Tajuplné stránky jednoho zahradníka

Kapitoly 11 - 20

14 - Přátelé pro tebe udělají vždy to nejlepší

Tuto kapitolu, tak jako tu minulou věnuji Niki.

     Zlatíčko, přeji Ti, abys těch několik následujících pár dní zvládla v takové pohodě jaká je jen za daných okolností možná. Pořád na Tebe myslím…

***

Harry si uvědomil, že ani neví, co udělali špatně a proč Severusův organizmus tak radikálně zareagoval, až když se ho na to Hermiona zeptala.

 

Celou cestu přes hrad šel jako v mrákotách. Přes portrét Buclaté dámy

se dostal do nebelvírské společenské místnosti, s jediným úmyslem - a to co nejrychleji se dostat do svého pokoje.

 

„Hej, Harry!“ zavolala na něho Hermiona, pohodlně usazená na měkké pohovce před krbem.

 

Obrátil se na ni se skelným pohledem, jako by byl duchem jinde.

 

Hermiona setřásla na zem knihy, které měla na klíně, a než stačil Harry udělat tři kroky směrem k pokoji, stála u něho.

 

„Co se stalo?“ zašeptala a položila mu ruku na rameno.

 

„Pojďme do jeho pokoje,“ řekl Neville, který už také stál vedle něho.

 

Najednou tam byl i Ron a všichni Harryho popostrkovali ze společenské místnosti.

 

Harry se ztěžka posadil na postel.

 

„Počkejte chvilku,“ řekl Ron a zmizel. Vrátil se za necelou minutu s lahví ohnivé whisky v ruce.

 

„Napij se, kámo, doufám, že ti nevadí, že nemám žádnou skleničku.“

 

Harry si mohutně přihnul a poslal láhev dál po kruhu.

 

„Kde jsi k tomu přišel?“ zeptala se Hermiona a než se si lehce lokla, otřela si hrdlo lahve.

 

„Dal mi ji posledně Bill, říkal, že každý muž potřebuje mít u sebe láhev – ze zdravotních důvodů.“

„Nebudu teď mluvit o tom, jak strašlivě sexisticky to zní,“ povzdychla si Hermiona  podrážděně.

 

„Jistě, teď není ta pravá chvíle,“ kývl zrzavý chlapec směrem k Harrymu.

 

„Co se stalo, Harry?“ zeptal se Neville tiše. „Ono to nefungovalo? Stal se nějaký průšvih?“

 

„Ne… ano,“ Harry si třesoucí rukou prohrábnul vlasy.

 

„Mohli byste to, prosím, trochu rozvést?“ řekl Ron a poslal láhev znovu dokola. „Vůbec nemám tušení, o čem tady mluvíte?“

 

Harry si od něho automaticky vzal láhev, ale ta mu klesla v ochablých rukách na pohovku. Snažil se dát si myšlenky dohromady, alespoň natolik, aby zněl přinejmenším smysluplně.

 

Za prvé, Ron a Hermiona nevědí, kam a proč šel po skončení lekce. Za druhé, Neville ví všechno, ale splácal to dohromady tak, že ty dva totálně popletl.

 

Vysvětlil jim, že on, Brumbál a Draco šli uzavřít spojení, přes které Voldemort odčerpává ze Severuse magii.

„Počkej. Co s tím má co společného Malfoy?“ zeptal se Ron.

 

Och, sakra, je toho spousta, co jim nestihl říct.


„Tento víkend zjistil, že je léčitel,“ vysvětlil mu Neville.


„Cože? Draco - pan bohatý a mocný Malfoy - je léčitel? To si ze mě děláte srandu?“ nadzvedl se Ron.

 

„Jo, přesně tak,“ potvrdil Harry. „Neville si opravdu nedělá legraci, to, co řekl o Dracovi, je pravda,“ dodal.

