Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

15 - Podezření Pansy Parkinsonové

I přes to, že byl Harry vyčerpaný, když šel spát, měl velmi neklidný spánek. Jeho sny byly plné úzkosti a  nepojmenovatelných obav.

 

Ráno vstal a z ložnice šel rovnou na snídani. Napadlo ho, jestli v posledních dnech nepoužil víc magie, než na kolik stačil – pomáhal Dracovi se Severusovým Znamením zla, přemístil dva lidi z Číny, kde udělal několik obtížných kouzel.

 

Samozřejmě, že si musel přiznat, že ta tíseň okolo žaludku a jeho noční nepojmenovatelné obavy měly jiný důvod: za méně než třicet šest hodin by se měl sejít se Severusem a říct mu, že Alex Johnson byl ve skutečnosti celou dobu alter ego jeho „oblíbeného“ studenta Harryho Pottera.

 

Příliš dlouho odkládal přiznání, že žije dvojím životem a teď bude muset čelit následkům. Přestože se mu líbila myšlenka daru pro Severuse, myslel si, že bude rozumnější počkat s tím, až se mistr lektvarů trochu uklidní.

 

Potřeboval si promyslet, jak vysvětlí své důvody. Ale má vůbec nějaké tak pádné argumenty, které by mohl Severus uznat?


Opravdu se mi líbilo, jaký jsme měli vztah. Nemohl jsem ti to říct, dokud ses nenaučil používat svou magii.  Kdybys to zvládl za kratší dobu, určitě bych se ti přiznal dřív…

No... možná takhle ne…

Když jsem tě potkal, byl jsem ve své druhé podobě. A ty jsi byl tak jiný! Vtipný! Sexy! Neměl jsi vůbec nic společného s profesorem Snapem, kterého jsem do té doby znal! A potom ses se mnou vyspal a já jsem úplně…

Bože! Co mu jen má říct?

 

Podívej se, Severusi, já vím, že jsi mě vždycky nenáviděl kvůli mému otci, ale já nejsem stejný parchant, jako byl on…

***

Po celý den mu různé myšlenky poletovaly hlavou sem tam, ale žádná slova, která ho napadala, nebyla tak dobrá, aby si myslel, že ho vytáhnou z jámy, kterou si sám vykopal. Jediné, čím si byl jist, bylo, že mu na Severusovi záleží. Pokud mu to takhle vysvětlí, mohlo by to stačit?


Pcha! Mluvil tady přeci o Severusovi Snapeovi.

 

Celý den se cítil stále hůř a hůř. Sice se pokusil něco málo poobědvat, ale zdálo se mu, že pro úzkost, co pociťoval v žaludku, nedokáže spolknout víc než několik málo soust.

Po obědě měl dvouhodinovku lektvarů. Alespoň si bude moct ověřit, že je Severus v pořádku. A potom si půjde zdřímnout.

 

Studenti se nahrnuli do třídy. Severus už byl uvnitř, stál za katedrou a pročítal si jeden z hromady papírů, které mu ležely na stole. Harry se posadil na své obvyklé místo a po očku svého učitele sledoval. Když zjistil, že vypadá dobře, oddechl si.

Lektvary byly oproti minulým rokům snazší, tedy přesněji řečeno byly méně lezoucí na nervy, než minulý školní rok. Méně zdatní studenti po neúspěšné zkoušce NKÚ odešli a zbyli jen ti zdatnější, co se připravovali na OVCE. To zvedlo jejich učiteli náladu. Takže už mohli pracovat do jisté míry samostatně a Severus jim jen sem tam pomáhal a projevoval u toho značnou míru trpělivosti. I když ten člověk si nikdy neodpustil sarkastické poznámky ohledně barvy a konzistence jejich výtvorů, případně se obouval do toho, jak byly jednotlivé přísady otřesně připravené. Ale všechna ta kritika souvisela jen s jejich prací a nemělo to nic společného se sympatiemi a antipatiemi k jednotlivým studentům. A navíc, Harry už přišel na to, že jejich učitel měl vždycky pravdu a bylo jednodušší učit se z vlastních chyb, než se o nich nesmyslně pořád kolem dokola dohadovat.

 

Tedy to, že by si něco takového v hodinách mistra lektvarů někdo dovolil, bylo absolutně nepředstavitelné.

