?

 

Alex přeci nikdy neexistoval.

 

Celou tu dobu ho Harry Potter tahal za nos. Všechny ty falešné úsměvy a polibky…

 

Ne.

Všechno to byla jen pouhopouhá lež.

 

Proč? Proč mu to udělal?

 

Co z toho jen Potter mohl mít?

 

Krom toho, že by ho ředitel zabil, kdyby se dozvěděl, že spí s nějakým studentem, zvlášť, když to byl zatracený chlapec, který přežil…

 

Počkat…

 

Žaludek se mu zhoupnul při tom pochopení.

 

Zatočila se mu hlava a vyschlo mu v ústech.

 

Albus to věděl.

Věděl to a neřekl mu jediné slovo.

 

Severus popadl jednu lahvičku s lektvarem, co měl položenou na stole, a mrštil jí o zeď.

 

***

Poté, co ho Severus vyhodil, se Harry ocitnul před dveřmi učebny lektvarů, nahý, jen v ponožkách. Podlomily se mu nohy a on se sesunul na kolena.

 

Slyšel, že si za rohem povídají dvě malé děti, nejspíš prváci a tak se raději stočil do klubíčka. Povídání náhle ustalo a přešlo v chichotání. Uslyšel další kroky, zvedl na chvíli hlavu a  uviděl před sebou dva páry černých bot.

 

„Nemáš na sobě šaty,“ poznamenal jeden z chlapců a zasmál se.

 

„Nehoda při lektvarech,“ zamumlal Harry zespoda. „Nikdy nejezte čokoládu ve třídě.“

 

Smích utichl, pak zaslechl rozpačité přešlápnutí.

 

Harry cítil, jak se někdo dotkl jeho ruky a vzhlédl.

 

Pronikavý modrý pohled zpod rozcuchaných vlasů se setkal s jeho zeleným utrápeným pohledem.

 

„Bude lepší, když ti půjčím svůj hábit,“ řekl kluk a Harry si uvědomil, že si svléká svůj hábit a snaží se mu ho strčit do ruky.

 

Harry byl tou laskavostí od někoho neznámého vyveden z míry. Chlapec se otočil a odcházel, rychle následován chichotajícím se kamarádem.

 

Harry pomalu vstal a zabalil se do hábitu.

 

Sahal mu těsně pod kolena a na přední straně měl znak Zmijozelu.

 

„Děkuji,“ řekl tiše.

 

„Až ho nebudeš potřebovat, tak mi ho pošli zpět,“ řekl jeho zachránce logicky. „Já sám mám jen tři, postrádal bych ho.“

Harry přikývl: „Samozřejmě, ale komu ho mám poslat?“

 

„Aaron Greengrass,“ řekl chlapec a sklonil hlavu. Obrátil se ke svému příteli. „Tohle je John Wilkes.“

 

„Oba vás rád poznávám,“ řekl Harry a měl pocit, jako by se octl v jiném světě.

 

„A ty jsi kdo?“ vyzval ho Aaron. „Jen pro případ, že bych tě musel shánět kvůli svému hábitu,“ dodal. „Nejspíš jsem se měl zeptat před tím, než jsem ti ho půjčil.“

 

„Harry Potter,“ odpověděl Harry. Viděl, jak se pohledy chlapců přesunuly na jizvu na jeho čele. „Pořád mi chceš půjčit svůj hábit?“

 

Aaron se na něho podíval. „Nemůžeš chodit po škole nahý,“ řekl pragmaticky. „Daphne o tobě říká, že jsi celkem fajn. To je moje sestra,“ dodal rychle.

 

Jistě, Daphne Greengrassovou znal. Byla ve stejném ročníku jako Harry, jen byla ve zmijozelské koleji. Bylo zvláštní, že by si to Harry sám neodvodil, kdyby mu to její bratr takhle nenaservíroval.                     

                    

„Děkuji ti, Aarone Greengrassi. Pošlu ho zpět, jen co bude čistý.“

 

„Měl by ses jít co nejrychleji převléknout,“ řekl chlapec rozumně. „Nechceš přeci, aby tě někdo viděl takhle.“

 

Harry se na sebe podíval. „Nemám námitky proti hábitu se zmijozelským znakem,“ řekl tiše, což způsobilo nemalé překvapení v očích chlapců. „Moudrý klobouk mě k vám málem zařadil. A krom toho si myslím, že pohled na nahá chlupatá lýtka není až tak pohoršující, nemyslíte?“ podíval se kriticky na své nohy.

 

Chlapci se tomu zasmáli.

 

Harry se otočil a vrávoral pryč.