 

Ron zavrtěl hlavou. „Vyvraťte mi to, pokud říkám nějaké hlouposti, ale naznačili jste tady, že jste pár dní po tom, co objevil to, že má tyhle schopnosti, očekávali, že to zvládne?“

 

Když to bylo takhle podané, tak se celá akce Harrymu opravdu jevila jako pošetilý nápad.

 

„Jde o to, že nějak podvědomě ví, co má dělat,“ řekl Neville. „Mně pomohl tento víkend, tak vlastně své schopnosti objevil.“

 

„Jak přesně ti pomohl?“

„Já jsem trochu neodhadl svoje síly a úplně se magicky vyčerpal,“ přiznal Neville rozpačitě. „A když jsem přicházel k sobě, cítil jsem v sobě jeho přítomnost…“


„Grrr!“ zašklebil se Ron.

 

Hermiona ho plácla do ramene. „Buď zticha, Rone! Jaké to bylo, Neville?“

Neville pokrčil rameny. „Těžko se to vysvětluje. Měl jsem takový pocit, že ví, co dělá, skoro jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Nebylo to jako invaze, ale prostě splynutí,“ plaše se usmál, věděl, že to, co teď řekne, nebude znít věrohodně, „a předal mi část své energie.“

 

„Opravdu?“ zeptala se Hermiona překvapeně.

 

„Jo, všichni víme, jak mě celá ta léta nesnášel, ale když mě léčil, tak jsem z něho žádnou zášť necítil. Myslím si, že je schopný zacházet se všemi lidmi stejně. Já osobně bych mu do péče svěřil kdykoli kohokoli.“  

 

„Nedokážu si představit, že by se čistokrevný Draco Malfoy snížil k tomu pomoci někomu se smíšenou krví,“ ušklíbl se Ron. „Dost možná, že tě nemá rád, ale pořád jsi čistokrevný kouzelník. A to je to, oč tu běží, Neville.“

 

„Vlastně,“ rozhorlil se Harry, „myslím, že se snaží zjistit, jaký je rozdíl mezi čistokrevnými kouzelníky a těmi ostatními, mezi které patřím i já. Hermiono, řekl jsem mu, že by tě ten výzkum mohl zajímat.“

 

„V žádném případě! To tak, jsi moje holka a já nedovolím, aby do tebe lezl!“ zavrčel Ron na Hermionu.

 

„Uklidni se! Je to moje tělo! Mám právo si o sobě rozhodovat sama!“ urazila se Hermiona.

 

„Tak to tedy ne, jsi moje přítelkyně. A nestrpím, aby se jiný chlap jen tak promenádoval uvnitř tvého těla, zvlášť ne ta odporná fretka Malfoy,“ trval na svém Ron a vzdorovitě vysunul bradu.

 

Harry a Neville se na sebe podívali, jako by jeden u druhého hledali odpověď na to, jak uhasit tuto počínající hádku. Teď už bylo nepravděpodobné, že by Hermiona ustoupila, když na ni Ron takhle zatlačil.

 

„Podívejte,“ řekl nakonec Harry, „pokud se chcete hádat, tak to laskavě udělejte někde jinde. Jsem k smrti unavený.“

 

Hermiona se na něho podívala a její pohled zjihl. „Promiň, Harry, opravdu chci slyšet, co se stalo. Rone, my dva si promluvíme později,“ řekla přísně.

 

„To si piš, že si o tom promluvíme!“ zamumlal zlověstně Ron.

 

„Pustili jsme se do toho společně, Draco a já. Protože mám také spojení s Voldemortem a vím, jak takové propojení funguje a taky proto, že mám dost síly na to, abych ho podpořil, kdyby to potřeboval. On by zase zajistil nápravu, kdyby byl při tom Severus nějak poraněn,“ polkl ztěžka Harry.

 

„Vidíš, já jsem říkal, že z té malé fretky nemůže vzejít nic dobrého,“ prohlásil Ron. „Takže to nefungovalo... stalo se něco Snapeovi? Má to ten idiot za sebou?“

 

Harry se podíval na Rona. „Vypadni,“ řekl chladně.