Harry zjistil, že jeho moc, kterou vládl jako mág, mu ve zlepšení schopností při přípravě lektvarů nijak nepomohla. Byl kompetentní, ale nic víc. Bylo to sice zklamání, ale sloužilo to jako důkaz, že mág není úplně všemocný, jak se lidé mylně domnívali. Nestál však ani o to, aby se stal znenadání “kolegou“ profesorky Trelawneyové, takže děkoval osudu, že mu nenadělil od všeho. Bylo divné, že ani v minulosti neměli mágové některé speciální dovednosti. Například léčitelství… Harry si uvědomil, že se zasnil a byl myšlenkami jinde. Vlastně do teď ho ani nenapadlo, že by u něho ve třídě mohl mít někdo vnitřní zrak, tato možnost určitě stála za přezkoumání.  

 

Snape mezitím zavolal své žáky, aby si k němu přišli pro další přísady do lektvaru. Harry mechanicky šel k učitelskému stolu pro potřebné komponenty. Dnes pracovali každý zvlášť a snažili se vyrobit komplikovaný lektvar na odstranění bradavic.

 

Harry měl hotový základ - lektvary pro léčení pokožky měly vždy stejný základ - a oni teď v pokročilých lektvarech zjišťovali, jak nepatrné variace přísad dokáží zcela změnit použití lektvaru. Ačkoli to znělo jednoduše, očekávalo se od nich, že všechny lektvary budou natolik kvalitní, aby se daly použít v nemocnici nebo jinde podle toho, za jakým účelem byly vytvořené. Když se studentům nedařilo, museli se odpoledne ve svém volném čase vrátit zpět a pokusit se o lepší výsledek. Z tohoto důvodu byla zřízena malá laboratoř, která byla otevřená i o víkendech. Byl tam s nimi vždy domácí skřítek Flinger, který byl připraven převzít nad situací kontrolu, kdyby to bylo zapotřebí. Harry věděl, že tam Hermiona často chodívá a zkouší si vařit lektvary, které sama vyvinula, povzbuzována, ne-li přímo očekávána tímto skřítkem, se kterým se spřátelila. Díky němu se dozvídala nové věci ze světa zajímavých stvoření, kterými byla tolik fascinovaná.

 

Harry tam byl jen několikrát a to jen proto, aby vykonal nutnou práci. Na rozdíl od mínění profesora o potřebnosti této malé laboratoře, jeho lektvary ani zdaleka tolik nelákaly, aby zde chtěl trávit svůj čas dobrovolně.

 

Po té, co Harry zjistil, že je mág, začal lektvary zkoumat i z jiného hlediska. Uvažoval, jestli existují i jiné způsoby, jak dosáhnout dobrého výsledku. Přišel k závěru, že ačkoli mu silný magický potenciál pomáhá vložit do lektvaru dostatek síly, aby se ingredience dokonale spojily a vytvořily tak pevnou vazbu, bez dokonalé znalosti o možné vzájemné reakci jednotlivých surovin to je k ničemu… Rozdíl mezi tím být schopný a být mistr spočívá právě v nějakém šestém smyslu. Vyžaduje to tvůrčí a otevřenou mysl.

 

Harry si usekl a zvážil kus křenu a zbytek vrátil zpět na katedru pro potřeby ostatních spolužáků. Severus právě procházel třídou a komentoval techniku práce dalších studentů. Za sedm let se všichni naučili krájet ingredience poměrně zručně, ale Severus byl spokojený jen s maximální přesností.

 

Harry byl tak unavený, že cítil,  jak se mu třesou ruce. Přesto pracoval dál, i když dopředu věděl, že na jeho práci to bude znát.

 

Přes všechny jeho nesnáze se ale zdálo, že ho Severus pro dnešek naštěstí ignoruje. Harry právě přidal rozdrcený mločí ocásek (při téhle nechutné práci se mu vždycky zvedal žaludek) a šel si umýt ruce ke dřezu v rohu místnosti.

 

Alespoň že už základní složky lektvaru byly v kotlíku, teď měl dvacet minut na to, aby si odpočinul. I když po tom, co lektvar dosáhne bodu varu, bude nutné ho neustále míchat.