 

Když se vrátil do svého pokoje, sundal si půjčený hábit a zavolal Dobbyho. Požádal ho, aby ho vyčistil a vrátil ho zpět zmijozelskému chlapci. Viděl, jak Dobby hoří nedočkavostí, jen aby se o něho směl postarat. Harry byl tak unavený, že se nezmohl na jediné slůvko odporu, ani když mu skřítek začal téměř mateřsky vtírat nějakou hojivou mast na poleptaná místa. Potom mu dal skřítek vypít horký, hodně oslazený čaj se spoustou mléka. Harry se přinutil k tomu, aby ho vypil. Všechno to v něm křičelo, že když teď Severus zná pravdu, nebude ho chtít už nikdy vidět. Nevěděl, co si počne. Nedokázal myslet. Byl tak strašně vyčerpaný, jako ještě nikdy v životě. Cítil, že jeho mozek má energii jen na to, aby zachoval jeho základní životní funkce. Byl příliš unavený i na to, aby si zalezl do postele a přikryl se peřinou.

 

Dobby cosi udělal a najednou byl v pohodlí a teple své postele.

 

Stočil se do klubíčka s pocitem strachu, zoufalství a samoty.

 

Beznadějné osamělosti.

 

***

 

Ihned jak skončila hodina lektvarů, se Hermiona, Eloise a Draco vydali do nemocničního křídla. Ale madam Pomfreyová byla jejich žádostí navštívit Harryho mírně zmatená.

 

„Harry? Ten tady už dlouho nebyl, drahouškové. Proč se na něho ptáte? Stalo se mu snad něco?“

 

 „Vylil se na něho žíravý lektvar, ale možná, že mu propálil jen hábit,“ vysvětlila jí Hermiona.

„Zdá se to jako pravděpodobná možnost. Profesor Snape má vždy po ruce prostředky na zahojení pro případ drobné nehody během přípravy lektvarů. A když se jedná o něco komplikovanějšího, pošle mi podrobnou zprávu, v níž přesně určí látku, která nešťastníka zasáhla, abych mohla okamžitě zahájit efektivní léčbu,“ vysvětlila jim.

 

„Ano, jistě. Nejspíš šel rovnou do nebelvírské věže. Musel si tam nejspíš jít vyzvednout náhradní hábit,“ začala se omlouvat Hermiona. „Je mi líto, že jsme vás připravili o čas, madam Pomfreyová.“

 

„Vůbec se neomlouvejte, moji drazí. Je to pro mě příjemná změna, když za mnou někdo přijde a není zraněný. Pane Malfoyi, když už jste tady, můžu vás poprosit na slovíčko?“ obrátila se na Draca s dotazem.

Hermiona se podívala na blond chlapce a viděla na něm, jak je mu prosba lékouzelnice nepříjemná. On měl opravdu o Harryho Pottera strach a chtěl co nejrychleji zjistit, co se mu stalo. Po všech těch letech špičkování a ošklivostí to byl pro Hermionu zvláštní pocit, tohle si přiznat.

 

„Podívám se do věže a Eloise ti dá vědět, jak mu je. Eli, doufám, že tě můžu požádat, abys předala zprávu Dracovi?“

 

Nakonec se na tom takhle dohodli. Všem bylo jasné, že kdyby někdo viděl, jak se Hermiona baví s Dracem, bylo by to podezřelé, ale ostatní Zmijozelové věděli, že Draco a Eloise společně chodí do nějaké speciální třídy.


***


Když byla Hermiona zpět ve věži, narazila na Nevilla.

 

„Viděl jsi Harryho?“

„Od snídaně ne, proč se ptáš?“

Hermiona mu stručně pověděla o nehodě, která se stala při hodině lektvarů.

 

Neville se zamračil a následoval dívku do Harryho pokoje. Jakmile otevřeli dveře do setmělé místnosti, oba sebou překvapeně cukli, když zjistili, že ve dveřích pokoje stojí nahněvaný skřítek a vystrkuje je z pokoje.

 

„Pan Harry spí,“ oznámil jim odhodlaně.

 

„To jsi ty, Dobby?“ zeptala se Hermiona. „Chceme se jen přesvědčit, že je Harry v pořádku. Zasáhl ho nebezpečný lektvar…“

 

„Dobby se právě stará o Harryho Pottera,“ přerušil ji skřítek. „Dobby mu namazal popálená místa hojivou mastí a už ho rány nebolí. Ale Harry Potter musí spát, protože se zcela magicky vyčerpal a tak mu dal Dobby do pití něco na spaní. Dobby se o něho dobře postará, slečno Hermiono,“ řekl pevně skřítek.

 

„Děkuji ti, Dobby,“ řekla Hermiona a s vědomím, jakou péči a ochranu může jejímu kamarádovi domácí skřítek poskytnout, odešla z pokoje.

 

„Pojď mi to v klidu celé povyprávět do mého pokoje,“ navrhnul Neville váhavě.

 

Hrad stále dodržoval staromódní zásady. I když se chlapci nemohli dostat do pokoje dívek, tak naopak to šlo. Hermiona přikývla. Ačkoli trávila spousty času na pokoji u Harryho a ještě víc na pokoji u Rona, u Nevilla ještě nikdy nebyla.

 

V Nevillově pokoji byla záplava zeleně.