 

„Co…? To byla jenom sranda, tak se hned nečerti, kámo!“ zvedl Ron ruce na znamení kapitulace.

 

„Opravdu? Nezdálo se mi to legrační. Málem jsem ho opravdu dnes v noci zabil a on ještě nenabyl vědomí a jestli si opravdu myslíš, že je to směšné, tak vážně vypadni!“ Harry si uvědomil, že stojí, má ruce zaťaté v pěst a nepříčetně ječí na svého přítele. Jak je vůbec možné, že ještě před několika hodinami diskutoval Ron ve třídě se Severusem kultivovaným způsobem a teď se tady chová jako malý hloupý fracek?

 

Ron natáhl ruku a dotkl se jeho ramene – Harry ho setřásl. Nedokázal právě teď snést jeho dotyk.

 

„Hele, kámo, je mi to opravdu líto,“ Ron se z obranného tónu přesunul do omluvného. „Nemyslel jsem to vážně. Jen jsem se to snažil zlehčit, myslel jsem si, že ti to pomůže. Jak mu… bude v pořádku?“

 

Harrymu poklesla ramena a ztěžka se posadil na postel.

 

„Draco říká, že bude v pořádku. A opovaž se to jakkoli komentovat,“ pohrozil, když viděl, jak Ronovi cukly rty.

 

„Nemůžeš nám říct, co přesně se stalo?“ zasáhla do toho Hermiona něžným hlasem a váhavě mu položila ruku na předloktí.

 

Harry se na ni vděčně podíval. „Ze začátku šlo všechno dobře a postupovali jsme podle plánu. A věřte tomu nebo ne, Draco byl naprosto skvělý…“ řekl a než se dál věnoval Hermioně, chvíli ještě zlobně zíral na Rona. „Byl opravdu tak… jemný. Bylo úžasné sledovat tok jeho myšlenek a cítit to samé, co on. Našli jsme to místo, kudy Voldemort odčerpává energii a zaškrtili jsme ho, ale když jsme víc utáhli smyčku, začal se zmítat v křečích a já jsem zpanikařil. Draco mě vyhodil a dodělal to sám. Já jsem si myslel… myslel jsem si, že je mrtvý,“ zachroptěl, jako by ho někdo škrtil a dál nemohl mluvit. Odvrátil hlavu a bojoval s emocemi, dalo mu velkou práci, aby se nerozplakal. Hermiona ho pevně objala a jemu unikl z hrdla vzlyk. Zpoza pevně zavřených víček mu začaly kapat slzy. Pevně se ke své kamarádce přimknul a zatnuté pěsti schoval do záhybů jejího hábitu.   

 

„Promiňte, promiňte,“ začal blábolit, když si uvědomil, že Ron a Neville jsou v místnosti a musí být jeho chováním naprosto zděšeni, ale nemohl zastavit proud slz.

 

Neville se vedle něho usadil na postel a neobratně ho poplácal po zádech.

 

Ron se skrčil u jeho nohou a položil mu ruku na koleno. „Jen se vyplač, kámo, na tom není nic špatného. Chápu, jak to pro tebe musí být strašné. Charlie prořval půl dne, když mu jedno dračí mládě pošlo a teď není o nic míň chlap, než byl předtím, nemyslíš?“

Harry si odfrknul, to srovnání mu přišlo směšné. Ale na tom nezáleželo, ať se zrovna Ron choval dospěle nebo ne, vždycky se ho snažil především rozptýlit a to bylo to hlavní. Sice to občas dělal bez rozmyslu, ale mělo to nečekaně dobré výsledky. V tom okamžiku veškeré napětí, co mezi nimi bylo, opadlo.

 

Neville mu podal lehce ušmudlaný kapesník a Harry se konečně vyprostil z dívčina náručí. Když se odtahoval, přejel ještě kapesníkem Hermioně po přední straně hábitu, aby setřel mokré stopy, co na něm měla, než si uvědomil, že ty zaobleniny jsou její prsa.