 

Harry si uvědomil, že mu včerejší výlet opravdu příliš neprospěl a že se neměl přemísťovat na tak velkou vzdálenost. Po deseti minutách míchání ho strašně bolely ruce a nohy měl jako z olova. Proč udělal takovou hloupost a alespoň se pořádně nenaobědval? Měl sice v kapse čokoládu, ale ve třídě bylo přísně zakázané cokoliv jíst. Harry nad tím vážně zauvažoval – měl právě čisté ruce a nepracoval se žádnými přísadami a jestli si něčeho nekousne, určitě co nevidět omdlí. Zatímco levou rukou nepřestával míchat obsah svého kotlíku, pravou ruku zasunul do kapsy a nenápadně si ulomil kousek čokolády. Naštěstí byla čokoláda tak měkká, že nevydala onen typický praskavý zvuk, když ji přelomil. Očima vyhledal postavu učitele lektvarů a poté, co si byl jistý, že jeho pohyb nemůže zahlédnout, vytáhnul kousek čokolády z kapsy a pečlivě ji schoval v dlani.

 

Potom šlo však všechno od desíti k pěti.

 

A vinu za to celé mohl Harry připsat jen sám sobě.

 

Pansy Parkinsonová, která ten pohyb zahlédla a domnívala se, že Harry chce vhodit do jejího kotlíku nějakou neznámou látku, hlasitě vykřikla. Harry sebou polekaně trhnul a rukou, ve které měl míchátko, drcnul do pravé ruky. Kostička čokolády mu vyletěla z prstů a naneštěstí  žbluňkla přímo do jeho kotlíku. Harry se smutně díval na hnědé kruhy, které v jeho světlém lektvaru začala rozpouštějící se čokoláda vytvářet.

 

Slyšel Snapea, jak se k němu blíží a přes to, že mu adrenalin prudce koloval v žilách, neměl energii, aby jakkoli zareagoval. V příštím okamžiku kotlík před ním vybuchl. Harry si dal ruce před obličej a instinktivně před sebou vytvořil ochranný štít, byl však pomalý a než se stihla bariéra plně rozvinout, několik kapek mu zasáhlo ruce a hrudník.

 

Slyšel, jak  Snape vykřikl jeho jméno, ale měl pocit, jakoby se svět kolem něho zpomalil. Když se všechno kolem vrátilo do normální rychlosti, došlo Harrymu, že se ho Severus ptá, co naposledy přidal do svého kotlíku. 

„Čokoládu,“ přiznal.

 

Mohl vidět, že Snapeovi trvalo jen zlomek sekundy, aby si domyslel následky.

 

„Sundejte si hábit! Okamžitě!“ křičel. Těžká kapka sklouzla z Harryho oblečení,  dopadla na zem a zasyčela. Na kamenné podlaze po ní zůstal hrozivě vypadající kráter, ze kterého se kouřilo. Mladík si apaticky uvědomil, že se v jeho hábitu vytvořilo několik děr a stále se zvětšují.

 

Severus zavrčel kouzlo, po kterém Harrymu zmizela vrchní část oblečení a rychle se podíval po třídě, aby zjistil, jestli není zasažený někdo další.

 

Studenti vypadali, že jsou jen vyděšení. Štít, který Harry narychlo vyčaroval, fungoval dobře a lektvar se z velké části vrátil zpět do kotle. Snape ještě chtěl uhasit pod kotlíkem oheň, tak vyštěkl na Pottera, aby mu uhnul z cesty.

 

Harry šel jako v mrákotách k tabuli. Měl závrat a cítil se dezorientovaný. Nevěděl, jestli to způsobily výpary z nepovedeného lektvaru, nebo je to celkovým vyčerpáním, které ještě umocnil o bezhůlkové neverbální štítové kouzlo.

 

Snape ho následoval a měl v úmyslu mu pořádně promluvit do duše.

 

Do háje, vždyť je přeci mág! Tak jak je možné, že se stále chová jako idiot? Sedm let jim vtloukal do hlavy na hodinách lektvarů ty nejzákladnější bezpečnostní pravidla a on si klidně jí ve třídě během vaření. Ale tohle mu jen tak neprojde! Stoupnul si před něho, ale než stačil otevřít ústa, všiml si s hrůzou, že se žíravá chemikálie dostala přes Potterův svrchní oděv a teď se kapky žíravé hmoty propalovaly látkou na košili a nohavicích kalhot.

 

„Sundejte to!“ zařval na stále zkoprněného Harryho.

 

Chlapec se na něho omámeně podíval, zjevně byl mimo a vůbec nechápal smysl jeho slov.

 

Snape po něm hodil tím samým kouzlem, jakým před chvílí svlékl jeho hábit a z Harryho rázem zmizela další vrstva oblečení.