 

Tedy spíš než v pokoji to tu vypadalo jako v nádherně uspořádaném skleníku. Květiny byly rozmístěné tak, že každá z nich mohla vyniknout a každou si mohla prohlédnout zvlášť. Hermiona byla okouzlena.

 

„To je nádhera!“ vydechla.

 

Neville zrudnul. Ještě nikdy neměl ve svém pokoji dívku, tedy pokud si ji nevysnil ve své fantazii.

 

„Dáš si něco k pití? Čaj? Sodovku? Dýňový džus?“

 

Hermiona si vybrala čaj.

 

„Tedy, Neville, ten se ti opravdu povedl, je tak osvěžující,“ upíjela Hermiona tekutinu nevýrazné barvy. „Odkud ho máš? Takový si také budu muset opatřit.“

„Ten čaj jsem si sám vypěstoval,“ Nevilla opět polila červeň. „Opravdu ti chutná? Jestli chceš, můžu ti dát nějaké čerstvé lístky.“

 

„Ano, prosím! Neville, ty jsi poklad!“

 

Teď už kompletně rudý Neville se otočil a začal balit Hermioně nějaké lístky do papíru a potom ten balíček strčil do malé krabičky.

 

„Nemáš mít teď náhodou hodinu věštění z čísel?“ otočil se na ni s otázkou.

 

„Ano,“ povzdechla si Hermiona, „ale měla jsem strach o Harryho.“

 

„Myslím si, že je to částečně moje vina,“ řekl Neville a posadil se na židli u psacího stolu. Hermiona si hověla v jeho pohodlném křesle a jemu přišlo neslušné, aby se v její přítomnosti posadil na postel. „Včera jsme byli s Harrym v Číně. Neuvědomil jsem si, že když měl tak náročný týden, mohlo by to pro něho být příliš vyčerpávající.“

 

„Prosím? Vy jste se opravdu přemístili do Číny?“

 

„Mám tam přátele, kteří mi nechávají řízky a květiny,“ vysvětlil jí Neville.

 

Hermiona na něho fascinovaně hleděla a bylo vidět, že se jí v hlavě honí tisíce otázek.

 

„Ale proč šel vlastně Harry s tebou?“

 

Neville nechtěl Hermioně lhát, ale netušil, jestli ví o Harrym a Snapeovi. Proto jen pokrčil rameny. „Nikdy se nepřemísťoval na cizí kontinent, myslím, že si to chtěl prostě jen vyzkoušet.“

 

Hermiona pobaveně zavrtěla hlavou.

 

„Snape byl opravdu naštvaný,“ poznamenala.

 

Neville přikývl.

 

Dokázal si živě představit, co se odehrálo. Několik let spolu sdíleli ložnici, tak moc dobře věděl, že na Harryho nahé tělo byl impozantní pohled a že tohle tělo musel Severus poznat, i kdyby nechtěl.

 

Hermiona se postavila. „Raději bych měla jít říct Dracovi a Eloise, že je Harry v pořádku,“ řekla. „Díky, Neville.“

 

„Rádo se stalo,“ usmál se na ni srdečně a pomohl jí přehodit těžkou tašku přes rameno.

 

„Měla by sis na to umístit nadlehčovací kouzlo,“ navrhl.

 

„Jistě, já vím, ale ta váha mě tak nějak uklidňuje.“

 

Neville se zasmál a dívka vyklouzla z jeho pokoje.

 

Šla chodbou a vnímala tu spoustu magie, která vytvořila tyto unikátní prostory ve věži. Když procházela kolem Ronova pokoje, láskyplně přejela prsty po jeho dveřích.

 

Ron v tuhle dobu bývá v tělocvičně. Chystala se, že si zajde do knihovny dohnat práci, kterou zameškala při hodině věštění z čísel, jakmile si o všem promluví s Dracem a Eloise. Ale možná, že by Ronovi mohla nechat nějaký lechtivý dopis na posteli s popisem, co by všechno mohli dělat, až se příště uvidí. Otevřela dveře.

 

V šoku se nad tím obrazem před sebou zapotácela, až upustila tašku s učením na zem.

 

Místo na posteli, kam chtěla položit vzkaz, bylo totiž obsazené. Byl tam Ron zpocený jako po sportovním výkonu a pod ním stejně nahá, uřícená a sténající Lisa Turpinová.

 

***

Pokračování za 4 dny… v 17 kapitole…

 

A když byste mě náhodou hledali, tak zoufale stepuju u:  soraki a vyhlížím novou kapitolu…

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 12:37:34: Tak jsem zvědavá jak dlouho bude Harry spát. A Nevillův pokoj bych chtěla mít doma, mám ráda kytky....
18.10.2009 22:34:11: Tedy dámy... jeden den nejsem v dosahu a co se tady děje… nicméně to nechám bez komentáře… smiley smiley...
18.10.2009 16:42:01: že jo! Taky si to myslím smiley${1}
18.10.2009 12:07:50: Soraki: hm...když si to teď zmínila, to by mohlo být zajímavý smiley${1}
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.