 

Stáhnul okamžitě ruku a zčervenal.

 

„Bože, promiň, Hermiono…“ začal.

„No tak!“ škádlil ho Ron. „Myslíš si, že tady můžeš jen tak beztrestně obírat moji holku jen proto, žes právě uronil pár slz? Jediné, co ti k tomu řeknu, můj drahý příteli, je, že máš velké štěstí, že jsi gay!“

Neville také zčervenal, když se nenápadně podíval na mokré místo, které si právě Hermiona usilovně otírala.

„Takže teď je v nemocničním křídle?“ zeptala se.

 

Harry zavrtěl hlavou. „Zůstal s ním Brumbál. Draco… Draco si myslí, že až se vzbudí, bude mít lepší ráno, než obvykle mívá,“ řekl váhavě.

 

Ron se to chystal okomentovat, ale když otevřel ústa, rozmyslel si to, což bylo jen dobře, protože na něho Hermiona zlobně zírala.

 

„Takže vlastně nemáte tušení, co se stalo?“ pokračovala Hermiona.

 

Harry zavrtěl hlavou: „Když jsme skončili, Brumbál nám dal vypít posilující lektvar a poslal nás vyspat se z toho. To je vše, co ti k tomu můžu říct.“

„No, budeš se na to muset zítra zeptat Draca,“ řekla Hermiona prakticky.

 

Zapomenutá láhev znovu začala kolovat, po takovém emocionálním výbuchu opravdu všem přišel hlt něčeho ostřejšího vhod.

 

Když za nějakou dobu šel Harry do sprchy, tak mu kombinace horké vody a alkoholu kolujícího v jeho žilách udělala náramně dobře. Cítil, jak z něj opadá napětí a uvolňují se mu svaly. Zalezl si do postele a okamžitě usnul jako dudek.

 

***


Další den ráno téměř promeškal snídani, ale když viděl Severuse sedět u učitelského stolu, málem omdlel radostí. Když se usadil na svém obvyklém místě, vyhledal temný pohled staršího kouzelníka a ten na něho sotva znatelně kývnul. Harrymu se rozbušilo srdce a rychle obrátil pohled na Draca. Viděl, jak má Zmijozel u svého stolu zvednutý palec na znamení, že je vše v pořádku. Ještě než se však stačil odvrátit, začal se Draco jako by nic bavit s Pansy Parkinsonovou.

 

Ron a Hermiona se na něho usmívali. Harry se šťastně vrhnul na jídlo a vyplenil misku ovesné kaše s karamelovým cukrem a přisunul si k sobě talíř s klobásou a slaninou. Bylo víc než zřejmé, že večer ze sebe vydal hodně energie, kterou teď potřeboval doplnit.

 

Právě dojedl a chystal se odejít, když se ve dveřích Velké síně objevil Neville. Vstoupil dovnitř a posadil se vedle Harryho. Jeho hábit byl ojíněný a Harry odhadoval, že jeho kamarád byl ještě před snídaní na obhlídce skleníku.

 

„Vidím, že náš přítel vypadá lépe,“ prohlásil Neville a popadl krajíc chleba a sklenici marmelády.

 

„Tedy, pokud jde o mě, tak já žádnou změnu nevidím,“ řekl Ron, „vypadá stejně kysele jako vždycky.“

 

Harrymu se vybavily v mysli všechny ty scény, kdy byl Severus všechno, jen ne kyselý… dokázal být usměvavý, klidný, spokojený i vášnivý… rozhodl se dělat, že ten komentář přeslechl. Byl šťastný, že tahle Severusova část osobnosti patří jen jemu. O tyhle vzpomínky se rozhodně s nikým dělit nechtěl.

 

„Už půjdu,“ řekla Hermiona a sehnula se pro školní brašnu.