 

Snape ze třídy slyšel syčení a šokované hihňání a tak se postavil vedle chlapce a vykouzlil před nimi bariéru, přes kterou nebylo nic vidět ani slyšet. To jsou vážně studenti tak nezralí, aby byli šokováni pohledem na nahá záda a nohy? To snad není ani možné.

 

Podíval se úkosem na Pottera a jeho oči po něm zkoumavě sklouzly a teprve teď si uvědomil, že tam krom ponožek stojí úplně nahý.

 

Aha.

 

Chlapec šel na ostro.

 

To opravdu vysvětlilo všechno to chichtání.

 

„Jste v pořádku, Pottere?“

 

Harry vypadal pořád zmateně a udělal i několik nejistých kroků směrem ke dveřím. „Můžete mi půjčit nějaký hábit?“ zalapal po dechu.

 

Severus měl jeden v kabinetu.

 

Když procházel kolem chlapce, který se k němu v té chvíli obrátil zády, nemohl si nepovšimnout, jak nádherný má zadek.

 

Pěkně kulatý a pevný, přesně tak, jak to má rád… snažil se myslet na něco jiného.

 

„Jste zraněný?“ zeptal se, když se vrátil z kabinetu s náhradním oblečením.

 

Harry k němu pořád stál zády, jen natáhl ruku dozadu pro plášť. Zjevně dělal, co bylo v jeho silách, aby ho Severus neviděl zepředu.

 

„Pottere?“ promluvil na něho překvapivě mírným hlasem. Chlapec se zřejmě stydí, nebo je možná zraněný více, než si myslel.

 

Severus ho rychle otočil tak, že k němu stál čelem. „Nebuďte směšný, musí…“

 

Hlas mu selhal v půli věty. Potter zvedl hlavu. V obličeji byl smrtelně bledý. Severus zběžně přejel pohledem po jeho štíhlém, pružném a překvapivě hodně svalnatém těle. Ve skutečnosti to už nebylo chlapecké, ale mužské tělo.

 

O tom nebylo pochyb.

 

Ale to nebylo to, co vzalo Severusovi slova od úst.

 

Černovlasý chlapec, který přežil, tu před ním stál jen tak, jak ho bůh stvořil, ruce spuštěné podél těla.

 

Severus si ho před tím prohlédl jen letmo. Nemohl uvěřit tomu, co viděl, takže se pohledem vrátil znovu k tomu místu, které ho tak šokovalo.

 

Pod břišními svaly a rozkošným pupíkem, těsně nad štíhlým dlouhým mužstvím, které teď ochable viselo z kudrnatých černých chloupků, bylo složité keltské tetování, které velmi dobře znal. 

 

Ještě jednou se podíval na přirození, svalnatá stehna, očima přejel přes rýsující se kyčelní klouby, břišní svaly, bledé bradavky, které obrůstaly jemné chloupky. Těsně nad jednou z nich měl malou popáleninu od vybuchlého lektvaru a další měl na rameni. Na napnutém bicepsu nebylo po popálenině ani známky, zato však předloktí bylo ošklivě zasažené.

 

Jejich oči se setkaly a Severus v těch zelených studních viděl tolik viny.

„Vypadni.“

 

„Severusi…“

„Vypadni! Hned!“ řval Severus jako smyslů zbavený a napřaženou rukou ukazoval ke dveřím.

 

Harry Potter zmizel.

 

***

Pokračování v další kapitole ihned po tom, co se vrátím z dovolené… Je mi líto že budete muset čekat, ale odjíždím opravdu na poslední chvíli (včera odpoledne jsem se rozhodla - zítra ráno vyrážím) a nestihla jsem se s Bett domluvit tak jako minule když jsem byla v Bulharsku. Podle klipu jste jistě poznali, kam že to jedu… ano Španělsko. Jedu na poznávací zájezd, ale je tam i čas na pláži tak doufám, že si smočím alespoň kotníky… Budu hodně fotit a o některé záběry se s vámi podělím…. Budu na Vás myslet… Sall

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 12:20:13: Tak tomu se říká zákon schválnosti! Chudák Harry.
09.10.2009 15:47:54: No väčšinou tie najlepšie plány nevýjdu. Určite mu to nechcem povedať takto. Díky moc.
03.10.2009 23:46:54: je mi to tak líto, že se to musel Sev dovědět zrovna takhle... smiley ale mají ještě skoro třicet kap...
03.10.2009 21:29:30: Sall, tu dovolenou sis naplánovala schválně, abychom museli čekat na pokráčko smiley. Mooc se těšim, k...
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.