 

„Půjdu s tebou,“ vstal Ron. „Mám teď hodinu volno.“

 

Jakmile odešli, Neville se obrátil na Harryho a oběma bylo zřejmé, že ta jejich nevinně vypadající procházka nedopadne tak nevinně, jak si Hermiona plánovala.

 

„Mám nápad,“ řekl mladý botanik, „máš teď chvilku času?“

 

„Opravdu jen chvilku, jsem domluvený s McGonagallovou na konzultaci.“ Konec pololetí je příští týden a do té doby se musí všichni studenti sejít se svými učiteli, aby zhodnotili jejich pokroky.

 

„Je mi to jasné. Právě jsem si tu svou odbyl u profesorky Prýtové,“ odpověděl Neville…

 

„Byl jsi za ní ještě před snídaní?“

 

„Chodívám takhle brzy po ránu do skleníku často a dnes jsme se tam náhodou sešli,“ pokrčil rameny Neville. „To ale není to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit. Dnes mám naplánováno zaskočit si do Číny pro nějaké řízky rostlin od Siu Lee. To je ta stará paní, která mi dala ty bylinky, co ti rostou pod oknem. Když jsem s ní mluvil naposledy, řekla mi, že její neteř otevírá obchod se vzácnými přísadami do lektvarů.“ Podíval se šibalsky na Harryho.

 

Harry si okamžitě uvědomil, co mu tím naznačuje, ale nemohl se ubránit chichotání při frázi *zaskočit si do Číny*.

„Napadlo mě, jestli bys nechtěl jít se mnou?“ navrhl Neville. „Máš v plánu si s ním o víkendu promluvit, ne? Myslel jsem si, že by ho třeba malý dárek mohl obměkčit,“ Zčervenal Neville nad troufalostí vlastního návrhu.

 

Harry vyskočil a srdečně ho objal. „Neville, jsi skvělý přítel, děkuji ti! To je výborný nápad!“

 

Ještě ten večer dostali povolení od profesorky Prýtové, že smějí opustit školu a vyrazili k hlavní bráně. Cestou si živě povídali.

 

Snape byl na obědě i na večeři a vypadal celkem dobře. Harry sice neměl možnost mluvit s Dracem, ale i přes to byl od té hrůzné noci mnohem šťastnější.

 

„Neville, máš vůbec představu, jak je těžké mezikontinentální přemisťování?“ zeptal se ho Harry a zamnul si ruce prokřehlé chladem.

„Vůbec to není těžké,“ protestoval Neville, „Myslím si, že je to jen lobbing ze strany výrobců letaxového prášku. Nejraději bych se tam přemisťoval každý den.“

 

Harry se zasmál a zavrtěl hlavou. „Něco jsem si o tom zjistil. Jen opravdu silný kouzelník se může přemisťovat na tak velké vzdálenosti. Ale dokonce i poměrně silní kouzelníci se obávají to zkusit, ze strachu, že když se jim výkon kouzla zakolísá, mohli by se objevit někde uprostřed oceánu nebo v nějaké neznámé zemi, kde lidé mluví  jazykem, kterému nerozumí. Existuje opravdu velmi mnoho morbidních příběhů o spojování částí kouzelníka poté, co se při neúspěšném pokusu o přemístění rozštípl. A nemusím ti, doufám, zdůrazňovat, že jsou to neskutečně krvavé příběhy.“

 

„Pak je jen dobře, že jsem je nečetl,“ usmál se na něho Neville a poplácával se zkříženýma rukama po ramenou, aby se trochu zahřál. Náhle se k němu obrátil. „Na jakou nejdelší vzdálenost ses přemístil ty, Harry?“


„Hmmm… odtud od Brightonu­?“


„Myslíš si, že to zvládneš?“

 

„Nejsem si jistý, ale teoreticky jsem na to dost silný…“

„Mohl bych nás tam přemístit oba, já už jsem se tam přemisťoval a ty nás potom můžeš vzít zpět. A když by se po cestě zpátky vyskytl problém, můžu převzít vedení, vyhneš se tak nervozitě z toho, že se přemisťuješ na neznámé místo.“

„Zvládneš nás přemístit oba?“


„Ano, ale věříš mi natolik, abys to nechal na mně?“ zeptal se Neville váhavě.

 

„Tvůj nedostatek sebedůvěry je roztomilý, Neville, ale jednoho dne si budeš muset - ať chceš nebo ne - uvědomit, že jsi jeden z nejmocnějších kouzelníků na této planetě.“

 

Když na to jeho přítel nereagoval, začal se Harry obávat, jestli se ho nějak nedotkl.

 

„Neville?“


„Líbí se mi to,“ řekl tiše.


Harry se na něho podíval a čekal, až to nějak rozvede. Pokračovali v chůzi a pod nohama jim křupal zmrzlý sníh.


„Vždycky jsem věděl, že v sobě mám velkou sílu“ vysvětlil Neville, „a věděl jsem, že mě lidé podceňují. Celé ty roky jsem toho opravdu moc nedokázal, ale teď je to pro mě výhoda. Je totiž těžké zklamat lidi, kteří od tebe nic neočekávají,“ řekl. „Takže teď si můžu dělat, co chci, a nikdo mě s ničím nezatěžuje. Bůh ví, co lidé budou chtít po tobě, až se dostane ve známost, že jsi mág, Harry.“

 

***

 

Cestování s Nevillem Harrymu ukázalo spoustu nových věcí. V Číně se domlouvali s pomocí překladového kouzla (ale nebyli v tom moc dobří, na tomhle ještě budou muset zapracovat). Neville svým šarmem Siu Lee a její neteř zcela okouzlil. Harry si byl jistý, že je to nejen tím, že uměl jednat se starší dámou, protože vyrůstal jen se svou babičkou, ale také proto, že sdíleli stejnou vášeň pro bylinky. Když o nich Neville mluvil, tak přímo zářil a přes to, že měl ohromné vědomosti, byl to stále ten starý skromný a plachý kluk. Lidé pro něj rádi udělali cokoli jen proto, aby měl radost.

 

Neville se vrátil s ještě větším množstvím řízků, než doufal a Harry získal celou sbírku skutečně velmi vzácných přísad do lektvarů. Dokonce od něho nechtěli žádné peníze, že prý mu to věnovali jako pozornost za Nevillovy cenné rady a pomoc. Ten jim totiž pomohl obnovit složité podpůrné kouzlo na jejich chátrajícím domě.

 

Po té, co Harry oba přemístil zpátky - aniž by skončili uprostřed oceánu - svalil se naprosto vyčerpaný do postele.

 

***

Pokračování za 4 dny v 15 kapitole, která bude úúúáááá…

 

A když byste se nemohli dočkat následujícího čtvrtka, můžete se podívat k Assez, která rozjíždí novou povídku. Jistě… jak jinak než s naším oblíbeným párem… Takže všichni co máte rádi kvalitní počtení tak šupky dupky k: http://www.assez.7x.cz/novinky/ty.html . Ale kdyby něco, tak já nic… rozumíme si?

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
07.03.2010 12:02:04: Taky bych si ráda "odskočila" do Číny!smiley${1}
09.10.2009 14:40:36: Díky moc, smiley${1}
30.09.2009 09:37:43: Díky za překlad, Sall a móóóc se těším na pokračování smiley Efíku, tobě fakt hráblo, co? smiley...
30.09.2009 06:42:13: Taky pravda:-D Ale to už toho trošku moc prozrazuješ, ne?:-D
 
Varování: povídky zde uveřejněné obsahují sexuální scény nepřístupné nezletilým. Aneb pokud vám není 18+, uvidíme se, až vám 18+ bude. Dále – komu nevyhovuje pár muž/muž, uvidíme se, až vám vyhovovat začne.